Jaroslav Mejta, majitel krejčovství Mejta Zlín je člověk políbený divadelním prostředím, kulturou a také milovník výtvarného umění. Svůj profesní život zasvětil šití obleků na míru a dal tomuto oboru nesmírný punc tím, jak dokonale jsou obleky z jeho dílny vypracované. V čem spočívá kouzlo na míru šitého obleku? Pánové znalí oboru vědí, proč si nechávají šít u
svého dvorního krejčího a před konfekcí dávají přednost tzv. „měřence„. V případě Jaroslava Mejty jde přímo o vizionáře
v oblasti pánské módní tvorby! Fotografie pro náš rozhovor zhotovil Robert
Vano v prostředí pražské restaurace Zlatý had.
Oblečení
má podtrhnout, nebo zvýraznit. Ale mnozí lidé rádi šokují a provokují. Jak to
vnímáte vy?
To záleží na každém
jednotlivci. Je dobře, že žijeme ve společnosti, která je tolerantní a umožňuje
každému projevit se podle vlastního uvážení. Ale i tady platí určitá nepsaná
pravidla o tom, co je estetické a vhodné pro tu kterou příležitost. Záleží na
každém, jak se k věci postaví. Určitá kulturnost v oblékání, chování,
jednání, dodržování určitého kodexu slušnosti a pravidel signalizuje okolí náš
postoj a postavení ve společnosti víc, než si kolikrát myslíme.
V jakém
směru narážíte na problematická místa v oblasti komunikace
s klientem?
Mojí prioritou je
splnit klientovy požadavky a proto se musíme sejít v takovém bodě, ve
kterém si porozumíme. Ale s tím může být někdy potíž, když se klient neumí
správně vyjádřit. Třeba přiléhavé… Co to je přiléhavé? Pro každého je to něco
jiného. Takže pokud je něco problematické, tak to hlavně bývá vyjádření
klientovy představy.
Jaký
na vzájemné porozumění máte recept?
Neustále se
v průběhu zkoušek ujišťuji, že si opravdu rozumíme a že tvoříme oděv podle
představ zákazníka. Protože pokud zhotovíme něco, s čím je klient
nespokojen, dostaneme se do situace, kdy není jeho představa realizována tak,
jak by chtěl. Nikdy nemůžeme vycházet z vlastních domněnek či předpokladů.
Vnímáte
ve své firmě nějaké problémy se zaměstnanci?
Na své zaměstnance si
v posledních letech nemohu stěžovat, je to týmová práce a všichni ve firmě
se maximálně snaží odvést svoji práci v maximální kvalitě. Nebylo to tak vždycky,
ale filozofii firmy – spokojený zákazník – vnímají moji zaměstnanci jako svoji
prioritu.
Utužily
se v souvislosti s finanční krizí ve vaší firmě pracovní vztahy?
V průběhu „krize“
byla reakce zákazníků v zadávání objednávek o poznání opatrnější.
Vyžadovalo to větší péči o klienta, maximální zkvalitnění práce, služeb a
přístupu. Všichni ve firmě jsme věděli, že jenom touto cestou můžeme vzniklou
situaci překonat. Myslím, že se nám to podařilo a jsem svým způsobem rád, že
nás to donutilo využít všech rezerv, které jsme ještě měli. V době
konjunktury není žádný problém podnikat, ale v době krize obstojí jen
silné firmy.
Kdybyste
za dobu, kterou podnikáte, hodnotil změny – jakými výraznými změnami vaše
podnikání procházelo?
Velkými. Hlavně je to
zkvalitnění práce, individuální přístup, využívání nových technologií,
materiálů, zpracování výrobku tak, aby již na první pohled měl klient pocit, že
tento jeho oděv je výjimečný, vytvořený jen pro něj, podtrhující a zdůrazňující
jeho osobnost. Začátky byly hodně složité, nejen co se týká technologického vybavení,
ale hlavně v přístupu zaměstnanců. Tento obor byl v našich podmínkách
hodně podceňován. Najít a vybrat kvalitní tým lidí byl téměř nadlidský úkol.
Kvalitní řemeslník, který je samostatný a dobře zvládne danou práci, je téměř
k nezaplacení – toto je platné pro každou profesi.
Jak
je to vlastně s historií a současností zakázkového krejčovství?
Zakázkové krejčovství
bylo vždy prestižní záležitostí. Lišilo se jen kvalitou odvedené práce.
Dřívější móda a styl odívání byly sice konzervativní, neměnily se tak často
módní trendy a styly. Obleky byly standardní součástí pánského šatníku pro
všechny možné příležitosti – od společenských obleků po obleky vycházkové,
lovecké, sportovní, speciální… Vždyť ještě na začátku 19. století se většina
sportů jako jezdectví, golf či lyžování provozovala v oděvech
vycházejících z klasického obleku, jen mírně upraveného k dané
situaci. I dělnické profese vykonávaly svoji pracovní činnost v saku a
kalhotách.
To
ovšem dnes už neplatí a oblek je vnímán ze zcela jiného úhlu pohledu. Jak byste
kategorizoval oblek současnosti?
V současné době je
móda mnohem volnější, více specializovaná na danou profesi a účel. Klasický oblek
se stává více prestižnější a noblesnější záležitostí. Je nenahraditelný v určité
společenské a profesní oblasti. Je důležitým znakem kulturní vzdělanosti a
konkrétní určité situace. Tak, jako se již dnes neprovozují sporty
v oblecích, tak je zcela nemístné přijít na společenskou akci ve
sportovním oděvu. Vypovídá to o kulturní inteligenci daného jedince. Masová
produkce konfekčních obleků všech cenových hladin a značek je také jednou
z variant, jak tuto situaci řešit. Oblek šitý individuálně na míru a přání
zákazníka vždy zůstane prestižním a luxusním prvkem garderoby a je nezaměnitelný
s jakoukoliv konfekcí.
Pozná
se na obleku, z jakého období je?
Ano, zcela jednoduše!
Přestože pánská móda se nemění tak často jako móda dámská, vždy lze poznat, že
je kravata či oblek mimo trend. Pozná se to podle fazony, vypracování, tvaru v ramenou.
I když má oblek módní vzor, tak střih vždy prozradí vše. Dvouřadové obleky se
nosily v devadesátých letech, pak se šily obleky na čtyři knoflíky a
uzavřené vesty, všechno sladěné v jednom tónu. V současné době je
silueta hodně vyštíhlená a zkrácená – působí mnohem mladistvěji a svěže,
neformálně a uvolněně.
Je
možné předvídat, jaké přijdou trendy?
V drobnostech
snad, ale jinak se jedná o velkou marketingovou strategii. Společnost osloví
nějaký prvek, silueta, film, zpěvák… něco na ni udělá dojem, dokáže si ji
získat svojí image či praktičností, odlišností. Nic nemá rozumné zdůvodnění.
Všechno se vyvíjí dle nálady, atmosféry a společnosti.
Když
se muž obléká, chce svým stylem něco vyjádřit. Co zpravidla bývá základem?
Muži chtějí podtrhnout,
kým jsou, zapůsobit v tom smyslu na své okolí a mnohdy chtějí i právě
oblečením změnit svou image v očích druhých – příslušnost k určité
skupině. Nebo právě naopak. Nedávno jsem viděl muže, který vlastnil nové Porsche
a vzhledem k ceně vozu usuzuji, že si jistě mohl dovolit i lépe se obléknout.
Přesto měl na sobě kraťasy a tričko z tržnice, věci, které nosím na
zahradu. A proč o tom mluvím? Bylo to neadekvátní. Tento muž také projevoval
něco, čím chtěl upozornit a současně to nebylo adekvátní situaci a zcela jistě ani
jeho postavení.
Osobně
jsem zažila situaci, kdy jsem šla do divadla s mužem oblečeným v džínách.
Jeho reakce na moji námitku, proč si obléká do divadla džíny byla, že je
může mít, protože byly velice drahé!
To měl možná pravdu,
ale cena neovlivňuje to, že džíny zůstávají stále džínami, přestože stály X
tisíc korun. Do divadla jsou nevhodné a zavádění volnočasové módy do těchto
kulturních prostor mi nepřijde ani nadčasové, ani trendy, ani ničím praktické
či zajímavé. Podle toho, co si lidé oblečou na sebe, projevují, jakou váhu přisuzují
konkrétní situaci či společenské události. Každá situace vyžaduje přiměřené
oblečení.
V takovém
případě se asi také pozastavujete nad tím, když v zimě potkáváte ve městě lidi
oblečené do lyžařských bund.
Být free za každou cenu,
je určitý způsob buranství. Kdybych přišel na lyžařský svah v obleku,
budou si lyžaři ťukat na čelo, proč nemám oblečení vhodné na hory.
Proč
myslíte, že někteří muži neradi nosí obleky?
Obecně se na tom podepsala
konfekce, styl prodeje a absence estetického cítění. Masovost konfekce přináší
nutnost obléci co největší skupinu zákazníků. Podle zprůměrovaného
reprezentativního vzorku populace se zhotovily konfekční obleky, které
samozřejmě nemohly splnit očekávané nároky. Muži přistupují k nákupu
oblečení naprosto odlišně od žen. Při nákupu nejsou tak informovaní a nároční –
ke své škodě. Nevědí, že oblek má zcela jiné specifikace, parametry a nároky
než sportovní bunda, džíny či mikina. Většinou nemají trpělivost je zkoušet a
vybírat tak, jako to dělají ženy. Pod určitým tlakem něco zakoupí, dost často
naprosto nevhodný oblek, který má dlouhé rukávy, je volný přes záda i
v pase. Nedivím se, že jej nosí neradi, necítí se v něm příjemně,
když jim postavu spíše deformuje.
Soudíte,
že se na této problematice podepisují i prodavačky?
Nekvalifikované prodavačky
jsou pod tlakem, většinou jsou nuceny prodat cokoliv. A z velké většiny
ani nevědí, co prodávají, neznají materiál, číslování, typ postavy… ale snaží
se zákazníka přesvědčit, že mu oblek sedí. A naopak muži jsou přesvědčeni, že
rozumějí úplně všemu, nenechají si poradit, podle nich móda a nakupování oděvů
přece nevyžadují žádné znalosti a informace. Pak z toho vzniká problém,
který vidíme denně okolo sebe na ulici, ale i mezi představiteli kultury a
vrcholné politiky.
Muži
si neumí vybrat?
Ale umí, jen se bojí
být trochu výjimeční a elegantní. Je tady naprostá absence estetiky a vkusu.
Toto se vstřebává už v raném mládí a dětství. Od děvčat se jaksi
automaticky očekává, že se budou strojit a hezky vypadat. Na muže nikdo takové
nároky neklade, ale všichni přece chtějí vypadat hezky, přitažlivě a dobře. Je
naprosto nelogické, aby třicetiletého muže doprovázela na nákup oblečení
maminka a stále za něj rozhodovala, co si má koupit, upravovala mu košili
v kalhotách a zavazovala mu boty. Na to je kvalifikovaný personál.
Jak
je to ve vašem oboru se získáváním státních zakázek?
V tomto moc
zkušeností nemám, ačkoliv jsem byl v několika tendrech. Je to určitě dobrý business,
ale pro nás je prioritou individuální zákazník a maximální péče o něj.
Všimla
jsem si, že poslední knoflíček přišíváte červenou nití. Je v tom nějaký záměr?
To nebylo prvoplánové.
Napadlo mě to samovolně, že bych měl obleky nějak označit, zanechat na nich
svůj rukopis ještě nějak jinak. A pak mě napadla ta červená nit, což nakonec
působí i velmi elegantně a nápaditě, ujalo se to, a tak jsem u toho zůstal. Je
to můj rukopis.
Děkuji
za rozhovor.
Text
a produkce: Michaela Lejsková
Foto:
Robert Vano www.robertvano.cz a archiv firmy Mejta Zlín
Jaroslav
Mejta – majitel firmy Mejta Zlín www.mejta.cz
Foceno
v restauraci Zlatý had www.zlatyhad.cz
Publisher: Profesní magazín Best of
