„Já se specializuji na ženy, protože ženy víc naslouchají a je úžasné, jak jsou klientky šťastné z pohybu a ze svých úspěchů.“ Petr Soukup
Kulturistika je sport, který
vyvolává spoustu rozporuplných reakcí. Petr Soukup k ní má však poněkud
jiný postoj, než většina sportovců. Je pro něj důležitá estetika, a přestože
nedosahuje gigantických rozměrů, daří se mu vyhrávat.
Nedávno jste se po několika
letech vrátil ke kulturistice. Co vás vedlo k tomu, že jste přestal a nyní
se vracíte?
Kulturistika
je moje srdeční záležitost a dělám ji 27 let. Navíc vzhledem k tomu, že
jsem nedávno otevřel fitness RS Gym, tak jsem si říkal, že by nebylo špatné
ještě jednou na sebe upozornit. Nyní už je mi 40 let a už bych měl závodit v kategorii
masters, ale to by mě nemotivovalo, tak závodím s o generaci mladšíma
klukama. Vrátil jsem se proto, že tělo je moje práce.
Bylo těžké se po takové době
vrátit?
Většinou
se comebacky nedaří, ale já se udržuji průběžně na 80% formě, protože se
sportem zabývám a navíc mě často fotí. Tím, že jsem osobní trenér, jsem
motivací i pro své klienty. Ale člověk přece jen stárne, jinak jsem si připadal před
deseti lety a jinak dnes, takže připravit se tak, jak jsem byl zvyklý, vyžadovalo daleko
větší vůli a úsilí.
A jak tedy vlastně vypadá váš
trénink?
Hodně
závisí na tom, v jaké fázi přípravy člověk je. Někdy trénuji jen čtyřikrát
týdně, ale když se blíží závody, tak mám trénink každý den. Ve finální fázi pak
až čtyřikrát denně. Je nutné poslouchat své tělo a podle toho přípravu sestavit.
Máte pocit, že se nyní nacházíte
v životní formě?
Životní
formu jsem měl v roce 2004, kdy jsem uvažoval, že bych přestoupil
k profesionálům, ale ukončil jsem kariéru, protože vrcholový sport je
velká újma na zdraví a pro kulturistiku to platí obzvlášť. V té hodně
závisí i na jídelníčku. Nicméně v době, kdy jsem vyhrával, jsem byl o dvě
až tři třídy lepší než ostatní.
Zmínil jste jídelníček, můžete
nám popsat, jak tedy vypadá ten váš při intenzivním tréninku a jak v období
klidu?
Standardně
je to čtyři až sedm jídel denně, ale to mluvíme o období klidu. Tvoří ho méně
bílkovin a více sacharidů, aby se člověk zklidnil. Když se blíží závody, tak se
pak množství bílkovin zvyšuje a naopak klesá příjem tuků a sacharidů. Proto
jsou pak lidé v dietě nervózní. Já jsem teď v dietě tři týdny a také
jsem nervózní. (smích) Krátce před
závody je příjem bílkovin opravdu vysoký, to jím i v noci, zkrátka každé
dvě hodiny. Já nejsem žádný gigant, ale závodím s giganty, takže si jídlo
musím maximálně hlídat, abych byl do detailu vyrýsovaný.
Jak jste se vlastně ke
kulturistice dostal?
Ve 14
letech, ještě za komunistů, jsem šel na vojenské gymnázium a tam byla v té
době opravdu intenzivní fyzická příprava. Dnes už si to lidé těžko představí.
Bylo to všechno – od gymnastiky po běh, a právě tam to začalo. Nebyl jsem typ,
který by chodil do hospod nebo na fotbal, a tak jsem se věnoval sportu.
A kdy vás tedy napadalo začít se
kulturistice věnovat profesionálně?
Já jsem
začal poměrně pozdě, až ve 30 letech. Tehdy jsem si řekl, že když to nezkusím,
tak si to budu později vyčítat. Trénoval jsem tak dlouho, až jsem byl
přesvědčený, že bych mohl mít úspěch, a pak jsem šel na závody.
Vzpomenete si na ty první závody?
Měl jste trému?
Jsou to
právě první závody, které se většinou pamatují nejvíc, pak největší úspěch a poslední závody. Ty první pro mě byly oblastní přebor, na kterém jsem skončil
druhý, což bylo obrovské překvapení. No, a trému, tu jsem určitě měl, ale ne
takovou jako většina lidí, protože předtím jsem pracoval v marketingové
firmě, kde jsem byl zvyklý mluvit až před pěti sty lidmi, tudíž mi veřejné
vystupování nedělalo problém. Spíš jsem se soustředil na to, abych dobře
pózoval, protože jsem detailista a kulturistika je právě o detailech.
Co musíte tedy udělat před tím,
než vystoupíte na pódium?
Nejdřív
je to příprava, kde se přechází z objemové fáze do fáze rýsovací. Poslední
týden před závody se už hodně manipuluje i s vodou. Člověk se musí
odvodnit a načasovat to tak, aby v den závodů nebyl jen vyrýsovaný, ale
aby se voda z podkoží dostala do svalů. Pak je nutné se oholit sehnat si
barvy a trénovat pózování. Prezentace samotná je pak velice důležitá, znám plno
kulturistů, kteří sice vypadají dobře, ale neumí se prodat.
Máte za sebou množství úspěchů na
mistrovství republiky i Evropy. Co podle vás stojí za těmito úspěchy?
Klíčem
k úspěchu je podle mě to, že člověk musí vnímat a přijímat informace, což
většina chlapů neumí. Ale když chce člověk růst, tak to bez toho nejde. Já jsem
si z tohoto důvodu našel trenéra Karla Mahra, který mě takříkajíc vychoval
a moje úspěchy ukazují, že asi kvalitně. Důležitý je i smysl pro preciznost,
protože je nutné načasovat formu přímo na den závodu. Já si dělám poznámky, a
to například o jídelníčku, protože kdyby něco nefungovalo, tak je nutné to
změnit. A obrovskou roli hraje vůle.
Je toho spousta. A co je pro vás
tedy při přípravě nejtěžší?
Nejtěžší
je celý měsíc před závody, kdy se hrozně trápíte dietou a víte, že to bude
ještě horší, že jste v podstatě blízko a přitom strašně daleko. Připravujete
se třeba půl roku před závody, ale ten poslední měsíc je nejdelší. Poslední dny
je to pak už jakási setrvačnost, kdy množství kulturistů už nevydrží a poruší
dietu, ale já si říkám, že když už jsem se trápil tak dlouho, tak to ve finále
přece nepřeruším. Ale je to těžké, například tři dny před závodem vůbec
nepijete, a to už o sobě skoro ani nevíte.
Máte i nyní nějakého trenéra?
V současné
době jsem se připravoval sám. Když už totiž o sportu něco opravu víte, tak trenéra
většinou ani mít nemusíte. Hodně lidí ho potřebuje kvůli tomu, aby jim pomohl
podporovat pevnou vůli, ale já jsem často naopak ještě trenérovi říkal, aby mi
přidal. (smích) Takže já jsem ho měl spíš
proto, abych se úplně nezničil.
Jak se takováto tvrdá příprava
slučuje například s rodinným životem?
Při
přípravě na závody člověk skoro vůbec není doma. V rodinném nebo
partnerském životě to tak vždy odnáší partnerka. V posledních fázích se
z člověka stává robot, a proto můj rodinný život jde zatím stranou. Nechci tím nikoho trápit. Partner
totiž v podstatě ani nemůže pochopit, co se děje, proč se ten druhý chová,
jak se chová. Obvykle takovéto vztahy končí rozchodem. Chlapi jsou nervní.
A věnujete se tedy ještě něčemu
jinému než sportu?
Já se v
současné době věnuji svému fitness RS Gym, které mám v Hostivici. A věnuji se
mu dost intenzivně, protože konkurence je velká. Snažím se tak využít toho, jak
vypadám, k propagaci fitness, ale třeba i pro Klokánek, se kterým
spolupracujeme.
Jakým způsobem spolupracuje
fitness centrum právě s Klokánkem?
S Klokánkem
spolupracujeme dlouhodobě, například u nás cvičí jejich děti a děláme pro ně
přednášky o výživě.
Vraťme se ale k samotném
fitness centru. Co vás vedlo k jeho založení?
Já jsem
jednou přišel do fitness, kde jsem byl jako trenér, a všiml jsem si, že majitel
tam vyvěsil ceduli „Vše za 10 korun“. Najednou jsem zjistil, že i když jste
dobří, máte výsledky, vážete na sebe lidi a dokážete jim něco předat, tak
stejně nestojíte majiteli ani za to, aby vám to sdělil a slušně s vámi
jednal. Najednou jsem si uvědomil, že záleží sice na mně, kolik klientů budu
mít, ale že hlavní slovo má stejně majitel. Právě v té době jsem si pak
řekl, že je na čase mít něco svého.
Jaká pravidla tedy dodržujete pro
to, aby bylo vaše fitness kvalitní?
V dnešní
době je prvním předpokladem pro úspěch v jakémkoli oboru to, aby byl
člověk profesionál a opravdu věděl, o čem je řeč. Nic nejde rozjet jen tak, že
nakoupíte a vybavíte. Musí vám to být blízké. Samozřejmě je třeba mít
prostředky na kvalitní vybavení. V mém případě jsou to posilovací a
aerobní stroje a speciální sál s kvalitní podlahou, ideální například pro děti, těhotné ženy a všechny, kteří
mají problémy s kyčlemi nebo koleny. Nicméně věřím tomu, že když člověk
opravdu chce podnikat a stěžuje si jen na to, že nemá finance, tak to nemyslí doopravdy.
Pokud člověk opravdu o něco usiluje, tak se najde dost lidí, kteří jsou ochotní
ho finančně podpořit. V neposlední řadě potřebuje člověk kvalitní tým
lidí. A to je na tom to úplně nejtěžší.
Je vaše fitness něčím specifické?
Ano,
třeba tím, že jsme svázaní s různými druhy byznysu. Například máme své
vlastní zdravé menu v pizzerii nedaleko centra.
Vy sám klienty ve fitness
trénujete. Má to i pro vás nějaký prospěch?
Potkáváte
a poznáváte lidi. Já se specializuji na ženy, protože ženy víc naslouchají a je úžasné, jak jsou klientky šťastné z pohybu a ze svých úspěchů. To vás
neuvěřitelně motivuje a inspiruje.
Věnujete se i nějakým jiným
sportům?
Když
něco děláte na profesionální úrovni, tak je to docela problém, protože vám
hrozí, že se nějak zraníte. Na jiné sporty pak navíc ani nezbývá čas a to mě
docela mrzí.
Jak se díváte na užívání různých
podpůrných preparátů?
Ve
vrcholovém sportu jsou bohužel různé prostředky a preparáty, ale nikde se o tom
nemluví. Je to tabu. A schválně je to tabu, protože je to obrovský byznys. To,
že někoho chytnou, je spíš náhoda. Je to všechno tlakem na stále větší výkony a rekordy. Jasně je to vidět na tom, jak sportovci vypadají dříve a jak dnes a
jaké podávají výkony.
Jak často se tedy setkáváte
s antidopingovou kontrolou?
Když
jsem byl ještě v reprezentaci, tak jsem byl monitorovaný každý den – kde
se nacházím a co dělám. Komisaři pak chodí na namátkové kontroly. A absolvoval
jsem jich opravdu hodně.
V kulturistice jste už
dlouhou dobu, jak se tento sport mění a vyvíjí?
Kulturistika,
stejně jako ostatní sporty, se stále více specializuje. Je tak nutné se sportu
opravdu maximálně věnovat, pokud chce člověk něčeho výrazného dosáhnout. V kulturistice
tak můžete vidět čím dál tím větší lidi. Jde to až do extrémů a mě se to po
pravdě vůbec nelíbí. Vede to například k tomu, že všichni vypadají stejně a sportovci se nedožívají moc vysokého věku.
Je nutné mít v tomto sportu
nějakého sponzora? Případně sháníte si je sám?
Česká
republika je úspěšná v mnoha sportovních odvětvích. Ale nefungujte to tak
– dejte mi peníze a já něco udělám. Lidé si vás najdou a sponzory seženete, až
když jste úspěšní. Dnes už se ale zaměřuji spíš jinak. Například jsem nafotil
akty, které sponzoroval můj sparingpartner a ze kterých bude vytvořený
kalendář. Výtěžky z tohoto kalendáře pak půjdou na konto Klokánek. Takové
propojení má podle mě smysl.
Jaký máte aktuální cíl?
Ten jsem
si splnil svým comebackem a nyní už se budu soustřeďovat zejména na udržování.
No, a samozřejmě se chci maximálně věnovat svému fitness centru.
Co považujete ve sportu za svou
silnou a co za slabou stránku?
To se dá
shrnout do jedné věty. Je to sice dar, ale tak trochu i prokletí. Je to má
obrovská vůle a tah na bránu. Ve sportu to sice využijete, ale zároveň jste
jeho otrokem.
Jak na vaši postavu reagují ženy?
Ženy
reagují kladně, a to i ty, kterým se kulturistika jinak nelíbí.
Děkuji za rozhovor.
Text:
Kateřina Poulová
Foto:
Robert Vano www.robertvano.cz
Vytvořeno
ve spolupráci s restaurací Mlýnec v Praze www.mlynec.cz
Backstage:
http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-7-2012-1.html
Produkce:
Michaela Lejsková
Korektura
textu: Květa Strnadová
Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz