Archiv rubriky: Business

Taťána přes 20 let provozuje Stavební bazar Količín. Před tím pracovala jako pedagožka ve školce. Ze školství se ale rozhodla zcela odejít. Její bazar je na první pohled malý. Díky Taťáně však dokáže nabídnout mnohem více, než materiál na rekonstrukci nemovitosti. Úsměvné na tom je, že se pro bazar rozhodla, aniž měla povědomí o tom, co bude prodávat. Před dvěma dekádami totiž potřebovala hlavně získat časovou flexibilitu a zbavit se stresu ze školního prostředí. Manžel Taťány, Stanislav Martinec, věnoval většinu času budování své firmy KOMA modular. Péče o děti tedy byla hlavně na ní.

Proč jste „utekla“ ze školství?

Nemůžete si dovolit na děti ve školce křičet. Musíte být trpělivý. Napětí se ale nasčítá. Když jsem se pak neovládla a začala doma křičet na vlastní děti, bylo mi jasné, že to takhle dál nepůjde. Manžel měl své podnikání a důležité schůzky, takže nemohl ani děti vyzvednout ze školky. Pokusil se o to jen jednou. Bohužel je ale paní uklízečka zamkla, neb si manžel začal školku se zájmem prohlížet a zapomněli odejít. Museli pak vylézt ven oknem.

A po této zkušenosti jste vzala věc do svých rukou.

Podnikání mi umožnilo nejdřív vyřešit rodinné záležitosti, odvézt děti do školy a pak jít do práce.

Vy jste ale nemusela vůbec chodit do práce.

Nevím, kolik je Vám let. Ale já vyrůstala v prostředí, kde se o něčem takovém ani neuvažovalo. Bylo jasné, že po mateřské nastoupím do práce. Viděla jsem to tak i u svých rodičů.

Proč jste se ale rozhodla jako pedagožka otevřít si stavební bazar v bývalé inseminační stanici?

Pozemek v Količíně koupil manžel s jiným záměrem. Chtěl tam otevřít sklad ovoce a zeleniny s řízenou atmosférou. Ale po revoluci se k nám začalo ovoce a zelenina dovážet za nižší ceny. Sklad tedy neměl smysl. Po delší době nás napadlo využít statek jako bazar. Nejdřív jsme tam měli přebytky od firem. Přišlo mi to ale málo. Proč by měli lidé chodit po inzerátech a hledat, jestli někdo nenabízí to, co potřebují. Všechno může být na jednom místě u nás.

Bylo to pro Vás zcela nové. Podnikání i stavebniny. Musela jste se hodně dovzdělávat. Opravdu jste získala? Nebyla to spíše výměna jednoho stresu za jiný?

Rozhodně to zátěž byla. Vedle znalostí o materiálech jsem se učila i mluvit s lidmi. Hlavně muži měli problém akceptovat, co jsem jim říkala. Některé jsem pak posílala za kolegou, který jim řekl to samé. A pak bylo vše v pořádku. (smích) Je to, jako když se učíte jazyk. Jdete na kurz, čtyři hodiny mluvíte a pak jdete domů s čistou hlavou. V práci jsem měla jistotu, že je o děti postaráno a domů jsem si zase neodnášela zátěž z práce.

Nespokojila jste se s přebytky od firem a začala jste nabízet komisní prodej pro všechny. Byl to dobrý krok?

Dlouho nám trvalo, než jsme získali důvěru. Lidé měli špatnou zkušenost z jiných bazarů, kde nechali zboží, ale nakonec vůbec nedostali zaplaceno. Dala jsem si tedy hodně záležet na smlouvě a vzbuzení důvěry. Materiál u nás mohli nechat jen po předložení občanky. Nosili totiž i kradené věci. Jen díky důslednosti se nám dařilo vylepšit naši pověst, kterou nám kazili podvodníci.

Količín je malá obec. Jak se o Vás lidé dozvěděli?

Především díky pozitivním recenzím. Nejčastěji po hospodách. Jednou jsem také objednala reklamu. Ale to byl další podvod. Nechali si ji zaplatit, ale nakonec se nikde neobjevila. A nebyla zrovna pro nás levná.

Co jste pak dělala?

Co jsem mohla dělat? Agent si mě vyslechl a omluvil se, že taky jejich firma naletěla jinému prodejci reklamy. Víc se dělat nedalo. A soudit se kvůli 4 000 Kč? Raději jsem si sama udělala a vytiskla letáčky a roznášela je po Zlíně, Holešově a okolí. Pár lidí se díky tomu přišlo podívat.

Jak je dnes bazar veliký? Kolik má obrat?

Naše tržby dosahuji v průměru 250,000,- Kč měsíčně. Jsme taková malá firma. Během sezóny je toho samozřejmě víc, protože lidé hodně rekonstruují a přiváží použitý materiál. Za to jsem hodně ráda. Dříve vysadili okna a zlikvidovali je. Dnes je najdete u nás. Oni za to dostanou peníze a je to taky ekologičtější. Firmy nám začaly nabízet své přebytky, aby je nemusely držet na skladě anebo vyhazovat či draze likvidovat.

Snažil se Vám někdo kazit pověst i cíleně?

Někdo takový by se našel. Asi proto, že nebyl s námi spokojený. Lidé někdy nepochopí podmínky smlouvy. Máme tam např. pravidlo, kdy se s časem snižuje cena za zboží. To se nakonec prodá, ale za méně. Každého se ptáme, jestli naše podmínky pochopil. A speciálně upozorňujeme na to, že se cena po měsíci sníží a kolik tedy zákazník dostane vyplaceno. Ale znáte to, vnímáte asi dvě minuty a pak prostě vypnete a lidé si pořádně podmínky prodeje nepřečtou. Když potom za své zboží získají méně při pozdějším prodeji, jsou někdy překvapeni.

Snažíte se to nějak řešit?

Řešíme to pořád stejně. Vysvětlíme to polopaticky a ptáme se, jestli to pochopili. Když řeknou ano, tak doufáme, že to tak je. Víte… Nemyslím to zle. K nám nechodí „elita“ národa, ale realita národa. Jsou to lidé, kteří si dovedou mnoho věcí udělat sami. V mnoha ohledech jsou ale zranitelní. Smlouvy pro ně bývají spíš nutným zlem. Proto taky mají podvodníci u takových lidí velký úspěch. Tyhle problémy tu ale zase tak často nemáme. Spíš nás překvapuje, jak jsou naši zákazníci zajímaví, jaké mají koníčky. Baví mne se dozvídat, co druzí dělají a co vše dovedou.

Chodí si za Vámi i popovídat?

Za kolegou přicházejí především pro radu. Snad kromě elektra dovede pan Klesnil pomoci se vším. Mně zase sami od sebe lidé občas svěří svá trápení. Překvapuje mne, jak intimní věci dovedou cizímu člověku říct.

Někdo zajde do baru a vypovídá se barmanovi a jiný paní Martincové ve stavebním bazaru…

Jsem z toho někdy nesvá. Lidé mají v dnešní době velká trápení. Jsou to hlavně rodinné problémy. Ani nevím, čím jsem si to vysloužila. Byli tu např. staří manželé a vybírali si zboží. Paní se po chvíli rozpovídala, že je jejich nevěsta vystěhovala do přízemí, kde nemají žádný vchod. Museli tedy chodit oknem. Z toho, co mi řekla, mi bylo jasné, že jejich rodina vůbec nefunguje. Proč to říkala zrovna mně? Snad proto, že jsem jen poslouchala a nic neříkala, nehodnotila a ani neradila.

Nezarazí se, když nic neřeknete?

Co jim na to chcete říct? To přece nejde. Vzpomínám si. Přišla za mnou maminka s dospělou dcerou. Potřebovali si odnést něco těžkého, ale dcera to nemohla vůbec zvednout. Její maminka pak začala vyprávět, kolik zlého jí její manžel dělá. To jsem se neudržela a řekla, ať od něho prostě odejde. Bráním se ale lidem zasahovat do života. Jenže někdy Vás do toho vtáhnou. Přišel za námi zákazník se zbožím a oproti občance nám jej nechal ke komisnímu prodeji. Druhý den přišla manželka. Vyšlo najevo, že se rozvádí a přetahují se o majetek. Nejčastěji se ale chodí lidé hlavně vypovídat. Takových extrémů tu moc nemám.

Dokážete pokaždé tyto situace ustát?

Sama jsem již vyslechla hodně příběhů a musím být silná, takže to dovedu. Mám jasno o tom, jak má rodina fungovat. Kolikrát tedy nechápu, co se v těch rodinách děje. Dětství jsme s manželem prožili za totality. Ale doma nám předali hodnoty, kterých se stále držíme. Dneska se to hodně uvolňuje. Je nepochopitelné, co si děti k rodičům dovolí. Základní úctu musíte mít vždy. A nesnáším, když se mluví sprostě. Občas sem přijdou dělníci a mluví po svém. V tu chvíli jdu okamžitě mezi ně. Sice jsme v bývalé inseminační stanici a vypadá to tu, jak to tu vypadá, ale sprostě se u nás nemluví.

Podobně byste mohla upozornit i ostatní, že jsou ve stavebním bazaru a ne ve zpovědnici.

Já taková nejsem. Sice jsem o tom přemýšlela, ale nebylo by to dobré. Okolo sebe vidím, jak jsou lidé nevšímaví. Něco se Vám stane a projdou kolem Vás bez povšimnutí. Nikdy bych neměla sílu říci těm lidem, že mě to nezajímá. Navíc, když je vyslechnete, časem se k Vám zase vrátí.

Máte Vy sama, komu byste se mohla takto vypovídat?

To nemám. Záměrně to neventiluju, protože vím, jaké to je, když to dělá někdo jiný. Nemusí to být příjemné, naopak to může být dost únavné. Není mnoho lidí, kteří by Vás taky dokázali pochopit.

Jedním z motivů, proč děláte bazar, je ekologická odpovědnost. Nakolik opravdu naší planetě pomáháte?

Učíme lidi přemýšlet nad tím, co mohou se svými věcmi dělat dál, místo toho, aby skončily na skládce. Odvézt to do sběrného dvora je to nejjednodušší. Ale pokud to přivezou k nám, vždy se najde někdo, kdo to využije dál.

Je i zboží, o které nemají lidé zájem za peníze. Takové vykupuji symbolicky za 10 korun a necháme ho pak před bránou, aby si to někdo odvezl zdarma. Lidé už nám začínají přivážet materiál na rozdání sami od sebe. Dokážou být tak solidární s druhými. A ještě se nestalo, že by nám něco zůstalo před bránou ležet.

Podařilo se Vám vybudovat funkční a důvěryhodný bazar. Co máte v plánu dál? Budete rozšiřovat jeho nabídku?

Rozšiřování nabídky sortimentu je samozřejmost. Především bych ale chtěla zapracovat na tom, aby to tady bylo o něco hezčí. Vybudujeme tu také oddychovou zónu. Může tak přijet celá rodina. Muž si tu bude vybírat zboží, zatímco manželka půjde s dětmi do pěkného prostředí, kde si budou hrát. I když si tím vezmeme místo na další rozšiřování bazaru je to náš záměr…

Manžel stále rozšiřuje své podnikání. Do budoucna si musím tedy nechat volné ruce pro naše rodiče. Jednou nás budou hodně potřebovat. Takže někdo musí taky zůstat s nohama na zemi.

Děkuji za rozhovor.

 

Tento byznys příběh vytvořila společnosti J.I.P. networking s.r.o., pořadatel konference MILCON

J.I.P networking s.r.o. je společnost, která vznikla za účelem vzdělávání podnikatelů ze středně velkých firem. Proto také 25. dubna 2019 v Praze na Smíchově pořádá byznys konferenci MILCON, na které promluví jedni z nejúspěšnějších podnikatelů v Česku: Zbyněk Frolík z LINETu, Jaroslava Valová ze SIKO a Stanislav Martinec z KOMA. MILCON nabízí jedinečný formát postavený na autentických rozhovorech s řečníky. Neznají totiž dopředu žádné otázky a nemohou ani ovlivnit, na co se je moderátor zeptá. Moderátor MILCONu Marek Chvátal navštívili jednotlivé společnosti řečníků a hovořil i s členy jejich top managementu a zaměstnanci. Každý řečník má navíc až dvě hodiny času na sdělení svého know how.

Tobiáš Súkeník je Slovák a žije v Žilině. Jeho práce mu umožňuje cestovat po celém světě a to ve frekvencích, které si jen málokdo dokáže představit. Se společníky Michalem Praženicou a Andrejem Šottníkem vstoupili před několika lety do podnikání v oblasti marketingu, online marketingu a network marketingu. K jejich úspěchům patří ocenění Blue Diamond, což je ve firmě určitá pozice, které lze dosáhnout. Tuto pozici je možné získat na základě obratů a dalších podmínek. Většina lidí ji nedosáhne za celý život. Tobiášovi Súkeníkovi se to podařilo jako nejmladšímu na světě.

 

Tobiáš Súkeník (24)

Pojďme na úplný začátek a to ke studiu. Čemu jste se na škole věnoval a jak tuto zkušenost hodnotíte do života?

Už od mlada jsem ve svém vzdělávání upřednostňoval spíš svou vlastní cestu, ale samozřejmě že uznávám všechny způsoby vzdělávání. Člověk tak získá určitou disciplínu a návyk, což jsou velice podstatné faktory k jakémukoli lidskému úspěchu a směřování.

Jak jste objevil svoji příležitost a čím vás zaujala?

Když má člověk otevřené oči, tak mu dříve či později nějaká příležitost do života vstoupí. Ale vždy záleží jenom na vás, jak se takové příležitosti chopíte, ne všichni ji dokážou využít stejně. V mém životě se příležitostí, které mě někam posunuly, vyskytlo více. Vždy jsem se snažil nalézt v nich něco, co mě nějakým způsobem dokáže posunout kupředu.

Co podle vás znamená mít obchodní čich?

Můj obchodní duch se projevuje především tím, že dokážu vyhodnotit situaci hned při prvním setkání a snažím se v určité oblasti spojit ty správné lidi. Díky tomu si myslím, že takový proces může proběhnout velmi rychle. A právě takové věci mě motivují k navazování dalších spoluprací.

Co je vaše největší know how?

Všechny nás zaujal koncept sdílené ekonomiky, kde jsme se inspirovali obchodním modelem firmy, jako je AirBnB. Tato společnost vstoupila na trh před devíti lety a dnes má hodnotu 31 miliard amerických dolarů. Přitom nic nevlastní a funkčnost jejich obchodního modelu je nezpochybnitelná. My jsme tento model vylepšili a obohatili o další prodejní kanály a přidali network marketing, který je zpřístupní skutečně každému. Profit vzniká z rozdílu mezi dlouhodobým a krátkodobým pronájmem, o zisk se v konečném důsledku dělíme s klienty, kteří dlouhodobý pronájem spolufinancovali předem. Naše know how není žádným tajemstvím a rádi se o něj podělíme.

Nemáte obavy z konkurence?

Já si konkurence vážím, protože máte dvě možnosti. Buď se budete bát a bude to na vás působit negativně, což ještě nikdy nikomu nepomohlo, nebo se budete inspirovat i od ní a s pokorou se naučíte něčemu novému, což vás v konečném důsledku může v životě opět jen posunout kupředu. Podle mého názoru je zdravá konkurence vždy na místě, přece jenom jsem soutěživý typ a nerad prohrávám.

Otevřel se vám zahraniční trh. Do kterých zemí jste vstoupili a proč právě tam?

Strukturu našeho byznysu rozvíjíme v osmdesáti zemích a k těm nejzajímavějším patří určitě Nigérie, která je skutečně netradiční zemí oplývající mnoha kontrasty.

Mají kulturní odlišnosti vliv na to, co děláte?

Ať už ve zmíněné Nigérii nebo i v dalších nejrůznějších zemích je pro mě fascinující zkoumání různorodého myšlení, charakteristických rysů každé země a mentální nastavení lidí. Právě to představuje můj vnitřní motiv a inspiraci v mé snaze pomoci lidem.

Jakým způsobem probíhá obchodování vašich služeb?

Naše společnost přistupuje ke každému klientovi individuálně. Vždy se klientovi snažíme nabídnout maximum. Navrhneme mu konkrétní nápady a řešení. Zvolíme strategii pro nejbližší měsíce. Vytvoříme mu náš produkt tak, aby obsahoval přesně to, co od nás klient požaduje. Samozřejmě že se vždy snažíme zachovat jeho filozofii a nikdy se klienta nesnažíme měnit. Pokaždé si řekneme: „Vy nám dejte balíček a my ho pěkně zabalíme.“

Co považujete za největší firemní hodnotu?

Jádro naší společnosti tvoří náš tým. Nejvíc si vážím loajálnosti a lidskosti, které mezi námi panují.

Co vás motivuje a je vaším vlastním jádrem?

Jednoduše a výstižně – instinkt.

Jak hodnotíte současný networking, který přece jen za posledních dvacet let prošel velkou transformací?

Vystihla jste to úplně přesně. Za posledních dvacet let se toho změnilo hodně. Network marketing se celosvětově aktuálně řadí mezi trojici nejvýdělečnějších odvětví. Lidé jako Richard Branson a jemu podobní mají své společnosti postavené na network marketingu, což hovoří za vše, a přesně s takovými lidmi sympatizuji.

Pro koho je network marketing užitečný a jak jej mohou využít lidé v osobním životě? 

Network marketing je v současné době velmi rozšířeným způsobem podnikání. Díky jeho jednoduchosti a velké účinnosti jej využívají firmy z nejrůznějších odvětví k prodeji svých produktů a služeb. V síťovém marketingu má člověk dvě možnosti. Může působit jako spotřebitel, který má možnost využívat produkt nebo služby spojené s nejrůznějšími benefity, nebo se může stát distributorem, vybudovat svou vlastní síť distributorů a vytvořit si tak příjem. Network marketing je užitečný jak pro samotnou firmu, tak i pro distributory a spotřebitele.

Jakou má podle vás tento směr budoucnost?

Podle mě jednoznačně tu největší, protože lidi nekategorizuje, lidé mají vlastní motivaci a je dostupný pro každého.

Jaké jsou současné trendy na sociálních sítích?

Aktuálním trendem je prezentace sebe sama, což bylo kdysi zcela nemožné. Člověku se tak otevírá perspektiva a možnost prosadit se na sociálních sítích, což je pro mě skvělé a jsem za to vděčný. Záleží pouze na každém z nás, jak tento trend využije.

Co považujete za fenomén dnešní doby z pohledu 24letého muže?

To, co uznávám já, a k čemu jsem byl vychovaný, je etický kodex společnosti, ve které silnější pomáhají slabším a snaží se jim něco odevzdat a přinést do života. To, co nás naplňuje, nejsou pokaždé hmotné statky a bohatství. Například u mě jsou to vztahy, rodina a pomoc.

Jakou osobní image si pěstujete a co je pro vás důležité v rámci vlastní prezentace?

Image může být vnitřní nebo vnější. Pro mě je důležité, abych lidem ukázal svou vnitřní podobu a to, jaký doopravdy jsem a v čem spočívají mé hodnoty. Nechci kolem sebe vytvářet bublinu povrchnosti a dokonalosti. Přece jenom je mi teprve 24 let a měl bych se toho v životě ještě spoustu naučit.

Co vás dokáže odradit od spolupráce a v jakých případech se to děje?

Faleš, neupřímnost a škatulkování lidí. Když si někdo myslí, že je něco víc a podle toho posuzuje druhé.

V čem jste kdy měl naopak zbytečné předsudky?

Předsudky jsem nikdy neměl, protože svět není jen černý a bílý a právě předsudky kazí mnoha lidem možnost úspěchu.

Co patří k vašim nepracovním zájmům a koníčkům?

Už od mládí velice rád sportuji a ještě pořád se věnuji modelingu, což pro mě nepředstavuje práci, ale spíš koníčka.

 

Andrej Šottník (25)

Odkud se s Tobiášem znáte?

S Tobiášem se známe už několik let, během kterých jsme spolupracovali na různých projektech, oba dva jsme se věnovali on-line marketingu. Dohromady nás svedla naše společná touha tvořit něco inovativního. Já sám jsem v té době již vlastnil agenturu na vytváření webových stránek a e-shopů a spojení nás tří tomu všemu dodalo zcela jiný rozměr.

Co jsou to marketingové strategie?

Znamená to, že si společnost zvolí správný způsob, jak prezentuje svůj produkt nebo službu. Našim klientům se snažíme vysvětlovat, jaký význam má pro ně on-line marketing. S tím, jak se trh zvětšuje, dokážeme tímto způsobem klientovi okamžitě nabídnout daný produkt a vytvořením on-line marketingu se jeho značka stává konkurenceschopná. Například na Slovensku je on-line marketing ještě pořád dost podceňovaný.

Jaké povahové vlastnosti by měl mít správný marketér?

Kdybych měl soudit podle sebe, je zapotřebí správná dávka cílevědomosti a disciplíny. Snažím se nepřeceňovat své schopnosti a dívat se na daný problém vždy v klidu. Někdy je ovšem při té vší kreativitě docela těžké zůstat nohama na zemi, protože marketéři neustále zkoušejí nové a nové možnosti.

 

Michal Praženica (27)

Michale, o vás víme, že jste už ve svých 21 letech založil společnost, která se věnovala tvorbě webových stránek. Řeknete nám k této zkušenosti něco více?

Už v jednadvaceti letech jsem začínal jako freelancer a věnoval se tvorbě webových stránek. Většinou šlo o menší projekty: s kamarádem jsme vytvořili systém, identifikovali zákazníka a prodávali webové stránky po telefonu. Vytvářeli jsme balíčky služeb, na které jsme měli dopředu připravenou kostru. Tenkrát jsem se poprvé setkal s prodejem, protože zákazníky jsem získával sám – telefonicky jsem kontaktoval lidi, kteří inzerovali v novinách vydavatelství RegionPress v oblasti Bratislavy a Žiliny. Prodejní skript, který jsem vytvořil, fungoval skvěle, věděl jsem, jaké jsou ceny inzerce a webové stránky jsem tak prodával o něco levněji, než byla cena celoročního inzerátu s tím, že webové stránky jsou moderní, zatímco inzertní noviny, které přicházejí do schránky, jsou dobré tak akorát v neděli, aby posloužily na slupky při škrábání brambor. Když jsem měl na univerzitě mezi přednáškami čas, obvolával jsem klienty a po nocích jsem pracoval. Už tenkrát jsem si vedle studia vydělával víc než moji rodiče a byl jsem na sebe hrdý. Tehdy jsem se naučil to, co mě dnes baví nejvíc, a to je právě prodej. V roce 2013 jsem si založil živnost. Protože jsem značku SmartDirect posunul značně kupředu a měl jsem spoustu referencí, spokojení klienti mě doporučovali svému okolí, až jsem se ocitl v bodě, kdy jsem nemusel shánět zakázky sám, ale přestával jsem stíhat. V té době jsem ovšem pracoval na mnohem složitějších projektech a začal jsem i s e-shopy, což vyžadovalo mnohem více času a především soustředěnou komunikaci se zákazníkem.

Jak probíhalo seznámení s Tobiášem a navázání spolupráce?

 

Protože mě postupně přestávalo bavit sedět u počítače a mnohem víc mě bavil prodej, začal jsem s network marketingem. Budoval jsem síť spotřebitelů, ale i prodejců, které jsem vedl ve společnosti prodávající produkty z oblasti zdraví. V době, kdy jsem potkal Tobiáše, jsem pracoval v oblasti drahých kovů, přesněji zlata. Chtěl jsem v Žilině uspořádat akci, při níž bych v lidech vyvolal potřebu vlastnit zlato, a tak si vytvořil zákazníky. Tehdy mi kamarád doporučil Tobiáše s tím, že je v marketingu a pořádání akcí doopravdy dobrý. A nezklamal. Na akci, kde jsem počítal s účastí 40–50 lidí jich dorazilo asi 210, kteří si navíc zakoupili vstupenku v ceně 8 eur. Tam se tehdy okamžitě projevily Tobiášovy kvality. Přitáhnout lidi na „prodejní“ akce bývá většinou problém, i když jim za účast zaplatíte vy, ale sem přišli lidé s úsměvy a navíc zaplatili vstupné! Marketing byl tak skvělý, že jsem si s Tobiášem okamžitě promluvil o spolupráci. Tak jsme se dali dohromady a stal se z nás tým, který funguje dodnes, i když v oblasti zlata už nepodnikáme.

 

Věnujete se kromě online a network marketingu i jiným činnostem?

Network marketing mě velice baví. Na tento obor se v našich končinách stále nahlížíí mnoha způsoby, ale skutečností je, že je to jedno ze tří odvětví, která na celém světě vytváří nejvíce milionářů za rok. Není to ale pouze o „byznysu a penězích“, mám rád lidi, rád se s lidmi seznamuji, navazuji nové vztahy. Takže vztahy a komunita jsou pro mě důležité. Ještě mnohem důležitější je pro mě spokojený zákazník. V posledním roce jsem začal svou pozornost věnovat i kryptoměnám, protože si myslím, že kryptoměna představuje v evoluci platidel další článek. V současnosti se soustřeďuji na obchodování s altcoiny a tokeny na exchangerech – dá se na tom získat skutečně zajímavý profit.

Kromě toho, že podnikám, jsem i v pracovním poměru – jsem asistentem primátora města Ružomberok. I když mě moc nebaví vstávat ráno do práce, protože chodívám spát kolem druhé v noci, je to práce plná výzev, řešení problémů, hledání možností a způsobů. A to mě baví nejvíc. Pro budoucnost je to perfektní škola. Do konce volebního období nám zbývá ještě rok, během kterého jsem si i ve svém podnikání stanovil cíle, v rámci kterých bych chtěl dokončit co nejvíc rozpracovaných projektů. Takže jak vidíte, na nudu mi nezbývá čas.

 

 

Děkuji za rozhovor. 

 

Text: Michaela Lejsková

Překlad a korektura textu: Vladana Hallová

Foto: Martin Šottník, Jozef Mores

Vytvořeno ve spolupráci:

http://www.instedo.com/ 

http://webinator.sk/
http://instagram.com/tobiassukenik
https://www.turboarena.sk/

http://interactfactory.com/

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

 

Zakladatel inovátorské firmy Direct People, který věří, že zdravé podnikání vždy mění svět k lepšímu. Direct People tvoří svým klientům nové zdroje příjmu objevováním a realizací inovativních produktů a služeb – od roku 2012 mnoho desítek projektů pro řadu vedoucích bank, pojišťoven, IT a technologických firem. Porotce a mentor Social Impact Awards, mentor inkubátoru StartUpYard.

 

Na základě čeho se profilovalo vaše profesní zaměření v počátcích?

Co si pamatuji, tak jsem chtěl být někde ředitelem. (úsměv) Ale největší vliv na mě měla řada let při hledání přidané hodnoty IT pro velké firmy. Mnoho let jsem si lámal hlavu, proč se původní dobré záměry jen málokdy dařilo dovést k výsledkům – a to postupně vedlo k tomu, že jsem objevil metodiky pro vývoj úspěšných produktů a služeb, původem ze startupového prostředí Silicon Valley.

 

Zvolil jste si obor, ve kterém je neustálý osobnostní a profesní rozvoj nezbytný…

Obor inovací vypadá, že to vyžaduje, ale paradoxně nejde tolik o sledování nejnovějších technologií, ale mnohem víc o inovace jako řemeslo. Jeho principy jsou dlouhodobě neměnné (byť se leccos zrychluje) a prostě pár let trvá, než je člověk na určité úrovni zvládne. Druhé, snad ještě složitější téma je, že kolem tohoto řemesla budujeme firmu – a ta je vždy odrazem myšlení svých majitelů a zejména limitů tohoto myšlení. Je to často upřímné a tvrdé zrcadlo … a přesto občas zjistím, že jsem zpětnou vazbu ignoroval ke své škodě dlouhé roky. Umět zpětnou vazbu přečíst, i když je nepříjemná, pochopit, a sebrat sílu ke změně, je nejlepší škola osobnostního rozvoje, kterou asi není možné nikdy absolvovat.

Jakým způsobem si tyto dva „směry“ udržujete?

Samozřejmě leccos čtu, snažím se potkávat s inspirujícími lidmi a vycházet z komfortní zóny jak v práci, tak ve volném čase. Nicméně za nejdůležitější považuji věnovat pozornost zpětné vazbě od klientů, zaměstnanců, vnímat situace projektů a firmy a pak zapojit kritické myšlení při interpretaci. Na vlastních chybách se člověk naučí nejvíc…

 

Co patří k prvotním informacím, které potřebujete o klientovi vědět, abyste pro něj mohli připravit portfolio s nabídkou?

Inovace tu jsou proto, aby firmu posouvaly a měnily. Proto je potřeba mít vyjasněné a sladěné zásadní otázky na úrovni top managementu nebo i vlastníků. Je jich celá řada a v každé firmě mohou být jiné, ale ty hlavní bývají například: Proč chcete inovovat? Co od toho očekáváte a v jakém časovém horizontu? Jak to souvisí se zadáním od vlastníka? Jak důležité jsou složky inkrementálních inovací, evolučních a revolučních, ve vašem konkurenčním prostředí? Jak poznáme, že jsme úspěšní, až něco přivedeme na trh – v penězích, spokojenosti, v množství zákazníků, či jinak?

Kdo bývá obvykle váš klient a čím je spolupráce podmíněna?

Často jsou to lidé a firmy, kteří mají inovace ve své DNA a chtějí být ještě lepší – například 3M, Air Bank, IBM nebo LMC/jobs.cz. Dále pak řada středních a velkých firem, které se prostě chtějí zlepšit, protože v současném prostředí vidí ohrožení, nebo příležitosti. Začínáme pracovat v oblasti komercializace vědy a zkoušíme různé způsoby spolupráce se startupy. No a pak děláme hodně práce pro korporace – například E.ON, Česká spořitelna, Komerční banka, T-Mobile, DencoHappel, ČSOB Pojišťovna a řada dalších.

 

Jakým způsobem můžete být přínosem pro třeba docela malou firmu o počtu 10–30 zaměstnanců? Čím se liší servis od velkých firem?

S menšími firmami systematicky pracujeme, jen pokud míří k velkému růstovému potenciálu, ideálně mezinárodnímu. Přivést na trh nový produkt nebo službu vyžaduje dost práce a investic, a pokud se nerozhodneme s klientem investovat my (jak se nám občas děje), tak musí mít dostatek vlastních prostředků, nebo mít investora, ale to u malých firem nebývá příliš časté.

Jsou obory, do kterých si troufáte více anebo méně vstupovat svojí invencí?

Nejde tolik o invenci, jak o schopnost pracovat s potřebami, problémy a očekáváními zákazníků v jakémkoli oboru, protože všude jsou nespokojení zákazníci a firmy, které to nevidí. To je skutečný klíč k úspěšné inovaci. Opakovaně to vidíme ve všech oborech, kde jsme pracovali – od potravinářství, přes banky a pojišťovny až ke komercializaci umělé inteligence nebo laserové spektrografii. Ale nejblíže máme k financím, službám, digitálu a komercializaci technologií.

O jakých častých problematikách ve firmách byste se mohl zmínit a jak se k nim stavíte?

Nejčastější problém v souvislosti s inovacemi je přirozeně naivní pojetí inovací, kdy management chce prostě jen další dobrý nápad a ještě ze zkušenosti nevidí, že i když dobré nápady se občas objevují, tak postavit systém, který je generuje s určitou predikovatelností, je zcela jiná disciplína. Na druhé straně to valná většina manažerů nahlédne, zejména když se ohlédne do historie, a položí si otázku, kolik věcí, které firmu opravdu posunuly, přišly samospádem.

Jak dlouhou dobu obvykle pracujete s klientem, než najdete problém a jeho řešení?

První fáze obvykle trvá maximálně tři měsíce. Pak máme ponětí o problémech i možných řešeních a můžeme se bavit o tom, které věci pustíme do řízené realizační fáze.

 

Narážíte i na nějaké hodně neobvyklé situace?

Každý zákazník má své důvody, proč se mu inovace nedaří podle představ, ale velké spektrum témat se opakuje. Na neobvyklé situace si příliš nevzpomínám.

 

Jakým způsobem se o vás klient může dozvědět a co by o vašich službách mělo být známo dle vašich ideálních představ?

Hodně klientů přichází na doporučení od našich stávajících nebo bývalých klientů, kteří byli s naší prací spokojeni. To je myslím nejlepší marketing. Zároveň jsme velmi aktivní účastníci nejrůznějších konferencí a seminářů, které se tématům spojených s inovacemi věnují. Leccos se dá o nás zjistit z našich webových stránek www.directpeople.cz, o metodice píšeme na našem blogu, aktuality často komunikujeme přes náš Facebook. A co by o nás mělo být známo? Že pokud potřebujete nové produkty nebo služby či redesign stávajících, je fajn najmout si lidi, kteří to již řadu let mají jako své řemeslo a mají za sebou řadu opravdu úspěšných inovací. (úsměv)

Podporujete inovativní projekty. Co podle vás patří k postupným krokům jak dosáhnout úspěšné realizace?

Mít jasno v tom, proč chci inovovat a jak to souvisí s core businessem firmy. Najít správné lidi, kteří už něco nového přiváděli na svět a zajistit správnou organizaci, aby nedocházelo ke kapacitním a prioritizačním konfliktům, protože platí, že čím agresivnější inovaci děláte, tím spíše potřebujete tým s dedikovanou kapacitou a jediným zájmem – dostat inovaci úspěšně na trh. Dát čas a finance, ale nastavit agilní rámec řízení. Vždy pracovat s portfoliem inovací, nikoli s jedním projektem. Rychle a včas zastavovat projekty, které nemají dostatečný potenciál.

 

Platí vždy pravidlo, že bez kapitálu to nejde? Setkal jste se s projektem, který měl velký potenciál a to i s minimem investic?

Ano, ale jsou to spíše výjimky. S nedostatkem kapitálu to často nějak jde, ale projekty pak mají málo agresivní nástup na trh, to může podrývat motivaci členů týmu a vést k negativní spirále.

 

Jaké jsou u nás aktuálně možnosti pro inovátory, kde se mohou uplatnit a jak je jim trh otevřený?

Nikdy nebyla lepší doba – je tu kapitál, inkubátory, podpora od státu, veliká pozornost majitelů a managementu firem. Kdo chce něco dělat, cestu k financím najde i dnes.

 

Jak vnímáte příležitosti tvoření networkingu? V jakém případě může být networking ztrátou času?

Může, ale po zkušenostech se řídím pravidlem, že v zásadě žádná pozvánka se neodmítá. (úsměv)

Jaký máte recept na to, jak být efektivnější?

Nevím, jestli v tom můžu být zrovna vzorem, pořád je to pro mě téma … Ale myslím, že efektivita přichází především z jasnosti životního a profesního záměru a schopnosti vidět, jaké kroky mě tam dovedou. Nenechat se svádět jinými úkoly, ať si s sebou nesou jakýkoli emoční náboj.

 

Čím si vyvažujete vlastní profesní život?

Mám to štěstí, že ho až tolik vyvažovat nepotřebuji, protože jdu po cestě, kterou jsem si vybral. Ale když už je i toho moc, tak relaxuji s blízkými, na vodě, s knížkami, sportem. Čím jsem starší, tím víc oceňuji jednoduché věci.

 

Jak podle vás optimálně zacházet s ambicemi a touhou po úspěchu?

Ambice a touha po úspěchu jsou signálem něčeho důležitého, co se v nás děje. Je fajn pochopit, co to je konkrétně v mém případě a proč to se mnou tak hýbe. Pochopit různé cesty, které mi pomohou ambice a úspěch naplnit a kterou z nich je nejmoudřejší se vydat. Není špatné diskutovat o tom s lidmi, kterým je možné věřit, málokdo dokážeme být v takových analýzách sama sebe objektivní. A když už začíná být jasněji proč a co dělat, pak je největší umění vyvážit flexibilitu a vytrvalost, abychom zbytečně neběhali hlavou proti zdi, nebo to nevzdali ve chvíli, kdy by k úspěchu chyběl jen poslední krůček.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oficiální web Direct People www.directpeople.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

V roce 2010 založila Simona Kijonková firmu Zásilkovna, která nabízí komplexní logistické služby pro internetové obchody. Provozuje přes 2 tisíce výdejních míst pro osobní odběr, kde si již druhý den může zákazník své zboží vyzvednout. Zajišťuje přepravu do 11 zemí Evropy a chystá se na další. Začínala sama, později s několika pomocníky, zpočátku rozváželi zboží metrem v igelitových taškách… Dnes má její firma více než 500 zaměstnanců, spolupracuje s 20 tisíci e-shopy, denně vybaví až 85 tisíc zásilek. Simona Kijonková získala v roce 2017 titul EY Podnikatel roku 2017 hlavního města Praha.

Kdy jste se rozhodla stát se podnikatelkou?

O podnikání jsem snila odmalička. Neměla jsem úplně jednoduché dětství, často jsem přemýšlela o tom, co mohu udělat pro to, abych se měla lépe, a byla jsem odhodlaná jít za svým cílem. Velmi záhy jsem si při studiu začala přivydělávat na různých brigádách, vyzkoušela jsem si nejrůznější pozice. Těšila jsem se, že jednou budu vymýšlet a řídit vlastní projekty.

Co jste studovala?

Rozhodla jsem se pro cestovní ruch a jazyky. Pocházím z Karlových Varů a věděla jsem, že v tomto oboru by se dalo podnikat. Vystudovala jsem dvě vysoké školy a zároveň pracovala, abych si uhradila náklady na studium. S příchodem do Prahy jsem začala spolupracovat s čím dál většími firmami, měla jsem možnost pozorovat, jak fungují, jak se řídí velká společnost, vyzkoušela jsem si v praxi své schopnosti. Od mytí nádobí jsem to dotáhla až na marketingovou ředitelku. Byla to skvělá „škola života“.

Je praxe důležitější než studia?

Důležité je oboje. Díky škole jsem se naučila nacházet a zpracovávat informace a na jejich základě se rozhodovat, naučila jsem se, co je třeba k řízení firmy, získala jsem znalosti práce s počítačem. Díky praxi se umím poprat s problémy, které přicházejí, dokážu si srovnat, které úkoly jsou důležité a které méně. Každému bych ale poradila, pokud má nějaký výborný podnikatelský nápad, ať na nic nečeká a jde do toho. Já ho tenkrát ještě neměla…

Jaké byly vaše podnikatelské začátky?

Bylo mi třicet, měla jsem našetřené úspory a měla jsem pocit, že přišel ten „správný čas“. S kolegyní jsme se rozhodly pro obor marketingu a médií, se kterým jsme měly nějaké zkušenosti. Založily jsme mediální agenturu, otevřely kanceláře, najaly tým. Počátky byly úžasné, získaly jsme velké klienty, vše se dařilo. Pak ale přišel velmi rychlý konec. Finanční krize způsobila, že firmy začaly šetřit, mnohé ukončily svou činnost, rušily s námi spolupráci.

To vás muselo srazit na kolena…

Všechno jsme prodaly, vyrovnaly dluhy. Já jsem ale životem zocelená, nevzdávám se. Vyšla jsem z té prohry posílená. Přestože jsem měla možnost vrátit se ke své původní profesi na pozici, kterou jsem zastávala předtím a pokračovat v celkem úspěšné kariéře, rozhodla jsem se zkusit podnikání znovu, nechtěla jsem svůj sen opustit. Zavřela jsem se na pět dní do tmy – naprostého ticha a klidu jen s vlastními myšlenkami, analyzovala své chyby, přemýšlela, co dál.

Co jste vymyslela?

Jako svého koníčka jsem amatérsky zkoušela programovat, napadlo mě, že to by mohla být má cesta. Byla jsem odhodlaná se vše potřebné doučit, měla jsem opravdu silnou vůli. Založila jsem IT firmu. Během tří let jsme s kolegy založili klientům stovky internetových obchodů, webových stránek. Uměla jsem obchodovat, nestyděla jsem se ptát na to, co jsem v oblasti IT neznala, postupně jsem získávala jistotu. Firma prosperovala, zákazníci si nás doporučovali navzájem, byznys skvěle rostl.

Přesto jste se rozhodla IT firmu opustit a založit Zásilkovnu…

Naslouchala jsem svým zákazníkům, internetové obchody si stěžovaly na nepružnost logistických služeb, na to, že technicky ani procesně pro ně není nic připraveno, přestože takových firem velmi rychle přibývá. A já jsem dostala nápad – nikdo to nedělá, udělám to já!!! Logistické služby, které e-shopy poptávaly, se pro mne staly výzvou. Byla jsem naivní a nevěděla, co mě čeká, naštěstí. Byly to hodiny a hodiny práce, nejistoty, rizika. Zásilkovnu jsem vymyslela v roce 2009, začínala jsem vlastně znovu od nuly. S naprogramováním softwaru mi pomohli kolegové, kteří zůstali v IT firmě, vymyslela jsem název, logo, zvolila červenou barvu jako energii, jako ženu…

Jméno Zásilkovna je ryze české, nepřemýšlela jste tenkrát, že proniknete i do zahraničí?

Od počátku jsem chtěla postavit mezinárodní projekt, dnes musím říct, že se můj sen splnil. Řídím mezinárodní firmu v 11 státech, zanedlouho plánujeme být po celé Evropě. Jméno jsem vymýšlela tak, abych něco přinesla lokálním zákazníkům, aby se s ním dokázali ztotožnit a měli naši značku rádi. I to se povedlo – dnes jsme podle Hospodářských novin druhou nejoblíbenější značkou logistické firmy.

Co všechno jste zpočátku musela ve firmě dělat?

Všechno. Začátky byly velmi těžké. Byla jsem na všechno sama, takže jsem obsluhovala telefon, fakturovala, rozesílala maily s nabídkami, vysvětlovala, programovala systém. Od rána do noci, denně 15 hodin i více, nedokázala jsem ani usnout. Bylo to neskutečně náročné, a přestože mě spousta lidí odrazovala, šla jsem za svým cílem jako buldok. Byla jsem těhotná, stále na cestách. Začala jsem hledat spolupracovníky, tenkrát jsem potkala svého prvního zaměstnance. Byl to student, který hledal brigádu. Dnes, po osmi letech, je jedním z manažerů firmy. Je to krásný příběh, ale ne vždy jsem měla na lidi štěstí. I z domova, s miminkem v ruce, jsem dál vedla obchodování, marketing, programovala…

Stalo se vám někdy, že jste rozhodla, přestože vám to kolegové rozmlouvali…

Občas se to stává, ale kolegové si zvykli a víc mi věří, protože mnohokrát, když mě všichni zrazovali a má rozhodnutí se jim zdála nereálná, nakonec zjistili, že to byla rozhodnutí, která vedla k úspěchu. Já už dnes vím, že když se chce, jde cokoliv… Neuměla jsem pořádně programovat, řídila jsem IT firmu, nevěděla jsem nic o logistice, vedu velmi úspěšnou logistickou firmu, i když to opravdu není jednoduchý byznys. Nejvíc překážek jsem zdolala na samém začátku, všichni mě přemlouvali, ať to vzdám, moje maminka i manžel o mě měli strach. Postavila jsem si ale hlavu a šla opravdu proti všem.

Jaká jste šéfka?

Velice ráda poslouchám názory druhých a svá rozhodnutí vždy dobře promýšlím. Myslím, že muži dělají rozhodnutí více radikální. Mou metodikou řízení firmy je obklopit se lidmi, kteří jsou většími odborníky než já. Jsem šéfkou, ale mám kolem sebe velmi schopné a zkušené kolegy, na které se mohu spolehnout, umějí se rychle a správně rozhodovat, zatímco já jsem více empatická. Je to podle mě ta nejlepší možná kombinace. Baví mě s nimi pracovat, těším se na jejich nápady, díky kterým naše firma vzkvétá. Společně vymýšlíme inovace, respektujeme se, každý z nás vnáší to nejlepší, co v něm je.

Kdy jste měla ze Zásilkovny poprvé radost?

Už po několika měsících mi začaly chodit děkovné dopisy, nepsali jednotlivci, přicházely desítky mailů od spokojených zákazníků. Hodně mě to v těžkých začátcích povzbudilo, potvrdilo se, že jsme to vymysleli správně, že naše práce má smysl. Psali, že konečně nemusejí stát ve frontách, jak je vše jednoduché, rychlé a levnější, a to bylo přesně to, čeho jsme chtěli dosáhnout. První tři roky jsme byli ve ztrátách, měli otlučené kanceláře, topili ve skladu přímotopem, ale věděli jsme, že naše firma má budoucnost.

Jak byste vaši firmu charakterizovala?

Zásilkovna je velká mezinárodní firma, ale rodinného typu. Vládne tu pohoda, a když se lidé cítí v práci dobře, je to vidět na výkonech. Každý má možnost rychlého pracovního postupu, na vyšší pozici se dostává přibližně za rok. Je to i tím, že firma rychle roste, letos o 80 %. Každý nový zaměstnanec projde všemi provozy, vyzkouší si být řidičem, pracovat v depu, ve skladu. Posíláme na toto „pracovní kolečko“ i manažery, často se vracejí s velmi dobrými nápady na různá vylepšení, která můžeme realizovat. Některé firmy rychle nabírají nové zaměstnance a rychle je zase vyhazují. U nás je to jinak – mým principem je metoda shnilých jablek, kterou jsem okoukala od své babičky. Takové shnilé jablko by mohlo rychle zničit celou úrodu, musí se okamžitě najít a rychle a nekompromisně oddělit.

Pomáháte i dalším podnikatelům…

Podařilo se mi vybudovat velkou firmu, proto se zase já snažím pomáhat druhým, především v rámci investic do start-upů. Ale protože řídím velké množství projektů, na další start-upy už nemám kapacitu. Spoluzaložila jsem například projekt Robeeto.com, kde mohou lidé najít, případně nabídnout potřebné služby, jako mentor a investor jsem i v několika dalších firmách. Velmi často dávám rozhovory, píšu články, vystupuji na přednáškách – snažím se předávat zkušenosti a povzbudit začátečníky, varovat je zároveň před chybami, kterých jsem se dopouštěla v počátcích .

Je ve vašem oboru něco „typicky českého“?

V oboru logistiky se i díky nám hodně rozmohla odběrní místa s osobním odběrem zboží, stala se fenoménem. Doručení zboží z e-shopu koncovým zákazníkům tímto způsobem je asi padesát procent. Dalším fenoménem u nás je dobírka, která na Západě od nás není zdaleka tolik využívaná. V Německu či Velké Británii není vůbec běžné platit v hotovosti. U nás to postupně také klesá, ale pomalu. Elektronické platby ještě nejsou tak běžné.

Chtěla byste se Zásilkovnou „proniknout“ i mimo Evropu?

Zvažuji indický a brazilský trh. Indie je nejrychleji rostoucí e-commerce trh na světě, je dobré přemýšlet o jeho napojení na EU. K tomu jsou potřebné důkladné znalosti místního prostředí. Je třeba prozkoumat a zanalyzovat dopravce, možnosti trhu, co se nejvíc prodává, najít možné partnery ke spolupráci.

Jaké novinky vaše firma chystá?

E-commerce trh velmi rychle roste, zatímco logistický trh má zatím své stropy, velcí hráči brzdí rozvoj. Přemýšlíme, jak trhu pomoci. Hodně investujeme, letos jsme otevřeli několik dep, chceme vybudovat automatické linky a výdejní boxy, abychom klientům pomohli. Inovace vymýšlím nejen já, ale dnes už i celá řada mých spolupracovníků.

Jaké největší štěstí v byznysu pociťujete?

Štěstí pociťuji z mé rodiny, z mých tří dětí. Myslím, že jsem víc maminka než podnikatelka, když obejmu své děti, je to nesmírný pocit štěstí. V byznysu cítím úspěch, hrdost a uspokojení, že jsme to dokázali. Z nuly na sto za osm let, takových příběhů mnoho není.

Jak se těšíte na E-commerce ples?

Těším se moc. Celá ta myšlenka E-commerce plesů vzešla ode mě. E-commerce trh se úspěšně rozrůstá, není téměř nikdo, kdo by nenakoupil, alespoň občas, on-line. Je to oblast, která si rozhodně zaslouží velkou pozornost médií, zákazníků, myslím, že i vlády. Akce tohoto typu, jako je E-commerce ples, krásně ukáže veřejnosti, že je to obor s obrovským potenciálem, velmi důležitý pro českou ekonomiku.

Jak nejraději odpočíváte?

Pro mne je odpočinkem čas strávený s mou rodinou, dětmi a manželem ve vířivce, na horách, na výletě. Čas si najdu, kdykoliv chci. Dnes už mohu plně důvěřovat svým kolegům. Zatímco já odpočívám a nabírám síly pro další úkoly, byznys běží bez problému dál.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Eva Procházková

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: archiv Simony Kijonkové

E-commerce ples

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Jiří Šviga. Že jste tohle nezvyklé jméno nikdy neslyšeli? A co AMPER, SPORT PRAGUE, FOTOEXPO, MODERNÍ VYTÁPĚNÍ, DŘEVOSTAVBY… Už vám svítá? Právě za těmito významnými veletržními počiny Jiří Šviga a jeho společnost Terinvest stojí. Na poli výstavnictví se pohybuje už od roku 1991. Zejména veletrh AMPER nabral na takových obrátkách, že se stal nejvýznamnější akcí v oboru elektrotechniky ve střední a východní Evropě. Letos se konal už po šestadvacáté a vystavovalo na něm šest stovek firem. Jiří Šviga ale zůstává v pozadí. Když si jej vygooglujete, zjistíte pouze, že rád fotografuje a cestuje… Ale nás zajímá právě ono veletržnictví, s nímž tolik boduje.

 

Proč jste se dal na dráhu výstavnictví?

Asi to ve mně je odjakživa. Myslím, že mám organizační talent, což muži často nemívají. Byl jsem předseda třídy na základce, na gymplu, na vejšce jsem taky komunikačně vyčníval. Organizování mě prostě baví.

To není jednoduchá věc – vymyslet veletrh, nasmlouvat vystavovatele…

Vidíte, a mně se to zdá jednoduché. To nejtěžší přichází až s časem: udržovat projekt v chodu a zvyšovat jeho renomé, budovat značku. A o to právě firmám jde, aby vnímaly, že jsou na správném a známém veletrhu s dobrým jménem, který umocní význam jednotlivých firem.

Čím to renomé udržujete?

Tak to už je moje tajemství. (úsměv)

Který projekt byl první?

Veletrh SPORT PRAGUE, byl hodně známý. S ním jsme v roce 1991 začínali. Dnes už neexistuje, nemá opodstatnění. Mrzí mě to, byl to dlouho náš největší veletrh. Hodně jsem sportoval, takže se mé hobby promítlo do podnikání.

Dnes je vaší vlajkovou lodí bezesporu AMPER v Brně, k tomu máte pražské DŘEVOSTAVBY, MODERNÍ VYTÁPĚNÍ a FOTOEXPO…

Veletrhů jsme organizovali více, jen jejich osud se naplnil a přestaly být potřebné. Například Siesta, což byl potravinářský veletrh. Pořádali jsme i veletrh „Sklo-porcelán-keramika“. Akce fungovala do roku 1996, respektive 1997, báječně, vystavovalo na ní na tři sta firem. Ale pak se daný průmysl závratně propadl. Když nejsou v oboru firmy, nemá kdo vystavovat. Takže nám v dnešních dnech zůstaly čtyři veletrhy, a zcela upřímně – to stačí. Organizování takových projektů je náročná práce, která trvá celý rok.

Kolik vás ve firmě je?

Dvacet stálých pracovníků, dalších deset pracuje v divizi, která řeší výstavbu stánků. Při každém veletrhu ale kolektiv bobtná o desítky specialistů, které krátkodobě najímáme.

Který z vašich projektů je pro vás osobně nejzajímavější?

AMPER je největší a nejstarší, ten milovat musíte, vzbuzuje velké emoce. Mám rád i ostatní. Třeba MODERNÍ VYTÁPĚNÍ je tématem, které se dotýká každého. Na veletrhu je k vidění vše od solárních panelů přes tepelná čerpadla, krby, kamna až po podlahové vytápění. Exponáty je možné si „osahat“, což je atraktivní pro každého zákazníka. Říkám, že je to veletrh, který vás zahřeje. Koná se v únoru, což se hodí. (úsměv) Srdeční záležitostí je FOTOEXPO, speciální kombinace veletrhu a festivalu. Rád fotografuji přírodu a světlo, které odráží lidskou duši. Na veletrhu sledujeme trendy, zveme slavné autory. Akce je také nejvíce mediálně vidět. Zbývající tři veletrhy jsou orientovány technicky, což masmediální novináře láká méně. Zvlášť téma AMPERU – elektrotechnické a elektronické technologie – je novinářsky nezajímavé.

Rýsuje se vám obor, který by si veletrh zasloužil?

Máme nápad. Ale neřeknu.

Pobavme se o nejúspěšnějším AMPERU. První ročník proběhl již v roce 1992. Jak a proč vznikl veletrh zaměřený na elektrotechniku?

Myšlenku mi vnukl můj otec. Byl vědeckým pracovníkem v oblasti elektro a říkal, že oblast elektrotechniky je výstavářsky nepodchycená a přitom velmi zajímavá. Měl pravdu.

Vy sám máte elektrotechnické vzdělání?

Ne, já jsem stavař, ale otec nás vlastně školil už odmalička, všechny ty obvody… (smích)

Můžete mi popsat začátky AMPERU? Když dnes vidím všechny ty smart technologie napojené na internet… To přece dříve vůbec nebylo?

Při prvním ročníku se představilo 120 firem, pak veletrh rychle narostl do dnešní velikosti s téměř 600 firmami. Vývoj šel rychle dopředu, obzvlášť poté, co na český trh vstoupily velké zahraniční společnosti.

Začínali jste v Praze, od roku 2011 jste na brněnském výstavišti. Z jakého důvodu ke stěhování došlo?

Spojilo se několik aspektů dohromady. Nejpodstatnější bylo, že prostory v Praze už nebyly důstojné. V Praze nejsou haly takových rozměrů a s takovým zázemím jako v Brně.

Musel to být odvážný krok…

Asi nejzásadnější v celé historii AMPERU. My jsme měli to štěstí, že vystavovatelé byli zvyklí se tak trochu stěhovat. Začínali jsme v Kongresovém centru v Praze, které bylo relativně malé, takže jsme veletrh přemístili na Strahov, poté na výstaviště v Holešovicích, pak na osm let do Letňan. Nakonec jsme se usídlili v Brně, snad nastálo. Samozřejmě se zástupci firem ptali, proč se stěhujeme, byli zvyklí na Prahu. Mnoho firem má v Praze svá sídla a pořádání veletrhu v Brně je pro ně nákladnější, protože na veletrh jsou navázány další služby jako rezervace hotelů apod.

Byli i nějací odpadlíci?                            

Samozřejmě. Navíc naši konkurenti toho využili a začali vystavovatele lákat na poloviční ceny. Naštěstí AMPER má takové jméno, že jsme přesun velmi dobře ustáli.

Lze AMPER vůbec srovnat s nějakým středoevropským projektem?

Nelze. Na konkurenci narážíme až v Německu. Podobně velký veletrh je v Polsku, ale ten se pořádá ve stanech na louce.

Která sekce je na AMPERU zastoupena nejvíce?

Základem pořád zůstává energetika a elektroinstalace, přenos napětí od elektrárny až po domácí rozváděče, kabely a osvětlení. Druhým jádrem je průmyslová elektronika, kterou můžete shlédnout jen na AMPERU. Důležitá je i sekce plošných spojů. V posledních deseti letech je velmi silná oblast automatizace a řízení budov, průmyslu, dopravy a měst.

Na AMPERU mají největší zastoupení Česko a Slovensko, zejména o Česku se mluví jako o montovně, ale podle vašich vystavovatelů to tak špatně nevypadá… Jaké je procentuální zastoupení českých výrobců, kteří předvádějí vlastní vynálezy?

Z padesáti procent určitě, to je síla našeho elektroprůmyslu, na který jsme hrdí. Bez nich by AMPER nebyl AMPEREM. Jako příklad mohu uvést KOPOS Kolín, to je opravdu velká firma v oblasti instalací, která má zastoupení po celém světě. Na AMPERU ale vystavují i menší podniky, které zde mohou představit své novinky a obchodně marketingové strategie.

Jsou IT, možnosti internetu a digitalizace ten směr, kterým AMPER půjde?

Rozhodně. I když základem všeho jsou silnoproudé rozvody a instalace, bez kterých bychom nemohli rozvíjet ani internet. Posun přichází v řízení a v součástkové základně, která je stále menší a menší. Nanotechnologie, dnes už dokonce pikotechnologie. (smích) Digitalizace a automatizace prostupuje průmysl, budovy, řízení dopravy i měst.

Zatím se mluví spíše o lavičkách s nabíječkou nebo inteligentních popelnicích. Určitě to ale celé půjde dál, sledujete tento trend?

Ano. Smart Cities je opravdu velké téma. Obecně se dá vnímat jako progresivní vylepšení kvality života ve městech, což zahrnuje neuvěřitelné množství oblastí – od urbanismu, stavebnictví i myšlenkových pochodů obyvatel až po chytré technologie. Proto musíme sledovat trendy.

Jak si stojí veletrhy v internetové době?

Samozřejmě že všechny firmy pracují s internetem, ale v technických oborech je veletržní prezentace zásadní. Když firmy předvedou kvalitní prezentaci, působí to na zákazníky jako lepidlo. A především o sobě dávají vědět: že tu jsou, že něco umí. A také se osobně potkávají všichni se všemi. Velkou roli v tom rozhodně hraje prostředí – příjemný prostor s dostatkem vzduchu, příjemnou teplotou a slušnou gastronomií. Opravdu. Kvalitní veletrh mnohonásobně převyšuje sebelépe informující webovou stránku.

Jak se veletrhy mění na první pohled?

Mění se způsoby prezentace, dnes má veletrh i nezanedbatelné emoční poslání. Firmy se snaží do povědomí zákazníků a návštěvníků proniknout i jinak, zcela netechnicky. Jedni nabízejí čokoládové pokušení, další operují s vyšší gastronomií či módní přehlídkou. Billboard u silnice vás nikdy neosloví tolik, jako emoční sociální prožitek, který se vám dostane pod kůži. Třeba se vám pak celý život při pohledu na elektroinstalační spoje vybaví chuť čokolády z veletrhu.

Neplánujete návrat AMPERU zpět do Prahy?

Rozhodně ne, plány jsou dané dlouho dopředu, máme s BVV optimálně nastavené vztahy, nevidím důvod. To by muselo v Praze vyrůst výstaviště s velkým V, ale teď tu není. Byli jsme dlouho v Letňanech, které jsou stále provizoriem. Plány na nové výstaviště sice byly, dnes jsou ale v nedohlednu. Přitom by si to Praha zasloužila. Každé větší město má svoje výstaviště, bývá to, řekněme, kulturní prostor. Česko asi těžko získá, vzhledem k malé ekonomice, nějakou světovou výstavu, s těmi si hrají globální hráči, ale síla je v lokálních výstavách. Každé menší italské město má svoje výstaviště, kde se sejdou tu přátelé koní, tu sběratelé minerálů, ale také to jsou místa experimentů a dlouhodobě zavedených akcí.

Chodí na vaše veletrhy hodně lidí?

Řekl bych, že dost. Důležité je najít dobré téma, a to se nám zřejmě daří. Například u DŘEVOSTAVEB je publikum velmi široké, jsou to lidé, kteří chtějí stavět, nebo rekonstruovat. Nejde jen o dřevěné domy. Dřevostavbou může být garáž, altán, dřevěný interiér, podlaha, vestavba, ale také třeba celá sportovní hala, zemědělské stavby, rozhledny. Výčet je bohatý. A návštěvnost je rozhodující hlavně pro vystavovatele, ať jde o odborníka, nebo koncového spotřebitele. Musíme vymýšlet nové koncepty, ladit je marketingově tak, aby lidé přišli.

Dá se popsat váš typický den?

To asi úplně nedá, každý je jiný. Jedno však mají společné – přemýšlení. Jsem podnikatel, každý den se snažím vymyslet, jak organizaci dál posunout, jak ji rozvíjet novými nápady. Teprve poté můžu do práce. To je rozdíl od zaměstnance, který většinou čeká, co mu bude přiděleno.

Sledujete stále všechny veletrhy?

Jsou dny, kdy řeším všechny čtyři projekty současně, a potom dny, kdy se jedné akci věnuji čtrnáct dní nepřetržitě, od rána do noci.

Když odpočíváte, co děláte?

Spím, to je nejkrásnější činnost.

Říkal jste, že jste hodně sportoval…

To dělám rád pořád, chodím po horách, plavu, jezdím na kole.

Co fotografování?

Mám i ateliér. Ale času moc není, i když focení mám moc rád.

Z vaší rodiny figurujete ve společnosti Terinvest pouze vy?

Ano, jenom já. A nezdá se, že by se to změnilo. Dcera se dříve ráda angažovala, ale teď má rodinu a jiné priority. Syn podniká na internetu a prohlásil: „Hele, tati, veletrhy jsou moc komplikované. Já si ráno vstanu, v pyžámku si párkrát ťuknu do počítače a mám vyděláno. A ty toho musíš tolik organizovat a podstoupit tolik rizik, to ne.“ Jsou jiní než moje generace.

Šviga je velmi nezvyklé jméno. Můžu se zeptat, odkud pocházíte?

Je to tak, je to velmi originální. Švigové jsme v Čechách jen naše rodina a příjmení pochází ze Slovenska. Další příbuzní jsou až v Paříži. Osobně jsem rodilý Pražák.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Halka Horká

Foto: Lenka Hatašová

Korektura textu: Vladana Hallová

Vytvořeno ve spolupráci:

BVV www.bvv.cz

LE Hotel Group www.le-hotels.cz

Hotel Grandior www.hotel-grandior.cz

Produkce: Dita Brančíková, Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Původně byly tři, později dvě – maminky na mateřské dovolené, které se rozhodly vyzkoušet v životě něco nového. Advokátka Andrea Vaníčková a vrcholová manažerka Petra Bergová hledaly pro své děti nejzdravější kosmetiku, čisté přírodní produkty. S nabídkou na našem trhu nebyly spokojené a vydaly se hledat do zahraničí. Návštěva biofarmy v britském Cornwallu, kde se ručně vyrábí bio kosmetika Inlight, jim změnila život. Založily společnost La Biorganica, která se zabývá propagací a distribucí přírodní kosmetiky. Z původně nezávazného nápadu vznikla prosperující firma se spoustou spokojených zákazníků.

Jak jste se „daly dohromady“?

Seznámily jsme se na předporodním kurzu a začaly spolu kamarádit. Naše konverzace se točila především kolem dětí. Mezi jinými mateřskými diskuzemi jsme začaly probírat, která kosmetika bude pro naše děti nejlepší. Hledaly jsme na internetu, pročetly knihu Doba jedová, kolegyně navštívila mezinárodní veletrh zdravého životního stylu, který se každoročně koná v Norimberku. Vrátila se nadšená z kosmetické značky Inlight.

Co ji tak zaujalo?

Jako jedna z mála na světě má kosmetika značky Inlight 100 % bio složek, rostliny se pěstují na ekologické farmě rodinného podniku ve Velké Británii. Objednaly jsme si prostřednictvím internetu pár lahviček a vyzkoušely ji. Výsledek nás ohromil. Pleť se nám začala měnit, velmi brzy jsme viděly konkrétní výsledky. Rozhodly jsme se do firmy ve Velké Británii zajet. Výrobcem této kosmetiky je dr. Mariano Spiezia, charizmatický lékař s dlouholetou praxí, původně chirurg. Výrobna je zasazena v nádherné krajině, hojně využívané i filmaři. Doktor Spiezia nás provedl výrobou, ukázal nám pytle s bylinkami, moderní laboratoř, ručně vyráběné kosmetické produkty.

A zrodil se nápad…

Ano. Šly jsme do toho s nadšením, snad i s naivitou. Přivezeme značku do České republiky a uvidíme. Jsme na mateřské, můžeme to zkusit. Původně jsem do projektu měla vstoupit jen investičně, ale práce bylo mnoho, začala mě bavit a postupně mě úplně pohltila.

Jak obtížné bylo zaujmout zákazníky?

Kosmetických značek je mnoho a všechny tvrdí, že jsou nej. Teprve když se produkt dostane k lidem a získáte zpětnou vazbu, můžete na tom stavět. Kosmetika Inlight vrací pleti původní funkce a velmi rychle se ukážou výsledky, což je pro zákazníky nejdůležitější. I tak jsme ale brzy zjistily, že jedna značka, kterou nabízíme, je málo. Během pěti let, kdy naše firma existuje, stoupl mnohonásobně počet kosmetických výrobků na přírodních principech, naštěstí i média se postupně začala touto problematikou zabývat, protože zákaznice to požadují. Chtějí informace, protože zjišťují, že přírodní kosmetika opravdu funguje, a tím nutí média dávat jim prostor. Nemůžeme si přece myslet, že syntetické výrobky z ropy mohou vyřešit problémy s pokožkou lépe než ty přírodní.

Čím bylo nutné začít?

Osvětou. Načetla jsem mnoho dostupných informací i ze zahraničí, dostala odpovědi na mnohé své otázky. Sepsaly jsme blogy, vysvětlovaly, jak je důležité sledovat složení kosmetiky, eliminovat riziko syntetických látek, jejichž účinky se mohou projevit i po několika letech. Nechceme strašit, ale podávat objektivní informace o výhodách přírodních látek.

Co jste ve svém podnikání mohla využít z předchozího zaměstnání a co jste naopak musela dohánět?

Jsem advokátka, spolumajitelka advokátní kanceláře, ale nedávno jsem se rozhodla svou advokátní praxi přerušit a z kanceláře odstoupit, protože si nemyslím, že bych se ještě vrátila. Jsem ve své nové práci naprosto spokojená. Ze své původní profese umím pracovat s textem, sepisovat smlouvy, komunikovat se zákazníky. Do naší společnosti jsem nastupovala s minimálními znalostmi v oblasti práce se sociálními médii, práci na počítači jsem doháněla za pochodu – dnes už jsem v tom docela zběhlá. Umím programovat, tvořit webové stránky, videa, a moc mě to baví.

Máte se svou kolegyní práci nějak rozdělenou, nebo pracujete společně?

Velké kroky, zahajování různých projektů si spolu vždy odsouhlasíme, jinak si naprosto důvěřujeme. Jsme v každodenním styku, ale každá máme své úkoly a báječně se doplňujeme. Petra se vyzná v obchodních záležitostech, „vidí do čísel“. Navzájem se o svých krocích informujeme, ale ne do podrobností, společně probíráme jen zásadní témata. Začínaly jsme cestou pokus-omyl. Marketing, který mám na starosti já, jsem nevystudovala, rozhodovala jsem se intuitivně, jak jsem to cítila, a protože jsem byla zvyklá na dokonalou práci, hodně jsem si sama vyhledávala informace a studovala materiály z různých publikací a z internetu.

Hrozí i u přírodních produktů nějaké riziko? Na co si dávat pozor?

Pojem bio je u nás v souvislosti s různými podvody vnímán spíš negativně. A to chceme změnit. Je třeba zajímat se o složení, bio složky vnímáme jako kvalitnější, čistší. Když jsou bylinky stříkány syntetickými hnojivy, může to jejich strukturu také ovlivnit, zůstávají v nich zbytková množství herbicidů či pesticidů. V důsledku životního stylu přibývá alergií a lidí s extrémně citlivou pletí, často reagují právě na rostliny ovlivněné v důsledku postřiku. Samozřejmě existují i jedinci, kteří mají reakce třeba na éterické oleje, ale to je velmi individuální Na to vše u každého výrobku upozorňujeme, v případě odborných dotazů našich zákazníků je můžeme spojit s našimi spolupracovníky, skvělou kosmetičkou, aromaterapeuty a dalšími odborníky, kteří jim poradí.

Nabízíte i bylinkové čaje, ale bylinky a bylinkářky byly už od nepaměti, to není nic nového…

Máte pravdu, ale bylo období, kdy se na ně pozapomnělo, v současné době se k nim vracíme. V naší nabídce máme čaje, které jsou laděné tak, jak potřebujete. Buď ty, které tzv. „nakopnou“, dodají energii podobně jako káva, využívají je především studenti před zkouškami nebo lidé, kteří potřebují být po delší dobu velmi aktivní, nebo máme čaje zklidňující, vhodné třeba před spaním. Záleží na kombinaci bylinek, jejich správné sklizni, sušení, přesném množství a čistotě. Výborně chutnají, mnohé léčivé reakce spouští i samotná vůně. A opět jsou stoprocentně bio.

Cílem vaší společnosti La Biorganica je vyhledávat a přinášet lidem produkty na čistě přírodní bázi v biokvalitě. Kde je nacházíte?

Dříve jsme samy hledaly, dnes jsme také oslovovány. Zajímají nás značky vzešlé z menších rodinných firem s osobním přístupem. Většinou mají výborné produkty, ale nemají marketing. Ten vnášíme my. Takže nejen dovážíme, ale vlastně i budujeme značku, snažíme se ji dostat do povědomí lidí, přesvědčovat je o účincích, které výrobky mají. K tomu, abychom se orientovaly v současné nabídce, využíváme různé veletrhy, sociální sítě. Zkoumáme složení výrobku, a pokud nás zaujme, vyzkoušíme ho nejprve na sobě a svých známých. Důležité je pro nás i „souznění“ s výrobci, energie, která z výrobků vyzařuje a zákazníky přitahuje.

Jaká je u nás konkurence v oblasti přírodní kosmetiky a které země pro nás mohou být vzorem?

Lidé se čím dál více zajímají o zdravou stravu a tím se dostávají i k přírodní kosmetice, získávají informace, které dříve neměli. Žádají bio výrobky a prodejci se tomu přizpůsobují. Značek přibylo, ale s nimi i mnoho výrobků, které jako ekologické vypadají a na které je třeba dávat si pozor. Zdravým životním stylem a tomu uzpůsobenými výrobky by nám mohla být vzorem především Skandinávie.

Většina kosmetických výrobků je zaštítěna nějakou známou osobností, která pomáhá s její propagací. Máte i vy někoho takového?

Původně jsme začínaly s naivní představou, že to „půjde samo“. Ale samozřejmě mediálně známé tváře propagaci výrobků pomáhají. Tváří naší firmy La Biorganica se stala Aňa Geislerová. Není to ale formální spolupráce, stalo se tak na základě její zkušenosti s naší kosmetikou, která vyřešila problémy její pleti. Když Aňa vyslechla mé vyprávění o farmě v Cornwallu, zatoužila se tam jet podívat a po návratu byla stejně nadšená jako my. V poslední době na nás obracejí i další herečky. V jejich profesi je často nezbytné výrazné líčení a různé make-upy, jejich pleť dostává tzv. zabrat a ony musejí řešit, co s tím. Vážíme si toho, že přicházejí právě k nám.

Pořádáte i různé odborné přednášky, jaký je o ně zájem a kteří odborníci se jich zúčastňují?

O přednášky je poměrně velký zájem. Jak o ty, které pořádáme pro různé profesní skupiny, tak o ty pro veřejnost. Když jsme pro svou potřebu napsaly volně dostupný e-book, poprosily jsme o recenzi našeho předního odborníka profesora Patočku, spoluautora knihy Doba jedová. Nejen že nám vyhověl, ještě nám připsal jednu kapitolu. Náš výrobek jsme poslaly i Vítu Syrovému, který napsal knihu Tajemství kosmetiky, a měly jsme radost z jeho velmi kladné reakce. Oba pánové s námi spolupracují i na přednáškách a my se na ně obracíme s odbornými problémy, pokud si nevíme rady. Ale našich spolupracovníků je celá řada, bohužel přednášek pořádáme z časových důvodů zatím méně, než bychom samy chtěly.

Jaké značky tedy La Biorganica nabízí?

Pro péči o obličej a pleť je to britská značka Inlight, další námi distribuovanou značkou je dekorativní australská kosmetika Zuii Organic. Jde o make-up z kytiček – z heřmánku a jasmínu. Nejen že má nádherný vizuální efekt, zároveň i pečuje o pokožku a k tomu ještě krásně přirozeně voní. Nabízíme i opalovací krémy Butterbean Organic s minerálním filtrem z USA, které majitelka vyvinula původně pro své malé děti, a italskou značku vlasové kosmetiky Naturalis Better. Vyráběna je v nejjižnějším cípu Itálie, kde v ekologické zahradě vybudovali i tzv. bio hotel a většinu ingrediencí sami pěstují. O čajích Teatox už byla řeč. Vznikají v Německu, kde se jejich výroby po návratu ze studijního pobytu v Asii chopili dva mladíci, kteří v názvu čajů využili dvě slova – čaj a očista.

Který z vašich produktů je nejžádanější?

Odhaduji, že mezi našimi top výrobky je především čisticí balzám na pleť Inlight. Máme klienty, kteří sledují složení, pak jsou lidé, které zajímá účinek, a třetí skupinu tvoří ti, kteří hledají vyřešení svých konkrétních problémů. Myslím, že dokážeme uspokojit všechny skupiny.

Začínaly jste před pěti lety jako dvě vizionářky, do podnikání jste se pustily jen tak, na zkoušku. Jak vypadá vaše společnost dnes?

Jsme dvě majitelky, máme dvě další zaměstnankyně a tři brigádnice. Máme bezvadně fungující pracovní tým a mnoho dalších externích spolupracovníků, síť vizážistek, kosmetiček, kadeřníků i odborných poradců. Zatím fungujeme především prostřednictvím e-shopu, ale protože dobře víme, že mnozí zákazníci si přejí nejprve výrobek „osahat“, začínáme budovat i síť spolupracujících prodejen – bioobchůdky, lékárny, prodejny kosmetiky.

Jaké chyby při péči o pleť, třeba i nevědomky, děláme nejčastěji?

Nesmíme se nechat úplně „masírovat“ médii a reklamami, měli bychom používat hlavně zdravý rozum. I u kosmetiky platí, že někdy méně znamená více a nic se nemá přehánět. Respektujme svou pleť a její přirozenost, pokud to jen jde, vyhýbejme se různým invazivním peelingům apod.

Změnila přírodní kosmetika váš život?

Ano, změnila. Sešla jsem se s mnoha zajímavými, inspirativními lidmi, našla jsem zaměstnání, které mě baví a kde jsem spokojená. Posunula jsem se v myšlení, daleko více naslouchám přírodě a svému tělu, ale projevilo se to i prakticky – tím, že se mi „opravila“ pleť, nevadí mi třeba vyjít si nenalíčená, což dřív vůbec nepřipadalo v úvahu. Přestala jsem být „otrokem“ okolního světa, stala jsem se víc sama sebou.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Eva Procházková

Foto: archiv Biorganica

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Lucie Van Koten

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Měl ještě velmi malé děti, když zanechal dobrého místa ve firmě Tesla a doma v garáži začal podnikat. S přáteli začal konstruovat stroje a podařilo se mu „z ničeho“ vybudovat velikou a úspěšnou firmu MTS s.r.o., která dodává jednoúčelové stroje. Hned v začátku si stanovil, že chce podnikat jako křesťan a držet se toho, co chce Ježíš. Přesto, že to bylo někdy nepříjemné, plnil své povinnosti bez hledání kliček a optimalizací. Samozřejmostí pro Juraje Habovštiaka je také častý kontakt s Písmem. Stále více si začal uvědomovat, jak důležitá je pro něj změna v přístupu k firmě a lidem v ní. Zvolil si postoj pokorného služebníka, který se snaží naslouchat.

Jak vzpomínáte na své dětství?

Já byl takové normální dítě, bez extrémů. Byl jsem všestranně zaměřený, ale např. studium jazyků jsem neměl rád. Jenže otec na to dost tlačil. V tom jsem mu docela vzdoroval. Až později jsem objevil kouzlo znalosti cizího jazyka. Otec mne postupně vedl k němčině, angličtině i francouzštině. Ruština byla povinná. Všechny tyto jazyky jsem nakonec v podnikání použil. Takže jsem za to nakonec rád.

Rodiče chtěli, abych hrál i na hudební nástroj. Já si přál klavír, ale dali mě na housle. Pořád jsem od toho utíkal. Říkali mi minutek, protože jsem cvičil jen minutu, a pak někam utekl. Jednou jsem ty housle rozbil a tajně slepil. To byl výprask, až to otec zjistil.

Bylo to časté?

Ne. S otcem jsme si rozuměli jako bratři. I když byl přísný. Trávili jsme spolu spoustu času. Táta mluvil hodně o farmaření. Byl to jeho sen, mít vlastní farmu. Ale vinou minulého režimu se mu to nepodařilo. Po revoluci si otevřel malé hospodářství, včelaří, pěstuje kanadské borůvky apod. Téma podnikání bylo u nás tedy i za socialismu časté. Ze začátku jsem chtěl jít podobným směrem jako otec, jenže mě to moc nepřitahovalo. Naopak technologie si mne získaly hned. Po skončení školy jsem začal pracovat v Tesle Orava.

Měl jste relativně dobré místo, dobře nastartováno. Nemohl jste tušit, co vše se Vám v budoucnu podaří. Přesto jste skočil do neznáma. Co Vás k tomu motivovalo?

Skutečně to byla cesta do neznáma. Měl jsem sice dobře placené místo, ale zároveň bylo jasné, že ta fabrika nebude dlouho jako monopol fungovat. A já budu jednou bez práce. Tak jsem tomu chtěl předejít. Roku 1996 jsme založili naši firmu. Začali jsme doma u mě v garáži. Několik měsíců jsem neměl žádný příjem. Výhoda byla, že jsme měli malé děti. Takže kolíbku, oblečení a všechno ostatní Vám někdo dá. Sami jsme si pěstovali zelí, okolo nám rostlo dřevo na topení. Rodiče nám také věnovali polovinu domu a nemusel jsem hledat podnájem.

Asi máte hodně důvěřivou ženu, když s Vámi do takového rizika šla i s malými dětmi.

Moje žena je vzácná osoba. Známe se ještě z Tesly. Jsme spolu stále, doma i v práci. Manželka to riziko krachu Tesly vnímala podobně. Dokázala mnoho pro naši firmu obětovat. Z ložnice jsme si udělali kancelář. Přestěhovali jsme se jen do takového šatníku v podkroví, kam jsme se vešli tak akorát my dva. Tak jsme žili 5 let. Jediné, co jí nemohu zapomenout je, že do obýváku mi nedovolila umístit pilu na hliníkové profily. (smích) Asi se bála, že by si u ní hrály děti a dopadlo by to špatně. Pilu jsme museli dát do suterénu.

Dnes, po dvaceti letech máte velké reprezentativní prostory.                                                

Bylo mým snem mít něco podobného. Proto jsme byli tak dlouho doma. Rozhodli jsme se postavit si budovu na míru našim potřebám. V plánech jsme počítali i s přístavbou, kdyby náhodou. Roku 2001 jsme ji dokončili. Kdyby mi někdo říkal, že už za dva roky budeme muset přistavět další, nevěřil bych mu. Ale roku 2003 jsme potřebovali přistavět druhou budovu a 2005 ještě jednu.

Podnikáte jako křesťanský podnikatel?

Nemám moc rád nálepkování. V prvé řadě jsme lidé. Musím se snažit být lepší člověk. A musím se snažit stejným směrem posunovat i zaměstnance. Abychom dokázali fungovat. Ale kdybychom to dělali bez Boha, bylo by to moc těžké. My křesťané máme obrovský dar, že máme Boží slovo a víru. Je to naše know how.

A jak tohoto daru využíváte?

Vidím nás lidi jako takový hardware, do kterého musíte nahrát dobrý software. Tím jsou křesťanské hodnoty. Přečetl jsem mnoho knih o managementu a každá z nich dojde ke stejné podstatě: miluj bližního jako sám sebe. Ten software máme uložený v Božím slově, v něm je taky jednoznačně nejlepší program pro podnikání. Být křesťanem mi tedy pomáhá být i lepším člověkem. A až potom jsem podnikatel.  Protože cílem života je spása duše. To nejde přes podnikání, ale přes spiritualitu a život z víry.

Co by se změnilo, kdybyste prohodil priority a upřednostnil podnikání před vírou?

Někdo to tak i dělá. Doma je velikým křesťanem, chodí do kostela, ale přijde do firmy a chová se jako usurpátor. Pokud si to ale nastavím dobře, bude se mi dařit ve firmě i doma. Je důležité žít podle Boží vůle i ve firmě. Ti co tomu neuvěřili, mají problémy. Svět je dnes zaměřený na peníze a na materiální hodnoty. Ale my si musíme uvědomit, co je důležité a chovat se jinak. Tím můžeme i změnit svět, když ukážeme, že v tom jsme šťastní.

Jak se projevuje Vaše štěstí, o kterém mluvíte?

Např. v době ekonomické krize. Taky v té době byla naše firma zisková. Nejdřív jsem se bál, jak to v roce 2009 dopadne. Zvládli jsme to díky pevným vztahům ve firmě. Sešli jsme se a domluvili na postupu. A cítil jsem, jak chtějí všichni táhnout za jeden provaz. Od té doby se nebojím žádné krize.

Dáváme peníze za semináře a kurzy o tom, jak podnikat a jak dělat věci lépe. Přitom návod máme všichni zadarmo. Potřebuji být normální člověk a pak firma může fungovat. Jsem rád, že i moji lidé, kteří jsou věřící, dostávají pravidelné školení managementu. V kostele při mši svaté.

I oni musí být dobří lidé…

Bez kvalitních lidí Vám firma neporoste. Kdo vidí na prvním místě peníze, zadělává si na problémy. Nám jde o lidi a jsme proto profitabilní. Nerad bych tu dával nějaký recept, spíš mluvím o své zkušenosti. Máme výhodu, že jsme v té části trhu, kde nejsme tlačeni do úplatků apod.

A kdyby si někdo o úplatek řekl?

Tak ho nedáme. To jsme si na začátku podnikání jasně řekli, žádné úplatky, optimalizace a jiné. Touto cestou nepůjdeme. My křesťané na to máme ten nejlepší model.

Mezi řečníky konference také budou: Irena Smékalová – s manželem Petrem vedou soukromou manželskou poradnu; Jiří Jemelka – který sám říká, že své podnikání svěřil Bohu a Boha bere jako „parťáka“ v podnikání, jeho firma dnes řídí a spravuje více než 10 malých a středně velkých podniků napříč ČR; anebo Ľubomír Klieštik – od doby, co začal podnikat, intenzivně vnímá Boží působení v rodině i ve firmě. Přijďte se inspirovat příběhy lidí, kteří řeší stejné či podobné problémy jako vy. Setkáte se, či seznámíte, se stejně smýšlejícími lidmi, mezi jejichž základní hodnoty patří víra, rodina a služba v podnikání.

Děkuji za rozhovor.

 

Nezisková organizace KOMPAS připravuje konferenci Podnikání a rodina (VELEHRAD, 22. 9. 2018), na které vystoupí řada zkušených podnikatelů. Budou hovořit o vlastním přístupu k dělení času i energie mezi víru, byznys a rodinu. Jedním z nich je slovenský podnikatel Juraj Habovštiak.

 

Vytvořeno ve spolupráci s organizací KOMPAS

Oficiální web:  www.krestanskypodnikatel.cz  

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Sebastian Wagner je Němec, který se usadil na Moravě a postup­ně vybudoval společnost Winning Group, která sdružuje rozmani­té portfolio firem. Ty podnikají v oblasti stavebnictví, stavebního a strojírenského engineeringu a v neposlední řadě v tiskových služ­bách. Startup Tiskelník je postavený na propojování studentů a fi­rem, které je potřebují oslovit – prostřednictvím sponzoringu tisku studijních materiálů. Studenti je mají zadarmo a firmy jim do nich umísťují cílená sdělení. Jak se podnikání Sebastiana Wagnera vyvíje­lo, kde bere nápady a co je podle něj důležité pro úspěch?

Němec, který v Brně podniká ve stavebnictví a rozjíždí IT start-up. Jak se to přihodilo?

Pocházím z malé vesnice ve Schwar­zwaldu, srdci německého průmy­slu a zároveň malebného regionu, kam se jezdí na dovolenou. Vystu­doval jsem strojařinu v Karlsruhe a začal pracovat pro amerického subdodavatele pro automobilový průmysl. Pracoval jsem na optimali­zaci výroby včetně otvírání nových provozů. A když přišla ekonomická krize, padlo rozhodnutí pro úspo­ru nákladů přesunout část výroby do Česka, do Oslavan u Brna. Do­stal jsem nabídku projekt vést a do dvou týdnů jsem se stěhoval.

Bral jsem to jako zajímavou šanci, a když jsem viděl, jaký má závod potenciál, zůstal jsem. Když jsem začátkem roku 2016 odcházel, měli jsme třikrát větší obrat, díky mož­nosti investovat jsme zmodernizo­vali výrobu a otevřeli nový závod ve Zbýšově. Zároveň jsem měl na zodpovědnost jiný provoz v Norim­berku, který jsem přebíral s tím, že se měl zmenšit. Namísto toho jsme výrobu specializovali na produkty, se kterými jsme museli být blízko klientovi, což by z Česka bylo da­leko. I tento závod jsme vytáhli do vysokého zisku.

Moje začátky v Česku každopádně byly čistě pracovní, a také jsem sem odcházel sám. Až v Brně jsem potkal manželku, která pochází z Polska. Z Varšavy, tedy z opačného prostředí, než já, vesnický kluk. I z toho důvo­du nám Brno moc vyhovuje, pro­tože je to velké město, ale ne příliš, tak na půli cesty mezi místy, odkud jsme sem přišli. Dlouho jsme v Brně bydleli, ale asi před dvěma lety jsme se odstěhovali do Popůvek, kde byd­líme v tiché ulici, ve které stojí jen sedm rodinných domů.

Nejde si nevšimnout, jak dobře mluvíte česky. Jak jste se to nau­čil?

Když jsem sem přišel, byl jsem na­prostý workoholik, pracoval jsem od rána do večera, často sedm dní v týdnu. Práce bylo opravdu hodně a bylo potřeba ji rychle vypořádá­vat. Každý pátek odpoledne jsem měl jazykový kurz, ale to už mi ne­zbývaly žádné kapacity na učení ja­zyka. Proto jsem s kurzem po třech měsících sekl. Zároveň jsem ale začal jezdit s kolegy po služebních cestách a jednoduše se ptal, jak se řekne tohle či tamto. Takže jsem se učil česky poslechem. Jenže ně­kteří kolegové používali peprnější mluvu a já ty výrazy nevědomky používal i v pracovní komunikaci. Takže jsem zavedl systém, který po­užíváme i ve Winningu. Kdo řekne sprosté slovo, musí darovat určitou částku na dobročinné účely, tehdy mateřské školce v Oslavanech. Ne­věřil byste, jak rychle se ti draze pla­cení manažeři zkultivovali.

Pokud jste češtinu jen naposlou­chal, musíte mít velký talent na jazyky. Nebo jste v Brně tak rych­le zapadl?

Tak ohledně toho talentu mi ve ško­le tvrdili opak. Podle mého prostě musíte začít mluvit. Jeden starší kolega mi kladl na srdce, ať kašlu na gramatiku, vždyť hlavní je, když všichni budou vědět, co chci říct. Postupně jsem si taky našel české kamarády, začal chodit do hospo­dy. Totiž, po třech pivech se oprav­du mluví líp, rozhodně na začátku. Oproti tomu mnozí moji známí z řad expatů si to pivo nedokázali ani česky objednat, a nakonec stejně vždycky z Česka odešli. Myslím, že když člověk chce někde plnohod­notně žít, musí se zapojit do běžné­ho života.

Jakým jazykem se vlastně bavíte doma?

Ze začátku jsme s manželkou mlu­vili anglicky, ona ale maturovala v němčině a já chtěl našim dětem předat svůj mateřský jazyk tak, jako ona na ně mluví polsky. Míchat do toho třetí jazyk, tedy angličtinu, už nám ale připadlo moc, proto se na­konec bavíme německy. A naše děti ve školce samozřejmě mluví česky.

Nakonec jste vystoupil z kom­fortní zóny korporátní organiza­ce. Jak k tomu došlo?

Dostal jsem se do fáze, kdy jsem měl korporátu plné zuby. Zároveň jsem měl pocit, že mám podni­katelský talent, a začaly se kolem mě scházet nápady. A dal jsem se dohromady se svým dnešním spo­lečníkem, Pavlem Absolínem. Měl malou stavební firmu, která tehdy vesměs starala o správu jeho majet­ku. Pavel už chtěl Pamstav rozpus­tit, po mnoha úspěšných podnika­telských projektech si firmu beztak nechával jen jako takové zajištění na důchod. Ale nabídl jsem mu, ať to rozjedeme spolu a na plný plyn. Najali jsme spoustu kvalitních lidí a soustředili se na monolitické kon­strukce, kde jsme viděli největší po­tenciál na českém trhu.

Druhý velký projekt skupiny Win­ning, tedy inženýrské služby orien­tované do velké míry na německý trh, začal tím, že mi spousta zná­mých v Německu naříkala, jak ne­mají kapacity na uspokojení všech svých zakázek. Začali jsme se dvě­ma inženýry a dnes máme přes čty­řicet projektantů. Přitom bychom zaměstnali i osmdesát, kdyby nebyl takový nedostatek kvalifikovaných pracovníků.

S vaším nejnovějším projek­tem tisknete studentům zdarma skripta, do kterých vkládáte re­klamu. Kde se vzal tento nápad?

Koncept Tiskelníku jsme trochu okoukali ze západních trhů, ale zhodnotili jsme fungování obdob­ných služeb a náš projekt uzpůso­bili pro tuzemské prostředí. Chtěli jsme být na českém trhu první, a už se chystáme do Polska a na Slo­vensko. Projekt je pro mě zajímavý v tom smyslu, že do teď jsem pra­coval jen s produkty nebo služba­mi, které už trh znal. Na začátku nám studenti ani nechtěli věřit, že to pro ně opravdu bude zadarmo. A firmy argumentovaly, že dnešní mladí lidé už beztak nic netisknou. Opak je pravdou, dle našich statistik si skripta tisknou studenti všech obo­rů, kunsthistorici stejně jako ajťáci. Lépe se čte, když máte materiály fy­zicky před sebou, můžete si do nich dělat poznámky.

Teď už se k nám studenti vyloženě hrnou, máme tři nebo čtyři sta no­vých uživatelů denně. Celkem už máme asi 13 tisíc registrovaných studentů. Z pohledu firem je Tis­kelník velice vhodný k rekrutování absolventů, umožňuje oslovit třeba jen strojaře v kraji, ve kterém podnikáte. Funguje ale taky jako marketingový nástroj – jeden náš zákazník, provozovatel autobusů FlixBus, má na svoji kampaň odezvu 7 pro­cent, což je vysoce nadstandardní. Další výhodou Tiskelníku je intenzi­ta zásahu, vždyť v momentě, kdy se student učí a přijímá reklamní sdě­lení, je jeho mozek vysoce aktivní. Zatímco reklama v tisku nebo v te­levizi vás může potkat i v okamži­cích, kdy je vaše pozornost zcela rozostřená.

Čeho se při svém podnikání drží­te, jaká je vaše cesta k úspěchu?

Stavíme na kvalitě a zdánlivě přeži­tém přístupu, že na co si plácneme, to platí. V korporaci mi mimo jiného lezlo krkem, jak je všechno zdlou­havé a neflexibilní, zodpovědnost jednotlivce se ztrácí v aparátu a schvalovacích procesech. Děláme to přesně opačně, naši lidé požívají největší možnou důvěru a volnost. Fungují jako malí podnikatelé, kdy si každý hraje na svém písečku. Ten­to přístup od nich samozřejmě vy­žaduje víc, než jen vyplňovat tabul­ky. Musejí za svými výsledky stát.

Ale když člověk vidí, co sám dokázal, motivuje ho to k větším výkonům. Zároveň platí, že komu způsob na­šeho fungování nevyhovuje, ten sám odchází, takže jsme tady ve fir­mě zatím dali jen snad jednu výpo­věď. Je to myslím i velice moderní přístup v tom smyslu, že mladým li­dem přece jen jde hodně o sebere­alizaci a spokojenost, nejen o pení­ze. Beru to tak, že když máte skvělé lidi, můžete být úspěšní v čemkoliv, v jakékoliv branži. I ve stavebnictví, ve kterém jsem podnikat začínal a které je spíš bráno jako rizikový byznys, taková old economy.

Co byste poradil lidem, kteří jsou odhodláni rozjet vlastní projekt, ale váhají učinit ten poslední krok?

Zní to jako klišé, ale nejtěžší oprav­du je, zbavit se dlouhodobých jis­tot a naplno se do svého záměru pustit. Mnohdy to ani není o tom, že by člověku chyběla odvaha, jako spíš o pohodlnosti. Také jsem to tak měl, když jsem v korporátu dostá­val vysoký plat a jezdil krásným slu­žebním autem. Ale moc jsem chtěl vyzkoušet i něco jiného, než celý život dělat ve strojírenství. Tedy po­kud si jste jisti, že je nová cesta pro vás ta pravá, tak na ni prostě vyraz­te. Samozřejmě ale ne naslepo.

Důkladně vyhodnoťte svoje před­poklady, dobře připravte sebe a do posledních důsledků domyslete projekt. Při té příležitosti musím pochválit svoje původní působiš­tě, Američané mě totiž naučili co nejpečlivěji pracovat s čísly. Když dokážete dobře počítat a promýš­let věci, je vlastně jedno, co dělá­te. Smysluplný a dobře realizovaný nápad se vždycky prosadí. Přesto se na začátku budete muset hodně učit a jistě uděláte nějaké chyby. S dostatečnou motivací i přípravou je ale ustojíte.

Chceme na příkladu našeho byznysu ukázat, že to jde, z nuly rozjet podnikání. A doufáme, že nás lidé budou oslovovat s jejich nápady, které si netroufnou realizovat. Mů­žeme jim s rozjezdem záměru po­moct finančně i mentoringem. Ve­dle dobrého nápadu a odbornosti totiž začínající podnikatel také po­třebuje někoho, kdo se na rodící se projekt podívá zcela abstraktně, z podnikatelského hlediska. Zpracu­jeme si analýzu záměru, a pokud čísla budou dávat smysl, tak se dej­me dohromady.

Děkujeme za rozhovor.

Text: Jaroslav Ostrčilík

Foto: archiv S. Wagnera

Produkce: Agentura Guideline

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Narodil se v Havířově, práva vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze. Je členem Unie obhájců a Jednoty českých právníků. Po letech praxe jako náměstek nejvyššího státního zástupce a advokáta ve velké mezinárodní advokátní kanceláři si založil svou advokátní kancelář Mečl Legal. Přál si více profesní volnosti a možnosti vlastních rozhodnutí. Sází především na vlídnost ke klientům a příjemné prostředí. Najal si proto prostor v tzv. Operu v centru Prahy.

Co klienty do takových prostor přitahuje?

Kromě důvěry a odborné pověsti naši klienti pozitivně vnímají prostředí, ve kterém působíme a pracujeme, unikátní prostory tzv. Štenclova domu. Je to dobrá a ceněná adresa. Mnozí z klientů dávají přednost tomu, že mohou svůj čas trávit v „ne ryze právnickém prostředí“. V Operu se často odehrávají i různé kulturní a společenské události, členy jsou jak podnikatelé, tak i umělecky založení lidé. Opero nám poskytlo zabezpečenou kancelář – diskrétní, příjemné a bezpečné zázemí pro výkon naší praxe, můžeme ale využívat i prostory společné. Máme rádi umění, architekturu, design, můžeme klientům, kteří se zajímají o umění, poskytovat právní servis i v těchto zajímavých interiérech.

Co vaše kancelář klientům nabízí?

Mečl Legal advokátní kancelář jsem zakládal jako tzv. butikovou advokátní kancelář, vysoce specializovanou na oblast trestního práva, s výrazným akcentem na oblast hospodářské kriminality, kybernetické kriminality, trestnou činnost korporací či trestnou činnost páchanou proti nim a compliance. Zabýváme se také komplexně problematikou zajištění náhrady škody pro poškozené subjekty i obecně oblastní výnosů z trestné činnosti a problematikou praní peněz. Budujeme malý tým schopných inovativního, progresivního myšlení napříč odvětvími práva, což je pro oblast hospodářské kriminality nanejvýš důležité.

Čím jste odlišní od ostatních kanceláří?

Nepochybně se odlišujeme zkušenostmi a záběrem našich aktivit. Zkušenosti jsme nasbírali na všech stupních státního zastupitelství, od okresního po nejvyšší, a to v pozici řadového státního zástupce i v pozici vedoucího státního zástupce. Můžeme se pochlubit zkušenostmi z poradních sborů několika ministrů českých vlád, působením v Radě Justiční Akademie, přednáškovou a akademickou činností pro klienty i studenty práva.

Je vaše nabídka něčím netradiční?

Jsou to standardní služby právního zastoupení v trestních věcech a věcech autorských a jiných nehmotných práv, zabýváme se navíc trestněprávními analýzami obchodních vztahů, trestněprávními aspekty due diligence či transakčního poradenství. Máme zkušenosti s criminal compliance, edukací zaměstnanců korporací v této oblasti. Vedle toho se také zabýváme problematikou podmíněných propuštění z výkonu trestů a upuštění od výkonu jeho zbytku. Jedná se o oblast, které se advokátní kanceláře obvykle věnují okrajově, nárazově.

Vybral jste si advokacii pro svou budoucnost už jako student?

Mým původním záměrem bylo stát se soudcem, ale nakonec jsem se o to vlastně nikdy ani nepokusil. Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy jsem se nechal zlákat nabídkou stát se právním čekatelem Krajského státního zastupitelství v Plzni a nikdy jsem toho nelitoval. Měl jsem báječné školitele doktora Zdeňka Slepičku a bývalého vrchního státního zástupce doktora Augustina Hrbotického. Skvělí odborníci. Z jejich rad a zkušeností čerpám dodnes.

Proč jste se rozhodl otevřít si vlastní advokátní kancelář?

Šel jsem do toho s tím, že bych rád vybudoval něco vlastního, zúročil své velké a mnohovrstevnaté zkušenosti, pokusil se o inovativní přístup k trestnímu právu a o práci advokáta. Neocenitelná pro mne byla více než čtyřletá zkušenost z mezinárodní advokátní kanceláře.

Splnila se vaše očekávání?

Myslel jsem, že rozjezd mé vlastní praxe bude pozvolnější, pomalejší. Jsem příjemně překvapen jak zájmem klientů, tak zájmem pro nás pracovat. Pokud jde o zájemce, kteří by se rádi stali členy našeho týmu, věnujeme se jejich výběru poctivě a odpovědně. Potřebujeme vybrat lidi spolehlivé, kooperativní a podnětné, se kterými je „radost pracovat“. A to není tak úplně jednoduché. Pro mne je práce ve vlastní advokátní kanceláři určitě pestřejší a náročnější na čas. Menší tým lidí si musí rozdělit více úkolů. Naprostým základem je spolehlivost, vstřícnost, odbornost.

Čeho si klienti u vás nejvíce cení?

Myslím, že především naší pracovní zkušenosti, hlavně s vysoce specializovanými oblastmi trestního práva a jeho přesahy. Další „plusové body“ získáváme ochotou a schopnostmi najít pro klienta optimální řešení jeho problému, a to i mimo oblast trestního práva. Klientům jsme v některých případech navrhli „byznysové řešení“ jejich problému a takové řešení se nám podařilo dotáhnout do úspěšného konce. Konkrétněji se jednalo o urovnání problému prostředky smluvního práva.

Práci advokátů kdysi zpopularizoval Miloš Kopecký ve filmu Causa králík. Máte i vy svou nezapomenutelnou kauzu, obrátil se na vás někdo s kuriózním přáním?

Kuriózní jsou spíše některé kauzy klientů. Setkáváme se například se stále sofistikovanějšími způsoby, jak podnikatele připravit o jejich zajímavé nemovitosti či výrobní areály prostřednictvím „zajímavě“ pojatých insolvenčních řízení. Jsou to velmi smutné případy, obtížné právně i skutkově, nicméně i tady nacházíme úspěšná řešení.

Jak nejlépe vybrat tu „správnou“ advokátní kancelář, jak se vyznat v nabídce?

Nabídka právních služeb je na českém trhu opravdu velká a je z čeho vybírat. Doporučoval bych zajímat se o reference, pověst na trhu, pokud si to situace žádá, nebál bych se ani kooperace více advokátních kanceláří jak na různých věcech daného klienta, tak i na jednom složitějším případu. Rozhodující je ale vedle odborných aspektů také důvěra klienta v konkrétního advokáta.

Chcete v budoucnu své služby rozšiřovat? Jak byste si přál, aby v budoucnu vaše kancelář vypadala?

Rádi bychom patřili k naprosté špičce v těch oborech či oblastech práva, kterým se věnujeme, tedy trestním právu, hospodářské kriminalitě, kybernetické kriminalitě, právu duševního vlastnictví. Tomu také přizpůsobujeme personální i technické podmínky. Chceme patřit mezi inovativní kanceláře, a to jak z pohledu přístupu ke klientům, tak z hlediska interaktivity, využívání IT technologií a podobně.

Co si můžeme představit pod pojmem moderní advokátní kancelář a jaké jsou světové „trendy“ v advokacii?

Podle mého názoru jsou světovým trendem nepochybně právě hlubší specializace kanceláří, větší zapojení IT technologií, a to nejen z pohledu komunikace s klienty, ale také jejich využívání pro potřeby propracovanějších, promyšlenějších analýz a dále maximální možná flexibilita kanceláře.

Máte kontakty se svými kolegy i mimo svou kancelář – vyměňujete si zkušenosti, radíte se, nebo je to „tvrdá konkurence“?

Konkurence na trhu je samozřejmě velká, ale nikoliv taková, aby bránila spolupráci. Pokud si vyhodnotíme, že u případu je žádoucí věc prokonzultovat, kooperujeme s vybranými specialisty jiných kanceláří. Jedná se především o případy z oblasti kybernetické kriminality či některých kauz, které se odvíjejí od správního řízení či jiných typů specifických řízení, např. kauzy fotovoltaických elektráren, kauzy šikanózních či podvodných insolvenčních řízení.

Pokud si to klient přeje, zastupujete ho i v případech, kdy dopředu víte, že nemáte šanci?

Pokud si to klient přeje i přes tuto vědomost, zastupujeme. V některých řízeních je podstatná i možnost minimalizace vzniklých škod či snížení jiných rizik, někdy jde také pocit či potřebu alespoň částečné satisfakce.

Co je hlavním pravidlem advokátské etiky, které nesmíte za žádnou cenu porušit? Jak snadno či nesnadno se získává důvěra klientů?

Povinnost mlčenlivosti, diskrétnost, důsledná ochrana zájmů klienta. Takto bych definoval hlavní pravidla. Je ale samozřejmé, že důvěra stojí a padá nejen s pověstí advokáta, ale také s jeho přístupem ke klientovi.

Jak je možné, že je na jeden případ několik právních názorů, je náš právní řád tak benevolentní? Vy sám se podílíte na přípravě nového trestního řádu. Co vám na tom „starém“ nejvíc vadí?

Právní řád je velice komplikovaný a provázaný systém. Někdy se opomenou provázat změny v jednom předpisu s jiným, nebo se nepříliš šťastně vkládají evropské předpisy do českých a je obtížné interpretovat nastalou situaci. Starý trestní řád je přes neustávající a četné novelizace normou poplatnou své době. Navíc byl v mezidobí přijat nový trestní zákoník, a bylo by nanejvýš žádoucí, aby se důsledně provázal se záplatovaným trestním řádem.

Jste spoluzakladatelem SONS. Proč a kdy tato společnost vznikla, komu pomáhá?

Společnost na obranu nespravedlivě stíhaných vznikla jako reakce na stav vyšetřování a náhledu především v kauzách hospodářského charakteru, často také se společenským přesahem. Jde o kauzy, v nichž podle našeho názoru český justiční systém pochybil. Chceme pomoci těm, kterým se v konkrétních řízeních nedostalo spravedlnosti, chceme usilovat o nápravu naprosto zjevných křivd, které mají závažné dopady na život těch, kterých se dotýkají, ale také ovlivňují společenský život, veřejnou správu či správu měst a obcí.

Ve své kanceláři se snažíte pomáhat i lidem ve výkonu trestu, případně lidem podmínečně propuštěným. Jak se vám to daří a v čem je největší problém?

Je to jedna z oblastí, na kterou jsme se zaměřili, v níž využíváme mých zkušeností ještě jako náměstka nejvyššího státního zástupce, který měl na starost mimo jiné agendu dozoru státního zastupitelství nad místy, ve kterých dochází k omezování osobní svobody, tedy i věznic. Advokátní kanceláře zpravidla nemívají možnost se těmto otázkám věnovat systematičtěji a s takovou pozorností, jakou si zaslouží. My se o to snažíme a chystáme také například spolupráci se studenty oboru sociální práce na filozofických či jiných fakultách. Potíže souvisejí primárně s omezeními, která pobyt klienta ve vězení provázejí, ale někdy také s nerealistickými očekáváními těchto lidí.

Pracujete jako externista při výuce nových právníků. Jak jsou podle vás připraveni na svou budoucí práci?

Přednáším studentům Právnické fakulty Univerzity Karlovy vybrané aspekty českého trestního procesu a jsem velmi mile překvapen jak jejich zájmem, tak i znalostmi. Proti naší generaci mají výhodu ve větší dostupnosti informací prostřednictvím internetu, v právní praxi některých studentů ještě při studiu, ale také obecně v rostoucím zájmu o obor trestního práva.

 

Děkuji za rozhovor.

Text: Eva Procházková

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: Tino Kratochvil www.tino.cz

Vytvořeno ve spolupráci: LE Hotels Group, hotel Grandior www.le-hotels.cz

Produkce: Michaela Lejsková a Dita Brančíková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Alexandra Fričová pochází ze Slovenska, konkrétně z Banské Bystrice. V Praze žije od roku 2007. V té době pracovala v marketingovém oddělení kosmetické společnosti ještě jako zaměstnanec. V roce 2012 přišla nabídka z Německa zastupovat kosmetickou značku PHYRIS na českém trhu, kde je také její ambasadorkou. Má vysokoškolské vzdělání s nadstavbovým studiem management obchodu v Evropském vzdělávacím institutu – podnikatelské škole CEMI, ukončené závěrečnou zkouškou s titulem MBA.

 

Jak se u vás rozvíjela úvaha o profesním uplatnění?

Jako každý student i já hledala práci, kde bych si přivydělala trochu peněz nejen na studia, ale i na oblečení a kosmetiku. Všechno vzniklo zcela náhodou – reagovala jsem na nabídku práce v inzerátu. Pozici obchodního zástupce pro kosmetiku PHYRIS na Slovensku jsem vyhrála a tím snad vše odstartovala. Bohužel vzhledem k mé blbosti a mladické nerozvážnosti jsem o vysněnou práci přišla, každopádně v oboru kosmetiky jsem zůstala. Věděla jsem, že se chci učit od nejlepších a měla jsem štěstí na seriózní nabídky a vždy skvělé vedení. Následně jsme pracovala nejen v kosmetické, ale i ve farmaceutické firmě. To vše jsem zúročila ve své vlastní firmě.

 

Čím vás oslovuje prostředí kosmetiky?

Kosmetický obor, řekněme si to na rovinu, nepatří do těžkého segmentu. Spíš jde o práci velice čistou, příjemnou a potkávám samé skvělé lidi. Kosmetika mi je jako ženě blízká. Za těch 16 let co jsem v oboru, jsem mnohokrát měla možnost přesvědčit se o skvělých účincích kosmetiky PHYRIS.

 

Kdy jste se rozhodla plně pustit do podnikání a co jste k tomu potřebovala?

I vzhledem k tomu, že se mé podnikatelské zkušenosti datují od založení první s.r.o. z roku 2002, vůbec se to nedá nazvat podnikáním. Myslím, že jsem se 5–6 let jen tak plácala. (smích) Prošla jsem si prvními nástrahami, finančními problémy i neseriózními obchodními partnery, první mateřskou dovolenou. Až v roce 2010 jsem se do toho obula naplno. V roce 2012 vznikla druhá ALMAF Beauty s.r.o. již v České republice, která se výlučně věnuje kosmetické značce PHYRIS a veškerému servisu s ní spojenému. Výhodou u mě byly zkušenosti, obchodní duch a vztah ke kosmetice. Nezbytná byla podpora partnera a celé rodiny.

 

S jakými neočekávanými zkušenostmi jste se setkala, jak vás podnikání rozvinulo profesně a lidsky?

S odstupem času bych asi jako první uvedla mé neekonomické pohledy na společnost, účetní zapracování a kontrolu nad vlastním účetnictvím. Hodně jsem se kvůli vlastní nevědomosti spoléhala pouze na zaúčtování položek od účetní, ale již nesledovala, kde a jak byly zaúčtované. Dnes nad tím kroutím hlavou. Naštěstí jsem se včas vzpamatovala a v současné době si komunikaci s finančním oddělením hlídám jako pes.

 

V jakém období vstoupil do firmy i váš manžel?

Udělala jsem nejlepší rozhodnutí svého života a požádala svého partnera, aby do firmy v roce 2012 vstoupil i on a převzal hospodaření ve firmě. Fantazie – mé podnikatelské vize a kreativita se tak mohly rozvinout naplno a jsou dobře hlídané! Stále se máme vzájemně co učit. Ze začátku pomáhal externě a převzal naše IT oddělení. Od srpna 2016 je součástí týmu a vedení společnosti na plný úvazek a svého původního zaměstnání zcela zanechal.

 

Jak si nyní stojí kosmetický obor obecně?

Kosmetický obor hodně profesně vzrostl, dokonce už i u nás v České a Slovenské republice. 70 % kosmetiček je zároveň i majitelkami svých salonu. To se hodně pozitivně odrazilo na kvalitě služeb a jejich zájmu o další vzdělávání. Zajímá je nejen designové zpracování salonu a nákup dekorací, ale konečně i ekonomika a kvalita jejich služeb.

 

 Které novinky jste si sama zamilovala?

Z posledních kosmetických procedur miluji techniku SKIN RESULTS, právě od PHYRIS, na bázi ovocných kyselin. Okamžitě omladí pleť, poskytne AHA peeling a jednoduše řečeno – sbohem vráskám již při prvním sezení bez stresování a začervenání pleti.

 

Jakou podle vás hraje tento obor roli celkově ve společnosti?

Řekněme si to otevřeně, bez kosmetiky by naše společnost jistě přežila. Vypadali bychom pravděpodobně trochu hůř, ale přežili bychom. O to víc potřebujeme svému klientovi poskytnout 100% servis, a musíme mít sebevědomí vysvětlit mu, že nás potřebuje a bude vypadat líp, když mu doporučíme i péči na doma.

 

Jaké z inovací v oboru máte ráda a o jaké sama usilujete?

V první řadě je to vzbudit chuť kosmetiček vzdělávat se ve svém oboru, dále naučit kosmetičky mít jasný podnikatelský plán a podnikat korektně se vším všudy a ovládat své řemeslo. Velice ráda podporuji školy s oborem kosmetička. Na druhou stranu bych se ale moc ráda více angažovala v oblasti zpřísnění podmínek pro získání možností rekvalifikací pro jakýkoliv kosmetický salon, respektive důkladně prověřovala i kvalitu v praxi. V České republice je to až hrůza, kolik podvodníků nabízí legálně možnost rekvalifikace v oboru kosmetiky. Ty holky nic neumějí a již po 2–3 měsících začnou podnikat. Ale chápu, že ve statistikách o snižování nezaměstnanosti to vypadá dobře. Samozřejmě všechna čest výjimkám, centrům, která poskytují rekvalifikační kurzy tak, jak mají, a nehledají v tom jenom rychlý finanční efekt. Tady jde o řemeslo, vzdělání a praxe je tudíž nezbytná.

 

V čem jste konzervativnější a dáte na osvědčené?

V tomhle jsem jako jing a jang. V práci a v obchodování neuvěřitelně rychle reaguji na změny, pozitivně na stresy a nepohodu. V pozici vůdce se cítím dobře. Ale doma jsem si našla polohu submisivní a jsem konzerva jako vyšitá, ve všem! U mě to nějak vnitřně souvisí s pocitem jistoty. Teď mě napadlo, že o posledních Vánocích jsem špatně pochopila svého muže, že možná udělá vánoční salát jinak, než jsme zvyklí víc jak 30 let. Ta představa zkažených Vánoc byla hodně silná. Naštěstí to se mnou umí a co vám budu povídat – salát i s novou recepturou byl vynikající.

 

Na co ženy podle vás nejvíce dají, když se rozhodují pro správnou péči a ošetření?

Záleží, ve kterém segmentu nakupují. Jestli to jsou samoobslužné obchody, nebo zda uvítají radu odborníka. Kdybych vybírala kosmetiku pro sebe, jednoznačně bych volila poradenství s kosmetičkou. Poradkyně si udělá čas, provede mi diagnostiku mé pleti, obratem vyzkouší, co má pleť potřebuje. Poradí mi vhodnou péči domů a poskytne mi ve svém salonu odborné ošetření. Kosmetika už dávno není pouze nekonečné mačkání a mastné masáže do zrudnutí pleti. Jestli to vaše kosmetička stále ještě takhle dělá, vyměňte ji. V trabantu dnes už také nikdo nejezdí. (úsměv)

 

Jaké PR je podle vašich zkušeností ve vašem oboru nejúčinnější a nejpřínosnější?

Na první místo bych jednoznačně umístila doporučení z úst do úst, výsledky práce a účinků kosmetiky PHYRIS, fotodokumentaci před a po ošetření s PHYRIS kosmetikou. Rozhovor v médiích s regionálním nebo státním dosahem, lidé chtějí vidět výsledky a pracovat s úspěšnými.

 

Které jsou naopak méně efektivní, ale nutné, podmíněné?

Tištěné reklamy bez koncepce, slevové portály, prodej přes e-shop ve vlastním kosmetickém salonu přinášejí pouze velkou investici. Patrně je nevyhnutelné mít v dnešní době webovou prezentaci svého salonu klidně i v malém rozsahu, ale rozhodně bych neinvestovala do prodeje přes e-shop. Kosmetika je vztahová záležitost, a jestli již salon svou klientelu má, nepotřebuje na prodej produktů e-shop. Prodej je mizivý a nikdy nepokryje náklady pořízení e-shopu. Ano, spíš bych dámy inspirovala, ať si na e-shop dají své služby. Tam to totiž v budoucnu spěje. Objednat si kosmetičku přes e-shop, jako jídlo (omlouvám se za přirovnání). Klient se následně rozhodne, jestli přijede k ní do salonu, nebo zda si ji pozve domů. Samozřejmě služba THE HOME je dražší.

 

Co soudíte o slevových portálech? Nemáte dojem, že kazí ceny trhu více, než poslouží marketingu v pozitivním smyslu?

Slevové portály neodsuzuji, dokonce je sama ráda využívám, hlavně pro dovolené a ubytovací zařízení. Každopádně na zviditelnění nějaké kosmetické služby mohou posloužit salonu i v pozitivním měřítku. Nemůžeme však očekávat zisk. Slevový portál a prezentace služby si můžou dovolit ekonomicky silné salony s jasným podnikatelským záměrem. Paradoxem je, že právě ty silnější salony těchto služeb využívají minimálně. Proč asi?

 

Studují klientky složení produktů, nebo si myslíte, že jsou více ovlivněny obchodní značkou?

Každopádně klientky složení produktů sledují, stejně jako původ značky a následně i její sílu, která spočívá v servisu. Já se pohybuji v prostředí profesionální kosmetiky, kde se složení hodně hlídá již od výroby. Mohu vřele doporučit kosmetiku PHYRIS, kde se v laboratořích testují dokonce i jednotlivé účinné látky ještě před tím, než začne samotná výroba konkrétního krému. Všechny výrobky jsou následně vyráběny pod přísným dohledem, který se například používá ve farmacii. Bezpečnost je u kosmetiky PHYRIS na prvním místě.

 

Jaké přednosti má PHYRIS co se týká složení?

Všechny PHYRIS pleťové produkty obsahují účinné látky pouze rostlinného původu. Spolu s moderními technologiemi nabízí velice kvalitní produkt s vysokou dávkou účinné látky v normách povolených pro kosmetiku. Unikátní 3fázová péče poskytuje výsledky, které můžete vidět a cítit okamžitě a trvale. To znamená, že doporučuji ženě použít: 1. Čistící produkt, následně fázi. 2. Aktivaci pleti SOMI, což je srdce PHYRIS. Až pak následně 3. Pleťovou péči, kde si můžete vybrat z 9 produktových linií dle stavu pleti.

 

Která ocenění značky u nás a ve světě můžete zmínit?

PHYRIS kosmetika byla již mnohokrát oceněná za své příznivé účinky na pleť nejen v Německu, ale také u nás. Jednoznačně si stále drží prvenství v hydratační linii, kde produkt Hyaluron Sensation Cream nebo sérum obsazují první příčky v kategorii klasická pleťová péče. Tento rok do skupiny vítězů přibyl peeling Skin Results, který je nosným produktem pro zlepšení problematické pleti. Ceny každoročně uděluje BEAUTY FORUM Mnichov, což je hodně sledovaná akce. V České republice patří mezi TOP 10 nejlepších produktů hned dva z rodiny PHYRIS a to Luxesse Essentiel oční set a famózní pleťová séra Time Release. Cena se uděluje každým rokem organizátorem kosmetické výstavy Expo Beauty pod dohledem sdružení PROKOS (sdružení dovozců a prodejců kosmetiky).

 

Kdo patří k vašim největším konkurentům?

V celosvětovém žebříčku je postavení kosmetiky PHYRIS vždy na prvních příčkách společně s kosmetikou Babor a Sothys. Nemůžu říct, že je v České a Slovenské republice vnímám jako konkurenci. Každá značka má své cíle a společně přinášíme klientům kvalitní produkty se skvělým servisem.

 

V čem máme podle vašeho názoru ještě co dohánět oproti službám v zemích, kde je kosmetika ověnčena slávou a uznáním, jako je třeba Francie?

Kosmetické služby u nás jsou na velice dobré úrovni, myslím, že v mnohém jsme jim vzorem my. V porovnání s jinými zeměmi u nás kosmetický obor kvete. Dnes je trend zaměřit kosmetické ošetření nejen na relaxaci, ale i na výsledky. Tady se však stále řeší cena za práci, která je nízká, nebo lépe řečeno, nedoceněná. Použiji velice jednoduchý příklad. Nedaří se mi v podnikání, tak místo toho, abych se zamyslela, proč a co můžu změnit nebo zlepšit sama na sebe, v prvním kroku snížím cenu. Nebo bez rozmyslu nakoupím nové zboží, službu, kterou mají v salonu vedle. V mylném domnění, že klienti za mnou začnou chodit a vyhledávat mě. Vůbec ne, celé špatně! Když něco nefunguje, nebude to chtít klient ani ve slevě. Jestli věřím v samu sebe, ovládám svou práci, umím se prodat a své služby nabídnout, úspěch se dostaví velice rychle. Častokrát chybí v kosmetických salonech čas na konzultaci a poradenství domácí péče. Stydíme se nabídnout víc, v chybném domnění, že klient u nás utratí hodně peněz a pak už se neobjedná na ošetření. Ale kdo má pak klientovi poradit co a jak používat doma? Čeká to od nás spontánně, není to nic trapného. Kosmetické ošetření je jenom milý bonbónek a profesionálnější úkon pro klienta, o kterého pečujeme.

 

Dokážete na první pohled poznat na ženě jak se o sebe stará podle stavu její pleti? Jak se vám odhad osvědčil v praxi?

Ženu, která o svoji pleť pečuje, poznám nejen já, ale hlavně její okolí. Správně a včas zvolená péče dokáže zázraky. Mladou a svěží pleť jsme dostali do daru každá. Jak bude vypadat po čtyřicítce, záleží jenom na nás!

 

V sortimentu máte také dekorativní kosmetiku. Jaký je její příběh?

PHYRIS kosmetika patří do německého koncernu Grandel Group, která má v portfoliu i dekorativní kosmetiku Arabesque a výživové doplňky Grandel. Dekorativní kosmetika Arabesque je v České republice již déle než 16 let díky svému distributorovi, se kterým spolupracujeme od dubna 2016. Zatím se s produkty seznamujeme, ale musím říct, že sama jako žena jsem moc spokojena. Mezi favority patří jednoznačně Arabesque make-upy, které nejen hezky tónují a kryjí nedostatky, ale o pleť i pečují. Nová řasenka Angel Wings dělá andělské řasy s WOW efektem. Všechny produkty jsou k dostání ve PHYRIS kosmetických salonech.

 

Podnikání je nejen byznys, ale také životní styl. Jakým způsobem se realizujete jako člověk ve společnosti? Které akce vás zajímají či které navštěvujete?

Co se týče podnikatelského prostředí, patřím spíš do kruhu přátel „paní Columbové“, málo lidí mě zná, nebo mě vidělo na živo. Je to především z důvodu aktuální etapy našeho života – máme malé děti a večer vyrážím velice ojediněle. Ráda se však vzdělávám nejen v oboru a též navštěvuji ženské podnikatelské kluby. Ráda jezdím na krátké zahraniční služební cesty. Tam dobíjím baterky a inspiruji se prostředím a příběhy jiných lidí. Moc se také těším na Česko-Slovenský ples v únoru v pražském Obecním domě. Je to taková moje vysněná akce.

 

Co byste poradila svému mladšímu, začátečnickému já?

Jít za svým snem! Nebát se udělat rozhodnutí a vzít zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Když mi to kapitál nedovoluje, je možné začít v menším rozsahu. Nikdy však nepolevit v kvalitě svých služeb.

 

Podařilo se vám skloubit práci a péči o rodinu. Jaké důležité činitele k tomu žena potřebuje, aby toto zvládla s úspěchem?

Jeje, tak tohle je otázka spíš pro mou rodinu. (úsměv) Patřím mezi ženy, které měly při výběru partnera štěstí. Plně podporuje myšlenku našeho podnikání a váží si přesčasů, které do podnikání přináším. Je pravda, že s příchodem dětí se práci věnuji již méně, ale o to efektivněji. Jsem organizačně a komunikačně hodně dobře vybavená a rozumím se své práci. Jak říká můj muž, jsem spíš plánovač a vizionář společnosti. Neřeším banality a snažím se vždy úkol vyřešit a dotáhnout ke zdárnému cíli. Hodně vděčím za pomoc a odvedenou práci mým skvělým kolegům v týmu ALMAF. Každopádně rodinným pokladem je momentálně babička, která mi pomáhá s naším miminkem v době, když pracujeme oba, nebo když mám schůzku s obchodními partnery. Víkendy se pro nás staly ryze volnočasovou aktivitou, kdy trávíme čas všichni spolu a užíváme si to.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno ve spolupráci:

ALMAF Beauty s.r.o. www.almaf.cz

Produkty Phyris: www.phyris-kosmetika.cz/cz/produkty

Korektura textu. Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz