Pavla Gomba vede v České
republice tým třinácti zaměstnanců a několika set dobrovolníků, kteří táhnou za
jeden provaz, aby dokázali dát lidem v kritických oblastech mnohdy jedinou
naději. Více jak polovina získaných prostředků putuje na pomoc dětem, které
bojují o holé přežití. V některých oblastech je pobyt riskantní i pro
členy UNICEF. Ročně desítky kolegů v extrémních podmínkách přichází o své životy.
Boj o záchranu nevzdávají ani na místech, ze kterých své pracovníky stahuje i
OSN, jedna z posledních nadějí pro místní. Každá prodaná panenka či
jakýkoliv příspěvek, znamená šanci na zachráněný život. Zapojit se můžete také
vy, a prosím čtěte pozorně, protože jsou věci, které jsou jakousi prioritou a
pak jsou ty, které jsou extrémně důležité a my v nich můžeme prokázat naši
solidaritu a humánnost.
Jakou historii má vaše
působení pro UNICEF ČR a proč jste se rozhodla právě pro něj?
Pro
český UNICEF pracuji už 13 let. Myslím, že jsem měla v životě štěstí – vystudovala
jsem finance na VŠE a směřovala úplně jinam, moje hodnoty a priority ale hodně
změnil delší pobyt v Zimbabwe. Když jsem se vrátila do ČR, chtěla jsem
dělat něco, co mi umožní „pomáhat“. Když jsem uviděla inzerát UNICEF, který
právě v té době hledal finančního ředitele, věděla jsem, že to je to
pravé. Šťastnou náhodou právě mě vybrali. Myslím, že tahle práce je taková
„zdravá závislost“ – i po těch letech mě stále baví a motivuje!
Co vaše pracovní pozice
obnáší?
Je
to podobné jako v jakékoliv firmě: musím zajistit, aby se mým kolegům
dobře pracovalo a vydělávali jsme peníze. Jenom akcionáře máme jiné. (úsměv) UNICEF totiž není financován
z rozpočtu OSN, ale pouze z dobrovolných příspěvků, takže na vše, co
v terénu děláme, musíme zajistit dostatek prostředků. V praxi dělám
vše od lepení obálek – to je výborný anti-stres – až po jednání s ministry
nebo prezentace v ústředí v New Yorku.
Jak velký tým lidí
pracuje pro organizaci v ČR?
Jsme
vlastně docela malá organizace: máme 13 pracovníků, většina z nich pracuje
ve fundraisingu. Díky několika stům českých dobrovolníků však pokrýváme celou
republiku a mnoho rozmanitých aktivit.
Na jaké pozice se mohou
hlásit dobrovolníci?
Nejvíce
lidí pomáhá s překlady materiálů a zpráv, které chodí od našich kolegů
z terénu. Když ráno otevřu počítač, vidím, co se právě děje v Sieře Leone,
Východním Timoru nebo Belize. Jsou to často velmi zajímavé věci, proto se je co
nejvíce snažíme zprostředkovat našim příznivcům a veřejnosti. Ceníme si také
pomoci s administrativou nebo organizací benefičních akcí – je to pro nás
důležitý způsob, jak udržet vlastní náklady co nejnižší, aby maximum
z toho, co získáme, šlo skutečně na programy pomoci. Mohu zmínit například
projekt Pečení pro děti, které se
koná každou první sobotu v měsíci v pražské pasáži Myslbek, vždy za účasti nějaké známé
osobnosti. Protože celou akci organizují naši dobrovolníci, má nulové náklady a
za těch asi 15 let jsme získali více než čtyři miliony korun!
V jakém rozsahu
zajišťujete humanitární pomoc a v jakém rozsahu jde o podporu řekněme ne
zrovna akutních případů?
To
víme úplně přesně: V loňském roce šlo 52 % nákladů na program přežití
dětí, to znamená zajištění výživy, pitné vody, zdravotní péče. Dlouhodobé
programy jsou ale také velice důležité, protože mohou některé problémy vyřešit
natrvalo – například na vzdělání vydáváme přibližně 20 % prostředků. Mezi další
priority patří boj s HIV a ochrana dětí – třeba pomoc dětem žijícím na
ulici, zneužívaným dětem, dětským vojákům a podobně. Malá, ale velmi důležitá
část prostředků je věnována na obhajobu dětských práv. UNICEF má mandát jednat
s vládami v zemích, kde působí, což může často změnit systém a
zajistit pomoc všem potřebným dětem. Dobrým příkladem je situace po genocidě ve
Rwandě v roce 1994, kde byl jeden milion sirotků, v zemi menší než ta naše,
a dědický zákon dával právo dědit pouze chlapcům, takže tamější holčičky
neztratily jenom rodiče, ale také střechu nad hlavou, pole, zdroj jakékoliv
obživy. Nám se podařilo jednáním s vládou tento zákon změnit tak, že dědit
mohou i dívky, a to zpětně. Tím jsme pomohli velikému počtu dětí.
Může se stát, že UNICEF
někomu pomoc neumožní? Jaká jsou kritéria pro zařazení do podpory?
Programy
UNICEF jsou postavené tak, aby nevytvářely mezi dětmi rozdíly. To znamená, že
nevybereme ve vesnici dvě tři děti, kterým umožníme chodit do školy. My tu
školu postavíme pro všechny děti z vesnice a těm nejchudším zajistíme
pomůcky, boty a třeba i kolo, aby se do školy dostaly, pokud žijí příliš
daleko, aby chodily pěšky.
Samozřejmě jsou extrémní případy, kdy musíme pomoc odmítnout. Tak třeba moji kolegové z uprchlických táborů v Somálsku mi vyprávěli o tom, jak těžké bylo odmítat rodiče s dětmi umírajícími na těžkou podvýživu, protože přišli příliš pozdě, děti již nebylo možné zachránit a jenom by to ubralo ze zásob těm, které ještě měly šanci přežít. Právě teď jsou například v Mali programy pokryty pouze z 37 %, což znamená, že na 63 % potřebných se nedostává prostředků.
Obecně máme pro rozvoj programů v dané oblasti dvě základní kritéria: dětskou úmrtnost do 5 let věku a chudobu měřenou HDP na obyvatele.
O jakých výsledcích může
UNICEF ČR hovořit za poslední roky?
Máme
u nás více než 20 000 pravidelných dárců – Přátel dětí, kteří naše
programy podporují měsíčním příspěvkem. Další tisíce lidí přispívají podle
svého uvážení nebo nakupují zboží UNICEF. Za loňský rok jsme na programy pomoci
z ČR poslali částku 65 228 101 korun, což je myslím
s ohledem na situaci opravdu úctyhodné. Velmi si této podpory vážíme!
Které zásahy patří
globálně k nejzásadnějším?
Organizací,
které pomáhají, je opravdu hodně. To, v čem je UNICEF jedinečný, je mimo
jiné to, že pracuje snad kromě Vatikánu ve všech zemích světa, takže
v případě přírodní katastrofy nebo nenadálé krize jsme schopni zasáhnout
kdekoliv na světě řádově v hodinách. A bez dodatečných nákladů – zatímco
jiné organizace musí zakoupit letenky, aby se na místo vůbec dostaly, pořídit
vybavení, počítače, vozidlo a tak dále, my toto zázemí máme, a tak příspěvky
dárců jdou v plné výši na humanitární pomoc.
Co všechno může nadace
lidem v nouzi umožnit?
V případě
krizí zajišťuje UNICEF přednostně pitnou vodu – bez té lidé nepřežijí víc než
několik dnů. Řešíme to buď přímo dodávkami vody, kde je to možné, nebo
tabletami na čištění vody. Samozřejmě nutné jsou léky a zdravotnické vybavení
pro ošetření zranění. Terapeutická výživa pro podvyživené děti a speciální
sušenky s vysokým obsahem proteinů pro ty ostatní. I v těchto situacích
se rodí děti, takže dodáváme i soupravu pro sterilní porody. A prioritou
v krizích je také co nejrychlejší obnovení školní výuky, takže dodáváme
speciální „školu v krabici“. Všechny tyto předměty je také možné u nás
zakoupit jako dárek pro život – symbolický nákup předmětu pomoci za darovací
certifikát.
Která místa na světě
jsou nejvíce zasažena, potřebují akutní pomoc a proč?
Myslím,
že nejhorší katastrofy jsou ty způsobené člověkem, což je právě teď situace
v Sýrii – nyní ještě s tím, že v horkém létě se situace pro lidi
v uprchlických táborech dále zhoršuje – a ve Středoafrické republice,
kterou jsem před pár lety navštívila. Jedna z nejchudších zemí na světě
byla po vojenském puči letos na jaře zcela vyrabována, lidé tam umírají a
bezpečnostní situace je tak vážná, že OSN stáhlo své pracovníky. Jen UNICEF
zůstává: právě teď ve Středoafrické republice neúnavně pracuje 60 našich
kolegů. Nebo takové Mali – to je nešťastná kombinace nestability a
katastrofálního sucha po několika letech neúrody. Jako vždy tyto situace
nejvíce dopadají na ty nejslabší a nejzranitelnější – děti.
Kde naopak činnost
UNICEFu existuje, ale spíše v minimálním rozsahu?
I
když je stále spousta práce a potřebných, mnohé se podařilo dokázat a u
několika desítek zemí se rozhoduje, zda a jak v nich budeme působit. To
proto, že se tam situace za posledních 20 let zlepšila natolik, že si dokážou pomoci
samy. Příkladem jsou Malajsie, Thajsko, jihoamerické země… V mnoha
oblastech světa se věci mění k lepšímu. Tady už během pár let budeme jenom
inspirovat k tomu, co je v zájmu dětí nejlepší, ale rozhodně nebude
potřeba finanční podpory.
Jaká forma získání
podpory se vám nejvíce osvědčila?
Nejdůležitější
podporou jsou pro nás pravidelné příspěvky Přátel dětí. Právě proto, že nám
umožňují vytvořit finanční rezervy, které v případě krize používáme tam,
kde to je právě potřeba. Lidé, které vysídlí nebo zraní zemětřesení, nemohou
čekat týdny a měsíce na pomoc, oni ji potřebují hned.
Předměty s logy
UNICEF jsou velmi pěkným způsobem, jak získat prostředky. Jak probíhal jejich
výběr?
Kolekce
zboží se vyrábí pro celý svět jednotně. Velká část produktů je vyráběna přímo
v zemích, kde má UNICEF programy, takže tím místním lidem poskytujeme
zaškolení a práci. Takovou zajímavostí je, že tradice pohlednic a zboží UNICEF
vznikla v roce 1947 na základě kresby tehdy osmileté Jitky Samkové
z Československa.
Kdo patří mezi
nejvýznamnější podporovatele UNICEFu?
V
České republice je naším největším firemním dárcem společnost Zátiší Group. Kromě přímé finanční podpory
programů si také kupují zboží a ještě nám zdarma poskytují své prostory pro
pořádání akcí. Celosvětově je potom partnerem číslo jedna společnost IKEA.
Důležitá
je pro nás také podpora známých osobností. Z těch světových mohu jmenovat
třeba Davida Beckhama, Leo Messiho, Susan Sarandon, Whoopi Goldberg nebo
Shakiru. U nás to je několik desítek osobností, například Jitka Čvančarová,
Michal Viewegh nebo Patrik Eliáš.
Když tak sledujete
veřejnost přicházející s pomocí, co myslíte, že podporovatele obyčejně
hodně spojuje?
Myslím,
že lidé mají potřebu pomoci, chtějí udělat „něco dobrého“. Potřebují ale vědět,
že se jejich pomoc neztratí, že se skutečně dostane k potřebným. Lidé u
nás teď možná více vybírají, ptají se na administrativní náklady organizace.
A kolik to tedy v UNICEFu
je?
Loni
činily administrativní a provozní náklady 2,8 %, podpora programů – monitoring,
ostraha skladů a podobně – 5,7 %, takže přímo na programy pomoci šlo víc
než 90 %, úplně konkrétně 91,5 %.
Jsou oblasti, ve kterých
cítíte bezradnost i přes veškerou snahu složité situace řešit?
Člověk
se musí smířit s tím, že není žádný spasitel. Že jsou věci, které se dají
vyřešit, a nemoci, které se dají vyléčit – a jiné se nedají. Pro mě osobně je
ale nepřijatelné, aby v 21. století jakékoliv dítě zemřelo hladem nebo na
banální nemoci. To se vyřešit dá, stejně jako vzděláním tyhle děti dostanou
šanci na lepší budoucnost. Dál už to ale je na každém z nich.
Kdo a kdy může práci
UNICEFu komplikovat, ztěžovat?
Každý
rok několik desítek kolegů v terénu při výkonu práce zahyne. Jsou oblasti, kde
opravdu není bezpečno. Kdysi byli humanitární pracovníci nedotknutelní, dnes
jsme naopak terčem cílených útoků. O to více ale právě v těchto situacích
potřebují děti a rodiny pomoc, takže právě tady je naší pomoci zapotřebí
nejvíce.
S jakými postřehy
se obvykle vracíte ze svých zahraničních cest?
Pokaždé
mě překvapí, jak jsou různé země odlišné, mají svou kulturu, zvyky, naladění. U
nás lidé Afriku vnímají jako jeden kontinent, každá země je ale úplně jiná.
Vidět konkrétní programy v terénu je samozřejmě velkou motivací.
Co vás pro vaši práci
dokáže nejvíce zapálit?
Mám
to štěstí, že se do některých oblastí vracím opakovaně. Je krásné přijet do
stejné vesnice po pár letech a vidět děti, které před tím trpěly malárií,
nechodily do školy, neměly žádnou budoucnost, že jsou na tom lépe, že jsou
zdravé a mluví s vámi bez překladatele, protože studují angličtinu a
francouzštinu. To jsou opravdu výjimečné momenty. Vzpomínám si na jednu vesnici
v Sieře Leone, kam jsem se vrátila po šesti letech. Všechny děti tam chodí
do školy a mají boty, což mimo jiné znamená, že netrpí parazity pod nehty
nohou. Jiný návštěvník tam možná uvidí chudobu, já však vidím pokrok.
Jak byste osobně motivovala každého jedince k pozitivnímu přístupu k životu?
Jsou dny, kdy se k tomu musím nutit i já. (úsměv)
Když máte nějaký problém, musíte jej vyřešit – vědomí, že děti v Africe hladoví, vám moc nepomůže… Myslím ale, že určité srovnání našich a jejich „problémů“ člověku pomáhá udržet tu správnou rovnováhu.
Děkuji za rozhovor.
Text:
Michaela Lejsková
Foto:
Lenka Hatašová www.lenkahatasova.cz a
archiv Pavly Gomba
Make up a vlasy: Pavel Filandr www.pavelfilandr.cz
Vytvořeno
ve spolupráci s hotelem Radisson Blu Alcron www.alcron.cz
Oficiální
stránky UNICEF www.unicef.cz
Produkce:
Michaela Lejsková
Publisher:
Best of www.ibestof.cz