„Moderátor by měl
znát obsah a slova volit sám.“ Libor Bouček
Již dvacet let se věnuje své profesi. Vzhledem k tomu, že je mu
něco málo přes třicet let, je to obdivuhodné. Na svém kontě má za tu dobu
nespočet moderátorských zkušeností. Nejvěrnější ale zůstává rádiu Evropa 2, kde
moderuje odpolední show Refresh. „Rádio je můj domov,“ říká. Stále se pouští do
nových věcí a hledá nové výzvy. Vedle práce v rádiu moderuje společenské
akce, hudební pořady nebo sportovní události. Jeho rozpětí je až neobvykle
obrovské. Ve spolupráci s UEFOU moderoval již dvě Mistrovství Evropy a
Ligu mistrů. Průvodcem touto soutěží je i na Prima Cool. Moderuje golfové
turnaje, tenisový Davis cup nebo naši soutěž krásy Českou Miss. K té je
navíc i autorem scénáře. Vystudovaný divadelní producent, scénárista, dramaturg,
ale především moderátor Libor Bouček je pracovitý, dochvilný, pohotový a
zábavný. „Moderování je umění,“ říká. Libor Bouček bez pochyby patří mezi naši
moderátorskou elitu.
Ne všichni chtějí již v dětství být tím, čím se nakonec stávají
v dospělosti. Jak tomu bylo u vás?
Od svých třinácti let jsem působil
v rádiu, takže nějaký předpoklad pro tuto práci v dospělosti jsem již
měl. Po maturitě jsem rok studoval na VŠE, ale nakonec jsem vystudoval DAMU,
obor divadelní produkce. U nás je pozice producenta trošku podceňovaná, protože
se vlastně jedná především o to, sehnat peníze. Vědomosti ze studií pro mě ale
jistě byly cenné. Naučili jsme se například, jak divadla hospodaří, jak se
řídí, jejich marketing, PR, jak vyplnit grantovou přihlášku, jak vycházet
s herci a režiséry nebo jak mít „čuch“ na dobrou látku, a spoustu dalších
užitečných věcí.
Co vás vedlo ke studiu produkce?
Nikdy jsem neměl ambice být
výkonným umělcem, i když moderátor výkonným umělcem je. Ke studiu produkce jsem
se tedy rozhodl čistě pragmaticky. Nechtěl jsem být hercem, ale divadlo mě
bavilo a mám ho rád do teď. Navíc oba moji rodiče jsou ekonomové, takže rodinné
podhoubí mě směřovalo na tuto kolej.
Moderátor je jak říkáte výkonný umělec. Vytváří tedy umění. Vnímáte to
tak?
Jistě, dle právnické definice je
moderátor výkonný umělec. Samozřejmě, že moderátor asi není umělec
s velkým U, tedy umělec, jak si ho většina lidí vybaví. Moderování má ale
s uměním hodně společného. Je to cesta, jak zaujmout diváky, i autorská
činnost. Moderování ale například nemá nic společného s herectvím, tedy
snad kromě řemeslných znalostí, jako je správné dýchání, správná artikulace či pěkné
pohybování se po jevišti.
Zmínil jste autorskou činnost. Do jaké míry máte při moderování
společenských akcí scénář předepsaný?
Domnívám se, že u nás je bohužel
moderátorská profese malinko poničená tím, že často různé akce moderují herci.
Ti mají obvykle předepsané každé slovo. Herci moderátory rozhodně nejsou, jsou
to čtenáři scénářů. Herec moderátora umí dobře zahrát. Moderátor by ale měl
znát obsah a slova volit sám. Většinou se tedy doslovně předepsaného scénáře
nedržím.
Jaké předpoklady a schopnosti musí člověk mít, aby se stal dobrým
moderátorem?
Především na sobě stále pracovat,
tedy píli. Měl by hodně číst, zajímat se o co nejvíce věcí, být zkrátka
neustále v obraze. Měl by si například své vstupy psát, hlavně na začátku
kariéry. To ale neznamená, že je potom bude číst. Měl by být kreativní. Také by samozřejmě měl dbát na
svůj zevnějšek. Pokora je další důležitý předpoklad, protože pokud moderátor
uvěří, že je to celé o něm, nebude mít v této profesi dlouhého trvání. On
je jen jakýmsi zprostředkovatelem.
Pokora se dnes moc nenosí, to spíše dravost. Není také trochu zapotřebí?
Jak jste na tom s dravostí vy sám?
Možná by mi trochu více dravosti
neuškodilo, měl bych se učit. Nechodím po večírcích, nezvu si domů lidi, aby
viděli, jak bydlím, neukazuju okázale svůj šatník. Mám se asi ještě hodně co
učit. Naštěstí to ale zatím na pracovních nabídkách není znát.
Někdy je snazší mít manažera či agenta, který by byl dravý za vás. Máte
někoho takového, kdo by vás zastupoval?
Žádného agenta nemám, to u nás
není tak běžné jako například v Británii či USA. Moderátoři u nás mají
maximálně tak řidiče a auto s tmavými skly, to aby byli zajímaví. Já nic
takového nemám. Navíc nechci nikoho zaměstnávat, jsem trochu skrblík. Mám pouze
účetní.
V kolika letech jste dostal první moderátorský „job“? Měl jste
velkou trému?
Úplně první, když pominu práci
v rozhlase a rádiu, bylo v roce 1998 moderování show Davida
Copperfielda ve sportovní hale v Praze. Byl jsem ve čtvrťáku na gymplu a chtěl
jsem sbalit nějaké ty holky. Bylo mi čerstvě osmnáct, takže jsem se vůbec
ničeho nebál a trému jsem neměl. Neuvědomoval jsem si, jak velká akce to je,
několik tisíc lidí, a že by to mohl být i docela průšvih, kdyby se něco
nepovedlo. Myslel jsem jen na ty holky. (smích)
S věkem přichází zodpovědnost. Jak je to s vámi teď?
S věkem je to mnohem horší.
Přichází tréma a pochybnosti, jestli tu práci zvládnu. Neustále se musím
ujišťovat, že to bude dobré. V osmnácti jsem do toho vlítl, ani jsem
nevěděl jak. Bylo to naprosto přirozené.
Co máte na svém povolání nejraději?
Jednoznačně různorodost této práce.
Jednou vyhlašuji nejlepšího zprostředkovatele pojištění na ekonomické
konferenci, za chvíli moderuji sté finále Davis cupu, poté Českou Miss nebo
diskotéku či golfový turnaj. Stále se tak něco dovídám, stále se učím nové
věci.
Zvídavost je tedy dalším předpokladem vaší profese. Vy sám máte velmi
široký záběr, moderujete jak různé události, tak hudební pořady či odborné
konference. Nemyslíte, že tato vaše různorodost může být pro diváka možná
trochu „nepřehledná“, „zavádějící“?
Nemyslím si to. Nemám ani pocit,
že by to bylo něco neobvyklého, i když je pravda, že v našem prostředí
není tolik moderátorů, kteří by mohli například moderovat bez problémů i
v angličtině. V tom mám velkou výhodu. Dobrý moderátor by se měl
dokázat orientovat na jakémkoli poli. V Německu žije například skvělý
moderátor, žurnalista a producent Günther
Jauch. Také skvěle působí ve více oblastech.
Myslím to spíše tak, že si nedovedu představit například Leoše Mareše
moderovat sportovní události, protože ho mám spojeného vedle rádia převážně
s talentovými soutěžemi či „nablýskanými“ společenskými událostmi.
Vidíte, a například s Leošem
se o sportu bavím asi nejvíce ze všech kolegů.
To vám věřím a určitě by byl dobrý, ale musela bych si na něho
v této „nové“ roli asi zvyknout.
Je pravda, že například moderátoři
České televize, tedy zvláště zpravodajství, nemohou dost dobře moderovat nějaký
lehčí, zábavný žánr. Například Česká Miss. Představte si třeba Václava Moravce
v této roli. Určitě by to moderoval skvěle, ale ztratil by tím kredit. To
je výhoda mého zaměření, mohu moderovat téměř cokoli. Tedy zatím kromě
politických debat. (smích)
Několik let spolupracujete
s UEFOU. Moderoval jste již dvě Mistrovství Evropy a Ligu mistrů. Jaká byla pro vás
tato zkušenost?
Mistrovství Evropy i Liga mistrů jsou
především zábavou, je to největší zábavní produkt. Netroufám si rozebírat hru či taktiku
jednotlivých týmů, nerozumím tomu, a tak se do toho ani nepouštím. Mě zajímají spíše
otázky typu „kolik má na zápas kopaček David Backham“, „co prožívá, když půl roku nehraje a
potom nastoupí před vyprodanou arénou“. Zajímají mě především lidské emoční záležitosti
a o tom sport je.
Dalo by se shrnout, co je
nejčastější moderátorská chyba? Čím se liší dobrý moderátor od špatného?
To jsou právě ti herci, kteří mnohdy působí
spíše jen jako jakési „čtečky“ scénářů. Mnozí se v této roli ani sami dobře necítí.
Kde se cítíte lépe – v rádiu, kde nemáte bezprostřední publikum,
nebo při moderování společenských akcí?
Rádio je pro mě domov. V rádiu jsem každý
den. I když se mi třeba nechce, jsem po nějakém „tahu“ nebo nemám náladu, tak
tam musím přijít a tři hodiny tam něco vykonávat. A z toho domova vyjíždím
na melouch, na montáže, do jiných sfér jako moderování společenských akcí nebo televizních
pořadů.
Taková pěkná montáž je jistě zpříjemněním dne. Doma je ale doma. Když
přijdete do studia, co je první věc, kterou uděláte?
Nejdřív si obvykle projdu e-maily.
Potom si přečtu poslední události za dvacet minut a připravím si, o čem budu
mluvit v následujících hodinách. Připravuji se poctivě.
Co děláte, když vás třeba vůbec nic zajímavého zrovna nenapadá?
To je samozřejmě strašná situace.
Zatím se mi to ale v podstatě nestalo. Až to přijde, bude to se mnou dost
špatné.
Jedním z vašich oblíbených moderátorů je David Letterman či Jay
Leno, u kterého obzvlášť musíte disponovat výbornou angličtinou vzhledem
k rychlosti jeho vyjadřování. Kde jste se tak dobře naučil?
Měl jsem velmi prozíravé rodiče,
kteří mě na střední škole vždy o prázdninách místo na čundr po vlasti České
poslali do USA nebo Kanady, kde jsem se učil anglicky. Jsem jim za to dnes
vděčný.
Jaké máte vzpomínky na Severní Ameriku? Nelákalo vás někdy to tady zabalit
a začít žít třeba v USA nebo někde jinde?
Lákalo mě to vždy velmi, dokonce
v současné době snad více než kdy předtím. Ocitám se v bodě, kdy můj
život začíná být znovu otevřený. Je ale dost možné, že můj čas na takovou
zásadní životní změnu už odezněl, zvláště proto, že jako jedináček chci být co
nejvíce s rodiči. Táta letos oslaví jednasedmdesátiny. Ale kdybych se nakonec
fakt rozhodl, lákala by mě asi nejvíce Austrálie.
Myslíte, že by se u nás formát denní talk show, jako mají zmiňovaní David
Letterman nebo Jay Leno, u nás uplatnil?
U nás je mít takovou show zcela
nemožné. Hlavně proto, že naše země je příliš malá, a tudíž nelze dostat do
studia každý den zajímavé hosty tak, aby se neopakovali. Vyzkoušela to
v sousedním Slovensku dle mého názoru nejlepší moderátorka ve Střední
Evropě Adéla Banášová, se svou Adéla show,
a také to nefungovalo dlouho. Bohužel.
Podobný formát, i když ne na denní bázi, je u nás Uvolněte se, prosím. Máte ambice mít jednoho dne vlastní show,
třeba podobného charakteru?
To by bylo určitě moc hezké. (smích) Musel by ovšem skončit jak Jan
Kraus, tak i Karel Šíp a pět let se v našich televizích nekonat žádná
podobná talk show. I tak by to znamenalo zvát si ty samé hosty a klást jim
stejné otázky. Prostor je zkrátka vyčerpaný, nejde to. A věcmi, které nejdou,
se příliš nezabývám, i když by to bylo třeba hezké.
Moderujete Českou Miss. Být mezi krásnými ženami je jistě příjemné. Vy se
ale podílíte také na scénáři. Jak moc je to časově náročné?
Přípravy z mé strany trvají tak půl roku
a poslední měsíc jsou dosti intenzivní. Je to ale krásná práce, dívky jsou rok od roku
zajímavější a přirozeně sebevědomé.
Kde hledáte inspiraci při psaní
takového scénáře? Sledujete například zahraniční pořady tohoto typu?
Ano, samozřejmě. V poslední době se inspiruji
především na německém trhu, ten je nám bližší. Překvapím vás, úroveň naší
soutěže krásy je velmi vysoká v porovnání s okolními státy.
Kdybyste nebyl moderátorem, čím byste se rád živil?
Rozhodně bych se neuživil žádnou
manuální prací. To by byla katastrofa. (smích)
Asi bych zavolal kamarádům z divadla, jestli nemají nějakou produkční
práci. Rád bych ale především psal. Jednoho dne se okoukám, přece jen nemůžete stále
ukazovat svou tvář v televizi. Element okoukání je důležitý.
Myslíte, že ten moment dokážete odhadnout?
Myslím, že ano. Až mi přestanou
volat producenti, přestanou mě zvát na různé akce, tak se prostě přehodím na tu
druhou kolej, tedy tu scénáristickou a produkční. Vlastně po těch dvou kolejích
jedu už dlouho, jsem na to tedy připraven.
Máte nějaké životní heslo nebo přísloví, kterého se držíte nebo které
vás vystihuje?
Hm… už ani ne. Možná snad jen, že
jistoty opravdu neexistují, a co si člověk neudělá sám, to opravdu nemá.
Věnujete se také dabingu. Jak vás obohacuje tato práce?
Dabing je úžasná věc, protože
člověk má příležitost vidět spoustu filmů bez toho, aby musel chodit do kina.
Dabuju spoustu postav, nyní například skvělý seriál Elementary, což mě baví
moc. Vlastně naprosto všechno, co dělám, mě baví. Jinak by to v mém životě
nešlo. Vše musí být především zábava.
Děkuji za rozhovor.
Text: Hana Robinson
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Oblečení a obuv: BANDI www.bandi.cz
Vytvořeno ve spolupráci s Pizzerií
Trattoria Locanda Marino www.locandamarino.cz
Backstage: www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-3-2013-1.html
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
