„Dávám na svůj první dojem a na impuls
a podle nich se řídím.“ Gabriela Kočí
Gabriela Kočí patří mezi nejvýraznější tváře brněnské hudební scény,
její jméno ji ostatně k jazzovému způsobu života předurčuje. Vždyť její otec a
dnes i spoluhráč Günter Kočí je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností
poválečného jazzu v Brně. Gabriela kráčí slibně v jeho stopách a systematicky
pracuje na dobrém zvuku jména Kočí. Svoji pěveckou dráhu odstartovala na
začátku 90. let a hned od počátku se u ní projevilo velmi silné jazzové cítění,
pramenící jistě i ze soustředěného poslechu oblíbené hudby svého otce. Právě
jazz je dominantou jejího repertoáru. Kromě něj můžete v její hudbě najít i
stopy jiných žánrů, především soulu a popu, ale ve všech zmiňovaných stylech se
pohybuje s šarmem a nadhledem. Někdy vás zavede do melancholicko lyrických
balad, jindy do dravých rytmů latinskoamerické hudby. Vždy ale s přesvědčivým
výrazem a nesmírnou emotivností.
Největší roli v rozhodovacím procesu v otázkách hudby hrál
patrně váš otec Günter Kočí, asi nejvýraznější osobnost jazzové hudební scény v
Brně. Je to tak?
Vzhledem k tomu, že táta je
jazzový hudebník, tak od mého narození u nás stále hrála hudba. Velmi brzy jsem
si začala zpívat a tatínek začal vnímat, že intonuji a začal mě v hudbě podporovat.
Ve svých pěti letech jsem začala hrát na piáno, později jsem k tomu
přibrala příčnou flétnu. A tak se v podstatě celé mé dětství ubíralo
hudebním směrem.
Takže se začalo rýsovat hudební vzdělání?
V to jsem doufala, ale navzdory
zdařilým zkouškám jsem nebyla přijata z fyziognomických důvodů. Prý že
jsem drobná a mám malé ruce. Tehdy brali z Jihomoravského kraje pouze
jedno dítě a já to nebyla. Začala jsem studovat hotelovou školu, ale hudbě jsem
se nepřestala věnovat.
Foto: Pavol Bigoš
Profesionální dráhu zpěvačky jste tedy odstartovala kdy?
V podstatě mě směroval můj
otec, který vystupoval s Laďou Kerndlem na zámořských lodích a přál si,
abych šla v jeho šlépějích. V době totalitního systému to byla velmi
příjemná práce, protože se člověk podíval do světa a zároveň dělal práci, která
ho baví. To bylo velmi lákavé a tak se také stalo. Jakmile jsem dokončila
školu, začala jsem nahrávat, zpívat a vystupovat. Asi po dvou letech mi Laďa
Kerndl nabídl, abych vystupovala s jeho kapelou právě na těch lodích, a
tak jsem jela.
Jak dlouho jste takhle vystupovala?
Do svých 26 let, kdy jsem porodila
první dítě a rok nato druhé, u kterého se projevila dětská mozková obrana. Mojí
prioritou se stala péče o děti, která je prioritou stále. Podařilo se mi
skloubit výchovu dětí se zpěvem. Časem jsem si postavila svoji vlastní kapelu, ve
které je také můj táta a někteří členové Orchestru Gustava Broma. Mám radost, že
spolu takhle můžeme fungovat.
S Orchestrem Gustava Broma také vystupujete?
Jednou měl Orchestr Gustava Broma
koncert v Brně a měla tam zpívat paní Blehárová, která náhle onemocněla.
Pan manažer se obrátil na mě, zda bych mohla zpívat místo ní. Po vystoupení za
mnou přišel kapelník s nabídkou stálého angažmá. To mě potěšilo a nabídku
jsem přijala. V orchestru působím dodnes.
Kde vystupujete s tímto orchestrem nejčastěji?
Nejčastěji vystupujeme v rámci
plesové sezony. Hrajeme každý víkend. Vzhledem k tomu, že kapelník je
Slovák, tak také na Slovensku.
Kde vás tedy veřejnost může slyšet zpívat?
Hodně silná je právě ta tříměsíční
plesová sezona. V průběhu roku jsou vystoupení, ale není jich tolik, abych
každý víkend musela jezdit. Jedná se často o privátní akce, na které se
veřejnost většinou bez pozvánek nedostane. Buď jsou to firemní akce, nebo
soukromé večírky, pak samozřejmě zmíněné plesy, nebo akce na BVV. Ale veřejnost
mohu pozvat do kavárny Savoy v Brně, kde vystupuji.
Foto: Pavol Bigoš
Když se účastníte tolika společenských akcí, jak byste zhodnotila všeobecný
přístup k oblékání?
Mohu říci, že na Slovensku si dámy
dávají velmi záležet na tom, co si oblečou. Jsou ochotny investovat do svých
šatů skutečně velké peníze a hodně času. Záleží jim na tom, jak vypadají a je
vidět, že pro ně je ples skutečně událost. Dokonce na Slovensku nekončí plesy
dříve než ve tři hodiny ráno. Většinou o půl čtvrté, někdy i ve čtyři.
Neexistuje, aby byl ples do dvou. Lidé si to užívají, tančí. Tady v České
republice to není až takové. Přípravám na ples se zdaleka nevěnuje taková důležitost,
jako na Slovensku. Možná to souvisí s jejich větší temperamentností.
Jak si vybíráte oblečení pro svá hudební vystoupení vy sama?
Patřím k těm ženám, kterým
když se něco líbí, tak si to okamžitě koupí. Dávám na svůj první dojem a na impuls
a podle nich se řídím. A tak tomu bylo i v případě zkoušení šatů firmy
Verino, která mě oblékala na fotografování pro časopis Profashion. Šaty mě
nadchly, a tak jsem si je okamžitě koupila. A nejen to. Už vím, kam půjdu pro
šaty příště.
Foto: Pavol Bigoš
Kdo je váš hudební idol, oblíbenec?
Odmalička mi otec říkal, že musím
hodně poslouchat hudbu. Že to je čtyřicet procent úspěchu. Začínala jsem
poslouchat Ellu Fitzgerald, Barbru Streisand a dnes je mojí favoritkou Diana
Krall. Ale nebráním se ani mnohým dalším a ani poslechu populární hudby.
Poslechnu si ledacos a od zpěváků jiných žánrů se snažím odkoukat prvky, které
bych mohla zařadit do jazzu.
Jak vnímáte konkurenci jazzových zpěvaček?
Konkurence na jižní Moravě není.
Alespoň o ní nevím. Ale v Praze samozřejmě konkurence je, co já vím, tak tři
nebo čtyři jazzové zpěvačky.
Pozorujete kladný vztah k hudbě také u svých dětí?
Určitě, jen děti měly spojené to,
že když doma zpívám a učím se nové skladby, že od nich pak odcházím někam
vystupovat. Že je nechávám doma s babičkou. Tak se jim zase až tak moc
nelíbilo, že si doma zpívám, protože jejich obavy, že někam odejdu, tím narůstaly.
Dneska už je to zase trošku jinak. Starší dcera není hudebně zaměřená. Ta má
ráda zvířata a jezdí závodně na koních. Hudba ji neoslovila. Intonuje, slyší,
ale preferuje zvířata. Syn, ten zdědil hodně talentu. Poslouchá hudbu celé dny
a poslouchá různé žánry – od AC/DC až po dechovku, a i rád zpívá. Ovšem jeho
handicap, že je na invalidním vozíčku, mu nedovoluje, aby na nějaký hudební
nástroj hrál. V tomto ho bohužel limitují jeho motorické schopnosti. Otec mé dcery je Angličan, kterého
jsem si tehdy vzala. Bohužel toto manželství trvalo jen krátce. Druhé dítě má
otce tady v Brně, ale bohužel po deseti letech jsme náš vztah ukončili.
V současné době žiji s dětmi sama.
Ještě stále vystupujete s Laďou Kerndlem?
Ano, příležitostně vystupujeme společně
a baví nás to. Obvykle přicházím jako jeho host. V Jihomoravském kraji
není mnoho zpěváků, kteří se věnují tomuto žánru, takže se setkáváme na různých
akcích.
Můžeme se těšit na nějaké vaše hudební novinky?
Zpívala jsem nejenom swing a jazz,
ale také celosvětový repertoár a muzikálové melodie. To se mi strašně líbilo, a
tak jsem zatoužila se k nim opět trochu vrátit. A to už jsme znovu zpět u Ladi
Kerndla, který má v kapele šikovné kluky. Tito pánové jsou duší bigbíťáci,
a protože nemají příležitost si takhle zahrát, domluvili jsme se, že v rámci
časových možností budeme taková vystoupení dělat. Už jsme udělali dvě a těšíme se
na další.
Děkuji za rozhovor.
Produkce a text: Michaela Lejsková
Foto: Pavol Bigošwww.bigi.sk
Doplňky: Klenoty Hanák
Make up a vlasy: Toni and Guy, Brno
Oblečení: VERINO
Poděkování: Besední dům Brno
Pulisher: Profashion 1/2010