Vlasta Korec – moderátor

Jako herec prošel mnohými divadly. Jeho talent s
nadšením vítali diváci Státního divadla
v Ostravě, brněnského Národního divadla,
DJKT v Plzni, Karlínského hudebního
divadla v Praze, dále mimo prkna těchto divadel hrál v muzikálech Jesus Christ Superstar, Rusalka, Popelka, Starci na chmelu
a mnohých dalších. Do povědomí široké veřejnosti se ovšem zapsal především jako
moderátor. Velkým zlomem, jak sám říká, bylo v jeho kariéře moderování
prvních dvou řad reality show VyVolení.
Vedle moderování televizních pořadů a nejrůznějších společenských událostí
můžeme již několik let slýchat jeho sympatický hlas z rádia Impuls, kde moderuje spolu
s Veronikou Žilkovou dopolední show. Spokojený Vlasta Korec je ale také
odvážný automobilový závodník a vzorný otec. Zkrátka renesanční muž.

 

Přestože je herectví s moderátorstvím úzce
spojené, čím se cítíte být více?

Vystudoval jsem činohru
na konzervatoři a muzikálové herectví na JAMU. Jsem tedy v prvé řadě
herec. Moderátorem jsem se stal až později shodou náhod, ale zcela mě tato
práce pohltila. Obě profese mě nesmírně baví a rád bych se jim věnoval co
nejdéle. Pravda je, že nyní je v mém diáři méně hereckých aktivit, ale
budu doufat, že se to v budoucnu změní. V současné době se ale cítím
být nejvíce otcem rodiny. Mám skvělou ženu a krásné děti a to mě velice
naplňuje.

 

Dalo by se tedy říci, že dobrý herec je zárukou
dobrého moderátora?

Herec se na jevišti cítí
jako ryba ve vodě, pod vedením režie, v dané roli s textem, dialogy a kolegy.
Moderující herec, bez režijního vedení se může často utrhnout ze řetězu a to
nemusí být ku prospěchu věci.

Foto: Lenka Hatašová

 

Jaké dovednosti či vlastnosti musí mít dobrý
moderátor?

Moderátor musí umět
vládnout slovem, měl by dokonale zvládat svůj rodný jazyk. Měl by mít
schopnost improvizace, vtip, cit pro situaci, měl by umět respektovat kolegy na
jevišti a nepochybně k tomu patří i jistá dávka jevištní pohybové kultury.

 

Myslíte, že vy sám vtipný umíte být?

To by měli posoudit jiní,
ale doufám, že ano. (smích) Nechci být vtipný za
každou cenu. Postavit chytrý vtip je umění a kouzlo. Moderátor si jej
obvykle opravdu musí dobře připravit. Nemám rád laciné vtipy plné vulgarismů a
hloupých dvojsmyslů. Samozřejmě mě košilaté vtipy baví, ale když celý večer
posloucháte vtipy na jedno téma, je to nuda.

 

Je u nás o dobré moderátory nouze?

Ano, bohužel potkávám
spoustu průměrných moderátorů. Je to dáno převážně tím, že dnes dělají všichni
všechno. Moderátoři často nemají dobré vyjadřovací schopnosti a jejich čeština
je slabá. 

 

Co tedy dělá z vás osobně dobrého moderátora?

To zní skoro jako
pochvala, díky. (smích) Snažím se,
abych svou práci odvedl dobře, a to je soubor mnoha věcí. Praxe,
zkušenosti, příprava, improvizace, pokora.

 

Vraťme se k vaší původní profesi. Bylo herectví
vaším snem, nebo jste se chtěl věnovat něčemu úplně jinému?

Vůbec jsem se nechtěl
živit herectvím ani moderováním. Toužil jsem se stát řidičem kamionů, stejně
jako můj táta, který mimochodem hrál ochotnické divadlo. Na konzervatoř jsem se
přihlásil pouze z popudu své paní učitelky z dramatického kroužku. Doporučila
rodičům, aby mě tam zkusili přihlásit. A oni mě vzali.

 

Jaké role jste si za ta léta oblíbil?

Jsem veselý člověk, a tak
není překvapením, že mě baví veselé role s rychlými dialogy a slovními
přestřelkami. Vzhledem k tomu, že jsem vystudoval muzikálové herectví,
inklinuji k muzikálům. Spojení činohry, tance a zpěvu je zkrátka nádherné.

 

Kdo nebo co vás později přivedlo k moderování?

Na konzervatoři na
internátu si mě všimla jedna paní vychovatelka a přesvědčila mě, abych
moderoval a uváděl různé internátní akce jako třeba diskotéky. Prý, že mám
„správně prořízlou pusu“. (smích)
Začalo mě to bavit a pak už to jaksi šlo samo.

 

Široká veřejnost zná především váš sympatický
hlas, který se každé všední dopoledne line z rádia Impuls. Jak vypadá vaše příprava na vysílání?

Připravuju se na každé
vysílání, na každý vstup, i když dnes už jen v hlavě. Dříve jsem
si připravoval osnovu, o čem budu mluvit. Nesnáším totiž „plácání slámy“
nebo „slovní průjmy o ničem“, tedy hloupé okecávání něčeho, co by se dalo
sdělit v jednoduché větě. Poslední léta se řídím rčením, že méně je více a
také že v jednoduchosti je krása.

Foto: Lenka Hatašová

 

Jak moc se dramaturgicky na pořadu podílíte?

S Veronikou chystáme
do vysílání témata a hosty. Máme poměrně hodně prostoru, samozřejmě ale musíme
ctít filozofii rádia, tedy především pohodovou, rodinnou atmosféru vysílání. I
když často se setkáme v reakcích posluchačů s hodně těžkými životními příběhy.

 

Co vás na moderování nejvíce baví?

Baví mě na něm všechno.
Adrenalin před živým vysíláním v rádiu, televizi nebo na soukromé akci je
nakažlivý.

Foto: Lenka Hatašová

 

Říká se, že chybami se člověk učí. Posloucháte
někdy s odstupem času svoje vstupy v rádiu nebo se díváte na záznamy svých
hereckých či moderátorských výkonů?

Občas ano, jistě, je to
důležité, především jako studijní materiál. Až si budu myslet, že jsem dokonalý
a bezchybný, měl bych svou kariéru ukončit. Studuju, jak stojím před kamerou,
jak se do ní umím dívat, jak funguju s publikem, jak zním v rádiu, jak se
vyjadřuju či jak uvedu relaci, hosta nebo vtip. Dříve bylo pro mě hrozné se na
sebe dívat a poslouchat se, připadal jsem si jako samožer. Dnes už to beru s
klidem, vím, že občas chybuju, ale to je lidské, nemyslíte?

 

Máte při moderování ještě trému? Přece jenom musí
být náročné být v živém vysílání stále pohotový…

Určitě. Když jsem
začínal, bylo to mnohem horší. Spíše bych ale řekl, že dnes jde o jakýsi
respekt k odvedené práci a především k lidem, kteří mě na tuto práci oslovili a
obvykle mě za ni velmi dobře finančně ocenili. Vždy chci odvést co nejlepší výkon.

 

Jaký byl pro vás největší moderátorský zážitek?

Největší zážitek je, když
se potkám s člověkem, kterého si velmi vážím. Například setkání s Markem Ebenem
či Karlem Šípem. Bylo mnoho akcí, které jsem si moc užil. Jinak si užívám
moderování kongresů pro lékaře a něco úplně jiného jsou potom akce pro děti.
Živé vysílání je zase neskutečný adrenalin.

 

Máte nějaký svůj moderátorský vzor?

Dozajista pánové, které
jsem již zmínil. Těch si ohromně vážím. Velice mě také oslovuje a baví
jedinečný a osobitý styl moderátorů pořadu Top
Gear. Kdo má rád auta, určitě je zná. Jeremy Clarkson, Richard Hammond a James May vytvořili
naprosto úžasný a zábavný styl, který se snaží spousta lidí po celém světě
napodobit. A to je úžasné.

 

Co vnímáte jako zlomový moment ve své kariéře?

O tom ani nemusím dlouho
přemýšlet, bylo to moderování prvních dvou řad reality show VyVolení. Změnilo mi to život, dostal
jsem se do povědomí široké veřejnosti i kolegů. Začal jsem cestovat po celé
zemi a uvádět akce, denně jsem byl v televizi a rádiu, hrál divadlo. Bylo to
úžasné období. Bylo to ale v době, kdy tento televizní formát byl nový, dívali
se na něj opravdu téměř všichni. Dnes už takovou sledovanost VyVolení nemůžou přinést, stejně tak
jako všelijaké talentové soutěže. Už je to okoukané, chce to zkrátka něco
nového.

 

To mi nahráváte na otázku, zda máte či jste měl
ambice na vlastní televizní show?

Člověk má vždycky takové
ambice a přání.

 

Kdo myslíte, že může v našem zábavním průmyslu
uspět?

Určitě ten, kdo umí dobře
tancovat a nakrucovat se před těmi správnými lidmi. Nikdy jsem to nedělal a
myslím, že to už dělat nebudu, za mě mluví moje práce. Snad nebudu muset
jednou obvolávat známé a žádat o práci. To by bylo samozřejmě hořké, ale i s
tím se v této práci musí počítat. Zatím to ale nemám zapotřebí.

 

Připadáte mi jako renesanční muž, umíte spoustu
věcí. Vedle herectví a moderátorství jste také výborný automobilový závodník a
sportovec. Je něco, co byste se ještě chtěl naučit, co neumíte?

Naučit asi ne, ale spíše
se zdokonalit v tom, co už umím. Rád bych vyrazil s naším týmem ještě jednou
nebo dvakrát na velký Dakar v závodním autě a bojoval o dobrý výsledek – jednou
jsme už v Dakaru na závodní ose byli. Rád bych se potápěl v náročnějších
terénech a rád bych zdokonalil své tenisové podání, rád bych uměl
svou motorku postavit na zadní. Je toho stále hodně co zdokonalovat.

Co bych si ale přál
nejvíce, je více času s rodinou. Mám mnoho aktivit, v roce trávím spoustu dnů
na automobilových závodech různě doma i ve světě. Musím přiznat, že doma vše řídí
moje paní. Ráno odcházím brzy a vracím se pozdě a na prózu zabezpečování věcí
kolem domu nemám prostě čas. Ale až děti povyrostou, vynahradím jí to. Plánů
máme dost – více chodit za kulturou, více cestovat po světě, založit soukromou
zájmovou školu pro děti a tak dále.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Hana Robinson

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Oblečení
a obuv: Pánské obleky BANDI www.bandi.cz

Vytvořeno ve
spolupráci s Design Hotel Neruda www.designhotelneruda.com

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela
Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz