Archiv rubriky: Business

Podnikání je
vždy otázkou nabídky a poptávky, rezerv na trhu, správného načasování, a pokud
se do něj chcete pustit, nesmí vám chybět obchodní čich, empatie, odhodlání,
víra a úcta k vašim „spoluhráčům“. Karel Havlíček má za svoji kariéru řadu
praktických i teoretických zkušeností. Některé z nich nám mohou přinést
užitečný pohled a rozhodně inspiraci a elán, kterého má předseda Asociace malých a středních podniků a
živnostníků ČR, ředitel SINDAT a děkan Fakulty
ekonomických studií Vysoké školy
finanční a správní na rozdávání.

 

Podnikáte již
celou řadu let. Co se změnilo v podpoře podnikání za tu dobu?

Je
to skoro čtvrtstoletí, co jsem začal připravovat svoji první firmu, a nutno
říci, že tehdy o podpoře nemohla být vůbec řeč. Stát, banka a popravdě ani my
nevěděli, co je podnikání, vše se dělalo živelně a z dnešního pohledu dost
amatérsky. Ale měli jsme nadšení, odhodlání, nebyla konkurence, a pokud někdo
nebyl vyslovený lempl, dařilo se mu. Dnes je vše jinak. Extrémní konkurence,
ale zase docela slušné nástroje podpory začínajícím i stávajícím podnikatelům.
Být dobrý v 90. letech bylo hrozně jednoduché. Přála nám doba, nic víc.

 

Co patří mezi
nikdy nekončící problémy podnikatelů v ČR?

Každý správný malý podnikatel nadává, ale
v zásadě přežívá. To platí všude na světě. U nás je ale ta dávka pesimismu
větší. Navíc stále máme tendenci přeceňovat své okolí. Na druhou stranu je
pravda, že měnící se legislativa, nekonečné handrkování s úřady,
několikeré vykazování stejných dokumentů nebo zmar při sledování toho, jak
špatně se nakládá s veřejnými nebo evropskými prostředky, nechá klidným
buď jen vysmátého volnomyšlenkáře, nebo velkého introverta.

 

Jak byste sám
nastavil daňovou politiku pro malé a střední podniky, živnostníky?

Čím
menší, tím jednodušší. Mikropodnikatelům s obratem tak do dvou milionů
bych ještě zjednodušil takzvané paušály. Dostali by na výběr: Odvedeš minimální
daň a nemusíš již činit prakticky nic, nebo si vybereš klasický systém, můžeš
optimalizovat, ale na druhou stranu máš s tím papírování a musíš se
připravit na kontroly. Podstatné je, že si musí podnikatel vybrat. To, co se
občas navrhuje, tedy povinná minimální daň pro všechny, bez uznání možného
neúspěchu, je návrat ke Klementu Gottwaldovi.

 

A není trochu
nekorektní, že živnostníci platí menší odvody než osoby závislé?

Bylo-li
by to tak jednoduché, každý by podnikal. Porovnáváme neporovnatelné. Nejde jen
o to, že každý z nich má jiné sociální výhody, ale úloha těch nejmenších
živnostníků, zejména řemesel a mikrozemědělců, již nikdy nebude v rovině
ekonomické, ale sociální. Od nikoho nic nechtějí, přežívají a nestojí frontu na
úřadu práce. Jsou základem sociálního smíru, služeb a fungování regionů, a
jestli to chcete slyšet natvrdo, tak nikdy již nebudou platit kloudné daně. Ty
budou čím dál více v rukou středních a velkých společností a částečně zaměstnanců
s trvalým příjmem a sociální jistotou.

 

Jistě dobrou
vzpruhou mohou být v podnikání dotace. Jaký je na toto řešení váš názor?

Někomu
pomohou k novým aktivitám, někomu k přežití, někomu pomohou do podnikatelské
propasti. Pokud pomůžete schopným, vrátí se vše obvykle několikanásobně. V opačném
případě o vše přijdete. Jsou obory, ve kterých není možné bez dotací prakticky
existovat, neboť by se vůbec nerozhýbaly. Mám na mysli třeba nové léčebné metody
nebo zemědělství, které podporují všude ve světě, jakkoliv se tamní ekonomiky
tváří liberálně. Podstatné je, že systém distribuce, kontroly a vyhodnocování
těchto zdrojů musí být profesionálně řízen, čemuž jsme zatím na hony vzdáleni.
Chyba není ve fondech, ale v nás.

 

Víte nebo si myslíte,
že by mohl být lepší způsob, jak pomoci lidem v podnikání?

Vše
zbytečně komplikujeme. Každé ministerstvo má poradní a pracovní týmy a výbory,
neustále připravujeme nové strategie a mnoho mluvíme. Nic ale nedotáhneme do
konce, chybí realizační koncovka. O co budeme střízlivější v opatřeních, o
co jednodušší bude systém podpor, kontrol a komunikace, o to bude vše fungovat
lépe. Takže méně funkcionaření, více důslednosti.

 

Setkáváte se
s celou řadou lidí v podnikání. Inspirují vás?

Jsou pro mě hlavním motorem mé činnosti.
Prakticky denně se setkávám s nějakým byznys příběhem, ať už s dobrou,
či špatnou koncovkou. I když se na českém dvorku pohybuji již více než jednu
podnikatelskou generaci, nestačím se divit, kolik dalších malých a schopných
firem existuje. Nikdo o nich nepíše, přesto jsou úspěšné, platí daně, vytvářejí
příjemné prostředí pro zaměstnance i okolí, nestěžují si a nemudrují. Jenom za
poslední půlrok jsem obešel všechny významné řemeslné cechy, které začínáme
sdružovat pod naší střechou, a to by samo o sobě vydalo na knížku. Mám před
nimi velký respekt.

 

Dokázal jste si
už za tu dobu vybudovat odhad na obchodního ducha u lidí, nebo vás stále ještě
dokážou překvapit? Nějaká zkušenost hodná zmínky?

Určitě nějaký odhad člověk má, na tom není
nic divného, když se tím živím. Tak jako lékař s praxí pozná na první
pohled nemocného, tak by podnikatel, který to dělá dvacet let, měl poznat,
má-li tu čest s někým šikovným, či s nějakým povrchním žvanilem.
Spolupracovníky si často vybírám už na škole, kde se dá krásně odhadnout, kdo
je k práci a kdo spíše vše okecá, ale nikdy nic nedotáhne do konce. Vycházím
z toho, že píle je lepší než genialita. S těmi pracovitými si obvykle
postavíte dům, s těmi nadanými často jen sníte pod mostem.

 

V jakém
prostředí se obvykle nejlépe uzavírají obchody? Platí ta pravda o neformálních prostředích?

Já
jsem v tomto konzervativní a moc nedám na nějaké restaurace, golfová
hřiště nebo jachty. O tom se sice mluví, ale malý a střední byznys se dělá
v kanceláři, ve výrobě, na veletrhu nebo v nějaké vzorkovně.
V kavárně se o tom mluví, ale často bez výsledků. Ale nikomu neradím, kde
má co uzavírat. Mně to vyhovuje takto a odpovídá to i mému vytížení, fakt nemám
čas lítat po golfech. Vše si dokážu zařídit efektivněji a se stejným výsledkem.
Delší jednání než půl hodiny je už ztráta času.

 

Jaký nejlepší
obchod jste historicky sám uzavřel a jaký osobně pro vás měl význam?

Před
pár lety se nám podařilo prodat jednu firmu zahraničním fondům, což byl
s ohledem na náklady a konečný benefit velmi zajímavý byznys. Jinak jsou
pro mě důležitější trvalé prodeje stálým zákazníkům, to nás živí. Mimořádný
anebo třeba nečekaný extra šťouch je fajn, ale zásadně na něj nespoléháme. Pak
je totiž šance, že vůbec nastane – nejsme tak křečovití. No a pak mám dobrý
pocit, pokud se nám podaří pospojovat určité aktivity, útvary nebo firmy a
připravit nějaký nový systém řízení, včetně majetkového vypořádání. To jsou
samostatné projekty a bylo jich opravdu hodně. Ne všechny taky dopadly dle
představ, někdy jsme docela narazili a prodělali kalhoty.

 

Jaké změny
nerad děláte a v jakých směrech jste jim naopak otevřený?

Jako malý podnikatel musím být připraven
dělat změny trvale, bez emoční vazby na minulost nebo produkty. Pokud něco není
efektivní, musí se to utnout, jakkoliv to bude bolet. Naopak, na co sázím, jsou
lidé, se kterými se nám dlouhodobě daří nebo se kterými jsme zvládli dotáhnout
třeba nějaký projekt nebo vyřešit průšvih. Ty měníme minimálně a musím říci, že
spolupracujeme s některými třeba i dvacet let. A podotýkám, že nejde o
nějaké osobní, ale čistě o profesionální vztahy. Nevoláme si po večerech,
nesdílíme spolu sociální sítě a nechodíme spolu do hospody.

 

Účastníte se
celé řady přednášek. S jakými obvykle postřehy jako přednášející
odcházíte?

Pokud
neberu různá podnikatelská setkání, tak se zaměřuji hlavně na přednášky pro
svoje studenty a do toho se snažím dávat opravdu velkou energii. Prostě
studenti musí cítit, že tam pouštím duši a dávám jim v danou chvíli vše.
Odcházím obvykle vyřízen, jak kdybych kopal silnici. Tak to je takový hlavní
postřeh, stačí-li vám. (smích)

 

Co vás osobně
na posluchačích zaujme a zajímá?

Trvale s nimi komunikuji, chci slyšet
jejich názory, vtahuji je do děje. To mě pochopitelně velmi obohacuje, neboť
nejenže vidím, jestli v nich něco zanechávám, ale často mají docela
originální názory. Vycházím z toho, že není špatných posluchačů, ale těch,
kteří je buď nic nenaučí, nebo si nedokážou získat respekt. Ti pak nemají na
vysokých školách co pohledávat a snažím se si to u nás na fakultě hlídat. Pokud
tam ale pedagog obrazně nepropotí tričko, nemůže očekávat zájem. Odvyprávět
knížku a odprezentovat sto obrázků na powerpointu, to je výuka 20. století.

 

Zapojil jste se do konference pro studenty a mladé podnikatele Symposium. Čím vás projekt oslovil?

Popravdě řečeno, jednalo se o náhodu. Oslovila mě moje bývalá studentka, která Symposium pořádala, a protože jsem se jí předtím z podobných akcí asi dvakrát omluvil, nechtěl jsem být opět nezdvořilý. Vyrazil jsem tedy do Brna a měl jsem z akce fakt radost. Několik set mlaďochů mně nedalo vydechnout.

 

Jaký vnímáte hlavní přínos Symposia a proč byste jej doporučil?

Byli tam studenti, kteří mají o podnikání opravdu zájem, mnozí již investovali do různých projektů, které jsme dlouho do noci probírali, a dodnes mi chodí podnikatelské záměry. Co mě příjemně překvapilo, bylo, že se nejednalo o žádné bláboly. Původně jsem se chtěl zdržet jeden večer, nakonec jsem tam strávil ještě celé další dopoledne a vůbec nelituji.

Karel Havlíček, foto: Lenka Hatašová

 

Když porovnáte rozličné konference, čím bylo jiné Symposium?

Vzal jsem to tentokráte trochu netradičně a představil jsem postupně všechny průšvihy, které jsem v podnikání ukonal. Ukázal jsem slabá místa našich start-up firem, taky proto jsem se tam zdržel tak dlouho. (smích)

 

Stal jste se
také jedním z porotců České inovace.
Jaká to byla pro vás zkušenost a čím vás pozice porotce obohatila?

Sedím
v pár porotách, ale tahle soutěž mě fakt baví. Organizátoři od počátku
uchopili inovace za správný konec, nedělají z toho ani vědu, ani klišé,
pořádají inovační festival, kde se setkává výborná sestava řečníků, studentů,
na nic si nehrají, žádné politické proklamace, ale výborná atmosféra. Vše jede
jak na drátkách. Super marketing. Součástí je i soutěž o inovační počiny a
nestačím se divit, na co vše mladí lidé přijdou.

 

Do vašeho života
čím dál častěji vstupují ženy…

Jak
to proboha myslíte? (smích)

 

Vím, že
spolupracujete například s platformou ŽENY
s.r.o. Jak se vám se ženami jedná a obchoduje?

Tak
to ano, už jsem se lekl, že mi chcete přisoudit roli nějakého lamače srdcí, tam
totiž věru nejsem žádný extra hráč. (smích)
Ale ŽENY s.r.o. jsou jiný příběh.
Chytrý podnikatelský nápad, výjimečná žena v čele a stovky pracovitých veverek
udělaly na českém dvorku, co se hned tak nevidí. Moc jim fandím, byl jsem u
jejich rozjezdu a rád jim pomůžu, kdykoliv se ozvou.

 

Jak často a do
jakých pozic ženy obsazujete v rámci své firmy?

Ženy
jsou v byznysu hrozně důležité. Jsou racionální, pracovité, houževnaté,
vydrží výrazně více než chlapi. Na druhou stranu mají tendenci dívat se dost
dozadu, jsou někdy přecitlivělé, a nemají-li doma oporu, tak začnou dělat
nepředvídatelné kroky, že se někdy nestačím divit. Nejlepší je kombinace mužů i
žen a nejde teď o přesné poměry. Důležité je, že to je namíchané.

 

Čím na vás žena
dokáže udělat nejlepší dojem, čeho si všímáte a co na ženách hodnotíte jako
muž?

Předpokládám, že se bavíme pracovně. Pak je
pro mě důležité, aby o něco méně mluvila, o něco více mě přesvědčila výsledky.
Ať už minulými, nebo realistickým plánem u nás. Nemám rád takové to
marketingové vymývání mozků, jde mi o podstatu a pochopitelně i o to, jak na mě
působí lidsky. V zásadě to ale platí, ať už vybírám kohokoliv, nejde jen o
ženy. Takže to berte univerzálně.

 

Máte nějaký
svůj způsob, jak se při množství práce a aktivit nedostat do chaosu?

Na
to je jediný recept. Přísný systém a extrémní náročnost především vůči sobě.
Pokud to chcete česky, nic si neodpustím a jsem velmi důsledný
v dotahování věcí do konce. Na každé jednání se koncentruji, zkracuji jej
na minimum, ale každý, s kým jednám, musí vědět, že jsem se mu maximálně
věnoval, nehledě na to, že to může být nepříjemné jednání. Brzy vstávám,
nechodím do byznys klubů, moc nepiji a nehroutím se pod problémy. Dokonce se na
ně dokážu těšit, baví mě je řešit a vyhledávám je. Čili žádná sláva, normální
to asi není…

 

Jak vypadá váš
pracovní stůl?

Srovnaně.
Neodešel bych, pokud by tam byl nepořádek, a nesnesl bych, aby mi tam přišel
náš zaměstnanec a viděl chaos.

 

Co vám rozhodně
zvedne náladu, když cítíte, že vám „dochází baterky“?

Mám
ten pocit, že už jsme se před pár lety v rozhovoru s vámi bavili o
docházení baterek, a tehdy jsem se opřel do pohodlné mladé generace, která
se odreagovává v klubech, využívá psychologů, popíjí, případně něco
zobe. Tenkrát se mi ozvalo dost dotčených manažerů, ale já si musím trvat pořád
na svém. Podnikáme právě proto, že to je náročné, a jakmile budeme cítit, že to
na nás není, tak bychom toho měli nechat. Baterky mi nedochází. Naopak, někdy
bych energii mohl rozdávat. A až to přijde, pak budu psát odborné knížky, což
nyní trochu šidím. Pokud je tedy bude někdo vůbec ochoten číst. (smích)

 

Jaké poznatky
jste si přivezl z četných cest po zahraničí?

Když
jsem dělal šéfa obchodu, tak jsme dobyli skoro sto trhů, byl jsem trvale v zahraničí.
Nyní už výrazně méně, občas jedu dojednat nějaký obchod, občas v cizině
přednáším. Co jsem si ale zapsal za obě uši, je fakt, že chcete-li někoho
dobýt, musíte respektovat jeho kulturu, mentalitu, náboženství nebo třeba filozofii.
Chcete-li si osedlat koně, musí ta kobyla cítit, že ji berete. Jinak vás vyhodí
ze sedla, i kdybyste byl jezdecký čaroděj.

 

Děkuji za
rozhovor.

 

Text:
Michaela Lejsková

Foto:
Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno
ve spolupráci s Design Hotel Neruda www.designhotelneruda.com

Knižní publikace: www.management-controlling.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová 

Produkce:
Michaela Lejsková

Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz

Karel Havlíček, foto: Lenka Hatašová

 

 

doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA

(*1969)

Vzdělání a
jazykové vybavení

• 2014: doc.,
  VŠE, Fakulta financí a účetnictví, obor Účetnictví a finanční řízení
• 2004:
  Ph.D., VŠE, Podnikohospodářská fakulta, obor Ekonomika a management
• 1998: MBA,
  PIBS-Manchester Metropolitan University
• 1992: Ing.,
  ČVUT, Fakulta stavební, obor Pozemní stavby
• Jazykové
  vybavení: ČJ, AJ, NJ, RJ, ŠP, částečně: FR, čínština

Aktuální podnikové
aktivity

• SINDAT:
  generální ředitel

Aktuální
akademické aktivity

• VŠFS:
  děkan Fakulty ekonomických studií

Aktuální
zaměstnavatelské aktivity

• předseda
  představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR)
• člen Rady
  pro obchod a investice ministra zahraničních věcí ČR
• člen
  Podnikatelské rady ministra průmyslu a obchodu
• člen
  Řídícího výboru ministra průmyslu pro implementaci Exportní strategie ČR
• člen
  Řídícího výboru Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest
• delegát
  Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), Poradní komise pro
  průmyslové změny, Brusel

Publikace

Odborné knihy:

• Havlíček,
  K.: Small Business-Management & Controlling.The Open International
  University of Human Development ‘Ukraine’. Kyjev 2014
• Havlíček,
  K.: Management & Controlling malé a střední firmy, Eupress, Praha 2011,
  aktualizované vydání 12/2012
• Kašík,M.,Havlíček
  K.: Marketing při utváření podnikové strategie.2.rozšířené vydání, Eupress,
  Praha 2012
• Kašík,M.,Havlíček
  K.: Marketing při utváření podnikové strategie. Eupress, Praha 2009,
• Havlíček.K,
  Kašík M.: Marketingové řízení malých a středních podniků. Management Press,
  Praha 2005
• Autor
  odborných kapitol v publikacích mnoha jiných autorů
• Autor
  několika vysokoškolských skript

Autor a
spoluautor více než 100 odborných článků na témata řízení malých a středních
podniků a podnikatelského prostředí v mezinárodních recenzovaných časopisech,
tuzemských odborných časopisech a v časopisech tuzemské ekonomické
publicistiky.

Eva Vašková Čejková
si vybrala svoji profesní cestu velmi brzy a s velkou vervou na této cestě
vydržela. Není tomu tedy náhodou, že dnes patří ke špičce úspěšných žen, které
můžete vidět například v nominaci na Ocenění českých
podnikatelek. Deset let
vedla společnost ConPro, než přišla mateřská dovolená, na které ovem nevydržela
dlouho a vzápětí založila projekt ŽENY,
s.r.o. V roce
2013 vydala knihu s názvem Úspěch měřím štěstím. Obyčejně se říká, že takzvané kariéristky
nejsou oblíbené, ale nyní máte před sebou výjimku potvrzující toto pravidlo.
Právě vysoká oblíbenost je velkou předností této okouzlující, profesně
vynikající dámy.

Váš první
podnikatelský impulz?

Do
Prahy jsem s živnostenským listem přišla v 19 letech, svou první
firmu, ConPro, s.r.o., jsem zakládala v 21 letech. Měla jsem kolem
sebe vždy spoustu podnikatelských vzorů. A když jsem dnes po 12 letech často
v roli mentorky pro začínající podnikatelky, vidím, jak moc je zajímá
právě ta reálná zkušenost, jak udělat ten první krok, jak se zbavit strachu,
kde získat motivaci.

 

Jaké autorské
projekty máte k dnešnímu dni na kontě?

Od
roku 2007 to byly série lifestylových konferencí Manuál úspěšné ženy (ve zkratce MUŽ), které jsme
pořádaly pravidelně dvakrát ročně. Za několik let se nám podařilo oslovit
řádově tisíce žen. Právě i díky MUŽi přišla velká
inspirace k tomu, věnovat se podpoře žen více, a proto v roce 2012 vznikl
širší koncept podpory pod názvem ŽENY,
s.r.o.,
dnes tedy nejenom projekt, ale i samostatná společnost s ručením omezením zahrnující
webový portál, Pracovny ŽENY,
s.r.o., a tištěný Katalog
ŽENY s.r.o. Díky těmto nástrojům jsme
dnes schopné již po roce oslovovat desítky tisíc žen.

 

 

O jakých svých
dosavadních úspěších v podnikání můžete hovořit?

Že
podnikám už tolik let pod stejnou hlavičkou, nemám za sebou žádné firmy
v insolvenci, mám poměrně stabilní tým a dlouhodobé klienty a že jsem
ustála nejeden menší či větší neúspěch.

 

Co považujete
za neúspěšné, leč zásadní zkušenosti v životě ženy-podnikatelky?

Špatná
rozhodnutí a zbytečné investice, ale vše beru jako neúspěchy, které musely přijít,
abych se poučila a šla dál a už je pokud možno neopakovala.

 

Podle čeho sama
na druhých vyhodnocujete, jak úspěšní jsou ve svém podnikání?

Dám
hodně na první dojem, mám celkem dobrý odhad na lidi. Nehodnotím podnikání
v rozsahu, kolik se za firmou či daným podnikatelem točí peněz, ale jaký
charakter a jakou přidanou hodnotu má jeho produkt.

 

 

Jaký je váš
pohled na podnikání vs. zaměstnání? Jaké rozdílné předpoklady
v porovnaných oblastech vidíte?

Vždy
je to otázka volby každého jedince. Pokud chce člověk uplatnit svůj potenciál,
být pánem svého času a je připraven přijímat rizika a stavět se čelem ke všemu
novému, ať je to příjemné, či nepříjemné, tak podnikání může být ta správná
cesta. Pokud však máte radši jistotu, pravidelně a včas peníze na účtu, tak se do
podnikání rozhodně nepouštějte.

 

Jak vidíte
aktuální pozici žen v podnikání?

Ženy
si uvědomují, že podnikání může být cesta k seberealizaci a naplnění
jejich potenciálu, jenom k tomu potřebují pomoci. Čím více ženám budeme
ukazovat inspirativní příběhy, nabídneme platformu, kde získávat potřebné
informace a jak dát o sobě a svých produktech vědět, tím víc bude počet podnikatelek
růst. Stejně, jako tomu bylo za poslední rok, kdy se meziročně počet
živnostníků zvedl o neuvěřitelných 10 662 žen.

 

Co si podle vás
ženy v podnikání neumějí připustit?

Když
se se ženami bavím, ale i z opakovaných průzkumů na téma ženy a podnikání,
vychází pravidelně dva největší důvody, proč ženy nezačínají podnikat ve
větším, a to je strach a negativní vliv okolí. Je potřeba, aby si každá žena,
která právě s tímto bojuje, našla někoho, kdo jí může pomoci, být jí vzorem,
a aby na to nebyla sama.

 

V roce 2013
jste založila projekt ŽENY,
s.r.o. Jaká je přesně
jeho úloha?

Nabízíme
ženám podporu a zapojení do komunity podnikavých žen. Podporujeme řemeslnou
výrobu, vracíme se k tradicím a české dovednosti. Pomáháme jim najít cestu
k podnikání a kombinujeme on-line (www.zenysro.cz) a
off-line prostředí (pracovny a katalog) pro dosažení nejlepšího cíle. Neslibujeme
závratný výdělek, ale nabízíme reálné zkušenosti a poradenství, které vede
k výsledkům a dlouhodobé udržitelnosti. Unikátnost celého konceptu tkví ve
vytváření komunity aktivních českých žen prostřednictvím
interaktivní komunikace založené na „word of mouth“ neboli šeptandě. Tudíž
veškeré komunikační aktivity a jejich efekt jsou založeny na reálných
zkušenostech žen a na jejich sdílení formou ústních či psaných doporučení, na
respektu k jejich osobním příběhům a postojům každé ženy.

 

Jak se vám
portál osvědčil v praxi?

Projekt ŽENY, s.r.o., zasahuje nejenom podnikavé ženy a
podnikatelky, které se mohou díky němu zviditelnit, nabídnout a prodávat své
produkty a služby. On-line prostředí nabízí širší unikátní obsah – opět
postavený na podnikavosti, zájmech a dennodenních příbězích českých žen – který
oslovuje, sdružuje a inspiruje ještě širší skupinu žen, které se následně stávají
i koncovými zákaznicemi pro podnikavé ženy. Konkrétně k ženám-podnikatelkám
mohu říci, že mnoha z nich jsme již pomohly řádově v podobě
desetitisícových zprostředkovaných prodejů.

 

Jakých statistik
jste dosáhla?

Máme
přes 30 tisíc registrovaných a cca 10 % z toho jsou podnikatelky, které
v projektu reprezentuji já. Po roce máme minimálně 30 tisíc unikátních
návštěvnic měsíčně, a to i přes léto, kdy návštěvnost většinou klesá. U nás naopak
mírně stoupá. Do roka očekáváme další velký růst a navyšování zájmu žen, a tím
pádem i větší reálné pomoci od nás.   

 

Jakým způsobem
se dozvídáte o tom, co ženy v podnikání či managementu skutečně chtějí a
potřebují?

Osobně
jsem strávila poslední rok spoustu času s mnoha ženami v Praze i
v regionech a vedla diskuse na téma podnikání a viděla jsem krásné věci,
ochutnala výborné produkty, které ale stále nespatřily světlo světa, protože se
jejich šikovné autorky bojí nebo nemají peníze. A pokud chcete vědět kolik, tak
na to se ptám nejčastěji – jsou to řádově tisíce až desetitisíce korun. A že
jim i prodeje řádově v jednotkách tisíc korun pomohou nejenom
k sebevědomí a dalšímu rozvoji podnikání, jsem pochopila o loňských Vánocích,
kdy jsme řadě žen pomohly s prodeji jejich výrobků a ony nám potom psaly a
děkovaly, že měly možnost využít takové podpory, kterou jim nikdo nikdy nedal.

 

Jakým způsobem
je projekt ŽENY,
s.r.o., financován?

Ráda
bych řekla, že náš projekt jsme spustily bez dotací a závislosti na jakýchkoliv
jiných orgánech. Financován je nyní z větší části z partnerských
smluv, které u nás uzavírají společnosti, které chtějí oslovit jinak než
běžnými PPC kampaněmi a hledají nástroj v podobě komunikace word of mouth.

 

Když se rok
s rokem sešel, přišel na svět další projekt, a to Podnikavá
žena. Co je jeho
podstatou a komu je určen?

Ve spolupráci s Asociací
malých a středních podniků a živnostníků ČR jsme založili projekt Podnikavá žena a hledáme skutečné příběhy žen ze všech koutů České
republiky, které už mají své začátky za sebou a chtějí své zkušenosti sdílet.
Zároveň hledáme ženy, které stojí na úplném začátku a uvítají rady, praktické
tipy a návody, jak začít v malém, klidně i bez živnostenského listu
(příjem do 20 tisíc korun za rok), jak založit vlastní firmu a postupně ji
rozvíjet. Díky zázemí Asociace
malých a středních podniků a živnostníků ČR poskytujeme ženám navíc zdarma pravidelné
informace z oblasti legislativy, daní, dotačních programů, trendů a
novinek v oblasti vzdělávání. 

foto: Lenka Hatašová

 

Jak ke spolupráci s Asociací došlo?

Dlouho jsem vnímala Karla Havlíčka
jako osobnost, která podporuje malé a střední podnikatele, a díky tomu, že
přednášel na jedné z našich akcí, došlo pro mě opravdu k jednomu
z životních seznámení, ze kterého prakticky do roka a do dne vznikla
spolupráce v podobě podpory všech podnikavých žen. Podpora žen je již
čtvrtým pilířem AMSP hned vedle podpory řemesel, rodinných firem a mladých a
jsem moc ráda, že mohu být jeho součástí. 

 

Co myslíte, že lidi dokáže nejvíce
přimět ke vzájemné spolupráci obecně?

Každý chytrý jedinec
časem pochopí, že jako sólistovi se mu bude postupovat mnohem hůř než
v týmu nebo společenství lidí, kteří se mezi sebou mohou vzájemně
inspirovat, pomáhat si a obchodovat.

 

Máte recept na budování úspěšného
a dlouhodobého business vztahu?

To je stejné jako
v partnerském vztahu. Otevřenost, péče a společné výsledky.

 

Jakým způsobem se připravujete na
jednání s novými lidmi?

Snažím se vždycky
vědět co nejvíce o partnerovi, abych nemusela klást zbytečné otázky a jednání
bylo co nejkonstruktivnější.

 

Máte návod, nějaký systém na to,
jak si pamatovat to obrovské množství lidí, se kterými se v podnikání
setkáváte?

Mám jich několik, ale
právě jsem ve fázi, že hledám další, protože žádný už nefunguje nebo je těch
lidí prostě už moc i na všechny systémy. (smích)

 

foto: Lenka Hatašová

 

Jaká business setkání považujete
za nejpřínosnější, ráda jim věnujete svůj čas?

Když ve mně zanechá
partner nějaký dojem a odnesu si něco nového, poznatek, nápad, inspiraci nebo
možnost nějaké nové spolupráce.

 

O jakých neformálních setkáních
můžete hovořit, že jsou váš šálek kávy?

S těmi
nejbližšími přáteli, pokud se neřeší práce. To je opravdu zřídka.

 

Stala jste se úspěšnou
podnikatelkou a také matkou. Jakým způsobem zasáhlo mateřství do vašeho života?

Hodně a myslím si, že
je to něco, co se fakt nedá moc popsat, dokud to žena neprožije. Ale jako hodně
racionální a emočně stabilní žena do 30 let, než se mi narodil syn, jsem
netušila, jak to i se mnou zamává. Je to nový rozměr, nové poznání a opět je to
o přístupu nejenom jednotlivce, ale celé rodiny.

 

Je mi jasné, že váš čas má nyní
ještě větší hodnotu, když jej dáváte i své rodině. Máte radu na efektivní
plánování?

Zbytečně nemluvit, co
by se dalo, kdyby… Nestěžovat si, a když je potřeba, tak si holt přivstat a
makat.

 

Je mi známo, že jste dříve závodně tančila. Jak moc ještě nyní patří tanec
do vašeho života a co vám tato záliba přinesla do života?

Bohužel
dnes prakticky vůbec, a ano, někdy mi to strašně chybí, když slyším nějakou
rytmickou muziku, tak bych chtěla zase ten stav nekontrolovatelnosti. Tak jsem
zase začala alespoň cvičit, a byť je to jiný rytmus, tak jsem ráda, že se můžu
trošku rozhýbat.

 

Přirovnala byste také podnikání k nějakému druhu tance nebo tanci obecně?

Tak to
moje by mohlo být třeba tango – plné vášně a s nekonečnem možností sestav.

 

Kolik máte obvykle rozečteno knih? A aktuálně?

Aktuálně
asi tak deset a je to snad můj na první pohled nejméně náročný sen ke splnění,
ale bohužel se mi opravdu tři roky nedaří si dát alespoň jeden klidný a
nekonečný večer u knihy nebo víkend jen já sama a kniha. Vždycky jsem mívala potřebu
být sama, nemluvit, dát si totální oraz bez telefonu, internetu, jen tak… Ale
nyní v kombinaci práce, syn a dva roky kojení to fakt nešlo, tak doufám,
že nyní, s pravidelným nástupem syna do školky se nám konečně podaří i
s manželem sladit tak, abych měla více času sama pro sebe.

 

Čím vás může kdokoliv nejvíce
potěšit?

Jakoukoliv maličkostí,
hezkým slovem a ti nejbližší objetím.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasoa.com

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Make-up
a vlasy: Pavel Filandr  www.pavelfilandr.cz

Šaty:
Atelier Filandr

Vytvořeno ve spolupráci s Českým
muzeem hudby www.nm.cz

Produkce:
Michaela Lejsková

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-10-2013.html

Publisher:
Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Golf byl dříve považován za sport jen pro vyvolené a především
movité jedince. Dnes už je však vše jinak a právě i to se snaží dokázat David
Trunda, který se svým týmem právě finalizuje přípravy na D+D REAL CZECH MASTERS. Právě tento výjimečný
golfový turnaj se bude za necelý měsíc konat v České republice a to, jak
přípravy na takový turnaj probíhají, o jak dlouhodobý process se jedná, a že to
rozhodně není jen o samotné hře, se můžete dozvědet v následujícím rozhovoru.

 

A co se vám první vybaví, když se řekne golf?

Vybaví se mi nádherná zelená
tráva, nádherné hřiště a klid.

 

Kdy se začal do vašeho profesního směřování golf promítat?

To bylo asi tak před pěti
lety, když jsem se začal zajímat o marketing golfu.

 

Právě marketing byl tedy hlavní stimul?

No, já si myslím, že
v Česku je spousta sportů a golfové odvětví bylo takové lehce nedotčené.
Byl tu prostor na vytvoření něčeho zajímavého. A když jsem se potkal
s majitele společnosti Relmost Petrem Dědkem, tak jsme si sdělili
myšlenky, zjistil jsem jeho záměr a začal jsem pracovat na tomto projektu.

 

Co pro vás znamená sport?

Já jsem sportovec tělem i
duší. Sport je náplní mého života. Žil jsem pět let ve Švédsku, kde jsem hrál
hokej, pracoval a studoval a pak jsem měl možnost podílet se na vedení
sportovní organizace.

 

Jak vypadalo toto vaše působení?

Tři roky jsem tak fungoval na
pozici sportovně marketingového ředitele. Byla to velká organizace zahrnující
osm různých druhů sportů. V postatě právě tam jsem se začal věnovat
sportovnímu marketingu. Pak jsem v Česku jako hokejista sledoval hokej a
tam bylo toto pole obsazeno, alespoň tedy co se týká nějakého tvoření konceptu.
V tenise taktéž no a v golfu byl prostor, takže jsem úplně původně
oslovil českou golfovou PGA, českou golfovou asociaci.

 

Jaká tedy vznikla spolupráce?

Zastupoval jsem českou PGA na
českém poli jako marketingová servisní organizace. Po dvou letech jsem tuto
spolupráci ukončil a začal pracovat pro společnost Relmost. No a společně vytváříme
projekt, který tím, jaký má nadnárodní přesah, má úplně jinou energii, úplně
jiný charakter a možnosti jsou tam obrovské.

 

Ve švédsku jste měl slibně rozjíždějící kariéru. Co vás přimělo
k návratu do Čech?

Já jsem byl ve Švédsku pět
let a musím říct, že mi samozřejmě chyběla rodina. Měl jsem navíc pocit, že
bych mohl začít vytvářet něco zajímavého v Česku, podílet se na zajímavých
projektech. Takže to byly ty hlavní důvody, proč jsem se rozhodl pro návrat.

 

Litoval jste někdy?

Litoval, určitě ano. Skandinávie
se mi velmi líbí, líbí se mi typ lidí, který ve Švédsku je, ta mentalita je mi
hodně blízká. Takže člověk velmi často přemýšlí, proč se vlastně vrátil. A
určitě mohu zpětně říci, že ano, občas lituji toho návratu.

 

Jaký vnímáte rozdíl ve sportovní branži mezi českou a švédskou
mentalitou?

Ve Švédsku, tak tam co se
řekne, to platí. Lidé jsou tam velmi nakloněni sportovním aktivitám,
k čemuž ale začíná v poslední době docházet i u nás. I my se o to
snažíme. V  našem golfovém projektu měníme české golfové prostředí,
protože ten projekt je transparentní, dlouhodobý, klienti do toho vstupují díky
tomu, že to má hlavu a patu a vše je připraven od A až do
Z s mezinárodním přesahem.

 

Jste tedy generálním ředitelem společnosti Relmost, co všechno tato
práce obnáší?

Práce spočívá v tvorbě
konceptu a realizaci tří projektů – Czech Challenge, což je na Kunětické Hoře,
je to největší evropská soutěž. Poté Slovakia Challenge  a následuje vrchol, který je letos pořádán
poprvé, což je European Tour kde čekáme návštěvnost dvaceti tisíc lidí.

 

Co je tedy hlavní náplní?

Je to řízení týmu lidí, kteří
se na tom podílejí. Jeden den se třeba na Czech Masters bude koordinovat
řekněme tisíc lidí. Takže cílem tohoto projektu je vytvoření vlastně celého
toho konceptu fungování, mediálního plánu… Je to celoroční projekt pro celou
naši společnost. Díky tomu, jaký to má přesah, jací partneři do toho vstupují, jedná
se velké společnosti jako Pilsner Urquel či Emirates, to vyžaduje určitou
koordinaci a komunikaci s celým jejich marketingovým oddělením.

 

A vypadá kontakt s European Tour?

Samotná European Tour má až
několik stovek lidí, se kterými se neustále komunikuje a vše se ladí. A ta
hlavní náplň současné době je příprava Czech Masters, prvního ročníku. No, jen
pro představu, třeba z European TV sem přijede čtrnáct kamiónů, sto dvacet
lidí, kteří budou přenášet vysílání do sto třiceti zemí světa živě čtyři dny.
K tomu bude sto dvacet dobrovolníků, k tomu další a další lidé, takže
jich skutečně bude k tisícovce.

 

Jak byste tedy popsal svůj aktuální běžný pracovní den?

Běžný pracovní den je
vstávání v pět hodin a usínání v současné době někde kolem jedné,
druhé ranní. Je to náročné pro všechny v naší společnosti. Snažíme se to
připravit opravdu velmi precizně, dívat se do detailů. Všichni tomu
v současné době obětujeme veškerý čas a doufáme, že se to ukáže jako dobrá
investice. Že se lidé přijdou podívat a pochopí to, že golf může být pro
všechny. Že ukážeme a budeme prezentovat Českou republiku v dobrém světle.

 

Jak se vypořádáváte s případnými potížemi?

Každý problém je v této
době a v tomto projektu spíše příležitostí, protože je to nové pole. Takže
spíš je to hledání řešení. Snažit se najít co nejeefektivnější cestu
k realizaci. A v současné době jsou to tedy především potíže nebo
otázky organizační. Budu-li popisovat Czech Masters, ten největší
z European Tour, kde očekáváme obrovský objem diváků, tak prostor Golfresortu
Albatros, kde se bude odehrávat, je menšího charakteru. Je tedy velkým oříškem
jak tam dostat v podstatě takovou menší vesničku. Ale i tady už jsme
s řešením na dobré cestě.

 

Co je tedy pro vás v práci největší odměnou?

Mě těší ten projekt celý.
Celý ten způsob té práce a spolupráce s kolegy a partnery. Kontakt na
mezinárodním poli, který je velmi důležitý. Například s European Tour, od které
se neustále učíme. Pro nás i pro mě osobně je důležité učit se z každých
detailů, vnímat jejich připomínky a snažit se je zakomponovat do našeho
projektu.

 

Podle jakých měřítek vybíráte lidi do svého týmu?

Samozřejmě je důležité tým
tvořit tak, aby to fungovalo, aby to byl takový elastický kompaktní celek. Ve
finále je ten turnaj taková jedna velká zorganizovaná akce, ale musí tam být
velká část flexibility a přizpůsobení se daným podmínkám. Majitel společnosti
Petr Dědek je člověk, který do toho investuje veliké úsilí, spoustu peněz i své
know how a myslím si, že tým se vybíral velmi precizně. Je to dlouhodobý
proces, protože ten člověk musí být vybrán tak, aby spolupráce nebyla na měsíc
či týden, ale aby to bylo dlouhodobé. Navíc musí být schopen zapadnou do
rozjetého vlaku a to velmi rychle. Rozhodně nevybíráme všechny, je to velmi
pomalý proces, než se rozhodneme někoho vzít.

 

Co vůbec považujete za svůj největší dosavadní úspěch v kariéře?

Je to organizace tohoto turnaje.
I když já jsem profesně učitel. Tam jsem začínal a bylo pro mne velkým úspěchem
to, že jsem učil švédské děti. To mě hodně nabíjelo a dávalo mi spoustu
energie. Ono někdy motivovat děti je horší, než najít řešení problému při
organizaci turnaje. Takže to je pro mne ta jedna strana. A pak jsem změnil
profesi a šel jsem do sportovního marketingu a musím říct, že tato organizace
je pro mne asi opravdu vrcholem.

 

Dovedete si představit, že byste se k učení vrátil?

Tak to v současné době
ne. (smích)

 

Díky čemu jste docílili toho, že se European Tour dostala do Čech?

Byl to nápad Petra Dědka,
majitele společnosti. Oni seděli u nedělní kávy se synem a říkali si, kterým
směrem dál rozvíjet aktivity a napadla je právě myšlenka European Challenge
Tour. Já jsem do projektu přistoupil až po prvním roce a ta první původní
myšlenka tedy vznikla u Petra Dědka.

 

Co pro vás osobně tento úspěch znamená?

Tím, že jsem se, jak už bylo
zmíněno, nějaký čas podílel na české PGA, tak si myslím že pro Česko a i pro
Petra Dědka to byl veliký úspěch, protože ty předchozí turnaje skončily po třeba
třech letech organizování. Bylo velmi těžké získat dobrý vztah s European
Tour, přesvědčit je o tom, že ten projekt je nosný, že European Challenge Tour,
ta druhá série, tady může být déle. Vlastně po dvou úspěšných letech realizace
jsme přišli s tím, co měl Petr Dědek dlouho v hlavě, že budeme pořádat
druhou Challenge, na Slovensku. A k tomu jsme měli zájem přizvat Czech
Masters, představili jsme to a podepsali dlouhodobé smlouvy na všechny tři
turnaje.

 

V jakých krocích vůbec taková příprava na turnaj postupuje?

Ve velmi intenzivních
krocích. Například nyní máme za sebou dvě přípravné koordinační schůzky, kdy přijel
ředitel turnaje, který je dán z European Tour. V podstatě všechen ten
systém, co se děje uvnitř ropingu, což jsou ta lana, mezi kterými se hraje, tak
má na starosti on. A to co se děje koordinačně za těmi provazy – servis, hráči,
diváci, koordinace, tak to mám za naši společnost na bedrech já s týmem našich
kolegů. Máme harmonogram – pracovní, plánovací, jeden na mediální kampaň…
Snažíme se, aby bylo vše opravdu stoprocentně nachystané.

 

Turnaj bude probíhat na Albatrosu, podle čeho jste zvolili právě
toto místo?

Albatros byla pro Czech
Masters jediná volba. Byla to lokace, bylo to perfektní hřiště, byla to
spolupráce s majitelem. Když sem přijela European Tour komise, tak řekla,
že to hřiště je úplně ideální v perfektním stavu a dá se na něm hrát
v podstatě hned.

 

Takže ušetřená práce?

I přesto se udělala spousta
úprav. Především kvůli tomu, aby hráči měli obrovský, profesionální zážitek z
hřiště, aby si ho užili.

 

A co nějaké úpravy pro televizní štáb?

Jak už jsem říkal, přijede
čtrnáct kamiónů a bude to přenášeno na šedesát televizních kamer. Vzhledem
k tomu, jak je hřiště postaveno, to bude pro televizního diváka velmi atraktivní.

 

Jaké je tedy specifikum toho, jak je to hřiště postaveno?

Hřiště je postaveno tak, že
budeme moci mít nízké kamery, případně budeme mít i kamery, které budou přímo
na zemi. Jamky jsou navíc dobře viditelné, takže diváci budou mít perfektní
přehled o tom, co se děje na hřišti. Navíc díky tomu, že budeme mít ceny whole
in one na každé třípárové jamce, to bude zajímavé pro hráče i diváky tím, že se
bude neustále něco dít.

 

Termín je 21. až 24 srpna, vybírali jste nějakým speciálním
způsobem i ten termín?

Ano. Záměrně jsme chtěli, aby
to bylo v období konce srpna. Na tom termínu jsme celkem trvali. Vycházelo
to tak, že po všech Challegnových turnajích budeme mít na finální přípravu
měsíc. Navíc okolo tohoto data probíhá několik dalších turnajů. A v tomto
důležitém Ryder Cupovém roce to tak vychází naprosto ideálně.

 

S jakým zájmem ze strany hráčů se setkáváte?

Nejdříve jsme prezentovali
projekt a koncept celého turnaje partnerům a hráčům. Vlastně objíždíme všechny
důležité světové turnaje, kde potkáváme manažery hráčů, potkáváme hráče,
protože to nechceme řešit pouze emailovou komunikací a snažíme se jim nabídnout
spolupráci. Takže i díky tomu je zájem velký.

 

A s jakým zájem se setkáváte ze strany veřejnosti?

Tak ze strany veřejnosti máme
velice pozitivní zájem. V současné době máme prodány necelé čtyři tisíce
lístků a většinu z toho čtyřdenních. Veřejnost lákáme právě na rodinný
program, kdy v sobotu bude vyvrcholení koncertem Eddie Stoilow.

 

Takže i program pro děti?

Během všech dní bude probíhat
interaktivní program pro děti s rodiči, kdy si například právě děti
v dětské vesničce budou moci zahrát golf s rodiči, prarodiči a
s žádnou překážkou se nesetkají ano handicapovaní lidé. Krom jiného mohu
třeba zmínit, že budou mít možnost učit se slovíčka novou metodou myšlenkové
mapy.

 

V jakém smyslu budou mít prostor i lidé s handicapem?

Na všem se podílejí lidé
z organizace Dobrý skutek. Díky tomu tam bude handicapovaným dětem i
sportovcům dán velký prostor pro realizaci. Všichni, kdo se zúčastní, tak
uvidí, že i oni se mohou perfektně zapojit.

 

Takže nejde vůbec jen o samotnou soutěž?

My tam zveme i školy a
snažíme se o mezigenerační zapojení. Jde nám nejen o to, aby mohli lidé vidět
vynikající golf, ale aby se tam také mohli s celou rodinou dostatečně
vyžít. Vyzkoušet si, že golf není pouze pro velmi movité podnikatele, ale že to
je i sport pro rodinu s dětmi.

 

Co je motivací pro hráče?

Pro hráče je motivací nový
turnaj na golfové mapě, destinace Praha. Máme záštitu hlavního města Prahy a
prvního náměstka Jiřího Vávry, kdy prezentujeme metropoli jako oficiální
hostující město, a to je pro hráče zajímavé. 
Samozřejmě pak kvalitní turnaj, kvalitní hřiště…

 

Jaký servis hráčům nabízíte?

Například to, že je vyzvedneme
na letišti, odvezeme do hotelu, z hotelu je zavezeme na hřiště. Nachystáme
jim večerní program a případně i program pro manželky, rodiny, děti, zkrátka
komplexní servis. Chceme, aby se cítili příjemně a měli z České republiky
dobrý zážitek. Chystáme v případě zájmu i exkurzi do pivovaru či galavečer
na Trojském zámku v dobových krojích. Zkrátka usilujeme o to, abychom
nebyli jen jeden ze čtyřiceti osmi turnajů, ale turnaj, kam se chtějí hráči
vracet.

 

Co bude po 24. srpnu? Pojedete po tak vysilující práci na dlouhou
dovolenou?

Já si myslím, že na dovolenou
pojedeme v září 2018, doufám. Určitě bude vyhodnocení, máme marketingové
plnění ke všem našim partnerům, bez kterých by se to neuskutečnilo. V průběhu
září jim budeme dávat reporting toho, jak to probíhalo a pravděpodobně už
v září začneme chystat další ročník. Smlouva je na pět let a my doufáme,
že ten projekt bude trvat delší dobu, takže to byla taková lehká nadsázka.

 

Nakolik vnímáte golf ještě jako zábavu a nakolik jako práci?

Já nejsem profigolfista,
takže je to pro mne koníček jako všechny ostatní sporty a zábava je celý tento
projekt. Je to projekt, který mě naplňuje, dodává mi energii. Je to zajímavé
tvořit něco u nás naprosto nedotčeného, od nuly, s novým konceptem,
vymýšlet ho, vytvářet ho, snažit se ho vytvořit tak, aby byl v česku
dlouhodobě úspěšný.

 

Jak tedy relaxujete a nabíráte síly na práci?

Já relaxuji doma, sportem a
kontaktem s lidmi, které mám rád.

 

A jaký obecně vnímáte zájem Čechů o golf?

Myslím si a doufám, že teď
dochází ke zlomu, že to široká veřejnost začne vnímat tak, jak je tomu třeba ve
Skandinávii, kde to hrají opravdu všichni od dětí po seniory. Tráví tam aktivní
volný čas, jsou na hřišti, odehrají si devět jamek, pak si dají piknik a
pokračují. A nemusí golf vůbec stoprocentně ovládat. Takže doufám, že se to
bude měnit i u nás a my tomu pomůžeme.

 

Děkuji za rozhovor

 

 

 

Text: Petra Kuncová

Foto: archiv DDReal

Vytvořeno ve spolupráci s:

Relmost www.relmost.cz

Czech Masters www.czechmasters.cz

Korektura textu: Alžběta
Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín
Best of www.ibestof.cz

Vstup do podnikání
byl pro Martina Garguláka jasnou volbou. Ze studií rovnou pro živnostenský list,
a tedy doklad o tom, že o nerozhodnosti u něj nemůže být řeč. Směr, kterým se zpočátku
vydal, si také udržel a ve svém oboru uspěl. Ohromné na jeho činnosti je
především to, že jej nezajímají jen čísla dokládající obrat, ale duchaplnější
činnost, která přispívá k rozvoji společnosti. Proto také založil aktivitu nejlepsistudenti.cz a zajímá se rovněž o
potřebné, například prostřednictvím nadace Modrý
hroch. Martin Gargulák věří v rovné příležitosti a přátelskou, seriózní
komunikaci a od toho se mnohé úspěchy odvíjejí.

 

Kdy jste začal vůbec
poprvé uvažovat o podnikání?

Bylo to už v roce 2007, kdy jsem studoval vysokou školu
a zjišťoval jsem, že mi nedává to, co mi má dávat. V té době jsem pracoval
v jednom vyhlášeném fitness centru v Brně. Nějak mi ta práce nedala
to, co jsem od ní očekával. Tehdy jsem potkal jednu milou slečnu, která se
stala také mou manželkou a pomohla mi stát se OSVČ pro jednu telekomunikační
společnost.

 

Už v té době byl
váš podnikatelský záměr jasný, nebo jste předmět svého podnikání ještě
přehodnotil?

V roce 2007 jsem se stavěl na vlastní nohy. To, že budu
mít vlastní firmu, jsem věděl až o dva roky později, kdy jsem dostal
příležitost pracovat jako partner pro telekomunikační společnost a být na
začátku tohoto startu prodejního kanálu. Tehdy se mi začal teprve formovat
vlastní podnikatelský záměr a to víte, bylo mi 23 a snil jsem o velkém majetku,
velké firmě a drahých autech. Povědomí o fungování firmy jsem neměl vůbec
žádné. Pouze svůj vlastní rozum a chuť být si vlastním pánem ve svém světě.

 

Jaké byly vaše začátky z technologického hlediska?

Mě vždy bavily nové technologie. A musím říct, že mě baví dodnes. Telekomunikace byly v tu dobu na špici a určovaly trend a vývoj na technologickém trhu. Dodnes si pamatuji, jak jsem si vydělal své první peníze a šel si koupit vlastní mobilní telefon. To se psal nějaký rok 2002. Ještě si pamatuji i značku. Dokonce se v tu dobu začínaly vyrábět mobilní přídavné fotoaparáty k telefonům. Telefony byly ještě blokované na jiné mobilní operátory a musely se odblokovávat, počítač jsem měl tenkrát jenom stolní a psal ještě v T602. (smích)

 

Komunikační nástroje
se inovují doslova ze dne na den. Jak se vám daří v novinkách orientovat?

Je pravda, že vývoj je opravdu hodně rychlý. Jak do
technologií ale jednou proniknete, už odtud neutečete. Přiznám se, že tedy
nestíhám sledovat úplně vše, ale mám své favority v oblasti
technologického výzkumu a inovací, které opravdu sleduji a kterým věnuji čas. A
samozřejmě sleduji také aktuální výrobce a výrobky v oblasti zavádění
novinek na trh, takže poradit asi budu schopen.

 

Jak dlouho trvá
zavedení nového produktu na trh?

To je dosti obtížná otázka, protože to u každého produktu
trvá jinak dlouhou dobu. Každý produkt má svůj vývoj, svoje předpoklady a
uvedení produktu na trhu ovlivňuje spousta vnějších a vnitřních okolností, jako
jsou konkurence, vývoj trhu, tržní síla a podobně. Otázka ještě zní, jak si
vydefinovat faktický stav zavedení produktu na trh. Ale abych odpověděl na
otázku, tak je to určitě v řádech měsíců.

 

Co je podřízeno tomu,
abyste mohli nabízet novou službu?

Jak už jsem uvedl výše, na tohle není až tak jednoduchá a
jednoznačná odpověď. V každém případě to chce hodně energie, síly,
vytrvalosti, odhodlání. Několik produktů na trh zavádím, tak až se příště uvidíme,
řeknu, jaké to bylo. (úsměv)

 

Co je od začátku
prioritou firmy A1 mobil?

Prioritou firmy je mít samozřejmě spokojeného zákazníka.
Vím, že to v dnešní době mezi operátory není jednoduché a že každý
operátor slibuje hory doly, jen aby zákazníka ulovil. My jsme tady od toho,
abychom tyto sliby změnili ve skutečnost a o zákazníky se postarali. Naší
předností je individuální přístup ke každému, ať už velkému, nebo malému
zákazníkovi, a proto jsou mezi našimi spokojenými zákazníky jak firmy o 100
zaměstnancích, tak malé firmy o dvou lidech.

 

S jakými
společnostmi spolupracujete a co je předmětem takové spolupráce?

Mezi naše zákazníky patří například české zastoupení
společnosti Apple, společnost Čepos,
které patří třeba síť maloobchodních prodejen Brněnka, Bala a spousta
dalších. Ve spolupráci jsme samozřejmě ale také se svými dodavateli a odběrateli.
Největším odběratelem je společnost Vodafone
Czech republic a. s., pro kterou zajišťujeme nové firemní zákazníky a o
tyto firemní zákazníky se staráme. Jednoduše, jste firma a potřebujete volat,
mít ve firmě internet, mít telefony pro obchodníky, zaměstnance a podobně.
Zavoláte nám a my vám pomůžeme nastavit řešení ve firmě tak, aby pro vás bylo
co nejefektivnější a samozřejmě co nejvýkonnější. Toto právě zajišťujeme ve
spolupráci s jedním z největších operátorů na světě, společností Vodafone.

 

V roce 2012 jste
se stali Partnerem roku společnosti Vodafone.
Byla vaše spolupráce jiná či nějak výjimečná?

Možná to bude znít trochu zvláštně, ale v tomto období
jsme trochu pozměnili směr naší společnosti. Sundali jsme tmavé brýle a začali
se dívat kolem sebe. Zjistili jsme, že by bylo vhodné také část peněz, které
vyděláme, investovat do společnosti a společnost vylepšovat. Proto jsme se od
roku 2012 stali také společensky odpovědnou firmou a podporujeme konkrétní
nadaci Modrý hroch a investujeme
nemalé prostředky do zkvalitňování školství v ČR a také samozřejmě do
inovací a nových technologií v Česku.

 

Jak vy sám oceňujete své partnery a zaměstnance?

Na své zaměstnance nedám dopustit a hodně si jich vážím. Bez nich bych se nikdy neposunul tam, kde jsem teď, a za to jim patří velké, ale opravdu velké díky. Snažím se k sobě vybírat takové zaměstnance, kterým můžu věřit, a naopak, kteří věří mně. U mých obchodních partnerů je to podobné. Bohužel jsem prošel už i spoluprací s nekvalitními partnery a o to víc si vážím těch, kteří se mnou spolupracují doteď, a hlavně si jich vážím proto, že si vzájemně můžeme věřit i bez psaných dohod.

 

 

Kolikačlenná je v současnosti vaše firma? Hodláte výhledově optimalizovat či redukovat pracovní místa?

Firma má 15 zaměstnanců. Redukovat ani optimalizovat místa nehodlám. Naopak, pokud se objeví někdo, kdo bude chtít sdílet podobnou myšlenku, jakou máme ve firmě, rád do týmu někoho přivítám. Nápadů máme dost, práce taky

 

Jaké období vašeho podnikání
považujete za nejplodnější?

Můj život je stále plodný, a to jak v podnikání, tak
v osobním životě. (úsměv) Jsem
hlava plná nápadů a opravdu se nenudíme.

 

O jakých nepříjemných
zvratech můžete hovořit ze strany poskytovatele služeb?

Víte, nepříjemných zvratů mám za dobu svého podnikání
poměrně dost. Zvraty a překážky k podnikání a k životu patří a
z toho důvodu je máme překonávat. Bez toho se nemůžeme dále posouvat.
Z toho vyplývá, že se nepříjemných zvratů nebojím. Abychom nebyli jen
negativní, za dobu svého podnikání jsem okusil také spoustu příjemných zvratů. (smích)

 

Jakou máte strategii pro oslovování nových zákazníků?
Využíváme hodně referencí stávajících zákazníků a využíváme svůj region.
Snažíme se znát zákazníky detailněji a to nám generuje stále nové a nové
příležitosti. Využíváme eventů v daných regionech, zveme zákazníky na
společenské akce, chodíme s nimi na obědy, večeře a podobně. To nám funguje
stále více a stále lépe. K tomu máme samozřejmě k dispozici také své interní call
centrum, které zákazníky zkouší oslovit po telefonu. Úspěšnost tohoto ale v
dnešní době už není moc veliká a to si uvědomujeme.

 

Jakou problematiku řeší zákazníci
nejčastěji?
Stále se hodně potkáváme s úsporou nákladů na volání a nově zákazníci stále častěji
řeší rozvoj firem a možnost nachystat služby tak, aby se daly kdykoli rozšířit.
S cenou je to horší, protože po loňské rozpoutané revoluci už ceny nemají kam klesat.
Flexibilitu služeb jsme schopni nastavit dobře. Je to jen o tom, znát dobře
potřeby daného zákazníka a samozřejmě znát detaily rozvoje firmy v horizontu
několika měsíců.

 

Jak se vám osvědčil
obchodní čich? Dokážete odhadnout trh?

Na tuhle otázku se mě zeptejte za pár měsíců. Rozjíždíme
nově celosvětový projekt, tak vám pak řeknu, jaký jsem měl čich.

 

Co patří mezi vaše
další podnikatelské aktivity?

Založil jsem a postupně rozjíždím projekt nejlepsistudenti.cz, také jsem založil Sdružení podnikatelů a firem pro inovaci
– SPAFI, právě vypouštíme projekt Responzivní
web do 3 dnů. Další projekty na sebe jistě nenechají dlouho čekat.

 

Proč jste se rozhodl
právě pro ně?

Všechno jsou to oblasti, které mne zajímají, dlouhodobě se
v nich pohybuji, orientuji se v nich a chci je vylepšit. Chci, aby se
v těchto oblastech změnila politika a alespoň částečně se změnil zastaralý
systém.

 

Máte nějaký návod na to, jak správně plánovat?
Mně se většinou dobře plánuje, když mám
silný záměr něco udělat. Říká se, že člověk by si měl dávat cíle, reálné cíle a
čím dál vyšší a vyšší. Jenže to pak nemá žádný konec. (smích) Zastávám pravidlo, že „plánům“ neříkám plány, ale odhady.
Naplánovat si totiž můžete, co chcete, ale dle mého názoru nemůžete předpovídat
okolnosti na trhu, které mohou přijít a které nejste schopna ovlivnit. Proto by
to měl být spíše odhad než plán.

O které informace se prioritně zajímáte, než navážete obchodní vztah?
Zajímají mě reference, dívám se na historii obchodního partnera, také už za
tu dobu mám pár triků jak si u obchodního partnera vyzkoušet, zda je kvalitní.

Jste pověrčivý?
Nejsem pověrčivý, nevěřím ani na náhodu, ani na osud.

Jak ideálně trávíte svůj volný čas?
Svůj volný čas trávím nejlépe s rodinou nebo se rád potápím a jezdím na kole.
Ale takové posezení s přáteli a jen takové to obyčejné klábosení také není od
věci.

Bez čeho si svůj život neumíte představit?

Asi přátelé, rodina a technologické novinky. (úsměv)

 

Děkuji za odpovědi.

Text: Michaela Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Oficiální stránky A1 mobil www.a1mobil.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Petr Dědek je
majitelem promotérské společnosti RELMOST. Úspěšný podnikatel, developer a
milovník golfu se před pár lety rozhodl, že se vrhne do podpory a
pořádání nejprestižnějších golfových turnajů. Letos jeho společnost zorganizuje
tři velké mezinárodní akce. Na přelomu května a června proběhlo D+D REAL Czech
Challenge, v polovině července to bude D+D REAL Slovakia Challenge a od
21. do 24. srpna vrchol sezóny – turnaj European Tour D+D REAL Czech Masters na
hřišti Albatross.

 

Jak vznikla myšlenka
pořádat turnaj European Tour?

Bylo to po prvním turnaji Challenge Tour na Kunětické Hoře.
Ten proběhl v říjnu 2012. Povedl se, byla spokojenost, tak jsme se chtěli
posunout dál. Proč čekat. Od ledna 2013 probíhala intenzivní jednání
s European Tour, loni v květnu jsme ve Wentworth Clubu při BMW PGA
Championship dohodli definitivní podmínky. Od myšlenky k dohodě proběhlo
šest měsíců. Podepsali jsme smlouvu na pět let. Týká se to nejen Czech Masters,
ale také dvou turnajů Challenge Tour. Tradiční Kunětické Hory a premiéry na
Slovensku, která proběhne na hřišti Penati.

 

Proč jste turnaj
European Tour pojmenovali právě Czech Masters?

Chtěli jsme oddělit minulost od našeho projektu. European
Tour se tady ve dvou etapách už hrála. Začínáme novou éru a nechceme navazovat
na to, co bylo. Nazval bych to volným pokračováním. K tomu se přesně hodí
název Czech Masters. Ten zároveň signalizuje, že náš turnaj nemá žádné
kvalifikace o hrací karty.

 

Jak náročné je získat
práva od European Tour?

Je nutné dodržet mnoho podmínek. Rozdíl mezi pořádáním
turnaje Challenge Tour a European Tour je v mnoha set stránkovém manuálu a
rozpočtu zhruba o nulu vyšším. Přísným pravidlům nepodléhá pouze samotná
sportovní část, ale jde o bezpečnost hráčů, dopravu na hřiště, ubytování,
novináře, výrobu televizního přenosu.

 

Co například
představuje příprava televizního přenosu?

Turnaj se bude přenášet do 130 zemí světa. V Česku je
naším mediálním partnerem Česká televize. Od čtvrtka do neděle bude vysílat
denně čtyři hodiny.  Ale výrobu přenosu
zajišťuje celosvětově European Tour TV. Jen pro zajímavost z Anglie
přiletí 150 televizních pracovníků. Na hřišti bude 60 kamer, na každé jamce
vyroste věž pro kameru, centrální záběr zajistí 35 metrů vysoké rameno. Vše
zpracuje 14 přenosových vozů. K tomu angličtí komentátoři, kteří se během
vysílání střídají jak na stanovišti, tak na hřišti, odkud předávají informace o
délce ran nebo výběru hole hráče. Nebylo vůbec jednoduché najít odpovídající
místo pro parkování kamionů, do kterých povedou kilometry kabelů. Takový přenos
v České republice ještě nikdy nebyl.

 

Platí se za licenci?

European Tour od nás dostane 200 tisíc Euro za turnaj.
Poplatek se odvíjí od výše prize money. D+D REAL Czech Masters rozdělí mezi
hráče 1 milion Euro. Vítěz získá zhruba 166 tisíc Euro. Stejné prize money mají
například turnaje ve Vídni nebo Moskvě.

 

Rozhodli jste se pro
hřiště Albatross. Existovala jiná varianta?

Neexistovala. To byla právě naše hlavní podmínka. Bez
Albatrossu by se žádný návrat European Tour letos nekonal. Albatross pro nás
splňuje vše, co si myslíme, že povede k dlouhodobému úspěchu akce. Hřiště,
zázemí, tréninkové plochy. Všechno je na světové úrovni. Dalším trumfem je
poloha. 30 minut od letiště, 30 minut od centra Prahy. Právě provázanost s
Prahou je to, co v minulosti českým european turnajům chybělo. Musíte
myslet na atraktivitu, efektivitu, pohodlí. Máme k dispozici špičkové
hotely sítě Vienna International. Záštitu nad turnajem převzal první náměstek
primátora hlavního města Prahy Jiří Vávra, máme podporu Czech Tourismu, protože
význam a poloha turnaje jsou klíčové faktory pro úspěšnou propagaci České
republiky v zahraničí. Čili příliv turistů. No a hlavně je to lákadlo pro
samotné hráče.

 

Jak je těžké získat
známé hráče pro zatím neznámý turnaj?

Lákáme je na full service služby. Postaráme se o ně i jejich
rodiny. To není úplně obvyklé na evropské tour. Máme dokonce připravený
alternativní program pro členy, kteří by chtěli navštívit památky nebo se jinak
než golfově zabavit. Pro hráče je tohle vědomí nesmírně důležité. Při osobních
jednáních s manažery nebo samotnými hráči jsme zaznamenali právě
velmi pozitivní reakce v souvislosti s Prahou. Je to cesta do
civilizace, záruka luxusu a pro mnohé zvědavost. Samozřejmě nemůžu zastírat, že
účast hráčů je pro jejich manažery také obchod. Snaží se vyjednat startovné,
ale to my vždy razantně odmítáme platit. Budujeme dlouhodobý projekt, zakládáme
tradici. Proto musíme být trpěliví.

 

Jaké hráče tedy na
Albatrossu uvidíme?

Velice kvalitní. Na přihlašovacím seznamu European Tour
momentálně figuruje 11 vítězů z letošní sezóny. Například Gallacher,
Larrazabal, Fisher, Levy, Canizares, Aguilar a další. Loňští vítězové turnajů
jako Luiten, Fleetwood, Thajec Aphibarnrat. 
Dále také Francesco Molinari, který skončil šestý na The Players,
Francouz Dubuisson, finalista světové jamkovky. Navíc naší výhodou je letos
bitva o body pro Ryder Cup. Jsme předposledním turnajem před uzávěrkou. Zatím
nám nahrává i to, že opory evropského týmu z minulých let nemají nahraný
dostatečný počet bodů a kapitán McGinley, který mimochodem do Prahy určitě
přijede, má k dispozici jen tři volné karty. Takže se může stát, že na
Albatrossu budou muset hrát Lee Westwood nebo Graeme McDowell.

 

Kdy se startovní
listina definitivně uzavírá?

31. července. Od tohoto dne už zůstane otevřených jen osm
míst, která má k dispozici promotér, tedy naše společnost Relmost. 

 

A koho byste chtěli
získat?

Jsme v kontaktu s Jimenezem, který má fantastickou
formu a také patří do okruhu adeptů pro Ryder Cup. Při loňském finále
v Dubaji jsme žertovali s Henrikem Stensonem. Řekl v nadsázce,
že když se nedostane do playoff FedEx Cupu, přijede do Prahy. Kéž by se to
vyplnilo. Samozřejmě se snažíme plnit přání našich sponzorů. Jeden z nich
si přál vidět Johna Dalyho a zahrát si s ním v Pro-Am turnaji, jenže
Dalyho finanční požadavky jsou nesmyslné. Pro návštěvnost turnaje ze zahraničí
by pak byli zajímaví hlavně němečtí golfisté, protože právě z Německa se
k nám chystá nejvíc turistů.

 

Kolik hracích karet
dostanou čeští hráči a kteří už mají jistotu?

Máme k dispozici osm národních míst. Pět jsme obsadili.
Jsou to Marek Nový, Stanislav Matuš, Petr Gál, Daniel Suchan, Adam Rajmont.
Jedná se buď o členy Relmost ProGolfTeamu nebo spolupracující hráče. Jedno
místo zaplní amatérským hráčem Česká golfová federace. Takže ve hře zůstávají
dvě místa.

 

Kolik očekáváte
diváků?

Naším přáním je 20 tisíc diváků za celé čtyři dny. To
považujeme za velký úspěch. Vstupenky se prodávají v balíčku na celý
turnaj nebo po jednotlivých dnech. V prodeji jsou na webu www.ticketpro.cz a budou samozřejmě přímo na
Albatrossu. Diváky budeme vozit autobusy od metra ve Zličíně a z Rudné,
kde bude parkovací plocha pro auta v areálu našeho partnera DB Schenker.
V okolí samotného Albatrossu je třeba počítat s omezenou kapacitou
pro parkování.

 

Kromě golfu chystáte
pro diváky nějaký doprovodný program?

Ano. To je od začátku naše filozofie. Přilákat na turnaj
rodiny s dětmi, i když třeba golf zatím nehrají. Každý projde na hřiště
interaktivní vesničkou, kde bude probíhat program celý den.

Děti si vyzkouší tzv. SNAG golf. Jde o hravou formu golfu
s neobvyklými holemi a míči. K dispozici budou žáci Slavíček golf academy.
Na stanovišti společnosti Mind Former budou děti řešit myšlenkovou mapu
spojenou s výukou anglických slovíček. Půjde nám o protnutí generací. Součástí
golfových aktivit ve vesničce budou senioři z organizace Senior fitness
společně se členy České golfové asociace hendikepovaných. Návštěvníci si budou
moci vyzkoušet, jak těžké je hrát na speciálním vozíčku pro hendikepované. Děti
získají na stanovištích body, které promění v žetony na různé aktivity včetně
merchandisingového obchodu. To znamená trička, kšiltovky a vše co souvisí
s golfem. Maminka může dostat kosmetický balíček nebo kosmetickou službu,
míchaný drink od Red Bullu, tatínkové zajdou na pivo do stanu Pilsner Urquell.

Aby toho nebylo málo, jednou z atrakcí bude golfová
road show. PGA of Europe vyhodnotila náš projekt, že má budoucnost, společně s
nadacemi R&A
a Ryder Cup chtějí přispět rozvoji českého golfu. Podle nich máme v Česku velký
potenciál.

 V pátek 22.
srpna proběhne ve vesničce Red Bull party. V sobotu 23. srpna se uskuteční
koncert skupiny Eddie Stoilow. 

 

Je zájem ze
zahraničí?

Poměrně velký. Máme z toho pocit, že golfisté
z okolních zemí konečně zaregistrovali, že také v Česku máme hřiště a
golf hrajeme. Očekáváme německé, rakouské, švédské turisty. 

Přijeďte se podívat, bude to jedna z největších
sportovních událostí v Česku v tomto roce. Na hřišti Albatross na
okraji Prahy od 21. – 24. srpna.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text a foto: Relmost www.relmost.cz

Oficiální stránky Czech Masters www.czechmasters.cz

Vytvořeno ve spolupráci s profesním magazínem Best of www.ibestof.cz

 

 

RELMOST a.s.

Název RELMOST vznikl ze dvou anglických slov. Most reliable
– v překladu nejspolehlivější. První významný golfový turnaj uspořádala
promotérská společnost RELMOST na podzim roku 2012. Na Kunětické Hoře se hrál
turnaj série Challenge Tour (druhá nejvyšší kategorie v Evropě). Turnaj
měl dotaci 160 tisíc Euro.

Na přípravu bylo jen několik měsíců, přesto se povedlo
připravit akci, která měla obrovský ohlas. Na promotérskou firmu RELMOST Petr
Dědka se snášela chvála. Sám zástupce Challenge Tour Gary Butler prohlásil, že
to byl nejlépe připravený turnaj celé série v roce 2012.

Díky tomu se povedlo získat lepší termín. Z podzimu se D+D REAL Czech Challenge Open přesunulo na
začátek června.

Organizace, zázemí,
kvalita hřiště. Atributy, kterými si získal turnaj vynikající pověst.
V roce 2013 přijeli ještě lepší hráči. Favoritem byl lídr série Američan
Brooks Koepka (aktuálně stabilní hráč European Tour, startoval na několika
turnajích PGA Tour a na jednom majoru). V Česku nevyhrál, ale zapsal nový
rekord hřiště 62 ran. Na sedmnácté jamce padl hole-in-one, tedy jamka zasažená
na jedinou ránu přímo z odpaliště. 
Zato si Ital Ravano odvezl nový automobil. Vítězem se stal Francouz
Francois Calmels.

Předsedou představenstva společnosti RELMOST a.s. je Petr
Dědek. Jeho kariéra je 13 let spojená s firmou D+D REAL, kterou vybudoval.
Je to jedna z nejvýznamnějších developerských společností na trhu. Firma sídlí
ve Vrchlabí, odkud Petr Dědek pochází.

Právě tam se nachází několik polyfunkčních objektů, pod
kterými je podepsána jeho společnost. To je oblast komerčních a nekomerčních
nemovitostí. D+D REAL se zabývá také výstavbou výrobních a skladových prostor.
V tomto směru je nepřehlédnutelným komplexem obří sklad automobilky Škoda
v průmyslové zóně Mladé Boleslavi. Od roku 2012 začaly podnikatelské
aktivity Petra Dědka nabírat směr golf. Koníček se proměnil v byznys.

Znám jedno rčení,
které pojednává o tom, že pokud si nejsme jisti tím, kam jdeme, nikdy
nepoznáme, jak dlouho máme ještě jít. Před Elvírou Patákovou je ještě dlouhá
cesta, ale naprosto přesně stanovená a jasná. Mladá podnikatelka si vybrala
jeden z nejsložitějších oborů z hlediska legislativy i
z hlediska sociálního. Službu pro spoluobčany, kteří jsou na sklonku svého
života a jsou na naši pomoc zcela odkázáni. Záslužná práce kvete Elvíře
Patákové pod rukama, a proto se se svojí firmou Generace Brno s.r.o. úspěšně pouští do franšízového systému, dalšího
z významných profesních posunů v tomto oboru.

 

Když jste zvažovala
oblast podnikání, o kterých směrech jste přemýšlela?

Popravdě jsem moc nepřemýšlela. (smích) Chtěla jsem dělat něco, by mě bavilo a naplňovalo.

 

Co bylo pro vás
nejstěžejnějším bodem v rozhodovacím procesu?

Otázka, jak to vůbec půjde a jak to všechno zvládnu.

 

Dělala jste nějakou
analýzu, průzkum trhu? Co vás přesvědčilo, že do toho máte jít?

Z počátku jsem analýzu nedělala, řekla jsem si, že buď
to vyjde, nebo ne. Analýzy jsem si dělala až letos, kdy jsem zvažovala udělat franšízy.
Analýzy byly hodně zajímavé.

 

Píšete si své plány a
sny na papír?

Ano, píši a už mám popsáno docela dost listů. Snad se mi
někdy podaří podnikatelské sny splnit.

 

K začátkům patří
také volba správného názvu firmy. Jaký vlastní příběh či původ má název Generace Brno?

To napadlo moji mamku. Chtěla jsem něco, co bude zvučné a
normální české.

 

Jakou ze svých
investic do podnikání považujete za nejlépe proměněnou?

Zkušenosti ze zahraničí.

Které máte na mysli?

Pracovala jsem tam jako pečovatelka a systém je tam docela
jiný než v ČR. Hlavně systém vzdělávání byl úžasný.

 

V čem nejvíce
srovnáváte se zahraničím?

Hlavně to, že se tam bere tahle profese jako poslání a ne
jako něco, co dělat musím. Je tam jiný přístup než tady. Kdyby tak šla alespoň
půlka přenést do Česka, to bylo super.

 

V jakém ohledu
je pro vás složitá byrokracie, na jaké těžkosti narážíte?

Jejda, těch je! Jako že banky pomáhají začínajícím
podnikatelům… no není to pravda.

Pak v našich právních kličkách a legislativě. Když chce
člověk dělat něco pro lidi, narazí na to, že to vlastně nejde. Ať jsem volala,
kam jsem chtěla – i na ministerstvo, řekli mi, že oni nic nevědí, že si musím
zavolat jinam. Po pár pokusech jsem to vzdala a řídím se zdravým rozumem. (úsměv)

 

V jakém směru
byste doporučila zlepšení úředních postupů a podobných problematik?

Aby se ptali obyčejných lidí. Spousta věcí jde bez toho, aby
to upravovala nějaká vyhláška. A aby neházeli slušným podnikajícím lidem klacky
pod nohy. (úsměv)

 

Jaký způsob propagace
jste nejprve zvolila, co se vám v regionu osvědčilo?

Byly to zpočátku letáčky, reklama na internetu a tak dál. Ale
hlavní je doporučení.

 

Fungujete také jako
poradenský servis?

Ano, vyřizujeme příspěvky na péči, pomáháme a radíme, jaké
příspěvky senioři mohou získat, ale získání příspěvků je zdlouhavé a kolikrát
nesmyslné.

 

Jaký je váš systém
práce, jaké služby přesně a kde nabízíte?

Jsme domácí asistence pro seniory. Pomáháme jim samotným,
ale hlavně jejich rodinám v péči o nemocné a hendikepované.

 

 Jakým způsobem si chráníte své know-how –
myslíte na to?

Momentálně franšízovým systémem, který jsme se rozhodli
prodávat dále.

 

Jak tento systém bude
fungovat a kdo se může o spolupráci zajímat?

Systém bude fungovat na základě franšízové smlouvy, o
spolupráci se může zajímat každý, kdo chce tuto práci vykonávat a má dobrý
vztah k seniorům. Musí mít minimálně kurz pracovníka v sociálních službách,
podnikatelského ducha a praxi.

 

Máte zmapované nějaké
regiony, kde jsou vaše služby zvláště žádané?

Regionů je moc, ale služba je potřebná všude. Ať je to
vesnice, nebo město. V současné době vím, že je poptávka v Břeclavi, Hradci
Králové, Praze a okolí nebo v Liberci. Jsou to skoro všechna větší města.

 

Kdo byli vaši první
klienti a jak na tu dobu vzpomínáte?

Jé, první klienti byli skvělí. Ale bohužel už nejsou mezi
námi. Vzpomínám si, že můj první klient byl jeden bývalý primář. Byl to úžasný
člověk a jeho manželka taky. Ale bohužel máme klientelu takovou, která musí tam,
kam jednou musíme také.

 

Co patří mezi obvyklé
potřeby vašich klientů?

Asistence a pomoc s hygienou, jídlem, společnost, různé
pochůzky, paliativní péče… Je to toho opravdu moc.

 

Je něco, co jste se
z této práce pro svůj život naučila? Nějaký obzor, který se vám díky práci
otevírá?

Naučila jsem se naslouchat a hlavně je důležitá podpora.
Hodně slýchávám „už chci umřít, zažila jsem vše, co jsem chtěla“ nebo „už abych
byla u svého manžela, takhle akorát otravuji děti“. Je toho hodně, co se můžete
od starších lidí dozvědět. Třeba kde byly v Brně protiatomové kryty, jak
se žilo za války a tak dále. A hodně se mě ptají, proč u nás není eutanazie. Na
to jim bohužel nejsem schopna odpovědět.

 

Můžete vzpomenout i
nějaké neobvyklé služby, které jste schopni také poskytnout?

Zatím asi žádné neobvyklé přání nebylo.

 

Pracujete
v sociální oblasti, v úzkém kontaktu s lidmi. Jak na vás z osobního
hlediska působí fakt, že jednoho dne tito klienti odcházejí navždy?

Bohužel pracujeme s lidmi, kteří jsou nějak nemocní,
nemohoucí. Jednou pro každého z nás nastane čas jít někam jinam. Děláme i
paliativní péči v rozsahu domácí asistence. Když klient zemře, vzpomeneme
si, čím nás rozesmál, jaký vlastně byl. A psychicky podporujeme rodinu. 

 

V jakém počtu
klientů a zaměstnanců se nyní firma nachází?

Máme kolem 22 klientů a 8 pečovatelek

 

Jak probíhá obyčejný
den asistentky?

Klientů má více, někdy je u klienta hodinu, jindy půl dne,
podle přání. U klienta provádí hygienu, připraví jídlo, vypere, uklidí, pomůže
nebo přinese nákup, zajde do lékárny a další služby.

 

O jakých úspěších
můžete hovořit z lidského hlediska?

Úspěch je to, že můžeme pořád pomoci hodně lidem dožít se
důstojného stáří doma.

 

A z toho
kariérního?

Chceme růst a růst. (úsměv)
A chtěla bych konečně otevřít domov pro seniory. Vím, že to zní jako paradox,
ale my působíme v domácí péči, a když rodina odjíždí na dovolenou, nemáme klienty
kam dát. Je to i pro případ, že se jejich situace zhorší a nemohou být doma. A
klienti volají a po domově se ptají…

 

Jaké vlastnosti by
měl člověk v tomto oboru bezpodmínečně mít?

Empatii a trpělivost.

 

Krom toho, že děláte
záslužnou práci pro společnost, jste také matkou malé dcerky. Jak se vám daří
kloubit podnikání a – jak je mi známo – také studium?

No nebýt rodiny, tak se to zvládnout nedá. Je to náročné,
ale firmu se mi zavřít nechtělo. Nevím, kam bych dala klienty. Tak to zvládáme,
jak se dá.

 

Co byste doporučila
podobně uvažujícím ženám-matkám, aby si dobře rozmyslely, než začnou kloubit
podnikání a rodinu?

Je to náročné a bez podpory rodiny a manžela by to asi nešlo.

 

Čím se nejraději sama
potěšíte a kde trávíte svůj volný čas?

Volný čas? Co to je? (smích)
Hlavní náplní volna je manžel a dcerka, chodíme na vycházky, výlety a tak
podobně. A když mám chvilku sama pro sebe, beru knížku, zalezu si do kouta a
čtu. Ale těch chvilek teď moc není.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: archiv Generace Brno s.r.o.

Oficiální stránky Generace Brno: www.generacebrno.cz

Výsledek soutěže Rozjezdy:

http://brnensky.denik.cz/podnikani/o-podporu-projektu-soutezi-v-kraji-hlavne-muzi-20120814.html

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Jen málokdy se
člověku podaří setkat s tak inspirativní osobou, jako je právě Rostya
Gordon Smith. Procestovala obrovský kus světa a všude si dokázala najít oblast,
ve které se profesně realizovala a byla úspěšná. Mnohokrát začínala naprosto od
nuly a v cizím prostředí, ale neustále na sobě pracovala a nakonec se stala
jedním z padesáti nejlepších HR manažerů světa. Své znalosti a zkušenosti v současné
době předává jako koučka, a jak sama říká, jejím největším zájmem jsou nyní
ženy a jejich nejen profesní realizace.

 

Jak byste popsala své
kariérní začátky?

Samozřejmě bylo základem studium. Ale brzy jsem se
odstěhovala do ciziny a měla jsem jedno dítě za druhým. Celkem čtyři děti. Nestaršímu bylo dva a půl, když se
narodil ten třetí.

Do jakých zemí jste
se tedy dostala?

Z Anglie jsme se přestěhovali do Brazílie, z Brazílie
do Španělska, pak zase do Anglie, do Kanady, pak do Hongkongu, do Japonska…
Stěhovali jsme se jako rodina, takže jsem neměla možnost budovat nějakou
permanentní kariéru. Ale protože jsem měla určité vzdělání a jsem člověk, který
je poměrně akční, a měla jsem štěstí, že jsem se rychle naučila jazyky a rychle
se orientovala v té zemi, tak jsem vždy něco dělala.

 

Čemu jste se věnovala
například v Brazílii?

V Brazílii jsem měla privátní školu, kde jsem učila
děti zaměstnanců anglické firmy, protože rodiče chtěli anglické vzdělání spíš
než to americké. No a později jsem i učila na americké střední škole. Když jsme
byli v Kanadě, tak jsem se zase realizovala v neziskové organizaci,
která byla vlastně součástí školního představenstva, a pracovala jsem s dětmi
emigrantů. S dětmi i rodiči.

 

V jakém smyslu
byla nutná spolupráce i s rodiči?

To je takové zajímavé, neboť rodiče přijedou třeba
z Jižní Ameriky, z Ukrajiny nebo i z Čech a mají nějaké
kvalifikace a dostanou nějakou práci. Jejich děti, ať je jim kolik je, jdou do
školního systému a v tom systému se naučí velmi rychle anglicky. Naučí se
anglicky bez akcentu a začnou si budovat přátelství a takovou tu svoji síť. Začnou
vlastně být Kanaďany. Mezi rodiči a dětmi pak vzniká propast, protože rodiče
byli nějak vychovaní a mají nějaké tradice a děti je často pak už nerespektují.
Tak tam jsem dělala vlastně takový koučink, ještě než byl koučink moderní.

 

A jak vypadala vaše
práce v Hongkongu?

V Hongkongu jsem si například dodělala magisterské
studium. Později jsem si tam zařídila firmu, v rámci které jsem vozila cizince
po různých továrnách, kde se daly koupit značkové věci tehdy ještě doslova za
babku. Také jsme ještě s jednou paní založily školu pro handicapované děti
ex-patriotů, to znamená cizinců, kteří pracují v Japonsku. Mohou mít třeba
dvě děti, které chodí do normální školy, a pak mají jedno handicapované nebo
autistické dítě a tam ho nemají kam dát.

 

V Japonsku neexistují taková zařízení?

V Japonsku sice všechny tyto věci existují, ale jen pro Japonce. Takže jsme si pronajaly dům blízko mezinárodní školy a začaly jsme i s tou mezinárodní školou spolupracovat. Takže co se týče kariéry, já jsem vlastně kariéru neměla, ale vždy jsem měla nějaký projekt nebo nějakou práci…

 

Nelákalo vás budovat
už tehdy přímo kariéru?

Já jsem měla takovou filozofii, že s dětmi zůstanu
doma, než půjdou do školy, což je pět let. Takže jsem byla pět let doma, ale
pak jsem zase zjistila, že jsem opět v jiném stavu, takže jsem byla doma
dalších pět let. No ale tam už bylo jen jedno dítě a měla jsem i chůvu. Do té
doby jsem si vše dělala sama.

 

V té době tedy
začalo intenzivnější budování?

Začala jsem pracovat v oblasti, ve které jsem se
kvalifikovala v magisterském studiu, což je rozvoj organizace a rozvoj lidí.
Bylo to v Hongkongu a tam jsem vlastně dostala první práci. A shodou
okolností díky tomu, že na to místo byly kvóty.

 

Jak to konkrétně
probíhalo?

To místo bylo vlastně připravené pro ženu, která se vrací
z mateřské dovolené. Nebo tedy z mateřské, protože tomu nerada říkám
dovolená. Kdyby tomu tenkrát tak nebylo, tak se ani nedostanu k pohovoru,
protože takové ty stereotypy o matkách, kterým změkne mozek, když jsou na
mateřské, jsou po celém světě.

foto: Lenka Hatašová

 

Co pro vás bylo
v těchto počátcích nejtěžší?

Pro mě to nebylo těžké. Pro mě bylo zpočátku jen těžké
dostat se do úplně jiného rytmu a nebýt úplně absolutně zahlcena prací, protože
já jsem tu práci milovala. Já jsem si úžasně užívala čas s dětmi. Byla jsem
velice aktivní matka a bylo to moje potěšení a obohacení mého života. Ale
využít své vzdělání, své sebeuvědomění, svůj entuziasmus a svou energii v práci,
to bylo, jako kdyby mě někdo vystřelil jako raketu.

 

A proč jste se tedy
rozhodli vrátit do Česka?

To byl absolutně sentimentální důvod, byla to láska k vlasti,
zaprvé. A za druhé nesmírná touha zhodnotit ty zkušenosti tady v mé zemi.
Protože proč bych dávala energii někam jinam, kde vše víceméně funguje, než do
své země, kde spousta věcí nefungovala, a to zejména v mé profesi?

 

Čím to bylo
způsobeno?

Strategický rozvoj lidí, to byla úplně nová věc. To tady
nemělo tradici, takže proto jsem se sem vrátila. Vrátila jsem se ale i proto,
že tuto zemi mám moc ráda a věděla jsem, že tu chci něco udělat. Něco, co tahle
země potřebuje. Samozřejmě jsem naivně nepočítala s tím, že mi tady
všichni otevřou náruč. Znám český národ. Ale nepočítala jsem ani s takovým
tím velkým skepticismem, se závistí, s podrážením, s pomlouváním…

 

Jinde jste se
s tím tedy nesetkávala?

Ono to je všude na světě, ale tady jsem se s tím
setkala více. Takže to je asi taková věc, která pro mne byla hodně těžká. Ale
zase na druhou stranu lidé uznali, že jsem se neodstěhovala někam do Toronta a
tam jsem nežila třicet let a pak se nevrátila do Čech a neříkala jim, jak se to
správně dělá v tom Torontu. Ale protože jsem žila v tolika
v zemích, vlastně asi deseti nebo tak nějak, tak k tomu nebyli tak
kritičtí.

 

Jak byste tedy
zhodnotila úroveň české personalistiky vzhledem k té světové?

Zpočátku to bylo slabé a mohla bych to spočítat na prstech,
kolik tady bylo skutečně strategických HR. Teď si myslím, že jsme ještě před některými
západními zeměmi. Myslím tím, co se týče procesů, které známe, znalosti
systémů, znalosti strategie a toho, co se všechno může dělat. Naše HR je velmi
moderní a je to také díky People
Management Foru, což byla česká společnost pro rozvoj lidských zdrojů a je vedená
Františkem Míkou.

 

Jak jste s touto
společností spolupracovala?

My jsme vlastně tu společnost zakládali a budovali na
základě vize, že česká personalistika bude na úrovni té zahraniční. A to si
myslím, že se v této zemi podařilo a myslím, že People Management Forum na tom má velkou zásluhu. Ale také je to
tím, že tady máme mnoho a mnoho zahraničních firem, které tyto standardy už
mají, které mají strategické HR, takže se pak všechno především dolaďuje po
českou kulturu.

 

Nic tedy české
personalistice neschází?

Jediná věc, která se mi zdá, že tady u personalistů chybí,
je odvaha. Odvaha v tom smyslu někdy oponovat. Říci vedení nejen: „Ano,
udělám to, mám na to kvalifikaci a umím to.“ Ale také to, že někdy prostě
vidím, že to není tak, jak to má být. Být schopen skutečně jako business člověk
se svou personální kvalifikací říct: „Takhle to nebude a nebude to fungovat.“

 

Čím myslíte, že je to
dané?

To není ani tak o vzdorování, ale o tom, aby si personalista
uvědomil, proč tam je. My tam nejsme jen proto, abychom firmě pomohli vydělávat
peníze pro investory, ale jsme tam ve skutečnosti proto, abychom se ujistili,
že její lidé jsou v pořádku.

 

Jak vypadá nyní váš
běžný pracovní den?

Já mám svou firmu, takže si mohu svůj den víceméně
organizovat. Samozřejmě, klient je na prvním místě, takže když zavolá nebo něco
potřebuje, prostě se to udělá. Tam není jiná cesta a jinak bych si to ani
nepředstavovala. Takže můj pracovní den vypadá tak, že ráno se snažím cvičit a
pak jsem buď u klienta, nebo připravuji nějaké školení, pracuji na své další
knize, kterou chci napsat, koučuji, mentoruji, networkinguji a nebo si vymýšlím
nové projekty.

 

Jaké vlastnosti by
měl mít člověk, aby mohl být ve vašem oboru úspěšný?

Já si myslím, že ten člověk by neměl mít jiné vlastnosti než
jakýkoli další člověk, který chce být úspěšný nebo chce v něčem vyniknout.
Podle mě v první řadě potřebujete vysoké sebeuvědomění. Pro to, aby byl
člověk sebevědomý v tom, co dělá, potřebuje vysoké sebeuvědomění. To
znamená, že potřebuji znát sama sebe. Já potřebuji znát své slabosti, své silné
stránky. A v první řadě pracovat na těch silných stránkách, ne na těch
slabých. To je často ztráta času. Potřebuji mít hodně energie a potřebuji být
sebenabíjející.

 

Jak vypadá takové
sebenabíjení?

To je strašně důležitá věc, protože člověk není závislý na okolí.
My všichni máme rádi pozitivní zpětnou vazbu a pochvalu. Ale není to podmínka. Samonabíjecí
člověk ví, co dělá dobře a co nedělá dobře, a umí si to uvážit a hned tak něco
ho nezdrbne. Umí sám oslavovat a umí se sám vyrovnat s propadem nebo
neúspěchem. Já jsem věřící člověk, takže u mě jsou velice pevné a narovnané
hodnoty. Já vím, odkud pocházím a kam jdu, a to mi dává tu energii. Dává mi to sebevědomí,
že dělám to, co chci dělat, a doufám, že to dělám dobře, a myslím si, že moje
víra mi v tom pomáhá.

 

Co vás vedlo
k tomu, že jste se stala věřícím člověkem?

My jsme vstoupili do Církve
Ježíše Krista Svatých posledních dnů, neboli k mormonům, už před třiceti
sedmi lety. Byli jsme pokřtěni v Brazílii. Já jsem byla ateista, můj
manžel byl anglikán. Já jsem se na náboženství vždy koukala jako na takovou tu
věc, ke které se člověk obrátí, když už nikoho nemá. Viděla jsem to spíš jako
berli a neviděla jsem to jako ohromný náboj. Vlastně jako jakousi GPSku na
život. Takže v tomto směru jsem velmi šťastná a spokojená, že jsem našla
víru, která mě nabíjí, kterou považuji za pravdivou. A v další řadě – a to
v neposlední řadě – stabilita závisí na tom, abyste měli štěstí se svým
partnerem. Ono to není jen o štěstí, ale abyste měli dobrý partnerský vztah,
kde máte absolutní podporu.

 

Zmínila jste vlastní firmu, co vás vedlo k jejímu založení?

Pracovala jsem dlouhou dobu na vysokých postech a zjistila jsem, že moje hodnoty se s mnohými prostě neprolínají. Člověk musí někde udělat nějaký kompromis, ale hodnoty, ty jsou to dno. Přišel takový moment, kdy jsem si řekla: „Ne, už ne, chci mít i širší rozsah.“ Tak jsem si uvědomila, že pro mne bude daleko zajímavější a budu mít daleko větší dopad, když půjdu na šířku víc než na hloubku. Pro mne to je ohromná satisfakce, protože vidím hromadu firem, potkávám hrozně moc lidí a ještě mám čas dělat dobrovolnické věci. Věci, které mě skutečně zajímají a které jsou pro mne srdcové záležitosti.

 

Co jsou ty srdcové
záležitosti?

Srdcové záležitosti jsou pro mě ženy. Ženy tady v České
republice. Jejich rozvoj, přátelství, budování sítě, pomáhání a vzdělávání.
Všechny tyto věci, to je prostě moje vášeň, protože si myslím, že ženy v Čechách
jsou neobvykle nadané. Jsou energické, jsou na úrovni, ale není jich tolik.
Takže moje touha je, že tu bude více uvědomělých žen. Že se do této společnosti
zapojí, že budou aktivně bojovat, aktivně se budou angažovat proti věcem, které
škodí ženám, které škodí našim rodinám.

 

Jak vnímáte ženy ve
smyslu rodiny?

Věřím, že žena je skutečné centrum rodiny, ať pracuje doma,
nebo v nějaké firmě. A také že se musíme spojit. Samotné nic nedokážeme. Já
nemluvím o boji proti mužům, ale o boji za lepší společnost. Nejen pro nás, ale
hlavně pro naše děti, protože na tom ženám záleží.

 

Bojujete také za to,
aby se ženy objevovaly na předních manažerských postech. Proč je to podle
vás důležité?

Samozřejmě se v tom angažuji a je to důležité, protože
my ženy nejsme minorita. Je nás přes padesát procent a nejsme reprezentované ani
v politice, ani ve veřejné správě, ani ve firmách. Fakt je, že jsme
vzdělanější – 60 procent postgraduálních studentů jsou ženy. Takže tady jsou
cenné zdroje, které nejsou využity. Problém je, že je to stále ještě mužský
business, že se ženy potřebují často přizpůsobit tomu mužskému směru. Ale čím víc
bude žen, tím bude tato společnost lepší. Tomu skutečně věřím.

 

V čem vnímáte
odlišnost mužů a žen manažerů?

To se nedá říci v jedné větě a nenazývala bych to
odlišností. Já bych řekla, že jsou muži, kteří jsou empatičtí, a jsou ženy,
které absolutně nemají žádnou empatii. Jsou muži, kteří jsou komunikativní,
jsou ženy, které nekomunikují dobře. Jediná věc, kterou bych uvedla, je, že muži
mají takový mužský klub, kde si umí pomoct, když na to přijde, nebo se
podpořit. Kdežto my ženy spolu spíše soupeříme, ale když se podpoříme, když se
přes to přeneseme, tak je v nás obrovská síla.

 

Myslíte tedy, že se ženská
situace zlepšuje?

Já věřím, že se zlepšuje, jinak bych tu už nebyla.

 

Jakou radu byste tedy
dala ženám stojícím na prahu jejich kariéry?

Já bych řekla ženám, aby si vše dobře rozmyslely, když
začínají a jdou do kariéry. Aby si dobře uvědomily, o čem jsou, aby měly vysoké
sebeuvědomění. Aby si uvědomily, jaké jsou jejich hodnoty a na čem ten život,
ty základní kameny stojí. A to aby neztratily, aby to skutečně věděly, aby si
uvědomily, že do té firmy něco přinášejí, že jsou někdo. Není to ta firma,
která jim dává nějakou sílu, jsou to ony samy. To je o tom sebevědomí. Aby se
zapojily do sítě žen. Aby se propojily. A aby uvážily i to, kde jsou priority,
co se týče jejich rodin.

 

Podle čeho vybíráte
své spolupracovníky?

Já nemám spolupracovníky. Moje firma je nastavená tak, že pracuji
sama. Potřebuji si hodně věcí organizovat podle sebe. Potřebuji jezdit do
ciziny, v cizině mám děti. Takže v létě nechci pracovat. To se
realizuji na své chalupě, kde funguji jako zahradnice a zemědělkyně. Ale
spolupracuji s několika firmami, kterým věřím, protože mají stejné hodnoty jako
já, takže máme takové strategické spojení.

 

Pracuje se vám lépe s Čechy,
nebo s cizinci?

Upřímně se mi lépe pracuje s cizinci. Záleží na cizinci
samozřejmě, ale jsem zvyklejší na to tempo, na tu komunikaci, na ty diskuse, na
dodržování termínů, na ty znalosti a tak dále. Nejlépe tedy asi s cizinci
v cizině. Ale na druhé straně tady v Čechách jsem také spokojená,
protože tady se setkávám se spoustou příjemných překvapení.

 

Jakou fázi své práce
si nejvíce užíváte?

Přemýšlení o nových věcech, plánování nových věcí, nových projektů.
To je to, co mě absolutně nejvíc nabíjí.

 

A kde čerpáte
inspiraci k novým projektům?

Inspirace vidím skoro všude. Já něco vidím a něco mě
napadne. A protože mám kolem sebe velice dobrou síť žen, zvláště žen, ale i
mužů, tak se o to hned podělím, zjišťuji, co by na to řekli. A umím se poté
spojit s lidmi, kteří mi to pomohou realizovat. Inspiraci najdete každý
den. Obzvláště když máte oči otevřené, uši otevřené a jste všímavý člověk, tak
inspiraci najdete všude.

 

Patříte
k padesátce nejúspěšnějších personalistů světa, považujete sama sebe za
úspěšnou?

To uznání mi bylo dáno v roce 2001, takže to už se nějak
posunulo.  A jestli se považuji za
úspěšnou? Ano, považuji se za úspěšnou.

 

Dokážete se tedy
úplně od práce oprostit?

No absolutně. Samozřejmě. Dokážu se oprostit. Já jsem takový
člověk, který je kdekoli, kde je rád, tak stoprocentně. To znamená, že když
jsem na chalupě a hrabu se v hlíně a sázím a trhám jablka nebo maliny, tak
jsem stoprocentně tam. Když jedu na kole, tak jsem stoprocentně na kole. Někdy
mě napadnou věci, tvořivé, ale to mě baví. Takže i když stojím před lidmi a
školím, konzultuji nebo koučuji, tak jsem tam stoprocentně.

 

Zmínila jste koučink,
kterému se také intenzivně věnujete. Jak takový proces koučování v praxi
vypadá?

Když se obě strany domluví, že spolu chtějí pracovat, a
„sednou si“, je čas na koučování. Pak je důležitá identifikace a ustanovení
cílů, dále prozkoumání situací a možností. Následuje souhlas k akci, přijetí
opatření a vše završuje zpětná vazba a souhrn.

foto: Lenka Hatašová

 

Jaký je zájem lidí o
to najmout si kouče?

Myslím si, že zájem o to najmout si kouče je veliký. Je to
potřeba. A když mluvíme o koučování, tak musím říci, že ze všech systémů a
nových věcí, které přišly, co se týče rozvoje lidí, je koučink jeden
z nejefektivnějších způsobů jak dostat lidi na nějakou úroveň nebo jak je
rozvíjet či jak jim pomoci.

 

Jací lidé za vámi
nejčastěji chodí?

Já se obyčejně specializuji na ženy. Koučuji také muže, ale
obyčejně jsou to ženy na vysokých pozicích nebo v middle managementu,
protože jsem tam byla a vím, čím si procházejí.

 

Jaký je největší
přínos toho, když si vás někdo najme?

Největší přínos toho je, že je tam definitivní cíl. Že víme,
co chceme, čeho chceme dosáhnout, jak dosáhnout našeho cíle. Kouč vede toho
člověka hlavně k tomu, aby si to uvědomil. Aby si to v hlavě srovnal
a aby on vyslovil to, co bude dělat.

 

Co je pro vás
největší odměnou za vaši práci?

Jsou dvě, ty odměny. Ta první je, že cítím, že jsem udělala
dobrou práci. Jsem k sobě hodně kritická, v soukromí i profesně. Ta
druhá věc je, když za mnou lidé přijdou a řeknou mi, že jim to pomohlo. Řeknou:
„Děkuji.“

 

Děkuji za rozhovor

 

Text: Petra Kuncová

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Korektura textu:
Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela
Lejsková

Publisher: magazín
Best of www.ibestof.cz

Byznys v hotelnictví je
zajímavý škálou rozmanitých situací, hostů a hlavně nabytými zkušenostmi. Tvrdá
cílevědomá práce a flexibilita za vzrůstající konkurence se vyplatila i Ing.
Petru Lžičařovi, kterému v rozvoji nezabránila ani světová finanční krize, a
nyní stojí v čele vedení nezávislé skupiny hotelů.

V oboru
hotelnictví spíše platí, že nabídka převyšuje poptávku, tedy že trh je hotely
značně přesycený. Co vás tehdy vedlo si ho vybrat?

Osud.
Po ukončení střední hotelové školy jsem z hotelnictví odešel. Následovaly
roky v rodinné firmě a základní vojenská služba u Hradní stráže. Po ukončení bakalářského studia jsem se náhodou
ocitl v Prague Marriott Hotel.
Pamatuji si jako dnes, když jsem přišel do hotelové haly, rozhlédl se a řekl
si: „Zde bych chtěl pracovat.“ Vzali mě.

 

Jak
jste začal svou profesionální kariéru v oboru?

Na
recepci jako front office supervisor. Strávil jsem na této pozici necelé dva
roky.

 

Postupně jste se
přes různé funkce vypracoval na současného generálního ředitele. Co s sebou
změny pozic přinášely?

Nové
zážitky, zkušenosti a kolegy. Moji nejbližší spolupracovníci mě naštěstí
následovali a spolu vytváříme nové věci. Jsem za to rád.

 

Jak
hodnotíte stav hotelnictví, když jste začínal a nyní?

Vše
se změnilo. Když před zhruba 15 lety přišly první hotelové řetězce jako Marriott a Hilton, byla to doba opravdové hojnosti. Dnes je to mnohem tvrdší a
hotelový obor považuji za jeden z nejvíce konkurenčních, kde se chyby moc
neodpouštějí. Nicméně stále tvrdím, že většina hotelů v Praze se i tak má
dobře. Fakticky nikdo nezkrachoval, a to ani během finanční krize. Celá vyspělá
část světa, do které řadím i celou střední Evropu, se má dobře. Žijeme
v nadbytku, neuvědomujeme si to a stále to nestačí. Bohužel pro nás.

 

V prostoru
bývalé obchodní pasáže U Hájků došlo k rozsáhlé rekonstrukci kvůli určitému projektu.
Jakému?

Pasáž U Hájků již neexistuje a místo ní se zde
nachází konferenční centrum, Designhotel
Elephant a Grandior Hotel Prague
s celkovou kapacitou přes 400 pokojů.

 

Kdo stojí za
původním záměrem tohoto projektu?

Ten projekt je
již poměrně starý a původně zde měly být dokonce tři hotely, ale bez velkého
kongresového centra. Projekt se nedokončil a v té době bylo realizováno
pouze 100 pokojů a zbytek zůstal nedokončen. Majitel naší skupiny LE Hotels
Group koupil loni celý projekt a mně se ho podařilo přesvědčit, aby vytvořil
pěti- a čtyřhvězdičkový hotel včetně zvětšení kongresového centra. Je to velký
projekt a vedly mě k tomu čistě strategické důvody, které nám dávají větší
šanci uspět.

 

V nově
vzniklé skupině LE Hotels Group jste se dostal do čela vedení. Co
všechno obstaráváte?

Řídím v tuto
chvíli tři hotely této nezávislé skupiny: Grand
Majestic Plaza, Designhotel Elephant,
Grandior Hotel Prague a konferenční
centrum U Hájků.

 

S tímto
projektem vám byla také přidělena pozice „cluster general manager“. Co si pod tím máme představit a jaká
je vaše hlavní funkce?

Má funkce se dělí
na dvě zásadní odpovědnosti – obchodní strategie a operativa. Nutno ovšem
zdůraznit, že se spoléhám na své nejbližší spolupracovníky, kteří jsou
podstatnou a nedílnou součástí našeho úspěchu. Já jim ukazuji cestu, ale oni
jsou ti, kteří po ní jdou, a to i za mě.

 

Tento projekt, ve
kterém dochází k asociaci tří hotelů, je megalomanského rázu. Co si od
tohoto záměru slibujete?

Nové
zkušenosti a velké tržby. (smích)

 

Jeden ze tří
hotelů, Grandior Hotel Prague, byl nově otevřen až letos v březnu.
Došlo tedy k završení plánované stavby v objektu?

Díky tomu, že byl
hotový skelet budovy, byly pokoje do provozu pouštěny postupně. V březnu
jsme měli hotových 144 pokojů a v tuto chvíli zbývá dokončit posledních 30
pokojů z celkových 214.

 

Co považujete za přednost
objektu?

Z mého
pohledu je to kombinace několika faktorů, jako je lokace na Praze 1, dobrá
přístupnost i pro velké autobusy, velké konferenční centrum a variabilita
množství nabízených pokojů.

 

V čem si
myslíte, že můžete ostatním konkurovat?

Věřím, že
připravený personál udělá maximum pro spokojenost našich klientů. Na tom stále
pracujeme a zdokonalujeme se.

 

Mimo to také několik let úspěšně vedete nezávislý hotel Grand Majestic
Plaza. Jaké využíváte efektivní obchodní strategie?

Odpověď na tuto
otázku by byla z obchodního hlediska velmi složitá a jednalo by se spíše o
analýzu. Řeknu to jinak. Vše, co umím a znám, jsem se naučil od výjimečných
lidí, kteří mě měli rádi a předali mi své pracovní a životní zkušenosti, které
se snažím i já předávat dál svým kolegům. Pokud se to daří, vytvoří to silnou
základnu, kde každý ví, co má dělat. 

foto: Lenka Hatašová

 

Co podle vás musí
mít kvalitní hotel především?

Nabízíme službu,
takže špičkový personál.

 

Jak vybíráte své
zaměstnance a na co u nich nejvíce hledíte? Kolik jich máte?

Je to vždy
individuální a záleží to na konkrétní pozici. Rádi přijímáme absolventy nebo
zaměstnance bez zkušeností, neboť si je snáze vychováme. Zaměstnanců máme
zhruba 130.

 

Jak se snažíte
vyrovnat se širokou konkurencí v Praze a být o krok napřed?

Našimi znalostmi,
zkušenostmi a tvrdou prací.

 

Do čeho
v hotelu pravidelně investujete?

Hotel je
nemovitost jako každá jiná, tedy prakticky do všeho tak, aby byl stále
v dobré kondici, neboť ta má přímý vliv na množství a kvalitu hostů, tedy
na tržby.

 

Do jaké míry jste
osobně pocítil důsledky celosvětové ekonomické krize v roce 2009?

V té době
jsem byl obchodním ředitelem v Marriott International. Dopady byly
velmi rychlé, v řádech dnů, a naše reakce na ně taktéž. Okamžitě jsme
zavedli úsporný program a šetřili jsme všude, kde se dalo. Například jsme
všichni chodili na myčku nádobí, abychom nemuseli platit externisty. Byla to
dobrá zkušenost.

 

A jak byste hodnotil současnou situaci cestovního ruchu a českých hotelů na
trhu?

Cestovní ruch je
všeobecně velmi citlivý průmysl. Projevují se na něm ekonomické, politické i
přírodní vlivy. Tedy války, nestabilita či třeba výbuch sopky. Rok 2014 vypadal
velmi dobře, ale díky situaci na Ukrajině poklesl počet ruských turistů o
desítky procent, a pokud se situace nestabilizuje, budou následovat poklesy i
z dalších trhů.

 

Jakou klientelu ubytováváte nejčastěji?

Mezinárodní
klientelu převážně z USA, Německa, Ruska a Jižní Ameriky.

 

Co je pravdy na
tom, že hotelům narůstá počet hostů, ale tržby nikoliv?

Pravda je, že
počet lůžek v Praze překračuje průměr evropských měst. Každý takový hotel
potřebuje kvalitní management nebo alespoň ředitele. Hotelů v Praze je
bohužel více než kvalitního managementu. Hotelový boom byl příliš rychlý a
velký a zkušení manažeři nebyli k dispozici. Pak se třeba klidně stalo, že
se z rezervační agentky stala generální ředitelka, a to nemůže přinést nic
dobrého.

 

Jak je to
s průměrnou délkou pobytů. Zkracuje se, nebo se prodlužuje?

Záleží na tom,
odkud lidé cestují, ale všeobecně se dá říci, že se zkracuje.

 

V jakém
období přijímáte nejvíce rezervací a které je spíše chudší?

Jaro, léto a podzim
jsou velmi silné. Nejméně rezervací je v prvních dvou měsících nového
roku. Díky počasí nemá Praha takovou výhodu jako například Barcelona.

 

Dovedete již
odhadnout přání klienta pouhým pohledem?

To neodhadnu, ale
jsem ve fázi, kdy po letech schůzek poznám, s kým mám na lobby schůzku,
aniž bychom se kdy předtím viděli. (úsměv)

Jakého hosta
byste u vás jednou rád přivítal?

Svého dědu, který
už bohužel nežije.

 

Jaké máte záměry
do budoucna?

Plně se věnuji
novému projektu, který mě nejvíce zaměstnává, a na další myšlenky nezbývá mnoho
času. Moc neplánuji, neboť nevěřím v plánování. Mám ovšem přání a ta se
snažím splnit.

 

Děkuji za
rozhovor.

 

 

Text: Darina
Blatská

Foto: Lenka
Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno ve
spolupráci s Hotelem Grandior www.hotel-grandior.cz

Korektura textu:
Alžběta Strnadová

Produkce:
Michaela Lejsková

Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz