Když se řekne
bodyguard, většina lidí si vybaví buď horu svalů s neutrálním výrazem
obličeje skrytým za černými brýlemi, nebo Kevina Costnera v roli osobního
strážce Whitney Houston. Tuto profesi ale dělají i úplně normální muži, pro
které to je splnění snu. Jako třeba Josef Kučera. Mladý muž, kterého byste v davu
asi těžko přehlédli, má „v popisu práce“ chránit prezidenta naší republiky…
foto: Tino Kratochvíl
V čem se
liší Josef Kučera od Kevina Costnera ze slavného filmu Bodyguard?
Kevin Costner byl ve filmu určitě o něco málo starší než já. A taky na
rozdíl od scénáře filmového příběhu je moje role méně romantická. (smích)
Měl jste už od dětství
takovéto plány? Toužil jste už jako malý kluk po tom, chránit jednou
s nasazením vlastního života prezidenta České republiky?
Pamatuju si, že už jako kluk jsem chtěl být policistou. Představa pistole
na boku lákala asi hodně kluků. Rozhodně jsem ale jako dítě nepředpokládal, že
budu chránit prezidenta České republiky. Tím jsem si splnil svůj „sen“ až
v dospělosti.
foto: Lenka Hatašová
Máte
v rodině příslušníky policie, nebo jste rodinnou tradici založil až vy?
V mé rodině byli a jsou skvělí kuchaři. Od otce jsem z tohoto
umění, na které nedám dopustit, pochytil hodně, ale příslušník policie jsem
v rodině první. Po mně doplnil řady policie také můj bratranec. A nesmím
zapomenout ani na svého pětiletého syna; stále mi opakuje, že chce být taky
policista jako já. Uvidíme, jestli bude tahle profese tradicí, nebo se vrátí ke
kuchařskému řemeslu.
Když trochu
odbočím, umíte vařit? (úsměv)
Vaření mě baví a snažím se, aby to bylo dobré, taky zdravé a byla to
zároveň pastva pro oči. Ale jestli umím vařit, to se musíte zeptat lidí, které
jsem už někdy pohostil. Zatím jsem se dny následující po mé večeři každému
dovolal. (úsměv)
Jaké vzdělání musí
mít takový bodyguard, co jste studoval?
Studoval jsem Veřejnoprávní akademii, kde byl můj obor složený
z předmětů jako kriminalistika, veřejný pořádek, ale i sebeobrana, ze
které jsem maturoval. Pak jsem pokračoval ve studiích na Policejní akademii
v Praze, na které jsem absolvoval bakalářský studijní obor Policejní
činnosti. Za zdárné dokončení studia vděčím především tomu, že to byl nezbytný
předpoklad ke splnění mého snu stát se policistou.
foto: Tino Kratochvíl
Než jste se stal členem Útvaru pro ochranu prezidenta, pracoval jste ale jako policista jinde…
Po základní odborné přípravě policisty jsem sloužil u Pohotovostní motorizované jednotky v Praze. Na tohle období rád vzpomínám. Bylo plné zajímavých zážitků, při kterých šlo i o život, ale taky situací, kdy bylo velmi těžké zachovat kamennou tvář a neusmát se. Po téměř pěti letech jsem přestoupil na oddělení Služby kriminální policie a vyšetřování, vedeného npor. Bc. Pavlem Justem. Považuji ho za muže na správném místě, policistu tělem i duší. Především jemu vděčím za jeho vzorový přístup k práci a svým lidem a také za to, co jsem se na tomto oddělení naučil. V rámci mé práce u policie bych též rád zmínil mé pětileté působení u antikonfliktního týmu v Praze. Nejen, že jsem se při této službě naučil asertivně komunikovat s lidmi a pracovat s davem lidí, ale byly to služby, na které jsem se moc těšil, protože jsem je vykonával s ostatními členy antikonfliktního týmu, které považuji za velmi dobré kamarády a které vždycky moc rád vidím.
Pro většinu lidí
je nepředstavitelné, co všechno může policista během služby zažít… Máte
z tohoto období nějaký zajímavý, zásadní zážitek?
Zásadních zážitků bylo ve službě opravdu nesčetně. Ať už to bylo
pronásledování ujíždějících vozidel, zákroky při domácím násilí, při pranicích
fotbalových fanoušků. Složitě se vyrovnáváte i s odchodem kolegy na jiné
služební místo, parťáka, se kterým člověk jezdil roky ve dne v noci jako
hlídka v autě. Ale i tyto zkušenosti mají pro vás význam. Z těch
špatných si můžete vzít poučení a vzpomínka na ty dobré vás i po dvaceti letech
pobaví.
Proč jste se rozhodl změnit práci, co ovlivnilo vaše rozhodnutí stát se osobním strážcem?
Po jistém zvratu v osobním životě jsem se rozhodl změnit i své pracovní působiště a poznat něco, co jsem chtěl dělat vlastně už delší dobu, jen se dosud nenaskytla příležitost. Najednou tady byla a já jsem na nic nečekal a začal se připravovat na fyzicky a psychicky velmi náročné výběrové řízení na osobního ochránce u Útvaru pro ochranu prezidenta České republiky.
Co všechno tento
útvar zajišťuje?
Útvar pro ochranu prezidenta České republiky zajišťuje osobní, epizodickou
a bezpečnostní ochranu a přepravu prezidenta, jeho manželky a dalších
chráněných osob. Zajišťuje také sídla prezidentů a objekty, kde pan prezident
pobývá, ale také hygienicko-toxikologickou, pyrotechnickou a speciální
technickou ochranu. Útvar se tedy neskládá pouze z nás, osobních ochránců,
ale ze spousty dalších profesionálů, kteří s námi tvoří celek maximální
ochrany hlavy státu, jeho rodiny a dalších chráněných osob.
foto: Lenka Hatašová
Musel jste
absolvovat nějaké zvláštní testy?
Při výběrovém řízení jsem procházel jak fyzicky náročnými testy, tak
různými psychologickými testy, prověřovaly se i moje dosavadní schopnosti a
dovednosti, aby se zjistily moje předpoklady pro tuto práci. Pro mě to byla
velká zkouška, při níž jsem poznal své meze a občas si sáhl i na dno. Na druhou
stranu jsem to vítal jako možnost získat přehled o tom, kde musím na sobě
zapracovat, v čem se zdokonalit, abych vyhověl požadavkům nezbytným pro
výkon této práce.
Jaké speciální
dovednosti a vlastnosti se vyžadují od policisty, který chrání hlavu státu?
Jde o
rozsáhlý souhrn nejen vlastností, ale i schopností a dovedností, které
v celku utvářejí profil kvalitního ochránce a na kterých je nutné stále
pracovat a zdokonalovat se. Opravdu nejde jen o to mít velké svaly a být
výborný střelec, ale je potřeba se například přizpůsobit prostředí, kterým
je chráněná osoba obklopena a umět se v něm orientovat a přirozeně vystupovat.
foto: Lenka Hatašová
Přepokládám, že
takový ochránce musí být všestranný profesionál. Není to někdy vyčerpávající,
být stále ve střehu?
Je účelem zmíněného výcviku a školení, abychom dokázali rychle vyhodnotit a
optimálně řešit situace, které se mohou vyskytnout. Ano, práce ochránce je
náročná a často velmi vyčerpávající. Je při ní nezbytné přemýšlet několik kroků
dopředu a v každém okamžiku sledovat jediný cíl, kterým je maximální
bezpečnost chráněné osoby.
V rámci svého zaměstnání se primárně
věnujete ochraně třetích osob, jaké jsou nejčastější problémy s tím spojené?
V rámci naší služby neřešíme problémy, ale plníme úkoly. Pokud možno
co neefektivněji tak, aby byly optimálně skloubeny požadavky a přání chráněné
osoby a zároveň byla maximálně zajištěna její bezpečnost.
Co musíte
nejčastěji řešit při chránění osob, pro které pracujete? Pro laika to může
vypadat jako „vyklízení“ cesty a sledování okolí…
Určitě musíme mít, jak píšete, „ vyklizenou“ cestu, abychom se s panem
prezidentem dostali, kam potřebujeme, je nutné mít neustálý přehled o pohybu lidí,
okolo kterých procházíme, nebo kteří se nacházejí v okolí pana prezidenta…
Ale je to opravdu jen špička ledovce naší práce. Musíme bezpečně převézt pana
prezidenta na určené místo, vědět, kam s panem prezidentem vcházíme a co
nás tam čeká, že jídlo, které mu je podávané, je zkontrolováno atd. Je to
široká škála povinností, které musí být nekompromisně splněny.
foto: Tino Kratochvíl
Kdo kontroluje jídlo pro pana prezidenta? To musíte otestovat
vy?
Útvar zajišťuje hygienicko-toxikologickou ochranu. Tedy
veškeré nápoje a jídlo podléhají přísné kontrole našich odborníků. Jsme rádi,
že nemusíme být ochutnávači. V dřívějších dobách, kdy se rozmohl nešvar s úmyslným
podáváním jedů, by neměla tato práce dlouhého trvání. (úsměv)
Takže krátkodobý pracovní
poměr? (úsměv) Musíte také ovládat
sebeobranu. Využil jste ji někdy v osobním životě, nebo v předchozích
zaměstnáních?
V osobním životě jsem sebeobranu používat nemusel, nebo si to aspoň
nepamatuju. Spousta nedorozumění se dá vyřešit slovně. Správný ochránce by měl
mít chladnou hlavu a použít prvky ze sebeobrany jen když je to opravdu
zapotřebí. Na předchozích útvarech, u pohotovostní motorizované jednotky nebo u
kriminální policie občas vyžadoval služební zákrok užití sebeobrany. Na Útvaru
pro ochranu prezidenta ČR trénujeme boj zblízka, sebeobranu a další taktické
prvky pravidelně tak, abychom byli schopni sebeobranu užít v případě
potřeby, která může nastat kdykoliv.
foto: Tino Kratochvíl
Předpokládám, že
vlastníte zbrojní průkaz a nosíte tu vysněnou pistoli na boku. Použil jste ji
někdy během své práce v terénu?
U předchozích útvarů jsem použil při služebním zákroku jako legální donucovací
prostředek hrozbu namířenou střelnou zbraní. Naštěstí nebylo potřeba zmáčknout
spoušť a zbraň použít. Osoba, proti které směřovala výzva s výstrahou použití
zbraně, se vždy rozhodla mé výzvy uposlechnout. Na současném útvaru procházíme
jak legislativní, tak náročnou střeleckou přípravou, abychom byli připraveni
zbraň použít, pokud to bude situace nezbytně vyžadovat.
Vaše práce určitě zajímá
nejednoho mladého kluka; co byste doporučil těm, kteří mají opravdový zájem
stát se ochránci prezidenta?
Určitě by
měli mít chuť udržovat se ve fyzické kondici, být trpěliví, učenliví a mít
v sobě schopnost sebezdokonalování v této profesi. Taky by měli být
komunikativní, sebejistí ve svém vystupování a hlavně, a to si myslím, že je
jedna z nejdůležitějších rad do života: Měli by si umět zvolit práci,
která je baví a do jisté míry je i jejich koníčkem.
Mluvíte o své
práci opravdu zajímavě, a tak mě zajímá, jak v této profesi vidíte možné
uplatnění žen? Nebyly by v sevření kolem hlavy státu méně nápadné než
svalnatí chlapíci?
Vzhledem k tomu, že v případě útoku chráníme pana prezidenta
s nasazením vlastního těla jako štítu, neviděl bych uplatnění žen zrovna
na této pozici jako vhodné. Nicméně nevylučuji uplatnění žen ani nepodceňuji
jejich schopnosti, které se dají uplatnit při ochraně bezpečnosti osob.
Cestujete
s panem prezidentem i do zahraničí?
Ano, pana prezidenta doprovázíme i při jeho cestách do zahraničí. Při
zahraniční návštěvě je přítomna i tamní ochranná služba, která se podílí
společně na ochraně bezpečnosti prezidenta České republiky.
foto: Lenka Hatašová
Musíte mít bezesporu
skvělou fyzickou kondici. Co děláte pro to, abyste se udržel ve formě?
Chodím běhat, cvičím v posilovně nebo na
TRX. Dobrý ochránce by měl mít nejen sílu, ale měl by být i obratný a umět
rychle zareagovat. Všechny tyto předpoklady pomáhá rozvíjet a udržovat právě
sport. Rychlé reakce si navíc, kromě sportu, cvičím i se synem Tomáškem, když
spolu chodíme pravidelně do bazénu. Při synově temperamentu je rychlost a
obratnost podmínkou a nezbytností.
Čas trávený se
synem pro vás ale musí být i odpočinkem. Jak jinak ještě relaxujete od vaší velmi
psychicky náročné práce?
Jdu si zacvičit anebo se večer vidím s kamarády či rodinou u skleničky
vína. Ale relaxuji taky na dětském hřišti hraním se synem, protože mě dobíjí
svou dobrou náladou a radostí. A na poslední místo v rámci relaxace bych
neodsouval ani saunu. (úsměv)
foto: Lenka Hatašová
Mluvíte hodně o
cvičení, musíte svému povolání podřizovat i stravovací návyky? „Trápíte se“
zdravou výživou? Tím spíš, když vás v rodině výborných kuchařů nepochybně
lákají na vyhlášené české speciality.
Abych pravdu řekl, jím převážně zdravější a hlavně hodnotnější jídlo pro
tělo, i když mi někdy chutná míň. Občas si samozřejmě to výživově téměř
„bezhodnotné a nezdravé“ jídlo dopřeji taky. Spíš se ale snažím jíst zdravě
nejen kvůli každoročním fyzickým prověrkám, ale taky proto, abych se pokud
možno vyhnul zdravotním obtížím ve stáří. Přece jen budu tělo ještě pár let
potřebovat, tak proč si ho dobrovolně ničit. A zdravá strava je taky jedním
z hlavních faktorů ovlivňujících fyzickou kondici.
Jak na vaši
profesi reaguje rodina? Jistě je pyšná, ale nemají o vás strach?
Občas projeví nějakou obavu, když se dlouho neozývám. Ale na to mám vždycky
jasnou odpověď: „Neboj, určitě dá někdo vědět, co se mnou je.“
Jak vlastně
vypadá pracovní den osobního strážce – od chvíle, kdy se probudí až po dobu,
kdy jde spát?
Ráno po probuzení si jde vyčistit zuby, potom… (smích)… samozřejmě velmi záleží na programu, jaký má chráněná
osoba. Rozhodně se nepodceňuje příprava celého dne z bezpečnostního
hlediska v návaznosti na programu chráněné osoby. Doprovázíme pana
prezidenta a převážíme ho na určená místa. Po celou dobu jsme s ním
v blízkém kontaktu ať již na Pražském hradě, nebo na jiném místě, a služba
pro nás nekončí ani dopravením pana prezidenta domů. Jak jsem říkal, služba je
nepřetržitá a pakliže to okolnosti vyžadují, pokračuje se v přípravách na
další den či dny.
foto: Lenka Hatašová
Je u osobního
strážce nějaká věková hranice?
Na Útvaru pro ochranu prezidenta České republiky jsou při výběrovém řízení
na osobního ochránce prováděny psychologické testy a pohovor
s psychologem, který dle svých kritérií vyhodnocuje odpovědi – a
samozřejmě že psychická vyzrálost je jistě jedním z nutných kritérií pro
přijetí. Tedy, není zde určena věková hranice, ale náročnost této profese
vyžaduje asertivní a psychicky vyrovnané muže. K horní věkové hranici mohu
konstatovat: Pokud osobní ochránce splňuje náročné fyzické prověrky a
nepolevuje ze svých povinností, bavíme se tu o odvedené práci, která je na
vysoce profesionální úrovni.
Jste ve své práci
evidentně spokojený, jak se ale vidíte za takových 20 let? Chcete u tohoto
náročného povolání zůstat?
Po pracovní stránce vidím sám sebe jako ochránce plného zkušeností, které
bude předávat dál svým mladším nástupcům. A po osobní stránce jako spokojeného
muže, který pomalu ale jistě bude stárnout bok po boku s vysněnou milující
ženou a užívat si života.
Děkuji za
rozhovor.
Text: Dita Brančíková
Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com
Vytvořeno ve spolupráci s Policií ČR
Útvarem pro ochranu prezidenta ČR
Korektura textu: Vladana Hallová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz
foto: Lenka Hatašová