„Mým úkolem je zajistit tvůrčí prostředí pro
výzkumníky, infrastrukturu a dobrou pohodu a zároveň udržet dlouhodobou
perspektivu ústavu.“ RNDr. PhDr. Zdeněk Hostomský, CSc.
RNDr. PhDr.
Zdeněk Hostomský, CSc., strávil čtvrt století v zámoří, kde nasbíral
manažerské a vědecké zkušenosti, které nyní uplatňuje jako ředitel Ústavu
organické chemie a biochemie AV ČR, ve kterém byly objeveny úspěšné léky proti
AIDS a žloutence typu B. Celosvětově se různým farmaceutickým firmám podaří
objevit efektivní lék pouze jednou za mnoho let. Proto je nezbytné mít pro
výzkum zapálený vědecký tým a také investory pro následný velmi nákladný vývoj
nových léčiv.
Vystudoval jste
biochemii a dějiny filozofie na Univerzitě Karlově. Co vás vedlo ke studiu dvou
takto rozličných oborů?
Biochemii jsem
studoval řádně na Přírodovědecké fakultě. Filozofií jsem se začal vážněji
zabývat až na vojně, kde byla spousta času na přemítání. Přihlásil jsem se tam
do dálkového studia, vzali mě, a tak jsem to pak během dalších pěti let při
práci dokončil. Ve své rigorózní práci jsem se snažil oba obory sblížit –
jmenovala se Karteziánská tradice a
založení moderní molekulární biologie.
V roce 1987
jste emigroval do Ameriky. Získal jste zde kariérní zkušenosti jako vedoucí
vědecký pracovník v oblasti molekulární biologie, ředitel v
biotechnologické firmě v Kalifornii a také jako člen vedení farmaceutické
společnosti v San Diegu. Co vás vedlo k tomu, vrátit se do rodné
země?
V Kalifornii
jsem strávil velmi aktivní čtvrtstoletí, posledních deset let
v managementu vědeckého výzkumu u firmy Pfizer. Nakonec jsme si s manželkou zkusili i trochu relaxace,
využili jsme možnosti odejít do předčasného důchodu, který firma nabízela.
Cestovali jsme po světě, bylo to krásné, ale po čase mi začalo něco chybět. A
zrovna v té době jsem dostal z Prahy pozvání účastnit se konkurzu na
ředitele jedné významné instituce.
V červnu
2012 jste se poté stal novým ředitelem ÚOCHB. Proběhly za tu dobu pod vaším vedením
nějaké nové změny?
Ústav už byl
správně nastaven mým předchůdcem ve funkci Zdeňkem Havlasem, aby se stal
výzkumnou institucí evropského formátu. Já jsem doplnil tuto koncepci zavedením
skupin cíleného výzkumu, které se zabývají programy odvozenými ze základního
výzkumu, které mají největší šance vést k praktickému a komerčně
zajímavému využití.
S jakými
úkoly se jako ředitel výzkumného ústavu musíte denně potýkat?
Momentálně jsou
to věci související s rekonstrukcí areálu a snahou o to, aby tím vědecká
produktivita jednotlivých skupin příliš neutrpěla.
Věda je velice
závislá na kvalitních vědcích a financích. Je v ČR těchto možností více,
nebo méně než v ostatních státech?
Naším cílem je
vybudovat prostředí, aby k nám takoví vědci rádi přišli, a je úplně jedno,
jestli mluví česky, nebo anglicky, anebo odkud pocházejí. Věda je jen jedna. A
přitáhnout takové vědce se snaží i nové evropské projekty, jako je CEITEC
v Brně nebo rodící se BIOCEV ve Vestci u Prahy, nemluvě ani o okolních
státech.
Do jaké míry
spolu souvisí finanční investice do výzkumů a nové objevy?
Finanční prostředky
jsou nutné na vybudování infrastruktury a zabezpečení chodu instituce.
Rozhodující jsou ale zapálení a nadaní vědci. Bez těch tvůrčích osobností se na
nic velkého nepřijde, a pokud tam nejsou, ani další příliv peněz situaci moc
nepomůže.
Pokud cítíte, že
nějaký výzkum je do budoucna nejistý, ale má velký možný potenciál, risknete
to?
To samozřejmě
děláme na denním pořádku. Velká většina výzkumů je nejistá, ale lidi do toho
jdou, protože si myslí, že je tam velký potenciál. Pokud by tam nebyl, přesunou
se na něco, kde ta možnost stále existuje.
Jak úzce
spolupracujete se zahraničními vědeckými firmami?
Náš ústav má
dlouholetou spolupráci a partnerství s americkou farmaceutickou firmou Gilead Sciences, která u nás založila IOCB-Gilead Research Center, jak si
můžete přečíst na vstupu do našeho areálu.
Jsou nějaká
specifika, čím se odlišují americké a české vědecké výzkumy a přístupy
zaměstnanců?
Věda je jen
jedna, ta univerzální a celosvětová. Občas máme telekonference s našimi
spolupracovníky z Kalifornie, a i přes devítihodinový časový rozdíl vidím
na obou stranách podobnou energii a snahu řešit problémy. Takže nějaké ty
kulturní rozdíly, pokud by tam byly, ustoupí do pozadí, zejména když se mluví
anglicky.
V San Diegu jste
pracoval jako ředitel v kolosální farmaceutické firmě Pfizer, kde jste rovněž nabyl manažerských zkušeností. Jak
využíváte těchto zkušeností nyní?
Ředitel ÚOCHB je
manažerská pozice, nikoli vědecká. Mým úkolem je zajistit tvůrčí prostředí pro
výzkumníky, infrastrukturu a dobrou pohodu a zároveň udržet dlouhodobou
perspektivu ústavu.
Vedl jste zde
centrum, které se zaměřovalo na výzkum rakoviny. Které konkrétně?
Měli jsme mnoho
projektů, které pokrývaly téměř celé spektrum. Od rakoviny plic, prsu,
prostaty, tlustého střeva, mozku, jater, slinivky, až po leukémie a melanom.
S jakými
výsledky a úspěchy jste se setkali ve výzkumu rakoviny?
Za těch deset let
se nám podařilo dostat na trh jako schválená léčiva tři preparáty, mnohem více
jich je stále ještě ve stádiu klinických studií.
Na každý typ
rakoviny musí být speciální lék, nebo je možné vyrobit tzv. univerzální lék
proti rakovině?
Různé typy
rakoviny se chovají jako mnoho různých nemocí a na každou z nich zabírá
jiný lék. Například rakovinu prsu lze rozdělit na šest různě geneticky
definovaných onemocnění. V blízkém budoucnu bude každý pacient
geneticky charakterizován a předepíše se mu na míru kombinace několika účinných
preparátů na jeho specifický typ nádoru. Čili žádný univerzální lék se
neočekává.
Vedly vás nějaké
konkrétní důvody, proč jste se začal věnovat výzkumu a boji proti rakovině?
Pochopení
rakoviny, zhoubného bujení, spočívá v detailním porozumění základním biologickým
procesům. A tam zatím ještě nejsme. Ale je to cesta k fascinující podstatě
biologie. Nejdřív musíme poznat, jak funguje zdravá buňka, abychom porozuměli
tomu, kde došlo ke zhoubné transformaci na nádorovou buňku a jak ji případně
zvrátit. Anebo ještě lépe, jak tu nádorovou buňku zlikvidovat.
Je dnešní
společnost k novým lékům skeptická, nebo je spíše přijímá?
Nesporné je, že
za posledních 50 až 60 let léky vyvinuté ve farmaceutických firmách prodloužily
průměrný lidský věk o 20 let a výrazně zlepšily nejenom délku, ale i kvalitu
života. Počínaje penicilinem a antibiotiky, přes léky na vysoký krevní tlak,
srdeční onemocnění, kontrolu bolesti, zvýšení krvetvorby, léčbu autoimunitních
onemocnění, psychóz, až po léky proti virovým infekcím a různým rakovinám.
Takže pokud je někdo skeptický, má to asi jiný důvod.
Jaké subjekty
používají farmaceutické firmy pro testování nových léků?
Myši a krysy
stále nejvíce. Ve výjimečných studiích, kdy jde o přesnější předpověď, jak se
lék bude chovat v lidském organismu, se můžou použít psi nebo i opice.
Musí se jednat
vyloženě o farmaceutický gigant, nebo to mohou být i malé firmy, které mohou
přijít s velkým objevem?
Nikdy se neví,
kde se co objeví. Často se to stane v menší firmě, kde skoro všichni
pracují na tom jednom projektu. A pokud to vypadá nadějně, velká firma je
s radostí koupí, lidi vyplatí a produkt si nechá a dotáhne to ve vývoji až
ke schválenému léčivu.
Jak dlouho může
trvat takový výzkum, než se může setkat s úspěchem?
Většina věcí při
vyvíjení nových léků nevyjde. Ze stovek chemických sloučenin, které vypadají
nadějně v laboratoři, v tkáňových kulturách a při pokusech na zvířatech,
se podaří dostat do konečného stadia – jako schválený lék, který může lékař
pacientovi předepsat – zhruba jedna. Vývoj nového léku trvá deset i více let, a
stojí 800 milionů až jednu miliardu dolarů.
Jak často se
stane, že s novým objevem může přijít i student ve své diplomové práci?
Není to tak
časté, protože zodpovědný školitel zadá téma diplomové práce tak, aby to bylo
za rok zvládnutelné. Ale člověk nikdy neví, velké objevy se mohou přihodit
kdekoli. Často jde o to, umět je rozpoznat.
Jak výzkumný
ústav získává mimo státních dotací své finance?
Kromě státních
dotací pochází naprostá většina našeho příjmu z licenčních poplatků za
patenty skupiny profesora Holého.
S jakými
světovými úspěchy se váš ústav mohl setkat?
Už od padesátých
a šedesátých let bylo jasné, že část výsledků výzkumu na ÚOCHB má potenciál pro
praktické uplatnění. A vzniklo z toho mnoho léčiv, některá z nich
používané dodnes.
Profesor Antonín
Holý objevil látku, která pomáhá léčit AIDS a žloutenku typu B. Pokračujete
v jeho šlápějích a snažíte se nalézt ještě efektivnější léky?
Samozřejmě, na
našem ústavu je několik skupin, které pokračují v této cestě.
Jak tedy
pokračuje výroba léku proti obávanému AIDS?
AIDS je konečným stadiem
infekce virem HIV. Účelem terapie je zastavit množení viru HIV, a tím zabránit
tomu, aby došlo k destrukci imunitního systému. Toho se nejlépe dosáhne,
podobně jako při léčbě rakoviny, kombinací několika účinných léčiv. A
farmaceutické firmy dodávají stále účinnější léčiva, která se mohou k těm
kombinacím přidat a zlepšit celkovou terapii.
Proč se výskyt AIDS
nedaří celosvětově snížit? Pořádají se přednášky, humanitární pomoci, například
v Africe v podobně dodávání kondomů, dokumenty, různá varování a tak
dále…
Nejlepší je
zabránit infekci virem HIV a k tomu ta osvěta má vést. Pokud se ale někdo
tím virem infikuje, už se ho nezbaví a další snaha je pak o to, aby množení
viru ve svém těle zabránil a dále ho nešířil. Čili kombinace léků a změny
chování.
Věda je
pokrokovější, léky se zdokonalují, přesto se tuto nemoc nedaří zcela
eliminovat. V čem vězí její zákeřnost?
Zákeřnost viru
HIV je v tom, že jakmile se jím jednou nakazíte, jeho genetický materiál
se velmi rychle zabuduje do lidských chromozomů a odtud už není možné ho dostat
ven. I když lze novými léky účinně zabránit množení virových částic, tento
zabudovaný virus tam pořád číhá – to je takzvaná latence – a může se kdykoli
probudit a zaplavit pacienta novými částicemi, když například přestane užívat
léky.
Díky objevům pana
profesora Holého vykázal ústav neuvěřitelný zisk 1,5 miliardy korun. Co se
s těmito penězi poté děje?
Velkou většinu
těchto peněz investujeme do stavby zcela nové budovy a pak do celkové přestavby
areálu ústavu.
V jaké fázi
se nachází základní výzkum slibných látek, např. neurosteroidů, které mohou
zmírnit bolest, nebo peptidů, které by pomohly kontrolovat stále narůstající
populační obezitu?
Vypadají velmi
nadějně, takže na nich dnes intenzivně pracují specializované skupiny cíleného
výzkumu.
Znal jste pana
profesora osobně? Jaký to byl člověk?
Několikrát jsem
s ním mluvil, ještě jako mladý aspirant, před svým odjezdem do USA.
Připadal mi v té době hodně přísný a tak trochu tajemný.
Většinou si
veřejnost váš ústav spojí právě s objevem nových léků na různé druhy
nemocí. Jaké další výzkumy jsou s vámi spojeny?
Náš ústav je
hlavně místem základního výzkumu na pomezí organické, bioorganické, medicinální
a také teoretické chemie, dále pak biochemie a molekulární genetiky.
Děkuji za
rozhovor.
Text: Darina
Blatská
Foto: Robert Vano
www.robertvano.cz
Foceno v
restauraci Campanulla www.campanulla.cz
Vytvořeno ve
spolupráci s AV ČR www.avcr.cz
Korektura textu:
Alžběta Strnadová
Produkce:
Michaela Lejsková
Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz