Vladislava Táčnerová – ředitelka Občanského sdružení Smíšek

Už dle názvu by
člověk soudil, že jde o veselé sdružení. Jistě mnohdy ano. Práce
s nejmenšími má ovšem svá úskalí a vyžaduje mimořádnou pozornost. Dětství
je pro každého jedince důležitý životní základ. Občanské sdružení Smíšek, které
bylo založeno již v roce 2006, se sítí integračních školiček je připraveno
pracovat s dětmi se zdravotním postižením, pro které připravuje
individuální program sloužící k rozvoji jejich schopností a osobnosti.
Přináší šanci na řešení pro mnoho rodin, které by bez jejich pomoci jen těžko zvládly
náročnou a zvláštní péči, jakou takové děti vyžadují.

 

Kdy jste se o práci
v neziskové organizaci začala zajímat a proč?

To už je více než 20 let. V jedné své životní fázi jsem
se dostala do situace, kdy jsem byla nucena přehodnotit žebříček svých hodnot.
A tehdy jsem se setkala s prací neziskovek v reálu. Zjistila jsem, že
život není jen bezstarostná hra, ale přináší i spousty problémů, které se musí
řešit. A že jsou tu lidé a organizace, které nabízí svou pomoc bez toho, že by
na vás profitovaly. To byl zlom, a když jsem si své vyřešila, začala jsem
studovat sociální práci a postupně přešla ze ziskového sektoru
k neziskovému.

 

Co si můžeme
představit pod pojmem integrační školičky?

Jedná se o školky, které pomáhají dětem ze sociálně znevýhodněného
prostředí a dětem s lehkým hendikepem, které nenavštěvují žádné jiné
předškolní zařízení, začlenit se mezi děti z běžných funkčních rodin. Naše
školičky zřizujeme úmyslně malé jen pro deset až patnáct dětí, aby byla reálná
možnost individuálního přístupu k jednotlivým dětem. V každé školičce
jsou dvě třetiny dětí pocházejících ze znevýhodněného prostředí a třetina dětí
z běžných rodin.

 

Pro jaké děti jsou
školičky určeny?

Jedná se o děti matek z azylů, ubytoven, rodičů, kteří nezvládají
své rodičovské kompetence, mají problémy se závislostmi, jsou v tíživé
životní situaci a tak dále. Tito rodiče přicházejí do školičky na doporučení daných
sociálních odborů městských částí Prahy. Doplněny jsou, jak už bylo řečeno,
dětmi z běžných rodin. Musíme si uvědomit, že se jedná o děti ve věku od
tří do šesti let, které neřeší žádné sociální rozdíly. V tomto věku
všechny děti objevují svět a vstřebávají podněty a vzory, které jim okolní svět
nabízí. Je důležité dětem z nefunkčních rodin ukázat, že existuje i jiný
vzor než nefungující rodina. Dále je pro tyto děti důležité dohnat vědomostní
hendikepy, aby měly stejné šance při vstupu do prvého ročníku jako děti
z ostatních školek. U dětí, které jsou do pěti let izolovány v rodině,
jsou tak velké vědomostní nedostatky, že je mnohdy zařazují do speciálních škol
jen proto, že se jim nikdo nevěnoval. Tyto děti nejsou nevzdělatelné, jen
potřebují pomoc.

 

Kolik dětí už prošlo
školičkami?

Pilotní školička ve Vysočanech má kapacitu 10 dětí. Otevřena
je od září 2012 a celkem jí prošlo 21 dětí. Ve školním roce 2012/2013 to
bylo 14 dětí, v letošním školním roce 11 dětí, z toho tři děti
pokračují v návaznosti z loňska. Ostatní děti z loňského ročníku
přešly do přípravného ročníku nebo do státní školky.

 

Nemáte obavy, že být
odkázáni na příspěvky může činnost školiček nějak ohrozit?

V žádném případě nespoléháme na státní příspěvky. Státní
dotace se stále snižují a nemyslím, že to bude v budoucnu jinak. Podpora
sociálních služeb je nenároková, přestože sociální službu ze zákona musíme
poskytovat zdarma. A ne každá činnost na podporu a pomoc dětem a rodinám je
brána jako sociální služba. Je nám jasné, že podporu na naši činnost musíme
hledat jinde než u státu.

 

Jak jste pochodili se
státními příspěvky?

Zatím spíše se zamítavým výsledkem. Základem naší činnosti
je propojení několika služeb pro rodiny s dětmi. To jsou jednak Smíškoviny, volnočasové aktivity, kde je
možnost se blíže seznámit s rodinou a navázat bližší kontakt a důvěru
důležitou k další návazné práci. Za druhé je to integrační školička Smíšek, kde s dětmi pracuje speciální
pedagog, a do třetice sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Tam sociální
či terénní pracovník pomáhá řešit problémy rodiny jako takové. Všechny tyto
aktivity jsou neoddělitelné, svou činností se prolínají a práce všech odborných
pracovníků se proplétá a to je problém. Přesto se grantové žádosti ke státním
orgánům snažíme podávat, ale je to vždy jen na některou z našich činností
dle výzev. Nikdy na ucelený projekt jako takový.

 

Jak probíhá standardní výuka dětí? 

Výuka dětí probíhá dle předškolních
vzdělávacích plánů ministerstva školství, jako u všech registrovaných školek, přestože
registraci ještě nemáme. S rozdílem, že ve státních školkách je na 28 dětí
jedna, maximálně dvě vychovatelky. U nás ve školičce je na deset až patnáct dětí
jedna vychovatelka a speciální pedagog. Čímž je dostatek času se dětem věnovat individuálně.
Speciální pedagog pro jednotlivé děti vytváří individuální plány na tři měsíce,
které konzultuje i s rodiči, a následná práce s konkrétním dítětem je
cílená a uzpůsobená jeho potřebám a možnostem. Dále k výuce patří pravidelné vedlejší aktivity, jako je
canisterapie, keramika, ale také logopedická péče a vyšetření zraku dětí. 

 

Jaké jsou jiné aktivity sdružení
kromě výuky?

Mezi další aktivity sdružení, mimo zmiňované integrační školičky,
Smíškoviny a sociálně aktivizační služby
pro rodiny s dětmi, patří ozdravné pobyty u moře pro rodiče s dětmi
ze znevýhodněného prostředí a s dětmi se zdravotním postižením, letní tábory
pro děti a mládež se zdravotním postižením a benefiční akce na podporu našeho
sdružení.

 

Mohou rodiče využívat
i nějakých jednorázových služeb?

Ano. Všichni rodiče s dětmi bez rozdílu mohou využít
sobotních akcí v rámci Smíškovin
pořádaných dvakrát měsíčně. Jedná se o výlety za poznáním nebo tvořivé
dílničky. Upřesnění akcí najdou na našich stránkách www.os-smisek.cz nebo na Facebooku: SMÍŠEK.

 

Jak se mohou zapojit
samotní rodiče?

Spolupráce s rodiči je vždy vítána. Mohou se zapojit
dle svých možností a schopností na jednotlivých akcích. Ať se jedná o pomoc při
benefičních a prezentačních akcích našeho sdružení, nebo na brigádách při
rekonstrukcích nových školiček. Určitě by se vždy nějaká spolupráce našla.

 

Jaká je úspěšnost
komunikace s rodiči v rámci spolupráce mimo školičky?

Díky volnočasovým aktivitám Smíškovin a malé skupině dětí ve školičkách máme více možností se
s rodiči blíže seznámit než pracovníci sociálního odboru nebo
v běžných školkách. To je naše velká výhoda, kterou můžeme využít
v další spolupráci s rodiči. I přes tuto výhodu je to stále mravenčí
práce všech našich odborných pracovníků. Ale úspěchy se dostavují. Máme
maminku, která nám první měsíc předala dítě pomalu ve dveřích a její veškerá
komunikace byla odpověď holou větou. Po tři čtvrtě roce intenzivní práce
maminka přišla na besídku, zůstala, a dokonce si s námi dala kávu a
povídala si. Pro nás to byl velký úspěch. Stejně jako maminka, která
pracovnicím sociálního odboru neodpovídá a ani neotevře dveře, jelikož jí už
jedno dítko odebrali z péče. S námi spolupracuje na sto procent,
omlouvá vzorně dceru, do bytu nás pustí, má vše vždy v pořádku a o dítko
se vzorně stará. V tomto případě fungujeme jako kontrolní článek pro
místní sociální odbor.

 

Patronkou Smíšku je Marcela Březinová. Jak
k tomu došlo?

Marcelka učí na konzervatoři, se kterou naše ekonomka Jana
Karásková také spolupracuje. Při pořádání jednoho z našich benefičních
koncertů ji oslovila, zda by nám nevystoupila. Marcelka souhlasila, a když se
přišla podívat do školičky, aby se seznámila s naší prací, bylo
rozhodnuto. A od té doby se nám snaží v rámci svých možností pomáhat. Je
to prostě naše sluníčko.

 

Co jste si vy sama odnesla
ze spolupráce s Marcelou Březinovou?

Marcela Březinová je úžasný člověk. Je to silná a pozitivní
osobnost, přes všechno, co jí život přinesl, ji stále vidíte usměvavou a plnou
energie. A i když je zle, tak si umí najít cestu, jak jít dál. To je asi
nejvíce, co jsem si z naší spolupráce odnesla – že vždy je nějaká cesta, jak
jít dál, jen ji musíme hledat a ne se zastavit a koukat.

 

Po zkušenostech,
které máte, co podle vás této generaci dětí chybí, co postrádají – ačkoliv to
vypadá, že snad všechno mají?

Nejvíce jim chybí pozornost a péče rodičů, ale opravdová
pozornost a péče. A to i u rodičů, kteří jsou finančně velmi dobře situováni.
Když koupím dítku, co chce, a vodím ho pětkrát týdně na nějaký kroužek, to není
pozornost, ale alibizmus. Pro každé dítě, a to už od nejútlejšího věku, je
důležité se mu věnovat, povídat si s ním, číst mu pohádky (ne mu je pustit
z DVD), stavět kostky, chodit na procházky, prostě sdílet s ním čas. V dnešní
uspěchané době se málokterý rodič svému dítěti opravdu věnuje.

 

Jaká metoda na děti
nejlépe platí, chcete-li je motivovat, vzbudit v nich zájem?

Na každé dítě platí něco jiného, ale všeobecně namotivovat
děti můžeme povídáním o jednotlivých věcech a činnostech dříve, než je děti
samy poznají. A pokud jde o činnosti, tak se aktivně zapojit. Když dítě uvidí,
že určitou činnost děláte taky, a ještě když mu půjde lépe než vám, bude ho to
určitě bavit. (úsměv)

 

Jaký je ideální a
nejefektivnější trest pro dítě, který nemá vedlejší dopad?

Každý trest má nějaký dopad. Když už dítě něco udělá a musí
být potrestáno, je důležité mu vysvětlit, co dělá špatně a proč je potrestáno. Dítě
ve věku od dvou do šesti let hledá hranice, kam může dojít. Neví, co je špatné
a co dobré. Je na nás dospělých vymezit mu správné meze. A pokud už dítě musíme
potrestat, tak ne fyzicky, ale raději mu vzít oblíbenou hračku nebo ho posadit
stranou od ostatních, ale vždy mu říct, co udělalo špatně a proč se to nesmí. A
uvědomme si, že argument matky k neposlušnému dítěti „nebudeš to dělat,
protože jsem to řekla“ je hloupost a dítě to udělá znova, protože neví, proč to
nemá dělat.

 

Co je pro vás na této
práci největším trestem? Je něco takového?

Největší trest. Když musím spolupracovat s člověkem,
který nerozumí své práci, nebo hledá způsoby, jak nám naši práci znepříjemnit.

 

Kam obvykle
s dětmi vyrážíte na ozdravné pobyty a proč právě tam?

S dětmi ze školičky vyrážíme pravidelně do Podkrkonoší na
týdenní pobyty. Naše sdružení navázalo dlouhodobou spolupráci s vedením Mezinárodní konzervatoře Praha, která nám
umožňuje využití jejich rekreačního střediska v Hájemství
v Podkrkonoší. V krásném prostředí uprostřed lesů, a to zcela zdarma
včetně stravy pro všechny děti bez rozdílu. Pro některé z dětí je to vzhledem
k finanční situaci rodiny jediná možnost, jak se dostat někam mimo Prahu.

Další z ozdravných pobytů jsou prázdninové pobyty u
moře. Ty jsou určeny pro rodiče s dětmi, ale čím dál častěji jezdí děti
bez rodičů s našimi vychovateli. Jelikož ani při velkých slevách na pobyt
u moře pro dva členy rodiny nedají finance dohromady. Pro některé děti je to
první a mnohdy i na několik let poslední pobyt u moře.

 

Co se vám v rámci pobytů rozhodně osvědčilo dělat? Je to zcela
zdarma pro všechny děti bez rozdílu?

Co se osvědčilo? Nechat dětem prostor k jejich vlastním
nápadům a objevování přírody kolem. Umožnit jim poznávat nové věci kolem sebe,
mít možnost si les prozkoumat. Za týden se naučí více, než by poznaly za celý
měsíc z knížek. A to nejen o přírodě a počasí. Na pobyty jezdí zdarma
všechny děti bez rozdílu sociálního zázemí.

 

Co podle vás činí
život krásným v pravém smyslu slova?

Bezstarostný dětský úsměv. To je dar, který dodává sílu i ve
chvílích, kdy si myslíte, že jste na konci a dál už to nelze. A pak opravdové
přátelství, kterého je v dnešní době méně než šafránu.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Make-up, vlasy a styling: Pavel Filandr www.pavelfilandr.cz

Šaty: Atelier Filandr

Vytvořeno ve spolupráci s www.os-smisek.cz

Vytvořeno ve spolupráci s Českým muzeem hudby www.nm.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz