„Rétorika a čeština jsou kouzelné.“ Honza Musil
Setkáte-li se osobně s Honzou Musilem, možná jako já nabudete
dojmu, že tento člověk se bude pravděpodobně vzdělávat a duševně rozvíjet po
celý život, a své zkušenosti předával lidem nejen prostřednictvím televizní
obrazovky. Má nadání pro jednání s lidmi a dorozumívání. Umí se dobře
vyjadřovat a zachovává si životní optimismus i za nepříznivých okolností. Věřím,
že si jej najdete každý sám pro sebe v rozhovoru, který probíhal
v příjemných prostorách brněnské restaurace Borgo Agnese.
Honzo, jak si v rámci své profese poradíte s případnou situací:
komunikativní moderátor – nekomunikativní host?
Myslím si, že jsem člověk, který
když se rozpovídá, tak dostane z lidí kolikrát i to, co v podstatě říct
nechtěli. Důkazem toho jsou mé talk show, kde mě před začátkem někteří lidé
prosili, abych se jich na některé věci neptal. Akceptoval jsem je a na to, na co
nechtěli, jsem se jich nezeptal. Stejně mi to nakonec ve studiu řekli sami.
Všimla jsem si, že často používáte dvojsmysly. V čem shledáváte
kouzlo takové komunikace?
Rétorika a čeština jsou kouzelné.
Když řeknete nějaký výraz, a trefíte „kladívko na hlavičku“, tak máte najednou
dva, tři, nebo i pět významů, podle toho, jaké spojení člověk zvolí. A v tu
chvíli vždycky říkám, že odhadnete člověka. I ten největší „svázanec“ v tu
chvíli zlidští.
Je to způsob, jakým si otevíráte pomyslné dveře ke komunikaci
s lidmi?
Myslím si, že hraní si na to, že mezi
lidmi jsou dva břehy a že se musíme odlišovat a mít mezi sebou bariéry, by se
mělo zpřetrhat, pokud spolu lidé komunikovat chtějí. Na druhé straně se může
stát, že vám někdo přirozeně nesedne, ať už z jakéhokoliv důvodu. Tam ty
bariéry zpřetrhávat nepotřebujete.
Nebojíte se, že se necháte odradit prvním dojmem?
Jsem přesvědčený o tom, že
jakékoliv prodlužování situace, která pro mě není příjemná, je vlastně v určité
dimenzi nadějí na to, že se to může zvrátit.
Souvisí to s tím, že díky vaší profesi máte lepší odhad na lidi?
Možná to tak je, ale já to daleko
více přisuzuji věku. V určitém období člověk mnohé přehodnotí, a já cítím,
že nechci plýtvat časem. A jestli je i pro tu druhou stranu příjemné, že nebylo
plýtváno jejím časem, tak to podtrhuji dvakrát.
Váš věk je v rozporu s tím, jak skvěle vypadáte! Nějaký
zvláštní recept?
Překvapivě to přisuzuji tomu, že
málo spím. Že se neunavuji spánkem a jsem ranní ptáče. (Smích.) Paradoxně mě
baví stárnout, protože se na mě mladší lidé obracejí o radu. I profesně, když
za mnou někdo přijde a chce se poradit, tak cítím, že už mám na to věk a
zkušenosti a těší mě být v této pozici. Další věcí je, jak se oblékám, a i
na základě toho by mi mnozí můj skutečný věk nehádali. Oblečení z Idolo
Fashion je styl, který si představuji jako ideální jak pro volný, tak pracovní
čas. V tom jsem stejně vybíravý, jako v hodinkách, které jsou mojí slabostí,
a jsem přesvědčený, že hodinky z klenotnictví Fr. Hanák jsou originální a
hodně podtrhují osobnost. Měsíční fáze hodinek Tissot, safírová sklíčka, a
exklusivní limitovaná edice Gulf od Tag Heuer Carrera mě hodně zaujala.
Jaká jsou úskalí moderátorské profese?
Teď bych se nerad dotknul některého
z kolegů, ale můj názor je, že neexistuje úskalí, když je člověk připravený. Úskalí by mohlo přijít, kdybych
vzal nabídku dělat třeba zpravodajství, které není mojí parketou. Mohlo by se
mi klidně stát, že mě nějaká zpráva pobaví a já projevím emoce svým způsobem,
jenomže to do zpravodajství nepatří a vypadalo by to neprofesionálně.
Ani po tolika letech ještě nejste neutrální?
To nejsem, a právě u moderátorů to
nemám rád. Moderátor by měl být v první řadě člověk, který dává průchod
svým emocím. Největší chybou je, když je moderátor herec.
Veřejnost ale může považovat moderátora za herce. Jak to lidem
vyvrátíte?
Pokud moderátor něco hraje, tak mu
to nevěřím. Dříve nebo později to prostě praskne a jak pořad, tak i moderátor
ztrácejí důvěryhodnost. Například existují moderátoři výborní pro hudební
pořady, tzv. showmani, ale kdyby měli zacházet s emocemi lidí a moderovat
talk show o nemocech či pocitech, tak jim to prostě nebudu věřit.
V prostředí moderování vás jistě mohou lidé něčím zaskočit. Není
to stresující?
Jestli narážíte na talk show, kde
je všechno live, tak tam ten moment překvapení vyloženě očekávám. Dokonce tam
lidi k tomu trošku tlačím. Vždycky říkám, že každá promarněná situace,
která je překvapením, je špatnou vizitkou moderátora. Improvizace je v tomto
případě hodně klíčová.
Který z vašich pořadů byl největší vabank?
To je hezká otázka. Největší vabank
byl rozhodně pořad Kolotoč, do kterého jsem nechtěl jít, ale nakonec jsem šel a
nahrazoval jsem Pavla Poulíčka. Tehdy jsem to dělal při pořadu Áčko a
z původních dvou měsíců byly dva roky. Kolotoč byl tenkrát stereotyp, což
byla pro mě velká změna. Pořad měl vysokou sledovanost. Nahradil jsem Poulíčka
a začaly chodit nepřátelské dopisy typu ,Vraťte nám Poulíčka‘ a jiné, mnohem silnějšího
kalibru. Byl jsem z toho docela rozhozený. Tak jsem požádal produkčního,
zda bychom mohli, když už na konci čteme hezké dopisy, číst i dopisy hnusné. A
najednou se ta lavina obrátila a začali psát lidé, ať si z toho nic
nedělám. Diváci své postoje přehodnotili, a současně jsme udrželi vysokou
sledovanost.
Jak je to s útěky moderátorů z rautů, které následují po společenských
akcích, jež moderovali?
To právě není o tom, že moderátor uteče,
ale že se vzdálí. Osobně jsme to takhle měl od začátku a je to pro mě
v podstatě pravidlo.
Dostáváte se tam do role, která vám už tolik nesedí?
Pořadatel mě vždycky pozve, což svým
způsobem představuje i jakousi satisfakci za to, že jsem do té chvíle pracoval,
a nyní bych měl sejít mezi lidi, kteří jsou jeho hosty. Stále si ovšem myslím,
že nejsem na stejné lodi s lidmi, kteří se přišli bavit. Na mně se
podepisují faktory jako je únava a pak, já ty lidi ani neznám, a pohybovat se mezi
nimi a uzobávat z rautového talíře, to už mi nesedí. Nevychutnám si to a
přijde mi neprofesionální, jíst a pít na rautu před lidmi, kteří jsou mými
klienty, a proto se raději vzdálím.
Jste v trávení času s přáteli raději konzervativnější?
Jsem, a je o mně také známé, že
slíbím, potvrdím a pak to zruším, protože jsem ve své podstatě líný někam
chodit. Raději si přátele zvu domů.
Čím to je, že si domov tolik užíváte?
Každý den, i když nepracuji,
vstávám reálně kolem šesté hodiny, někdy i dříve.
Tak si ten den relativně
natáhnu, protože v poměru k pracovnímu vytížení trávím doma zlomek
času. Proto jsem doma velmi rád a užívám si to.
Děkuji za rozhovor.
Produkce a text: Michaela Lejsková
Foto: Pavol Bigoš www.bigi.sk
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
Partneři produkce:
Idolo Fashion www.idolofashion.cz
Klenoty František Hanák www.hanak-brno.cz
Optika Waska www.waska.cz
Zapakatel www.zapakatel.cz
Restaurace Borgo Agnese www.borgoagnese.cz