Archiv rubriky: Business

Nino Altomonte is an Italian entrepreneur and a founder of Torino-Praga Invest, has received several prestigious awards such as BEST OF REALTY and he is also the owner of the five-star Le Palais Art Hotel. Dr. Altomonte specializes in the development of commercial and residential properties and he was able to put his skills and his incredible sense for detail and art into this luxurious hotel in Vinohrady. He considers the hotel a small château and an oasis of peace and beauty. Le Palais Art Hotel  takes pride in its unique interior and in suites that you can’t find anywhere else in Prague.  Let’s set out on a journey which promises to discover the secrets and beauty of the hotel. The owner himself has agreed to guide us around. 

What makes someone one enrich his developer business with owning a hotel?Well, just to say, this is not my core business. It’s true that I have built up a few small hotels before. But what I really do is develop luxury residential projects. Not to be immodest but I’m one of the few people on the Czech market who understand luxury real estate. I am trying to put my experience into this hotel. When I bought it, my idea was to change it into top luxury real estate, something really extraordinary. This concept is very successful abroad. But nothing like this exists in the Czech Republic. My vision was to create ten to fifteen apartments with all the services such as limousine service, cleaning services, reception, sauna, massage, spa and gym.

In 2008 the economic crisis arrived. How did that influnce your business?

There were basically two impacts: firstly it spread worldwide, secondly, particularly here in Prague, it caused lowering of hotel prices due to far too many competitors. Going down with prices isn’t for me actually. And it’s completely wrong for Le Palais.

How did you approach the situation?I saw a great potential in this hotel. It has an incredible location. It is quiet, calm and magic, only a few steps from the city centre and aimed at the special segment of clients. That’s why I started rebranding the hotel. I did the website and the logo first. For somebody, it can mean a small thing. Not for me. It’s very important to start with a logo where you can develop your concept around. So I introduced a new website, a new face that people can connect with luxury. There are a lot of hotels in Prague where you can just stay overnight. I don’t want people only to sleep there. I focus on selling them experience rather than just accommodation.

What kind of art are you surrounded here with?

As you can see all around here (sitting in the lounge of the hotel), I bought some pieces of art. We have 52 graphics by Le Corbusier which makes the biggest collection in Central Europe. People can come here and admire art. We also have here the entire collection of Miloš Reindl who was a pupil of Emil Fila. Reindl was not well known to the Czech public. However, he was a great artist with big potential and I really want to promote him in the Czech market. I dedicated two rooms to him. I hired an architect and made him redo the rooms into Reindl’s studio.

Sometimes it’s possible to see some pieces  by other artists in the hotel.  What’s their significance?We got pieces by Jadran Šetlík and for glasswork Gordana Turok. We also have a nice collection of photos by Pavel Brunclík. I’m trying to put some art into this hotel. I would like people to come here and really admire this kind of thing. I wanted this place to become an oasis of peace and comfort, that’s why I put art into the common space. Before the hotel was done in a British style and it felt very strong. The market might have been different twelve years ago. My interest is to change it into a peaceful and quiet place where people can relax, breathe and enjoy the atmosphere.

foto: archiv Le Palais Art Hotel Prague

Where do you see everyday challenges in Le Palais Art Hotel after the renovation in 2014?

One part was to rebrand the hotel. The second part is to work with the team. There are employees who have been working here for ten years doing the same things day after day. Before they were there just waiting for the time to pass. It’s difficult to explain them that I have a different vision and that they need to work in a different way. Nevertheless, I’ m trying to change that. Of course we have people here who don’t want to face any modifications, perhaps because they come from the old school. However, what I’m doing is that I am making the staff put some passion and heart into their work. And that way everybody can be satisfied. And I think I’m managing that well and we’re going in the right direction. Surely it is taking some time. And I believe that our hotel will be very successful. It’s only a question of time.

Can you talk about ‚the gem‘ in your hotel that you are proud of?       

I am really proud of our suites. They are the best on this market. A couple of them were done by Luděk Marold who painted them completely. Marold used to be a guest of the former owner.

I’ve read on your website that there are twelve suites here, aren’t there? Yes, that’s right. But only six of them are really extraordinary.

Do you compete or cooperate with famous international hotel chains?            

Of course we’re trying to cooperate. But honestly, I’m a bit of an outsider. I’m out of this business. I am focusing on different matters such as beauty, concept and something extraordinary. I’m not interested in figures. Nevertheless, one doesn’t want to be losing money either.

Do you follow the latest trends in the hotel industry or do you rather follow your intuition?

Well, yes, I do. I travel a lot. For example I’ve been to Istanbul, Moscow and Frankfurt before. What I’m really interested in is to discover the culture of a client. And you’d be very surprised what foreign tourists look for. Most people would think it is luxury. But it’s not actually. It is rather specific atmosphere, courtesy and nice staff. It’s not enough just to own a luxurious hotel. You also need pleasant staff and only with them your hotel can become excellent.

 

Where do you seek your potential staff?          

You see, I have been hiring people all my life, either for my office in the developer business or for hotels. I’m trying to study people in restaurants and in hotels where I come as a guest, and not only in Prague. I tend to trust people once I can see some potential in them. And later these people usually discover in themselves that they can do much more. I don’t believe that much in CV’s. They tend to miss something. When I observe people, I can see whether they put their heart, passion and will into their work and whether they are really determined to work.

The Hotel industry is infamous for big staff turnover. Do you agree with this?

I agree indeed. It’s very difficult to find perfect staff. Unfortunately, there’s no culture for this kind of thing in this market in the Czech Republic. You can see it in restaurants and hotels. 

foto: archiv Le Palais Art Hotel Prague

Can you persuade me about the fact that Czech hotel industry does not lag behind the west?             

Surely I can. Maybe it lagged behind in the past. I travel a lot and have some comparison. And I have to say that nowadays there are a lot of beautiful hotels in the Czech Republic with nice concepts. You see, not everything is perfect abroad either.

How can one be always step ahead of his client, predict client’s needs without his awareness?          

Well, it depends. You either book your hotel on the basis of a recommendation from your friend and that way you know what to expect. Or you choose your hotel on the web and perhaps check TripAdvisor too and read various reviews. My experience is that 90% of your expectations are formed by your experience. However, your expectations are always higher than your own experience. Your expectations always contain more than what you finally receive. That’s the experience of most travellers. Your expectations are hardly ever lower. Therefore I always try to surprise people and bring them something better and extraordinary.

Have you ever encountered a very difficult client?      

The hotel industry is a difficult one. There are always difficult guests complaining about things. But we try.  We always do our best. Our team listens to them and tries to solve problems. And there are also so called professional complainers who try to gain something. In any case we have very good reviews.

What do you want your guests to leave with once they checked out of the hotel?

With a smile. And with nice memories. They shouldn’t remember only Prague but also nice atmosphere, art by Le Corbusier, kind people. They should remember our hotel.

 

Have you ever received an unusual request from your client? Celebrities seem to form part of your clients and those guests can sometimes have exceptional demands.         

Well, we need to talk about real celebrities. There are people who aren’t celebrities. We have had guests such as Bonnie Tyler or Ennio Moriconne. And these people are very simple and very nice.  At the beginning they come with a long list of what they want to eat for breakfast and dinner and after half an hour chatting to our chef they go along with us. Sometimes it is better to let us do everything.

Le Palais Art Hotel is a luxurious hotel. What should one, especially nowadays, imagine under that label? The notion of the term luxurious has surely shifted forward.          

There are many items around to explain luxury in this hotel. There aren’t that many hotels like this in Prague that can remind you of a small castle. We have a Rolls- Royce and limousine. We can also close the whole floor for private events. If needed, we close one part of the restaurant to provide an exclusive lunch for our guest.

Can you talk about security in your hotel? It is an everyday topic influencing travel.  

First of all, this location is very safe. We are at the end of the street and there aren’t that many ways to escape. There are a lot residences and complexes. People live here. We have a reception, a concierge and camera systems everywhere, including the underground parking and the common grounds. And we have a police station right across the street.

The Italians are a passionate nation in comparison with the Czechs. How does your passion project itself into the hotel?

People who work with me can confirm you that I am crazy about details. If I don’t like a renovated place that has just been done, I am able to destroy everything and start from the scratch. Often people don’t understand it. But once everything is redone, they can finally understand the difference.

Two years ago I won many awards in the Czech Republic for the best real estate. A couple of years ago I won with the Rivergate project. For example, look at the core of those walls. (Lounge of the hotel) I spent two weeks doing it, changing architects as nobody fitted my concept. It took me two weeks to find the right colour. And I had one hundred samples. I kept coming here in the morning, during the day and in the evening to check the final colour. Or that fabric there serves as a frame for those pictures, completely hand-made. The whole thing is a private collection that you wouldn’t find anywhere else. There is good potential in the Czech Republic. A lot of things are done by hand. Also these tables are part of the collection. I was longing for something really exclusive.

Can you describe an interesting piece that might grab guests’ attention?

For example the reception area is very interesting too. There is a big piece of onyx behind the reception desk. It took us a couple of months with my architect to find the right one. The stone is placed in such a position where both positive and negative parts can be pictured. You’ll find a dark mirror on the ceiling for doubling the effect. In short, there is magic in small details. 

You are working on several developer projects too. Can you compare developer business and hotel industry? Are there any similarities in these two?     

To develop a hotel is a little bit different to development of a residential project. Technical things are the same finally. Each one has a different concept. You either accommodate a family or a hundred people. I specialise in residential projects. But I’m also able to do hotels.

Your wife and you, how do you complement one another in business?            

Normally I don’t work with my wife. She takes care of the management of the hotel. And that is not my job actually.

What’s your wife’s role and how she influences you in your business life?     

She helps me because she is like me, very focused on details. Sometimes she is the only one who can spot mistakes as she is somebody who comes from the outside and who is not involved in the process of a project.

How do you spend your free time?

I spend my free time mostly with my children. Unfortunately, in Prague there is not so much to do it. I try to go abroad a lot. Here in Prague you can’t go to the sea as it is far away, local mountains are very crowded and they aren’t the mountains I like anyway. Sometimes we go to the country, to observe the landscape and visit castles. 

Apart from that I enjoy my work. My work is my hobby. I also like going for a car ride or a boat ride. But I really love my work. When I am away from my office for longer than a few days, I really start getting nervous.

Do you consider yourself a workaholic?             

Well, I know people who are, but they are driven by money. I rather focus on creating things. I want something to leave behind. Of course the goal is not to lose either or else I couldn’t do my work.

What do you enjoy about Czech culture?          

I always find very serious people in business. It’s not like that everywhere in the world. Therefore I am able to do and manage my projects without any troubles. The only thing is that the Czechs tend to be always negative. They don’t try to make bigger effort to create something better. But they are changing the attitude. My colleagues can see finally the results and they realize that creating something different requires putting more energy, passion and heart into their work. Czech people love culture too, especially the old ones. This is maybe something coming from the old school. I don’t see a similar interest in other cultures.

foto: archiv Le Palais Art Hotel Prague

What do you miss about the Italian culture?   

I miss optimism. And I miss smiles. The mentality of the Czech people is always a little bit negative. In Italy you go for a cup of coffee in the morning, you have a chat with a barman that gives you a smile and you start a good day. And that gesture doesn’t cost anybody anything. Unfortunately I can’t see this attitude here in the Czech Republic. I try to teach my employees and colleagues to bring the sun in their pocket when they come to work. It’s very important. I always see people around saying it’s not possible. I always hear from my architects that things are not possible. It might be due to money or a building permission. And I always ask why it is not possible. I want people to be coming with solutions, not with problems. I expect solutions. At the beginning it was difficult. Now my employees know that they have to come to me with solutions. Fortunately things are getting better.

You seem to be a versatile type of a man. Can you unveil your future plans? 

At the moment I am working on a very nice project in Spalená in Prague 1. And I also have a couple of luxurious projects from the top-end of the market and unique to Prague. But I prefer not to talk about them.

We will finish with a hotel topic. How often do you come here?          

I travel a lot but when I am in Prague I try to come here every day. I come for lunch or dinner or for a business appointment. Or I just make an excuse to be able to come here. This is the only way to check how it works here.

Thank you.

 

Text: Radana Kořínková

Photo: Jadran Šetlík and archiv Le Palais

Le Palais Art Hotel Prague  www.lepalaishotel.eu

Czech translation

Production: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní Magazín Best of www.ibestof.cz      

Produkce: Michaela Lejsková and Henry Van De venter

Publisher: Profesní Magazín Best of www.ibestof.cz

Italský podnikatel, zakladatel společnosti Torino-Praga Invest, jež získala několik prestižních ocenění BEST OF REALTY, a zároveň majitel pětihvězdičkového hotelu Le Palais. Specializuje se na rozvoj komerčních a rezidenčních nemovitostí. Svůj um a neuvěřitelný smysl pro detail a umění dokázal vložit do luxusního vinohradského hotelu, který on sám považuje za malý zámeček a oázu klidu a krásy. Le Palais se pyšní jedinečným interiérem a apartmány nemajícími v Praze obdoby. Vydejme se tedy objevovat taje a krásy hotelu, kde nám bude průvodcem samotný pan majitel.

Co člověka přiměje obohatit svůj developerský business o podnikání v hotelnictví?

Rád bych řekl, že hotel není můj klíčový byznys. V minulosti jsem sice vybudoval několik malých hotelů, čím se ale opravdu zabývám, jsou luxusní rezidenční projekty. Nechci být neskromný, ale jsem jedním z mála lidí na českém trhu, kteří rozumějí luxusním nemovitostem. A do tohoto hotelu se snažím vložit svoji zkušenost. Když jsem hotel koupil, napadlo mě přebudovat ho na prvotřídní luxusní nemovitost, na něco vskutku mimořádného. Takovýto koncept je velmi úspěšný v zahraničí. Nic podobného ale neexistuje zde v České republice. Mou vizí bylo vytvořit deset až patnáct bytů s kompletním servisem jako např. s limuzínou, čistírnou, recepcí, saunou, masážemi, lázněmi a posilovnou.

Jak na váš byznys zapůsobila ekonomická krize v roce 2008?

Ta měla dva podstatné důsledky: za prvé se rozšířila po celém světě a za druhé, konkrétně tady v Praze, způsobila pokles cen v hotelnictví díky obrovské konkurenci. Snižování cen není nic pro mě. A navíc pro Le Palais je to naprosto nevyhovující řešení.

Jaký byl tedy váš postup?

V tomto hotelu jsem uviděl veliký potenciál. Nachází se na neuvěřitelném místě. Je tichý, klidný a magický, jen pár kroků do centra, určený pro speciální klientelu. Proto jsem začal předělávat image hotelu. Začal jsem u loga a webových stránek. Logo může být pro někoho maličkost. Pro mě ale ne. Myslím, že je velmi důležité začít logem a kolem něj vybudovat svůj koncept. Také jsem představil nové webové stránky, tedy novou vizáž hotelu, již si lidé mohou spojit s luxusem. V Praze je mnoho hotelů, kde zkrátka jen přespíte. Já ale nechci, aby k nám lidé chodili jenom přespávat. Soustřeďuji se na prodej zážitků a ne na pouhé ubytovaní.

foto: archiv Le Palais Art Hotel Prague

Jakým uměním jste se zde obklopil?

Nakoupil jsem nějaká umělecká díla, jak můžete vidět všude kolem (sedíme v salonku hotelu). Vlastníme 52 grafik od Le Corbusiera. Tato sbírka je největší ve střední Evropě. Lidé sem mohou přijít a obdivovat umění. Též vlastníme kompletní sbírku Miloše Reindla, žáka Emila Filly. Reindl nebyl příliš známý české veřejnosti. Byl ovšem velký umělec se značným potenciálem a já ho chci propagovat na českém trhu. Zasvětil jsem mu dvě místnosti hotelu. Najal jsem architekta a ten měl za úkol přetvořit místnosti na Reindlův ateliér.

V hotelu občas jsou občas k vidění i některá díla jiných autorů. Jaký mají význam?

Později jsme obstarali díla Jadrana Šetlíka. Umělecké sklo zde reprezentuje Bohdan Turok. Máme také hezkou sbírku fotografií od Pavla Brunclíka. Snažím se zde zakomponovat umění. Chci, aby sem lidé přicházeli a skutečně se těmto věcem obdivovali. Přál jsem si, aby se toto místo stalo oázou klidu a pohodlí. A proto jsem umělecká díla umístil do společných prostor. Předtím byl hotel navržen v britském stylu a působil poněkud tvrdým dojmem. Před dvanácti lety byl možná trh jiný. Nyní mi jde o to, aby byl hotel místem, kde mohou lidé relaxovat, dýchat a užít si atmosféru.

S jakými každodenními výzvami se potýkáte v Le Palais po jeho rekonstrukci v roce 2014?

Jedna část znamenala přebudovat značku hotelu. Druhá část zahrnuje práci s hotelovým týmem. Máme zaměstnance, kteří zde pracují deset let a dělají každý den stejné věci. Předtím tady stáli a čekali, až jim uplyne čas. Není jednoduché vysvětlit jim, že mám zcela jinou představu o jejich práci. Samozřejmě máme zde lidi, kteří jsou proti jakýmkoliv změnám například proto, že jsou ještě ze staré školy. Nicméně se to snažím měnit. Učím lidi vkládat do jejich práce vášeň a srdce. Tak, aby byla spokojenost na všech stranách. Myslím, že se mi to daří a že se ubíráme tou správnou cestou. Vyžaduje to však čas. A já věřím, že náš hotel bude velmi úspěšný. Je to skutečně jen otázka času.

Je v hotelu nějaký „klenot“, na kterém si zakládáte?

Jsem pyšný na naše apartmány. Jsou nejlepší v Praze. Některé vybudoval Luděk Marold a kompletně je vymaloval. Marold býval hostem předchozího majitele.

Na vašich webových stránkách jsem se dočetla, že máte celkem dvanáct apartmánů.

Ano. Ale jen šest z nich je opravdu mimořádných.

Jsou pro vás mezinárodní hotelové řetězce konkurencí, nebo s nimi kooperujete?

Samozřejmě se snažíme spolupracovat. Ale ve skutečnosti – já jsem spíše outsider a mimo tento byznys. Zajímají mě zcela jiné záležitosti, a sice krása, koncept, jedinečnost. Nestarám se o čísla. Nicméně nechci ani prodělávat.

Sledujete nejnovější trendy v hotelnictví, nebo spíše sázíte na svou vlastní intuici?

Ano, trendy sleduji. Hodně cestuji. Navštívil jsem místa jako např. Istanbul, Moskvu nebo Frankfurt. Co mě opravdu zajímá, je kultura klienta. Byla byste velmi překvapená tím, po čem zahraniční turisté touží. Většina by si myslela, že hledají luxus. Tak to ale není. Přejí si zažít určitou atmosféru, vyžadují zdvořilé chování a milé zaměstnance. To jsou hlavní požadavky. Nestačí luxusní hotel vlastnit. Pouze příjemní zaměstnanci udělají z hotelu skvělý hotel.

Kde nacházíte své potencionální zaměstnance?

Já najímám pracovníky celý svůj život, ať už pro svoji developerskou kancelář nebo pro hotely. Snažím se pozorovat a poznávat lidi například při návštěvě restaurací nebo hotelů jako host, a to jak v Praze, tak v zahraničí. Pokud u nich objevím potenciál, mám tendenci jim důvěřovat. A oni později zjistí, že mají na víc. Příliš nevěřím životopisům. Něco postrádají. Když lidi sleduji při práci, všímám si, zdali do své práce vkládají vášeň, srdce a vůli a zdali chtějí skutečně pracovat.

Hotelnictví je nechvalně proslulé velkou fluktuací zaměstnanců. Souhlasíte s tímto tvrzením?

Ano. Je velmi složité najít perfektní zaměstnance. Bohužel v České republice neexistuje v této oblasti žádná kultura. Je to patrné v restauracích a hotelích.

Můžete mě přesvědčit o tom, že hotelnictví v Česku není pozadu za západem?

Není. Možná to tak bylo v minulosti. Hodně cestuji a mohu srovnávat. A mohu potvrdit, že v České republice je plno hotelů s hezkým konceptem. Jistě chápete, že ani v zahraničí není všechno perfektní.

Jak se dá být vždy jeden krok napřed před svým klientem? Vědět dopředu, co bude klient potřebovat, aniž by to on sám tušil?

Přijde na to. Buď si rezervujete hotel na doporučení svého známého a víte, co očekávat, nebo si vyberete hotel na internetu a pročtete si reference např. na webových stránkách Tripadvisoru. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že 90 % vašich očekávání formuje vaše osobní zkušenost. Ovšem vaše očekávání jsou vždy vyšší než vaše samotná zkušenost. Jednoduše očekáváte vždy více, než kolik dostanete. A to je zkušenost většiny turistů. Jen zřídka jsou vaše očekávání nižší. Tudíž se vždy snažím hosty překvapovat a přinášet jim vždy něco navíc, něco mimořádného.

Už jste se někdy setkal s velmi obtížným klientem?

Hotelnictví je náročný obor. Vždy narazíte na obtížné hosty, kteří si stěžují. A také na tzv. „profesionální stěžovače“. My se ale snažíme a vždy pro ně děláme maximum. Náš tým jim naslouchá a snaží se řešit případné problémy. V každém případě máme velmi dobré reference.

S čím chcete, aby vaši klienti z hotelu odcházeli na konci svého pobytu?

S úsměvem. A s krásnými vzpomínkami. Ne pouze s vědomím, že navštívili Prahu. Chci, aby jim v paměti utkvěla příjemná atmosféra hotelu, Le Corbusier, milí lidé. Měli by si náš hotel pamatovat.

foto: archiv Le Palais Art Hotel Prague

Setkal jste se někdy s neobvyklým požadavkem svého klienta? Zdá se, že celebrity tvoří část vaší klientely. A ta může mít někdy výjimečné požadavky.

Je potřeba se bavit o opravdových celebritách. Dost lidí skutečnými celebritami není. Mezi našimi hosty byli např. Bonnie Tyler nebo Ennio Moriconne. A tito lidé jsou překvapivě velmi obyčejní a velmi milí. Na začátku přijíždějí se seznamy svých stravovacích požadavků. Stačí ale půlhodinová diskuze s naším šéfkuchařem a ihned od svých seznamů upouštějí a nechají si od nás poradit. Někdy je lepší svěřit se kompletně do naší péče.

Le Palais je luxusní hotel. Co si pod tou nálepkou, zvláště v dnešní době, představit? Pojem luxusní se jistě posunul někam dál.

Všude kolem vidíte mnoho předmětů, jež pojem luxusní objasňují. V Praze nenajdete tolik podobných hotelů, které vám připomínají malý zámek. Vlastníme Rolls-Royce a limuzínu. Na požádání můžeme uzavřít celé poschodí pro soukromou akci. Nebo uzavřeme část restaurace a poskytneme klientovi exkluzivní oběd.

Můžete pohovořit o bezpečnosti hotelu. Téma bezpečnosti se denně objevuje ve zprávách a ovlivňuje i cestování.

Nejdříve bych rád řekl, že tato lokalita je velmi bezpečná. Nacházíme se na konci ulice a není tady příliš mnoho cest k úniku. V okolí jsou rezidence a bytové komplexy. Lidé tady zkrátka bydlí. Máme recepci a domovníka. Kamerový systém je instalován úplně všude, podzemní parkoviště a společné prostory nevyjímaje. Navíc se hned naproti nachází policejní stanice.

Italové jsou ve srovnání s Čechy národem plným vášně. Jak se vaše vášeň promítá do hotelu?

Lidé, co se mnou spolupracují, vám mohou potvrdit, že jsem posedlý detaily. Pokud nejsem s právě provedenou rekonstrukcí spokojen, jsem schopen vše rozebrat a začít od začátku. Lidé tomu často nerozumějí. Ale když se vše předělá, nakonec pochopí ten obrovský rozdíl. Před dvěma lety jsem dostal v Česku mnoho ocenění. Před několika lety jsem vyhrál s projektem Rivergate. Podívejte se např. na základ těchto stěn. (salonek hotelu) Trvalo mi dva týdny dát to dohromady. Měnil jsem architekty, protože nikdo mému konceptu nerozuměl. Dva týdny jsem vybíral správnou barvu. Měl jsem k dispozici asi sto vzorků. Přicházel jsem do hotelu ráno, v poledne a večer, abych zhodnotil finální verzi, tak jak se měnilo venkovní světlo. Nebo ta látka sloužící jako rám k obrazům. Vše je to ruční práce. Je to celé soukromá kolekce, kterou nikde jinde nenajdete. V Česku je veliký potenciál. Plno věcí se zde vyrábí ručně. Také tyto stolky jsou součástí kolekce. Toužil jsem po něčem opravdu exkluzivním.

Můžete mi popsat nějaký zajímavý kousek, kterého si můžeme všimnout jako hosté?

Například také naše recepce je velmi zajímavá. Za přepážkou je vsazen veliký kus onyxu. Trvalo nám několik měsíců, než jsme našli ten pravý. Kámen je v takové pozici, aby se na něm zobrazovala pozitivní a negativní část. Na stropě zase najdete tmavé zrcadlo pro zdvojení efektu. V malých detailech se prostě ukrývá kouzlo.

Pracujete také na několika developerských projektech. Můžete srovnat developerský byznys s hotelnictvím? Jsou si v něčem blízké?

Vybudovat hotel je trošku jiné než vybudovat rezidenční projekt. Technické záležitosti jsou ovšem stejné. Koncept je jiný. Buď chcete ubytovat sto lidí anebo rodinu. Já se specializuji na rezidenční projekty. Dokážu ale budovat i hotely.

Jak se v podnikání doplňujete s manželkou?

Obyčejně se svojí ženou nepracuji. Ona má na starosti management hotelu. A to není moje práce.

Jakou roli hraje vaše žena a jak vás ovlivňuje v pracovním životě?

Pomáhá mi, protože je jako já. Oba dva se zaměřujeme na detaily. Někdy je jediná, kdo dokáže odhalit případné chyby, právě proto, že přichází zvenčí a přímo se na projektu nepodílí.

Jak trávíte svůj volný čas?

Své volno trávím většinou se svými dětmi. Bohužel v Praze se nedá dělat příliš mnoho věcí. Snažím se jezdit hodně do zahraničí. V Praze nemůžete jít k moři, české hory jsou přelidněné a navíc, já upřednostňuji jiný typ hor. Někdy jezdíme do přírody, obdivujeme krajinu a navštěvujeme hrady. Kromě toho svoji práci prostě miluji. Moje práce je můj koníček. Rád si zajezdím v autě nebo plachtím. Ale pokud jsem mimo kancelář více dnů, začínám být nervózní.

Pokládáte se za workoholika?

Znám lidi workoholiky. Jejich motorem jsou peníze. Já jsem motivován vytvářením věcí a ne vyděláváním peněz. Toužím za sebou něco zanechat. Samozřejmě cílem je neprodělávat. Jinak bych nemohl dělat to, co dělám.

foto: archiv Le Palais Art Hotel Prague

Čím je vám blízká česká kultura?

V podnikání se setkávám se seriózními lidmi. Ne vždy tomu tak je jinde ve světě. Serióznost lidí mi tady umožňuje řídit mé projekty bez problémů. Ovšem co mi vadí, je sklon Čechů k negativismu. Češi se málo snaží, aby vytvořili něco lepšího. Ale lidé postupně začínají svůj přístup měnit. Moji kolegové vidí výsledky a uvědomují si, že k vytvoření něčeho odlišného je potřeba vložit do projektu více energie, vášně a srdce. Češi rovněž milují kulturu, obzvláště ti starší. Je to možná dáno starou školou. Takový zájem o kulturu jinde moc nevidím.

Po čem italském se vám stýská?

Chybí mi optimismus a úsměvy. Česká mentalita je trošku negativistická. V Itálii jdete ráno na šálek kávy, popovídáte si s usměvavým barmanem a vy tak můžete začít příjemný den. Tyto „všednosti“ nikoho nic nestojí. Bohužel podobný postoj v Česku neregistruji. Snažím se své zaměstnance naučit, aby si do práce nosili slunce v kapse. Je to velmi důležité. Často narážím na lidi, kteří tvrdí, že to není možné. Od svých architektů věčně poslouchám, že něco není možné. Asi kvůli penězům nebo stavebnímu povolení. A já se vždycky dotazuji, proč něco není možné? Chci, aby za mnou lidé přicházeli s řešením a ne s problémy. Očekávám řešení. Zpočátku to bylo náročné. Nyní musejí moji zaměstnanci přicházet s řešením. Naštěstí se to zlepšuje.

Zdáte se být všestranným typem člověka. Můžete poodhalit vaši budoucnost?

Momentálně pracuji na velmi krásném projektu ve Spálené ulici v Praze 1. Také mám naplánováno několik mimořádných luxusních projektů, které tady v Praze nemají obdoby. O nich zatím nebudu hovořit.

Náš rozhovor zakončíme tématem hotelu. Jak často do něj chodíte?

Hodně cestuji, ale když jsem v Praze, snažím se sem zajít každý den. Buď na oběd nebo večeři či na obchodní schůzku anebo si najdu výmluvu, abych sem musel zajít. Jedině tak mohu posoudit, jak to tady celé funguje.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Radana Kořínková

Foto: Jadran Šetlík a archiv hotelu Le Palais

Anglický překlad

Vytvořeno ve spolupráci:

Le Palais Art Hotel Prague www.lepalaishotel.eu

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková a Henry Van De Venter

Publisher: Profesní Magazín Best of www.ibestof.cz

V roce 2015 přibyl do hotelové skupiny Le Hotels Group další, již čtvrtý hotel v centru Prahy. Ing. Petr Lžičař je zodpovědný za to, aby i hotel Yasmin, stejně jako hotely Grandior Prague Hotel, Grand Majestic Plaza a Designhotel Elephant dobře prosperovaly a finančně profitovaly. Od svých zaměstnanců vyžaduje, aby se v zaměstnání usmívali a ke svým hostům se chovali vstřícně, protože spokojenost hostů je pro něj vždy na prvním místě. V oboru hotelnictví začínal jako vedoucí směny recepce v hotelu Marriott Prague a dnes je ve svém oboru na pomyslném profesním vrcholu.

Máte „pod palcem“ několik pražských hotelů, co vás na vaší práci nejvíc těší?

Moji spolupracovníci. Jsou mou radostí i starostí. Když má člověk na starosti jeden hotel, vidí hlouběji do konkrétních oddělení a může věci přímo ovlivnit. Když je těch hotelů ale víc, potřebujete nutně blízké spolupracovníky, k nimž máte naprostou důvěru, jinak máte problém. Své nejbližší spolupracovníky si sám vybírám a mám na ně velké štěstí. Jsou perfektní a zásadně se podílejí na našem úspěchu.

Věnujete všem svým hotelům stejnou přízeň a stejný čas, nebo má některý z nich přednost?

Je nutné věnovat se nejvíce vždy tomu nejnovějšímu. Je pro mne prioritou ne proto, že by byl mému srdci nejblíže, ale proto, že je tam vždycky nejvíc práce. Musí se přetvořit k našemu obrazu, dochází tam ke spoustě změn, včetně těch personálních, které jsou nevyhnutelné. Stojí to vždy hodně času a mnoho energie. Je to ale normální, takhle to probíhá vždycky. Nový hotel musíme dostat na úroveň kvality služeb, jakou si představujeme a jaká je i u našich ostatních hotelů. Pokud chceme mít úspěch, musíme tomu dávat maximum – víc, než konkurence, víc, než všichni ostatní.

Je generální ředitel totéž jako za první republiky pan hoteliér?

Je to individuální, ale v zásadě si to nemyslím. Znám několik kolegů, skvělých hotelových ředitelů, kteří si titul „hoteliér“ plně zaslouží. Bohužel většina lidí už zapomněla, co je to mít styl a úroveň. Trendem dnešní doby je tedy „kvantita-rychle-levně-ideálně z plastu“. Stejně tak v cestovním ruchu se kvalita často změnila v kvantitu. Dnes už například jen velmi málo hotelů vyšší kategorie servíruje snídaně „à la carte“, většinou probíhají formou bufetu. Je to technicky méně náročné, stačí méně obsluhujícího a kvalifikovaného personálu, host se obslouží sám. Doba se mění, ale já bych si přál zachovat lesk, eleganci a vysoký standard nejen služeb v hotelích, ale i lidí, kteří v nich pracují.

Co konkrétně je hlavní náplní vaší práce?

Zásadní jsou celkové výsledky hotelů, takže se velmi angažuji ve strategii a obchodní politice. Důležité je pro mě být v kontaktu se svými lidmi, shromažďovat informace a dělat správná rozhodnutí, která musí vždy vycházet z dostatečných informací. Soustředit se na to, co je opravdu důležité a neztrácet čas úkoly, které mohou řešit moji spolupracovníci. Generální ředitel nemůže být schovaný v kanceláři – procházím hotely, bavím se s lidmi, všímám si, jaká je kde atmosféra. Hodně času věnuji tomu, abych zjistil, zda jsou hosté spokojeni, jestli dostávají to, co mají. Pokud vidím něco, co se mi nelíbí, upozorňuji na chyby, aby mohly být co nejrychleji napraveny. Ale samozřejmě mým nejdůležitějším úkolem je dohlížet na prodej, strategii a provoz jednotlivých hotelů. Práce mám hodně, ale baví mě a je pro mě většinou radostí.

Jste na vrcholu své pracovní kariéry, nebo se dá z vaší pozice mířit ještě výš?

Kariérní vrchol není podstatný a opravdu takové věci neřeším. Stejně jako peníze ani kariéra nikdy nikoho lepším neudělala. Pro mě je profesně důležitý pocit z dobře odvedené práce. Pokud ho mám, jsem na „vrcholu“. Ale zpět k vaší otázce. Dlouhou dobu jsem pracoval v nadnárodní společnosti, kde jsem časem došel až na vrchol možností kariérního postupu v ČR. Nechtěl jsem odejít na delší dobu do zahraničí, a proto jsem přijal nabídku od současného majitele naší společnosti a odešel jsem do nezávislého hotelu. Následovali mě i kolegové, kteří mi dali důvěru. Společně jsme začali sbírat úspěchy, a to z nás udělalo hotelovou společnost, která má v nezávislém hotelovém segmentu 1 000 pokojů. Nutné je zmínit, že Le Hotels je značka, kterou jsme vytvořili pro hotely, za které jsem zodpovědný jako generální ředitel. Společnost Le-Investment, která je vlastníkem, má ještě další hotely, ty ale řídí někdo jiný.

Co je na vaší práci nejobtížnější?

Pracujeme ve službách, je tedy důležité, abychom splnili představy hostů, aby u nás byli spokojeni. Velkým a nikdy nekončícím problémem je sehnat kvalitní zaměstnance, to je úplně zásadní. Měli by být pohostinní, vstřícní. Češi jsou většinou uzavření, moc se nesmějí, a to je problém. Na západ od našich hranic je to jiné, snažíme se k tomu naše lidi vést a naučit je to.

Přicházíte do styku s vašimi hosty, máte čas ptát se jich na jejich spokojenost, případně na náměty k vylepšení vašich služeb?

Je to pro mne vynikající zpětná vazba. Nemusím si s nimi ani dávat schůzky, potkávám je v hotelové hale, během snídaní, ve výtahu, na chodbách. Představím se, zeptám se, zda je vše v pořádku. Hlavně zahraniční hosté bývají velmi otevření. Dozvídám se i maličkosti, na které mohu reagovat.

Jsou si vaše hotely konkurenty, nebo navzájem spolupracují?

Spolupracují a je to zásadní koncept, tzv. hotel cluster. Jednou z našich strategií je centralizované obchodní oddělení, kde probíhají rezervace do všech hotelů. Důležitá rozhodnutí děláme na základě celé skupiny, různé nápady, vylepšení mohou využívat všichni. Cenová politika se upravuje podle potřeb jednotlivých hotelů, ale celá skupina má vždy přednost. O výhodách tohoto opatření jsem přesvědčil majitele, dal mi důvěru, a brzy si ověřil, že to funguje. Výsledky ukázaly, že to byla správná cesta. Nebyl to z mého pohledu riskantní krok, byl jsem přesvědčen, že to vyjde.

A riskujete někdy?

Ano, každý den na D1. Není to bezpečné místo. (smích) V hotelu se držím toho, co jsem se naučil, co funguje, a také intuice. Trochu jsem profesně riskoval, když jsem odešel z nadnárodní společnosti do neznáma, ale díky tomu jsem se hodně obohatil a jsem rád, že jsem to udělal. Byl to správný krok.

Máte volné ruce na realizaci svých nápadů, nebo se snažíte plnit úkoly majitelů?

Byla to jedna z věcí, která je pro mě zásadní a na které jsme se domluvili s panem majitelem hned na začátku naší spolupráce. Nemám problém se zodpovědností, ale potřebuji si věci dělat po svém, rozhodovat se a volně pracovat. Bez toho bych tu nemohl být. Funguje to perfektně. Já mám naprostou volnost v rozhodování a pan majitel má skvělé výsledky. Za pět let společné práce jsme se více sblížili a hodně věcí spolu řešíme naprosto otevřeně.

Kdyby bylo v pokojích všech vašich hotelů plno, kolik byste měli hostů?

Stává se to hodně často, v současné době jsme schopni ubytovat najednou zhruba 1 700 hostů. Dalších 200 pokojů hotelu Yasmin bude otevřeno v roce 2017.

Vaše hotely leží v samotném centru Prahy, jak jste na tom vy sám se znalostí pražských památek?

Špatně. Máme ale kolegy, kteří hostům podle zájmu poskytují informace, kulturní a poznávací programy. Co se týká polohy našich hotelů, je opravdu důležitá a pro hosty významná. Všechny jsou v Praze 1, v nejužším centru.

Podílíte se na výběru šéfkuchaře?

Je to zásadní pozice, osobně se výběru zúčastňuji. Hotelová restaurace k celkové kvalitě hotelu patří. V našem novém hotelu Yasmin je velmi populární restaurace Noodles, která se zaměřuje na nudle z celého světa a rovněž kombinujeme jídla české i mezinárodní kuchyně.

foto: Robert Vano

Když se vrátíme na samý začátek vaší kariéry, hotelová škola byla vaší volbou, nebo jste měl nějaké vzory v rodině?

Ani jedno, ani druhé. Hotelovou školu mi vybrali rodiče a já nebyl dobrým studentem. Škola mě nebavila a kromě jazyků mi ani nic moc nedala. Mohl jsem si za to sám, byl jsem opravdu špatný student. Prvních pět let po škole jsem pracoval v rodinné firmě, navštěvoval jsem jazykovou školu a absolvoval základní vojenskou službu. I když jsem se tomu vyhýbal, hotelnictví jsem měl napsané v osudu. Protože jsem opravdu dítě štěstěny, jsem na tom správném místě. Ve 23 letech jsem byl přijat jako vedoucí směny na recepci do hotelu Marriott a postupně jsem se vypracoval až na pozici obchodního ředitele pro Českou republiku. Ani na studia jsem nezanevřel, dozrál jsem, „rozsvítilo se mi“, toužil jsem se vzdělávat. Vystudoval jsem tedy vysokou školu a teď se snažím dokončit doktorské studium na VŠE, což je ovšem vzhledem k současnému pracovnímu vytížení náročnější více, než bych si přál.

Máte i nějaké zahraniční zkušenosti?

Získal jsem stipendium na studijní pobyt v Austrálii. Byla to výborná zkušenost – noví lidé, jiná kultura, zajímavé nápady. Svět jsem poznal i díky Marriottu, byl jsem často služebně v zahraničí. V hotelnictví jsou z mého pohledu nejdále v USA, kde mají opravdu bohatou historii tohoto oboru. Líbí se mi hotelové značky, za kterými stojí konkrétní lidé, hlavně jejich majitelé, kteří právem získali respekt a obdiv. Pan Hilton, pan Marriott. Jsou pro mě příkladem toho, že téměř nic není nemožné. Když má člověk chuť, vůli, schopnosti, štěstí a jde za svým cílem, může dosáhnout téměř čehokoliv.

Jakým jste šéfem?

To je otázka na mé kolegy a podřízené. Garantuji vám, že názory se budou zcela jistě lišit. (smích) Za sebe říkám, snažím se být slušným a přímým a to nejen ředitelem, ale i člověkem. Někdy mi to jde lépe, někdy hůře.

foto: Robert Vano

Vaší další aktivitou je firma Hotel Partner s.r.o., jejímž jste majitelem…

Ano, věnujeme se poradenské a konzultační činnosti v hotelnictví. Nemám sice slova „konzultace“ a „poradenské“ rád, neboť to ve mně evokuje „doplněk stravy“ – neublíží, ale ani nepomůže. My jsme ale jiní. Jsme operativci s dlouholetými zkušenostmi, a pokud nás někdo osloví, hotelu se chceme vždy věnovat velmi detailně. To vyžaduje hodně času a naši fyzickou přítomnost na konkrétním místě, proto se zaměřujeme pouze na jeden, maximálně dva projekty současně. S nejužším týmem spolupracovníků se snažíme spíše než o nahodilé konzultace osobně hotely poznávat, a nejen poradit, ale i zavést změny. Díky našim zkušenostem jsme schopni věnovat se problémům konkrétních hotelů, aby lépe fungovaly.

Jste „generálním ředitelem“ i doma?

Ano, chovám se jako ředitel, ale s malou šancí na úspěch a velmi často selhávám. Snažím se spíš zachytit, jak děti vyrůstají. Je to nevratný proces, chci si tyto chvíle vrýt do paměti, mají pro mne nevyčíslitelnou cenu a nelze je opakovat. S manželkou máme výjimečný vztah, který ani po mnoha společných letech neztratil nic ze své hodnoty.

Jaký je váš zatím nesplněný sen?

Žádný takový není. Mám vše, co si lze jen přát, nic dalšího nežádám. Snad jen, ať je mi osud i nadále příznivě nakloněn a moje šťastná hvězda svítí dál.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Eva Procházková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oblečení a obuv: Pánské obleky Bandi www.bandi.cz

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Hotel Grandior Prague www.hotel-grandior.cz

Le Hotel Group www.le-hotel.cz

Hotel Partner www.hotelpartner.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Podnikatel, který sám vstoupil na trh se dvěma hotely v Praze, přišel po letech s nápadem: ukázat lidem možnosti pobytů po celé republice. Jedná se o výběr neobyčejných míst, která vás mnohdy překvapí kapacitou a situováním. Mají však společného jmenovatele a tím je Amazing Places, projekt, který vám nabízí přehled, kde najít to ideální zákoutí, kde chcete trávit vysněným způsobem svůj volný čas. Petr Kotík pochází z umělecké rodiny a to se také odráží v interiérech obou jeho hotelů (pozn. redakce: Art Hotel Praha a Hotel Casa Marcello). Podniká společně s manželkou Kateřinou, se kterou mají tři děti.

 

Kouzelná místa, tedy Amazing Places, jste se rozhodl mapovat a sdružovat z jakého důvodu?

Úplně prvotní myšlenka na Kouzelná místa v ČR u mě vznikla asi před čtyřmi lety, kdy jsem si uvědomil, že mám problém vybrat si, kam na dovolenou u nás, resp. že mám problém se jakkoliv zorientovat ve změti stovek a tisíců nabídek na ubytování, které ale nejsou nijak kvalitativně rozděleny.

 

Své plány jste ale odsunul, jak se říká, k ledu…

V té době jsem otevíral novou luxusní restauraci v Praze, k tomu všední starosti s hotely, které provozujeme s manželkou rovněž v Praze, takže projekt Amazing Places jsem musel na pár let jaksi „odložit“ na příhodnější dobu.

 

K jakému účelu, nebo lépe řečeno komu, je určen projekt Amazing Places?

Jednoduše řečeno AP je projekt pro všechny lidi, kteří se rozhodli cestovat po celé ČR a chtějí něco „navíc“. Nebo jinak, AP je pro všechny lidi, kterým není jedno, kde zůstanou přes noc, kde se mohou dobře najíst, nebo hledají úžasné místo, kde zrelaxovat své tělo. Dlouho u nás přetrvával názor a částečně přetrvává dodnes, že za zážitky a kvalitou služeb musíme vycestovat do zahraničí, což je právě jeden z cílů mého projektu – bořit tento mýtus, který možná platil dříve, ale už ne dnes. A když vidím ten neuvěřitelný „hlad“ české veřejnosti po všem, co vybočuje a co se vymyká očekávanému standardu kvality služeb, na který jsme byli zvyklí, tak mám z toho zaprvé radost, že to nedělám jenom pro sebe, ale také mám radost za všechny majitele a provozovatele těch kouzelných míst, kteří museli jít do velkého rizika a často i do zadlužení, aby mohli právě taková „kouzelná“ místa vytvořit.

foto: Robert Vano

O jaké pozoruhodné prvotní zkušenosti se s námi můžete podělit?

Jeden příklad za všechny. Před necelým rokem, kdy jsem s projektem začal, jsem znal možná jeden funkční mlýn, kde jsem věděl, že fantasticky vaří – byl to Ábelův Mlýn u Turnova. Dnes máme v našem portfoliu více jak 20 českých a moravských mlýnů, kam můžeme vyrazit na romantický víkend či večeři. Každý den stále objevujeme nové úžasné projekty, nejenom mlýny, ale i farmy, statky, kouzelné romantické chaloupky, malé i velké penziony, hotely či výjimečné restaurace.

 

Jak široký přehled přináší „Kotíkův výběr“ pro veřejnost a co si od něj zákazníci mohou slibovat?

Dnes se může veřejnost seznámit s funkční platformou na naší Facebookové stránce – amazingplacescz , kde každý den zveřejňujeme právě takový jeden „amazing“ projekt – a nechat se inspirovat. Vše je zdarma a jediné kritérium, podle kterého vybíráme, je, že se nám prostě musí líbit, musí nás zaujmout. Snažím se většinu míst navštívit osobně, ale některá místa vybíráme i na základě doporučení našich aktivních fanoušků na Facebooku. Ještě širší přehled nabídne vznikající web, který hodláme spustit začátkem listopadu.

 

Amazing Places – Porčův mlýn

Projekt je docela mladý. Jaké v něj vkládáte ambice do roka a do dne?

Už dnes nemáme konkurenci, takže můžu neskromně a s nadsázkou říci, že jsme nejlepší (smích), ale samozřejmě se o nás v tuto chvíli ještě moc neví, takže nejbližším cílem je připravovaná mediální kampaň v příštím roce. Dát o sobě vědět tak, aby každý, kdo bude chtít informace o výjimečném, místě, informaci kam jet, kde zůstat, nebo kde se dobře najíst, tak aby věděl, že všechny tyto informace obdrží právě od letošního listopadu na našem webu www.amazingplaces.cz

 

V jakém ohledu se považujete za průkopníka, co se Amazing Places týká?

Toho, co znamená Mauer a Mauerův výběr pro restaurace, bych chtěl dosáhnout jako Kotík s projektem Amazing Places – takže jako průkopník se částečně budu moci považovat právě mimo zmíněné restaurace. Ale rozhodně ne již dnes, kdy je projekt teprve v začátcích. Každopádně mě to hrozně baví. Baví mě objevovat všechna ta zajímavá místa a potkávat úžasné lidi, kteří mě inspirují. Když o tom tak přemýšlím, možná to máme tak trochu podobné – vy se svým projektem Best of a já
s Amazing Places.

 

Kdo je ten konečný zákazník, který podle vás službu nejlépe ocení?

Všichni, jednoznačně všichni, kteří prahnou po originálních prožitcích a upřednostňují kvalitu před kvantitou. Všichni, kteří se nespokojí s málem, chtějí něco víc a nechtějí být zklamaní. Pro milovníky masových dovolených, akcí, či vyznavače slevových portálů asi nebudeme ti praví. Zkrátka náš člověk, potažmo zákazník, je ten, který vyhledává nevšední, autentický, v našem slovníku „kouzelný“ prožitek a je schopen tuto kvalitu nejenom poznat, ale i finančně ohodnotit.

foto: Robert Vano

 

Služby tohoto charakteru se setkávají s celkem velkým zájmem. Co lidé podle vás v tomto ohledu řeší, co je nejvíce zajímá?

Osm měsíců, den co den, zveřejňujeme na naší FB stránce nové a nové příspěvky/recenze. Absolutně nejvyšší míru aktivity a sdílení mají malé penziony, apartmány a chalupy. Právě ty, které nejvíce zpodobňují pojmenování „kouzelná místa“. A pak se to liší od každého jednotlivce zvlášť. Někdo hledá klidné opuštěné místo uprostřed lesů, někdo potřebuje vyžití pro rodinu s dětmi, jiní hledají romantické místo na své výročí, oslavu.

 

Dáváte prostor pro hodnocení i klientům? Mohou se nějak zapojit?

Snažíme se co nejvíce lidi vtáhnout, zapojit do dění, nejčastěji formou různých soutěží a anket a samozřejmě i zajímavých výher. Vlastně i díky tomu jsme získali zhruba třetinu všech úžasných tipů. Protože stránka je nekomerční, lidé umisťují své tipy kolikrát přímo na stránku, případně sdílejí vlastní zkušenosti s ostatními. Z několika „tipařů“ se stali i naši externí spolupracovníci, díky nimž si vytváříme síť spolupracovníků napříč republikou. Připravujeme i hodnocení přes naše webové stránky.

 

Čemu by podle vás měli hosté věnovat nejvíce pozornosti, když si vybírají ubytování?

Pokud chcete mít co největší jistotu, že nesáhnete tzv. „vedle“, zjistěte si hodnocení přes několik na sobě nezávislých serverů a webů. Doporučuji google.com , seznam.cz, a kromě od listopadu funkčních stránek amazingplaces.cz , můžete zkusit i tripadvisor.com nebo největší světový rezervační systém booking.com. Já osobně dám hodně i na osobní kontakt. Pokud někdo dlouhodobě telefon nebere, není do telefonu ochotný a příjemný, tak je vždy něco špatně, resp. takovému místu se raději vyhnu. Rovněž je dobré, aby fotografie udávané na webu odpovídaly skutečnosti. Naprostá většina majitelů a provozovatelů ocení, když si uděláte rezervaci přímo přes jejich webové stránky, nebo telefonicky. Odpadne jim provize, často i 20–30 % pro zprostředkovatele.

 

Sám podnikáte od svých dvaceti let. Čím vás obor hotelnictví tolik zlákal, když jste z umělecké rodiny?

Hotelnictví jsem nevystudoval, dokonce nemám ten termín rád, horší pro mě, resp. pro mé uši, je už snad jen hoteliér – v našem prostředí to má pořád tak trochu lehký pejorativní nádech z dob minulých. Já chtěl být „nezávislým“ umělcem jako velká část mé rodiny, ale bohužel něco jiného jsou osobní ambice a něco jiného schopnosti. Mé umělecké schopnosti i vzhledem k úspěchu mých rodinných předků, zvláště dědečka a pradědečka, nejsou zatím nijak přesvědčivé. O to víc ale mají můj velký respekt ti, kteří se uměním zabývají, a pro které je umění srdeční záležitost. Alespoň malou část mé touhy jsem vtiskl do našeho prvního hotelu, který se jmenuje Art Hotel Praha, jehož součástí je zajímavá sbírka české moderny 20. století.

 

Podnikáte spolu s manželkou. Jak se vám daří koordinovat společný pracovní život a udržet tempo?

Vlastně díky své překrásné ženě jsem se dostal k tomuto oboru – v jejím mladém věku se dostala na velice zajímavé místo ředitelky hotelu v centru Prahy. Já v té době pracoval a podnikal v oblasti realit a developmentu, a protože jsme ještě v roce 1999 nevěděli, že v Praze chce hotel stavět „každý druhý“, tak jsme se společně rozhodli, že do toho půjdeme. Posléze jsme ale zjistili, že stejný nápad postavit si a provozovat hotel má spousta ostatních dobrodruhů. Problémy s tímto neregulovaným boomem nových a nových hotelů přetrvávají v Praze doposud. Na druhou stranu je to výhodné
pro koncového zákazníka, který má díky tomu v Praze možnost velmi kvalitního ubytování za velmi přijatelné ceny. To je ale zase na úplně jinou a delší debatu.

 

Jak jste se popasovali s kombinací práce a soukromí?

Kdo pracuje v gastronomii nebo v cestovním ruchu, tak vám asi každý řekne, že práce a soukromí se neustále prolínají, což samozřejmě není dobře. Domů si taháte často problémy z práce a pak si zaděláváte na problémy v soukromí. Tím jsme si prošli i my, vlastně si tím procházíme neustále s tím rozdílem, že v posledních letech se vědomě snažíme oddělovat práci a soukromí. Je to takový neustálý boj. (smích) Jak praví jeden český psycholog: „Kdybych mohl, tak nechám uzákonit zákaz společné práce manželů a partnerů!“ A něco na tom je.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci s Amazing Places www.amazingplaces.cz

Art Hotel Praha www.arthotel.cz

Hotel Casa Marcello www.casa-marcello.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

K obchodním dovednostem prodejce automobilů patří umění jednat s lidmi, a to jak na úrovni prodejce vs. zákazník, tak na úrovni spolupráce s kolektivem. Když přijdete do autosalonu Kopecký na Praze 10, nebudou na vás dělat dojem jen vystavené vozy, které si můžete koupit či zapůjčit, ale ten jako tikající hodinky sehraný kolektiv lidí, kteří se pro práci v tomto oboru zapálili. Martin Vodička reprezentuje francouzskou značku vozů, které si podávají ruku s inovacemi tak často, že vás to nenechá v žádném směru klidnými. Jednou vyzkoušíte a už navždycky vám zůstane ten nutkavý pocit, který Martin Vodička důvěrně zná.

Čím je podle vás vaše profese specifická a proč jste zvolil právě tuto?

Specifická je asi tím, že prodáváme produkty, které všichni chtějí, ale ne pro každého jsou lehce dosažitelné. Je zde obrovská konkurence, a pokud chce být obchodník dobrý, musí do toho dát srdce a obrovské nasazení. Většinou je to práce na celý život a minimálně v mém případě jsem díky ní našel mezi zákazníky i spoustu skvělých dlouholetých přátel. Je to dáno asi i tím, že u nás je auto vnímáno jako další člen rodiny a zákazníci od nás očekávají, že se na nás mohou kdykoli obrátit v případě potřeby. A ono tomu tak ve skutečnosti je. Dostal jsem se k této profesi víceméně náhodou, protože jsem chtěl před lety udělat nějakou změnu a dodnes toho nelituji. Práce se mi stala koníčkem a to je myslím si v životě hodně důležité.

 

O co by se měli klienti v autosalonu zajímat nejdříve?

Myslím si, že stejně jako všude jinde bude i v autosalonu záležet na prvním dojmu. Můžete dělat, co chcete, investovat, do čeho chcete, ale pokud zákazník nebude mít od začátku pocit, že je někde, kde se o něj vždy postarají, je velice pravděpodobné že už nikdy nepřijde. Zákazník by si proto měl především všímat toho, jak zaměstnanci salonu komunikují, jak poslouchají a jak vstřícní jsou při řešení jeho požadavků. V našem businessu je důležité se zajímat o dostatečné skladové zásoby, rychlost servisu, disponibilitu náhradních vozidel, asistenční služby. Nakoupit a prodat dnes umí skoro každý, ale postarat se o klienta, když má problém, už jen málokdo.

 

Jaká je postupnost priorit při obchodním styku v autosalonu?

Tak za prvé – z pohledu zákazníka potřebuji vnímat ze strany zaměstnanců firmy, obchodu, kanceláře, a podobně především to, že jsou profesionály na svém místě, že je práce baví a že mají chuť a potřebu mi pomoci vyřešit důvod, proč jsem za nimi přišel. Pak samozřejmě hraje svoji roli i cena, kterou jsem ochoten za danou službu či produkt zaplatit.

A za druhé – z pohledu obchodníka jsem pak s ohledem na výše uvedené schopen se velice snadno vžít do pocitů zákazníka, a proto i služby, které nabízíme, vychází z toho, co bych očekával od nás já sám. Záleží mi na tom, aby mě zákazníci vnímali jako partnera, který je zde pro ně a snaží se jim pomoci nalézt to nejlepší řešení.

 

Jak se podle vašich zkušeností odlišuje přístup k nakupování automobilů u žen a mužů?

Žena je i při koupi auta, stejně tak jako v životě, mnohem praktičtější. Dokáže přesně popsat to, o co jí jde, co je pro ni důležité a na čem jí záleží. Nemusí znát technické věci a hlavně se za to nestydí. Kvůli tomu se na nás přeci obrací. S muži je to komplikovanější. Do dveří přijdou s jasnou představou toho, co chtějí, a po chvíli třeba zjistíte, že jejich reálné potřeby hovoří pro zcela jiný model, motor, výbavu a tak dál. Pak záleží na zkušenostech prodejce a správném odhadu osobnosti, která stojí proti němu. Ne každý si nechá poradit.

 

Kdo má většinou při nákupu u vás poslední slovo, pokud jde o pár dvou lidí?

Je to zvláštní, ale častokrát je to při nákupu nového vozu žena a to nemluvím o tom, jakou barvu bude auto mít. Od loňského roku jsme do okruhu otázek zařadili dotazy, které mají prodejcům pomoci rozpoznat, do jaké míry u někoho v rodině o financích rozhoduje žena. I přesto se už kolikrát stalo, že pán tvrdil, že ženu to vůbec nezajímá nebo dokonce že ona do toho nemá co mluvit, ale když jsme po dvou dnech zjišťovali, jak se poptávka vyvíjí, manžel řekl, že se se ženou domluvili a nákup auta ještě odkládají.

 

Když se s člověkem bavíte, dokážete ze svých zkušeností odhadnout, jaký vůz by byl pro něj nejlepší a po jakém voze asi tak sám sáhne?

Dokážu určitě doporučit správnou alternativu vozu, umím si své doporučení i obhájit, případně argumentačně podložit, ale odhadnout, o co bude mít zákazník zájem, jsem schopen pouze v některých případech. Hodně mi pomůže to, jakým vozem k nám přijede, zdali je sám, či s rodinou. To, jaké má oblečení, je zavádějící a v mnoha případech už jsem byl velice překvapen.

 

Máte pocit, že muži schválně zkouší, kolik toho o automobilech víte? A na čem se vás například snaží nachytat?

Určitě k nám občas přijde nějaký fanda do aut a já se rád přiučím. Takoví lidé mají většinou všeobecný přehled a dokážou mi velice precizně vysvětlit rozdíly mezi našimi technologiemi a technologiemi konkurence. Pro mě je to mnohem snazší způsob jak se něco nového naučit, než kdybych si to měl někde vyčíst z knížek.

 

Kdy jste se naposledy setkal s tím, že jste obdivoval nadstandardní znalosti klienta?

Není to zase tak dlouho. Byl to starší muž, který měl auta jako svůj koníček a pravděpodobně za svůj život už rozebral a sestavil několik motorů. Vzhledem k tomu, že byl léta fandou Peugeotu, poučil mě trochu o historii a pomohl pochopit věci, které se na obchodních školeních neučí.

 

Co uděláte jako první, než se svezete novým vozem?

Pro mě je důležitý první dojem, jak na mě auto zapůsobí poté, co si do něj sednu. Když jsem u Peugeotu začal v roce 1994 pracovat, miloval jsem, když jsem přebíral nová auta, protože peugeot vždycky úžasně voněl, když jste si do něj sedli. Je to dáno kvalitou použitých plastů a z osobních zkušeností i s jinými značkami musím říct, že čím levnější značka tím méně přívětivá vůně interiéru. No a pak je to ergonomie interiéru a schopnost si rychle přizpůsobit auto své osobě. Nakonec si musím vždy před jízdou nastavit zvuk v rádiu, to znamená správné výšky , basy, rozmístění zvuku a automatickou hlasitost. No a pak už jenom nastartovat a zařadit.

 

Daří se vám odhadnout vůz „na první dobrou“, nebo vás vozy obvykle překvapí až později?

U Peugeotu je to v pohodě. Než se poprvé svezu, většinou si přečtu něco o parametrech motoru a podvozku. U jiných značek je pro mě důležité se s vozem seznámit na delší cestě.

 

Jak dlouho a za jakých podmínek potřebujete vůz testovat, abyste jej dokonale poznal?

Bydlím za Prahou a jedu domů cca 25 minut. Většinou mi tato cesta stačí k tomu, abych si udělal jasný obrázek o dynamice vozu, jeho podvozku, brzdách a komfortu. Při cestě zpět do práce pak otestuji audio, conectivitu a intuitivnost jeho obsluhování.

 

Patříte k milovníkům rychlé jízdy? Co patří k základům zvládnutí rychlé jízdy tak, aby byla bezpečná?

Jsem milovníkem rychlé jízdy, ale z osobních zkušeností už vím, že ne vždy záleží na tom, co řidič umí. Když jezdím rychle, musím se dívat dvakrát až třikrát dále než při standardní rychlosti a předvídat, co asi který řidič před vámi udělá. Jezdíme často na Moravu a zpět a je to občas celkem zábavná hra, když si se ženou tipujeme, kdo co udělá, podle typu auta, případně písmen na SPZ.

 

Kdy jste se ve voze naposledy opravdu bál?

Často mívám nepříjemný pocit při testovacích jízdách. Je to hrozně nezáviděníhodná situace, protože jedete s potenciálním zákazníkem, který třeba ještě nikdy nejel s autem, které má dvakrát vyšší výkon než to jeho, a navíc vnímáte, že není moc vyježděný. No a teď jaká volit slova, když ho nechcete urazit, protože byste z něj rádi udělali svého zákazníka?

 

O kterých podstatných detailech, byste hovořil jako o těch, které jsou podceňovány ze strany klienta?

Z pohledu vozu je to bezpečnost, vhodnost motoru a vnitřní ergonomie. Lidé jdou dnes po ceně, ale to, jak se ve voze budou cítit, je příliš nezajímá. No a z pohledu služeb je to schopnost jejich prodejce se o ně postarat. Hodně o prodejci napoví, v jakém stavu jsou jeho firemní vozy, jejich stáří a technický stav. Mnohokrát jsem se setkal s tím, že firma nabízí svým zákazníkům jako náhradní vozy třeba auta vykoupená po pěti letech na bazaru s více než 100 tisíci kilometry. Jejich technický stav odpovídal daným parametrům.

 

Když porovnáváte design vs. výkon značky Peugeot, k jakým obvykle docházíte závěrům?

Peugeot měl vždy nadčasový design a velice dobrou vnitřní ergonomii. Výborná sedadla, ve kterých vás ani po tisíci kilometrech nebolí záda. V rámci výkonových parametrů se držel vždy spíše nad průměrem, jelikož nabízel především vozy pro běžné ježdění, pro rodiny, případně mladé lidi. Ačkoli se Peugeot vždy angažoval i v automobilovém sportu a jeho výsledky byly velice dobré, ambice dělat sportovní vozy ve větším měřítku i pro běžné zákazníky nikdy moc neměl.

 

O jakých inovacích u značky Peugeot můžete hovořit?

Mezi největší inovace poslední doby patří u Peugeotu nové podvozkové platformy, které z nově uváděných modelů dělají zcela jiné vozy. Dalšími inovacemi jsou nové motory splňující emisní limity Euro 6 a používání dotykových displejů napříč modelovými řadami.

 

Největší posun Peugeotu za poslední dejme tomu rok dva?

S ohledem na výše uvedené je to především zahájení prodeje nového modelu 308 ve verzi hatchback a kombi. Je to model, na kterém vývojové oddělení Peugeotu udělalo obrovský kus práce a který snese plně srovnání s největšími ikonami třídy. Jejich aktuální obchodní kroky nasvědčují, že i oni to tak vnímají.

 

Jaké způsoby propagace vozů považujete za nejlépe osvědčené, efektivní?

V rámci masové propagace klienty nejvíce ovlivňuje televize s celostátní působností a samozřejmě internet a jeho automobilové servery. Dříve lidé hodně dali i na tisk a recenze novinářů, ale já osobně jim nevěřím. V některých případech jsou srovnávací testy tak nesmyslně pozitivní pro nějaké konkrétní značky, že to až není možné. Pro mě osobně je pozitivní, že si toho všímají i jiní lidé a ptají se nás, jak je to možné. Pro nás jako soukromou společnost je nejlepší pozitivní reference. Bohužel, ta se nešíří tak rychle jako ta negativní, ale je příjemné někam přijít, představit se a slyšet, že to děláme dobře, že nás lidé vnímají kladně.

 

Čím se odlišuje autosalon Kopecký od ostatních?

Snažíme se společně s majitelem a ostatními vedoucími pracovníky vnímat to, jak nás lidé hodnotí, co se jim líbí a co ne. Hledáme nové služby, které si jiní buď netroufnou zavést, nebo je vidí jako přílišnou investici. Nám se riskantní kroky zatím vždy osvědčily a především hodnota těchto služeb je pro klienta ve většině případů mnohem vyšší než jednorázová sleva. Máme největší nabídku předváděcích vozidel, největší půjčovnu náhradních aut, a to napříč modelovou řadou. Aktuálně jsme pořídili sedmi- až osmimístné místné vozy, dodávky různých velikostí a to jsou nemalé investice. K tomu největší servis a sklad náhradních dílů, což se rovná nejrychlejší odbavení na servise.

 

Zaujala mě služba půjčování vozů, kterou u vás sama ráda využívám. Kdo jsou lidé, pro které je tato služba ideální?

Všichni, kteří si váží svého času a pro něž je auto pracovním nástrojem, nebo lidé, kteří si u nás koupí vůz běžné potřeby a čas od času potřebují odvézt něco velkého, více lidí nebo si chtějí jenom udělat radost a užít si třeba víkend. Anebo lidé jako vy, kteří běžně auto vůbec nevyužívají a jenom čas od času se potřebují někam dostat.

 

Nejste nervózní, když máte vozy, které máte zájem v budoucnu ještě dobře prodat, mimo prodejnu?

Nejsme standardní autopůjčovna a nechodí k nám kdokoli z ulice. Většinu zákazníků dlouhodobě známe, a pokud přeci přijde někdo z ulice, skládá u nás kauci a půjčovné platí dopředu. Auta jsou navíc vybavena GPS monitorovacím systémem.

 

V jakém nejhorším stavu vám klient vracel zapůjčený vůz?

Odřené disky a nějaké škrábance jsou v pohodě. Horší je, když někdo nerespektuje zákaz kouření, převozu psů a koček bez transportní klece. Nepříjemné je, když si z auta někdo udělá jídelnu. Coca-cola a káva jde ze sedadel opravdu blbě.

 

Jaká je historie autosalonu Peugeot Kopecký?

Pana Kopeckého znám téměř celou dobu, co pracuji pro Peugeot, ale naše cesty se protnuly až v roce 2010. Po té, co již několik let podnikal úspěšně ve vlastním autosalonu na Vysočině a kolem něho většina lidí už jezdila v peugeotech, chtěl expandovat dále a kde jinde je větší potenciál než v Praze. Jelikož dealerskou síť znal velice dobře a věděl, kde se daří a kde ne, napadlo ho oslovit nejstaršího dealera Peugeot v ČR, který se s ohledem na nepříliš vhodnou vlastnickou strukturu dostal do finančních potíží. Byl to běh na dlouhou trať a klobouk dolů před jeho odvahou a vytrvalostí, ale podařilo se a firmu po nějaké době převzal. Většina původních zaměstnanců byla pro současný business nepoužitelná a bylo nutné udělat hodně zásadních změn, ale myslím si, že nyní je to na dobré cestě. Je před námi ještě velký kus práce, ale loď má skvělého kapitána a pluje dobrým směrem s větrem v zádech.

 

Jak se vám spolupracuje a komunikuje s ostatními autosalony značky Peugeot? Podnikáte i nějaké společné aktivity?

Ne nadarmo se říká, že největším konkurentem autosalonu dané značky jsou ostatní dealeři té značky. Společné aktivity příliš nepodnikáme, pokud k tomu nevybídne importér v rámci například uvedení nového modelu. S ostatními vedoucími a prodejci se velice dobře známe a rádi se vždy sejdeme na nějakém školení, ale v práci si každý řešíme vlastní business.

 

A jaká je vize autosalonu Kopecký na dalších pět let, pokud plánujete takto dopředu?

Samozřejmě že v této branži je potřeba plánovat minimálně pět let dopředu, jelikož požadavky importérů na investice do salonů, vybavení a technologií jsou čím dál tím větší a marže na autech a službách stále nižší. Jsme aktuálně před velkou investicí do rekonstrukce a modernizace dealerství, a jelikož je nutné to řešit za pochodu, je příprava a správné načasování jednotlivých fází o to náročnější.

foto: archiv Peugeotu Kopecký

 

Co je pro vás ve vašem pracovním prostředí nejdůležitější?

Pro mou práci je klíčové být obklopen lidmi, kterým mohu absolutně důvěřovat a mohu se na ně spolehnout. Společně s majitelem, vedoucími prodeje i servisu dáváme firmě maximum a totéž vyžadujeme i od ostatních. Bohužel ne každý to ustojí a je ochoten si vážit práce ve firmě, která kvalitní lidi opravdu umí ocenit. Lidé se spokojí spíše s méně penězi, když za to nemusí odvést tolik práce a nemusí mít zodpovědnost. Tací u nás ale nevydrží.

 

Jaký způsob vedení lidí se vám nejlépe osvědčil?

Snažím se v lidech najít to, čím mohou být pro firmu nejpřínosnější, a následně pak využívám maximálně jejich potenciál. Postupem času se pak pokouším rozšířit jim jejich znalosti a schopnosti o kousek dále, aby si s odstupem času mohli říct, že jim práce v naší firmě něco nového dala. Bohužel je čím dál tím náročnější najít vhodné lidi, kteří by se rychle zapracovali a obstáli by v naší firmě. Čím jsou zákazníci náročnější, tím náročnější musíme být my při výběru zaměstnanců.

 

Máte návod na to, jak ve své práci nevyhořet?

I já se postupně snažím rozšiřovat si své obzory a učit se novým věcem. Posouváme si neustále své cíle a vymýšlíme nové věci. Zároveň jsem si vyčlenil určitý prostor na sport, zábavu a samozřejmě i rodinu, i když na tu přes týden příliš času bohužel nezbývá.

 

Když už si vyrazíte někam ve svém volnu, jaká místa vyhledáváte?

Mám rád přírodu, hory a spíše vyhledávám klid než přeplněné ulice či nákupní centra. O víkendu chodíme občas se ženou a s přáteli hrát badminton nebo se snažíme odpočívat společně s dětmi.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno ve spolupráci:

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz 

GrandioR Hotel Prague www.hotel-grandior.cz 

LE Hotels Group

Peugeot Kopecký www.kopecky.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Česká inovace je obecně prospěšná společnost založená v roce 2011 skupinou manažerů, kteří se rozhodli po krizi a „blbé náladě“ aktivně přispět ke zvyšování konkurenceschopnosti českých podniků. Libor Kašparovský byl jejím ředitelem jmenován v roce 2015. Úkolem České inovace je vyhledávat nadějné projekty a lidi-inovátory, propojovat je s investory a pomáhat jim v cestě k realizaci jejich nápadů. Úkolem Libora Kašparovského je racionálně řídit Českou inovaci, oslovovat a získávat partnery, zvyšovat inovační gramotnost a bourat bariéry, které před inovátory stojí. Bývalý korporátní manažer přináší společnosti nový přístup, novou energii, nové metody.

Pane řediteli, sluší se pogratulovat k vašemu jmenování. A hned první otázka: Jak dlouho dopředu jste o svém jmenování věděl a jak jste se připravoval?

Děkuji za gratulaci. Jsou situace, na které se nemůžete připravit dostatečně. Jsme malá organizace, hodně mladá, a já bych měl výrazně přispět k jejímu rozvoji. Mým příchodem získává společnost manažerské vedení, chci se pokusit o její racionalizaci, chci inovovat Českou inovaci. Doporučil mě můj předchůdce, měl jsem určitou „zkušební dobu“, abych se rozhlédl, pak jsem byl do funkce jmenován správní radou.

Rozmýšlel jste se, nebo jste věděl hned, že tahle práce bude pro vás to pravé?

Ano, důkladně jsem všechna pro a proti zvažoval. Přišel jsem z vysoké manažerské pozice, pracoval jsem jako poradce generálního ředitele Allianz pojišťovny. Kývl jsem na nižší finanční ohodnocení, šel jsem do rizika, z „teplého“ místa do nejistého. Proč? Z přesvědčení. Je to o hodnotách, které vyznávám, o energii, kterou mi tato práce dává, o lidech, s nimiž se tu mohu potkávat. Jsem přesvědčen o smyslu a důležitosti mé práce.

Jakou představu o své profesní cestě jste měl jako student?

Jsem humanitně vzdělaný středoškolský kantor, vystudoval jsem český jazyk a společenské vědy. Učil jsem tři roky na střední škole, poté jsem na několik let odešel na zkušenou do USA. Původně jsem učit chtěl, ale mé představy a realita se hodně lišily. Kdyby měla práce učitele společenský kredit a byla přiměřeně zaplacená, učil bych nejspíš dodnes. Na druhou stranu mnozí učitelé se v pohodě uplatňují i v manažerských funkcích, jsou totiž zvyklí vzdělávat se, umějí vést a řídit.

Vraťme se k vaší současné práci – proč je vlastně inovace tak důležitá?

Inovovat se musí, je třeba vědět, co se bude vyrábět za rok, za dva, je třeba se připravit na budoucnost. Pokud na ni firma nemyslí, sama se odsuzuje k neúspěchu. My české firmy upozorňujeme na to, že se blíží 4. průmyslová revoluce, digitalizace a robotizace veškeré výroby, a ČR jako proexportní stát musí být připravena, musíme minimálně držet krok. Vyspělé ekonomiky se adaptují už dnes, nesmíme zaspat. A samotný termín „inovace“? Je takovým zaklínadlem dneška a je poměrně těžké ho přesně vymezit. Spolu s partnery České inovace aktuálně vytvořím inovační slovník, který nové termíny vyjasní.

Vy spolupracujete jak s jednotlivými firmami, tak s inovátory…

Ano, náš záběr je velmi široký. Spolupracujeme s malými, středními podniky i s korporacemi, s vědou a výzkumem, s akademickou sférou, veřejnou správou, s partnery, kteří se stávají našimi donátory. No a samozřejmě i s jednotlivými inovátory, které se snažíme propojovat s praxí, pomáháme jim nastartovat jejich jednotlivé projekty.

Jakým způsobem?

Především prostřednictvím soutěže „Česká inovace roku“ – letos proběhl už čtvrtý ročník této soutěže. Jejím cílem je vyhledávat a podporovat inovátory, pomáhat jim orientovat se a pohybovat se v prostředí byznysu, zprostředkovat jim důležité kontakty. Na soutěž navazuje každoročně festival „Česká inovace“. To je svátek inovátorů, na kterém se sejde kolem pěti set lidí, kde se soutěž vyhodnocuje, vyhlašuje se z šesti soutěžních kategorií absolutní vítěz. Probíhají tam různé formy setkávání, workshopy, diskuse, vyměňují se zkušenosti. Vynikající atmosféra!

Kolik lidí tvoří firmu Česká inovace, kolik máte spolupracovníků?

Jsme neziskovka, jedinými placenými zaměstnanci jsem já a moje asistentka, všichni ostatní, je jich kolem dvaceti, pracují zcela zdarma, dobrovolně, s nadšením, z hlubokého zájmu o věc. To, že s nimi mohu spolupracovat, mě velmi obohacuje. Naším cílem je popohnat Česko v inovacích do „první ligy“. Baví nás to, věříme, že naše práce má smysl. Jsme v roli sloužících, pomáhajících – je to rozměr, který přesahuje hranice firmy. Pro mnohé lidi, orientované na výkon, to zní skoro podezřele, hledají a nenacházejí v tom „byznys model“.

Jak s takovými podnikateli jednáte?

Přicházím jim nabídnout pomoc. Bývají překvapení, nejsou zvyklí dostávat, spíš se obávají, jaké zdroje budou muset uvolnit. Samozřejmě pokud chce firma inovovat – a my se jim snažíme vysvětlit, že je to nezbytné pro každého, kdo chce uspět – musí na to mít připravenou vizi, strukturu, rozpočet a hlavně vůli. Když mají zájem a nevědí, jak začít, můžeme jim zprostředkovat různá setkání, kde se o tom mohou pobavit, doporučíme jim experta, který jednoduchou metodou stanoví inovační potenciál firmy a jejímu řízení doporučí patřičné kroky. Je už pak jen na nich, zda se jimi budou řídit a začnou inovace řešit.

Co bylo vaším prvním počinem na ředitelském postu?

Nejsem typem revolučního ředitele, který přijde a všechno změní. Myslím, že to, co dobře funguje, by mělo fungovat dál a změny k lepšímu přicházet postupně. Mým prvním počinem bylo zvolení nové správní rady, abych měl zázemí pro svou činnost, noví lidé přicházejí s novými kontakty, novými myšlenkami, novým pohledem. Pak jsem se hodně zaměřil na partnery – ti nám dávají „benzín do motoru“. Začal jsem iniciovat miniprojekty, na nichž si partneři budou vytvářet své promo, realizovat své obchodní cíle a zároveň jsou důležité i pro inovační komunitu.

Jak je přesvědčujete, aby „benzínu do motoru“ bylo dost?

My fungujeme opravdu jen díky penězům našich partnerů – sponzorů, donátorů. A mým úkolem je dávat jim za jejich peníze jasnou hodnotu. Zveme firmy na „inovační hřiště“, kde je zviditelňujeme, zvyšujeme inovační gramotnost a bouráme inovační bariéry. Zatím posledním velkým partnerem, kterého se mi podařilo získat, je Česká spořitelna. Partnerství uzavíráme obvykle na rok, je to kvůli určité dynamice, chceme, aby to partnerům stále dávalo smysl. Za dobu působení České inovace jsme měli přes šedesát partnerů. Někteří s námi jdou od začátku (např. konzultační firma PwC, nebo firma 3M), jiní třeba změní své priority sponzoringu a podporují jiné aktivity.

Takže se může stát, že kvůli nedostatku peněz skončíte?

Stát by se to mohlo, ale je úkolem ředitele, aby se to nestalo, aby se nám případná kritická období podařilo přestát. Neustále s firmami jednám, snažím se šířit naši myšlenku, že jde o vztah a práci, což je výhodné pro všechny zúčastněné.

Překvapilo vás něco ve vaší práci, je něco obtížnější, než jste čekal?

Očekával jsem, že právě získávání dlouhodobějších partnerů bude jednodušší. Já sám bych na podobnou nabídku reagoval okamžitě, oni jsou ostražití. Překvapilo mě, že mnoho lidí nemá zkušenost s neziskovkami, neznají neziskové projekty. Přitom v nich pracují lidé s nádhernými lidskými vlastnostmi a já jsem velmi rád, že mi tento rozměr vstoupil do života. Snažím se jim říci, že jsou i jiné hodnoty než práce přes čas a na plný plyn, že je i zdraví, rodina, přátelé – mluvím s nimi o psychohygieně života, o etice podnikání – jsou to velká témata.

Jak se o vás inovátoři dozvídají?

Při každoročním vyhlašování soutěže probíhají klasické marketingové kampaně, soutěž pomáhají popularizovat i naši partneři. Oslovujeme i účastníky různých regionálních soutěží podobného charakteru, možností je mnoho. Ročně míváme v soutěži více než 120 projektů.

Dostává od vás každý z účastníků soutěže zpětnou vazbu?

Ano, myslím, že je to pro každého velmi důležité, a navíc tito lidé nemají problém ani sdílet své neúspěchy, a to je zase velmi poučné pro další inovátory. Při tomto množství je to pro nás ale obtížné. Inovace jsou z mnoha oborů, v různé fázi (idea, prototyp, produkt), u mnohých musíme dohledávat jejich unikátnost, ochranu duševního vlastnictví, registraci průmyslového vzoru. Máme téměř sto externích porotců, kteří s námi spolupracují jednou v roce a věnují se vyhodnocování jednotlivých projektů, hlavní porota je tvořena „kapitány českého průmyslu“. Do budoucna přemýšlíme o tom, že práce projdou určitou preselekcí, abychom všechno zvládli.

Češi jsou známi svým kutilstvím, „všeumělstvím“, projevuje se to i ve vaší soutěži?

Některé příběhy našich inovátorů jsou velmi půvabné, např. jednoho z nich vykázala manželka s pokusy do sklepa, a když pak za ním přijela delegace inženýrů z Německa, museli do sklepa jednotlivě po žebříku dolů… Tito lidé bývají i velmi skromní, často neumějí vystupovat před větším publikem – těm nabízíme pomoc s prezentacemi, pořádáme různá školení, učíme je vystupovat před kamerou. Naším cílem je být jim určitou oporou, když narážejí na nepochopení, podporovat je, přesvědčovat jejich okolí o správnosti změn, o které se pokoušejí. Pro vítěze kategorií natáčíme zdarma video-medailonky, jimiž se dále prezentují.

Která práce inovátorů vás hodně zaujala?

Velmi smysluplný byl projekt letošního vítěze – plnohodnotná pitná voda vyfiltrovaná z prasečí kejdy. Myslím, že celosvětový nedostatek pitné vody předurčoval tento nápad k jasnému prvenství v soutěži. Autoři vytvořili kaskádový mechanický filtr, který na jedné straně zajistil nezávadnou pitnou vodu, ze zbylé sušiny pak vznikly peletky na topení, což je podle mě geniální. A nebojte, ta voda byla velmi chutná, všichni na festivalu ji ochutnali. Ale všechny letošní vítězné práce byly velmi zajímavé. Je sympatické, že někteří inovátoři se objevují opakovaně – např. firma, která vymyslela motorizované kolečko (tzv. Motúčko) na převážení těžších nákladů. Každý rok přihlašuje jeho novou generaci. Těšíme se, s čím přijde příští rok.

Prosadila se už některá z inovací, které prošly vaší soutěží, v zahraničí?

Vítězové loňského ročníku, firma Gravelli, vymyslela pro výrobu interiérových prvků průhledný beton. Naše partnerská firma 3M jim zařídila výjezd do USA, kde se potkali se zahraničními investory a navázali tam obchodní kontakty. Dovést soutěžní práci do takového stadia je velkým úspěchem i pro naši neziskovku, důkazem, že naše práce má smysl. Snažíme se, aby i letošní vítězové se svými filtry na pitnou vodu měli podobný úspěch, už jednají o pilotním provozu, propojujeme je s odborníky, kteří jim mohou pomoci.

Je na vás, jako nového manažera firmy, dozorčí rada přísná, nebo jste ještě „hájený“?

Tohle diplomaticky: Jsou na mě spravedlivě přísní, žádné hájení nebylo, ale já s tím nemám problém. Byl jsem vhozen do vody a plavu, jak nejlépe dovedu. Myslím, že to o člověku hodně prozradí, ukáže, kolik vydrží a jak si umí poradit.

Kolik hodin denně se věnujete své práci? Máte čas na koníčky?

Inovace mě provázejí i mimo pracovní dobu, je to taková moje „pozitivní deviace“. Kudy chodím, tudy mě napadá, co by se dalo v tom či onom vylepšit. Nejsme FIRMA, nedostávám úkoly, z nichž bych byl extrémně vystresovaný, přesto je má práce hodně časově náročná. Ale na relaxaci si čas najdu – jako bývalý češtinář se věnuji literatuře, začal jsem malovat, rád cestuji.

Co vás na vaší práci nejvíc baví, co vám dělá největší radost?

Na to se mě zeptejte tak za dva roky… Zatím jsem hlavně rád, že mohu dělat dobrou věc s dobrými lidmi, že se Česká inovace nezpronevěřuje svým základním cílům, s nimiž byla vytvořena, tedy inspirovat, propojovat, rozpohybovávat českou inovační scénu – to je absolutní základ naší snahy. Každá činnost, jejímž cílem je dostat Česko na vyšší úroveň a udělat z něj ještě lepší místo k životu, stojí za to.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Eva Procházková

Foto: Česká inovace

Oficiální stránky České inovace www.ceskainovace.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Podnikatelka, která sama ženy v podnikání podporuje. Historicky například z jedné z klíčových pozic v Moravské asociaci podnikatelek a manažerek regionálního klubu Brno. Společnost AUDICA se sídlem v Brně založila Pavlína Langerová s chutí rozvíjet nejen druhé, ale také sebe sama, což se jí úspěšně daří zejména díky otevřenosti, pracovitosti a dobrým zásadám. Její společnost se záhy stala na trhu vzdělávání, poradenství a koučování tzv. silným hráčem. Pavlína Langerová dokázala skloubit práci a rodinný život a našla si čas i na rozvíjení vlastních zálib, mezi něž patří potápění, kterému se dlouhodobě aktivně věnuje.

Kdy a proč jste si vybrala zrovna obor, ve kterém jde o vzdělávání?

Začátek přišel po mé manažerské pozici v personální agentuře společnosti Manpower v Praze před 17 lety. Mým úkolem bylo vybudování pobočky v Brně a už tehdy jsem pochopila, že bez soustavného vzdělávání v něm sama neobstojím. Byla to doba, kdy se zásadně měnila výběrová řízení, firmy již nechtěly kandidáty jen na základě životopisů, ale požadovaly i testování kandidátů pomocí assessment center a další jejich rozvoj ve vzdělávání, ať manažerském či jiném.

Jaké cíle jste měla na začátku a v čem se zásadně změnily?

Mým cílem na začátku bylo naplnění manažerské smlouvy, to znamená vybudování samostatné a úspěšné pobočky. To se povedlo a mně se uvolnily ruce na vlastní podnikání, a to již z oblasti personalistiky na založení vlastní společnosti v oboru vzdělávání.

Jak dlouhodobé cíle je podle vás ideální si stanovovat?

Ideální je kombinace krátkodobých i dlouhodobých cílů, a to od týdne, protože celá Evropa funguje v týdenních rytmech, až třeba po desetileté. K těm se dobře směřuje pomocí jednotlivých kroků, které daná osoba musí akceptovat, a to nejen sama, ale se všemi, kdo se na nich budou podílet.

Kdo jsou obvykle lidé, které školíte, koučujete?

Jsou to jednotlivci i společnosti, většinou z České republiky a napříč celým spektrem, od podnikatelů a podnikatelek, přes školství, státní instituce, zdravotnictví až po neziskové organizace.

foto: Lenka Hatašová

Koučink je obor, do kterého laik těžko pronikne. Co to vlastně obnáší, být koučem?

Koučink je o zvládnutí metodiky, jde o hodně hodin učení se, o naslouchání, respektu i úctě ke koučovanému. Kouč věří v potenciál koučovaného, sám mu nesmí radit, vede jej k cíli a učí ho pracovat na svých cílech. Prostě žít kvalitně tady a teď, a to ve všech oblastech jeho života, rodinném, pracovním i osobním.

Kde ideálně by měl koučing probíhat?

Tam, kde mají oba klid a mohou se na koučování soustředit. Ideální je místnost, kde jsou okna, možnost větrání i denního světla a kde nesedí proti sobě, ale vedle sebe, v tzv. koučovací pozici. Kouč dělá ze sezení zápis a je potřeba, aby koučovaný do něj stále viděl.

Jaký je váš názor na koučování po Skypu?

Pro někoho může být příjemnější, někdo bude preferovat osobní koučování, kde se využívají všechny složky komunikace – a to rétorika i neverbální komunikace. Záleží na dohodě obou stran. Já preferuji osobní kontakt a Skype jako doplňkový nástroj.

Jaká vidíte největší úskalí vaší práce?

Kouč pracuje se všemi složkami inteligence, IQ, EQ i CQ. IQ se týká studia, které je zakončeno mezinárodním certifikátem a zkouškami, také velkým počtem odkoučovaných hodin. EQ neboli emoční inteligenci, či česky vcítění, musí kouč stále zapojovat. Úskalím může být příliš velké vcítění. Kouč musí poznat, kdy se jedná ještě o koučování a kdy je vhodné koučování ukončit a nabídnou např. kontakt na psychologa. A CQ neboli kreativní inteligence, je potřeba také, jedná se o stálý trénink i samotného kouče v koučovacích metodách, ve vzdělávání, v tom, že se nesmí držet stereotypů.

Používáte při školení či koučování i nějaké nekonvenční metody?

Používám doporučené metody, např. metodu 3 dobrých rádců, kdy se koučovaného ptám, co by mu poradily 3 osoby, kterých si velmi váží, a potom ho tyto rozhovory nechám prožít. Také je možné uvolnění v hladině alfa, či práce s koučovacími kartami, kde se pracuje s metodou vizualizace cíle.

Někým jako koučkou, spíše pomocnou rukou, jste byla svého času v Moravské asociaci podnikatelek a manažerek regionálního klubu Brno. Dnes už je možná název pozměněn. Kudy vedla vaše cesta do této organizace?

Při začátku svého podnikání jsem hledala sdružení, kde bych se o své zkušenosti mohla podělit a sdílet je, a v Brně jsem našla právě tuto organizaci. Nyní je již zavedena i v Praze a jiných městech.

Jak vnímáte tuto organizaci přínosnou společnosti obecně?

Organizace sdružuje ženy podnikatelky a manažerky, v tomto roce slaví 20 let trvání. Pomáhá ženám nejen s podnikáním, ale i přenosem zkušeností od úspěšných žen, a to formou pravidelných setkávání, mentoringu, projektů a mezinárodních konferencí.

Co nejdůležitějšího jste se v ní sama naučila?

Pro mě byla velkým přínosem samotná setkání s podobně smýšlejícími ženami a potvrzení si, že pouze spokojená žena dělá spokojené i své okolí. To znamená pracovat s úctou k ostatním i sobě samotné a myslet právě na slaďování pracovní profese i s osobním životem.

Co myslíte, že ženy v podnikání a managementu nejvíce postrádají, kde mají slabiny?

Moje zkušenost je, že si málo věří a že se mnohdy bojí podělit se o své starosti i v rámci rodiny. Hodně v nich má v sobě model: „musím to zvládnout sama“, ale bez podpory blízkých to nejde.

Slyšela jsem, že naší nejsilnější předností je přiznat si vlastní slabiny. Co si o tom myslíte?

S tímto tvrzením souhlasím, učím v koučování, ať si člověk převede slabiny na rezervy, a s tím už se daleko lépe pracuje.

foto: Lenka Hatašová

Naopak pro některé ženy může být složité přiznat si své přednosti. Jak na to?

Bohužel se obecně málo chválíme, někdy to čekáme od ostatních, ale mozek to nerozlišuje, je rád, že ta pochvala prostě je, stačí si ji říci i tzv. v duchu. A psychologové potvrdili, že když je pochvala konkrétní, posiluje nám to zdravé sebevědomí.

S kým a jak se vám pracuje, když se podíváme na vaši úlohu koučky z genderového pohledu?

V koučování mám ženy i muže, na genderovou otázku tam také narážím, většinou předsudky zmizí, když si uděláme ukázkovou hodinu zdarma a dotyční pochopí, o čem koučování je a kde je jeho přínos.

Vaše společnost AUDICA nabízí celou řadu možností. O jaké programy je největší zájem?

Firmy v dnešní době řeší marketingové strategie, je to obor, který propojuje přesně to, co chtějí jejich zákazníci, aby to firmě přineslo zisk. Dále o manažerské dovednosti, jako je vedení a řízení lidí, umění zvládat konflikty, umění profesionální prezentace a rétoriky, time managementu, work lide balance, a třeba i rozvoj kreativního myšlení a koučování.

Které naopak patří k méně atraktivním, ale neméně důležitým?

Podceňuje se umění efektivní komunikace, a ta je naprostý základ ke všem ostatním dovednostem.

Máte stručný návod na udržení pozornosti?

Buďte připravení, dejte do toho váš zájem, emoční inteligenci, a naučte se dobře prezentační dovednosti. Využijte i poznatky z marketingu, a to, že např. očima vynecháme všichni úhel 30 stupňů vpravo i vlevo od svého těla. Tito posluchači se potom mohou nudit.

Jaké znaky neverbální komunikace o lidech nejvíce prozradí?

Ne nadarmo se říká, že oči jsou okna do duše. Proto v Evropě kouč či lektor pracuje s očním kontaktem a zároveň s vcítěním do svých posluchačů. Gesta mohou být někdy nesprávně interpretována, doporučuji sledovat celou řeč těla.

Jak pracujete s aspektem zavděčit se co možná nejvíce lidem, což musí být nesmírně těžké?

Hodně se zvládne kvalitní přípravou a vědomím, že všichni účastníci jsou pro vás stejně důležití. Pracuje se s očekáváním, které si na začátku ověříte, potom se lépe strefíte.

Vy sama máte, nebo měla jste svého kouče? Najímá si kouč kouče?

Ano, je dobré, když i kouč má svého kouče, protože i jeho to nesmírně rozvíjí.

Jakým způsobem naplňujete svůj volný čas určený pro odpočinek?

Mít čas na odpočinek je nesmírně důležité, je to nejen dostatek spánku, ale i čas sama pro sebe. Věnuji se technickému potápění, jednou týdně mě najdete pod vodou s lidmi, se kterými tento koníček sdílím. Je to o prima partě i samotném pobytu ve vodě. Do toho cvičím každé ráno jógu.

Jaký máte názor na aktivní dovolenou? Funguje to na dobití energie?

Na mě to funguje, ale věřím, že každý to máme jinak, někdo bude rád relaxovat u moře nebo v přírodě, já pod vodou nebo aktivně na horách.

Kdybyste mohla něco v životě vrátit, co by to bylo?

Jsem spokojená se vším, co jsem prožila a prožívám.

Jak vidíte sama sebe, jak si připouštíte vlastní úspěch?

Sebe vidím jako úspěšnou podnikatelku, manažerku i koučku. Vybudovala jsem vlastní společnost, dostudovala v Praze před 4 lety vysokou školu s oborem marketing, kterou jsem si moc přála, vychovala dvě dcery, které jsou obě na vysokých školách a umím si sladit svůj pracovní i rodinný život tak, že mě stále práce baví i naplňuje.

Jaké je podle vás ideální měřítko na dosažený úspěch?

Měřítko bude mít každý jiný, úspěch může být dosažení čehokoli, po čem toužíte. Můžou to být peníze, vztahy, počet titulů či věcí. Za sebe je to radost, radost z kvalitně prožívaného života tady a teď. Aby se nestalo, že toužíme najít duhovou kuličku a když ji najdeme, tak nevíme, co s ní. A platí, že nemůžeme být úspěšnými jen sami za sebe, žijeme ve společnosti lidí a jsme úspěšní natolik, nakolik umíme ostatním něco předat – a to třeba i jako žena, lektorka a koučka.

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Make up: Pavel Kortan

Vytvořeno ve spolupráci:

AUDICA www.audica.cz

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Prague Hotel Grandior www.hotel-grandior.cz/

LE Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz