Jiří Švestka – školitel, autor, motivátor, bohatomyslný kouč

Ovládat obchodní strategii a dovednosti multi level marketingu není
dnes již na trhu žádná nová věc. Ostatně právě takto funguje celá řada
společností, některé i skrytě. A právě MLM, jak je ve zkratce označován, se
setkává s obrovským ohlasem v rámci úspěšného obchodního modelu i
kariérního růstu či osobnostního rozvoje. V této oblasti působí Jiří
Švestka, který jako nezávislý školitel, vydavatel a kouč poskytuje možnosti,
jak dosáhnout na takové informace, které vás upozorní na různá úskalí a usnadní
vám cestu k tomu, jak být úspěšný a bohatomyslný.

Jiří Švestka, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Na jakou sféru byznysu jste zaměřen konkrétně a proč?

Na síťový marketing a koučování
lidí, kterým pomáhám posunout se jak v obchodních dovednostech a
komunikaci, tak v celém životě.

 

Komplexnost školení, koučování, jste pojal v té nejširší možné rovině. Jakým
způsobem propojujete profesní a osobní škálu života v koučování?

Propojuji to prostřednictvím kurzů Lágr. Ti, kteří chtějí vypilovat jen jednotlivou
dovednost, navštěvují mé kurzy Obchod je hra
na konkrétní dovednosti. Ale pokud chtějí dosáhnout komplexního a trvalého
úspěchu, tak se musí posunout i jako osobnost. Ne pouze umět, jak s někým
komunikovat a co mu říct. Jestliže bude mít někdo nízké sebevědomí, nebude si
vážit sám sebe, nebude mít dané cíle, osobní i pracovní, nebude umět plánovat,
nebude se o sebe starat a bude tyto vlastnosti podceňovat, tak potenciál toho,
že dosáhne vysněného a opravdu dlouhodobého úspěchu, je v takovém případě
mnohem menší.

 

Řekla bych, že druh obchodu formou síťového marketingu připadá lidem
buď hodně atraktivní, nebo naopak vůbec ne. Většinou toho mezi tím moc není.
Čím si to vysvětlujete?

Myslím si, že to tak je
v každém odvětví, síťový marketing nevyjímaje. Myslím si, že negativní
přístup je zejména proto, že lidé nevědí a málo se zajímají, co to vůbec je. Vybaví
si pár firem, hodí si je do jednoho pytle a z toho vychází jejich úsudek.

 

Existuje celá řada firem, která zvolila tento způsob marketingu. Proč
myslíte, že jdou touto cestou?

V podstatě jde o
nejdynamičtěji se rozvíjející způsob obchodování na světě. Dokonce jeho
paralela dostala i Nobelovu cenu. Konkrétně Mohamad Yunus , což je zakladatel
banky Grameen Bank, která poskytuje mikroúvěry v zemích s ne moc
rozvinutou ekonomikou. Za tohle dostal v roce 2006 Nobelovu cenu. Není to
neznámá věc, ale lidé si paralelu s tímto a síťovým marketingem běžně nespojí.

 

Čím je tento obchod atraktivní ve vašich očích?

Hlavní předností je servis. Zboží
přijde za vámi. Produkty jsou o něco kvalitnější než v obchodě a za
přijatelnější cenu. Je tomu tak proto, že zde hraje roli osobní doporučení a
proto je kladen velký důraz na kvalitu.

Jiří Švestka

 

Tvrdíte, že se síťovým marketingem se běžně setkáváme. V jakých
případech si to lidé neuvědomují a zapojují se do něj?

Podívejte se na Vodafone, který
nabídl za dalšího klienta stokorunový kredit. Nikdo si neuvědomuje, že je to
zamaskovaný síťový marketing. Jinde dostanete plyšáka, nebo něco jiného, ale
vždy jde o doporučení nového zákazníka za dárek nebo výhodu. Jenže zde je to
jen jednorázová „provize“. Je to mnohem levnější než dělat reklamu
v televizi a podobně. A taky trvanlivější. Každý přece ví, že nejcennější
na světě jsou kontakty a že osobní doporučení má vždy navrch a větší dopad před
jakoukoli jinou, byť sebedražší reklamou.

 

Co je přesně síťový marketing?

Systém prodeje nejčastěji na
základě osobního doporučení. A jednoznačný a spravedlivý systém odměňování.

 

Nemůže lidi odradit případný fakt, že nezačali včas, protože už se
nemusí dostat na klíčové pozice v síti?

Nezáleží na tom, kdy s tím
začnete. Dnes můžete být ve výhodě vůči konkurenci hlavně v servisu a ten je na
vás. Prodavačka v obchodě na to prostor nemá. Obchodník v síťovém
marketingu ano. A navíc to, že přijdete později, má někdy své výhody i
v tom, že nejste ještě „postižení“ naučeným papouškováním, ale můžete se
rychleji naučit dialogy a přístup ke klientovi, díky kterému budete otevřenější
a úspěšnější než ti, co jsou ve firmě déle, a uděláte si z toho tím tak
výhodu.

 

Věnovat se všem zákazníkům musí být značně vyčerpávající…

Nemyslím si, Myslím si naopak to,
že vyčerpávající je chodit do zaměstnání, které mě nebaví, za peníze, které mi
nestačí. Když nebudeme brát vážně statistiky a zůstaneme realisté, průměrný
plat není často takový, jak se uvádí. Takové peníze si člověk může i při svém
zaměstnání vydělat celkem snadno v síťovém marketingu.

Jiří Švestka

 

Jak na to?

Je to o pochopení celé věci. Co se
týká toho, že nemá někdo tento druh marketingu rád, tak stejně existují kamenné
obchody, kam lidé nechodí rádi. Obchod dělají lidé, prostředí až v druhé
řadě. Proto se zastávám síťového marketingu a školím ho, přednáším, koučuji
klíčové lidi v různých společnostech s tímto systémem prodeje. I
třeba majitele kamenných prodejen, kteří mají zájem o to, aby jejich obchod byl
více osobní. Byly doby, kdy jsem prodával i v kamenném obchodě a tržby
začaly být vždy rekordní. Je to zkrátka o přístupu, ne o cenách.

 

Jednou z věcí je jistě i to, že nastává komplikace, když chci
produkt, o kterém vím, kdo ho dělá, ale neznám nikoho, kdo ho touto formou
prodává.

Určitě souhlasím, že je to bez
kontaktu komplikovanější. Proto se zaměřuji na prodejce, aby se nebáli, neměli
ostych a mluvili o tom, co dělají. Protože pokud se to druhá strana nedozví,
nemá ve většině případů možnost o zakoupení produktů uvažovat. Stejně jako na
vaše doporučení sedíme nyní v hotelu Elephant na vynikající večeři, o
které bych neuvažoval, protože jsem dříve hotel neznal. Ale jestliže o produkt
opravdu stojíte, pořád máte ještě možnost najít si webové stránky firmy, napsat
jim požadavek a pravděpodobně se vám někdo ozve.

 

Moderní doba osobní formě příliš nenahrává. Jak se společnosti s tímto
aspektem vyrovnávají?

Je sice pravda, že poslední dobou
jsou obchodní metody často odosobněné – viz prodej po internetu, supermarkety,
kde hledáte týden jednoho prodavače, kterého byste se mohla zeptat na radu,
nicméně, je to právě skvělá příležitost pro síťový marketing, pro to, dělat to
jinak. Dělat to lidsky a dělat to osobně. Ať chcete, nebo ne, dnes je to hlavně
o lidech. Protože produkty jsou všechny a všude. To je to, co mě na tom baví a
také důvod, proč síťový marketing. Říkám to i ve své nové knize Osa úspěchu 13 z 10: Obchod by měl
být zase osobní a podpořím každého, kdo se s touto myšlenkou ztotožní.

Jiří Švestka, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Mezi řadu možností patří nejen zakoupení produktu tímto způsobem, ale
také vybudování vlastní sítě. Můj případ byl, že jsem chtěla aviváž, paní
chtěla, abych se registrovala a dělala obchod, že to bude pro mě lepší. Já
chtěla jen aviváž a odradilo mě to. Odcházela jsem rozladěná a aviváž jsem si
koupila jinde.

Rozumím. Bohužel, to je případ, kdy
paní byla s prominutím nenažraná a myslela jen na to, co chce ona sama, ne
na to, co chcete vy. Mnoho prodejců má naučené monology o tom, co je nejlepší,
a to je častá chyba obchodníka.

 

Proč myslíte, že se to děje, když je jasné, že to nefunguje?

Ukecat lidi, o tom to není. Dost
často to lidé neberou jako obchod, ale jako koníček a přivýdělek. Slovo
přivýdělek ale nemám rád, protože často jsou tyhle příjmy větší, než ty, co
mají ze svého zaměstnání, tak je pak otázka, co je přivýdělek. Ten, kdo to bere
vážně a vzdělává se, pracuje na sobě, ten se takové chybě vyhne a zajímá se o
to, co chce zákazník a zda je pro něj i spolupráce, a musí zvážit, jestli mu
máme co nabídnout.

 

Nemyslíte, že firmy je k tomu také tlačí?

Stává se to. Zaregistrovat se vždy
jako klient a být samospotřebitel, tyhle doby jsou pryč. Pokud někdo chce
kupovat jen pár produktů a nechce tento obchod aktivně rozvíjet, pak samozřejmě
nechodí na školení, nezajímá se o nové produkty, je tedy lepší si ho nechat jen
jako klienta a starat se o něj. Člověk-zákazník nemá dost informací, nebo
z něj brzy vyprchají a proto má tendenci měnit. Když budete vašeho klienta,
o kterého budete pečovat, informovat o novinkách, pak zůstane vaším klientem po
neomezenou dobu.

Jiří Švestka

 

Věnovat se síťovému marketingu neznamená vždy být úspěšný. Co je ten
mrtvý bod, na kterém někteří lidé často zakotví a nehnou se, třeba i roky?

Je to otázka pohledu. Já bych spíše
řekl, že na věnování se síťovému marketingu nelze prodělat. Investice není
rozhodně tak veliká, jako do klasického podnikání, a vždy dostanete za
investici i produkty, které můžete dále prodat, nebo si je ponechat pro sebe,
nebo je použít jako propagační zboží k prodeji. Tedy většinou jde o
investici za nějaké zboží v adekvátní hodnotě. Spolupráce je k tomu
de facto zdarma navíc. Jestliže pak někdo nakupuje jako zběsilý produkty do
zásoby a přitom neprodává, to už je jiná věc a nesouvisí to ani tak se síťovým
marketingem, ale se zdravým rozumem. Je to pak asi stejné, jako nakupovat na
dluh výrobky jen proto, že jsou v akci, nebo že se mi líbí, i když mi
nevydělají nic a nemám na ně. To je ale spíše otázka finančního vzdělání. Můj
zdravý rozum říká, že do každého podnikání musím vždy něco předem zainvestovat
a síťový marketing z toho vychází vždy nejlépe. Co s tím pak kdo udělá
potom, je čistě individuální záležitost. A ještě pozor na jedno, být úspěšný,
může být pro každého zcela něco jiného. Proto je třeba to posuzovat
individuálně. Ale abych vám alespoň trochu odpověděl na to, na co jste se asi
chtěla zeptat původně, a na to, jestli si v MLM (pozn. redakce: multi
level marketing) lidé vydělají peníze, tak rozhodně ve většině případů ano, a
ti, co ne, tak z 99 % proto, že nedělají, co mají, aby úspěch měli. A ten
bod, na kterém zakotví je, že nechtějí připustit, že by měli něco změnit a
udělat jinak a začnou potom obviňovat produkty nebo firmu. Ale v tomto
případě jde opravdu čistě o osobní postoj a přístup, a když ho změní, změní se
i úspěšnost. A to už je zase prostor a práce pro mě. (úsměv)

 

Setkal jste se s takovými lidmi?

Každý den.

 

Vedete si o tom nějaké statistiky?

Ano, a o jedné takové píši i
v nové knize Osa úspěchu. U 100 %
obchodníků, když začnou dělat, co mají, se může zvednout úspěšnost na 130 %.
Jinými slovy řečeno: Z 10 oslovených zákazníků nebo potenciálních
spolupracovníků jich můžete získat 13.

Jiří Švestka, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Jaký je váš návod?

Pro začátek si přečíst knihu.

 

Říká těm lidem někdo na začátku, že když nebudou dělat, co mají, že
můžou neuspět, aby předešel jejich zklamání?

Zase jsem u toho, že vše je o
lidech. Majitelé a manažeři těchto společností vždy chtějí, aby všichni
vydělávali. Proto minimálně na školeních to vždy učí. A přitom je zapotřebí se
spoléhat na svůj zdravý rozum, že MLM není o tom mít peníze bez práce. Ale je
to o tom, že když už práci udělám, dostanu adekvátní peníze a ještě nejsem
počtem peněz nikterak omezen, pokud nechci, a navíc mohu obchodovat kdy chci,
kde chci a s kým chci. Oproti klasickému zaměstnání, kde mám částku jasně
danou, a málokdy si mohu vydělat víc, zkrátka nejsem svým pánem.

 

Co se týká literatury ať už o finančním vzdělávání nebo marketingu,
myslím, že mnoho lidí si kupuje mnoho knížek, čtou je, ale moudra z knih se
nepříliš výrazně odrážejí v jejich životě. Jak je to možné?

Ano, s tím se setkávám na
svých seminářích Bohatomyslných
často. Vědět informaci a chápat ji, jsou dvě rozdílné dovednosti. 80 % lidí,
kteří čtou knihy, si nepamatují, co četli a nevědí, jak to mají použít. Mám
metody, jak se naučit informace začít chápat a také použít v praxi. Jistě
to znáte. Spousta lidí teoreticky ví, jak co udělat, ale praxe trochu
pokulhává. To, že znám nazpaměť recept na svíčkovou, ještě neznamená, že ji
umím uvařit. Například. A nepomůže mi ani to, že mám ve své knihovně deset knih
s návody, jak udělat svíčkovou. Tedy jistě chápete, že je v tom
rozdíl.

Jiří Švestka

 

Co znamená být pozitivní?

Řeknu vám, co to rozhodně neznamená.
Pozitivní neznamená nepřipouštět si realitu, nebo to, že se věci nedaří. To
není rozhodně pozitivní, to je blbost. Pozitivní je uvědomit si své chyby a
napravit je, něco s nimi dělat. V jedné z mých knih mám takové
heslo, že „Je bláznovství dělat věci
stále stejně a očekávat jiné výsledky“
, citát, který řekl Edison. Jeden den
vstát dřív a jít běhat, nebo nedat si jednou řízek, abych zhubnul, to není
změna. Člověk musí na sobě mnohem usilovněji a trpělivěji pracovat.

 

O čem je obchod?

Měl by být zajímavý a výhodný pro
obě dvě strany. Rozhodně to není o tom, že, ukecám zákazníka. Protože
obalamucený zákazník si ode mě už nikdy nic nekoupí.

 

To se ale nepraktikuje u všech společností, řekla bych.

Nejen u společností, ale ani v kamenných
obchodech. Což je škoda, ale na druhou stranu, alespoň je zde prostor pro mě,
který tyhle věci lidi může naučit. (úsměv)
Je to přístup, který se mi osvědčil nejvíc. Obchod není o příručkách, ale o
lidech, o přístupu k nim. Klient se mnohdy může zachovat mimo všechny
příručky, ale pokud jste přirozený, chybovat zůstává lidské.

 

Jakým způsobem si můžeme ověřit společnost, v jejíž obchodní síti
uvažujeme o seberealizaci?

Není to úplně o společnosti, ale o
lidech v síti. Zrovna tak jsem se přesvědčil, že je jedna firma, kde je několik
lidí na klíčových pozicích, a každý je jiný. S tím souvisí, že i každá
skupina je jinak úspěšná. Tím, že nejsou zaměstnanci, tak si lidé řídí způsob
obchodu po svém. Je to spíše o tom, kde se cítíte dobře, zda ten produkt vám
vyhovuje a baví vás, máte ho rádi. Všechny produkty vám vyhovovat nemusí, to je
další věc. Každá firma má své TOP produkty, některé se povedou méně atp.

 

Které druhy společností fungují na bázi síťového marketingu?

Hodně bankovních společností,
pojišťovny, stavební spořitelny. To ne každý ví a považuji to za chybu, protože
díky tomu ten trh existuje. Nikoho nenapadne, že by klienti obíhali pobočky a
ověřovali si finanční produkty, ověřili je a uměli se v nich orientovat.
Jediná cesta jsou tihle obchodníci, kteří získali odborné proškolení. Dále jsou
to kosmetické firmy, výživové doplňky, produkty do domácnosti, zlato, diamanty
a mnoho dalšího.

Jiří Švestka

 

Vy sám aktivně působíte v některé společnosti?

Jestli se ptáte, jestli jsem
zaregistrovaný v některé společnosti, tak ne. Protože chci zůstat
neutrální, objektivní, a tím pádem nezaujatý vůči jednomu konkrétnímu produktu,
firmě, nebo systému. Na každém se totiž vždy dá najít minimálně jedna přednost
oproti ostatním. Jestli se ptáte na to, zda aktivně praktikuji v praxi
informace, které učím a o kterých píšu knihy, tak rozhodně ano. Dennodenně jsem
v terénu v kontaktu s lidmi, mým klientům pomáhám v jejich
obchodě, účastním se jejich schůzek, osobně jsem přítomen, když uvádějí to, co
se potřebují naučit. Účel není být zaregistrovaný ve všech společnostech,
stejně tak, jako nemá vždy význam mít sto knih a nevědět, co je v nich.

 

Mimo toho, co učíte na svých seminářích, se zabýváte i komplexnější
průpravou, tedy též vystupováním, vizáží. Co je cílem?

Mám to rozdělené na dvě sekce. Obchod je hra, což je sekce zaměřená na
obchodování a vše s tím spojené. Pak je druhá sekce nazvaná Bohatomyslní, která je o tom a pro ty, kteří
chtějí od života víc.

 

Jaká je kapacita kurzů a kde je pořádáte?

Pořádám je po celé republice i
v zahraničí, v Čechách, na Slovensku, v Polsku, v Anglii,
ale mám také semináře, které se odehrávají například na Havaji nebo v Miami. A
pak jsou také kurzy Lágr, které se
odehrávají v prostředí jednotlivých klientů. Není účel je izolovat od
reality, učit je tam informace, a když se vrátí, nebudou je umět použít, ale
účel je, naučit je fungovat v praxi ve svém prostředí. Jsou kurzy jako např.
Lágr, kde to je jeden na jednoho,
účastníci zpravidla o sobě nevědí, v případě, že si to sami neřeknou,
protože když někdo buduje svůj nový postoj, nehodí se, aby mu ho někdo stále
nabourával tím, že bude shazovat jeho snažení. A pak jsou skupinové, tam většinou
bývá mezi deseti až třiceti lidí, kde pracujeme na jiných dovednostech. Kurz od
kurzu je to různé. V žádném případě to nejsou davové akce typu stovek a
tisíců lidí, kde všichni jenom jásají, a když se vrátí domů, tak to je stejné
jako s novoročními předsevzetími. Vydrží to tak týden. Já mám raději, když
se dovednosti stanou součástí života klientů a naučí se z nich těžit a
používat je. Tento přístup a princip se mi osvědčil nejvíce. Můžete se podívat
i na mé webové stránky.

Jiří Švestka, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Kolik knih jste již vydal a co ovlivnilo jejich vznik?

Už je to patnáct let, kdy vznikla
první kniha. Bylo to v době, kdy jsem pracoval u jedné ze společností, a
nelíbilo se mi, jak a co ta společnost své lidi učí. Měl jsem zájem pracovat se
svou skupinou jinak a podle mého názoru lépe a efektivněji. Vydal jsem na svoje
náklady první knihu pro svoji skupinu, protože ta společnost o to nestála.

 

Jak se jmenovala první kniha a proč?

Schůzka
byl název první knihy, byl jsem přesvědčen, že to je to nejdůležitější. Druhá
bylo pokračování s názvem Námitky,
protože lidé uměli pozvat a udělat schůzku, ale už neuměli prodat. Hodně lidí
po prezentacích klopýtlo třeba na tom, že lidé slíbili, ale nenakoupili, druhý
den změnili názor a podobně. Dokončení
pro mě znamená, dokud nejsou peníze na účtu. Další témata jsou Cíle, Tým, Přímý prodej, Finanční poradenství a Motivace, protože se občas něco nepodaří
a je dobré umět s tím pracovat. Každá kniha vznikala na základě nějaké
potřeby.

Jiří Švestka

 

Lidé si odmítnutí někdy berou osobně.

To by neměli…

 

Ale to asi nejde tak snadno, nebo ano?

Jde to snadněji než si to brát
osobně. Je to paradox, nad kterým lidé často s překvapením žasnou na mých
školeních. To, co je nejtěžší, já vidím naopak. Jim na tom mnohdy stojí
fungování celého obchodu.

 

Jak si nebrat osobně, když někdo odmítne vaši konkrétní nabídku?

Byla to pořád jen nabídka, ne vy,
proto si to nemůžete brát osobně. Bere si kuchař v restauraci osobně, že
si někdo nedá jeho jídlo? Jsem si jistý, že ne.

 

Zde ale je přímý prodej, kde jsou na to lidé citlivější.

Ano, ale stále nesouvisí
s námi, že produkt lidé odmítnou. Ti lidé mohou mít mnoho jiných důvodů,
třeba jen rozpoložení, proč se obchod neuskuteční. Úplně klidně se může stát,
že s tím stejným člověkem se uskuteční obchod třeba za měsíc.

 

Kdo jsou lidé, kteří za vámi přicházejí, aby se něco naučili a získali
informace?

Jsou to lidé buď aktivní
v síťovém marketingu, nebo ředitelé firem, obrovská škála lidí, kteří mají
zájem pracovat na svém rozvoji, muži i ženy. Každý řeší svoji prioritní
problematiku.

Jiří Švestka, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Co čtenářům nabízí vaše poslední kniha?

Všechny předchozí knihy byly na
jednotlivá témata. Tato kniha ta témata spojuje. Osa úspěchu 13 z 10, kterou jsem tak nazval z toho důvodu,
že v ní přesvědčuji o tom, že 100 % není maximum. Lidé mohou z deseti
lidí získat třináct. Jak, to si mohou přečíst, nebo se dozvědět na mém školení.
I když je kniha o obchodě, není obchodní. Je psaná srozumitelně, jsou v ní
uvedeny běžné situace a je na ně nahlíženo tak, jaké jsou, nezkresleně.

 

Do vaší poslední knihy přispěl také Donald Trump. Jak k tomu došlo
a co vás vedlo k tomuto rozhodnutí?

Ano, přispěl, to je pravda. Jsem za
to velice vděčný a hrdý na to, že jsem první český autor knih, kterému pan
Trump poskytl do knihy svůj příspěvek. A uvědomuji si, že to není samozřejmost.
Rozhovor, který mi poskytl, nemusí pro někoho na první pohled vypadat jako
zásadní, nicméně obsahuje mnoho informací mezi řádky. Proto doporučuji přečíst
si ho několikrát, abyste pochopili jeho sílu. Pan Trump je obchodník, miliardář,
jeden z nejúspěšnějších lidí na planetě. Víte, život je o tom dávat si
vysoké cíle a to byl i jeden z mých.

 

Co vás praxe v tomto oboru naučila o podnikání a co o životě?

O tom, že když chcete, dokážete
cokoliv, bez ohledu na výchozí podmínky.

 

Jak vypadá váš vlastní životní styl, co vás baví?

Nejvíc mě baví to, co je moje
práce, čemuž říkám spíše životní mejdan. Baví mě překonávat hranice, poznávat
lidi a rozvíjet se. To, co dělám, tím jsem. Dost často mám tendenci dělat úplný
opak než většina lidí, a neznám slovo nejde. Tohle slovo neexistuje ani u mě ve
firmě, protože všechno vždycky nějak jde. Shrnul bych to do jednoho slova – BOHATOMYSLNÝ.

 

Co považujete v životě za důležité? Čím se motivujete?

Za důležité považuji mít rád sám
sebe, vážit si druhých, chtít od života víc a nezastavovat se. Motivuje mě
hledat, co mě motivuje. A na splněných cílech mě vždy nejvíce baví a motivuje
cesta k nim. Proto si dávám neustále nové a nové. A učím to tak i své
klienty.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oficiální stránky:

Jiří Švestka www.jirisvestka.net

Obchod je hra www.obchodjehra.cz

Dovolte si
zbohatnout www.dovoltesizbohatnout.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Hotel Grandior Prague www.hotel-grandior.cz

LE Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of
www.ibestof.cz

Eva Svobodová – ředitelka AMSP ČR

V pozici
ředitelky Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky je
Eva Svobodová od roku 2006. Za tu dobu získala nejen skvělý přehled o stavu
podnikání, ale i kooperaci vlády, která může našim občanům podnikání usnadnit,
nebo také ztížit. Ta první varianta je zájmem, který prosazuje. Dá se shrnout,
že profese, kterou si zvolila, ji udržuje ve střehu a těžko ji zaskočíte nepřipravenou.
S tím ruku v ruce jde, že bez dobrého zázemí v rodině, které má,
by sotva docílila tak výborných výsledků v práci a takového respektu nejen
na poli profesionálů, ale jistě i u mnohých žen, které ví, jak náročné je
kombinovat profesní a rodinný život dohromady.

Eva Svobodová, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Jak vzpomínáte na své
začátky?

Byla to výzva. Asi tři měsíce po nástupu jsem moc nespala,
v pátek nebyla schopná odřídit auto 100 km za Prahu, ale pak si to
„sedlo“.

 

Co vám
v počátcích bralo nejvíce energie?

Přijít na pracoviště, kde předchozí tým z rozhodnutí
představenstva skončil a zůstat tam měsíc zcela sama i bez asistentky.
Dohledávat, kde co je a od minulých pracovníků dostávat odpovědi, že nevědí.

 

Máte už po letech
osvědčený způsob, jak udržet rovnováhu?

Způsob znám, ale mám problém jej dodržovat.

 

Prozradíte nám, jak a
proč celá asociace vznikla?

Asociace vznikla z nápadu našeho nynějšího
místopředsedy představenstva Karla Dobeše, který žil jako emigrant dlouhá léta
v Mnichově a působil dlouhou dobu jako delegát v SRN pro Svaz
průmyslu a dopravy ČR, kde jsem před asociací 15 let pracovala. Tehdejší
generální ředitel svazu Břetislav Ošťádal odešel ze své pozice pracovat pouze
do své firmy a byla tak trochu škoda nevyužít kontaktů a jeho vlivu, který si
vybudoval. Karel Dobeš tehdy přišel s myšlenkou založit asociaci malých a
středních podniků, neboť v Německu měli zástupci této sféry významný vliv.
Vyzdvihovat význam tohoto segmentu pro celou ekonomiku začala i Evropská unie a
řada podpor byla a je směřována právě sem. V České republice taková
asociace tehdy neexistovala.

 

Kam se od té doby
rozvinula?

Z malé asociace malých a středních podniků se stala
velká a silná organizace, která si od svého založení zakládá stále na třech
stejných pilířích: nezávislost – odbornost – praxe. To znamená, že všechna naše
stanoviska, komentáře a připomínky vycházejí z čísel, z tvrdých dat a
názorů firem z praxe, nikoli od úřednického stolu. 

Eva Svobodová, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Které projekty
asociace patří ke klíčovým?

Pokud pominu základní agendu, ke které patří podpora
exportu, inovací, financování, dotačních příležitostí, transparentnosti
podnikatelského prostředí apod. pak v současné době má AMSP ČR 5 hlavních
projektů:

1)     
Svou cestou – Young business – zaměřený na
začínající podnikatele, kde organizujeme řadu setkání se zkušenými podnikateli,
tzv. coffee talks, inovation campy, vyhlašujeme grant o 300 000 Kč, a
zveřejňujeme zajímavé Young příběhy na webu projektu.

2)     
Rodinná firma – projekt na podporu nástupnictví
a generační výměny ve firmách, což je velmi náročný proces, mnoho firem jej
v ČR řeší teprve poprvé a zkušenosti nejsou. Součástí projektu je i soutěž
Equabank Rodinná firma roku, kterou každoročně vyhlašujeme spolu s vítězem
grantu začínajících podnikatelů na největší akci asociace – na Dni podnikatelů
ČR před 600 hosty.

3)     
Fandíme řemeslu – projekt na podporu kvalitního
a poctivého řemesla, zatím sdružuje řemeslné cechy navazující na stavebnictví,
ale postupně se rozšiřuje o další řemesla. Součástí je grant 300 000 Kč na
řemeslné počiny, společný stánek na řemeslném veletrhu a další informační
aktivity.

4)     
Podnikavá žena – projekt na podporu začínajících
podnikatelek, které se rekrutují zejména z maminek na rodičovské nebo
mateřské dovolené nebo naopak z osob 50+. Řada z nich si chce jen
přilepšit k rodinnému rozpočtu, ale mnoho z nich si chce zrealizovat
vlastní sen, stát se nezávislými a postavit se na vlastní nohy. Připravujeme
vouchery v hodnotě 200 000 Kč na tento rok, networkingová setkání, naučná
videa a další aktivity.

5)     
Malý obchod – projekt zaměřený na malé
provozovny gastro a maloobchodu, kde prvním informačním tématem bude zavádění
elektronické evidence tržeb, což bude největší polistopadová změna
v hotovostním prodeji nejen s ekonomickými, ale i sociálními dopady.
K tomuto tématu spouštíme 24. 3. 2015 informační portál www.eltrzby.cz

6)     
V začátcích je ještě další projekt zaměřený
na spolupráci s církví, a to zejména informačního charakteru (právní,
legislativní, daňový, dotační), kdy naším společným cílem je udržet mladé lidí
v obcích a menších městech a zároveň vzdělávat zástupce církve
v základních ekonomických dovednostech v souvislosti se správou
jejich současného (restituovaného) majetku.

 

Jaký je počet
aktivních členů a pozorovatelů? Jaký je mezi nimi rozdíl?

Členů je cca 9 000, nepřímých členů je přes 255 000
podnikatelských subjektů (to jsou členové našich kolektivních členů – asociací,
sdružení, cechů apod., kteří k nám vstupují se svými členskými
základnami). Pozorovatel je statut na 6 měsíců zdarma, kdy dotyčný dostává 90 %
všech informací z AMSP ČR, ale nemůže hlasovat na valné hromadě, účastnit
se některých interních jednání apod., a následně si může zvolit, zda se stane
plnohodnotným členem nebo nikoli. Neumíme všechno, neděláme všechno, ale to, co
děláme, chceme dělat co nejlépe.

 

Je možné a potřebné
všechny tyto členy znát osobně?

Při výše uvedeném množství zcela určitě ne.

 

Kdo z členů vám
obvykle hodně utkví, či je s ním častější komunikace?

Ti, kteří se před vstupem chtějí setkat osobně a probrat, co
členství může či nemůže oběma stranám přinést. Pak pochopitelně aktivní
členové, kteří chodí na naše akce a zajímají se o dění uvnitř asociace.

 

Řekla byste, že
některých firem s konkrétním zaměřením je v asociaci více a proč
převažují?

Historicky je hodně členů z řad strojírenských firem,
nyní významně přibývá členů z oblasti služeb. Jde o přirozený vývoj a následek
konkrétních kroků asociace. 

 

Které firmy či
živnostníci patří k těm minoritním a jak si vysvětlujete jejich nízký
zájem?

V malé míře jsou u nás např. potravináři nebo
zemědělci, a to z prostého důvodu, že mají vlastní komory nebo sdružení,
anebo se zkrátka nikde sdružovat nechtějí a stojí sólo.

 

Kooperujete
s jinými asociacemi či komorami? Na jaké úrovni?

Spolupracujeme s řadou podnikatelských uskupení, kde ve
valné většině máme všichni stejný nebo velmi podobný názor na podnikatelské
prostředí. Pak se samozřejmě i v některých tématech rozcházíme, což je
pochopitelné, když například Svaz průmyslu a dopravy ČR z titulu svého
postavení hájí velké firmy a my zase ty malé, kde se mohou zájmy zcela diametrálně
lišit. Co mi ale vadí, jsou ti, co jen kritizují. To je velmi snadné, ale
přijít s nějakými návrhy a pak si je také odpracovat, to už se mnohým
nechce. Zkrátka, řeči nemají cenu, důležité jsou výstupy.

 

Jakým způsobem se
svými členy v průběhu roku komunikujete a kdy se setkáváte?

Komunikujeme elektronicky, výjimečně telefonicky a pořádáme
řadu menších tematicky zaměřených akcí v regionech a pak každoročně na
podzim největší akci Den podnikatelů České republiky v Praze, kam všechny
zveme a řadu z nich také oceníme a mediálně zviditelníme.

 

Která setkání patří
k tradičním a klíčovým?

Den podnikatelů České republiky, který doprovází odpolední
valná hromada a Exportní fórum. Vloni byla hlavní večerní debata
s prezidentem Milošem Zemanem, vicepremiérem a ministrem financí Andrejem
Babišem, vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem ministryní práce a sociálních věcí Michaelou
Marksovou, kterou sledovalo více jak 600 hostů.

Eva Svobodová, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

K vaší práci
dozajista patří i společenský život. Na jaký druh akcí chodíte a s jakým
očekáváním?

Účastním se pouze akcí spojených s pracovními
povinnostmi, i když na řadu z nich se z rodinných důvodů musím
omluvit. Přeci jen mám rodinu, a když se vám sejdou tři akce v jeden
týden, prostě se vše nedá zvládnout.

 

Jak by měl člověk
podle vašeho soudu proměnit účast na různých banketech a podobných neformálních
setkáních?

Na některých akcích je nutná pouze účast z titulu
pozice a jinde jde o zajímavé kontakty. Je třeba rozlišovat a předem vyhodnotit
přínos. Času je málo a práce hodně.
(úsměv)

 

Jak vypadá váš běžný
pracovní den?

Spěchám od rána až do večera… Člověk si něco naplánuje, ale
když do vaší práce zasahují jiné události a akce, které sami nemůžete ovlivnit,
těžko se vše dohání (novináři, stanoviska, žádosti členů apod.).

 

Patříte k lidem,
kteří si nosí práci domů?

Ano, bohužel. Rodina to nese nelibě.

 

Jaký je váš názor na
ženy, které vydrží být doma s dětmi třeba i deset let z obav, aby
neošidily rodinu?

Je to zcela na jejich rozhodnutí. Každý je nastaven jinak a
je třeba, aby byl on sám se sebou spokojen a jeho okolí, rodina, se cítila
dobře. Žádný extrém asi není dobrý, ale pokud to vyhovuje rodině a ženě
samotné, tak proč ne.

 

Jaká povzbudivá slova
můžete dát ženám, které mají rodinu a současně zájem se mentálně a sociálně
rozvíjet, pracovat?

Velmi důležitá je podpora rodiny nebo partnera. Ta je pro
fungování rodiny zcela zásadní. Rozdíl je, pokud se chci rozvíjet v době,
kdy je mému dítěti sedm let a vyžaduje mou pozornost při přípravě do školy
atd., anebo když je dítěti patnáct let, kdy je samostatné a nastává doba, kdy
si mohu více času dopřát pro sebe. Důležité také je, zda žena dělá práci, která
ji baví, a to bohužel nemůže říci každá. Pokud se do práce těšíte a vidíte za
sebou výsledky, pak je vše o mnoho snadnější. Významné je poznat své přednosti,
talent a to rozvíjet a na tomto stavět. Je velmi těžké měnit své vnitřní
nastavení a očekávat výborné výsledky. Pokud chce být někdo účetní, musí mu
vyhovovat rutina a preciznost. Pokud je někdo nastaven jako účetní a chce se po
něm, aby byl dobrý obchodník nebo kreativní marketér, tak to asi fungovat
nebude…

 

Jakým směrem vás tato
pracovní pozice profesně rozvinula?

Více preciznosti, více kontaktů, více nadhledu a více
stresu. Nic není zadarmo.

 

Kolik lidí čítá váš
tým a na co jsou zaměřeni?

Náš tým tvoří čtyři osoby v sekretariátu plus pět externích
spolupracovníků – rozdělená agenda asociace dle projektů, právník, účetní.

 

Co byste doporučila
lidem, kteří chtějí úspěšně pracovat v týmu?

Pracovat na sobě, hledat své silné stránky a ty rozvíjet.
Společenský extrovert nikdy nebude dobrý účetní a statistik zase nebude
kreativní v nových projektech.

 

Co je aktuálně hlavní
vizí asociace?

Politická nezávislost a odbornost. Pracovat a chovat se tak,
aby členové neodcházeli, což se zatím daří, řada jich naopak přichází.

 

Jakých aktivit se
účastníte jako partneři a proč?

Jde pouze o akce, ke kterým máme co říci a můžeme se jich
účastnit aktivně. Mít někde logo mezi třiceti dalšími pro nás nemá smysl.

 

Jedním
z produktů AMSP ČR je také časopis Trend News. Jak vznikl a co je jeho
cílem?

Magazín jsme převzali od agentury CzechTrade a jsme moc rádi
za profesionální tým, který jej vede. Vloni byl vyhodnocen jako nejlepší B2B
časopis. Je zaměřen exportně, ale odráží vždy i další aktuální problémy
podnikatelské sféry.

 

Považujete svoji
profesi za dosti kreativní a tvůrčí?

Rozhodně, každý den řeším něco nového. Členové i politici
nás udržují „v provozní teplotě“. (úsměv)

 

Hezky řečeno. Jaká je
komunikace s politiky, naslouchají a dbají vašich návrhů a postřehů?

Jak kteří, ale ve valné většině se dá říci, že jde o
konstruktivní jednání. My předkládáme argumenty z praxe, vysvětlujeme
dopady jednotlivých rozhodnutí a v mnohém se pak názory politiků změní. Není
to však vždy. Nejhorší je, když politici nebo odbory vystřelí do médií nějaké
tvrzení, které nemají vůbec podloženo čísly.

 

Jakých souladů se
například povedlo docílit, či aktuálně o ně usilujete?

Aktuálně intenzivně pracujeme na informační kampani spojené
s elektronickou evidencí tržeb, což je revoluční změna. Dnes jsme spustili
informační web, a to jednak z toho důvodu, že Ministerstvo financí, pod
které tato problematika spadá, spustí svůj web mnohem později díky
zkostnatělému systému a nutným výběrovým procesům, a my se domníváme, že je
nutné, aby dotčené podnikatelské obory měly přehled o tom, co je čeká, co
nejdříve, a jednak proto, že se nám podařilo vyjednat prozatímní vypuštění
povinnosti elektronické evidence tržeb pro drobné řemeslníky, kadeřnice apod. MF
řeklo, že bude rádo, když AMSP ČR s osvětou vypomůže a naopak MF bude
garantovat aktuálnost informací u nás. Důležité je odzkoušet systém na prvních
dvou skupinách, kterými bude gastro a maloobchod a pak se teprve začít bavit o
tom, zda povinnost rozšiřovat na další. Není rozumné honit tisíc hubených
zajíců najednou, ale spíše se zaměřit na větší kusy. Podstatné je, jaký to bude
mít efekt pro výběr daní a celkovou kultivaci podnikatelského prostředí.

 

Bilancujete často a
s jakými případně závěry?

Bilancuji denně a vždy si uvědomím, že něco šlo udělat ještě
lépe. (úsměv)

 

V jakém směru
jste v této nelehké době ze své pozice optimista, a můžete něco povzbudivého
sdělit svým členům a našim čtenářům?

Každý si svou vizitku píše sám. Člověk by se měl chovat tak,
aby se za sebe nemusel stydět, když se ráno podívá do zrcadla. Ale chápu, že
v některých okamžicích je donucen udělat i něco, s čím vnitřně úplně
nesouhlasí, a to proto, aby třeba zachránil firmu nebo pracovní místa svým
lidem. Často se s tím setkáváme u členů, kteří mezi čtyřma očima přiznají,
že byli například donuceni dát drobný úplatek úředníkovi, aby jim třeba povolil
stavbu ve firmě. A pokud jste na malém městě a všichni si tzv. vidí do talíře,
nikdo se neodváží korupci nahlásit… To bude ještě běh na dlouhou trať. Ale jak
říkala moje babička „Boží mlýny melou
pomalu, ale jistě“
a musím říct, že se mi to v životě postupně
potvrzuje. Člověk někdy netuší, proč se něco přihodilo právě tak a tak, a až za
pár let pochopí, že to mělo svůj důvod.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

AMSP ČR www.amsp.cz

Šaty zapůjčila návrhářka Alena Wilson www.alenawilson.cz

Make up: Pavel Filandr www.pavelfilandr.cz

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandior.cz

LE Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Petr Hubáček – manažer PR, Honda Motor Europe Limited

V předchozím
zaměstnání pracoval Petr Hubáček v consultingové firmě a poradenství
outsourcingových věcí. Tíhnul vždy spíše ke kreativitě, a proto využil toho, že
společnost Honda vypsala výběrové řízení na pozici public relations. Napsal
tehdy, že je ideální kandidát, protože o motorkách ví všechno. Samozřejmě to
nebyla úplná pravda, ale zdravé sebevědomí zafungovalo a místo získal. Dnes je
na pozici public relations executive a má na starosti kompletně značku Honda –
tedy jak automobily, tak motorky.

Petr Hubáček, foto: Tino Kratochvil

foto: Tino Kratochvil

 

Jaké je
postavení Hondy na trhu? Jaké máte plány pro letošek?

Tady je potřeba se na to podívat ze dvou
stran. Co se týče motocyklů, tak podle statistik je Honda jasná jednička na
trhu s velkým předstihem před konkurencí. Když se nad tím člověk zamyslí,
tak je to díky opravdu široké modelové řadě, perfektně fungující dodavatelské
síti, bezproblémové dodávce náhradních dílů. Nejvýznamnějším faktorem úspěchu
je ale renomé nejsilnějšího motocyklového výrobce na světě dodávajícího motorky
v té nejvyšší kvalitě. Na druhou stranu u automobilů situace už tak
jednoduchá není. Nechci říct, že je to úplně „bloody business“, ale konkurence
je tam mnohem silnější. I tak si ale Honda drží pořád svoji pozici a zákazníci,
kteří si naši značku kupují, vědí moc dobře, proč to dělají – pro kvalitní
zpracování, precizní dodavatelskou síť a výjimečnou poprodejní péči. To jsou
důvody, proč si i mezi automobily drží Honda stále své jméno a tradici.

Petr Hubáček, foto: Tino Kratochvil

foto: Tino Kratochvil

 

A
jaké jsou letošní novinky Hondy?

Mezi motocykly je jasným trhákem sezóny Crossrunner, od kterého očekáváme opravdu hodně. Je to univerzální cestovní
motorka s motorem V4 pro jednoho i pro dva na kratší i delší trasy. Když
vezmeme segment o objemu 125, tak i tam máme novinku – skútr Forza, což je
opravdu exkluzivní sofistikovaná záležitost, někomu se může zdát dražší, ale na
druhou stranu to není záležitost pro každého, ale spíše pro člověka, který chce
nejvyšší luxus a eleganci v této třídě.

Petr Hubáček, foto: Tino Kratochvil

foto: Tino Kratochvil

 

Vím,
že už byly zveřejněny nějaké statistiky za poslední období, jak odhadujete, že
dopadne letošní rok?

Bohužel nemám křišťálovou kouli, abych
to mohl odhadnout, ale ze svého pohledu specialisty na public relations jsem
optimista. Chápu sice, že doba je tvrdá, neustále se omílá ekonomická recese a
lidé se potýkají s řadou finančních problémů, ale člověk, který motorky
opravdu miluje, si k nim vždycky cestu najde. To znamená, že u mě pesimismus
není na místě, sice neočekávám nějaké rapidní prodejní růsty, ale myslím, že
bychom mohli pro tuto sezónu očekávat mírný nárůst loňské úrovně. Zkrátka
řečeno – za mě střízlivý optimismus.

Petr Hubáček, foto: Tino Kratochvil

foto: Tino Kratochvil

 

Jak
jste se dostal ke značce Honda?

V předchozím zaměstnání jsem byl
v consultingové firmě a poradenství outsourcingových věcí, finanční
záležitosti, to mě nikdy moc nebavilo. Měl jsem raději kreativní věci, takže
jsem uvažoval o změně a shodou okolností jsem se dozvěděl, že Honda hledá
člověka na public relations. Využil jsem trochu toho zdravého sebevědomí a
napsal jim, že jsem ideální kandidát i proto, že vím o motorkách první
poslední. Samozřejmě to nebyla pravda, ale je možné, že je to upoutalo a po
velmi tvrdém výběrovém řízení jsem si splnil sen a nastoupil na pozici
tiskového mluvčího divize motocyklů. To už je devět let…

 

A
jaký je přesně název vaší pozice?

Nyní jsem public relations executive
kompletně za značku Honda, takže mám na starosti nejen motocykly, ale i auta a
korporátní záležitosti.

Petr Hubáček, foto: Tino Kratochvil

foto: Tino Kratochvil

 

A
na této pozici jste jak dlouho?

Od prvního dubna 2014. Vlastně necelý
rok.

 

Jaký
je rozdíl v komunikaci mezi motorkami a auty?

V komunikaci těchto dvou segmentů
je velký rozdíl. V motorkách je potřeba si uvědomit, že jde především o
zábavu, vášeň a životní styl. Musíte se přiblížit cílové skupině tím, že se
vlastně stanete jedním z nich – motorkám musíte rozumět a musí vás bavit.
V tomhle segmentu jste permanentně pod drobnohledem, pořád vás testují,
jestli to, co říkáte, je opravdu pravda, jestli vy sám jezdíte na motorce. Jsou
srdcaři, ale platí pravidlo, že motorkář se baví s motorkářem a ví, co
jeden od druhého může čekat. A když to neví, tak se vzájemně poznávají a je to
celé o vzájemném respektu mezi nimi. Jde o cílenou komunikaci, pokud my
z Hondy něco říkáme ven, tak je to z 99 % na základě vlastní
zkušenosti.

Petr Hubáček, foto: Tino Kratochvil

foto: Tino Kratochvil

 

A
u automobilů?

U automobilů je to trochu odlišné. Auta
jsou užitková věc, přístup je spíše formální, více obchodně zaměřený. Člověk
musí myslet na to, že auto si koupí absolutně kdokoliv, dalo by se to říct také
tak, že v autech jezdí všichni, zatímco na motorce už jenom někdo. Je tam
tedy rozdílný úhel pohledu na komunikaci produktů, jinak se o nich musí mluvit,
používáme rozdílná média a směřujeme každý segment na jinou cílovou skupinu.
Motorky jsou prostě více o vášni, adrenalinu, emocích a auta jsou spíše o
užitku.

Petr Hubáček, foto: Tino Kratochvil

foto: Tino Kratochvil

 

Jak
probíhá váš běžný pracovní den?

Tak to bych musel napsat hotový román,
protože když pracujete v public relations, tak každý den je jiný.
Samozřejmě existuje určitá rutinní činnost jako příchod do kanceláře,
vyřizování emailů… Ale jako člověk v PR musíte také komunikovat značku
navenek, hledáte nové směry jak značku víc zatraktivnit, jaké použít informační
kanály, jak si budovat vztahy s klíčovými osobami. Neustále vyhledáváte
nové možnosti, denně se živíte komunikací – ať už emailovou, jak jsem již
zmiňoval, ale také formou schůzek, a to pak přichází na řadu cestování

 

Cestujete
hodně?

Ano, dokonce bych použil více než hodně.
Pokud pominu Českou republiku, tak většinou jezdím automobilem – hlavně na
různá setkání či promoakce. No a u nás se pohybuji v rámci různých
meetingů, sešlostí, propagačních akcí a podobně. Dá se říct, že pokud dělá
člověk public relations, musí si uvědomit, že to není o tom, že má práci, ale
že má určitý životní styl, a pokud toto nepochopí, tak tuto práci dělat nemůže.

Petr Hubáček, foto: Tino Kratochvil

foto: Tino Kratochvil

 

A
jaká musí být jazyková vybavenost?

Nutná je naprosto plynulá znalost
angličtiny. To úplně stačí a každý další světový jazyk je benefitem. Já mluvím
plynule anglicky a vždycky jsem si s tímto jazykem vystačil, ale rovnou
předesílám, že člověk, který chce něčeho v PR dosáhnout, musí mluvit na
patřičné úrovni.

 

To
chápu… Máte pod sebou nějaké zaměstnance? Předpokládám, že ano.

Takto se to nedá říct. Komunikuji značku
sám, nicméně samozřejmě máme s kolegy nějaký společný cíl…

 

Jako
tým?

Ano. Ale pod sebou na žádné pozici
nikoho nemám. Nemám PR tým. Mám na starosti Českou republiku.

 

A
není to na jednoho člověka moc?

Je toho hodně, ale kde není. Myslím, že situace
je všude obdobná, každý má dvakrát tolik práce. To samé kolegové. Člověk si
musí sám určit priority, co může a co nemůže zvládat, co může delegovat jinam,
kde využít outsourcing. Uznávám, že to není pro každého.

Petr Hubáček, foto: Tino Kratochvil

foto: Tino Kratochvil

 

Používáte
tedy ke své práci agentury?

Používám agentury, používám externí
pomoc, protože řadu některých, zejména administrativních věcí není člověk
schopný zvládnout vlastními silami. Je to sice dražší, ale často se to vyplatí.

 

A
já přejdu k tomu, na jakém stroji aktuálně jezdíte? Předpokládám, že to
bude Honda.

Odpověděla jste si sama – jezdím na
všem, co vyrábí Honda. Když pracujete pro nejsilnější motocyklovou značku, tak
se předpokládá, že každý projekt musíte znát. Nabízíme aktuálně třicet modelů a
o každém z nich musíte něco vědět, musíte ho otestovat. Ale vlastní
motocykl nemám a asi ani nemohu mít, protože bych pak nedělal nic jiného, než
jezdil a na to samozřejmě není čas. Jezdím tedy na tom, co je aktuálně nové,
abych o tom mohl mluvit. Když potom motocykl popisuji, tak je to více autentické
– já jsem na tom jel a rozumím tomu a vím, proč toto říkám, když to říkám.

Petr Hubáček, foto: Tino Kratochvil

foto: Tino Kratochvil

 

Na
jaké motorce jste začínal? Byla to Honda?

Nebyla to Honda. Byla to, asi jako u
většiny motorkářů, klasická Jawa 350, na kterou mám dneska už jen nostalgické
vzpomínky. Myslím, že i v dnešních ekonomických podmínkách na tom hodně
kluků začíná. Věčný stroj. Ta motorka má své mouchy, ale člověk se na něm ty
první krůčky naučí, než půjde do vyšší třídy a jiných značek.

 

Když
jste zmínil ty začínající kluky, jaký stroj od Hondy byste jim doporučil? Třeba
místo té Jawy…

Určitě bych mladým, zdravě agresivním
klukům, doporučil něco ze segmentu pětistovek, kde ty motorky nejsou nijak
zákeřné. Dvouválcová pětistovka osedlaná někým alespoň trochu rozumným není
zdaleka takové zlo jako litrový objem a sto padesát koní. Nejprve samozřejmě
autoškola a poté se zdravým rozumem s odborným dohledem zmiňovaná
pětistovka. Tím člověk nezkazí vůbec nic.

Petr Hubáček, foto: Tino Kratochvil

foto: Tino Kratochvil

 

Můžete
mi říct nějaký nejsilnější zážitek v jedné stopě, jak se říká?

Těch by bylo určitě hned několik, ale
pokud bych měl uvést jeden, kdy jsem si sáhl opravdu až na dno, tak to by byla
jedna akce ve francouzských Alpách. Společně s kolegy jsme vyjeli za
krásného počasí a najednou jsme se dostali do sněhové vánice. Několik desítek
kilometrů jsme jeli naprosto poslepu na ledu a tehdy jsme si všichni říkali, že
jestli tohle přežijeme, tak budeme děkovat pánubohu. Každý z nás věděl, že
jedna chyba znamená pád motorky z dvou set metrového srázu dolů. Měl jsem
strach, opravdu jsem se bál a nevěděl jsem, jestli tu jízdu dokončím. Nakonec
se naštěstí nikomu nic nestalo, ale všichni jsme se shodli, že jsme si sáhli
úplně na dno.

Petr Hubáček, foto: Tino Kratochvil

foto: Tino Kratochvil

 

Co
by se stalo, kdybyste to nedokončili?

Někde bychom zmrzli. Byla tam sněhová
vánice, silnice se uzavíraly, nebyla tam další pomoc. Takže bylo na výběr buď
zmrznout, poslat motorku ze skály, anebo to dojet. A my jsme jeli, ale… jak už jsem
říkal.

 

Kolik
vás bylo?

Pět, šest…

 

To
bych nechtěla zažít…

Je to opravdu životní zážitek, ale zase
na druhou stranu víte, co v sobě máte a víte, jak můžete zvládat situaci
v extrémních podmínkách. Dneska si na to vzpomenu s nostalgií, je to
přece jen už sedm let, ale vždycky mě trošku zamrazí, jsem rád, že jsem to
přežil.

Petr Hubáček, foto: Tino Kratochvil

foto: Tino Kratochvil

 

A
co byste chtěl ještě na motorce prožít? Máte nějaký vysněný cíl jako pan
Přibyl, když říkal, že jezdí s motorkářským gangem po světě?

Popravdě? Někdy bych si chtěl od všech
motorek také trochu odpočinout. Nemám už cíl jako třeba objet na motorce svět,
anebo se vydat do nějakých dobrodružných destinací. Spíše by mi stačil nějaký
pohodlný cestovní motocykl a vyjet s ním třeba k Baltu, projet si
pobřeží, prostě několikadenní výlet, přespat na pláži, popřemýšlet o životě,
vypnout a vrátit se zpátky. Nic složitého…

 

Jako
sám, nebo třeba s přítelkyní?

Určitě bych jel sám, protože někdy je
dobré být na motorce jen sám se sebou a se svými myšlenkami. Máte možnost si
pořádně popřemýšlet a vyčistit si hlavu. Je to lehce introvertní věc, ale pro
člověka, který denně komunikuje s lidmi, prakticky neexistuje možnost
vyhnout se osobním kontaktům. Bylo by to příjemné…

 

Takže
– nakonec by vás zaujala dovolená i autobusem nebo jenom autem?

Určitě!

 

Děkuji
za rozhovor.

 

 

 

Text: Dita Brančíková

Foto: Tino Kratochvil www.tino.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

HONDA MOTOR EUROPE LIMITED

BVV www.bvv.cz

Motosalon Letňany 2015: www.bvv.cz/motosalon

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandior.cz

LE Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Ing. Jan Kovařík – ředitel afilace ZKL v Argentině

Ačkoliv mnoho z nás
vnímá Argentinu jako exotickou zemi stvořenou pro cestování, pro Jana Kovaříka
je to místo plné obchodních příležitostí. Ředitel argentinské pobočky *ZKL tu
za necelé dva roky pomohl společnosti vybudovat silnou pozici na trhu.
Argentinská afilace ZKL se tak řadí na přední místa v silné konkurenci
světových značek. S Janem Kovaříkem jsme se bavili o specifikách argentinského
trhu, o důsledcích propadu koruny vůči euru a dolaru a také o posilování pozice
ZKL na světovém trhu. 
Na dotazy odpovídal Ing. Jan Kovařík, ředitel afilace ZKL v Argentině.

Ing. Jan Kovařík, foto: ZKL

 

ZKL působí v 74 zemích
světa a vyváží 80 procent své produkce. Jaká je pozice Argentiny v exportní
strategii koncernu?
 

Vzhledem k tomu, že se Argentina na
celkovém vývozu ZKL do Latinské Ameriky podílí téměř padesáti procenty, její
pozice je dnes nezastupitelná. Značka dnes nemá reklamace, dodací lhůty jsou
dobré a jejich plnění bezproblémové. Snadno se vyrovnává i s občasným faktem
dlouhého čekání na jednotlivé dovozní licence, které jsou pro Argentinu
specifické.

 

V čem
spočívají tyto dovozní licence?
 

Jedná se o licence vydávané argentinskou
vládou, které vznikly na ochranu argentinských výrobců. Pro importéry to však
představuje obtížnou situaci. Jejich aktivity jsou odvislé od rozhodnutí státu,
a to, zda jim sortiment povolí dovézt či nikoliv. Výroba ložisek v zemi je
zanedbatelná. Import je tak nezbytností, což si naštěstí Ministerstvo
hospodářství uvědomuje a dovozní licence, byť v omezené míře, schvaluje. To na
základě předem předložených seznamů typů a množství. Na schválení se mnohdy
čeká déle než tři měsíce a jsou případy, kdy licence není udělena vůbec. To
samozřejmě klade vyšší nároky na financování skladových položek. Vedení
společnosti má ale naštěstí pro tato argentinská specifika pochopení a musím
říci, že i notnou dávku trpělivosti a ta, jak známo, růže přináší… 

 

Co
bylo náplní Vaší práce coby ředitele argentinské afilace ZKL?
 

V Argentině jsem žil necelé dva roky od svého
nástupu v polovině roku 2011. Stálá přítomnost v zemi byla nutností, abych
stabilizoval ekonomickou situaci afilace, vyrovnal se s těmi nejpalčivějšími
problémy, jako byla neúměrná “přezaměstnanost”, snížil náklady, vtiskl
společnosti nový styl a systém jejího dalšího působení na trhu. Hlavním úkolem
bylo udržet klientelu v zemi a rozšířit ji v zemích okolních. Jak se mi to
podařilo, nechť posoudí jiní, ale po téměř čtyřech letech práce pro ZKL mohu
konstatovat, že jsem rád, že jsem tuto výzvu přijal. V této práci vidím smysl a
vnitřně mě uspokojuje fakt, že pracuji pro společnost, jejíž majetek je ve
vlastnictví občanů České republiky, kteří mají vizi, snahu a zájem vést
společnost dále, rozvíjet jí a zviditelňovat tak naší zemi v zahraničí. 

 

Jaký byl v loňském roce obrat argentinské afilace ZKL? 

Prodej značky v zemi v minulém roce činil
téměř 2,5 milionu USD. V době, kdy všechny dovozy podléhají schválení ze strany
argentinského státu, jde o slušný výsledek. Prodeje se odvíjely od
disponibility volné měny. Objem schválených dovozů kolísal, což vytvářelo tlak na
skladové hospodářství ZKL, ale v tomto směru nutno říci, že vedení společnosti
vycházelo afilaci vstříc.

Jan Kovařík

 

 

Pomáhá exportu ZKL slabá koruna a její letošní další propad
vůči euru i dolaru?
 

Neřekl bych, že by obchodu slabší koruna v
posledních týdnech příliš napomáhala. Vzhledem k tomu, že ZKL část materiálu
pro výrobu ložisek nakupuje v zahraničí, prodražují se společnosti zase dovozy,
takže v konečné podobě se výsledný efekt vyrovnává. Pravdou je, že koruna je v
posledních letech celkem stabilní měnou a pokud nedojde k jejímu “zpevnění”
jako v období z počátku tohoto století, tak na vývozy ZKL bude mít tento fakt
minimální dopad. 

 

Jakou pozici zaujímá ZKL v Argentině? 

Značka ZKL se poprvé objevila na
argentinském trhu v roce 1962. Nejdříve její obchodní zájmy v zemi zastupovala
afilace ŠKODA  PLATENSE. Obchod v období
působení této společnosti celkem slušně vzkvétal. Zabývalo se jím celé jedno
samostatné oddělení této afilace a mělo významný podíl na krytí provozních nákladů
firmy ve své době. Toto oddělení čítalo i více jak deset lidí, komoditě
odpovídal i celkem slušný sklad a jeho struktura. Po rozpadu monopolu
zahraničního obchodu v roce 1989 se začaly jednotlivé výrobní podniky postupně
zapojovat do zahraničně-obchodní činnosti a ZKL nebyl výjimkou.  Možno ale říci, že právě období let
osmdesátých se velkou měrou zasadilo o pozici značky v zemi dnes. V konkurenci
ostatních renomovaných světových značek zaujímá ZKL v Argentině průběžně pátou
až šestou příčku.  

 

Jaká
je skladba vašich odběratelů? Ve kterých oblastech strojírenství působí?
 

Nejvíce se ložiska ZKL dodávají do segmentu
agro-průmyslu. Naši hlavní odběratelé působí v hlavních pěstitelských oblastech
sóji, tedy plodiny, která je dnes hlavním vývozním artiklem země, a tím i
největším zdrojem devizových příjmů. ZKL je ale také významným dodavatelem do
traktorky PAUNI nebo velkého ropného kombinátu YPF. Dále dodává ložiska
výrobcům převodových skříní aj. Jde tak o konečné spotřebitele jak typu OEM
(prvovýroba), tak EDU (použití v již fungujících provozech). 

 

Po jakých typech výrobků ZKL je v zemi největší poptávka? 

V Argentině je prodej po jednotlivých
druzích rozdělen celkem rovnoměrně: 40 % kuličková, 35 % kuželíková a 25 %
soudečková a válečková ložiska. Zájem začíná být i o speciální a velkorozměrová
ložiska.

Jan Kovařík

 

 

Zvažujete vybudování vlastního výrobního závodu v
Argentině?
 

V roce 2011 vybízel dlouhodobě stabilní
obchod k založení vlastního provozu na kompletaci některých typorozměrů. Ovšem
se zavedením instrumentu dovozních licencí, zrušením volné směnitelnosti
argentinského pesa a zahájením devizové regulace v dubnu 2011, vedení koncernu
nakonec od tohoto záměru ustoupilo. Zhoršující se ekonomická situace v zemi
dala tušit, že takový druh podnikání by byl velmi riskantní a po zkušenostech,
kterých jsem nabyl v následujících dvou letech, jsem dnes přesvědčen, že toto
rozhodnutí bylo správné.   

 

Jaká
je současná politická situace v Argentině?

Politická situace v zemi je celkem stabilní. V čele státu
je prezidentka, které letos končí druhé volební období a svůj mandát už nebude
moci prodloužit. Koncem tohoto roku v zemi proběhnou prezidentské volby, které
do čela státu vynesou novou osobnost. Věřím, že i nadále povládne demokratický
režim, který vytvoří dobré předpoklady pro větší zapojení země do mezinárodního
obchodu. Znovu tak snad přivolá i zájem investorů. Tento fakt si ale vyžádá
řadu změn, především odstoupení od ochranářské politiky. Nebude to jednoduchý
proces, země se bude muset něčeho vzdát, ale má-li postoupit vpřed, bude tento
krok muset učinit. 

 

Jsou
vaši argentinští partneři odlišní od těch evropských?
 

Mentalita obchodních partnerů snese
srovnání se zákazníky v Evropě. Jde povětšinou o solidní zákazníky, kteří na
trhu působí desítky let. Problémy s placením v Argentině, Brazílii, Uruguayi
nebyly nikdy, v ostatních zemích výjimečně. Občasné reklamace ve věci
zámořského balení z období let  2010 –
2011 jsou dnes již také minulostí, neboť jeho nový typ překonal i tyto celkem
sporadicky reklamované nedostatky.  

 

Daří se Vám na argentinském trhu posilovat pozici? Jaké
jsou plány ZKL do budoucna?
 

Spíše než posilovat pozici se snažím o
udržení pozic stávajících, což není jednoduché. Vzhledem k překážkám, kterým
importéři do Argentiny dnes čelí, je dnes hlavní snahou afilace zvyšovat objem
obchodu se zákazníky v ostatních zemích Latinské Ameriky. Teritorium Latinské
Ameriky si z obchodního hlediska zaslouží rozvíjet a pro značku ZKL jako
takovou má bezesporu svůj význam. Má zde svou klientelu, dobré jméno, věhlas a
konkurence o ní velmi dobře ví. Velký potenciál je zejména v Brazílii, kam dnes
zájem o rozšíření obchodu směřuje nejvíce. Stojí ale nejvíce námahy, prostředků
a úsilí. Pevně věřím, že v tomto roce zde přinese naše úsilí konečně své plody.
Výroba ZKL podpořila projekt vývojem nových speciálních ložisek a proces jejich
homologace byl úspěšně završen právě před několika dny. Od něho si slibujeme,
že nastartuje novou etapu v rozvoji našich vztahů v Brazílii a budu jen rád,
když za rok budu moci tento fakt potvrdit i příslušnými čísly.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

*Koncern
ZKL vznikl integrací českého ložiskového průmyslu s více než šedesátiletou
tradicí, zajišťující výzkum, vývoj, výrobu a prodej ložisek ZKL. Vznik
koncernu je datován k 1. 7. 1999. ZKL je největší výrobce velkorozměrových
soudečkových, speciálních a dělených ložisek ve střední Evropě.

ZKL Group se zaměřuje především na vývoj a výrobu
svých produktů. Proto oblast prodeje, podpory a obsluhy koncových uživatelů
zajišťuje obchodní organizace ZKL Bearings CZ, a.s., která kromě přímého
zaměření na partnery z oblasti OEM spolupracuje také s rozsáhnou sítí
autorizovaných distributorů. Ve významných světových teritoriích pak zajišťují
prodej a podporu přímo také dceřiné společnosti koncernu
ZKL.

 

Text: Lenka
Rudišová

Foto: lesensky.cz

Publisher:
Profesní magazín Best of www.ibestof.cz  

Dominik Hašek – jednatel společnosti DM Life, s. r. o.

Narodil se
v Pardubicích, a tam se prý hokeji věnuje každý kluk. Během třiceti let
své profesionální kariéry se zařadil k legendám našeho hokeje. Už jako
osmnáctiletý byl naším nejmladším reprezentačním brankářem. Třikrát se stal
s mužstvem Pardubic mistrem republiky, několikrát zvítězil v anketě
Zlatá hokejka, dvakrát byl vyhlášen sportovcem roku. V roce 1998 významným
způsobem přispěl k vítězství našich hokejistů na olympijských hrách
v Naganu. S týmem Detroitu dvakrát držel v rukou Stanley Cup,
pohár pro vítěze NHL. Byl vyhlášen nejlepším evropským hokejistou NHL a jako
první z Čechů vstoupil v listopadu 2014 do hokejové Síně slávy
v Torontu. Po ukončení sportovní kariéry se rozhodl věnovat byznysu a
prosadit na trhu svou značku. Cesta od nápadu k realizaci trvala déle než
rok. Nealkoholický nápoj Smarty, který společnost DM Life vyvinula, je určen
všem, kteří se chtějí bavit, relaxovat, a zároveň podávat dobré fyzické i
psychické výkony.

Dominik Hašek, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Dosáhl jste
mimořádných sportovních úspěchů. Myslíte, že se dá porovnat úspěch ve sportu
s úspěchem v byznysu? Je to podobné?

Radost určitě přináší sport i byznys. Na hřišti jsem úspěšný
byl, v byznysu jsem teprve na začátku. Možná v tom nebude tolik
adrenalinu jako v hokeji, ale pro mě je to velká motivace. Vlastně bych už
nemusel dělat vůbec nic, ale to by mě netěšilo. Prosadit svou značku, dostat ji
na trh, to je výzva, která mě vzrušuje, která mě nutí každý den vstát a řešit
problémy, které nastanou. Je pro mě důležité, že se pořád něco děje. Možná je
v tom stejná soutěživost jako ve sportu.

Dominik Hašek, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Vy už jste si
podnikání zkusil, ale nedařilo se. Podcenil jste tenkrát něco, vzal jste si
z toho ponaučení?

Dříve jsem byl jen investorem, starali se jiní a já jsem do
podnikání vlastně nepronikl. V té době byl u mě na prvním místě hokej, na
byznys jsem neměl čas, nemohl jsem se mu věnovat. Teď jsem přítomen každý den,
mám daleko větší přehled, osobně na vše dohlížím. Myslím, že to je nutné, pokud
chce člověk něčeho dosáhnout, a to já chci.

 

Možná jste se potkal
se závistí a škodolibostí, říká se, že je to taková česká „specialita“.
Myslíte, že je to pravda?

Nemyslím. Jsou to prostě běžné lidské vlastnosti, se kterými
je nutné počítat. Není to u nás jiné, než všude jinde ve světě. Je to spíš
takové klišé, které nemá své opodstatnění. Je spousta lidí, kteří mi přejí, ale
jsou jistě i tací, kteří by měli radost z mých neúspěchů. Tak to chodí…

Dominik Hašek, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Když se něco daří,
cítíte stejný pocit uspokojení jako v mládí?

To je stejné. Když mám úspěch, mám radost, to je asi
normální. Je pravda, že s věkem už své emoce nedávám tolik najevo.
Nekřepčím, neskáču, beru vše s rezervou. Zažil jsem už velké výhry, ale i
velké prohry a vím, že to k životu patří. Nedělám z toho vědu, zkušenost
mě naučila, že hned zítra může být všechno úplně jinak.

 

Je nějaký důležitý
poznatek, který jste si ze sportu odnesl do dalšího života?

Pro mě byl vždy tým a týmový úspěch na prvním místě,
jednoznačně jsem k tomu vedl i své děti. Ale na druhou stranu člověk by se
za tým nikdy neměl schovávat, měl by mít svou zodpovědnost a neměl by ji
přenášet na druhé. Takhle to vidím i ve svém podnikání. Jsem šéfem týmu, cítím
se být zodpovědný za lidi, kteří se mnou spolupracují, kapitánem těch, kteří se
spojili pro úspěch naší značky. Bude-li se jí dařit, bude se dařit i lidem.
Myslím, že jsme dobrý tým.

 

Když jste začínal se
sportem, byl jste v bráně proto, že na vás nezbylo místo v útoku, jak
to tak u dětí bývá?

Do brány mě to táhlo od samého začátku. Už doma, když jsme
si hrávali s bratrem, on útočil pingpongovým míčkem, já hájil dveře
obýváku, které představovaly branku. Když jsem dostal svou první brankářskou
výzbroj, byl jsem šťastný.

Dominik Hašek, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Co bylo příčinou
vašich úspěchů, jaká byla vaše nejsilnější „zbraň“?

Byla to taková souhra všech možných příznivých okolností.
Talent, lidé kolem mě, rodiče, kteří mě podporovali. I to, že jsem se narodil v
„hokejovém“ městě Pardubicích. Když mi bylo šestnáct, chyběl pardubickému
mužstvu brankář, chytil jsem příležitost za pačesy. Měl jsem asi tu správnou
brankářskou zanícenost a vše jsem vždy podřizoval úspěchu mužstva. Mou
nejsilnější zbraní byl rozklek, měl jsem ho nejlepší na světě. Dá se vylepšit
tréninkem, ale chce to i fyzické dispozice. Také jsem prokázal, lépe než jiní
brankáři, svou předvídavost. Každému vyhovuje něco jiného, já jsem si jel
vždycky po svém.

 

Za „velkou louži“
jste vyrazil v roce 1990. Překvapilo, zaskočilo vás tam něco?

V Americe mě překvapilo, jak velký důraz se klade na
rodinu, je téměř posvátná. Velmi důležitá je tu i vzájemná pomoc sousedů, ale i
pomoc slabším – ta se předpokládá skoro povinně. Movitější pomáhají zcela
samozřejmě těm méně šťastným a vedou k tomu odmala i své děti. Jsou tu
spousty dobrovolníků, kteří pomáhají všude, kde je potřeba…

Dominik Hašek, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Já jsem myslela spíš
v hokeji, třeba v tréninku…

I v tom jsou rozdíly. Je tu více zápasů než v naší
lize, což znamená i daleko více cestování. U nás doma se tenkrát trénovalo
delší čas, ale s daleko menší intenzitou. Tam se, i díky množství zápasů, trénovalo
krátce, ale velmi tvrdě. Nebyl čas se ani napít. Trenéři očekávají stoprocentní
nasazení, jede se úplně naplno.

 

Je třeba, aby
sportovec myslel na „zadní vrátka“, na to, co bude jednou dělat, až svou
sportovní kariéru ukončí?

Asi by bylo správné říci, že je třeba na to myslet. Ale já
to vidím jinak. Pokud chce sportovec dělat něco výborně, nemá myslet na nic
jiného než na sport a na to, jak být nejlepší a vše ostatní řešit až potom.

 

Vy sám jste nic
promyšleného neměl? Jak jste se dostal ke svému byznysu?

Když jsem definitivně skončil s hokejem, věděl jsem, že
chci něco tvořit, jen jsem přesně nevěděl, co. A pak jsem dostal nabídku, abych
dělal distributora nápojů pro střední a východní Evropu. Těsně před podpisem
smlouvy jsem se ale rozhodl jinak. Napadlo mě, že by mě daleko více těšilo
vytvořit nápoj s vlastní značkou. A takhle to celé začalo. Byznys mě
vždycky zajímal. Sledoval jsem informace v novinách, časopisech, televizi.
Rozhodl jsem se to zkusit.

Dominik Hašek, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Vymyslel jste pro
svůj nápoj značku Smarty. Proč?

Protože Smarty je od „smart“ – chytrý, elegantní,
inteligentní. Přesně jako samotný nápoj a stejně jako lišák s jiskrou
v levém oku, kterého máme ve svém logu. Pracoval jsem na své značce od
samého začátku, od prvního nápadu, vlastně jsme ji s grafikem „vypiplali“.
Zrovna tak jako chuť nápoje či jeho složení s dalšími odborníky. Jsem
majitelem i investorem. Vlastně Smarty jsem já.

Smarty drink

 

 

Na plechovce nápoje
Smarty jsem ale marně hledala vaše jméno, vaši fotografii, která by jistě byla
výbornou reklamou. To je záměr?

V dobách své aktivní hokejové činnosti jsem se stal tváří několika reklam. Avšak nyní
už nemám potřebu se ukazovat – výjimku bych možná udělal snad jen u charity.
Popularity jsem si opravdu užil až dost, ale s hokejem už jsem skončil.
Nechci propagovat své jméno, ale naši značku – nápoj Smarty s lišákem
v jeho logu.

 

Čím je jedinečný, odlišný od ostatních?

Nenajdete nápoj, který
by mu byl podobný. Dokáže uvolnit i koncentrovat zároveň. Člověk, který chce
podat výborný výkon, nemůže být v napětí – Smarty v sobě obsahuje
prvky, které navozují psychickou pohodu. A zároveň jak při sportu, tak v práci
vás povzbudí k větší koncentraci a lepšímu výkonu. Je to přírodní nápoj, založený
na látkách přírodního původu nebo těch, které produkuje lidské tělo. Na jeho
složení jsme pracovali s jedním z našich nejlepších dietologů,
doktorem Fořtem. Testovat chutě, stabilitu a mnoho dalších důležitých věcí jsme
jezdili více než rok do Vídně. Až když jsme byli s chutí, barvou a vůní
stoprocentně spokojeni, stejně jako s funkčností a trvanlivostí, začali jsme
stáčet. Máme dvě základní varianty – lehčí Smarty White a sytější Smarty Black.
Smarty uvolňuje, koncentruje, baví – to je náš slogan a je to přesně to, o čem
Smarty je. Na českém trhu jsme půl roku, mám z toho radost, i když bych si
přál, abychom se rozvíjeli ještě rychleji.

Dominik Hašek, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Co vás brzdí, nějaké byrokratické překážky?

To snad ani ne, ale
lidé ještě naši značku neznají, jsou tedy zpočátku nedůvěřiví. To však není nic
neočekávaného, považuji to za běžnou reakci na něco úplně nového. Na trhu je
samozřejmě konkurence velkých, zavedených firem. Pro mě, který vlastně začínám
podnikat až téměř ve svých padesáti letech, je to všechno nové, zřejmě obtížnější
než pro někoho, kdo se v byznysu pohybuje od mládí. Ale o to větší je to
výzva. Dnes ještě nemohu vědět, jestli se nám bude dařit. Ale mám uspokojení z toho,
když to jde kupředu.

 

Takže byznys je to, čemu se teď věnujete na
„plný úvazek“?

Nejvíce se samozřejmě
věnuji své partnerce (smích). Ne, vážně, určitě byznysu a potom pejskovi…
S partnerkou si rádi o své práci povídáme – každý o té své – ale protože
máme trochu podobné pracovní problémy, ona v médiích já s marketingem
své značky, dobře si i v tom rozumíme (pozn.
redakce: partnerkou Dominika Haška je Libuše Šmuclerová,
generální ředitelka Ringier Axel Springer CZ) Můj anglický setr je naše společná láska. Jezdíme
na kole, pes běhá vedle nás. Protože je to lovecký pes, je ve výcviku, i já se
začínám věnovat myslivosti. Je ještě mladý, takže místo lovu se občas věnuje
chytání motýlů a já to se zbraní také ještě moc neumím, ale oba se postupně
zdokonalujeme… Chodí se mnou všude, kde je to možné, jsme pořád spolu.

 

Hokeji se
už tedy nevěnujete vůbec?

Nehraju ani netrénuju. Ale jsem v úzkém kontaktu
s hokejem v Pardubicích – je to můj domovský klub, moje srdeční
záležitost. Přestože jsme s podnikáním teprve na začátku, Smarty je jejich
partnerem a trošku je podporuje, podobně jako hráčskou hokejovou asociaci. Jsem
také v pravidelném kontaktu i se Svazem ledního hokeje, ale ne na
profesionální úrovni. Vykonávám dobrovolnou funkci předsedy návrhové komise pro
Síň slávy českého hokeje, kam navrhujeme nové členy. Doma mám několik
památečných kusů své hokejové výzbroje, které bych jednou rád věnoval Síni
slávy, až bude mít svou kamennou podobu. S kamarády si občas chodím zahrát
jen tak pro radost a hrávám v obraně. Nedávno se jednomu z nich
povedlo to, co se mi naštěstí celou mou závodní kariéru vyhýbalo – vyrazil mi
pět zubů…(smích)

Dominik Hašek, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Zapojujete
se i do charitativních projektů?

Charita je velmi důležité téma. Když jsem odcházel
z Buffala, přál jsem si, aby tam po mně něco zůstalo. Je to můj druhý
domov, vždycky se tam ke mně krásně chovali – město, klub, diváci. Založil jsem
tam nadaci pro děti, které jsou ze sociálně slabších rodin a chtějí se věnovat
lednímu hokeji. Mají zadarmo led, dopravu, výzbroj. V programu je zapojeno
více než dvě stě dětí, funguje to výborně už čtrnáctý rok. Mám z toho velmi
dobrý pocit. Charitě se chci samozřejmě věnovat více i u nás, jen co se mi začne
dařit v byznysu. Během roku se zúčastňuji různých charitativních akcí a
přispívám nepravidelně menšími částkami na různé projekty.

 

Myslíte
někdy na to, jaké by to bylo, kdybyste zůstal natrvalo v Americe?

Na to vůbec nemyslím. Vždycky jsem stoprocentně věděl, že se
chci vrátit domů, odjakživa jsem s tím počítal. Nikdy jsem se nenaučil
perfektně anglicky, a i když jsem se s každým domluvil a kluky z mužstva
jsem měl rád, můj domov to nikdy nebyl. Jsem Čech a ke svému původu jsem se
hrdě hlásil. Vždycky jsem byl pyšný na spoustu věcí – na naše úspěchy ve
sportu, naše básníky, na naši sametovou revoluci, na české pivo a hlavně na
prezidenta Havla, kterého v Americe všichni obdivovali…

 

Děkuji za
rozhovor.

 

Text: Eva Procházková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Smarty DRINK: www.smartydrink.cz

FB fan stránky Smarty DRINK: https://www.facebook.com/smartydrink.cz?fref=ts

Vytvořeno
ve spolupráci:

Oblečení
a obuv: Pánské obleky BANDI www.bandi.cz 

Designhotel
Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Grandior
Hotel Prague www.hotel-grandior.cz

LE
Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura
textu: Vladana Hallová

Produkce:
Michaela Lejsková

Publisher:
Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Liběna Hlinková – majitelka kosmetiky LH Cosmetics

Tak
jako mnoho žen se i Liběna Hlinková celý život zajímala o kosmetiku, která
napomáhá ženám být krásné. Nezůstalo však u zájmu a vznikl nápad na založení
vlastní luxusní dámské kosmetiky se speciální šetrnou recepturou. Proces od
testování až po umístění na trh byl velice zdlouhavý, ale nyní se kosmetice s ochrannou
známkou
LH Cosmetics na trhu
velice daří. Získává si svou skalní klientelu, která oceňuje její kvality. Mimo
jiné se Liběna Hlinková také věnuje nadační činnosti, která podporuje bývalé
hokejisty v těžkých životních situacích.

Liběna Hlinková, foto: Lenka Hatašová
foto: Lenka Hatašová

 

Zajímáte se
o kosmetiku dlouho, nebo s nápadem na založení značky intenzivní zájem
teprve započal?

Ono je to právě naopak. Kosmetika a věci s ní spojené mě
zajímají celý život a z tohoto zájmu vznikla myšlenka na vytvoření vlastní
kosmetické řady.

 

Jaký byl prvotní
impuls pro založení vlastní luxusní značky?

Vždy mě zajímalo,
z čeho se kosmetické krémy tvoří, inklinovala jsem k přírodní kosmetice. Měla
jsem pocit a zpětnou vazbu od řady svých kamarádek a známých, že přírodní
kosmetika je vyhledávaným artiklem. A právě v této souvislosti mě napadlo, proč
si nevytvořit krémy podle vlastní představy. Konkrétní impuls pak přišel při
konzultacích s pracovníky farmaceutické fakulty v Hradci Králové. V mém případě
byl na prvním místě zájem vytvořit kvalitní, zdravou kosmetiku pro ženy
středního věku.

LH Cosmetics

 

 

Věděla jste, že krémy
je trh přesycen, přesto jste se dala na tento byznys. Co bylo hnacím motorem?

Ekonomika je pochopitelně
velmi důležitá, nasycenosti trhu jsem si byla vědoma, ale nadšení z práce s
kosmetikou bylo větší než ekonomické obavy.

Liběna Hlinková, foto: Lenka Hatašová
foto: Lenka Hatašová

 

Co všechno je
spojeno se založením nové značky?

Zvenku
to tak určitě nevypadá, ale jedná se o velmi složitý a dlouhodobý proces, který
obnáší řadu administrativních věcí, zkoušení a testování krémů, schvalování.
Bylo asi dobře, že jsem nevěděla, co vše budu muset absolvovat, protože jinak
nevím, jestli bych se do toho pustila.

 

Jaká úskalí mohou
přijít?

Základní úskalí
je, že se kosmetika neprodává, nebo že o ni není zájem. To je jako ve všech
oborech.

 

Co všechno předchází
tomu, než se vůbec nový produkt může schválit?

Vývoj,
schvalování a testování kosmetiky – Státní
zdravotní ústav
, legislativa. To vše trvalo dva roky.

 

Jak dlouho je
nyní vaše kosmetika na trhu a jak se jí nyní daří?

Od
roku 2010. Jsem ráda, že mám svoje stálé zákazníky, jejichž počet neustále
roste. Nikdy jsem neměla ambice kosmetiku vyrábět a prodávat ve velkém. Mým
cílem byla luxusní řada pro určitou klientelu.

Liběna Hlinková, foto: Lenka Hatašová
foto: Lenka Hatašová

 

Kdo se podílel na
vývoji produktu?

Největší
měrou se zasloužila Univerzita Karlova,
farmaceutická fakulta v Hradci Králové. Té patří poděkování
za to, že tato kosmetika vznikla.

 

Stála jste u zrodu celého procesu vývoje značky, nebo jste někdy nechala rozhodovat svůj tým?

Na všechny věci spojené s výrobou dohlížím osobně. Pochopitelně na jednotlivé činnosti, jako jsou výroba, obaly, distribuce nebo propagace, mám obchodní partnery z uvedených oblastí. Vše je o konzultaci názorů, v odborných věcech je zásadní spolupráce s farmaceutickou fakultou v Hradci Králové. Konečné rozhodnutí však vždy bylo a je na mně.

Liběna Hlinková, foto: Lenka Hatašová
foto: Lenka Hatašová

 

Proč jste si
zvolila spolupráci s laboratoří Farmaceutické

fakulty UK v Hradci Králové
?

Volba byla jasná.
Těžko hledat větší odborníky. Nešlo o nic samozřejmého a mě velmi potěšilo a
povzbudilo, že se rozhodli se mnou spolupracovat.

 

Jak jsou krémy
testovány?

Jedná se o daný a
velmi přísný proces, který měl na starosti Státní
zdravotní ústav
v Praze.

LH Cosmetics
V čem jsou vaše krémy odlišné od konkurenčních?

Nejsou parfemované a neobsahují barviva. Obsahují jen nepatrné množství konzervační látky.

 

V čem jsou vaše krémy odlišné od konkurenčních?

Nejsou parfemované a neobsahují barviva. Obsahují jen nepatrné množství konzervační látky.

Liběna Hlinková, foto: Lenka Hatašová
foto: Lenka Hatašová

 

Jaké jsou
základní přísady krému, které způsobují jeho kladné účinky?

Podrobná
receptura je mým tajemstvím. Koenzym Q10, retinol, ženšen, zelený čaj, vitamíny A, E, extrakt ze
semen červených odrůd vinné révy, vysoce účinné antioxidanty a látky analogické
skvalanu.

 

Odkud získáváte
potřebné suroviny?

Spolupracuji s Vřídlem, v. d., Karlovy Vary,
které obstarává potřebné ingredience.

Liběna Hlinková, foto: Lenka Hatašová
foto: Lenka Hatašová

 

Nakolik jsou
krémy účinné?

Měřítkem kvality
krémů je spokojenost zákaznic. Ta je velká a to je pro mne rozhodující faktor.

 

Jsou nějaké
indikátory spolehlivého a hlavně kvalitního kosmetického prostředku?

Každá žena je
individualita a stejně je to s její pletí. To, co vyhovuje jednomu, nemusí
vyhovovat jinému. Já svoji kosmetiku používám a myslím si, že působí velmi
pozitivně.

 

Za jak dlouho
jsou vidět výsledky?

V podstatě
ihned.

Liběna Hlinková, foto: Lenka Hatašová
foto: Lenka Hatašová

 

Vaše krémy jsou nazývány krémy nové generace. Co si pod tím máme představit?

To označení vyplývá právě ze složení krémů, které jsou vysoce hydratační a při jejích vývoji byly zohledněny nejnovější poznatky kosmetického průmyslu.

 

Pro koho je
kosmetika určena především?

Pro zralou pleť,
pro kategorii žen středního věku.

LH Cosmetics

 

Proč nestojíte o
kamenné obchody?

Souvisí to s
celkovou filozofií podnikání s kosmetikou. Jedná se o maloobratový prodej.

 

Jak se snažíte
propagovat svou značku?

Propagace probíhá
standardním způsobem na webových stránkách, Facebooku,
při veřejných a společenských akcích.

 

Většina luxusních
krémů je cenově vysoce nadhodnocená, lze si nějak ověřit cenu výrobku?

Pokud se v
uvedené oblasti pohybujete, dokážete si celkem reálnou představu udělat.

Liběna Hlinková, foto: Lenka Hatašová
foto: Lenka Hatašová

 

Uchytila se vaše
značka i v zahraničí, případně
uvažujete o tom? 

Soustředila jsem
se na český trh. Ambice proniknout do zahraničí jsem neměla.

LH Cosmetics

 

Mimo vlastní kosmetiku
se zabýváte i nadační činností. Jakou?

Nadační fond Ivana Hlinky
byl zřízen Českým svazem ledního hokeje
dne 19. 5. 2005 a mně byla dána možnost v tomto fondu pracovat.

 

Jak se snažíte
pomáhat bývalým hokejistům?

Fond pomáhá
bývalým hokejistům a ostatním činovníkům, kteří se dostali do tíživé životní
situace.

 

Spojujete nějak
svou nadační činnost s podnikáním v kosmetice?

Ano, určitá část finančních
prostředků jde na účet fondu.

Liběna Hlinková, foto: Lenka Hatašová
foto: Lenka hatašová

 

Chtěla byste
kosmetickým skeptikům něco vzkázat?

To bych si
nedovolila, je přece věcí každého, jak o sebe a svoji pleť pečuje.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Darina Blatská

Foto: Lenka
Hatašová www.lenkahatasova.com a archiv Liběny Hlinkové

Oficiální
stránky: www.libenahlinkova.cz

Nadační fond Ivana Hlinky: http://www.cslh.cz/text/37-nadan-fond.html

Vytvořeno ve
spolupráci s Designhotelem
Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Hotelem Grandior Prague www.hotel-grandior.cz

Korektura textu:
Alžběta Strnadová

Produkce:
Michaela Lejsková

Publisher: Profesní
magazín Best of www.ibestof.cz

LH Cosmetics

Helena Kohoutová – zakladatelka Agentury Helas

Helena Kohoutová je
cílevědomá, velmi aktivní žena, která přesně ví, co chce, a ze svých představ
málokdy slevuje. A daří se jí. Založila Agenturu
Helas
, dva exkluzivní kluby – Helas
New Encounters Club
a Cosmopolitan
Executive Helas Ladies Club
, s jejím jménem jsou spojeny významné
soutěže, například Ocenění českých
podnikatelek
, Exportní cena, Štika českého byznysu. Když v roce
1993 vyjela na dvouměsíční dovolenou do Kanady, netušila, že právě tam najde
impulz k profesionální cestě, po níž se po návratu domů vydá. Jak říká,
nejdůležitější bylo zvolit tu pravou cestu. Volila mezi uměním a byznysem,
zvolila byznys.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

Říkáte, že jste své
velmi důležité profesní rozhodnutí učinila po návratu z dovolené
v Kanadě. Co se vám tenkrát podařilo?

Dostala jsem tam nabídku na zaměstnání, kterou jsem ráda
využila. Byla to práce na poloviční úvazek a mne napadlo, že bych mohla
smysluplně využít i zbývající čas. U nás jsem dělala manažerku dětskému
pěveckému sboru, rozhodla jsem se, že jim zkusím zajistit turné po Kanadě.
Nakonec se mi podařilo uskutečnit projekt výměny sborů mezi ČR a Kanadou, který
několik let fungoval. Uvědomila jsem si, že dokážu zužitkovat svůj organizační
talent, že dokážu pro své myšlenky nadchnout nejen jednotlivé lidi, ale umím
přemluvit i instituce a významné firmy, aby mé nápady podpořily.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

To byl ten první krok
k vašemu podnikání?

Vlastně ano. Po návratu domů jsem začala organizovat různé
akce – výstavy, koncerty, výlety. Všímala jsem si, že lidé často přijdou na nějakou
akci, něco snědí, vypijí, ale neumějí se bavit. Se společenským setkáváním to
mnoho společného nemělo. Napadlo mne založit klub, kam bych každého člověka
osobně pozvala, kde by se navzájem seznámili, pobavili, navázali i pracovní
kontakty. A tak před sedmnácti lety, v roce 1997, vznikl Helas New Encounters Club. Zpočátku jsem
setkání nejen sama moderovala, ale i stavěla židle, uklízela, byla jsem
manažerkou i hosteskou – vším, co bylo potřeba.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

Dva roky po prvním
vznikl i druhý klub. Proč?

Když se činnost klubu rozjela, uvědomila jsem si, že vidím
kolem sebe samé muže. Myslela jsem na to, že nejsem přece jediná aktivní žena-podnikatelka.
Měla jsem chuť udělat něco pro ženy, pomoci dámám – podnikatelkám a manažerkám
– v osobním i profesním rozvoji, ukázat jim výhody vzájemného seznámení,
spolupráce. V roce 1999 jsem založila dámský klub Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club. Dnes má 650 členů a
přátel klubu, postupně bych si přála jejich počet zdvojnásobit. Navazuje na
prvorepublikové dámské kluby, historii propojuje se současností, naší dobou. Je
to moderní klub, kde neustále inovujeme, vymýšlíme a realizujeme nové věci.
Členkami jsou aktivní ženy s pozitivním přístupem k životu, které tu
nacházejí přátelské společenství žen, které se navzájem inspirují a umějí se
radovat ze života. Vzpomínám si, že na první klubové setkání jsem pozvala
Milana Knížáka – a byl to šťastný začátek.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

K ženám směřuje
i vaše další aktivita – můžete ji představit?

Před sedmi lety jsem založila Ocenění českých podnikatelek. Chtěla jsem, aby vznikla akce cílená
na ženy, nic podobného tu zatím nebylo. Za tu dobu jsme oslovili více než 70 tisíc
podnikatelek, z nichž se do semifinále dostaly téměř dva tisíce, téměř dvě
stovky do finále a máme již 64 vítězky. I tam jsme založili klub, věřím, že
osobní setkávání je nejlepší. Ženy-podnikatelky žijí v každodenních
starostech o své podniky, o své týmy, nemají na nic jiného čas. Podařilo se nám
přesvědčit je, že když přijmou čtyřikrát do roka naše pozvání a stráví několik
příjemných hodin ve skupině žen, která je jim blízká, jejich byznys to určitě
přežije. Mnohé přiznávají, že jsme jim pomohli změnit úhel pohledu na život, na
to, jak nakládat s časem.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

A další ceny na sebe
nenechaly dlouho čekat…

Dostali jsme nabídku převzít a produkovat projekt Exportní cena DHL UniCredit. Je to velká
příležitost, za kterou jsem vděčná. Mám možnost pracovat s českými
exportními firmami, které si úspěšně vedou na světových trzích. Chceme jim
dodávat sebevědomí, vytvářet pro ně zajímavé programy z oblasti ekonomiky,
dát jim možnost potkávat se a sdílet jejich příběhy. Abychom mohli své
představy realizovat, vznikl další klub. Já sama jsem ambasadorkou pro nové
technologie, ale dobře vím, že bez lidského přístupu, bez vzájemného poznávání
nám žádné technologie nepomohou. Dalším zajímavým a potřebným projektem jsou Štiky českého byznysu, jehož produkování
nám bylo také nabídnuto. V rámci regionů i celorepublikově vybíráme
nejdynamičtěji rostoucí firmy, které hodnotíme podle objektivních ekonomických
ukazatelů.

 

Všechny tyto aktivity
jsou zaštítěny Agenturou Helas,
kterou jste založila…

Založila jsem ji v roce 1997 a je vlastně takovou
platformou pro všechny aktivity, které jsem jmenovala. Ale nejen pro ně.
Pořádáme akce na klíč pro různé významné firmy, zastupujeme jedinečné prostory
v klášteře minoritů sv. Jakuba, kde se v historických sálech dají
pořádat akce pro deset až tři sta lidí.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

Co na takových akcích
zajišťujete?

Všechno, co si zákazníci přejí. Prostor, pohoštění,
hostesky, pozvánky, program. Jsme jedineční tím, že jsme originální –
realizujeme vlastní nápady, myšlenky, nikoho nekopírujeme. Akce jsou často
tematicky zaměřené, stále nové, respektují individuální potřeby klientů. Každá
zakázka je pro nás výzvou. Zákazníci se nám často vracejí a chtějí vždy něco
nového. Pracujeme velmi kreativně, jsme schopni zajistit jim i jiné prostory
kdekoliv v republice.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

Historické sály
v klášteře – to je asi zcela výjimečný prostor…

Má velký duchovní náboj. Když jsme sem přišli, měli jsme k dispozici
vlastně jenom sál, nebyla připravena arkádová chodba, zahrada, gotické sklepy.
Všechno jsme postupně zprovoznili. Mám tu svá oblíbená zákoutí – zahrádku, kde
jsme vysázeli květiny a vytvořili příjemné místo k meditaci a odpočinku.
Sklepení jsme vlastnoručně vyčistili, odvezli několik kontejnerů nepořádku.
Vznikly tři nádherné místnosti, jedna z nich je s krbem. Jsem na to
velmi hrdá. Za padesát let možná nikdo nebude vědět o nějaké Heleně Kohoutové,
ale to, co jsme tu vytvořili, po nás zůstane.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

Mluvily jsme o tom,
že mnoho vašich aktivit je zaměřených na pomoc ženám-podnikatelkám. Je pro ně
těžší se prosadit?

Já sama nemohu říct, že by mě v mém podnikání nějak
omezovalo to, že jsem žena. Ale vím z našeho dámského klubu, že pokud ženy
podnikají v nějakých technických profesích, musí mít perfektní znalosti a
dovednosti, aby byly muži akceptovány. Když je pak ale ukážou, vzbuzují velký
obdiv a respekt. Buďme ženami – buďme milé, laskavé, tím jsme jedinečné. Buďme
ale také dokonalými profesionálkami.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

Když jste vy sama
začínala s podnikáním, pomohl vám někdo, „jistil“ vás?

Začínala jsem úplně sama. Nikdo mě neodrazoval, ale ani mi
nepomáhal. Věřila jsem si a vůbec jsem o svých plánech nepochybovala. Měla jsem
17 tisíc na účtu, vypůjčený byt, dědečkův starodávný psací stroj značky Continental. Chyběl mi psací stůl, fax
jsem si půjčila. Když jsem chtěla někomu zatelefonovat, musela jsem do
telefonní budky. Nebylo to jednoduché. Dnes nevycházím z údivu, že se mi
podařilo přesně to, co jsem si tenkrát před sedmnácti lety vysnila. Byla to tak
silná myšlenka, že se dala rozvinout do dnešní podoby mého byznysu. Je to
neuvěřitelné, úžasné. Každý den si říkám, jaké mám štěstí, ale vím, že jsem mu
musela jít hodně naproti.

 

Jaké vaše vlastnosti
vám pomohly prosadit se?

Myslím, že pracovitost a vytrvalost. Nešlo vždycky všechno
úplně lehce, ale nejhorší zkušenosti se nakonec ukázaly jako ty nejlepší –
uvědomila jsem si, co dělat lépe, vytříbila si instinkt na to, s kým
obchodovat, komu důvěřovat. Jsem dost odvážná, ale zbytečně neriskuji. Vždycky
jsem šla jen do věcí, o nichž jsem byla přesvědčena, že na ně mám. Když se mi
něco nedaří, motivuje mě to k tomu, abych problémy o to usilovněji řešila,
a většinou je také vyřeším. Ale nezastírám, občas je mi i smutno. Pokud jde
člověk do věcí naplno a prožívá je, ani to jinak nejde.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

Radíte se o svých pracovních
záležitostech s partnerem?

Snažím se nechávat byznys za dveřmi domova, o své práci
mluvím co nejméně. Myslím, že do soužití nepatří. Partner mě podporuje, vytváří
mi zázemí a je mi oporou, ale své nápady s ním konzultovat nepotřebuji.
Když už, pak s odborníky či svým týmem, rozhoduji se ale sama. Jsem
schopna pracovat v podstatě kdekoliv – u pracovního stolu, ale klidně i na
návštěvě u přátel, v restauraci, na pláži u moře, v odpočívárně po
masáži. Když mě něco napadne, hned si to zapisuji, notýsek nosím stále u sebe.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

Exponovaným lidem
vytváříte prostředí k relaxaci. Umíte odpočívat i vy?

Umím. Vypínám ve chvílích, kdy si řeknu. Bez toho bych vůbec
nemohla fungovat. Sportuji – hraji tenis, golf, běhám, plavu a také se věnuji
relaxačním technikám. Každý den si najdu alespoň chvilku, potom zase mohu
naplno zapnout.

 

Do svého byznysu
určitě potřebujete cizí jazyky. Jak jste byla po této stránce připravená?

Učila jsem se rusky, italsky, francouzsky a ve škole
anglicky. Pak jsem na počátku své profesní cesty přiletěla do Kanady a zjistila
jsem, že se nedomluvím. Trvalo mi půl roku, než jsem byla schopna slušně
komunikovat. Samozřejmě teď mluvím anglicky plynule, ale tenkrát jsem si psala
sama pro sebe učebnici angličtiny. Když se tedy někdo vymlouvá, že není
jazykově vybaven, vím, že je to jen a jen o pracovitosti.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

Jste vždy elegantně oblečená
a nalíčená. Jaký je váš vztah k módě? A dovolte mi i trochu provokativní
otázku – máte ve svém šatníku tepláky?

Jako většina žen mám i já k módě vřelý vztah – těší mě
krásné boty, kabelky, pásky, šperky. V rovině elegantní, ale i sportovní.
A tepláky mám doma také. Několik krásných elegantních souprav, ale i ty
obyčejné, pokapané balakrylem. Fyzické práce se nebojím, naopak, považuji ji za
nádherně tvůrčí činnost a vážím si jí. Jsem extrémně praktická a umím přiložit
ruku k dílu, na chalupě, ale i případně na návštěvě, když k tomu
dojde, mám nejednu příležitost.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

Litovala jste někdy,
že jste se dala cestou podnikání?

Nikdy jsem toho nelitovala. Jsem ráda, že jsem se před lety
rozhodla pro byznys a dokázala jsem se odpoutat od toho, co jsem milovala.
Mohla jsem být průměrnou operní pěvkyní, ale moc věcí bych nezměnila. Jsem
člověk, který potřebuje věci posouvat, vyvíjet, měnit. Přemýšlím dopředu,
přetvářím své sny v realitu. Snažím se firmu řídit tak, aby nebyla o mně, aby
mé projekty byly tak silné, že budou žít i beze mě. A i když jsem silná
osobnost a autoritativní typ a od svého týmu vyžaduji naprostou loajalitu,
druhé lidi respektuji, svým spolupracovníkům dávám příležitost i šanci.
Neustále se snažíme získávat zpětné vazby, abychom mohli svoji práci zlepšovat.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

Věnujete se i
charitě?

Charitativní a sociální programy podporujeme, vnímáme to
jako společenskou odpovědnost vůči naší zemi. V rámci našich klubových
akcí pořádáme dobročinné bazary, pomoci potřebným se věnujeme na klubových
setkáních, některá jsou přímo zaměřena na filantropii. Nedávno byl naším hostem
Petr Sýkora z organizace Dobrý anděl.
Podporujeme sociálně znevýhodněné děti, handicapované sportovce, nemocné lidi,
seniory. Považujeme to za samozřejmost.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

Někteří podnikatelé
si stěžují, že jsou u nás podmínky pro podnikání daleko horší než jinde
v Evropě. Máte také takový pocit?

Jsem česká podnikatelka a jsem na to hrdá. Mohla jsem zůstat
kdekoliv ve světě a jsem přesvědčená, že bych uspěla. Ale já jsem chtěla domů,
stýskalo se mi. Patřím sem. Všechny projekty, které vytváříme, mají jedno
společné – podpora naší země, našich lidí, kteří chtějí něčeho dosáhnout a
nebojí se pro to něco udělat. Myslím si, že u nás máme k podnikání
perfektní podmínky a stěžovat bychom si neměli.

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

 

Na co myslíte ve
volných chvilkách?

Ráda se posadím do svého oblíbeného zákoutí s knihou ruce,
dívám se na květiny, které jsem sázela, a vnímám atmosféru místa. Hlavní
pocity, které mě obvykle naplňují, jsou vděčnost a pokora. Po takové krátké
meditaci si vždy rekapituluji, kam chci dojít a co je mým cílem třeba v perspektivě
deseti let… V tom vycházím z filozofie umění přát si a chtít, versus
věci přijímat tak, jak jsou.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Eva Procházková

Foto:  archiv
agentury Helas

Oficiální stránky agentury Helas www.helas.org

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Helena Kohoutová,foto: archiv Heleny Kohoutové

foto: archiv Heleny Kohoutové

Radek Koch – spolumajitel multifunkčního klubu Mecca

Do svých
podnikatelských záměrů se pouští s nadšením a nezbytnou dávkou progresivity.
Člověk, který se od rozvážení zakázek na kole dostal do vrcholového byznysu, a podílel se na prodeji úspěšně vybudované velké firmy. Tvůrčí duch a aktivní zájmy ho nenechal
y
dlouho zahálet a rozhodl se vyplnit další díru na v podstatě přeplněném trhu.
Klubů je u nás hodně, ale úroveň zábavy a servis, tam viděl velké rezervy. Klub
Mecca, pražskou legendu, která
letos slaví šestnáct let, v podstatě srovnal se zemí. Kompletní
rekonstrukcí
vytvořil
multifunkční centrum, které slouží
jak pro
konference, tak
pro noční
zábavu
, a to s programem, který je vstřícný hostům bez
generačních rozdílů. Radkova přátelská a přímá povaha dává tušit, že se mu
podařilo obklopit se schopným tým
em,
který mu pomáhá každou myšlenku dotáhnout do zdárného konce. A stejně jako před
lety i dnes ho občas můžete potkat, jak jede z práce a
do práce na kole. Vše,
co
dosud
dělal, měl rád a to je myslím ten
nejdůležitější předpoklad pro úspěch.

Radek Koch, foto: Lenka Hatašová

foto: Lenka Hatašová

 

Klub Mecca není vaší první podnikatelskou
aktivitou. Kdy jste se pustil do podnikání a v jakém segmentu?

Přišel jsem z úplně jiného oboru. Prodávali jsme kancelářské
potřeby – tužky, papír, tonery, prostě vše pro kancelář s donáškou až na
stůl.

 

Jak dlouho
jste v této oblasti působil a co vám tato životní etapa přinesla?

Prakticky většinu svého pracovního života. Musím uznat, že mi to dalo
hodně do života jak po stránce manažerské, tak lidské. Dodnes na ta léta rád vzpomínám.

Radek Koch, foto: Lenka Hatašová

foto: Lenka Hatašová

 

Je jasné,
že úspěšné kariéry člověk nedosáhne tím, že za sebou po osmi hodinách zavře
dveře kanceláře. Jakou daň si bralo vaše vysoké pracovní nasazení?

To jistě ne. V podstatě by se dalo říct, že jsem neměl a dodnes
nemám pevnou pracovní dobu. Obchodní věci řeším během dne,
ale i večer. Chci mít vždy přehled. Neřekl bych, že si to vybralo nějakou daň.
Měl jsem v životě štěstí, že jsem dělal práci, která mě bavila a naplňovala,
jinak by to nemělo cenu.

 

Udělal jste
změnu jak profesní, tak svého životního stylu. Čím jste začal, když jste se více
zaměřil sám na sebe než na práci?

Abych se přiznal, byl jsem klasický workoholik. Ale po čase jsem si
uvědomil, že nejen prací je člověk živ, a změnil jsem to. Když jsem odešel ze
světa kancelářských potřeb, začal jsem více cestovat a konečně jsem měl čas na
koníčky, které jsem odkládal, například jsem se začal učit na piano a taky jsem
se pustil do rekonstrukce bytu.

Radek Koch, foto: Lenka Hatašová

foto: Lenka Hatašová

 

Než přišel
do vašeho života klub Mecca… Co volbě
těchto prostor předcházelo?

Když za námi jednou přijelo pár
kamarádů ze zahraničí, vzali jsme je večer do pražských klubů. Čekali, že ve
velkém městě, jako je Praha, budeme mít bujarý noční život na světové úrovni,
ale to se nekonalo a oni byli docela zklamaní. A tehdy jsem si řekl, že by si
Praha zasloužila něco víc a že se k tomu pokusím přispět. Nejprve jsme
zkusili uspořádat jeden malý event. Dopadl dobře, takže netrvalo dlouho a další
následovaly. Vzpomínám si, že nám byly tehdejší prostory Občanské plovárny malé, a tak jsme se dostali do Meccy.

 

Čím si ty prostory
získaly váš zájem?

Klub jsem znal už z minulosti, pokaždé když jsem tam zavítal, se mi
tam moc líbilo. Už tehdy jako řadový host jsem viděl obrovský potenciál, který v sobě
prostor skýtal. Mecca byla a doufám,
že stále je a bude pojmem na pražské klubové scéně.

Mecca

foto: archiv Radka Kocha

 

Jak
probíhaly plány a přípravy na rekonstrukci prostor, než jste se do ní pustil?

Po koupi klubu jsme asi tři měsíce nechali klub běžet po starých
kolejích se stávajícím personálem a figurovali jsme jen v pasivní roli
pozorovatele. Věděli jsme, že za tu řadu let, kdy Mecca fungovala, bude mít spoustu dílků systému už vychytaných a ty
je potřeba zachovat. Zároveň jsme tušili, že se bude muset hodně věcí změnit. Ten
čas pozorování byl důležitý pro to, abychom oddělili, jak se říká, zrno od
plev. Pochopili jsme, že pokud chceme zvýšit atraktivitu a hlavně návštěvnost,
musí klub projít zásadní rekonstrukcí.

Radek Koch, foto: Lenka Hatašová

foto: Lenka Hatašová

 

Které ze
změn v Mecce považujete za
nejzásadnější?

Stavební změny se dotkly prakticky celého prostoru. Nechtěli jsme jen oprášit
starý kabát, chtěli jsme vytvořit z Meccy
nový multifunkční prostor, který bude natolik variabilní, že bude splňovat i ty
nejnáročnější podmínky pro pořádání široké škály akcí. Za nejzásadnější
považuji navýšení kapacity na dvojnásobek. Nyní máme k dispozici tři patra
zábavy a pět samostatných barů. Pořídili jsme moderní zvukovou, světelnou a
multimediální techniku a zároveň udělali nutné akustické úpravy a odhlučnění.
Investovalo se do nových klimatizačních okruhů, ale také do nových elektrických
rozvodů a únikových východů. Byla pro nás priorita, aby z hlediska
bezpečnosti bylo vše v pořádku a podle předpisů. A samozřejmě nesmím
opomenout nový interiér, který ještě více podtrhl industriální vzhled klubu.

Radek Koch, foto: Lenka Hatašová

Radek Koch a Jan Vinkler – manažer klubu Mecca, foto: Lenka Hatašová

 

Jak dlouho
práce na klubu trvaly?

Samotná rekonstrukce trvala osm měsíců, ale předcházely tomu měsíce
příprav. A i poté, co jsme klub znovu otevřeli, se musela spousta věcí a systémů přizpůsobit každodennímu provozu.

 

Jaké nové
zkušenosti jste díky rozsáhlé rekonstrukci získal?

Řekl bych, že nás
během rekonstrukce provázely standardní „české“ problémy. Nicméně díky velkému
úsilí všech ostatních se nakonec klub podařilo otevřít včas.

Radek Koch, foto: Lenka Hatašová

foto: Lenka Hatašová

 

Změna
zasáhla i logo Meccy. Kdo jej
vymyslel a co jím chcete sdělit?

Logo jsme si nechali vytvořit u jednoho německého designéra. Změnou
neprošlo jen logo, ale celá corporate identity. Základem loga je hvězda, která
symbolizuje, že každý návštěvník, který k nám zavítá, je „hvězda“, myšleno každý návštěvník je pro nás
důležitý.

Mecca

foto: archiv Radka Kocha

 

Jakým
způsobem jste si vybíral svůj tým a jak jste v tom měl šťastnou ruku?

Myslím, že jsem měl v tomto směru obrovské štěstí. Našel jsem
dobré manažery, kteří byli nejen poctiví, což je v tomto oboru spíše
vzácností, ale také byli ochotní se učit novým věcem a neustále je vylepšovat.
A to funguje vlastně dodnes, pořád se snažíme klub a naše služby posouvat
kupředu.

 

Jakým
způsobem jste rozjel Meccu a jaké
byly vaše cíle?

Naše vize byla od počátku jasná. Chtěli jsme Meccu vrátit na výsluní, kam patří. Důraz byl kladen především na nový
kreativní program, rozmanitost kulturních i společenských akcí, profesionální
personál s pro-klientským přístupem a na dostupnou cenovou politiku. S
novou image a cílenou marketingovou kampaní jsme se snažili zasáhnout nejen
širokou klubovou veřejnost, ale otevřít se nově i firemnímu segmentu. Spousta
lidí si nás spojovala s výborným pátečním mecheche, ale už málokdo věděl,
že jsme schopni zorganizovat kompletně na klíč firemní večírek.

Radek Koch, foto: Lenka Hatašová

foto: Lenka Hatašová

 

Od té doby uběhly dva roky. Bilancujete?               

Musím přiznat, že jsme za ty dva roky udělali spousty bot, ale
nepláčeme nad rozlitým mlékem. Jedeme dál. Učíme se z chyb a nejen
z vlastních. Nasloucháme našim hostům, pravidelně vyhodnocujeme dotazníky.
Každou akci na poradě pečlivě revidujeme a řešíme, co příště uděláme lépe.
Snažíme se udržet náklady na uzdě a zisk investujeme zpátky do klubu, jsme
takřka posedlí vylepšováním.

 

Dokážete
odhadnout, kdy bude klub praskat ve švech a kdy naopak bude hostů méně?

Existují různé indikátory, které nám pomáhají předpokládat, jak zhruba
bude akce vypadat, například vývoj předprodejů, počet rezervací stolů nebo
součet potvrzených účastníků na facebookové události. Ale pravda je, že jsou to
jenom indikátory a my do poslední chvíle nevíme, kolik hostů můžeme očekávat.
Za ta léta jsme se naučili, že neexistuje žádné řešení rovnice, které funguje. Pamatuji
velkoprodukční eventy měsíce připravované,
na které nakonec lidé nepřišli, protože začalo pršet, a naopak jednou jsme zabukovali
dlouho dopředu poměrně neznámého DJe, který mezitím vydal novou skladbu a stal
se velmi populárním, a my jsme pak měli vyprodáno.

Mecca

foto: archiv Radka Kocha

 

Když se
zeptám na vaši cílovou skupinu klientů, jaká je?

S úsměvem říkáme 18 plus. (smích)
Ve skutečnosti máme několik cílových skupin. Největší skupinu tvoří spíše
mladší klientela, která vyhledává náš klub kvůli hudební produkci. Dále nás
pravidelně navštěvují VIP hosté, kteří si potrpí na špičkový servis. Pro ně
máme speciální věrnostní program. Občas k nám zavítá i nějaká ta
celebrita. Cílíme především na české publikum, ale v poslední době Mecca láká i spousty cizinců, kteří
přijeli na víkend do Prahy a slyšeli o nás. Čas od času pořádáme akce zaměřené
na LGBT komunitu nebo ladies night s módní
přehlídkou a podobně. Zkrátka k nám chodí správně vyvážená směsice hostů.

Mecca

foto: archiv Radka Kocha

 

Co si mohu
představit pod pojmem multifunkční klub?

Dnes jsme v Mecce schopni
odbavit celou škálu akcí. Od klasické party s DJem nebo koncertem živých
kapel až po náročné korporátní akce s velkým cateringem. Za zmínku stojí,
že pořádáme v klubu dýdžejskou akademii. Je to dvoudenní kurz určený mladým
začínajícím dýdžejům. Takže vlastně fušujeme také do vzdělávání. (úsměv)

Radek Koch, foto: Lenka Hatašová

Jan Vinkler a Radek Koch, foto: Lenka Hatašová

 

Jak se
srovnáváte s ostatními kluby a na jaké úrovní spolu komunikujete?

Pravidelně naši konkurenci mapujeme. Jsou směry, ve kterých vítězíme
na plné čáře, a jsou takové, kde ještě musíme přidat. Jedna z našich
největších předností jsou naše dekorace, které si sami vyrábíme. Téměř každý
víkend klub proměňujeme na něco tematicky nového. Klíčový je ovšem personál
klubu. Lidé jsou spolehliví, pohotoví, flexibilní a vždy v dobré náladě.
Konkurence od nás může lehce okopírovat program
z internetu, ale už hůře se jim kopírují naše
vlastní dekorace a naši zaměstnanci – v tom budeme vždy unikátní.

 

Image
podniku se vyvíjí současně s tím, kdo jej navštěvuje. Vsadil jste na
nějakou známou tvář?

Je pravda, že některé podniky si najímají známé osobnosti, aby se o
nich více mluvilo. My to neděláme, i když občas se bulváru nevyhneme.

 

Někteří klienti žádají něco navíc, speciální službu.
Najdou u vás něco takového, čím se mohou odlišit od běžného návštěvníka?

Ojéje. Setkáváme se téměř s železnou pravidelností s požadavky,
které v menu zalistované nemáme. Dobrým příkladem je oslava narozenin.
V případě, že si to klient přeje, umíme připravit kompletní program
počínaje večeří přes transport limuzínou, speciální dekorace v našem sky
boxu, streamování fotografií na TV, dorty, květiny… a konče odvozem domů. Jsme
připraveni vyřešit téměř jakýkoliv požadavek.

Radek Koch, foto: Lenka Hatašová

foto: Lenka Hatašová

 

Jaký způsob
propagace se vám v této oblasti nejlépe osvědčil?

Náš marketingový plán je komplexní. Nejvíce využíváme facebookové
kampaně a osobní doporučení.

 

Máte návod na úspěšné řízení týmu lidí?

Základem je vybrat správné lidi do týmu a potom s nimi už jen dál
pracovat. Pochopit, co je motivuje, a naslouchat jim. S každým manažerem
je potřeba pracovat individuálně. Jsou tací, kteří preferují volnost, a jiní
zase potřebují pevnější vedení. Občas se přistihnu, že jim zasahuji až příliš do
jejich kompetencí, musím se víc hlídat. (úsměv)

Mecca

foto: archiv Radka Kocha

 

Máte možnost pozorovat celou řadu lidí, především způsob,
jak se baví. Co myslíte, že dnešní mládež nejvíce vyhledává?

Podstata zůstala stejná – dnešní mládež se chce odreagovat, pobavit a
s někým novým seznámit. To, co se změnilo, jsou její nároky. Kupodivu jsou
menší. Změnil se i hudební žánr, dnes světem vládne EDM (electronic dance music). Bohužel dnešní mládež dává přednost „laciné zábavě“ před
zábavou na úrovni a to je smutné. My se ale nenecháváme odradit a jdeme za svým
posláním. Chceme i nadále dávat dohromady příjemné a sympatické lidi, kteří milují
tanec v rytmu houseové hudby až do rána, pod taktovkou talentovaných nejen
tuzemských dýdžejů, ale i atraktivních hostů ze zahraničí.

 

A jak se nejlépe bavíte a odreagujete vy sám?

Pravda je, že volného času moc
nazbyt nemám, o to více zvažuji, kam se půjdu pobavit. S nadšením ale
noční život vyměním za horské výlety a jiné sportovní aktivity nebo jen tak
zajdu na dortík do své oblíbené kavárny. Když je venku hezky, jedu do práce na
kole.

 

Děkuji za rozhovor.

Radek Koch

foto: archiv Radka Kocha

 

 

 


Text: Michael Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com a archiv Radka Kocha

Vytvořeno ve spolupráci s Mecca
Club Prague www.mecca.cz

Korektura textu: Alžběta
Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín
Best of www.ibestof.cz