Sopranistka Pavlína Senić má nejen
překrásný hlasový rozsah, ale také překrásně velké srdce. Spolu se svým
manželem podporuje Nadační fond Kopretina,
jehož sídlo najdete v jihomoravských Vřesovicích. Právě tam dostávají děti
s vrozenými vadami šanci na lepší život a osobnostní rozvoj. Finanční
prostředky jsou důležitou součástí pomoci, která jde ruku v ruce
s osobním přístupem a kontaktem, který dává dětem další pocit bezpečí.
Co vás přivedlo právě k NF Kopretina?
Můj manžel, který se celý život věnuje charitě. Když mi bylo asi 17 let,
začala jsem spolupracovat s jednou nadací a přišlo mi zcela přirozené
pomáhat. Zůstalo mi to dodnes a naopak se mé sociální cítění daleko více
prohloubilo.
S jakými příběhy se tam setkáváte?
Má první návštěva dětského domova ve Vřesovicích, pod který Nadační fond Kopretina spadá, nebyl
nijak idylický. Naopak. Byl to naprostý horor. Seděli jsme s paní
ředitelkou Kolajovou v kanceláři, když byla náhle odvolána řešit akutní
případ. Přijela romská rodina a přivezla s sebou tříletého Sašenku s tím,
že doma zlobí, a tak se rozhodli ho dát, za trest, do dětského domova. I přes
naléhání paní ředitelky, že to není tak jednoduché a že vydání chlapečka zpátky
je složitý úkon, odjeli. A malý Saša se dral ke dveřím a křičel „maminkoooooo“. Nejstrašnější na tom bylo, že nemůžete tomu klukovi říct: „Neboj, maminka přijde a pojedeš domů.“ Sašenka zůstal v dětském domově několik let…
V jakém směru vás samotnou některé z těch
příběhů ovlivňují?
Ty děti vás mají rády pro to, jaká jste, ne pro peníze nebo společenské
postavení. Jsou to čisté bezmocné dušičky. To jsem si velmi uvědomila.
V lásce je prostě síla!
Co přesně je úlohou patrona nadace?
Nadační fond Kopretina se stará o
děti s kombinovanými vrozenými vadami, takže prvotní jsou peníze. Naším
cílem je, aby se podívaly jednou za rok k moři. Dále pro ně děláme
koncertní vystoupení a nejdůležitější je být dobrou tváří a také umět Kopretinu mediálně propagovat, proto
děkuji Michaele Lejskové, majitelce časopisu Best of, že nám tento rozhovor umožňuje a má zájem!
Jaké existují způsoby pomoci pro NF Kopretina?
Vedle finanční pomoci je pro nás důležitý především osobní kontakt a příprava
zajímavých programů. Například fotograf Jakub Ludvík připravil pro Kopretinu projekt Děti fotí Jakuba. Šlo o to, ukázat jim pohled fotografa a seznámit
je s touto profesí. Obdivuji Jakuba, jelikož jim půjčoval do ruky opravdu
drahé přístroje. A vidět nadšené děti byl zase zážitek pro nás! (smích)
Samotné děti také tvoří, později se
výsledky jejich práce snažíte prodat a získat výtěžek. Co děti nejraději
vytváří a o jaké výtvory je největší zájem?
Naše děti tvoří pouze pro vlastní výstavy a vernisáže, kde jsou jejich
výrobky prodány. Jedná se o keramiku, obrazy, dále vždy výtvory k určitému
ročnímu období, jako jsou Velikonoce nebo Vánoce. V domově je jedna velmi
nadaná slečna, která mi namalovala můj portrét a poslala mi dopis, kde napsala,
že v dětském domově je jí nejlíp… Byla jsem dojatá.
K čemu jsou děti vedeny a jakým
způsobem?
Musím říci, že o děti se perfektně stará celý tým v dětském domově
v čele s paní ředitelkou. Každé dítě má svůj pokoj, učí se vařit,
uklízet, dělat věci tak, aby se zařadily alespoň částečně do běžného
společenského života.
Vzhledem k tomu, že děti jsou
seznámeny se situací a vědí, že prostředky je důležité umět získat, rozvíjíte
tak i jejich ekonomické vnímání?
Jsou v rukách odborníků, pedagogů, kteří je toto samozřejmě učí, ale
realita je náročná. Často se řeší problémy s jejich rodinou, která má o
děti zájem tehdy, kdy dostávají invalidní důchod. Je to opravdu neuvěřitelné. Představte
si, že některé děti vidí svoji maminku jednou za tři roky, třeba ji i navštíví,
dítě přijede špinavé, zanedbané, zavšivené, ale celé další tři roky, kdy svoji maminku
opět nevidí, říká, že u maminky je to nejlepší! Mateřské pouto je opravdu
silné.
Jak dostatečný má NF Kopretina personál a koho třeba
postrádáte? Vnímáte v této oblasti dostatek lidských zdrojů?
Naše děti jsou rozdělené na tak zvané barevné skupinky. To znamená, že když
máte oddělení červené, tak tam máte vše červené. Koupelnu, ručníky, povlečení,
vybavení. Na každé oddělení jsou přiřazeni pedagogové a vychovatelé, kteří se o
ně skvěle starají! Víte, co ale postrádám? Jejich rodiče! Alespoň trochu jejich
náklonnosti. To jim nikdy nenahradíte…
O jaké množství dětí jste schopni se
postarat?
Když jsem v Kopretině
začínala, bylo tam 45 dětí. Teď je jich kolem 36. Pokud to jde, zůstávají do 18
let a pak…děj se vůle boží! Poté je těžko můžete někam umístit. To je
v této zemi opravdu velký nevyřešený problém. Ale nechci být negativní.
Jedinci mají i pěkný život.
Nadaci podporujete spolu s manželem
Tomášem Úlehlou, oba jste trochu rozdílní, manžel poslanec, rocker, vy
sopranistka, něžná dáma. Jakou úlohu cítíte, že každý z vás v nadaci zastává u
dětí? Jaké máte s dětmi vazby?
My to jednou musíme natočit. (smích)
Vcházíme do domova a jsme rádi, že stojíme na nohou, jelikož děti k nám
běží a křičí: „Teto Pavlínkoooooo, strýcu Tomášiiiiiiiii!“ A už se hraje na
kytaru a zpívá se. Každý rok pořádá paní ředitelka ples Kopretiny. Výtěžek jde na nadační fond. Děti mají vystoupení,
většinou se jedná o tance, které s nimi nacvičí jejich vychovatelé. A pak
čekají na potlesk, sledují nás očima, jestli se nám to líbí, a jsou opravdu
skvělí!
Vaše dcera je ještě velmi malá, ale
nemohla jsem si nevšimnout, že je velmi pozorná a starostlivá. Berete ji do domova s sebou?
Samozřejmě jezdí s námi! To je jasné. A děti najednou zpozorní a
pozorují ji, jsou k ní velmi opatrné. Myslím, že je to tak správné.
Jakým způsobem byste chtěla svoji
aktivitu dále rozvíjet?
Hlavně bych potřebovala prodloužit den alespoň o dvanáct hodin, abych na ně
měla více času. To nás s manželem trápí, že s nimi nemůžeme být
intenzivněji. Naše podpora bude nadále aktivní. Nejen finanční, ale chceme pro
ně pořádat divadla, koncerty, výlety. To je v životě velmi obohatí. Může
se to zdát fádní, ale tyto věci jsou pro děti velmi důležité.
Jak se může veřejnost zapojit do
podpory a jak funguje váš systém?
Můžete samozřejmě poslat peníze na účet. Nebo navštívit jejich výstavy a
koupit si výtvory dětí. Nebo uspořádat akci na podporu nadačního fondu. Nebo
můžete jen tak přijet a pohladit je! A jak už jsem psala, jsme rádi za každou
medializaci, aby se o nás vědělo.
Děkuji za rozhovor.
Text: Michaela Lejsková
Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com
Oficiální stránky Nadačního fondu kopretina: www.fond-kopretina.cz
Make-up a vlasy: Pavel Filandr www.pavelfilandr.cz
Šaty: Pavel Filandr www.pavelfilandr.cz
Vytvořeno ve spolupráci s restaurací Campanulla www.campanulla.cz
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
