„Nezáleží v podstatě na tom, jakou zubní
pastu člověk používá, důležitá je správná technika a mechanické vyčištění zubů.“ MDDr. Mgr. Petra Gregorová
Návštěva stomatologa bývá pro mnohé obávanou událostí, často i jednou
z těch odkládaných. Pamatujte ale, že prevence se vám vyplatí, neboť není
nad to zachovat si vlastní zuby, ideálně zdravé a pěkné. Práci stomatologů
usnadňuje vývoj v oblasti technologií a odráží se také na většinou již
bezbolestných realizacích nutných zákroků. Nadstandardně vybavená ordinace
Kliniky JL je toho důkazem.
Co sehrálo roli při rozhodování, zda se budete věnovat právě stomatologii?
Protože jsem nešla na lékařskou fakultu hned po
střední škole, ale o pár let později, přemýšlela jsem o oboru, který není
časově náročný na získání postgraduální kvalifikace. Nota bene, dle dnešní legislativy
smí zubní lékař už po absolvování lékařské fakulty samostatně pracovat a doba
pro získání základní specializace v oboru praktický zubní lékař činí dva roky,
na rozdíl od všeobecného lékařství, kde je doba pro získání specializace minimálně
pět let. Ve stomatologii samozřejmě existují další nadstavbové obory, jejichž
absolvování ale není pro práci zubního lékaře nezbytné. Pokud se stomatolog
rozhodne dále pokračovat ve specializaci, pak je její celková doba stejná jako
ve všeobecné medicíně.
Jaké příbuzné obory musí stomatolog důvěrně znát a ovládat?
Myslím si, že by stomatolog měl mít přehled v
oboru vnitřního lékařství. Je řada interních chorob, které mají projevy na sliznici,
jako je například diabetes mellitus, různá infekční onemocnění, např.
mononukleóza, ale i syfilis, AIDS, krevní nádorová onemocnění, kde je časté zduření
dásní u leukémií apod. Dále by měl mít přehled v oborech zabývajících se oblastmi
v těsné blízkosti zubů, jako je ORL,
která má na starosti zbytek dutiny ústní, nosu, vedlejších nosních dutin
(problematika stomatologie a ORL se v této oblasti často prolíná) a v maxilofaciální chirurgii,
jakožto oboru, který má na starosti chirurgii v oblasti obličeje.
V neposlední řadě by měl být i dobrým psychologem a odhadnout osobnost pacienta, což je důležité pro vzájemnou komunikaci.
Co obyčejně změní strach pacientů v pozitivní přístup k návštěvě
stomatologa? Máte na to svoje osvědčené metody?
Osobní přístup a komunikace s pacientem.
Stále mi přicházejí do ordinace lidé, kteří i v dospělém věku přiznávají,
že mají strach. Řekla bych ale, že s využitím dnešní možnosti anestezie je
fobie ze zubního ošetření stále více redukována.
Jak vy sama vzpomínáte na svoji první návštěvu u zubaře? V jakém směru
vás ovlivnila?
Svou první návštěvu nebo spíše vzpomínku na
zubaře mám spojenou s dětstvím kolem pěti let, jestli byla první si nejsem
zcela jistá, ale mám na ni pozitivní vzpomínky jako na bezbolestné ošetření a milou paní doktorku. Jinak si myslím, že mě první návštěva u zubaře nijak
neovlivnila.
Jak často byste se v ordinaci se svými pacienty ráda viděla?
To je velice individuální, záleží to na druhu
ošetření. Každý pacient by se měl dostavit alespoň dvakrát ročně na preventivní
prohlídku a podle toho se odvíjí další léčebný postup. Znamená to, že
s většinou pacientů se vidím zpravidla častěji.
Z jakých jiných důvodů než preventivních či za účelem opravy zubů
doporučujete návštěvu u vás?
Pacienti ke mně chodí primárně z důvodu
preventivních a léčebných, co se chrupu týče, kde by mimo jiné měl zubní lékař měl
zhodnotit i stav dásní a závěsného aparátu zubů, prohlédnout sliznici dutiny
ústní a vyloučit možné patologické změny. Pokud je potřeba nějaké další
speciální ošetření, ať už stomatochirurgické například pomocí implantátů,
parodontologické nebo ortodontické, posílám pacienta ke specialistovi.
Platí i to, že řada lidí se obyčejně dostavuje až v akutních stavech?
Setkávám se s lidmi, kteří dlouho u zubaře nebyli,
třeba i několik let, protože je nic nebolelo. To je samozřejmě špatně. Přesto
bych řekla, že je dost těch, kteří chodí na pravidelné prohlídky. Možná se
situace ještě více zlepší, až se bude muset platit i za výplně, které jsou nyní
hrazené ze zdravotního pojištění. Zubní kaz způsobují především bakterie a při
dobré hygieně a prevenci se mu dá úspěšně zamezit. A to je převážně v rukou
pacienta.
Máte zkušenost s nějakým opravdu závažným akutním stavem pacienta?
Na to si pamatuji dobře, bylo to ve Fakultní
nemocnici Královské Vinohrady, kdy mi přivezli na lůžku oběhově selhávajícího
pacienta s bolestí zubu i s defibrilátorem. S pomocí kolegů jsme
nakonec případ úspěšně vyřešili.
Jaký komplex služeb nabízíte pacientům v ordinaci Kliniky JL, jde-li o
estetické zákroky?
Z estetických zákroků nabízíme nejčastěji bělení
zubů, kompozitní neboli bílé výplně, přímé fazetování, keramické fazety využívané
hlavně v předním úseku chrupu a dále korunky.
Jaký zájem podle vás věnují lidé zdraví
a vzhledu svých zubů?
Myslím si, že na trhu je dostatek prostředků pro
udržování správné orální hygieny, a řekla bych, že trh je jimi až přesycen.
Lidé mají tedy snadnější přístup k informacím, jak správně pečovat o zuby.
Problémem však zůstává nedostatečná hygiena v oblasti mezizubních prostor,
používání mezizubních kartáčků a nití, což má za důsledek vznik často
zmiňovaného mezizubního kazu.
Jaké metody čištění zubů jsou doma dostupné a v jaké kombinaci bychom
je měli používat?
Existuje několik osvědčených metod čištění zubů, které se liší působením na
parodont čili na dásně. Při indikaci je nutné brát v úvahu stav parodontu.
Zpravidla „praváci“ by měli začínat čištěním zubů vpravo nahoře, postupovat
systematicky podél zubního oblouku a končit vpravo dole, „leváci“ by měli
začínat vlevo nahoře a končit vlevo dole. Nejprve se čistí bukální (přední)
plošky, pak orální (vnitřní) strana. Měly by se používat výhradně vertikální
pohyby, horizontální jsou k čištění okluzních (kousacích) plošek. Nemělo by se
také zapomínat na čistění distálních (zadních) plošek posledních zubů. Na závěr
je někdy doporučeno očistit povrch jazyka.
Jakou radu dáte člověku, který stojí v obchodě před regálem plným
rozličných zubních past?
Nezáleží v podstatě na tom, jakou zubní
pastu člověk používá, důležitá je správná technika a mechanické vyčištění zubů. Používat lze jakoukoliv zubní pastu, pokud možno s fluorem.
Jste pro, abychom stejně jako krém na pleť čas od času změnili i zubní
pastu?
Pokud se zuby čistí správně, nevidím problém
v tom používat stále stejnou zubní pastu. Zubní pasty měníme spíše
z důvodů subjektivních, jako je příchuť apod. Změna zubní pasty by měla
smysl také v případě, že bychom se stali alergičtí na některou z jejích
složek, jako je tomu třeba u fluoru.
Poznáte u svého pacienta už na první pohled, jak často a správně si své
zuby čistí?
Na první pohled myslím ne. Správná zubní hygiena
se pozná hlavně podle stavu krvácivosti dásní a to na první pohled vidět není.
Musím použít speciální vyšetřovací sondu, abych se přesvědčila, zda-li pacient opravdu
správně čistí.
Velmi diskutované jsou i různé tvary a tvrdosti kartáčků. Máte radu ohledně
výběru kartáčku?
Zubní kartáček by měl být měkký, mít malou
hlavičku, co nejhustší vlákna zastřižená do roviny.
Nevhodnou volbou si můžeme zubní sklovinu poškodit. Setkala jste se s
případy takového poškození nevhodnou pastou, třeba abrazivní, příliš tvrdým
kartáčkem apod.?
Abraziva, která jsou součástí mimo jiné bělicích past, mají
charakter zrníček písku. Bohužel abraziva, jak se někteří domnívají, zuby
nevybělí, jen odstraní pigmentace. V podstatě mechanicky poškozují sklovinu.
Abrazivní částice obsahují všechny zubní pasty, značí se zkratkou RDA. Pokud
není tato zkratka na pastě uvedena, znamená to, že je 70. RDA by si měli
kontrolovat především lidé se zvýšenou citlivostí zubů, jelikož RDA 70 může
jejich zubům spíše uškodit než pomoci. Abrazivní
zubní pasty mohou svým zvýšeným „brusným“ účinkem poškozovat nejen zuby, ale i
dásně. Je nutno podotknout, že žádná ze složek zubní pasty nenahradí správnou techniku čištění zubů.
Pokud totiž zuby mechanicky neočistíme od povlaku, pasta se na povrch zubu
vůbec nedostane. Pokud zuby naopak dokonale vyčistíme, je pasta téměř zbytečná. Správná technika čištění je více
než 90 % úspěchu, kdežto pasta k němu přispívá maximálně 5-10 %. Často se ale s takovým
poškozením zubů v ordinaci nesetkávám.
Na zubaře lidé nemají často veselé vzpomínky. Jaké zákroky patří k těm
pro pacienty nejvíce traumatizujícím?
Řekla bych, že nejvíce se pacienti obávají extrakcí,
laicky řečeno vytržení zubů. Dříve nebyly k dispozici takové typy
anestetik, jako jsou dnes. Anestetika měla řadu vedlejších účinků, a proto se
k nim přistupovalo obezřetněji a ne v takové míře.
Co naši nejmenší, od kdy by měli zvážit návštěvu stomatologa a jak děti
motivujete vy?
Dítě by mělo absolvovat první prohlídku u zubaře mezi
šestým až dvanáctým měsícem života, kdy se začínají prořezávat první zoubky. Pokud není nutné provést adekvátní ošetření
v souvislosti s bolestivým akutním stavem, jedná se pouze o seznamovací prohlídku, kdy se
současně zkontroluje správné prořezávání a postavení zubů.
Je důležité, aby si dítě na prostředí ordinace brzy zvyklo a později se nebálo. Při ošetření dětí také používám jiné označení pro zubní
kaz, nástroje, vrtačku atd., jako je „vyndání červíčka“, místo savky „vysavač“ apod.
V jakém procentu jsou dětem „souzena“ rovnátka a v jakém procentu
je doporučujete dospělým? Je tento způsob rovnání zubů nějak věkově limitovaný?
Dříve jimi bylo léčeno asi 30 % dětí, dnes je to
ještě více. Ortodontické vady přibývají, je to spojeno s civilizačními
vlivy, zvýšenou kazivostí, předčasnými ztrátami zubů. Důležitou roli zde hraje
výživa, děti mají špatné stravovací návyky, špatné čištění zubů a rodiče na ně
mají méně času. U dospělých je to asi 20 %. Řekla bych, že se zvyšujícími se nároky
na estetiku bude číslo ještě vyšší. Posuny zubů jsou pomalejší, ale jsou možné
i ve čtyřiceti nebo padesáti letech. U dospělých jsou také rovnátka indikována jako
preprotetické řešení, po kterém následuje protetické ošetření chrupu, dále při
spolupráci parodontologa a ortodontisty a také při spolupráci
s implantologem, kde slouží k úpravě polohy kořenů zubů a získání
místa pro implantát.
Za jakých okolností se může stát, že zub prostě odumře? A jak dlouhá je pak
jeho životnost? Jsou s tímto faktem spojená další rizika?
Existuje několik příčin, kdy zub může takzvaně
odumřít. Jednou z nich jsou úrazy zubů, zlomeniny, subluxace nebo úplné luxace
zubu, což je přerušení závěsného aparátu zubu a nervově cévního svazku, který
vyživuje zub, kdy se zub ocitne dočasně mimo své lůžko. Významnou příčinou je
již zmiňovaný zubní kaz. Při postupné progresi zubního kazu se bakterie
dostanou do zubní dřeně a dle míry obranyschopnosti a virulence dojde ke vzniku akutního
nebo chronického zánětu a zub pak dříve či později odumře. Mrtvý zub již není
tak silný, takže má tendenci být křehčí a lomivější a podle míry ztráty tvrdých
zubních tkání se liší i následné ošetření. Nelze přesně říci, jak dlouhá je pak
jeho životnost, ale při správném ošetření a zhojení všech klinických nálezů
může být jeho životnost bez problémů roky.
V případě, že lidé uvažují o kompletně nových porcelánových zubech, co
jejich realizaci předchází? Jaké vnímáte výhody a jaké nevýhody těchto zubů?
Před aplikací korunek je nezbytné důkladné stomatologické vyšetření
včetně zhotovení rentgenu, zhodnocení stavu chrupu pacienta a stanovení
protetického plánu. Během individuální konzultace pak lékař pacienta s výsledky
i možnostmi řešení seznámí a společně zvolí nejvhodnější řešení. Při poškození
kořenových částí zubu může aplikaci korunky předcházet ošetření kořenových
kanálků nebo zavedení implantátu. Výhody tohoto ošetření jsou jeho vysoká estetika,
jako nevýhodu bych viděla zvýšené nároky na udržování a hygienu.
Jaké faktory se na zdravém stavu a vzhledu zubů nejvíce podepisují?
V první řadě je to správná péče o zuby, čištění,
správné stravovací návyky a výživa, tedy prevence, omezení cukrů, jejichž
následným rozkladem na kyseliny dochází k narušení povrchu skloviny a následnému vzniku zubního kazu. Také eliminace škodlivých faktorů, jako je
kouření. Důležitá je také pravidelná návštěva stomatologa.
Může se na zubech odrazit i vnitřní stres, psychický stav jedince?
Bylo by to zajímavé téma na nějakou studii, ale
řekla bych, že spíš ne. Jistá souvislost zde může být se změnou
obranyschopnosti při působení dlouhodobých stresových faktorů, což může
zapříčinit akutní vzplanutí nějakého jinak klinicky klidného chronického
procesu.
Jak jste spokojená s vybavením své ordinace a které přístroje vám usnadňují
práci, jež byla dříve složitější nebo náročnější.
Naše ordinace je vybavena spíše nadprůměrně,
určité usnadnění práce vidím například v použití strojové endodoncie na
opracování kořenových kanálků, apexlokátoru pro změření délky kořenových
kanálků, použití lupových brýlí, radioviziografie přímo v ordinaci, což
ještě není všude pravidlem.
Které výkony jste v ordinaci oprávněna provádět a s kterými
svěřujete své pacienty do rukou jiných odborníků?
Zaměřuji se hlavně na praktické zubní lékařství
čili zabývám se záchovnou stomatologií a estetikou, endodoncií, tj. léčbou
kořenových kanálků, protetikou, okrajově pedostomatologií a parodontologií.
Pokud je potřeba ošetření jiným odborníkem, posílám své pacienty nejčastěji na
stomatochirurgii, ortodoncii, parodontologii a v neposlední řadě také na
dentální hygienu.
Řekla byste, že stomatologie je psychicky a fyzicky vyčerpávající práce?
Máte doporučení pro udržení rovnováhy?
Řekla bych, že je to spíše fyzicky náročnější
obor, proto se snažím pracovat, pokud to jde, ergonomicky s ležícím
pacientem a udržovat se v dobré fyzické kondici.
Foto: Robert Vano
Jaká je atestace pro váš obor a jaké máte v rámci dalšího vzdělávání plány
a možnosti?
Atestace neboli specializace je v našem
oboru vícestupňová, ale není již povinná. Zubní lékař smí po ukončení studia pracovat
hned samostatně. Pokud se rozhodne pro další vzdělávání, nejdříve absolvuje dvouletou
specializaci v oboru praktický zubní lékař. Poté může pokračovat dále v oborech,
které jsem již zmínila, jako je stomatochirurgie, parodontologie a
pedostomatologie další tři roky. Pokud chce být ortodontista a dělat rovnátka,
může se specializovat hned po ukončení studia. Tato doba specializace je taktéž
tříletá. Co se týká mých plánů do budoucna, uvažuji ještě o další specializaci,
ale zatím nemám jasnou představu.
Vaše práce probíhá za asistence zdravotní sestry. Vybíráte si ji sama? Jaké
faktory jsou pro dobrou souhru důležité?
Myslím, že lékař by si měl vybírat sestru sám.
Společně stráví u křesla dost času a souhra by měla fungovat jak po pracovní,
tak po lidské stránce. A to nemluvím ve stomatologii o čtyřruké ergonomii, bez
které to nejde. Také by měla mít alespoň nějaké povědomí o oboru, které je
možné získat v kurzu pro zubní instrumentářky.
Jak byste povzbudila všechny, kteří si vyberou stomatologii jako svůj obor?
Je něco, o čem by si raději neměli dělat iluze?
Myslím, že je to pěkný obor, kde se dá skloubit
tvořivá činnost a medicína. Určitá manuální zručnost je pro tuto práci
nezbytná. Začátky si prošel každý sám, tak jistě ví, co to obnáší. Mladým
absolventům bych spíše radila získat co nejvíce zkušeností v zahraničí,
určitě je pak snazší si založit vlastní praxi a investovat do svého.
Děkuji za rozhovor.
Text
a produkce: Michaela Lejsková
Foto:
Robert Vano www.robertvano.cz
Foceno
v hotelu ARIA v Praze www.ariahotel.net
Vytvořeno
ve spolupráci s Klinikou JL www.eyecentrum.cz
Klinika
JL – V Hůrkách 1296/10
158 00 Praha 5-Nové Butovice
MUDr.
Ján Lešták, CSc., FEBO, MBA
majitel a jednatel společnosti
e-mail: lestak@eyecentrum.cz
Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-10-2012.html
Korektura
textu: Květa Strnadová
Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz
MDDr. Mgr. Petra Gregorová vystudovala obor
zubní lékařství (2006 – 2011) a promovala
v roce 2011 na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Před studiem na
lékařské fakultě vystudovala obor rehabilitace na Jihočeské univerzitě v
Českých Budějovicích (2000 – 2005). Strávila půl roku ve Velké Británii, kde
zdokonalila své jazykové schopnosti a po návratu složila státní jazykovou
zkoušku z anglického jazyka. Během studia působila ve FN Motol na Klinice
rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK u prof.
Pavla Koláře. V závěru studia získávala praktické zkušenosti v ortodontické
ordinaci profesora Jaroslava Racka, pracovala na Stomatologické klinice 3. LF a
Fakultní nemocnici Královské Vinohrady jako zubní lékařka. Po promoci na Lékařské
fakultě Univerzity Karlovy nastoupila na Kliniku JL, kde působí do současnosti.
Je členkou České stomatologické komory a České akademie dentální estetiky.
Specializuje se v oboru praktický zubní lékař, hovoří aktivně anglicky a
pasivně německy.
