„Každý má svůj
limit a je dobré, když ho posouvá na závodním okruhu pod dohledem profesionálů
a ne na normální silnici.“ Karel Abraham
Původně
se Karel Abraham nevěnoval motorkám, ale lyžím. Osud tomu však chtěl jinak a
postavil mu do cesty motorku. Karel výzvu přijal a už 11 let je naším
nejznámějším jezdcem. Letos se připravuje na novou sezonu, a to se zcela novou
motorkou značky Aprilia. K vidění pro širokou veřejnost bude Karel i jeho
motorka na veletrhu MOTOSALON v Praze-Letňanech, kde bude také prezentovat
svoji Motoškolu. Zeptali jsme se ho, co je smyslem tohoto projektu, co jsou to motardy
a kdo patří ke tvrdému jádru jeho fanoušků.
Kdy jste se poprvé
posadil na motorku?
Někdy v devíti letech, byla to motokrosová motorka,
samozřejmě s automatickou převodovkou, ale to jsem se jen vozil. Potom
jsem začal závodit na minibike a někdy ve čtrnácti se posadil na „opravdovou“
motorku.
Motorky jsou
takříkajíc vaším denním chlebem. Jezdíte na motocyklu i ve svém volném čase
mimo závodění a trénink?
Na běžných silnicích úplně minimálně. Je to kvůli
bezpečnosti. Riziko, že vás někdo srazí, i když neuděláte žádnou chybu, je na
motorce vyšší než u auta a následky většinou těžší. Kromě závodních víkendů na
motorce nejvíc najezdím na Masarykově okruhu jako instruktor Motoškoly a občas
jezdím na motokros. Mám to jako zábavu i jako zpestření tréninku.
Jakou motorku
vlastníte?
Popravdě mám jen malý skútr, žádnou silnou silniční
motorku u mě nehledejte. Ale v rodině nějaké máme, takže když chci, mám si
co půjčit.
Jaký stroj byste
chtěl mít doma a proč?
Hodně mě baví motardy, což jsou takoví kříženci mezi
silniční a krosovou motorkou. Jsou zábavné na silnici, ale můžete s nimi i
do lehčího terénu, na polní cesty a tak.
Vedle závodění se
podílíte také na kurzech bezpečné jízdy na okruhu. Co je smyslem tohoto
projektu?
Aby se co nejvíc motorkářů vrátilo ze svých vyjížděk
v pořádku domů. V Motoškole nám jde o to, naučit motorkáře zvládnout
svůj stroj v limitních situacích a je jedno, jestli se to učí začátečník,
nebo dlouholetý aktivní motorkář. Každý má svůj limit a je dobré, když ho hledá
nebo posouvá na závodním okruhu pod dohledem profesionálů a ne na normální
silnici. V provozu se pak chová bezpečněji, i když třeba jezdí pořád
stejně rychle.
I v letošním roce
budete startovat ve třídě MotoGP. Jak vidíte svoje šance, respektive jaký je váš
cíl pro letošní sezónu?
Letos budu jezdit na motocyklu ART, který patří do
takzvané kategorie CRT. Od prototypu, na kterém jsem jezdil dřív, se liší
hlavně slabším motorem. Takže letos určitě nesplním přání těm, kteří mi říkají,
že mě chtějí vidět na bedně. Reálným cílem je umisťovat se alespoň občas
v nejlepší desítce a být nejlepší z pilotů na motocyklech typu CRT.
Bude to taková přechodná sezona, za rok se zase výrazně změní pravidla MotoGP a
pak bychom mohli jít nahoru.
Kdo má podle vás největší
šance stát se v královské třídě mistrem světa?
Letos to bude hodně zajímavé! Nejpravděpodobnější je, že
se o titul popere současný šampion Jorge Lorenzo se svým věčným rivalem Danim
Pedrosou. Jenže bez šancí není ani Valentino Rossi, který přesedl zpět na
Yamahu, na které nasbíral několik titulů mistra světa. A pak je tam úplný
nováček Marc Márquez, který je ale hodně ambiciózní a má špičkovou motorku.
Myslím, že na stupních vítězů se budou střídat hlavně tito čtyři jezdci a
v boji o titul bude záležet na tom, který z nich bude mít
vyrovnanější výkony a bude dojíždět co nejvíc závodů.
Kdo je váš největší
jezdecký vzor?
Dřív jsem okamžitě říkal Valentino Rossi. Ale dneska už to
tak není, nevzhlížím k nikomu. Každý z jezdců, kteří jsou na špici,
musí být v některém směru geniální. Jeden má dokonalou fyzičku, jiný
neztrácí nikdy nervy a umí taktizovat, jiný umí mechanikům dokonale říct svoje
pocity, a díky tomu má dokonale naladěnou motorku. Ale vzhlížet k někomu
nemá smysl. Svoji cestu si v MotoGP musí každý vyšlapat sám.
Jaký okruh seriálu
mistrovství světa je váš nejoblíbenější a proč?
Řekla byste Brno, když to mám za rohem, že? Tak to fakt ne!
Možná kdyby bylo na druhé straně světa, tak by se mi líbilo, ale já ho mám
spojené s tím vším stresem kolem Grand Prix České republiky. A ty
nejoblíbenější okruhy mám opravdu na druhé straně světa. Líbí se mi australský
Phillip Island, kde se závodí v podstatě na útesu na okraji oceánu, a
potom kalifornská Laguna Seca.
Co vás vedlo ke
změně značky motocyklu?
Měli jsme s Ducati dlouhodobě problémy. Na loňský rok
nasadili v podstatě úplně novou motorku, která se překotně vyvíjela. Jenže
na satelitní týmy včetně nás se s nově vyvíjenými díly tak nějak
zapomínalo. Sezonu jsme odjezdili vlastně na surové motorce z podzimu
předchozího roku. Takže jsme se rozhodli smlouvu neprodloužit a dohodli se s Aprilií,
která vyrábí ART. Na Aprilii jsem jezdil v nižších kubaturách, známe lidi z
továrny, známe z dřívějška i její technologii, takže to byla jasná volba.
Už jste novou
Aprilii testoval? A jak jste s ní spokojený?
Zatím mám za sebou první předsezonní testy, které jsme
ještě odjezdili s loňským motorem. Časy proto nemá smysl posuzovat. Ale
pocit z motorky mám dobrý, hlavně v zatáčkách se na ní cítím ve
srovnání s Ducati mnohem líp. Na druhé testy už bychom měli mít silnější
motor, pak se uvidí.
V čem jsou hlavní
rozdíly mezi Aprilií a Ducati?
Především v motoru. Ten v Ducati je prototyp
vyrobený jen na závodění. V Aprilii je motor původem z běžně
prodávané motorky, a i když je extrémně upravený, je prostě slabší. Reálně má o
nějakých dvacet až třicet koní méně, což dokáže udělat na maximální rychlosti i
třicet kilometrů za hodinu. Jinak je koncepce obou motorek podobná, laik by
kromě designu hledal rozdíly těžko. Jenže v MotoGP jde o každou tisícinu
vteřiny a pak rozhodují i maličkosti.
Máte celkem početný
fanklub. Jak často se s fanoušky setkáváte?
To tvrdé jádro je v podstatě z okolí Masarykova
okruhu, takže k sobě máme blízko. Přes sezonu se vídáme často, kluci jezdí
na hodně závodů a hodně času tráví i v našem zázemí. Přes zimu míváme
několik srazů, kde se sejde i několik set lidí a přijedou třeba i fanoušci z
Francie. Musím říct, že jsou naprosto skvělí a hlavně při mně drží, i když se
mi daří míň.
Na začátku roku
jste oslavil 23. narozeniny. Z jakého dárku jste měl největší radost?
Já žádné velké oslavy ani pořádat nemůžu, mám narozeniny
pár dní po silvestru, takže se nikomu moc slavit nechce. S rodinou jsme to
ale samozřejmě oslavili.
Máte přítelkyni? Respektive
máte na ni čas?
Jasně, s Nikčou jsme spolu už skoro tři roky. Na
většinu závodů jezdí se mnou, když je větší pauza mezi závody, tak třeba
zůstaneme v zahraničí na krátkou dovolenou. Takže myslím, že to docela
zvládáme.
Děkuji za rozhovor.
Text: Dita Brančíková
Foto: archiv Karla Abrahama a Robert Vano
www.robertvano.cz
Veletrhy Brno, a.s. www.bvv.cz
Motosalon www.bvv.cz/motosalon
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
