Eifman Ballet byl
založen Borisem Eifmanem v roce 1977 (pozn. redakce: původně pod názvem
Leningrad New Ballet) jako experimentální laboratoř, baletní divadlo pro
jednoho choreografa. Ve své době šlo o mimořádně inovativní koncept. Dnes se
Eifman Balet těší skvělému renomé mezi milovníky baletu v Asii, Evropě, Severní
a Jižní Americe a v Austrálii, věhlas mu přinesly inscenace Don Quijote,
Hamlet, Anna Karenina, Racek, Oněgin, Requiem, La Rouge Giselle a mnohé další.
Vynikající tanečnice a tanečníky Eifman Ballet charakterizuje brilantní
technika, preciznost a skvělý jevištní projev. Představení Eifman Ballet
jsou fascinující a zároveň srozumitelná, divákům přinášejí nezapomenutelný
zážitek. V České republice Eifman Ballet vystupoval v roce
1992 v rámci programu Pražského jara
a na Dnech ruské kultury v České
republice 2004.
Boris Eifman, foto: 2media.cz
Co bylo Vaší inspirací, při hledání námětu k baletu Rodin?
Za prvé, historie vztahů Augusta Rodina a Camille Claudel.
Nebyla to však jen další kronika lásky, která skončila jako noční můra.
Spojení, které existovalo mezi dvěma sochaři, bylo jedinečné. Bylo v něm
všechno: vášeň přetékající v nenávist, kreativní soupeření mezi dvěma velkými
umělci i šílenství, které ničí člověka zevnitř. Zkoumáme extrémně kontroverzní
vnitřní svět Augusta Rodina a Camille Claudel: podněty a impulsy, které
naplňovaly jejich životy a předcházely vzniku jejich velkých děl. Osobnosti
těchto umělců jsou mi velmi blízké – jejich pozemský život byl naplněn
nadlidskou obětavou prací a pokušením. Baletem Rodin připomínáme divákovi, že za každý větší úspěch v umění tvůrce
platí tím nejcennějším: svým zdravím, osobním štěstím a dokonce i zdravým
rozumem. Cesta pravého umělce je vždy cestou sebezapření. To je tragická
pravda, na kterou by se nemělo zapomínat.
Jak Vás napadlo, že příběh sochaře bude možné působivě
vyprávět právě tancem?
Tento nápad byl vždy někde blízko a já jen čekal, až
přijde ten správný čas. Rodin, stejně jako já, se zcela zasvětil vyjadřování
sféry emočního života člověka – jeho duchovního a psychologického světa. On
v plastice, já tancem. Můžeme se jen dohadovat, proč se tento balet neobjevil
v našem repertoáru dříve, ale v každé tvorbě jsou skryté mechanismy a
zákonitosti. Nad nimi nemá nikdo moc – dokonce ani sám autor. Každý nápad musí
dozrát. Jak přesně se tento proces odehrává, je záhadou.
Boris Eifman, foto: 2media.cz
Často využíváte literární předlohy k vašim choreografiím
(Idiot, Anna Karenina..), Jste vášnivým čtenářem?
Stejně jako vášnivým posluchačem hudby a divákem filmů.
Důležité jsou jakékoliv podněty, které mě inspirují a naplňují tvůrčí energii.
Jejich zdroje jsou různorodé. Otázkou je jen to, zda mě konkrétní dílo inspiruje
k vytvoření nové choreografie. Samozřejmě, že v této souvislosti velká
literatura zaujímá výsostné postavení. Ona je skutečným pramenem myšlenek a
symbolů, které se mohou stát základem budoucího představení. Na druhou stranu,
při odpovědi na podobné otázky vždy zdůrazňuji, že nikdy nedělám baletní
„ilustrace“ – mechanické převyprávění literárního díla. Na tyto velké
texty vždy nabízím zcela nový pohled, který otevírá s pomocí tanečního jazyka
nezmapované úrovně jejich vnímání. Tento přístup obohacuje baletní umění i
literaturu samotnou, jak umělecky, tak i intelektuálně.
Jste skvělý choreograf, otevřel jste vlastní taneční akademii
v Petrohradu, jež má světový věhlas, čeho byste chtěl ještě dosáhnout?
Naše akademie bude skutečně známá ve světě, až když její
absolventi budou uznávanými hvězdami baletu. Teď jsme začali druhý akademický
rok a před sebou máme hodně práce. Nejsem vůbec zvyklý se zastavit na dosaženém
a odpočívat na vavřínech. Všechny mé myšlenky směřují dopředu, takže nápadů je
vždy dost. Jsem pověrčivý člověk a nechci zveřejnit všechny své plány. Řeknu
jen to hlavní: velkou tvůrčí výzvou pro naše divadlo v nadcházejících měsících
je příprava nového baletu Něžná je noc a
jeho důstojná prezentace ruskému a zahraničnímu publiku. Kromě toho žiji mnoho
let ve víře, že moje divadlo bude mít svůj vlastní domov v Petrohradě – Palác
tance. Nyní se tento projekt konečně pohnul z mrtvého bodu. Pokud vše půjde
dobře, za dva nebo tři roky se v našem městě otevře nové světové centrum
baletu.
Boris Eifman, foto: 2media.cz
Zajímáte se o místa, kde vystupuje Eifman Ballet? Budete
mít čas poznat alespoň kousek Prahy?
Vnímám svět srdcem, ne rozumem. Proto atmosféra,
metafyzika měst, kde vystupujeme, na mne samozřejmě velice působí. Existují
místa, která vás odmítají, ale v Praze jsem se cítil vždy velmi dobře. Doufám,
že budu mít čas se projít po jejích uličkách a nechat na sebe působit zvláštní
harmonii tohoto jedinečného města.
Jaké jsou Vaše vzpomínky z minulé návštěvy Prahy?
Velmi příjemné. Dobře si vzpomínám na svou poslední
návštěvu české metropole. Bylo to před dvěma roky na podzim. Praha je úžasná v
každém ročním období, ale na podzim je překrásná. Jsem rád, že přijíždíme do
tohoto města s naším světově proslulým baletem Rodin. Zvu všechny Pražany na představení o velkém umělci, jehož
tvorba patří celému lidstvu, a proto je srozumitelná a blízká každému. Doufám,
že naše baletní představení přinese českému divákovi nezapomenutelný zážitek.
Děkuji za rozhovor.
Autor textu
a foto: www.2media.cz