Ivan Šablatúra – florista a bytový designér

Když máte dobrý vkus a empatii, pak jde práce s dekorem o moc líp. Ivan Šablatúra se chopil své příležitosti a za několik málo let se vypracoval na pozici člověka úspěšného ve svém oboru. Za mnohé vděčí svému přirozenému šarmu a pozornosti k lidem. Je mnoho těch, kteří když vidí výsledky jeho práce,  mohou říci: Jste báječný! Kdo by odolal?!

foto: Lenka Hatašová

 

Co podle vás
znamená umět se prosadit?

Je to umění! Je snadné dělat to, co se líbí mně, ale už těžší je
to skloubit s tím, co se líbí lidem. Vždycky musím najít nějakou ideální
harmonii.

 

Jak nejlépe
se může prosadit člověk ve vaší branži?

Talentem a prací na 100 procent. To je můj názor.

 

Jaké povahové dispozice
jsou v tomto oboru předností a jaké naopak na závadu? 

Pomáhá
určitě kreativita a cit pro detail a pro barvy. To je velmi dobrá vlastnost. A závada?
Asi pravý opak. Moje nevýhoda je nejspíš první dojem – klienti jsou trochu
v rozpacích, když namísto květinářky v zástěře přijdu já, 95kilový
chlap s vousy. Je to neobvyklé. Ale o to víc jsou potom myslím nadšení,
když vidí moji práci.

 

Vaše floristická
nabídka je pestrá. Je vůbec něco, co neděláte? Jaké zakázky odmítáte a proč?

Já dělám všechno. (smích)
A když něco neumím, snažím se to naučit.

 

Podle čeho si
lidé obvykle vybírají druh květin? A daří se jim vybírat správně?

Vybírají podle toho, co se jim líbí nebo k čemu mají nějaký
bližší vztah. A od toho, aby zvolili správně, jsem tam já. Pomáhám jim skloubit
to, co se jim líbí, s tím, co je praktické pro danou situaci.

 

Od floristiky
je už hodně blízko k interiérům. To proto jste se začal věnovat i bytovému
designu? 

U mě je to trochu naopak. Po ukončení studií jsem se věnoval
interiérovému designu v Bratislavě, a proto se mi tyto dvě profese stále
prolínají. Jsou úzce propojené. Mám oko na design a i ke květinám jsem se
dostal tak, že jsem navrhoval design jednoho eventu pro kosmetický koncern Avon. A když jsem nesehnal nikoho
schopného, kdo by ho dekoroval, udělal jsem si to sám. Od té doby mě v Avonu milují a tím to také všechno
začalo. V Praze už se navrhování interiérů věnuji méně, ale často spolupracuji
s časopisy o bydlení.

 

Jakých chyb
se lidé při zařizování bytového interiéru často dopouštějí?

Asi nejčastěji zapomínají dvakrát měřit a jednou řezat. Koupí
věci, o kterých až později zjistí, že se jim nevejdou do prostoru nebo se tam
vůbec nehodí.

 

Ale ať
nehaníme – v čem vás třeba lidé překvapují dobrým vkusem?

Spíš bych řekl, v čem vkus často nemají, a to jsou barvy.
Většinou si myslí, že byt musí hýřit všemi barvami, a nejjednodušší je
vymalovat stěny. Ale to není ta nejlepší cesta. (úsměv)

 

Máte za sebou
řadu dekorovaných společenských akcí. Které patřily k vaší největší
organizační prověrce?

Bylo to asi China
Investment Forum – tři velké galavečery na Hradě a v Obecním domě
v Praze. S těmi se pojily celodenní konference a květiny pro manželky
politiků. Za ten týden, co se to chystalo, jsem spal dvě hodiny denně.

Zkouškou jsou vždy velké eventy v neznámých prostorách, i
když je všechno dobře naplánované a předem obhlédnuté a zkonzultované. Jednou
jsem dělal velkou svatbu na zámku. A nějak se stalo, že ten den klesl tlak, a
když jsem potřeboval napustit spoustu váz vodou, voda z kohoutku jen
kapala. Tehdy nás na poslední chvíli zachránila stará studna, která byla plná
křišťálově čisté vody.

Bohové mě asi milují, protože se mi nikdy nepřihodila žádná
kalamita. Dokonce 99 procent mých svateb je bez deště! To je taky zázrak. I
když třeba pršelo, na obřad se vždy vyjasnilo. Anebo letní bouřka přišla až po
obřadě.

foto: archiv Ivana Šablatúry

 

Jaký je
obvykle průběh akce, která je dejme tomu pro 300 lidí? Vše vyžaduje dostatečnou
přípravu, přesto nemůžete jistě riskovat povadlé květiny…

To je moje noční můra! Vždy volím květiny, které nejsou
rizikové. Ale člověk míní, pánbůh mění. Třeba minulé Vánoce jsem prožíval
v totálním stresu. Připravoval jsem svatbu pro slovenského fotbalistu
Vladka Weisse mladšího, a protože měli svatbu 28. prosince na Chateau Appony na Slovensku, musel jsem
květiny objednat týden dopředu. Jediný možný termín nákupu na burze
v Holandsku byl 20. 12. O den později jsem měl květiny v Praze a
musel jsem je mít celou dobu v chladicím boxu. I když květiny vydrží
v chladu podstatně déle, byl jsem ve stresu a celé svátky jsem myslel na
to, jak to všechno dopadne. Dopadlo na jedničku s hvězdičkou. Jak jsem
říkal – buď mě bohové musí milovat, nebo mají sprostí štěstí, to nevím. (smích)

 

Děje se
někdy, že si klient objedná i umělé kytky? V jakých případech?

To se děje například na čínských a vietnamských svatbách. Tam je
to standard a dělám je v Praze často. Mají to postavené trochu jinak než
naše svatby.

 

Inspirovala vás
nějak jejich kultura?

V Číně
je například bílá považována za barvu smutku, to je zajímavé. Mají rádi červené
barvy. Já rád kombinuji červené květy s temnými červenými přes bordó až po
černou.

 

Jaká kultura
vás inspiruje rozhodně?

To
záleží na situaci a náladě, ale mám rád slovanskou kulturu, staré kroje plné
krásných vyšívaných květů, velké květinové věnce ve vlasech…

 

Všimla jsem
si i živých květin zapíchaných do dortu. Jsou nějaká pravidla pro to, která
kytka do dortu ano a která ne?

Dělá se to většinou proto, že nemáme dost šikovných cukrářů,
kteří dovedou udělat realistické květiny z cukru. Navíc jsou podstatně
dražší. Proto je běžné použít květinu živou. Když dávám květiny na dort, vždy
používám květy v bio kvalitě a většinou se používá stejný druh, který je
použitý i v dekoracích.

 

Co všechno
máte na akcích, jako jsou svatby, na starosti?

Kromě květinových dekorací mohu poradit v podstatě se vším,
protože už jsem v tomhle oboru relativně dlouho.

 

Na kolika
svatbách jste už byl?

Jako host, nebo pracovně?

 

Tak či tak.

Tak či tak na spoustě. Někdy mám i tři svatby za týden!

 

Co je podle
vás základem úspěšného svatebního programu?

Základem je zvolit program tak, aby se lidé nenudili, nemyslet
jen na to, co mají rádi novomanželé, ale přizpůsobit program i svatebčanům.
Jednou jsem dělal vegetariánskou svatbu bez alkoholu, protože takhle
novomanželé žijí. A hosté to vůbec nechápali.

 

Vzpomínáte si
na nějakou hodně zvláštní svatbu?

No možná zrovna tahle svatba, kde byl přípitek s bio šťávou
z celeru a mrkve. (úsměv) A nebo
třeba svatba amerického páru, kde jsem zabezpečoval květiny i vizáž. A protože
byli jen dva, šli jsme já a vizážistka i za svědky. To byl ten milejší případ.

 

Čeho byste ve
své kariéře rád dosáhl?

Nevím, jestli tento obor nějaký takový cíl má. Mohou to být
floristické soutěže, ale na ty já nejezdím a ani mě nezajímají. Spíš mě těší
vděčnost lidí nebo třeba to, že pro váš magazín dělám už druhý rozhovor,
protože ten první čtenáře zajímal. Za to všem moc děkuji, i vám.

 

Co vám dalo a co vzalo
podnikání? 

Jak
jsem již říkal, narážím v této profesi na zajímavé lidi, zajímavá místa, není
to stereotyp. A vzalo mi asi volný čas, kterého mám teď méně.

 

Jak vnímáte slabší, ne
příliš zdařilá období v životě s odstupem?

Když
má člověk docenit období, kdy se mu daří, musí tomu předcházet nějaký ten
neúspěch. Takže si i z negativních událostí beru to pozitivní a jdu dál.

 

Co je pro vás největší
hnací silou, motivací? 

Mám
rád výzvy, kterými jsou pro mě právě ty velké eventy a svatby třeba kolem
tisíce lidí.

 

Umíte si
správně přát?

Asi ano. Protože jsem relativně skromný, většinou se mi to, co
si přeju, vyplní.

 

Dáte na rady
svého okolí, nebo se spíše řídíte vlastní intuicí? 

To ne, rád si poslechnu názor druhých lidí, ale většinou se i
tak řídím sám sebou. Radit si nechávám jen v odvětvích, která absolutně
neovládám.

 

Jakým způsobem získáváte
nové klienty? Co je nejdůležitější pro jednání s nimi? 

Oni
si mě většinou najdou sami. Nejdůležitější je umět jednat s lidmi a dát
jim to, co chtějí.

 

Podařilo se vám získat
dobrý odhad na lidi i díky této práci?

(smích) Moje sestra mi jednou
řekla, že už si ani nemůžu pamatovat všechny lidi, které jsem kdy potkal. Právě
díky tomu množství si dovolím tvrdit, že ve většině případů vím hned od
začátku, co mohu od daného člověka čekat.

 

Na co dáte nejdříve, či
podle čeho vyhodnocujete druhé? 

Podle
toho, jaké hodnocení to má být. Na něco stačí první dojem a na něco nestačí
znát člověka celý život. Každopádně mám rád slušné, upřímné a srdečné lidi.

 

Vyhlížíte jako člověk,
který má velké množství přátel. Na kolika prstech byste napočítal ty skutečné
přátele? 

Na
jedné ruce a ještě mi nějaký prst zůstane. (smích)

 

Co je pro vás
v práci přidanou hodnotou?

Asi to, že jsem prošel místy, na která bych se jinak asi
nedostal. Všechny zajímavé hrady, zámky, veřejnosti nepřístupná místa, soukromí
celebrit,…

 

Jak vypadá
váš životní styl?

Hektika. Co mám svůj byznys, zanedbávám své přátele a rodinu. A
celý život jsem se věnoval sportu a teď to nějak zanedbávám! Musím být hodnější
chlapec. (smích)

 

Patříte k zásadovým lidem?

Ano.

 

Co například děláte
zásadně? 

Zásadně
dělám věci pořádně, na 100 procent. To mě naučil můj otec. Vždy mi říkal:
„Pokud to neděláš pořádně, tak to nedělej vůbec!“ Za to, jaký jsem, děkuji svým
rodičům.

 

Děkuji
za rozhovor.

 

 

Text:
Michaela Lejsková

Korektura
a překlad: Alžběta Strnadová

Foto:
Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

a
archiv Ivana Šablatúry

Oficiální
stránky FASHIONFLOWERS www.fashionflowers.cz
 

Vytvořeno
ve spolupráci s:

Designhotel
Elephant Prague www.hotel-elephant.cz 

GrandioR Hotel Prague www.hotel-grandior.cz 

Le-Hotels Group

Produkce:
Michaela Lejsková

Publisher:
Profesní magazín Best f www.ibestof.cz