„K všeobecnému
vzdělání by měly patřit základní znalosti o tom, co se děje v našem těle s potravou, proč dýcháme, co jsou to
geny, co je fotosyntéza a proč je tak důležitá a podobně.“ Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.
S profesorem
Václavem Pačesem českým biochemikem si podává ruku nejen věda a výzkum.
Mezi jeho úspěchy patří například objevení enzymu zapojeného
do katabolismu rostlinného hormonu cytokininu, je spoluautorem prvního českého syntetického genu.
Po dobu čtyř let působil v úřadu Akademie věd ČR, sídlícím na Národní ulici v Praze,
jako její předseda. Své křeslo předal v roce 2009 svému následníkovi.
Od roku 2010 je předsedou Učené
společnosti České republiky, kterou spoluzaložil. Opakovaně byl zvolen
předsedou České společnosti pro biochemii a molekulární biologii. S řadou dalších funkcí a ocenění se můžete
v závěru našeho rozhovoru seznámit konkrétně. My vám nyní přinášíme
profesní rozhovor, ve kterém můžete do činnosti pana profesora netradičně
nahlédnout.
Když jste se začal věnovat oboru
biochemie, toužil jste už od prvopočátku objevit něco nového?
Ano, to je,
myslím, snem každého vědce. Něco objevit. A také získat si uznání kolegů.
Které aktuální poznatky v rámci
nových výzkumů můžete zmínit?
Já pracuji
v oblasti genomiky. To je obor, který je zaměřen na čtení dědičné
informace a na analýzu této informace. Dědičná informace je uložena
v molekulách DNA, které tvoří strukturu zvanou genom. Genom organizmu je
tedy jeho úplná dědičná informace. Čtou se genomy různých organizmů, my jsme
například přečetli genomy několika bakterií a také vyšších organizmů. Studujeme
i lidský genom, zejména tu jeho část, která nám vlastně nepatří a kterou nám do
naší dědičné informace vsunuly viry. A v této oblasti výzkumu jsou publikovány
nové objevy hnedle každý týden. Konkurence je zde veliká.
Dá se říci, že na AV ČR se výzkumní
pracovníci věnují některým výzkumům více než jiným, například z důvodů
nějakých priorit?
Víte, já
stanovení priorit v základním výzkumu neuznávám. A právě Akademie věd je
primárně institucí základního výzkumu. To nejlepší, co může vědec dát
společnosti, je jeho vlastní invence, jsou to jeho znalosti a z nich
odvozené ideje, které chce realizovat. Když někdy slyším, že se vláda chystá
stanovit pro vědu nějaké priority, znervózním, že nějací „bařtipáni“ budou od
zeleného stolu určovat, co se má dělat. To se ale týká pouze základního, neboli
vyhledávacího výzkumu. U orientovaného a aplikovaného výzkumu stát zajisté může stanovit, jaké výzkumné úkoly, zejména
ty praktické, jsou pro společnost nejdůležitější. Je ale prověřeno praxí, že
k opravdovým objevům, které pak posunují dopředu nejen poznání, ale i
ekonomiku, dochází zpravidla nečekaně a neplánovaně právě v tom, co
nazýváme základním výzkumem.
Má biochemie jasný směr, nebo je potřeba
věnovat se současně i dalším oborům. Které obory jsou příbuzné s biochemií?
Biochemie je
základní věda. Zkoumá chemické pochody v živém organizmu. Například přeměnu
potravy v energii, odpadové hospodářství organizmu, také molekulární
podstatu patologických jevů a podobně. A také chemii „informací“. Vždyť dědičná informace je zapsána
v chemických sloučeninách, které tvoří molekuly DNA. Z tohoto pohledu
jsou molekulární genetika a genomika součástí biochemie.
Kdo jsou obvykle lidé, kteří patří do
vašeho nejbližšího profesního okolí?
Jsou to
samozřejmě moji spolupracovníci a studenti. Ale byl jsem namočen i do
administrativy vědy, to když jsem byl předsedou Akademie věd, a tak mám blízké
kolegy i z té doby. Protože jsem se nedokázal úplně vymanit ze závazků a
činností vyplývajících z této funkce, stýkám se i s lidmi
z jiných oborů.
V jakých oblastech přichází vědecko-výzkumní
pracovníci nejčastěji s novými poznatky?
Myslím, že dnes
jsou to právě vědy o životě. Tedy zkoumání životních pochodů na molekulární a buněčné úrovni. Biologie je v tomto smyslu podobná fyzice 20. let
minulého století a poválečné chemii. Když se podíváte, za co jsou udělovány
Nobelovy ceny v oblastech chemie a někdy i fyziky, mnoho z nich je právě za
objevy nějak související s biologií. A ceny v oblasti fyziologie a lékařství
(jak to definoval Alfred Nobel) jsou samozřejmě také udělovány za výsledky
bádání v oblasti věd o životě.
Jaké jsou možnosti využití vašeho oboru
v praxi?
Hlavní využití
molekulární a buněčné biologie, a dnes už i genomiky je v medicíně.
Výsledky těchto oborů medicínu zcela převracejí. Nedávno vyšla kniha Francise
Collinse „Řeč života“ (pozn. redakce: nakladatelství
Academia). Tu knihu jsem překládal a je o tzv. personalizované medicíně. Na
základě poznatků o lidském genomu budeme dostávat léky šité na míru každému
z nás. A budeme předem vědět, k jakým chorobám jsme náchylní, jaké máme
sklony a čeho se máme v životě vyvarovat. Geny, které dědíme a které
podléhají sice pomalým, ale významným změnám, hodně určují naši budoucnost.
K čemu konkrétně slouží syntetický
gen, jehož jste spoluautorem, a jak může být naší společnosti v běžném
životě užitečný?
To už je starší
práce, která nenašla praktické uplatnění. Byl to gen pro syntézu jednoho typu
neurotransmiterů. To jsou molekuly, které jsou zapojeny do naší mozkové
činnosti. My (hlavní osobou v tom byl současný ředitel Ústavu organické
chemie a biochemie Akademie věd Zdeněk Hostomský) jsme ten gen syntetizovali
proto, abychom mohli zkoumat, jak jsou neurotransmitery v buňkách aktivovány.
Jaké máte zkušenosti se zájmem veřejnosti
a médií o vědu a aktuální dění v této oblasti?
Já mám zkušenosti
dobré. Znám se s novináři, kteří se popularizaci vědy věnují, rád
s nimi spolupracuji a oni se na mne obracejí, když nějaké informace
potřebují. Akademie věd pořádá každoročně Týden vědy a techniky. Už to má svou
skvělou dvanáctiletou tradici. Když jsme s tím začínali, bylo to jen několik
populárních přednášek v Praze. Dnes to jsou stovky akcí, přednášek, filmů,
vědeckých diskusí a výstav po celé republice. Název akce se nezměnil, je to
stále Týden vědy a techniky, ale ten „týden“ trvá 14 dní! (úsměv)
Účastníte se i neformálního společenského
dění, nebo se s vámi mohou lidé setkat, potažmo s vámi diskutovat
pouze v odborných kruzích a na odborně zaměřených akcích?
Jak jsem řekl,
nevymanil jsem se zcela ze své tzv. „manažerské“ činnosti. Kromě vědy se navíc
angažuji v oblasti energetiky. Předsedal jsem vládní komisi za premiéra
Topolánka a nyní spolu s Ing. Danou Drábovou spolupředsedám poradnímu
sboru pro energetiku ministra obchodu a průmyslu Martina Kuby. Jsem také v Etickém panelu České televize a
několika dalších radách. A se všemi těmito aktivitami je spojen i jistý
společenský život.
Jak hodnotíte zařazení biochemie do
základního školního vzdělání? Je možné se v biochemii i bez
specializovaného zaměření obstojně orientovat?
Víte, biochemie
je složitá věda a laik, tedy běžný občan, nepotřebuje znát žádné podrobnosti.
Myslím, že stačí, když se biochemii budou středoškolští profesoři věnovat
v rámci výuky chemie a biologie. A pokud vím, tak to se děje. K všeobecnému vzdělání by měly
patřit základní znalosti o tom, co se děje v našem těle s potravou, proč dýcháme, co jsou to
geny, co je fotosyntéza a proč je tak důležitá a podobně.
Řekl byste, že český národ je geneticky
nějak specifický? Je možné si s ohledem na zkoumání našich genů všimnout
nějakých zajímavostí?
Dnes se sice
hodně stírají rozdíly mezi národy a etnickými skupinami, ale přece jen existují
stále ještě charakteristické znaky národa a etnika jako celku. A jsou to znaky
jak fyzické, tak i duševní. Neznamená to ovšem, že každý příslušník národa nebo
etnika má tyto znaky. Ale víme, že ve Švédsku je mnoho vysokých světlovlasých
lidí a v jižní Itálii zase snědých menších lidí. Víme, že Němci tíhnou
k dobré organizaci a my Češi, obávám se, k ní netíhneme. A tak
podobně. Tyto vlastnosti mají svůj genetický základ.
Jsou mi známé vaše dřívější ambice na post
prezidenta ČR. Jaký je dnes váš postoj k této možnosti, když je schválena
přímá volba?
Ne, ne. Já jsem
tyto ambice nikdy neměl. Tenkrát se o to postarali novináři, kteří o některých
lidech tvrdili, že by se o nich mělo uvažovat. Já jsem to asi ne dost
vehementně popřel a nechal jsem věcem volný průběh. A teď za mnou chodili známí
i neznámí, že bych měl na funkci prezidenta republiky kandidovat. Jsem starý
skaut a někteří skauti mě chtěli nominovat také proto, že letos slaví 100 let
od založení Junáka. Mysleli si, že by snad bylo dobré postavit při této
příležitosti svého kandidáta na prezidenta republiky. Ale já jsem to hned
v počátcích zarazil. V politice se necítím dobře a neumím se mezi
politiky pohybovat.
Řekl byste na adresu aktuálních kandidátů
nějaké doporučení či obavu?
Jak už jsem kdesi
řekl, nevadí mi, že se dnes už v běžném životě na minulost normalizačních
komunistů nehledí. Je to tak správné, protože od politické změny v roce
1989 uplynulo už přes dvacet let. Ale přiznám se, že u prezidenta republiky by
mi členství v normalizační KSČ vadilo. Ani ne tak pro ten samotný fakt,
jako spíš proto, že to přece jen svědčí o jisté nepevnosti názorů těchto
kandidátů, a pro tak odpovědnou funkci to není dobré. Vždyť prezident je například
nejvyšším velitelem armády, předsedá Bezpečnostní radě státu apod. Bohužel
kandidátů s touto minulostí je několik. Já nejsem příznivcem přímé volby prezidenta
republiky.
Na jakých univerzitách přednášíte a jaké
byly vaše dosavadní zkušenosti se studenty, srovnáte-li působiště?
Já jsem
absolventem Univerzity Karlovy, ale už 40 let působím na Vysoké škole
chemicko-technologické Praha (VŠCHT). Došlo k tomu z praktických
důvodů. Pracoval jsem totiž v ústavech Akademie věd, které jsou
v těsném sousedství VŠCHT v Praze-Dejvicích. Zaváděl jsem tam
přednášky z molekulární genetiky a z genového inženýrství. Dnes už to
skvěle přednáší současný děkan jedné z fakult VŠCHT profesor Tomáš Ruml a
já za něj jen zaskakuji, když je v zahraničí a podobně. VŠCHT je moc dobrá
škola. Má nejlepší vědecký výkon ze všech českých vysokých škol. A její
absolventi se dobře uplatňují.
Jak oblíbená je biochemie u studentů?
Patří mezi ty obory, které si student volí přednostně?
Studenti chemie
si skutečně rádi volí jako specializaci biochemii. Na tu bývá největší nával.
Ale i biochemie je přírodovědný obor a studium přírodovědy není obecně moc
vyhledávané. Ještě horší je to s technickými obory. A to i přesto, že
technici a přírodovědci budou mít lepší uplatnění než filozofové,
kunsthistorici a podobně. Zatím ještě je nejlukrativnějším povoláním právník a
ekonom. Ale myslím si, že už jich je dost a nebude pro mnohé z nich snadné
najít zaměstnání.
Kde všude najde biochemik uplatnění?
Kromě vědecké
práce v Akademii věd a na vysokých školách to jsou zdravotnická zařízení,
farmaceutický průmysl, biotechnologie, potravinářské provozy a laboratoře všeho
druhu.
Jak hodnotíte příležitost stát ve vedení
Akademie věd ČR? (pozn. redakce: 2005 – 2009)
Co vám dala a v čem tato pracovní pozice naopak zklamala vaše očekávání?
Já považuji
Akademii věd za naši nejlepší vědeckou instituci. Neznamená to ale, že by se
neměla zlepšovat. Naopak. V ústavech Akademie věd by měla být jen
mezinárodní elita. A k tomu je dost daleko. Má to své objektivní příčiny,
jako je nedostatek peněz a jistý konzervatizmus vědecké obce, ale má to i
příčiny subjektivní, se kterými bychom si měli umět poradit. A mnohé se už
děje. Například jediné opravdové a objektivní hodnocení úrovně ústavů a
v nich i skupin a jednotlivců mezinárodními panely odborníků se provádí
periodicky právě jen v Akademii věd. Výsledky těchto hodnocení se ale
obtížně implementují. Lidé propuštění pro nedostatečný vědecký výkon zhusta
vyhrávají soudní spory, a tak brání obnově vědeckých skupin a postupnému
nahrazování průměru výkonnějšími pracovníky.
Jak se vám daří vyvažovat profesní a
osobní život? Jak tuto rovnováhu srovnáváte s tou z dob vašich
profesních začátků?
Já se blížím
důchodovému věku, vlastně už v něm jsem a určitě nebudu zabírat místo
někomu mladšímu a schopnému. Můj tatínek byl lékař, urolog a napsal kdysi
knížku o stárnutí. A tam nabádá aby se lidé na důchod připravovali alespoň rok,
ne-li dva. Ten, kdo odejde do důchodu ze dne na den a nemá čím by svou práci
nahradil, brzy umírá. Já se sice budu zajímat o vědu, i když už nebudu do
ústavu chodit, ale kromě toho začínám věnovat více času sportu a kulturním
památkám. Také něco píši a tak podobně. A rád vařím. Co se mých profesních
začátků týče, tak to jsem v laboratoři pracoval opravdu intenzivně a moc
mne to bavilo. Období, kdy jsem dokončoval svou doktorskou práci, jsem trávil
v laboratoři všechen volný čas, zhusta i soboty a neděle. Pak bohužel
přišla v roce 1968 okupace a to můj život hodně rozhodilo. Odjel jsem na
dva roky do USA a Kanady a vrátil se do normalizačních poměrů. To pak byla doba
naší zhoubné izolace od světa včetně světové vědy. A v tak rychle se
rozvíjejícím oboru, jako byla molekulární biologie, to vedlo k zaostání,
které do jisté míry trvá dodnes. Je to snad i jedna z příčin, proč ve vědě
nepatříme ke špičce, kde bych nás rád viděl.
Děkuji za rozhovor.
Text: Michaela
Lejskova
Foto: archiv prof. RNDr.
Václava Pačese, DrSc.
Vytvořeno ve
spolupráci s AV ČR www.avcr.cz
Kontrola
textu: Květa Strnadová
Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz
Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc. (* 2. února 1942, Praha) je český biochemik a v
letech 2005–2009 předseda Akademie
věd České republiky. Od roku 2010 je
předsedou Učené
společnosti České republiky. Dále:
- je redaktorem
mezinárodního časopisu Research in Microbiology - je členem rad časopisů
European Journal of Biochemistry a Chemické listy - je členem vědecké rady na
Univerzitě Karlově, na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a na její
Fakultě potravinářské a biochemické technologie - je předsedou komise pro
udílení hodnosti DSc. v oboru biochemie, biofyziky a molekulární biologie - spoluzaložil a je členem
Učené společnosti ČR - byl zvolen do Evropské
akademie věd a umění a Evropské molekulárně biologické organizace (EMBO) - opakovaně byl zvolen
předsedou České společnosti pro biochemii a molekulární biologii - v roce 1989 získal Státní
cenu za vědu, má cenu Československé akademie věd (ČSAV) a
cenu ČSAV za popularizaci vědy - byl ředitelem Ústavu
molekulární genetiky Akademie věd České republiky - v letech 1993-1997 byl místopředsedou
Akademie věd České republiky - na XXVI. zasedání
Akademického sněmu byl zvolen předsedou Akademie věd České republiky