Archiv rubriky: Věda a výzkum

 

Kde
vzniká poptávka po nových projektech ve vesmíru?

V podstatě to je další
krok evoluce života v naší sluneční soustavě. Trvalo to několik miliard let,
než jsme se dostali do tohoto stadia, a je teď na nás, abychom lidi, rostliny i
živočichy rozšířili z naší malé rodné planety dále. Zelená tráva může jednou
růst po půlce galaxie… Konkrétní poptávka dnes vzniká na základě programů
agentur, vizí politiků či potenciálu vesmírné turistiky.

 

A
čím konkrétně se zabýváte vy?

Jsem pozemský i
vesmírný architekt a designér, takže se v rámci vesmírných projektů zabývám
především obytnými stavbami a internetovou propagací NASA. Podílel jsem se na
návrzích základen na Měsíci a oběžné dráze, vesmírného hotelu a lodí pro cesty k
asteroidu a na Mars. NASA mi loni nabídla pracovat na výzkumu umělé gravitace.
Například třeba při dlouhých cestách na Mars, kde může být důležitá pro zdraví
astronautů, a později pro cesty turistů a třeba i zvířat.

 

Jak
to vidíte s časovým rozsahem vývoje a realizace schopnosti projektů?

Když takový projekt
zpracovávám, tak uvažuji o tom, že za dvacet let bude vývoj zase někde jinde.
Některé projekty mohou být použity až za dvacet let, ale přitom jsou
realizovatelné již dnes. Na rozdíl od jiných, které mohou spoléhat na budoucí
technologie. Na Standfordské univerzitě v USA mají například jedno
oddělení, které se zaměřuje právě na projekty s výhledem padesáti let
dopředu. Amerika má velký zájem mít v této oblasti velký náskok před
zbytkem světa.

 

Momentálně
probíhá jakási mediální vlna, která vypovídá o tom, že Američanům došly
finanční zdroje na podporu vesmírného průmyslu. Houston má, zdá se, na pár let
s raketoplány „utrum“, což potvrdil i americký prezident. Co jako
spolupracovník NASA soudíte o této situaci vy?

Ironií je, že prezident
Obama rozpočet NASA navyšoval, zatímco média informovala, že NASA přišla o
peníze. Ve skutečnosti byl program pozastaven, aby se přesměroval přímo na
Mars, ale politici se nemohli dohodnout, ve kterém volebním obvodě budou peníze
utraceny. Výsledkem je astronomické mrhání lidskými zdroji a penězi. Co se týče
raketoplánů, ty způsobily, že jsme posledních čtyřicet let neletěli dále než na
oběžnou dráhu a drahým provozem blokovali vzdálenější mise, na Měsíc a na Mars.

Nyní se, doufám, odstartuje nová éra dobývání vesmíru, která bude zahrnovat
soukromé firmy a turistiku. Vše by se pak řádově zlevnilo a stalo dostupnější. Majitel raketové firmy SpaceX se
nechává slyšet, že jsou schopni raketu na Měsíc postavit za „pouhých“ 50
miliard korun, místo americkou vládou odhadovaných 340 miliard korun.

 

Předpokládáte,
že bude reálné žít na jiných planetách, ačkoliv se to jeví dost problematické?

Z mnoha důvodů je
dobré zálohovat si možnost dalšího života i jinde než na naší planetě. Pokud
zůstaneme pouze na naší planetě, tak se snižuje možnost přežití budoucích
generací. Podívejte na naši Zemi z velké dálky, třeba z vedlejší galaxie.
Uvidíte zde malou planetku na periferii galaxie, kde krátce vzplál organický
život. A je teď na nás, zda ten život zase zhasne, nebo zda se ze svého
inkubátoru rozšíří. Napadá mě i přirovnání k pěstování rostlin, nyní je přesně
doba na to, abychom uvažovali o přesazení do většího květináče.

 

Kdo
jsou v současné době lidé, kteří mají eminentní zájem o cestování do
vesmíru?

Co se týká široké
veřejnosti, jsou to většinou lidé zvídaví a bohatí. Většina vesmírných turistů jsou
lidé, kteří vydělali peníze v internetových firmách. Doposud se tyto cesty
týkaly vojáků a vědeckých výzkumníků, nyní je již možné uvažovat o rozmachu
turismu a o hotelích, a brzo pak může přijít doba, kdy to bude úplně normální.
Je to stejné jako u letectví – nejdříve létali letadly pouze nadšenci a
sebevrazi, pak vojáci, pak aristokracie a boháči a teď je létání doslova
levnější než chodit pešky.

 

Znáte
nějaké lidi, kteří si koupili letenku do vesmíru?

V České republice si
ji zatím koupilo asi pět lidí. Dle mého soudu tyto statistiky zájemců půjdou
brzy nahoru. Je mnoho lidí, kteří by určitě částečně bydleli i ve vesmíru.

 

Kde
byly vaše začátky v této oblasti, co se týká vizí?

Pracuji jako designér
od svých šestnácti let a poté jsem vystudoval architekturu. Před šesti lety
jsme uspořádali výstavu Futura Pragensis, na níž byly vystaveny futuristické
vize Prahy, a která z Národní galerie putovala asi po deseti městech v Evropě a
Americe. A tam jsem prezentoval řadu vizí počínaje úpravami Nuselského mostu,
až po Novou Prahu na Marsu. Osídlení Marsu se pak pro mě stalo životní výzvou a
začal jsem se tomuto tématu věnovat. Postupně jsem se dostal na International
Space University (Mezinárodní vesmírnou universitu) a pak do NASA.

 

Jaké
jsou předpoklady pro studium Mezinárodní vesmírné university? A kdo byli vaši
spolužáci?

Předpokladem je určitě
předchozí vysokoškolské vzdělání a pak nadšení pro vesmír. Byl jsem překvapený,
s jakými lidmi jsem se ve Štrasburku sešel. Měl jsem spolužáky z dvaceti
pěti národů a z mnoha oborů, od inženýrů až po právníky a businessmany. Výměna
zkušeností i spolupráce v tomto prostředí byly velmi inspirativní.

 

Jak
jste své studium vnímal po sociální stránce?

Díky tomuto studiu jsem
poznal výborné lidi z celého světa, získal jsem větší přehled a kontakty.
Každou chvíli jsem byl v jiném státě, od Kalifornie přes Francii a Německo až
po Rusko. V tomto směru opět musím odkázat na vynikající možnosti
v rámci mezinárodní komunikace, které nám dává třeba Facebook aj.
Komunikace se všemi lidmi poté, co jsme se každý rozešli zase do jiného koutu
světa, probíhá velice pružně a rychle. Ještě před desítkami let jsme neměli
představu o tom, jak pro nás dnes mohou být počítače užitečné. A pro změnu dnes
si sotva umíme přestavit, že za dalších pár desítek let budeme trávit dovolenou
na Marsu, a později třeba i celý lidský život.

 

Mnoho
lidí představu pobytu na jiné planetě, nebo třeba technikou nahraditelné lidské
zdroje vítá, ovšem na druhou stranu mnozí zásadně odmítají si něco takového byť
jen představit. Určitě se také setkáváte s tím, že si lidé nové
technologie odmítají vpustit do života…

Ve všech ohledech se
vyvíjíme a to platí i pro naše postoje, byť jsou zprvu konzervativní. Věřila
byste tomu, že komunikace bude vypadat tak, jak ji vidíte dnes, třeba před
padesáti lety? To už snad trochu ano, ale co třeba lidé v 15. století?
Dříve se hovořilo o telepatii a dnes spolu můžeme mluvit v okamžiku, kdy
si vzpomeneme a to bez ohledu na to, kde se nacházíme. Kámen mudrců hledali
alchymisté po staletí a nenapadlo je, že místo zlata bude potřeba především
křemík, aby mohl být vytvořen smartphone. A vývoj jde dál a s ním celá
společnost.

 

Jak
vypadá současný život na Marsu anebo na Měsíci?

Možná už na Marsu život
je, díky bakteriím na našich sondách. Co se týká života na bázi uhlíku, tak jedním
z nutných faktorů k životu je voda, která tam je.

 

 

Ale
pokud je tam jenom voda, tak to ještě k životu nestačí. Jak si myslíte, že
vyřešíte nepřítomnost vzduchu?

Je to opět jen
technická výzva. I vzduch se dá vytvořit uměle, stejně jako všechno.

 

Továrnou
na kyslík?

Například. Dneska už je
všechno možné, stačí chtít se tam vypravit.

 

Podle
čeho se vybírají lokace na odzkoušení projektů pro pobyt ve vesmíru?

Projekt je umístěn podle
toho, jaký je konkrétní účel výzkumu. Mohou to být oblasti od laboratoří
v Moskvě, přes pouště v Arizoně až po suché údolí v Antarktidě, kde
jsou klimatické podmínky nejpodobnější Marsu, mnohdy i drsnější.

 

Uvažujete
o něčem, co by mohlo být ne nemožné, ale co představuje trochu větší problém v
zajištění životaschopnosti třeba na Marsu?

Jednotlivá zařízení na
zajištění života již fungují, ale problémem je dlouhodobá spolehlivost a
mimořádná riskantnost při vesmírných letech. Proto bychom nejdříve měli
postavit základnu na Měsíci a vše mnohokrát otestovat, než se odvážíme dále.

 

Na
jakých projektech aktuálně pracujete?

NASA pomáhám zdarma s
přípravou nové sekce webu zaměřené na umění inspirované vesmírem, nabídli mi i
dělat kurátora propagačního programu na nová média a umění. Jinak jsem ředitelem
mezinárodní agentury A-ETC.net pro architekturu a design. Pro firmy jsme
schopni navrhnout designy od loga přes weby a reklamy až po administrativní
budovu. V současnosti pracujeme asi na dvaceti projektech – od e-shopů až po
domy. Jsou to například futuristické spa do Dubaje, interiér obchodního centra,
soutěž na Rezidenci Rooseveltova II v Bubenči apod. Založili jsme portál s nabídkami
práce ve vesmírném průmyslu SpaceJobCenter.com… To je také jedna z nových
věcí.

 

Kde
všude a na jakých výstavách jste sám vystavoval?

Vystavoval jsem projekty
počínaje Národní galerií v Praze až po přední kanadskou galerii DX v Torontu,
celkem to bylo asi 16 výstav. Výstavy nás velice baví, je to možnost jak
inspirovat lidi a představit jim to, co nás může čekat v budoucnu. Společně s
médii mají výstavy velkou sílu – například se teď staví Trojský most za
miliardu a půl, jehož vizi jsme vymysleli s kamarády pro výstavu Futura
Pragensis v roce 2005. Poté, co naše vize vyšla v mnoha novinách, na titulce
časopisu, či v kalendáři jedné korporace, tak pravděpodobně inspiroval i zadání
magistrátu a nyní skutečně roste nad řekou bílý oblouk.

 

Které
architektonické styly vás nejvíce oslovují?

Mám rád starověký
Egypt, gotiku, moderní stavby ze šedesátých let minulého století, hi-tech
stavby, miluji stavby od Zahy Hadid a Asymptote…

 

Nemohu
zde nezmínit architekta Kaplického, který pracoval pro NASA stejně jako vy.
Jaký je váš názor na jeho tvorbu?

Jan Kaplický byl
architekt, jehož práci obdivuji. Jeden z mých nejoblíbenějších architektů,
který dělal špičkové stavby po celém světě. Jen tady v Praze mu to úplně
dobře nevyšlo.

 

Který
Kaplického projekt považujete za méně zdařilý a naopak?

Myslím si, že „chobotnice“
na Letné nebyl jeho nejsilnější projekt. Hned další design „rejnoka“ do Českých
Budějovic je v porovnání s „chobotnicí“ mnohem elegantnější. Když jsem však
viděl v médiích vytisknutou podobu „chobotnice“, a když jsem potom ten
návrh viděl na vlastní oči na výstavě soutěže, tak to byl skutečně rozdíl.
Stříbrnou až zlatou barvu noviny vytiskly jako zelenou a zdvihla se vlna
nevole. Tím bych se chtěl vyjádřit k tomu, že média opravdu mohou
zkreslovat a projekt v nich zveřejněný může vypadat ne úplně tak, jako ve
skutečnosti. V tomto bych se projektu „chobotnice“ rád zastal.

 

Jak
jste na tom jako architekt s manuální kresbou a jak toto umění vnímáte ve
světě techniky?

Já osobně rád kreslím! Ale
řada architektů již nekreslí, to je pravda. Nasekají to rovnou v počítači.
Baví mě vizualizace, dává člověku skvělé možnosti, ale současně je omezující.
Kreslení více podněcuje fantazii.

 

Jak
byste popsal svůj rukopis, coby architekt?

Baví mě digitální styl
informační doby, organická architektura, komplexní struktury. Nová éra
digitální architektury je současně architektonická revoluce, která člověka
inspiruje k tomu, aby ukázal, že tady je nějaká budoucnost, kterou stojí
za to dál transformovat a posouvat se. Dalších dvě stě let nelze žít ve
stejných domech a nelze je ani stavět stejným způsobem.

 

Míříte,
předpokládám tam, že při stavbách domů uvažujete o tom, jak nahradit lidské
zdroje?

Ze statistického
hlediska, vždy když něco selže, je to v drtivě převyšujícím procentu
lidský faktor. Zabývám se mimo jiné robotickou výstavbou, kterou jsem zkoumal i
v rámci NASA. Na Zemi je to zatím pořád poněkud v plenkách, ale ve vesmíru to
je nejlevnější a nejrychlejší řešení.

 

Děkuji
za rozhovor.

 

 

Text: Michaela Lejsková

Foto:
Robert Vano

Produkce: Michaela Lejsková

Ilustrační fotografie: archiv Tomáše Rouska

Foceno
v restauraci Mlýnec v Praze www.mlynec.cz

Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz

 

 

„Látka je známá a aplikuje se už
řekněme padesát let na polích v dávkách 500 kg na hektar. Koncentrát, který
nabízím já, udělá tu samou práci v padesáti až sto gramech na hektar.“ Lubomír Rákos

 

 

 

V zemědělské
problematice nacházíme stále mnoho otazníků a nezodpovězených, klíčových
otázek. O tom ví své Lubomír Rákos, který se rozhodl v tomto odvětví
podnikat před více než deseti lety. Určitou výhodu pro něj představuje jeho
právnické vzdělání. Jak si v oblasti zemědělství stojí náš trh a
v čem je lépe se do podnikání ani nepouštět? Kde najdeme podporu a kde jen
sotva? Jak je možné udržet na našem nestabilním trhu stabilitu? Kladete si
stejné otázky? Pak čtěte dále.

Kdy
jste se rozhodl začít věnovat podnikání?

V roce 2000 jsem
odešel ze státní služby, kde jsem ve svém profesním rozvoji dosáhl maxima. Bylo
mi tehdy 40 let. Založil jsem si firmu, která si dala za úkol hledat na Východě
zajímavé technologie.

 

Také
jste se setkal s tím, že jako Slovana vás Rusové přijímali vřeleji než lidé
ze západněji situovaných zemí?

Otevřeně se k nám
tak staví a je to cítit i v obchodě. Raději ho dělají s námi. Berou nás
jako tu nejzápadnější výspu Slovanů. Jsou věci, které Rusové neprodají nikomu
jinému než Čechům.

 

Jak
se v Rusku dělá obchod?

V Rusku to funguje
tak, že může existovat smlouva podepsaná dvaceti právníky a ta smlouva nebude
platit, pokud se někdo rozhodne jinak. Nebo můžete dělat obchody deset let na základě
podání ruky a všechno funguje. I to se mi v několika případech podařilo.

 

Jaké
technologie jste v Rusku objevil a podařilo se vám je zobchodovat?

Jako jedinému se mi
podařilo dostat mimo Rusko georadar, který měli připravený pro expedici Mars
95. A protože se Rusko rozpadlo a na Mars neletěli, tak zůstal ve výzkumném
ústavu. Na rozdíl od amerického radaru neváží půl tuny, ale dvě kila, a vidí ne
dva metry, ale sto metrů do země. Jeho cena
byla několikrát nižší než u konkurence. V případě tohoto radaru jde
o jediný exemplář, který je mimo Rusko. Koupit jsem jej mohl jedině proto, že
jsem Čech. Jinak jsou to v současné době už embargované technologie.

 

Dalším
produktem, který jste vyvezl z Ruska, byl Lignohumát. (Jedná se o stimulátor růstu vyrobený
unikátní technologií, jež byla vyvíjena déle než 30 let.) Proč jste se
rozhodl zrovna pro tento produkt?

Tohle by první produkt,
který jsem se rozhodl neprodat, ale využívat ho dále.

 

Na
základě čeho jste se takto rozhodl?

Udělal jsem si
marketing a průzkum trhu. Ověřil jsem si, že je to nejlepší výrobek na světě
svého druhu, je tisíckrát koncentrovanější než americké analogy, stojí stokrát
méně, vyrábí se z odpadu. Licenci jsem neprodal, protože mi nikdo nechtěl
věřit, že to funguje. Tak jsem nechal vyrábět produkt a začal ho vozit na český
trh. V roce 2003, kdy už závod vyráběl, jsem měl možnost vše konzultovat s
Ing. Františkem Čubou, CSc. z JZD Slušovice (mj. žákem
Tomáše Bati). Řekl mi, že se látkami, které prodávám, ve Slušovicích zabývali.
Pokud je prý pravda to, co uvádím o jejich vlastnostech, tak mám údajně
v rukou časovanou bombu! Ale prý musím být jako beran, jinak nic neprosadím.

 

Takže
jste se rozhodl být beranem!

Přejmenovali jsme firmu
a tento produkt se stal naším hlavním. S ním jsem se vydal na strastiplnou
cestu.

 

Jaké
rozdíly jsou předností tohoto produktu a v jakém měřítku?

Tento inovativní
produkt se liší hlavně v koncentraci. Látka je známá a aplikuje se už
řekněme padesát let na polích v dávkách 500 kg na hektar. Koncentrát, který
nabízím já, udělá tu samou práci v padesáti až sto gramech na hektar.

Jak
se koncentrát aplikuje?

Při vstupu na trh nám nikdo nemohl poradit, podobný produkt
neexistoval. A tak jsme se logicky dostali k aplikacím ve vodném roztoku.

 

Na
co narážíte s tímto produktem na trhu v praxi?

Můj produkt je ideální
jako komponent do jiných výrobků. Výrobky, o kterých hovořím, např. stimulátory
růstu, mají více součástí a
jednou z nich může být můj produkt. Bohužel, setkávám se s tím, že najdeme partnerskou firmu, poradíme jim,
pomůžeme jim vyvinout výrobek, oni výrobek vyrobí, my jim pomůžeme vytvořit trh, ovšem oni za
dva roky náš produkt nahradí nějakou náhražkou a jedou dál.

 

S tím
jste se setkal?

S tím se potýkám a
vedu kvůli tomu i právní spory.

 

Jak
dlouho trvá, než se na to přijde?

Tři roky trvá, než
přesvědčíme zemědělce, že určitý výrobek
je schopen radikálně zvýšit efektivitu pěstování, a on ho začne
používat. První rok si vezme vzorek, druhý rok to dá na deset hektarů a třetí
rok máme šanci mu něco prodat. Pokud firma komponent ve výrobku zamění, tak
zemědělci stejné tři až čtyři roky trvá, než přijde na to, že produkt
nefunguje. A pak je třeba za ním přijít a vysvětlit mu to, a další tři roky
trvá, než mi uvěří, že to tak je. S tímto a korupcí se bohužel potýkáme.

 

Můžete
se takovým situacím do budoucna vyhnout?

Například
s Francouzi už podepisujeme smlouvy, které jasně hovoří o tom, že si mohou
vybrat, jakou látku tam dají, ale musí to říct mně a klientovi. To už nás
posiluje. Ale u nás jsou stále lidé vynalézaví a snaží se našim zemědělcům
tvrdit, že mají totéž. Že mají český Lignohumát a prodají ho levněji a všichni
budou šťastní. S tímhle jsem ztratil dva roky soudních sporů a to jen
proto, že stát nás proti podvodníkům nechrání.

 

Zdá
se, že zkušenosti z vaší původní profese právníka vám jsou
v podnikání užitečné.

Velmi!

 

Narážel
jste také na úskalí byrokracie?

Mnohokrát jsem
přemýšlel, co je horší. Zda úředník byrokrat, nebo úředník, který nezná obor,
za který zodpovídá, anebo úředník úplatný. Dokonce jsem se setkal s tím,
že může existovat kombinace všech tří.

Jak
se vám daří v rámci zajištění podpory podnikání z fondů EU?

V roce 2003 jsme
podali devět zpracovaných žádostí o dotace na Ministerstvo životního prostředí.
Ani jedna z nich nebyla vyřízena.

 

Čeho
se tyto žádosti týkaly?

Byly to různé projekty
na ozdravení lesů zničených kyselými dešti. Podpora pro kořenový systém, pro
omezení vápnění. Tyto projekty jsme odnesli na podatelnu. Po dlouhých měsících, když jsme od ministerstva
neobdrželi žádnou informaci, jsme začali pátrat sami a dostali jsme
odpověď, že žádosti nejsou zpracované proto, že v nich chybějí výpisy
z obchodního rejstříku.

 

Ve
všech devíti žádostech?

Přesně tak! Ohradil
jsem se, že to není možné, protože jsem je tam osobně dával.

 

Jak
vám to vysvětlili?

Paní referentka mi
řekla, že pokud tam byly, tak se
ztratily a že to bude asi selhání jednotlivce. Tak jsem se jí zeptal,
zda je to devítinásobné selhání jednoho jednotlivce, nebo jednorázové selhání
devíti jednotlivců. Odkázala mě pro odpověď do Štrasburku. Tehdy jsem pochopil,
že bez úplatku, který my neumíme zaplatit, to nejde. Další dvě žádosti jsme podali na Ministerstvo obchodu a průmyslu, první
se týkala zřízení unikátního výzkumného centra a druhá přímo výstavby továrny.

 

Jaký
byl tedy posudek vašich žádostí?

Třeba takový, že moje
technologie neexistuje. Jiný, nezávislý odborný hodnotitel ministerstva napsal,
že je tato technologie zcela běžná, můžeme si to stáhnout na internetu a
vyrobit doma v garáži, tak na co chci tolik peněz??

 

Abychom
si rozuměli, chcete mi říci, že jste se na ministerstvu nesetkal
s podporou podnikání v zemědělství?

Ne. A hlavně se nikde
nesmí „říct“ že Lignohumát zvyšuje výnosy. Protože cílem v této zemi je
utlumit zemědělství.

 

To
se domníváte po vašich špatných zkušenostech?

Ano, cítím to tak. Není cílem, aby české zemědělství
co nejvíce vyrábělo a exportovalo. Je cílem ho co nejvíce utlumit, aby se sem
co nejvíce dováželo. To je také důvod, proč jsem tak aktivní v zahraničí.
Protože budoucnost našeho zemědělství je dost pofiderní. Proto jsme první firma
z východního bloku, která exportuje do Holandska, do skleníkových systémů.
Proto vyvážíme do Francie, na Sicílii a do Itálie. V Čechách prodáváme, to
ano, ale za obrovských nákladů.

Do
jaké míry je reálné, že někdo přijde s ještě lepším produktem?

Pokud konkurence vyvíjí
výrobek čestně, tak je budu nazývat konkurencí a mohou výrobek napodobit. Ale
nikdy se nedostanou na takovou úroveň kvality a ceny, jako já.

 

Co
vás v tom utvrzuje v tom, že konkurence má jen malé šance vyvinout
konkurenceschopný produkt?

Na technologii, na
kterou mám licenci já, pracoval výzkumný ústav v Rusku třicet let
s týmem 1 001 vědců. Je velmi nepravděpodobné, že by jakákoliv nadnárodní
společnost do toho dnes vložila takové peníze. Bavil jsem se o tom
s Francouzi, kteří mi přímo řekli, že už patnáct let takový produkt vyvíjejí.
Nevěděli, že už něco takového existuje. Jejich vývojový pracovník se mě zeptal,
kolik gramů měsíčně jsme schopni vyrobit. Řekl jsem mu, že prodáváme pět set
tun ročně. V tu chvíli byl na opláchnutí vodou, protože mu bylo jasné, že
má před sebou dalších dvacet let. Pro jakoukoliv firmu je levnější výrobek či technologii koupit, než vyvíjet.

 

S jakými
rozdíly se setkáváte mezi českým zemědělcem a zemědělcem z jiné země?

Když se bavím s anglickým
zemědělcem, tak se mě zeptá, kolik stojí výrobek a zjistí, že 5 euro na hektar.
Zajímá ho, kolik pšenice mu to přinese na výnosech. Podívám se, jaký má systém
a protože je zhruba stejný jako u nás, tak mu řeknu, že to bude přibližně 5%
navýšení výnosů. Vezme do ruky papír, na kterém má ze dvou stran informace. Na
jedné straně má napsáno, jaké jsou nejnižší výkupní ceny pšenice, které
garantuje anglická vláda na příští rok. Otočí papír a tam má napsáno, jaké jsou
nejvyšší ceny základních živin, které garantuje anglická vláda na příští rok. A
to mi ukazoval v září, kdy věděl, za kolik tu pšenici prodá a ví, kolik do
ní může dát a když koupí můj produkt, kolik vydělá. Náš farmář, ten jako by stál
u herního automatu, kterým je stát. Nemá žádné záruky. Na jaře zaseje a neví,
co bude. Do toho přijdou rozmary počasí a podvodníci, kteří ho v průběhu
roku ohrožují. Stát našeho farmáře nejen že neochrání před podvodníky, ale
podle výnosů dostane farmář vykalkulovanou takovou cenu, aby nikdy nezbohatl.
Naši zemědělci jsou v mých očích hrdinové!

 

Má
nějaké jiné možnosti?

To víte, že mu řeknou,
ať si to prodá v zahraničí. Ale jak to může udělat? Farmář je svázaný
s půdou. Kdyby naši farmáři měli stejné podmínky, jaké mají zemědělci v západních
zemích a celá Evropa fungovala bez dotací, tak jsou naši zemědělci bohatí lidé.

 

Co
se dotací týká, jaké jsou pro farmáře možnosti?

Naši farmáři nečekají
na dotace, protože vědí, že stejně nikdy nic nedostanou. Ale jsou moudří a
hledají varianty. Rozvíjejí pěstování plodin, na které nejsou dotace ani na Západě.
Protože jsme chytřejší ve výživě rostlin, víme jak na to a máme levnější pracovní
sílu. Pokud jsou na Západě na určité plodiny dotace, nemá smysl je rozvíjet,
protože je trh vždy převálcuje.

 

Které
jsou ty plodiny, se kterými má náš farmář šanci ustát trh více, než
s plodinami dotovanými na Západě?

Je to třeba mák a
jahody.

 

Vy
sám ještě uvažujete o dotacích, po těch zkušenostech, jaké máte, a
s informacemi, které jste získal?

Na stavbu závodu u nás už
jsem dávno zapomněl. Ta neochota, nepodpora a korupce je u nás tak velká, že je větší šance získat podporu třeba
v Německu.

 

V rámci
podnikání jste nějakou podporu přece jen získal a to ze strany Asociace
středních a malých podniků, které jste členem?

Hlavně jsem získal informace.
Jako podnikatel jsem velmi vytížený a nemám čas si všechny informace shánět
sám. Jako člen získávám mnoho užitečných informací o nových dotačních
programech, nových legislativách, o „pastech na podnikatele“. Za pár korun mého
členského příspěvku to za mě někdo dělá a já mám přehled o tom, co se děje.
Pokud někdo hájí naše zájmy, tak alespoň toto sdružení to dělá.

 

Bezpochyby
se vám v podnikání vyplatily osobní vazby se zemědělci, kterým svůj
produkt prodáváte. Jak vnímáte vývoj v jejich přístupu k obchodu a
obchodní etiku jako takovou?

Farmářské rody jsou
s půdou svázané tak silně, že celé generace od té půdy neodejdou. Proto si
mohu dovolit v rámci osobních vztahů přijít, dát farmáři, který váhá nad
jinými „nabídkami“, můj produkt, který dá na část půdy a na druhou část dá
produkt od konkurence. Výsledek se dostaví, a pokud je farmář spokojený a
přinese mu to to, co jsem slíbil, tak mi zaplatí. Pokud by to tak nebylo,
nenárokoval bych si nic. Sám pak vidí, co mu vyroste vpravo a co vlevo. Takto
přesvědčený farmář si pak produkt koupí znovu. A já vím, že mi zaplatí, protože
bude mít zisk a když to odlehčím, tak s tou půdou nikam „neodejde“.

 

Musí
být velmi těžké získat si důvěru permanentně státem nebo podvodníky klamaných
zemědělců?

Získat si důvěru těchto
lidí trvá opravdu několik let. Je důležité si těch lidí také vážit. Neprodávám
jim barevnou televizi, ale produkt, se kterým oni zase dokážou vyvinout další
produkt a dobrý výsledek těší nás všechny.

 

Děkuji
za rozhovor.

 

 

Text:
Michaela Lejsková

Foto:
archiv firmy AMAGRO

Vytvořeno
ve spolupráci s Asociací malých a středních podniků a živnostníků ČR www.amsp.cz

Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz

 

 

Amagro
s.r.o. je spolumajitelem výrobního závodu NPO RET,
provozovatelem konsignačních skladů tohoto závodu a zároveň výhradním
distributorem vysoce jakostních, plně rozpustných huminových preparátů
Lignohumát a výrobcem dalších produktů na bázi Lignohumátu určených nejen pro
zemědělství, ale i pro živočišnou výrobu, hobby trh i medicínu a potravinářský
průmysl. Lignohumát je vyráběn z přírodní suroviny a je výsledkem nejnovější technologie
– huminové látky nezískáváme těžbou a následným čištěním sloje, ale v procesu
okysličené hydrolytické destrukce lignosulfonanu či ligninu, popř. i jiných organických
látek.

Důležitější,
než vlastnictví patentů či jedinečnost jsou pro nás naši spokojení zákazníci. V
roce 2010 náš holding vyrobil a realizoval celkem 570 tun účinné látky, což
znamená 5,7 milionu hektarů ošetřené půdy. Těžiště prodejů je v jižním Rusku (v
celém Rusku máme 52 poboček), v Ukrajině a Kazachstánu. AMAGRO v roce 2010
zrealizovalo 7% celkové produkce závodu a to především na trzích západní
Evropy. Základ našich prodejů tvoří výrobci hnojiv a stimulátorů
růstu. Naši klienti v západní Evropě oceňují vysoký standard a definovatelnost
složení, jež není závislá na momentálně těžené sloji. Významní odběratelé mají
možnost si při podpisu kontraktu prohlédnout závod, což je důležité pro případ
jejich střetu s podvodníky. Lignohumáty jsou oblíbené především pro svou
stabilní kvalitu, což umožňuje vývojovým pracovníkům později garantovat i
stejné výsledky v provozních pokusech. Disponujeme standardním technologickým
postupem, máme dokonalou kontrolu nad kvalitou v každé fázi výroby, naše laboratoře
garantují stabilní kvalitu výsledného produktu. Vyrábíme preparáty pro
zemědělství (Lignohumát, Agrohumát), pro živočišnou výrobu, pro akvaristiku
(Aquahum). V poslední době se velmi aktivně zabýváme vývojem komplexních
produktů z nichž první Ligno SUPER NPK 7,5-8-6 byl uveden na evropský trh
sezoně 2010. V české republice je vyráběn stimulátor růstu s naším komponentem
pod obchodním názvem LEXIN. Další výrobky, především vyrobené ve
spolupráci se zahraničními partnery se na českém trhu objeví v nejbližší době.

Zahraničními
prameny jsme označováni za významného výrobce huminových látek a pevně věříme
že i na českém trhu začnou spotřebitelé při výběru dodavatele humátu
oceňovat stabilitu a rozlišovat poctivé výrobce od podvodníků. Děkujeme,
že jste navštívili naše stránky a přejeme Vám mnoho příjemných chvil nejenom v
našem, ale především – jak si všichni přejeme – i ve Vašem světě – ve Světě
Lignohumátu.

Zdroj: www.amagro.com

 

 

 

 „Co dělá astrologii astrologií, je její
interpretace.“ Ing. Richard Stříbrný

 

 

 

 

 

 

Už
jste se pokoušeli zjistit, jaké se vám při narození sešly planety a co to ve
vašem životě znamená? Mnoho lidí věří, že na jejich rozhodnutí mají planetární
konstelace neodmyslitelný vliv a vědí, proč odborníky na astrologii
vyhledávají. Co se za touto profesí skrývá, na jaké otázky zaručeně odpovědi
nedostanete a bez kterých odpovědí byste se skutečně do mnoha projektů či
jiných rozhodnutí v životě neměli pouštět? Na to vám odpoví Ing. Richard
Stříbrný, astrolog, který prošel velmi dlouhou cestu k poznání nejen umění
astrologie, ale také etikoterapie a regresní terapie. A to jsou témata, o která
se s námi podělí v rozhovoru. Focení a rozhovor probíhali v restauraci Mlýnec v Praze.

 

 

Kdy
jste se začal astrologii věnovat?

Bylo to na počátku osmdesátých
let, kdy jsem pracoval jako odborný asistent ve Výzkumném ústavu energetickém a
přišel tam psycholog Mgr. Zdeněk Myslikovjan, který dělal výzkum a habilitační
práci na téma Smrtelné úrazy v energetice. Mimo jiné přitom používal i
astrologické techniky. Tehdy mi vysvětlil, že planety pohybující se ve vesmíru
mohou ovlivňovat dění na Zemi a samozřejmě i působit nehody v energetice.
Začal jsem se tímto tématem více zabývat, jezdil jsem po republice, sháněl
těžko dostupnou literaturu, kterou jsem pak dychtivě studoval. Postupně se
vytvořil několikačlenný kroužek zájemců o astrologii, který byl motivován čistě
touhou po vědění a nikoliv po hmotných statcích.

 

Myslíte
si, že je potřeba mít talent, nebo se astrologie dá naučit a aplikovat bez
přirozeného talentu?

Řekl bych, že talent bezesporu
zapotřebí je, pokud se chce někdo věnovat astrologii na profesionální úrovni.
Základy se naučí každý, stejně jako v šachu. Ale šachových velmistrů je
málo, protože tam je zapotřebí kombinace píle, přirozených vloh, talentu a
intuice. Obdobné je to i v astrologii.

 

Nemohu
se nepozastavit nad tím, že pokud zde mluvíme o lidském faktoru, co tedy říkáte
na astrologické výpočty, které nám dnes běžně udělá i volně dostupný software
na internetu?

Tomu se mezi astrology říká
AstroFlash. Je to něco jako astrologická konfekce. Zadáte svá data do programu
a program provede analytické vyhodnocení, rozhodně však od něj nelze očekávat
syntetický výklad charakteru tak složité bytosti, jakou je člověk. Počítač je
pilný, leč ne kreativní pomocník, takže v počítačovém výkladu naleznete
spoustu protichůdných informací, ze kterých je málokdo moudrý… Je to
takový mezikrok a já sám se konkurence astrologického softwaru nebojím. Jsme na
tom podstatně lépe než šachisté, které – a to i ty nejlepší – již počítač
snadno porazí. Ovšem při rozboru složitých nuancí lidských charakterů si
troufám říci, že lidských kvalit nedosáhne nikdy.

 

Jaký
talent člověk potřebuje mít, aby se dokázal v astrologii orientovat?

Přirozeným talentem se
rozumí, že by člověk měl mít vyvážený rozum, cit, intuici a měl by být dobrým
psychologem. Z horoskopu je možné talent pro astrologii vyčíst. Zejména
Uran je patron astrologů, výjimečných lidí a géniů.

 

V astrologii
jsou zmiňovány domy. Jaký je jejich správný význam?

Pokud je horoskop sestaven
přesně podle dne, hodiny (přesného času) a místa narození, pak je možné přesně vypočíst
i dvanáct astrologických domů. V každém osobním rozboru jsou třicet čtyři
základní faktory. Právě kombinace těchto faktorů činí člověka a potažmo i výklad
individuálním. Hovoříme-li zrovna o planetě Uran, tak uvedu jako příklad, že
pokud jej má člověk v prvním nebo desátém astrologickém domě, pak Uranův
vliv je zde nejsilnější.

 

V jakém
měřítku se tomuto oboru věnujete?

Pracuji na mnoha frontách
najednou, a to proto, že přednáším pro Astrologickou společnost ČR, jejímž jsem
tajemníkem, mám klienty i studenty jak prezenční, tak dálkové, vystupuji
pravidelně v rádiu Kiss 98 fm. Spolu s kolegou Ing. Zdeňkem Bohuslavem vedeme
Školu klasické astrologie.

 

Vaše
rozbory dostávají lidé namluvené na zvukovém nosiči. Kdy jste se rozhodl
přestat je psát a proč?

Musím říci, že jsem je nikdy
nedělal písemně. Umím rychle mluvit, jsem schopen se dobře koncentrovat a své
myšlenky docela přesně a stručně formulovat. Neumím psát na klávesnici všemi
deseti prsty a časový důvod je tím hlavním, proč jsem zvolil cestu mluvené
formy. V nejbližších letech chci začít využívat programy, které umí
přepisovat mluvenou řeč. Tyto programy jsou zatím nedokonalé, ale neustále se vylepšují
a věřím tomu, že zanedlouho budu schopen klientům nabídnout i tištěnou verzi
svého výkladu.

 

 

Může
astrologie pomoci lidem v základních otázkách, jako je volba zaměstnání
nebo partnera, či otevřít otázky zdravotního stavu?

Bezesporu astrologie může
pomoci při volbě zaměstnání i partnera, a dlužno říci, že právě s těmito
problémy se na mne lidé obrací nejčastěji. V tomto směru může astrolog svými
radami a popisem situace klientovi usnadnit výběr, ale ne za něj rozhodnout.
Rozhodnutím si podbarvujeme svůj osud a já nemohu nést odpovědnost za svobodné
rozhodnutí každého jedince. Otázky zdravotního stavu jsou jednou z mých
specialit, kdy spojuji astrologii s etikoterapií. Jsem schopen naznačit, jaký
model chování nám může napomoci, aby nemoc nemusela vůbec propuknout a když již
propukne, tak dávám doporučení, která vedou k vyléčení.

 

Je
nutné znát k rozboru i hodinu narození, případně, dokážete ji sám určit?

Zkušený astrolog je schopen
dokorigovat hodinu narození i u těch, kteří znají pouze své datum narození.
Vyžádám si pak obvykle data narození rodičů, partnera a dětí, důležitý je také
způsob narození a podobně.

 

Slučujete
astrologii s regresní terapií? Pokud ano, v jakých případech ji
aplikujete?

Astrologie může dát regresní
terapii směr, kterým by se měl auditor v terapii ubírat, aby klientova
„kostlivce ve skříni“ odhalil co nejdříve. Regresní terapii ovládám a dám za ni
ruku do ohně. Mám na mysli hlubinnou abreaktivní psychoterapii. Klasická astrologie
je zejména diagnostickým nástrojem. Nástrojem k uzdravení je pak regresní
terapie, anebo se musí astrologie sloučit s etikoterapií a pak může být i ona terapeutickým
nástrojem.

 

Jaký
je váš názor na spojení astrologie a psychologie? Aplikuje se dnes i běžně
v praxi?

Podle mého soudu psychologie
bez astrologie není úplná. Vidím v tom perspektivu. Oficiální psychologie
je z mého pohledu velmi smutná kapitola. I bývalý předseda Asociace
evropských psychiatrů byl v jedněch novinách zaskočen všetečným dotazem na
to, co je podle něj duše. Pokud jako psychiatr léčí lidskou duši, zda by mohl
říci, co lidská duše podle něj je. Odpověď zněla značně vyhýbavě v tom
smyslu, že duše souvisí s činností mozku a naznačovala, že bez mozku není
žádné duše… To je bída naší doby, kdy jsme v západní civilizaci materiálně
bohatí a duchovně chudí. Nejsme schopni implementovat do vědy ten fakt, že
člověk není žádným biologickým strojem, a že naopak mozek je pouze nástrojem
duše.

 

Může
astrolog odhalit i poruchy chování či jiné vrozené vady?

Tady bych byl opatrný,
protože v rozboru horoskopu se odhalí potenciál sil, které má jedinec
k dispozici. Pokud tam vidím nějaké dramatické konstelace, tak mohu
zjistit tendence, náznaky a směry, ale rozhodně nemohu použít vid dokonavý –
vidím tuhle vadu nebo poruchu.

 

Radíte
lidem, jak se zachovat v určitém životním období, které nese nějaké
konkrétní těžkosti? Říkáte jim o těchto věcech? Nemáte někdy obavu, zda klient
dokáže naložit s informacemi, které dostane?

Říkám klientům, že se blíží
zkoušky v tom či onom směru, ale rozhodně je nestraším nějakým „věštěním“
šokujících událostí. S riziky, která vyplývají z toho, jak
s informacemi klient naloží, my astrologové počítáme. Rozhodně neříkáme
žádné informace o tom, kdy klient zemře, nemluvíme o věcech, které by vedly
k jeho poškození.

 

I
když jim tyto informace neříkáte, skutečně je v rozboru vidíte?

Dá se hovořit o tendencích
v modelu chování, které vedou k určitým potížím v životě. Do
značné míry však lze svůj osud a budoucnost ovlivňovat moudrým chováním.

 

Lze
pomocí astrologie vybrat vhodné datum početí dítěte?

Toto je jedna z velmi
častých služeb, kterou po mně klientky chtějí. Je možné využít kombinaci
několika metod. Jedna z těch významných je Jonášova metoda početí.

 

Jaké
si vy sám v astrologii kladete nejčastěji otázky a stále na ně hledáte
odpovědi?

Za těch téměř třicet let, co
se astrologií zabývám a pracuji s klienty, tak mám jistě mnoho věcí zažitých.
Astrologie je však extrémně složitý obor, kterému je zapotřebí se neustále učit
a zdokonalovat se.

 

Je
pro vás důležité, mít astrologický rozbor svých blízkých nebo lidí, kteří vás
nějakým způsobem více zaujmou?

Své blízké zkoumám velmi rád
a často. U lidí, které postupně poznávám, tak dokážu odhadnout, jaké
prominentní konstelace je ovlivňují. Zkoumám i horoskopy lidí, kteří již nežijí
a zajímají mě. Můžete si srovnat svůj osobní horoskop s horoskopem lidí,
kteří jsou vám blízcí, a uvidíte tam, proč vás oslovují, proč některé věci
vnímáte podobně.

 

Děláte
si statistiky svých rozborů? Pokud ano, co jste z nich vyhodnotil?

Dříve jsem si nějaké
statistiky dělal a sledoval, kde jsou přesné a kde méně. Později jsem dospěl
k názoru, že je tu ještě třetí činitel, který ovlivňuje dění ve vesmíru
(kromě energie a hmoty). Je to lidský duch, který není nijak exaktně
vypočitatelný. V tomto případě ztrácí statistika na významu. Můžeme svůj
život ovlivňovat svou vůlí, a proto nelze zkoumat dopředu, jak věci dopadnou.

 

Kteří
lidé se o astrologii zajímají více než ostatní?

Nejvíce se zajímají o
astrologii lidé se zdůrazněným znamením Vodnáře, pak zvídaví Blíženci,
analytické Panny a hloubaví Štíři. V těchto znameních mohou mít lidé nejen
Slunce, ale i ascendent – výchozí bod horoskopu či seskupení více planet.

 

Kteří
lidé vás překvapují se svými dispozicemi v poměru k jejich reálnému
životu?

Překvapují mě lidé, kteří
mají svůj horoskop velmi dramatický, přitom však mají silného ducha a mravní
sílu. Jedním ze zářných příkladů je náš bývalý prezident Václav Havel, který má
ve svém nativním horoskopu velký kosmický kříž, tu nejnapjatější konstelaci,
která v horoskopu může vůbec nastat. Přesto, že prožil dramatický život, překonal
vězení a těžké nemoci, tak vykonal výjimečné a velmi hodnotné věci pro nás
všechny. Toho si velmi vážím.

 

Co
vás v oblasti astrologie dokáže ještě překvapit?

Překvapit mě dokáže opravdu
silný duch lidí, kteří mají velmi náročné konstelace. Obdivuji jejich pozitivní
přístup a mravní sílu.

 

Setkáváte
se i s kolegy ze zahraničí? Jsou vůbec taková setkání?

Ano, astrologie ve světě i u
nás vzkvétá. Můžeme se setkávat na různých kongresech. Zvláště v Americe. V astrologii
jsou také velmi dobří Švýcaři a Rusové.

 

V jakém
směru se dnes posunula astrologie coby věda?

V naší společnosti není
astrologie zařazena mezi vědy, ale mezi pavědy. Dle mého názoru, a to jsem
člověk vědecky vzdělaný, astrologie patří do rodiny společenských věd a byl
bych velmi rád, kdyby se opět vrátila na univerzity, jako tomu bylo ještě
relativně nedávno. Oficiálně se již na některých univerzitách ve světě
astrologie přednáší. Společnost vnímá astrologii pozitivně, lidé ji začínají čím
dál tím více uznávat jako seriózní disciplínu a to mě těší.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Zbyněk Maděryč www.maderyc.cz

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Lokace: restaurace Mlýnec Praha
www.mlynec.cz

Richard Stříbrný www.stribrny.cz

 

 

„Pokud se ročně povinně vyvedou tři procenta ze mzdy
do penzijních fondů, tak půjde každoročně o obchod na úrovni dnešního ročního obratu
všech penzijních fondů u nás.“ Prof. Ing. Jaroslav
Vostatek, CSc.

 

 

 

 

 

Již dlouho jsem
neslyšela tolik peprných úvah na tak zásadní téma, které pan profesor Jaroslav
Vostatek ve svých studiích nepodceňoval především v době, kdy se to od
něj, ale ani od nikoho jiného z oboru nevyžadovalo a zabývat se jím
dokonce hraničilo s ilegalitou. Doba se změnila a své názory dnes mnoho
lidí publikuje otevřeně a po svém. Co však zůstává nehybné, je rozvaha, nebo
chcete-li bilance, ke které se každý dopočítá nakonec úplně stejně. Je mi
potěšením, že tématem k diskuzi v tomto rozhovoru je sociální
pojištění. Titul snad může znít poněkud nudně, ale v zásadě je to pro nás
všechny téma klíčové a nevyhnutelné. Pro rozhovor a focení jsme využili krásného prostředí restaurace Mlýnec v Praze.

 

Jaké byly možnosti
v rámci vědy a výzkumu, hovoříme-li o době komunistického režimu, kdy
jste se pojištěním začal zabývat?

Již z technického
hlediska byly možnosti velmi omezené, a to z toho důvodu, že nebyly
počítače a internet. Nebyl problém získat sovětskou či polskou a
východoněmeckou literaturu o pojištění, byla však relativně chudá. Západní
literatura nebyla volně dostupná skoro žádná. Něco se však tu a tam našlo
v univerzitní knihovně a v knihovně a v archívu České státní
pojišťovny. Řadu knih jsem si opatřil soukromě od jednoho italského komunisty,
s kterým jsem si vyměňoval známky.

 

Jak
jste se s ním seznámil?

Napsal jsem do jedněch italských
novin, že si chci vyměňovat známky, ve výměně jsem měl přebytky a ty jsem
realizoval tak, že mi on objednal a poštou nechal poslat knihu rovnou z
nakladatelství.

 

Velmi
riskantní počin, ale hodný obdivu! Jak jste s literaturou nakládal?

Bylo to na hranici
ilegality, ale žádný zvláštní problém mi z toho nevznikl. Jen mi jednou
zabavili mou zásilku známek. Velkou kuriozitou byl velký nákup knih pro VŠE na
začátku „normalizace“ počátkem 70. let, kdy jsem se nechal pověřit zadáním
objednávky pro celou školu. Využil jsem toho, že na většině kateder nikdo nic
nechtěl a polovina objednaných knih tak byla o soukromém pojištění. Literatury
jsem tedy měl dost a mohl jsem ji i využít k výuce a psaní skript. Když
jsem měl pocit, že jsem toho v oblasti soukromého pojištění udělal dost,
vrhl jsem se na sociální pojištění. Vše jsem se vždy snažil dotáhnout až do stadia
návrhů na reformu produktů a dávek, popř. i celého systému. Tak jsem se třeba
dostal i k problematice vdovských důchodů a dospěl jsem k závěru, že
by se měly zrušit. Nejvíce jsem rozčílil papaláše na MPSV tím, že jsem si
dovolil napsat návrh, že by se čs. podpora v nezaměstnanosti měla zvýšit
na úroveň západních zemí. Navrhoval jsem tedy vlastně celou sociální reformu a
kuriózní je, že třeba dnes se u nás také navrhuje to, co já jsem doporučoval
již v polovině 80. let.

 

Proč
nebyly vaše návrhy tehdy aplikovány?

Dřívější režim neměl zájem o
rady odborníků v sociální oblasti. Zde platilo jednoduché nepsané
pravidlo: učitelé mohou vyučovat jen to, co je schválené předsednictvem
ústředního výboru strany. Když se udělala nějaká sociálně-politická akce, třeba
se prodloužila mateřská, nebo se zvedly důchody, tak kantor měl za úkol vysvětlit,
že tohle je to nejlepší a že to strana a vláda dělá pro lidi. Takže
v těchto podmínkách jsem mohl napsat nějaký výzkumný úkol a jeho závěry
poslat těm nahoře. O to jsem se v oblasti sociálního pojištění ani
nepokusil, zato jsem své představy rovnou přednášel. Naštěstí mi nikdo nepřišel
na hospitaci, ani v podstatě nikdo nic nepráskl.

 

Čemu
jste se věnoval kromě této výuky?

Odborně jsem byl činný též v
Českém komitétu pro vědecké řízení, který sídlil na Novotného lávce. Tam byla
snaha propagovat metody vědeckého řízení, s určitou návazností na
předválečný Komitét podobného jména. Dělal jsem nejdříve tajemníka a později
předsedu odborné sekce pro finance, ceny a mzdy. Nepracovali jsme podle nějaké
stranické linie, protože to byl dobrovolný spolek, kam chodilo na sekci kolem
deseti lidí. Tak jsem se setkal s řadou zajímavých lidí a podstatně jsem
si rozšířil svůj odborný záběr. Což ovlivnilo moje další aktivity. Má cesta
odtud vedla na povinnou praxi na cenový úřad, kde časem došlo
k reorganizaci a já jsem se dostal do odboru k Valtru Komárkovi…
Z praxe na „ceňáku“ jsem se vrátil na VŠE a asi po 10 letech, v roce
1984, mi pan Komárek zavolal, aby mi nabídl pozici v Kabinetu prognóz, ze
kterého se krátce nato stal Prognostický ústav ČSAV. V tomto ústavu jsem pracoval
až do revoluce, naposledy jako vedoucí sekce.

 

To už jste trochu odbočil od
své původní profese, nemýlím-li se?

Ano, je to ale ještě
složitější. Zamlčel jsem totiž to, že odborně jsem se vlastně nejdříve zabýval
daněmi, návazně na diplomový seminář u profesora Veltruského. První odborný
článek jsem měl již v roce 1967 v časopise Finance a úvěr, pár dní po
promoci. Na vojně jsem měl v kanceláři pár západoněmeckých učebnic o daních
a na toto téma jsem psal články do časopisů. Bylo to i dobře placené.
Z této oblasti mám i dizertaci. K pojištění jsem se dostal jako slepý
k houslím, když fakultě seškrtali peníze na externisty a já musel začít
vyučovat pojištění. V Prognostickém ústavu jsem měl na starosti hodnotové
ukazatele, srovnávání nákladů a cen se zahraničím, zejména ve vybraných
odvětvích. Pro analytické účely jsme se v týmu zabývali i paritou kupní
síly měny a devizovými kurzy. Stal jsem se tak odborníkem na náklady v
zemědělství, hornictví, energetice a strojírenství. To se mi hodilo i později.

 

Toto jste kombinoval s
výukou na škole?

To nešlo, protože mi
nadřízení na VŠE záviděli. Uvalili na mě jednoduše embargo. Poptávka na VŠE po
mně byla až po revoluci.

 

Co se dělo s výsledky
práce Prognostického ústavu?

Hlavní materiály
Prognostického ústavu byly průběžně odevzdávány nejen v rámci ČSAV, ale i
přímo vedení vlády. Dílčí věci jsme přednášeli a publikovali. Nejdůležitější výstup
byl v roce 1989 tajný, a proto byl nakonec rozmnožován samizdatem.

 

O který výstup šlo?

Jmenovalo se to Souhrnná
prognóza Československa do roku 2010. Byly to velmi choulostivé dokumenty,
které doporučovaly zásadní změny, týkající se částečně i politiky. Zjednodušeně
se dá říci, že v momentě, kdy v roce 1989 došlo k revoluci, tak
jsme byli jediný, nejen ekonomický tým, který věděl, o co v této republice
jde. První československá vláda byla po revoluci v podstatě vládou Prognostického
ústavu. Valtr Komárek – první místopředseda vlády, Vladimír Dlouhý –
místopředseda vlády a předseda Státní plánovací komise, Václav Klaus – ministr
financí a řada dalších lidí kolem.

 

Jaký post jste zastával
v té době vy?

Náměstek ministra na úřadu vlády.

 

Jak
s reformami pracuje současná vláda?

Důchodová reforma byla
fakticky rozehrána již předchozími dvěma vládami. V Topolánkově vládě se
tím zabývali ministři Kalousek a Nečas. Z iniciativy ministra Fischerovy
vlády Janoty byl vytvořen „poradní expertní sbor“, ve kterém byli nejméně čtyři
lidé, kteří měli jasný konflikt zájmů. Tato komise cosi vytvořila, ale
z mezinárodního hlediska to je ostuda, výsledek postrádající odborný
fundament. O fundament a zahraniční zkušenosti jim ovšem vůbec nešlo. Šlo o
prosazení toho, co je v zájmu jejich chlebodárců, několika finančních skupin.
Důchodová reforma je tažená tímto směrem a zcela ignoruje to, k čemu v posledním
období, tedy od roku 2003, ve světě dochází.

 

Kde
vidíte věcný problém?

Příslušné ministerstvo
navrhuje v podstatě stejnou reformu, jaká byla před časem provedena
v osmi z deseti postkomunistických zemí, které se staly členy EU.
V žádné z těchto zemí nemá reforma pozitivní výsledky, tedy kromě
zisků penzijních fondů a zprostředkovatelských firem. Ve všech těchto zemích by
byli nejraději, kdyby nedošlo k dílčí privatizaci veřejného penzijního
systému. Jedinou výjimkou je stávající slovenská vláda, která v podstatě
navazuje na dřívější Dzurindovu vládu, která tuto reformu provedla. Takže je
dost komické, když nám teď někdo ze Slovenska radí, že se po nich máme opičit.
Předchozí Ficova vláda by tu jejich privatizaci nejraději zrušila, stejně jako
dnes Orbánova vláda v Maďarsku, nebo Tuskova vláda v Polsku.

 

Tato
reforma spočívá přesně v čem?

Spočívá v tom, že se
„uzobne“ nějakých tři až deset procent z mezd, z dnešního důchodového
pojištění, a vyvede se to formou tzv. opt-outu do soukromých penzijních fondů.
Nemám nic proti soukromému sektoru. Dlouho jsem se v něm sám pohyboval. Osm
let jako šéf životní pojišťovny Wüstenrot. Dnes se ale bez jakéhokoliv
konfliktu zájmu věnuji vědě a výuce na Vysoké škole finanční a správní. Tyto
reformy, které se ve zmíněných zemích udělaly, byly doporučovány Světovou
bankou před více než 15 lety, ale už o pět let později se přišlo na to, že jde
o nesmysl. Tlak lobby byl ovšem tak silný, že skoro ve všech zemích
k reformě došlo. Světová banka je k tomu tlačila velmi drsně: pokud
chtěla země úvěr, podmínkou bylo, udělat takovou reformu. My jsme úvěr
nepotřebovali, takže se nás to netýkalo. Bohužel se ukázalo, že vnucovaný produkt
je horší a dražší.

 

Jak
tomu můžeme laicky rozumět?

Tvrdilo se, že stát je
špatný hospodář (i) v oblasti důchodů. Veřejný penzijní systém vybrané
peníze nezhodnocuje, na rozdíl od penzijního fondu, který v celosvětovém
dlouhodobém průměru dosáhne zhodnocení kolem deseti procent ročně, po
zohlednění inflace. Na základě toho všichni zbohatnou. No a z takových
teorií vycházely privatizační představy počátkem devadesátých let. Konkrétně v
Chile udělali reformu již o deset let dříve. Lidem slíbili, že pokud budou
platit pojistné deset procent ze mzdy a budou pracovat celý život, tak budou
mít důchody na úrovni nejméně sedmdesáti procent jejich předchozí mzdy. To bych
také bral, kdyby to byla pravda. Vypadá to na zázrak, ale takhle to bylo skutečně
prezentováno.

 

Jak
je možné, že se nedosáhne plánovaného zhodnocení?

Není to nutně proto, že by
klesly výnosy akciových a podobných fondů ve světě, ale kvůli tomu, že penzijní
fondy mají velkou režii. Je to konkurenční systém a místo jedné státní
instituce zde existuje až patnáct konkurenčních firem. A to stojí poměrně hodně
peněz. Tyto reformy ve světě dojíždějí na to, že co se nabízí klientům, je
drahé. Takto reformované penze budou zpravidla nižší, než jaké by byly ze
sociálního pojištění. Dá se to ilustrovat na stávajících českých penzijních
fondech. I když to není úplně korektní, protože fungují v jiném „pilíři“.

 

Na
jaké rozdíly zde narážíte?

Ten dnešní český systém penzijního
připojištění je dobrovolný. V nově vytvářeném kapitalizačním pilíři má jít
o mnohonásobně více peněz. Pokud se ročně povinně vyvedou tři procenta ze mzdy
do penzijních fondů, tak půjde každoročně o obchod na úrovni dnešního ročního obratu
všech penzijních fondů u nás.

 

Dá
se penzijní fond přirovnat k bance?

Stávající český penzijní
fond je něco jako banka. S tím rozdílem, že úrokovou sazbu se dozvíte na
konci roku. Jestli jsou to dvě procenta, nebo taky nic. Tento systém funguje od
roku 1994, má zhruba 4,5 milionu klientů, což znamená, že jsou v něm
teoreticky skoro všichni, kdo by tam měli být. Ale místo řady mladých, jsou tam
řady starých lidí, kteří si tímto způsobem šetří, protože je to obrovským
způsobem dotované ze státního rozpočtu.

 

Uvedete
mi pro názornost příklad?

Když tam budete posílat tu
nejmenší možnou částku, stovku měsíčně, tak vám stát k tomu přidá padesát
korun. Když dáte pět set korun, dostanete sto padesát. To už je méně, ale pořád
nesmyslně vysoké. Česko má nejvyšší dotace na světě k takovýmto produktům.
V tomhle jsme jednička. Přispívá to k tomu, že penzijní fondy připisují
nízká zhodnocení. Reálný výnos za celou dobu, průměr za všechny fondy od roku
1994, je nula. Ve světě je to zpravidla lepší. Nicméně z těch zmíněných osmi
východních zemí za období od vzniku až do roku 2007, čili před finanční krizí,
měly slušné zhodnocení pouze povinné penzijní fondy v Polsku. Po krizi je
to vcelku špatné i v Polsku. Pro klienty by bylo lepší, kdyby zůstali ve
státním systému, a to je hlavní problém, který ale nezajímá lobbisty a jejich
spojence ve vládě.

 

Děkuji
za rozhovor.

 

Text:
Michaela Lejsková

Foto: Zbyněk
Maděryč www.maderyc.cz

Foceno v restauraci
Mlýnec, Praha www.mlynec.cz

Publisher: Magazín Best of www.ibestof.cz