René Barteček – choreograf

 

René, jak dlouho funguje
Scandal Ladies?

Scandal Ladies funguje třetím rokem a skládá se ze tří
skupin. Před vznikem Scandal Ladies jsem byl členem jedné z nich. Začátek
byl v tom, že já sám jsem tanečník. Tančil jsem balet v Praze, a pak
také v Ostravském divadle. Tam jsem před dvanácti lety skončil. Divadlo mi
chybělo, a tak jsem si založil vlastní skupinu, která má v současné době
obsazení pět lidí. Chvilku jsem s nimi tančil, ale postupně bylo jasné, že
to někdo musí řídit, jinak by byl zmatek. Ujal jsem se této funkce.

 

Jak vypadá role
producenta travesti skupiny?

Starám se o hudbu, kterou pro vystoupení upravuji, starám se
i o kostýmy, vymýšlím programy a dávám dohromady scénář. Ten scénář je konečné
dílo všech, protože to konzultujeme, a někdy se u toho i pěkně pohádáme,
protože se bojuje, kdo co bude dělat.

 

Kdo vám šije kostýmy?

Něco nám udělá švadlena, ale to je takové minimum. Jinak si
šijeme sami. Uděláme nejdříve návrh, a co je nejtěžší, to ušiji já.

 

Jak probíhá taková
příprava make upu?

Protože jsem byl ve škole líčení, tak jsem to znal, a pak
každý do toho vnesl nějaký nápad či osvědčenou techniku. Každý se musí líčit
trochu jinak, protože má každý jinou pleť a tvar obličeje. Základ jsem jim řekl,
protože to je divadelní líčení a odlišuje se od běžného hodně zásadně. Dneska
už jsou takoví profíci, že jim nemám co vytknout. Je to velmi náročné, udělat z chlapského obličeje
ženský obličej. Je to jako by člověk maloval obraz.

 

Jaká jsou při takovém
líčení úskalí, s čím hodně bojujete?

Obočí určitě. Všichni máme svoji práci a nikdo nedělá jako
hlavní práci travesti show. Takže  holit
si obočí trvale, to nejde. Vlastně děláte na obličeji takovou masku, jejíž
příprava je náročná a trvá nejméně hodinu. Dolů už to jde rychleji. Nebo nohy,
nikdo si nechce holit nohy, tak si berou třeba čtvery silonky. Prsa si teda
holí, to si musí holit. Také ruce, to by bylo vidět. 

 

To musí být
v šatně docela zábava při takových přípravách. Jak probíhá převlékání
během show?

To bych přál někdy divákovi vidět. Během pauzy mezi
písničkami se musíme převléknout, udělat ze sebe docela jinou osobu a
samozřejmě make up se nesundává, ten se poupravuje. Přidělá se nová paruka a
vymění se doplňky. Po vystoupení si oddechneme, a pak se tomu maratónu smějeme.

 

Jaká jsou vaše
nejoblíbenější čísla?

Stálice jako jsou Machálková, Vondráčková, Csáková nebo
Urbánková, to nesmí chybět. Velmi oblíbená je také Tina Turner. Diváci je stále
chtějí. Ale my máme ještě taková divadelní představení, kde je děj. Připravím
nějaké téma, podle toho vybírám písničky. Měli jsme i film a muzikál. Ten
muzikál nemá až takový děj. Dělali jsme třeba Scandalárium nebo Jak šel čas. To
byl příběh, který šel od pravěku. Začínali jsme Tinou Turner v podobě
pravěké ženy, oblékli jsme ji do kůže. Postupně jsme volili zpěvačky, které
měly zvučnou tvorbu rok od roku, a tak to pokračovalo až do současnosti.

 

Co aktuálně
připravujete?

Chystáme program na příští rok, a ten bude vyloženě dějový.
Bude se to jmenovat Zlatý Oscar po česku aneb Kurňa hoši skandál. To bude na
podzim roku 2010. Hlavní postavou bude režisérka Věra Chytilová, která režíruje
film na ty zlaté Oscary po česku. To bude určitě zajímavé.

 

Vás osobně už na
jevišti divák neuvidí?

Na jevišti už ne, ale když jsou nějaké soukromé párty, tak
někdy vystupuji i já. Ale to se stává už opravdu málokdy.

 

Pro firemní večírky připravujete
vlastní show nebo si klient objedná program dle vlastní představy?

To si většinou řeknou, co by se jim líbilo, a my se snažíme
přizpůsobit. Když vystupujeme na diskotéce, tak tam dáváme modernější věci, ale
v rámci večírků jsou to spíše tradiční osobnosti. Jsme schopní docela
pružně se přizpůsobit a vyrobit i dobové kostýmy.

 

Jaký je Váš
nezapomenutelný kuriózní zážitek?

Běžně se nám stává, že vypadne elektrika. To se zachraňuje
všelijak. Dokonce jeden náš kolega takhle odzpíval písničku sám. Naštěstí byl
hudebně nadaný. Kuriózní také bylo to, když jsme předváděli na klasické módní
přehlídce a pořadatelka měla nápad, že jeden z nás předvede svatební šaty.
Nikdo nepoznal, že po mole chodí muž.

 

Kde probíhají
zkoušky?

Měli jsme studio, ale zrovna se to bude měnit. Od ledna budeme
mít novou zkušebnu, kterou jsme dostali od města. V Brně jsou prostory pro
podnikání neatraktivní a nevyužité, nám však takový obyčejný skladový prostor
stačí, dá se využít jako šatna a navíc nikoho nerušíme.

 

Jak to zvládáte
s financováním travesti skupiny?

Kasu držím také já. Co se vydělá, investuje se většinou do
dalších projektů, šatů a podobně. Vlastně stále investujeme. Pak jsou poplatky
OSA a podobné, a tak jsou naše prostředky neustále v pohybu. Máme
sponzory, ale ne na peníze, nýbrž na materiály. Na látky, šaty, doplňky. Firma
Elis nám dává slevy na nákup. Občas dostaneme šaty třeba ze svatebního studia.

 

Jak zvládáte takové
nasazení?

Potřebuji zdravou formu stresu. Když ten stres nemám, tak
sedím doma a neudělám nic. I když si naplánuji, co všechno udělám, tak
když nejsem v tom nasazení, nakonec zvítězí lenost.

 

Máte ještě nějakou
vlastnost, se kterou se moc nechlubíte?

Takovou mám, a tou je nedochvilnost. Jako to má například
Halina Pawlovská. Tuhle volal jeden režisér Halině a ptá se jí: „Halino, kde
jste, my už začínáme točit?“ Halina odpovídá: „No, já už sedím v taxíku,
jsem na cestě.“ Na to režisér: „Halino, ale já vám volám na pevnou linku.“

 

Máte podobné zážitky?

Na jedno naše vystoupení v Bratislavě jsem meškal a můj
kolega kvůli mně držel autobus. Postavil se před něj, aby nemohl odjet, dokud
jsem nepřijel.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: archiv Reného Bartečka

Publisher: Profashion 11/2009