„Soustavné vzdělávání
je mou povinností, zejména při současném rychlém vývoji medicíny.“ Prof. MUDr.
Hana Krejčová, DrSc. – neurolog
Někdy se člověk
nemůže z mnoha různých důvodů věnovat tomu, čemu původně chtěl, ale
nakonec se ukáže, že změna nebyla vůbec špatná volba. To je i případ prof.
MUDr. Hany Krejčové, DrSc. Lékařka byla původně fascinována oborem gynekologie,
ale nakonec v jejím životě hraje hlavní roli neurologie. Její četné
úspěchy a mnohá uznání jasně ukazují, že v tomto případě osud zamíchal
kartami skutečně správným směrem.
Kdy jste se poprvé
rozhodla věnovat se medicíně?
Mám schovaný sešit z první třídy obecné školy, kde se
nás učitel zeptal, čím chceme v životě být. Napsala jsem tehdy: Hana
Vančurová chce býti lékařkou – a snad jsem si to přivolala. Přírodopis byl
vždycky mým nejoblíbenějším předmětem, jako medička jsem jezdila na dětské
tábory a pořádala tam přírodovědné kroužky.
Původně jste se ale
nezaměřila na obor neurologie…
Po promoci jsem začínala jako nadějný gynekolog a porodník
v Jičíně, ale z rodinných důvodů jsem musila tento činorodý obor,
který vyžaduje rychlé rozhodování a přináší radost při úspěchu z narození
dítěte nebo dobře provedené operace, vzdát.
Pak tedy přišla na
řadu neurologie?
V Praze jsem byla po různých peripetiích přidělena na
neurologii nemocnice Na Františku. Přednosta mne tehdy uvítal se slovy: „Paní
doktorko, jsme oba zklamaní. O vás je známo, že chcete dělat jenom gynekologii
a porodnictví, a já hledám atestovaného neurologa.“ Za l4 dní se mi přednosta
omluvil za špatné uvítání, snažila jsem se rychle přeorientovat na pracovní
postup převážně kombinační se širokou škálou diferenciálních diagnóz a
možností.
Byla pro vás tato
změna náročná?
Tehdy ještě neexistovala možnost tak precizního vyšetření
jako dnes, pracovali jsme s mnohem hůře tolerovanými metodikami – PEG a
PMG (pneumoencefalografií) a pneumoperimyelografií), které vyžadovaly punkční jehlu a zavedení vzduchu
nebo kontrastní látky do páteřního kanálu.
Rozhodla jste se pak
pro další studium?
Po několika letech jsem byla přijata na neurologickou
kliniku Karlovy univerzity, kde jsme kromě péče o nemocné pracovali i ve
výzkumných klinických laboratořích, já konkrétně v ambulanci
vestibulologické. Tím začala vlastně moje další výuka a nasměrování na
neurootooftalmologii. Další práce ve výzkumu pak rozšiřovala a prohlubovala mé
zkušenosti v této problematice. Oproti jiným odvětvím neurologie
v této oblasti pracovalo ve světě celkem málo kliniků, spíše se jí
zabývali neurofyziologové.
Které z pracovišť pro
vás bylo „největší školou“ a proč?
Školou pro mne byla všechna místa, na kterých jsem
pracovala, protože měla dobrou pedagogickou úroveň. Klinika a pobyty
v cizině vyžadovaly práci výzkumnou a jazykové vybavení, takže povinností
bylo mnoho, výsledky musely být prezentovány a obhájeny. Měla jsem
v životě štěstí na vynikající učitele, jako byli primář Poláček, akademik
Henner, profesoři Vítek, Hanzal, Vymazal, Jung, Kornhuber, Bender, Cohen a
Uemura..
Rozhodla jste se pro
další studium a stala jste se profesorkou neurologie. Co vás vedlo
k rozšiřování vzdělání?
Soustavné vzdělávání je snad mou povinností, zejména při
současném rychlém vývoji medicíny jako takové.
Svou dizertační a
habilitační práci jste zaměřila na problematiku zraku. Z jakého důvodu vás
fascinuje právě toto téma?
Na klinice jsem začínala v laboratoři pro výzkum
aparátu rovnováhy. ,Závrať je až opravdu „závratně“ široký pojem a příčiny
jejího vzniku jsou širokospektré. Je to přímo výzva ke studiu příčiny a
lokalizace jejího vzniku, následného způsobu jejího vyšetřování a léčby. Často
ji provází poruchy stability i výskyt abnormálních očních pohybů, které je
možné pozorovat při normálním neurologickém vyšetření pouhým okem nebo pod
zvětšením pomocí Frenzelových brýlí či laboratorně vyvoláním těchto pohybů
pomocí podráždění určitých oblastí v mozku.
Souvisely s tím
i další lékařské obory?
Chodila jsem na konzilia na ušní i oční kliniku fakultní
nemocnice, kde bylo těchto případů hojně, často kombinovaných právě
s neurologickými nálezy. To přispělo ne sice přímo k fascinaci, ale
k zájmu o tyto projevy a jejich studium, což vyústilo i v sepsání
mnoha mých prací i práce dizertační a později in extenzo i práce habilitační.
Předmětem práce k obhájení titulu doktora věd byla problematika hraniční –
neurootooftalmologická.
Více než 20 let jste
se věnovala výuce mediků. Jakým způsobem se v průběhu tohoto času vaši
žáci proměňovali?
Učila jsem ráda, hlavně jsem se snažila naučit mediky
pozorovat pacienta, jeho reakce, pohyby, hybnost, držení atd. Rozhovorem při
zkoušení se často teprve projevila skutečná připravenost mediků ke zkoušce a
jejich schopnost úvahy. Při zkoušce jsem objevila i několik talentů, někteří
z nich pak byli schopnými sekundárními lékaři na naší klinice a mnozí jsou
známí a vysoce erudovaní neurologové.
Absolvovala jste
dlouhodobé pobyty v USA a Německu. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Půlroční pobyt na neurologické klinice ve Freiburku začal o
půlnoci, kdy mne na místním nádraží při vystoupení z vlaku očekával
vedoucí inženýr neurofyziologické laboratoře, který mluvil striktně bádenským
dialektem. Zavezl mne na kliniku, kde mne telefonem velmi milým hlasem uvítal
profesor Jung, který mi ale současně oznámil, že byt mají pro mne až od dalšího
dne, takže mne prosí, abych tu první noc sloužila zároveň noční službu na
klinice
a k zatímnímu ubytování použila lékařský služební pokoj. Za noc jsem měla
dva případy, vše se zvládlo.
Byl tento pobyt pro
vás náročný?
Práce na klinice bylo hodně, výzkum se někdy protáhl i do
pozdních večerních hodin, ale člověk vyzrával nejen medicínsky, ale i
v němčině. Účast na seminářích, vizitách a kongresech byla samozřejmostí. Nepříjemné bylo jednorázové vízum, takže jsem
za celý půlroční pobyt nemohla odjet domů a nikdo z rodiny nedostal po
tuto dobu vízum, aby mě mohl navštívit. Zbyly telefony a pošta s obrázky
rodiny včetně dcery, která již chodila do školy.
Čím jste se při tomto
pobytu zejména zabývala?
Roční studijní pobyt v New Yorku v Mount Sinai
Medical School byl čistě výzkumný na primátech a jejich okohybné funkci.
Zároveň jsem měla možnost chodit na hlavní vizity pacientů s profesorem a
navštěvovat klinické semináře. Mou povinností bylo zpracovat přidělený dílčí
úkol, provádět v jeho rámci samostatně všechny úkony s tím spojené,
což znamenalo hodně studovat a trávit hodně času v laboratoři. Manžel
v té době pracoval ve výzkumu jedné manhattanské oční kliniky. Dcera
s námi mohla strávit 3 měsíce v New Yorku, kde se učila anglicky
v jedné z manhattanských škol.
Co vám tato zkušenost
přinesla?
Stálé studium a výsledky výzkumné práce mi umožnily návštěvu
a aktivní účast na četných kongresech, kde byla hlavním předmětem okohybná
problematika. Díky klinickým zkušenostem jsem byla schopna diskuzních
konfrontací s teoretickými výsledky výzkumných pracovníků v tomto
oboru, rekrutujících se z celého světa. Výzkum na neurologické klinice
jsem po nástupu do funkce přednosty předala mladým nadšencům, kteří v ní
pokračovali.
Jak si stojí česká
neurologie ve srovnání s tou světovou?
Je na velmi vysoké úrovni díky rozvoji moderních
vyšetřovacích metod a technickému vybavení pracovišť, která urychlují stanovení
diagnózy, nemluvě o pokroku v terapii dříve takřka infaustního průběhu některých chorob (jen namátkou
roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc, neuroinfekce, radikální změny
v neurochirurgických zákrocích díky navigačním postupům, použití gamma
nože atd.). Jeden podstatný příklad za všechny – dříve indikovaná interupce
gravidity u nemocných s roztroušenou sklerózou – dnes máme pacientky
s touto nemocí díky včasné diagnóze a rychle dosažitelné efektivní terapii
stabilizované a mnohé z nich jsou šťastnými maminkami.
Jakou největší
překážku jste musela ve své kariéře překonat?
Zdravotní: z počátku léčená sterilita, pak náhlá břišní
příhoda – mimoděložní těhotenství, které jsem si sama diagnostikovala, takže
sanitka mne odvezla na již operační sál připravený i s týmem operatéra. Předčasný porod mrtvého šestiměsíčního plodu. Další těhotenství jsem vysloveně proležela a předčasně jsem ve 34. týdnu gravidity
porodila krásnou holčičku.
V dalších letech jsem měla časté výčitky, že svému
dítěti nedávám tolik času, kolik bych chtěla, snažila jsem se to vyrovnat, ne
vždy se mi to ale dařilo. Nicméně dcera je rovněž lékařkou a navíc skvělou
mámou. Ani mé první manželství, které bylo dvoukariérové, nebylo bezproblémové.
S jakým neurologickým
problémem se setkáváte v lékařské praxi nejčastěji?
Nápadná je dnes stoupající incidence neurologických potíží v
mladších věkových skupinách. Souvisí to se změnami v pracovním procesu,
mnohahodinovou prací s PC a s opakovanými, často existenčními stresy. Lidé
necvičí pravidelně, ale provozují, často bez předchozí přípravy, náročné
sporty, snaží se seberealizovat v adrenalinových zážitcích, excesech, často
s užitím návykových látek. Při selhání schopnosti organizmu vyrovnat tyto
zátěže se často objevují jak fyzické, tak i psychické problémy, které se často
kumulují a vzájemně ovlivňují. Trvá-li takto nevyrovnaný zátěžový stav
delší dobu, máme adepty na neurologické vyšetření.
Jak probíhá základní
neurologické vyšetření? Doporučujete v této oblasti lidem prevenci?
Na neurologické vyšetření je nemocný většinou kromě akutních
stavů posílán buď praktickým lékařem, nebo specialistou jiného oboru, který má
podezření na možnou souvislost potíží nemocného s neurologií. Prevence je
zásadní pro dědičná postižení, z nichž větší díl se objevuje již v dětství
a dorostovém věku, a je tak zajišťována většinou již dětskými neurology.
Riziková gravidita těchto nemocných je pak řešena pomocí příslušných poraden.
Máme-li u nemocného podezření na některé vzácné metabolické, často dědičné
onemocnění, převezme ho k další exploraci klinika pro metabolické poruchy.
Používá se ještě dnes
neurologické kladívko, nebo jej nahradila jiná metoda?
Kladívko není relikvií, musíme znát stupeň jeho důležitosti
a je naším denním pomocníkem, právě tak jako baterka, vatička, škrabátko,
tonometr.
V jakém smyslu je
neurologie svázána s ostatními obory a se kterým nejvíce?
Při nutnosti operačního řešení neurologického onemocnění je
zásadním superkonziliárním pracovištěm pro neurologa neurochirurgie, která na
základě předloženého výsledku vyšetření toho kterého nemocného rozhoduje o
indikaci dalšího terapeutického postupu – operaci, stereotaktickém zákroku,
kontraindikaci výkonu. U některých páteřních nálezů je vhodné vyšetření na
spondylochirurgii.
Jaký je v České
republice poměr neurologů mužů a žen?
Více žen pracuje v neurologii a více mužů
v neurochirurgických oborech.
Co vnímáte za svůj
zatím největší úspěch?
Být dosud schopna pracovat a stanovit správnou diagnózu a
tím pomoci nemocnému, pokud je to v mých silách.
Získala jste cenu
Presidia Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně a cenu Čs. neurologické
společnosti. Můžete nám popsat, za co byla tato významná ocenění?
Pracovala jsem dlouhá léta jako vědecký sekretář
Československé neurologické společnosti, byla jsem prezidentkou světového
kongresu Bárányho společnosti pro výzkum vestibulárního ústrojí a
viceprezidentkou této společnosti. Pracovala jsem i jako člen výboru Dunajských
sympozií neurologických věd a byla vědeckým sekretářem Joint Meetingu této
společnosti. Jsem dosud členkou Bárányho společnosti, Společnosti pro
neurologii a equilibrometrii (NES). Cenu Presidia jsem obdržela za souhrn prací
z oboru vestibulologie a cenu Čs. neurologické společnosti za monografii
„The influence of sports´ load on central nervous system. Byla to velmi
rozsáhlá studie pěti druhů špičkového sportu a zjištění potenciálních následků
sportovní zátěže na aparát rovnováhy. Několik let jsem působila i jako člen
ediční komice amerického časopisu Vestibular Research.
Na co se
v současné době v rámci své práce nejvíce zaměřujete?
Na stanovení správné diagnózy a sledování neurootooftalmologických
nemocných, kteří jsou u nás ve značné míře vzhledem k zaměření naší kliniky
superkonziliárně vyšetřováni a sledováni.
Dá se říci, že je vaše
práce i vaším koníčkem? Do jaké míry se promítá vaše práce do soukromého života?
Vždy se promítala jako jedna z priorit. Lehce se
s tímto faktem nežilo, ale za všechno se v životě platí.
Dokážete od práce
úplně vypnout?
Než vejdu do domu, podívám se na zahradu, kameny, kterými
jsem obklopena, kytičky, pomazlím se se Sandy (fenka vendeeského baseta) a pak
teprve vstoupím. Celoživotně ráda cestuji, stačila jsem i tu zeměkouli objet.
Preferuji ale místa s přírodními krásami, tam se lze odosobnit a nabít.
Jaký způsob ocenění
své práce vás nejvíce těší, vnímáte jej nejsilněji, toužíte ho dostávat?
Pochopení a uznání od mé vlastní rodiny, přátel a pracoviště
plné pacientů
Jakou radu byste dala
svému mladšímu já?
Aby předem zvážilo, co všechno je a bude schopno a ochotno
obětovat pro věc, které se chce věnovat.
Děkuji za rozhovor.
Text: Kateřina Poulová
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Make up: Pavel Bauer – Estée Lauder www.esteelauder.cz
Veronika Soukupová – Kadeřnictví Honzy Hlaváčka www.honzahlavacek.cz
Vytvořeno ve spolupráci s restaurací Campanulla www.campanulla.cz
Vytvořeno
ve spolupráci s Klinikou JL www.eyecentrum.cz
Klinika JL – V Hůrkách 1296/10
158 00 Praha 5- Nové Butovice
MUDr. Ján Lešták, CSc., FEBO, MBA
majitel a jednatel společnosti
e-mail: lestak@eyecentrum.cz
Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-7-2012-4.html
Korektura textu: Květa Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz