Včelí
lid je druhá kniha akční fantasy série Osm světů mladé autorky Marcely
Remeňové. Mladá spisovatelka a aktuálně studentka Gymnázia Jana Nerudy v Praze
se již od dětství pohybovala díky povolání rodičů v tvůrčím a inspirativním
prostředí divadla a filmu. Nejprve vytvářela vlastní příběhy malováním obrázků
a postupně se stala nejen nadšenou malířkou a čtenářkou, ale také autorkou
povídek. Akční thriller Včelí lid je její druhou vydanou knihou a volně
navazuje na první díl fantasy trilogie Osm světů, který vyšel pod názvem Seznámení
již v jejích třinácti letech. Marcela Remeňová je také klientkou Refrakčního
Centra Praha, kde čeká na završení dospělosti, aby mohla podstoupit refrakční
operaci své oční vady.
Marcelo
jak jste se k psaní dostala a co Vám do Vašeho života přináší?
Psaní mě baví od chvíle, kdy jsem se naučila psát. Již jako malá jsem
si v hlavě vytvářela různé příběhy a postupně mě ovládla touha je položit na
papír. V té době mne bavilo malování, a tak jsem text ještě doplňovala i
vlastní kresbou a zkoušela tak vytvářet různé komiksy. Další literární pokus
byl jakousi předzvěstí Osmi světů. Příběh se odehrával v tajné špionážní
agentuře CWS a hrdinové byli mladí lidé, kteří měli různé zvláštní nadpozemské
schopnosti. Psaní mi přináší velkou radost a je pro mě relaxem. Zažívám stejné
pocity, jako když čtu dobrou knihu nebo sleduji zajímavý film. Ponořím se do
světa své fantazie a zapomenu na vše reálné kolem. Kromě toho mě ale psaní
obohacuje i tím, že když se třeba pořád pídím po nových a nových synonymech,
rozšiřuji si tak svoji slovní zásobu, a to rozhodně přispívá i k mému lepšímu
vyjadřování ve škole nebo na veřejnosti.
Proč
jste vlastně zvolila právě tento žánr?
Pro mix fantasy, thrilleru a sci-fi jsem rozhodla proto, že jsou mi
všechny tyto žánry velmi blízké. Sama ráda čtu knihy nebo vyhledávám filmy
právě tohoto zaměření. Nadpřirozené prostředí mi dovoluje vytvářet příběh
naprosto svobodně, nejsem ničím vázána a můžu nechat pracovat svoji fantazii
bez omezení.
Jakým
způsobem Vaše psaní ovlivnili rodiče a prostředí, ve kterém jste vyrůstala?
Táta je
filmový producent a máma herečka a režisérka, a tak jsem již jako malá měla
možnost se dostávat na natáčení filmů či reklam nebo do divadelního zákulisí.
Rodiče mě také vedli k tomu, abych hodně četla, zhlédla jsem s nimi mnoho
kvalitních filmů. Myslím si, že toto vše mě hodně inspirovalo k tomu, abych
sama začala něco vytvářet.
Nyní
vydáváte druhý díl trilogie, jaký ohlas zaznamenal díl první?
Co vím z
ohlasů, tak Osm světů nevyhledávají jenom čtenáři mé věkové kategorie, ale
četlo ji i mnoho dospělých. Možná jsou zvědaví na to, jak jsem si v tak mladém
věku poradila s nelehkým úkolem. Podle komentářů na různých internetových
portálech usuzuji, že mnohé čtenáře můj příběh zaujal a v poslední době se množí
dotazy, jestli bude druhý díl opravdu v říjnu tohoto roku, jak jsem
slíbila.
Jak
zvládáte skloubit psaní a studium?
Není jednoduché časově skloubit vše tak, abych stíhala náročné studium
na Gymnáziu Jana Nerudy, psala a zároveň nezanedbávala kamarády. Proto
častokrát na knize pracuju pozdě večer. Vytvořím si patřičnou hudební kulisu
pro inspiraci a navození správné atmosféry a psaní se tak pro mě stane
příjemným zakončením náročného dne.
Co
Vás baví kromě psaní a co sama ráda čtete?
Mám ráda filmy všech možných žánrů a proto když je čas, zajdu do kina
na nějakou novinku nebo se podívám na starší film ze své bohaté sbírky DVD.
Taky miluji hudbu. Poslouchám ji, kde se dá, i když píšu. V zimě jezdíme
s rodiči na hory lyžovat a průběžně po celý rok hraji rekreačně badminton.
Donedávna jsem se věnovala společenskému tanci, ale ten bohužel musel jít
bokem, protože už se nějak nevešel do časového plánu mého dne, týdne a ani
měsíce. Momentálně jsem začala navštěvovat seminář anglického divadla, který mě
moc baví.
K mým oblíbeným spisovatelům patří Stephen King, autor různých hororů,
ale taky Anthony Horowitz, který napsal například Sílu pětice nebo sérii o
Alexi Riderovi. Také mám ráda Eragona od Christophera Paoliniho a těším se na
české vydání posledního dílu Nástrojů smrti. Z té klasičtější četby mě zaujal
například obraz Doriana Graye od Oscara Wildea a Egypťan Sinuhet od Miky
Waltariho. Hodně mě bavila Škvoreckého Prima sezona, která je myslím pro mou
generaci velice zábavná. I přes smutný konec se mi líbil Deník Anny Frankové
nebo Staré řecké báje a pověsti zpracované Eduardem Petiškou, které jsem četla
s rodiči už v dětství.
Chcete
se psaní věnovat i nadále? Kde se vidíte řekněme za deset let?
Rozhodně bych
v budoucnu chtěla i nadále psát, protože mě to neskutečně baví, a mám další
nápady na nové příběhy. Jestli se ale stanu spisovatelkou nebo budu mít i
nějaké jiné zaměstnání, to ještě opravdu nevím. Zatím mám naštěstí na
rozhodování dost času, a tak uvidím, jak se vše vyvine. V každém případě bych
chtěla po maturitě zkusit studovat vysokou školu v zahraničí.
Jste
klientkou Refrakčního Centra Praha, jakou máte oční vadu?
Mám krátkozrakost. Refrakční Centrum jsem poprvé navštívila, když jsem
ve škole začala špatně vidět na tabuli. Bylo mi asi 10 let. Nikdy předtím jsem
na očním vyšetření nebyla, ale všichni na mě byli moc milí. Pan doktor zjistil,
že špatně vidím do dálky a od té doby nosím brýle.
Uvažujete
tedy o korekci vady laserovou operací v budoucnu?
Doufám, že se
mi zrak nebude dál zhoršovat a až budu plnoletá, určitě chci absolvovat laserovou operaci očí u
pana doktora Nováka. Moje máma také nosila brýle od dětství, ale před 7 lety
vyřešila svoji krátkozrakost právě laserovou operací v Refrakčním Centru Praha,
a tak mám opravdu tu nejlepší referenci.
Zatěžují
Vás nějak brýle při psaní? Necháváte oči například odpočívat?
Při
psaní mi brýle až tak nevadí, ale obtěžující je jejich neustálé čištění nebo
přehazování za sluneční v létě, když je venku sluníčko. Hodně mi vadí při
sportování, kdy se místo na hraní soustředím spíš na to, aby mě míč nebouchl do
brýlí. Dříve mě moc bavilo se na dovolené u moře potápět, ale teď už pod vodou
nic nevidím a se šnorchlováním jsem tím pádem přestala.
Jak jsem již
řekla, baví mě psát bez omezení a myslím si, že stejně tak to bude i s brýlemi.
Když se jich zbavím, budu se cítit svobodnější.
Děkuji za rozhovor.
Text vnikl ve spolupráci:
REFRAKČNÍ CENTRUM PRAHA s. r. o.
Olivova 948/4, 110 00 Praha 1
Tel: +420 224 505 161-4, Fax: +420 224 505 160
Email:refrakcni.centrum@seznam.cz
Facebook: www.facebook.com/RefrakcniCentrumPraha/
Foto: 2media.cz