George Tokouzis patří
k prvním lidem, kteří na ostrově Rhodos, konkrétně v oblasti zvané
Faliraki, začali před více než třiceti lety podnikat a budovat zázemí pro
turisty z celého světa.
George Tokouzis
„Ostrov
Rhodos je nejkrásnější ostrov, který po dlouhá staletí dobývání a okupování
Turky, Italy a po osvobození Brity patří od roku 1947 znovu Řecku. V roce 1975
si Řecko odhlasovalo zrušení monarchie a zavedení parlamentní demokracie. Řecko
je zakládajícím členem EU. UNESCO vyhlásilo Rhodos světovou kulturní a přírodní
památkou,“ tvrdí George, jehož rodina z ostrova pochází.
Rodiče se zde narodili a po většinu života farmařili. „Rodiče jen jednou opustili ostrov a to tehdy, když se rozhodli
odcestovat za lepší prací do Ameriky.“
Faliraki
Tam tehdy šestnáctiletý
George (řecky Jorgos), nějakou dobu studoval a později začal také pracovat.
V Americe zůstali osm let a pak se znovu vrátili do Faliraki. Z uspořených peněz začal George později budovat svůj podnikatelský záměr. Studio
a bar, kam lidé z celého světa budou jezdit trávit svoji dovolenou. Rozhodl
se dělat přesně to, co umí a k čemu nabízí prostředí ostrova ideální
podmínky, a přesně tím stylem, jak ho vychovali jeho rodiče. „Po své matce mám přátelskou a veselou povahu.
Byla ve vesnici velmi oblíbená.“
Na fotce s rodiči a sourozenci je George jako malý chlapec uprostřed.
„Ze
začátku jsem měl jen malé studio, kde jsem otevřel pár pokojů jen pro několik
hostů. Později, když se začalo dařit, jsem ubytování rozšiřoval o další pokoje
a bar. V současné době mám v nabídce šestnáct velmi hezky zařízených
pokojů a bar, kde si můžete dát dobrý drink, poslechnou řeckou hudbu a naučit
se řecký tanec, uspořádat párty na přání.“
Kanón, který George vylovil z moře a podle kterého pojmenoval svůj podnik.
V Cannon
baru, jak se Georgův podnik nazývá, nenajdete restauraci. George se rozhodl
nabízet svým hostům pouze snídaně, sám restauraci nezařídil. „Hosty posílám na jídlo k přátelům do
restaurací, o kterých vím, že se tam dobře vaří. Oni zase posílají své hosty ke
mně na řecké večery, nebo jim u mě nabízejí možnost ubytování se snídaní. Pracuji svým vlastním stylem a přeji druhým, aby se jim také dařilo.“ Ve Faliraki necítíte
mezi podnikateli rivalitu. Místní lidé se dobře znají a žijí spolu ve velmi
dobrých vztazích. Ačkoliv vaši dovolenou na Rhodosu dokáže zajistit mnoho
cestovních kanceláří po celém světě, v Cannon baru tomu je zcela jinak. A
to souvisí se samotným naturelem hostitele.
Apartmá
„Nespolupracuji s cestovními kancelářemi, a tak tomu bylo vždy. Lidé, kteří u mě bydlí, tak mě znají, jsou to přátelé, nebo přátelé mých přátel,
známí, kteří se o mě dozvěděli. Zamluví si pokoj, koupí letenku a na to
nepotřebují cestovní kancelář.“
Christmas party v září? Ano, i takhle se přátelé už více než dvacet let rok co rok v Cannon baru baví.
V tomto případě se jistě naskýtá
vhodná otázka, zda to není příliš velké riziko, spoléhat se na to, že lidé vždy
přijedou, že ubytování nezajistí mnohdy pohodlnější servis cestovní kanceláře. „Je to náročnější v tom smyslu, že se
svým hostům musím o to více věnovat, dát jim důvod se ke mně znovu vrátit,
doporučit moje služby. Je to těžší, ale je to osobní a přátelské a na tom je
moje podnikání postaveno.“
Cannon bar
Jak by měla vypadat
ideální dovolená na Rhodosu? „Měli byste
mít ideální počasí!“ (smích) O tomto faktu ovšem náš hostitel mluví
s nadsázkou, jelikož na ostrově z 365 dní 300 dní neprší. „S tímto je spojená také legenda
ostrova, který byl přidělen antickému bohu Slunce Héliovi, a proto se pyšní
tolika slunnými dny v roce. Ostatně šestý div světa – Kolos Rhódský –
zobrazuje boha Hélia. Je upomínkou na uhájení města před obléháním r. 305 p. n.
l. a byl odlit z obrovského rozbitého obléhacího stroje. V r. 227 p. n. l. se
Kolos vlivem zemětřesení zřítil.“
George Tokouzis
Faliraki je navíc částí
ostrova, kde nefouká tolik jako jinde a pláže jsou převážně oblázkové. „Buďto se rozhodnete prožít svoji dovolenou
u vody a budete se opalovat, nebo můžete cestovat zapůjčeným autem, skútrem či
lodí, půjčit si koně či zvolit jeden z mnoha programů, které se tu nabízejí.
Vše podle vašeho gusta. Ostrov nabízí ideální podmínky pro cokoliv, co se
rozhodnete dělat.“ A je tomu skutečně tak. Co by tedy dle George měl každý,
kdo navštíví Rhodos, vidět? „Určitě musíte
vidět staré město v hlavním městě Rhodosu, kde je nádherná pevnost a také
akropoli v městě Lindos. Letoviska Ixia, Trianda, přírodní zajímavost Údolí
motýlů, sloupořadí v Kamýrosu a hrad Monolythos.“
Mapa Rhodosu
Většina restaurací má
během odpoledne zavřeno. Řekové dodržují odpolední siestu a vězte, že odpočinek
po obědě tělu velmi prospívá. Ale jen si nemyslete, že Řekové jsou velcí spáči!
Většina jich vstává ještě před východem slunce a začínají pracovat.
Východ slunce nad Středozemním mořem
U George se sice
nevaří, ale za to se každou sobotu pořádá tradiční řecký večer, kde se
servírují grilované chobotnice, kterými je George proslulý. Za svůj život
nalovil již okolo třiceti tisíc chobotnic. Ano, vážení, George Tokouzis je
žijící legendou a specialistou na chobotnice! „Lovení chobotnic je něco, čeho se nechci nikdy vzdát! Naučil mě to v
mládí můj strýček. Moře je můj život!“ dodává George.
Kaplička ve Faliraki
A co bychom o
chobotnicích, krom toho že jsou velmi chutným a zdravý pokrmem, měli vědět? „Jsou velmi chytré. Dokážou měnit barvy,
vypouští dým, který vás zmátne, a ony se v mžiku ztratí v moři. Jejich
domečky najdete ve skalách pod mořem. Lovit můžete po celý rok. Vypadají možná
strašidelně, ale nejsou nebezpečné. Za svůj život jsem nezažil žádné napadení
chobotnicí, nic takového. Možná kdyby byla hodně velká. Nebezpečné druhy se
vyskytují u Austrálie, jsou to chobotnice kroužkovité.“
George se svým úlovkem
Osobně jsem se
vydala s Georgem na lov chobotnic a ať jsem pod hladinou hledala, jak jsem
hledala, nenašla jsem ani jedinou. Už jsem začínala být zklamaná, že na sobotní
večer, pro který jsme se s Georgem vydali lovit, neulovíme žádnou. George
mi ovšem odvětil: „Na chobotnici musíš
mít dobré oko! Ale neměj obavy, ulovit chobotnici je snazší, než ulovit ženu!“
zavtipkoval a ukázal mi jednu ze skrýší, která byla skutečně velmi nenápadná.
Tyhle chobotničky už se do moře nevrátí
A
lov, ke kterému potřebujete hák, vidlici, potápěčské brýle a ploutve, mohl
začít! Nemohu souhlasit s tím, že ulovit chobotnici je jednoduché, jelikož
jen ji najít dá poměrně dost práce, vytáhnout bránícího se hlavonožce z jeho
„domečku“ není vůbec snadné. Ale ani jeho síla a mohutný dým nezmohli nic proti
tomu, že George byl odhodlaný přinést na břeh několik pěkných kousků. „Chobotnici najdete v deseti
centimetrech stejně jako v deseti metrech. Žije ve všech hloubkách. Hlavně
musí být klidné moře, kvůli dobré viditelnosti.“ Tuto dobrodružnou výpravu
budete muset absolvovat všichni, kdo toužíte po vlastním úlovku, protože jak mě
George ujistil, uměle se chobotnice nechovají. Žijí ve volném moři.
A bohužel,
ani já, ani žádná jiná žena za celou Georgovu kariéru lovce chobotnic, jsme
nepatřily k těm, které by tuto chytrou mořskou příšerku ulovily samy. Zdá
se, že toho jsou schopni jen opravdoví muži činu!
Úlovky pro dnešní večer
Bláhově jsem se
domnívala, že ulovením chobotnice její život končí! Dokonce mě o tom ujistil i
jeden Georgův přítel Dinos, který viděl dvě chobotnice doslova odcházet
z restaurace! „Je to tak, a ne
nadarmo se říká, že chobotnice myslí i chapadly. Musíte ji po vykuchání omlátit
asi tak pětadvacetkrát o skálu, dokud neztratí zabarvení a neztvrdne. Čím je
tvrdší, tím pak lépe měkne při tepelné úpravě. Omlácení chobotnici paralyzuje.“
Paralyzování chapadel chobotnic
Pak už tepelné úpravě nic nebrání. Chobotnici můžete připravit hned, nebo
ji zamrazit pro pozdější přípravu. „Chobotnici
dělám jedině na grilu. To je nejlepší! Nijak ji neochucuji. Je sama o sobě slaná
z moře a po ugrilování ji jen nakrájím a pokapanou citronem s pečivem
a zeleninou servíruji hostům.“
Chobotnice dělá George zásadně jen na grilu
Hosté u George
v Cannon baru jsou vždy vřele vítání a zábava je tu, jednoduše řečeno,
velmi živá a veselá, typicky řecká! Ouzo teče proudem, můžete si nabídnout
mnoho řeckých specialit, jako například některá z vín. Vína z Rhodosu
získala mnohá ocenění. Mezi klasické víno, které se nevyznačuje příliš vysokou
kvalitou, ale spíše spotřebou, paří Retsina. Gurmáni ochutnají pálenku Metaxa,
nebo Suma, na pevnině zvanou Cipuro.
Řecký večer začíná!
„Když
mám ouzo a chobotnice, tak jsem připravený!“ zvesela prohlašuje George. Na
zdraví se připíjí všem přítomným a hostitel si neopomene připít osobně
s každým svým hostem. Kdo z vás navštíví Cannon bar poprvé, neměl by
se vyděsit, když tu a tam přistane na podlaze nějaký ten talíř a roztříští se
přímo před vašimi zraky. Nejedná se o žádnou zuřivou hádku. Rozbíjení talířů
k tradici, určitému rituálu, který je součástí řeckého tance a atmosféry,
patří. „Za jeden večer rozbiju asi 75
talířů. Tento tak trochu bláznivý zvyk patří k atmosféře večera. Všechny
jsou ze sádry, aby se nikdo nezranil.“ doplňuje George.
Vzhledem
k množství a různým národnostem hostů jsem vyzvídala, která země je dle
George řeckému naturelu nejblíže, a odkud sem hosté nejčastěji jezdí. „Nejblíže mají k našemu naturelu určitě
Italové. Rhodos navštěvují hlavně lidé z Evropy. A rok od roku více sem jezdí turisté z Ruska.“
George, Kathy, Dimitris a Vasilis Tokouzis
Pár večerů prožitých v
řeckém stylu se zahraničními hosty mě přivedlo k zamyšlení, jaké to asi je
pro hostitele po více než třiceti letech, když mu hosté, které sotva naučil
tančit a užívat řeckého veselí, odjedou, a přijedou zase noví, které většinou znovu
a znovu zasvěcuje do místních zvyklostí a tradic. „Baví mě ukazovat lidem náš život, něco co doma neznají. Mám rád ty
okamžiky, kdy jsou lidé díky tomu, co zde se mnou prožijí, šťastní. To je můj
život. Ano, jsem unavený, je to vyčerpávající, ale pak přijde zima, ostrov je
smutný, otevřeno je jen pár podniků a je tu ticho. Mně by vyhovovalo, kdyby toto
období trvalo dvě měsíce a ne pět. Já mám rád kolem sebe lidi a veselo, mám rád
hosty ve svém domě,“ vypráví George s nostalgií, který tak, jako své
hosty vítá, tak se s nimi musí i loučit. „Trvá mi i několik dní, než se srovnám s tím, že hosté odjeli. Je
to náročné na psychiku.“
Řecký tanec
A které země George nejraději
navštěvuje? „Mám moc rád Českou
republiku. Už jsem tam byl sedmkrát. V Mikulově, Brně, Praze, všude, kde mám
přátele, tam rád jezdím. Navštěvuji také Bulharsko, Slovensko a Ameriku, odkud
pochází moje manželka.“
Jak jste poznal svoji
ženu Kathy? „Když jsem se vrátil
z Ameriky, jel jsem tam po třech letech na prázdniny. Tehdy jsme se
poznali.
Kathy Tokouzis (z rodinného archivu)
Kate navštívila Řecko, kde se mnou byla asi měsíc, zkoušeli jsme spolu
žít další tři měsíce v Americe a tam jsme měli katolickou svatbu. Pak jsme
se definitivně rozhodli žít ve Faliraki, ale museli jsme se znovu vzít, protože
zde náš sňatek z Ameriky nebyl uznán. Brali jsme se v pravoslavném
kostele sv. George. Spolu máme dva dospělé syny, Dimitrise a
Vasilise.“
Kathy a George Tokouzis
Manželství Řeka a Američanky funguje již celou řadu let a
vyvrací povídačky o tom, že manžele může rozdělit kultura. „Dříve si Řekové brali Řekyně, ale za posledních dvacet let už to není
pravidlem. Dnes se i v Řecku lidé rozvádějí po dvou, třech letech
manželství. A nejde vůbec o to, zda je někdo z páru cizinec, rozvádějí se
i řecká manželství.“
George Tokouzis
A jaký je George
Tokouzis z mého úhlu pohledu, jak jsem ho poznala osobně po čas mých
dovolených na Rhodosu? Žádná slova nedokážou dost dobře vystihnout, jak velké a
láskyplné srdce tento člověk, který je skutečně pyšným a nacionálním Řekem, má.
Navzdory sebevětší únavě pro člověka vždy najde úsměv, objetí a zájem. Ve svém
nitru je George velice bohatý a toto své bohatství přelévá jako vodu do
pomyslných nádob našich srdcí. Přála bych vám všem, abyste se s ním mohli
setkat a poznali, že všechno je možné a že my lidé jsme na světě skutečně jeden
pro druhého, ať už v soukromém či pracovním životě. A že pořád platí to,
co platilo odjakživa: že laskavé slovo, opravdový zájem a otevřená náruč jsou
klíčem ke každému člověku. A že bychom se měli usmívat, protože nevíme, co nám
přinese zítřek, a jak sám George říká: „Myslím,
že lidé v Praze, kde jsem je potkával zakaboněné v metru, se na sebe
nesmějí, protože mají málo sluníčka!“
Řecká káva a sladké rohlíčky
Kdo toužíte po slunci,
po vřelosti, dobrém jídle a pití, historii a kultuře Řecka, kdo chcete dopřát
svému tělu i duši energii do dalších dnů, vítejte ve Faliraki, vítejte u George
Tokouzise v Cannon baru!
Zorba a Thea
Text: Michaela Lejsková
Foto: Michaela Lejsková
Překlad do angličtiny: Josef Pepson Snětivý
Cannon bar: www.cannonstudios.gr
Publisher: magazín Best
of www.ibestof.cz
George Tokouzis
– Greek Businessman and Legendary Octopus Hunter
George
Tokouzis belongs to the very first people who started business and built
facilities for tourists from throughout the world in the isle of Rhodes,
concretely in the Faliraki resort.
„The isle of
Rhodes is the most beautiful island which, after centuries-long conquest and
occupation by the Turkish and the Italians and after the liberation by the
British has again belonged to Greece since 1947. In 1975 the Greeks voted for
the abolishment of monarchy and the introduction of parliamentary democracy.
Greece is a founding member of the EU. Rhodes Island was proclaimed by UNESCO
as a world cultural and natural monument,” says George, whose family comes from
here. His parents were born here and made their living by farming for the
majority of their lives. “My parents left this island only once when they
decided to leave it for America to find a better job.”
In America then
the sixteen-year-old George (Jorgos in Greek) studied for some time and later
started to work too. His family stayed there for eight years and then they
returned to Faliraki. With the saved money George later started to materialize
his business plan – rooms to let and a bar where people from all around the
world will come to spend their holidays. He decided to do the things that he is
able to and that are supported by the island´s ideal conditions – and exactly
in the way of his upbringing. “I have inherited a friendly and joyful
character from my mother. She was very popular in the village.”
„At the
beginning I had only a few rooms, studios for a few guests. Later when my
business was going well I extended accommodation capacity by other rooms and a
bar. At present I offer sixteen very nicely furnished rooms and in the bar you
can have a good drink, listen to Greek music, learn a local dance or organize a
party according to your wishes.”
At Cannon Bar –
as George calls his venue – you can find no restaurant. George decided to offer
his guests just breakfast. “I send my guests to my friends to their
restaurants about which I know that they will find superior cooking there. They
in turn send their guests to me to Greek evenings or they offer them a
possibility of half-board. I do it my way and I wish the others to be successful
too.”
In Faliraki you
feel no rivalry among entrepreneurs. Local people know each other very well and
get along very well too. Although your holiday in Rhodes can be organized by
many travel agencies throughout the world, this does not apply to Cannon Bar –
and this is related to the very character of the host. “I do not cooperate
with travel agencies – and I have never cooperated with them. People staying
here know me, they are my friends or friends of my friends, just people who got
to know about me. They book a room, buy an air ticket – and they do not need a
travel agency for this.”
In this case a
question comes up to your mind whether this is not too risky to rely on the
fact that people will always come and that it is unnecessary to make use of an often
more comfortable service by a travel agency. “It is more demanding in the
sense that I have to give more care to my guests, give them a reason to come
back to me and recommend my services. So it is harder but at the same time
personal and friendly and my business is based on this.”
What should an
ideal Rhodos holiday look like? “You should be lucky with the weather!” (laughter)
But this is just a joke while there are
300 no-rain days a year in the island. “This is also related to a legend of
the island according to which it was given to the ancient god of the Sun
Helios, and for this reason there are so many sunny days. By the way the sixth
wonder of the world – Colossus of Rhodes – depicts the god Helios. He was a
memorial to defending the city against siege in 305 BC and was cast from a
giant broken siege machine. In 227 AD it fell into ruins due to an earthquake.”
Faliraki is
moreover a part of the island where the wind does not blow as severely as in
other regions and where the beaches are mainly pebbly. “You either decide to
spend your holiday on the beach and sunbathe or you can travel by a rented car,
scooter or boat, borrow a horse or choose from many programmes that are
available. Everything according to your preference. The island offers ideal
conditions for all you decide to do.” And this is true indeed.
What, in
George´s opinion, should every visitor to Rhodes see? “You must definitely
visit the old town in the capital of Rhodos – there is a wonderful fortress and
port there, then the town Lindos with its acropolis is worth to see, summer
resorts Ixia and Trianda, natural place of interest Valley of Butterflies,
colonnade in Kamyros and the castle Monolythos.”
Most restaurants
close in the afternoon. The Greeks observe midday siesta and you should know
that relaxing after lunch is very beneficial for your body. But on the other
hand do not think that they are great sleepers! The majority get up as early as
before the sunrise and start to work.
There is no warm
cooking at George´s facility but on Saturdays they organize a traditional Greek
evening where they serve octopuses on barbecue, for which George is renowned.
In his life he has caught around thirty thousand octopuses. Yes, ladies and
gentlemen, George Tokouzis is a walking legend and specialist in these animals!
“Catching octopuses is an activity I am never going to give up! My uncle
taught me this in my youth. The sea is my life!” adds George.
And what should
we know about these animals – besides their being a very tasty and healthy
food? “They are very clever. They can change colour, emit smoke which will
puzzle you and they get lost in the sea within a second… Their homes are
found in underwater rocks. You can fish all around the year. Maybe they have a
fearful look but they are not dangerous. In my life I have never been attacked
by an octopus. Perhaps if it was a gigantic one… Dangerous species live near
Australia, they are ring octopuses.”
I went fishing
with George and despite trying hard I could not find a single one. I came to be
disappointed that we would not get any for the Saturday´s evening. But George
calmed me down: “You must have an eye for an octopus! But don´t worry, to
hunt an octopus is easier than to hunt a woman!” He made a joke and pointed
out to one of hideouts, which were really inconspicuous. And the hunt, for
which you need a hook, a fork, diving glasses and fins, could start! I can´t
agree with the statement that it is easy to catch an octopus because just to
find it and pull it out of its “little house” is highly demanding. But not even
its power and mighty fume saved it from George´s intention to bring a number of
nice pieces to the shore. “You can find an octopus in the depth of ten
centimetres as ten metres. It lives at all the levels. The main thing is a calm
sea because of a good visibility.”
This
adventurous expedition has to be undergone by all those craving for their own
prey because – as George assured me – there is no octopus “farming”. They live
only at the open sea. And unfortunately neither I nor any other woman during
all George´s hunting career have ever caught this little sea monster on their
own. It seems that just action men are capable of this feat!
I was naive to
think that an octopus´s life finishes by its being caught. And George´s friend
Dinos saw two of them literally walk out of a restaurant!
“It
is true, the saying that an octopus thinks by its tentacles. After
disembowelling it you have to hit it against a rock until it loses colour and
gets hard. The harder it is, the better it softens on being heated. Hitting
paralyzes it.” Then it can be heated without any problem. You can prepare it
immediately or freeze it for later preparation. “The only way I make an
octopus is barbecue. This is the best. I do not add any flavours. It is salty
itself from the sea, after barbecue I just cut it, add some drops of lemon
juice, pastry and vegetables and serve it to my guests.”
Guests are
always wholeheartedly welcome at George´s Cannon Bar and entertainment here is,
simply said, very energetic – let´s say Greek! Plenty of ouzo, you can also
help yourself to a lot of Greek specialities such as some Rhodes wines. They
have been given a lot of awards. Let´s mention Retsina – this kind does not
belong to wines of superior quality (but of very high consumption). Gourmets
will taste Metaxa or Suma, called Cipuro in the mainland. “When I have ouzo
and octopuses, I am ready!” claims George happily. People drink to each
other´s health and the host never forgets to do this personally with every
guest. First visitors should not get scared when a plate breaks in front of
them on the floor. This belongs to a certain rite, which is a part of Greek
dance and atmosphere. “In one evening I break around 75 plates. This a
little crazy custom belongs to the evening atmosphere. All of them are from
gypsum in order not to injure anybody,” explains George.
In view of a
number and various nationalities of guests I wanted to know which country has a
national character closest to the Greek one and from where they come most
often. “In my opinion the closest character is the Italian one. The Germans,
Austrians, British, Czechs, Slovaks and people of Scandinavia belong to my most
frequent guests. People from all over the Europe come here. This is also valid
for the Russians, the number of which is increasing year by year.”
A few evenings
spent in the Greek style with foreign guests brought me to consideration what
it is like for a host after more than thirty years when guests whom he has just
learned to dance and enjoy Greek festivities leave and come in turn new ones
whom he again teaches local customs and traditions. “I enjoy showing people
our life, something they do not know at home. I like the moments when people
are happy thanks to something they experience here with me. This is my life.
Yes, I am tired, it is exhausting, but then winter comes, the island is sad,
just a few facilities are open and it is quiet here. It would be suitable for
me if this period lasted two months, not five. I enjoy being surrounded by
happy people – by guests in my home,” narrates George with nostalgia – he
welcomes his guests with emotions and sees them goodbye in the same way. “It
takes me sometimes several days before I accept that the guests have left. It
is psychically demanding.”
And which
countries do you like visiting best? “I do love the Czech Republic. I have
been there seven times. In Mikulov, Brno, Prague, I like visiting every place
where I have friends. I also visit Bulgaria, Slovakia and the United States –
my wife comes from there.”
How did you meet
your wife Kathy? “When I returned from America, I went there on holiday three
years later. That time we met. Kate visited Greece, for next three months we
tried living together in America, where we had a catholic wedding. Then we
decided to live in Faliraki forever but we had to get married again, as our
American marriage was not recognized here. We had our wedding at St. George´s
orthodox church in Kalythies. We have two adult sons, Dimitris and Vasilis.”
The
marriage of a Greek man and an American woman has been working for many years,
which refutes the myths about culture possibly dividing the married couple. “In
the past Greek men married Greek women, but in the last twenty years this rule
has not been valid any more. Now even in Greece people divorce after two or
three years of marriage. And regardless of the fact whether one of the couple
is a foreigner, Greek marriages are divorced too.”
And what kind of
men is George Tokouzis from my point of view, as I got to know him during my
holidays in Rhodes? No words can fully describe the great heart full of love,
which this otherwise proud and nationally-oriented Greek has. Despite the
deepest tiredness he always finds a smile, embrace and interest in you. George
is very rich inside and he spills this richness like water to imaginary vessels
of our hearts. I wish to all of you to be able to meet him and get to know that
anything is possible and that we are here really one for the other, both in
professional and private life. And that it is still true that a kind word, a
real interest and open arms are keys to everyone. And that we should smile
because we do not know what tomorrow will bring us. As George says: “I think
that people in Prague, when I met them grinning in the subway, do not smile at
each other because they have little sun!”
If
you long for the sun, warmth, good food and drinks, Greek history and culture,
if you want to treat your body and soul with energy for the days to come,
welcome to Faliraki, welcome at George Tokouzis´s Cannon Bar!
Text: Michaela
Lejsková
Photo: Michaela Lejsková
Translantion: Josef Pepson Snětivý
Cannon bar: www.cannonstudios.gr
Publisher: magazín Best
of www.ibestof.cz
