Barbora Plachá – harfistka

Královská harfa je hudební nástroj mnoha kontrastů. Patří
k nejtěžším nástrojům a zároveň vydává jeden z nejlíbeznějších zvuků
na světě. Harfistka Barbora Plachá mu kdysi dávno propadla a snaží se skrze
svou hudbu předat své nadšení lidem dál. Jako u jiného nástroje stojí mnoho
úsilí, cvičení a let, než se umělec s instrumentem sladí v harmonii,
ale trpělivost přináší své muzikální ovoce. Česká harfistka měla tu čest hrát
mimo jiné i pro samotného belgického krále.

 

Hudbě se věnujete
od útlého dětství. Proč jste si nakonec vybrala královskou harfu?

K
hudbě mě přivedli rodiče. Ve dvanácti jsem se zamilovala do harfy. Na první
pohled – nebo poslech – a na celý život.

 

Hraní se věnujete
již 12 let, nepřemýšlela jste o změně nástroje?

To mě nikdy ani
nenapadlo.

 

S odstupem
času, myslíte si, že je u harfy důležitá předchozí hudební průprava?

Pro úplné začátky
žádná složitá teorie tolik důležitá není, ale čím déle člověk hraje a věnuje se
hudbě, tím je důležitější znát všechny kontexty a rozumět tomu. Na Královské konzervatoři v Bruselu jsme
měli předmět solfége, byl hodně náročný a i několik hodin každý den jsem
se na něj musela připravovat. I když ne vždycky to byla zábava, nyní vidím, jak
moc přínosné to bylo a jakou velkou výhodu mám oproti ostatním muzikantům. Pro
představu, profesor Rudy Van der Cruyssen měl například seznam třiceti úryvků z
různých klasických děl, které nám dal na víkend. V pondělí ráno se postavil
před třídu a jednoho po druhém nás vyvolával. Takže když na mne ukázal a
vykřikl 14, tak jsem musela vstát a začít zpívat 2. symfonii od Brucknera,
začátek druhé věty, a to na jména not. Takže jsem vstala a začala zpívat: „Mi-mi-re-fa-sol-la-si-re-do.“
Dodnes si to pamatuji. Pravidla byla jednoduchá: nezazpíváš – neprojdeš. Je to
veliká konkurenční výhoda. Ráno dostanu noty a večer jsem schopná hrát zpaměti.

 

 

Jaká je podle vás
nová generace začínajících harfistů?

Nová generace začínajících harfistů je především o hodně
let mladší, než byla ta moje. Nyní jsou u nás dostupné harfy různých typů,
velikostí, barev. Děti mohou začínat již ve třech letech. Ale je to stejné,
jako když si chcete zahrát dobře třeba tenis. Musíte pravidelně několik let
trénovat a smířit se s tím, že než si zahrajete opravdový zápas, půjdete asi
tak stokrát na trénink, kde budete bouchat míčkem do zdi. Chce to být pilný a
cílevědomý.

 

Když jste
začínala, viděla jste se spíše jako sólistka, nebo jako součást filharmonie?

Hrát na harfu mě od začátku bavilo, takže jsem hrála ráda
a pořád. Stejné to mám i teď – když mě někdo poprosí, ať zahraji, tak zahraji a
zahraji, i když mě nikdo nepoprosí. Je jedno, jestli by to bylo ve filharmonii,
komorní hře, nebo sólu.

 

Do jaké míry je u
nás harfa populární?

Harfa není kytara, ale začíná být čím dál tím populárnější.
Stala se dostupnou pro širší veřejnost. Dají se koupit i úplně malé háčkové
harfy a děti i dospělé velmi láká se na ně naučit hrát. Každou neděli
pravidelně koncertujeme s dětmi z hudebních škol v Galerii Harfa a tam je krásně vidět, jak harfa dokáže zaujmout.
Většina lidí se zastaví a poslouchá. Kolemjdoucí děti se zastaví vždycky. Harfa
je krásný nástroj, královský a mým životním snem je širší veřejnost a harfy
spřátelit. Vzájemně si to zaslouží.

 

Harfa působí
romantickým, lyrickým dojmem, přičemž patří mezi nejobtížnější nástroje. Co je
na ní tak obtížné?

Harfa je trochu
jako varhany, hraje se na ni jak rukama, tak nohama. Každá ruka, noha, každý
prst – až na malíček, ten nehraje – dělá něco jiného. Na harfě je sedm pedálů,
které musíte při hře obstarat. Takže je to asi tak, že dokud nebude existovat
hudební nástroj, na který se bude hrát všemi prsty u rukou i u nohou, bude
harfa pořád nejtěžší.

  

Harfa je poměrně
citlivý a těžký nástroj. Problémy jsou i při přepravování. Jak to řešíte při
koncertech v zahraničí?

Pokud hrajete na harfu, potřebujete velké auto. Zastávám
názor, že auto, do kterého se nevejde harfa, je na nic. (smích) Každopádně tam, kam se dá s harfou dojet autem, tam jedu a
tam, kam nedá, tam mi firma, od které mám harfu, zajistí určený model harfy.
Takže když jedu třeba do Francie na lyže a vím, že si nemůžu dovolit necvičit,
pošlou mi harfu a pak ji zase odvezou. Je to perfektní servis.

 

Musíte si
zvyknout, když hrajete například na půjčenou harfu, nebo se to tolik neliší?

Pokud je půjčená harfa od stejné firmy, kterou mám já,
obvykle má stejnou menzuru mezi strunami a stejné rozpětí mezi pedály, takže to
zas tak rozdílné není. Důležité je ale i to, jaká je harfa na omak, jak se vám
podaří s ní souznít. A z tohohle hlediska je samozřejmě nejlepší ta moje, na
kterou jsem zvyklá a máme spolu už několikaleté přátelství.

 

Proč je většinou
harfa spojována se ženami?

To, že na harfu hraje žena, je dnes už přežitý stereotyp.
Třeba někdo na začátku minulého století vyfotografoval nějakou krásnou dívku s harfou,
a tak si teď všichni myslí, že na harfu hrají jen ženy. Špenát přeci také dává
Pepkovi námořníkovi zázračnou sílu, a přitom se ukázalo, že nemá tak vysoký
obsah železa. Šlo jen o chybu v desetinné čárce.

 

Kolik času musíte
věnovat cvičení?

Cvičím každý den tak tři hodiny sama a pak ještě zkoušíme
s cellem, violou, klarinetem nebo kvartetem Salome.
Snažím se dodržovat normální osmihodinovou „pracovní dobu“.

 

Jak se
připravujete před samotným vystoupením? Zintenzivňujete trénink?

Před koncertem toho člověk už moc dohánět nemůže. Takže
se snažím stále udržovat v kondici a soustředím se například na nějaká těžší
místa.

 

Skládáte i
vlastní kompozice?

V dětství jsem měla tyto tendence, ale v současné době se
věnuji spíše interpretaci děl opravdových skladatelů.

 

Máte raději
kompozice klasických, či současných autorů?

Klasická díla mají oproti těm současným tu výhodu, že se
setkáváme pouze s těmi, která čas prověřil. Mezi současnými díly jsou i taková,
ze kterých jednou budou díla klasická. A mezi nimi já pak už nedělám rozdíl.

 

Harfa je vázána
spíše s klasickou hudbou. Je možné s ní zahrát i jiné hudební žánry?

Ano, harfa je nástroj úžasných možností. Dá se na ni
zahrát jak klasika, tak jazz, blues, pop, folk, hudba latinské Ameriky a dokonce
i rock. Již podruhé jsem byla oslovena pro spolupráci na pražském koncertě s Electric Light Orchestra. Byl to velký
zážitek a harfa se tam ukázala zase v úplně jiném světle.

foto: Lenka Hatašová

 

S jakými
dalšími instrumenty harfa barevně ladí? Jaké jsou nejčastější kombinace?

Nejčastější kombinace je harfa s flétnou. Stejně zajímavá
je ale harfa například s violoncellem, violou nebo houslemi. Velmi ráda mám
také harfu jako sólový nástroj s doprovodem orchestru.

 

Láká vás třeba
spojení jiných, méně častých kombinací?

Ano, to mě velmi baví. Trochu nestandardní spojení
nástrojů máme v Salome – pásmu písní
Karla Kryla, které je pro zpěv, harfu, klarinet a kytaru. Také mé duo s
violoncellistou Petrem Nouzovským není zas až tak obvyklé. Nebo duo s klarinetem.

 

A když si můžete
vybrat, hrajete raději sólo, nebo v duetu?

To vůbec nedokážu říct, oboje má své kouzlo.

 

Duet je asi přeci
jen obtížnější…

To určitě je. Nejen, že musíte nacvičit svůj part, musíte
se s kolegou také sehrát, naladit se na jednu strunu, protože z hudby je to vše
cítit.

 

Hrajete raději
instrumentál, nebo s pěveckým doprovodem?

Ráda hraji to i to. Oboje mi dělá radost!

 

V jakém
prostředí se vám nejlépe hraje?

Hraji ráda téměř v jakémkoli prostředí – nejen na
koncertních pódiích, ale i třeba na dovolené, v hospici, v Galerii Harfa. Důležité je mít chuť předávat skrze hudbu lidem
radost.

 

Jaké publikum
potřebujete, aby ve vás vyvolalo tu správnou atmosféru?

Tu správnou atmosféru dělá hlavně umělec! Pokud zahrajete
opravdu dobře, tak dostanete každé publikum.

 

Co se harfistovi
honí hlavou, když zavře oči a hraje před publikem?

Většinou mám oči otevřené, ale to, co se mi doopravdy
honí hlavou, bych raději nechala jako takové malé tajemství mezi mnou a
čtenáři.

 

Jako jediná
v České republice hrajete na modrou elektroakustickou harfu. V čem je
odlišná oproti té klasické? Proč jste si ji zvolila?

Pokroku se není potřeba bránit. Podobně jako mnoho
špičkových kytaristů má v kytaře
zabudovaný mikrofon, u mé harfy je to stejné. Vzhledem k tomu, že je poměrně
obtížné harfu dobře nazvučit, tato má obrovskou výhodu. Ale co vám budu
povídat, vybrala jsem si ji také proto, že je modrá.

 

Jaká místa, kde
jste vystupovala, považujete za prestižní?

Recitál v paláci v Bruselu pro belgického krále.

 

Je nějaké místo,
kde by si přál vystupovat každý harfista?

Tak třeba hrát pro anglickou královnu nebo pro švédského
krále. A dobré místo je také Carnegie
Hall.

 

Jaké vystoupení
vás v současnosti čeká?

K příležitosti 70. výročí narození Karla Kryla vystoupí
naše kvarteto Salome na koncertě v Lucerně pořádaném ČRo a ke konci dubna
nás čekají dva krásné koncerty se Symfonickým
orchestrem Pražské konzervatoře a dirigentkou Miriam Němcovou v Krylově
rodišti, v Kroměříži.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Darina Blatská

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz