Ve světě profesionální fotografie, v
němž střídá mnoho žánrů, pracuje již přes deset let. Na jeho snímcích se
objevují celebrity z oblasti filmu a divadla, hudby a rovněž i modelingu. Spolupracuje
především s Agátou Hanychovou, Monikou Absolonovou a Gábinou Partyšovou.
Úspěšně komerčně se prosadil při focení kalendářů pro zahraniční i české
korporace. Osobitou vizitkou jeho tvorby jsou i kalendáře na klíč pro
jednotlivé zájemce. Ve fotografickém ateliéru nedaleko Karlova mostu v Praze
vznikají portrétní snímky, kterým nechybí autenticita s elegancí.
foto: Lenka Hatašová
Měl jste ve svém rodě předky, kterým by
fotografie učarovala?
I když mám velmi početnou rodinu, nikdo se
profesně fotografování nevěnoval. Můj táta nás ale od malička fotil při každé
příležitosti a měl tři až čtyři fotoaparáty. Už jako malého kluka mě strašně
bavilo promítání diapozitivů po návratu z dovolených.
S jakou značkou fotoaparátu jste začínal?
Vzpomínám si, že starší generace vyrostla na fotoaparátech značky Zenit či
Praktica, a kdo měl v osmdesátých letech minulého století zrcadlovku Yashicu,
byl už pan fotograf.
Otec měl dva Zenity a Voigtlander na formát 6 × 9,
které zdědil po svém tátovi. Můj první kontakt byl s fotoaparátem Zenit 11,
který tenkrát patřil mému staršímu bratrovi. Tehdy mi bylo sedmnáct let.
foto: Lenka Hatašová
Byl jste dítětem štěstěny?
Na to se velmi nesnadno odpovídá.
Štěstí však musíte jít vždycky naproti.
Věnujete každé fotografii mnoho času, nebo
pořizujete snímky rychle a snadno?
Záleží na situaci a na zakázce. Podstatný rozdíl
je také mezi reportážní a portrétní fotografií.
Kdo z českých či světových fotografů vás nejvíce
ovlivnil?
První fotografickou knížku, kterou jsem si
koupil, byla knížka Divadlo života od
Jana Saudka a pak kniha 150 let
fotografie, kde mě uchvátili fotografové jako Richard Avedon a Helmut
Newton.
foto: Lenka Hatašová
Mohl byste připomenout svá nejdůležitější
fotografická díla a počiny?
Nerozlišuji, která fotografická díla a počiny
jsou nejpodstatnější. Mám svou práci rád a proto je pro mě každé fotografování
v té chvíli nejdůležitější.
Existují pro fotografa nějaká tabu, nebo je dovoleno
zvěčnit vše a záleží jen na morálním úhlu pohledu a posouzení?
Pro mě určitě při práci tabu existuje. Zakládám
si na tom, aby mé fotografie nepůsobily lacině a vulgárně. Focení je pro mě
umění, proto bych si přál, aby každá má fotka žila svým způsobem jako umělecké
dílo.
Připravujete výhledově výstavu svých
prací?
Vize ani tvůrčí plány se nemají
předem prozrazovat.
foto: Lenka Hatašová
Kdyby se objevil zájemce, který by
chtěl jít ve vašich stopách, poradil byste mu, čeho by se měl vyvarovat a o co
nejvíce usilovat?
Radit je velmi těžké. Říká se, že
každá cesta vpřed je i cestou omylů. Ty nesprávné se musí co nejrychleji
opustit. Ne každý to však rozpozná.
Kam spěje současná fotografie?
Vše se urychluje digitální technikou. Například
na mistrovství světa v hokeji je minutu po střelení gólu v agentuře
čtyřicet různých fotografií onoho gólu. Já budoucnost fotografie stále vidím
v zachycení kouzla okamžiku a nálady vytvořené výtvarnými prvky, které
fotografie nabízí.
foto: Lenka Hatašová
Spolupracujete s ostatními kolegy, nebo je každý
fotograf spíše solitér?
Mezi uznávanými kolegy mám spoustu přátel,
kterých si vážím. Při focení větších zakázek, na kterých spolupracuje tým
složený z vizážistů, stylistů, producentů, produkčních, asistentů atd.,
samozřejmě přivítám spolupráci kolegů ve formě konzultace. V podstatě jsem
ale spíše solitér.
Co byste řekl o nedávno zemřelém fotografu Janu Reichovi, jenž
fotil nejenom portréty, ale i českou krajinu a mizející Prahu na téměř
archaické deskové přístroje?
Honza Reich se zapsal zcela zásadně do dějin české fotografie.
Jeho snímky české krajiny v kotlině Českého Meránu či portréty návštěvníků
vesnických lokálů se staly pojmem. Jeho fotografie, na níž jsou zachyceni staří
štamgasti u výčepu v oblacích cigaretového kouře, obletěla celý svět.
Jaký byl váš minulý rok za hledáčkem fotoaparátu?
Naštěstí plný krásné práce, která mě naplňuje.
Fotil jsem pět kalendářů. Jeden z nich se fotil například na exotickém
ostrově Bali. Příprava tohoto kalendáře trvala dva měsíce a výsledek stál za
to. Kromě toho jsem fotil mnoho zajímavých a známých osobností.
foto: Lenka Hatašová
Nemohu nepoložit otázku: Jaké je na
Bali světlo?
Světlo u tropického moře je ostré,
silné. Má v sobě jakýsi genius loci jižních zemí. Je krásné s ním pracovat,
trpělivě vyčkávat na ten jediný správný okamžik, v němž je zachyceno vše
podstatné.
Rád bych se zeptal, na čem v posledních týdnech
pracujete, není-li to tajemstvím?
Připravuji opět několik kalendářů. Momentálně
dokončujeme práci na kalendářích pro firmy Simix a Replay.
Kolik k dnešnímu
dni vlastníte fotografických přístrojů, kolik jste za svůj život asi učinil
snímků?
Z malých formátů momentálně už používám jen
digitální přístroje značky Leica a Canon. Z větších formátů fotím na Hasselblat.
Jinak mám doma mnoho fotoaparátů na klasické filmy. Všechny své fotoaparáty si
nechávám. Nikdy bych je neprodal. Kolik jsem učinil snímků? To jsem opravdu
nikdy nepočítal. Asi bych se ke konkrétnímu číslu ani nikdy nedostal. (smích)
foto: Lenka Hatašová
Přibližte prosím, jak vypadá váš běžný pracovní
den?
Každý můj pracovní den je na sto procent jiný. To
vám můžu povědět s jistotou. Má práce je pestrá, různorodá a skládá se
z příprav, schůzek, obchůzek, stylingu, samotného focení, schvalování,
retuší, slavnostní, křtů, mediálních a společenských akcí. Každý den je dlouhý.
foto: Lenka Hatašová
Jistě zcela zřetelně poznáte, kdy se světlo láme
a kdy nastává pro zachycení jakékoliv skutečnosti či obrazu nejpříhodnější
okamžik.
Například při focení u moře se ví, že nejlepší
světlo je brzy ráno a v podvečer, ale samozřejmě si většinu fotografií
dosvětluji pomocí zábleskových světel sám.
Je možné foťák pověsit na hřebík, nebo je to váš
celoživotní úděl a láska?
O takových věcech moc nepřemýšlím. Mám to štěstí,
že má práce je mým životem a láskou. Proto tedy foťák pověsit na hřebík
rozhodně nehodlám, ale někdy si rád od fotografování odpočinu. Jakmile jedu na
relaxační dovolenou, k moři si foťák neberu, což mi někdy moje přítelkyně
vyčítá – prý kovářova kobyla chodí bosa. Ale já jí to vynahradím jindy.
Slibuji.
foto: Lenka Hatašová
Stalo se vám někdy, že jste během
fotografování zažil nějakou situaci, kterou nelze ani vymyslet?
Neustále jsem překvapován. A v tom je
i krása fotografie, úchvatná, neopakovatelná.
Existuje na
světě nějaký kout, o němž by se dalo říci, že je pro oko objektivu zemí
zaslíbenou?
Pro mě, co je dál, je víc. Chtěl bych ještě
poznat Nový Zéland, francouzskou Polynésii, ale fotograficky je pro mě
nejoblíbenější i nejpřitažlivější jižní Toskánsko.
Děkuji za rozhovor.
Text: Vladimír Stibor
Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com
Oficiální stránky Jaroslava Urbana www.urban-jaroslav.cz
Vytvořeno ve spolupráci:
Designhotel
Elephant Prague www.hotel-elephant.cz
Grandior Hotel
Prague www.hotel-grandior.cz
LE Hotels Group www.le-hotels.cz
Korektura
textu: Vladana Hallová
Produkce:
Michaela Lejsková
Publisher:
Profesní magazín Best of www.ibestof.cz
Jaroslav Urban s partnerkou Mrtinou Jandovu, foto: Lenka Hatašová