Archiv pro měsíc: Prosinec 2018

Zakladatel inovátorské firmy Direct People, který věří, že zdravé podnikání vždy mění svět k lepšímu. Direct People tvoří svým klientům nové zdroje příjmu objevováním a realizací inovativních produktů a služeb – od roku 2012 mnoho desítek projektů pro řadu vedoucích bank, pojišťoven, IT a technologických firem. Porotce a mentor Social Impact Awards, mentor inkubátoru StartUpYard.

 

Na základě čeho se profilovalo vaše profesní zaměření v počátcích?

Co si pamatuji, tak jsem chtěl být někde ředitelem. (úsměv) Ale největší vliv na mě měla řada let při hledání přidané hodnoty IT pro velké firmy. Mnoho let jsem si lámal hlavu, proč se původní dobré záměry jen málokdy dařilo dovést k výsledkům – a to postupně vedlo k tomu, že jsem objevil metodiky pro vývoj úspěšných produktů a služeb, původem ze startupového prostředí Silicon Valley.

 

Zvolil jste si obor, ve kterém je neustálý osobnostní a profesní rozvoj nezbytný…

Obor inovací vypadá, že to vyžaduje, ale paradoxně nejde tolik o sledování nejnovějších technologií, ale mnohem víc o inovace jako řemeslo. Jeho principy jsou dlouhodobě neměnné (byť se leccos zrychluje) a prostě pár let trvá, než je člověk na určité úrovni zvládne. Druhé, snad ještě složitější téma je, že kolem tohoto řemesla budujeme firmu – a ta je vždy odrazem myšlení svých majitelů a zejména limitů tohoto myšlení. Je to často upřímné a tvrdé zrcadlo … a přesto občas zjistím, že jsem zpětnou vazbu ignoroval ke své škodě dlouhé roky. Umět zpětnou vazbu přečíst, i když je nepříjemná, pochopit, a sebrat sílu ke změně, je nejlepší škola osobnostního rozvoje, kterou asi není možné nikdy absolvovat.

Jakým způsobem si tyto dva „směry“ udržujete?

Samozřejmě leccos čtu, snažím se potkávat s inspirujícími lidmi a vycházet z komfortní zóny jak v práci, tak ve volném čase. Nicméně za nejdůležitější považuji věnovat pozornost zpětné vazbě od klientů, zaměstnanců, vnímat situace projektů a firmy a pak zapojit kritické myšlení při interpretaci. Na vlastních chybách se člověk naučí nejvíc…

 

Co patří k prvotním informacím, které potřebujete o klientovi vědět, abyste pro něj mohli připravit portfolio s nabídkou?

Inovace tu jsou proto, aby firmu posouvaly a měnily. Proto je potřeba mít vyjasněné a sladěné zásadní otázky na úrovni top managementu nebo i vlastníků. Je jich celá řada a v každé firmě mohou být jiné, ale ty hlavní bývají například: Proč chcete inovovat? Co od toho očekáváte a v jakém časovém horizontu? Jak to souvisí se zadáním od vlastníka? Jak důležité jsou složky inkrementálních inovací, evolučních a revolučních, ve vašem konkurenčním prostředí? Jak poznáme, že jsme úspěšní, až něco přivedeme na trh – v penězích, spokojenosti, v množství zákazníků, či jinak?

Kdo bývá obvykle váš klient a čím je spolupráce podmíněna?

Často jsou to lidé a firmy, kteří mají inovace ve své DNA a chtějí být ještě lepší – například 3M, Air Bank, IBM nebo LMC/jobs.cz. Dále pak řada středních a velkých firem, které se prostě chtějí zlepšit, protože v současném prostředí vidí ohrožení, nebo příležitosti. Začínáme pracovat v oblasti komercializace vědy a zkoušíme různé způsoby spolupráce se startupy. No a pak děláme hodně práce pro korporace – například E.ON, Česká spořitelna, Komerční banka, T-Mobile, DencoHappel, ČSOB Pojišťovna a řada dalších.

 

Jakým způsobem můžete být přínosem pro třeba docela malou firmu o počtu 10–30 zaměstnanců? Čím se liší servis od velkých firem?

S menšími firmami systematicky pracujeme, jen pokud míří k velkému růstovému potenciálu, ideálně mezinárodnímu. Přivést na trh nový produkt nebo službu vyžaduje dost práce a investic, a pokud se nerozhodneme s klientem investovat my (jak se nám občas děje), tak musí mít dostatek vlastních prostředků, nebo mít investora, ale to u malých firem nebývá příliš časté.

Jsou obory, do kterých si troufáte více anebo méně vstupovat svojí invencí?

Nejde tolik o invenci, jak o schopnost pracovat s potřebami, problémy a očekáváními zákazníků v jakémkoli oboru, protože všude jsou nespokojení zákazníci a firmy, které to nevidí. To je skutečný klíč k úspěšné inovaci. Opakovaně to vidíme ve všech oborech, kde jsme pracovali – od potravinářství, přes banky a pojišťovny až ke komercializaci umělé inteligence nebo laserové spektrografii. Ale nejblíže máme k financím, službám, digitálu a komercializaci technologií.

O jakých častých problematikách ve firmách byste se mohl zmínit a jak se k nim stavíte?

Nejčastější problém v souvislosti s inovacemi je přirozeně naivní pojetí inovací, kdy management chce prostě jen další dobrý nápad a ještě ze zkušenosti nevidí, že i když dobré nápady se občas objevují, tak postavit systém, který je generuje s určitou predikovatelností, je zcela jiná disciplína. Na druhé straně to valná většina manažerů nahlédne, zejména když se ohlédne do historie, a položí si otázku, kolik věcí, které firmu opravdu posunuly, přišly samospádem.

Jak dlouhou dobu obvykle pracujete s klientem, než najdete problém a jeho řešení?

První fáze obvykle trvá maximálně tři měsíce. Pak máme ponětí o problémech i možných řešeních a můžeme se bavit o tom, které věci pustíme do řízené realizační fáze.

 

Narážíte i na nějaké hodně neobvyklé situace?

Každý zákazník má své důvody, proč se mu inovace nedaří podle představ, ale velké spektrum témat se opakuje. Na neobvyklé situace si příliš nevzpomínám.

 

Jakým způsobem se o vás klient může dozvědět a co by o vašich službách mělo být známo dle vašich ideálních představ?

Hodně klientů přichází na doporučení od našich stávajících nebo bývalých klientů, kteří byli s naší prací spokojeni. To je myslím nejlepší marketing. Zároveň jsme velmi aktivní účastníci nejrůznějších konferencí a seminářů, které se tématům spojených s inovacemi věnují. Leccos se dá o nás zjistit z našich webových stránek www.directpeople.cz, o metodice píšeme na našem blogu, aktuality často komunikujeme přes náš Facebook. A co by o nás mělo být známo? Že pokud potřebujete nové produkty nebo služby či redesign stávajících, je fajn najmout si lidi, kteří to již řadu let mají jako své řemeslo a mají za sebou řadu opravdu úspěšných inovací. (úsměv)

Podporujete inovativní projekty. Co podle vás patří k postupným krokům jak dosáhnout úspěšné realizace?

Mít jasno v tom, proč chci inovovat a jak to souvisí s core businessem firmy. Najít správné lidi, kteří už něco nového přiváděli na svět a zajistit správnou organizaci, aby nedocházelo ke kapacitním a prioritizačním konfliktům, protože platí, že čím agresivnější inovaci děláte, tím spíše potřebujete tým s dedikovanou kapacitou a jediným zájmem – dostat inovaci úspěšně na trh. Dát čas a finance, ale nastavit agilní rámec řízení. Vždy pracovat s portfoliem inovací, nikoli s jedním projektem. Rychle a včas zastavovat projekty, které nemají dostatečný potenciál.

 

Platí vždy pravidlo, že bez kapitálu to nejde? Setkal jste se s projektem, který měl velký potenciál a to i s minimem investic?

Ano, ale jsou to spíše výjimky. S nedostatkem kapitálu to často nějak jde, ale projekty pak mají málo agresivní nástup na trh, to může podrývat motivaci členů týmu a vést k negativní spirále.

 

Jaké jsou u nás aktuálně možnosti pro inovátory, kde se mohou uplatnit a jak je jim trh otevřený?

Nikdy nebyla lepší doba – je tu kapitál, inkubátory, podpora od státu, veliká pozornost majitelů a managementu firem. Kdo chce něco dělat, cestu k financím najde i dnes.

 

Jak vnímáte příležitosti tvoření networkingu? V jakém případě může být networking ztrátou času?

Může, ale po zkušenostech se řídím pravidlem, že v zásadě žádná pozvánka se neodmítá. (úsměv)

Jaký máte recept na to, jak být efektivnější?

Nevím, jestli v tom můžu být zrovna vzorem, pořád je to pro mě téma … Ale myslím, že efektivita přichází především z jasnosti životního a profesního záměru a schopnosti vidět, jaké kroky mě tam dovedou. Nenechat se svádět jinými úkoly, ať si s sebou nesou jakýkoli emoční náboj.

 

Čím si vyvažujete vlastní profesní život?

Mám to štěstí, že ho až tolik vyvažovat nepotřebuji, protože jdu po cestě, kterou jsem si vybral. Ale když už je i toho moc, tak relaxuji s blízkými, na vodě, s knížkami, sportem. Čím jsem starší, tím víc oceňuji jednoduché věci.

 

Jak podle vás optimálně zacházet s ambicemi a touhou po úspěchu?

Ambice a touha po úspěchu jsou signálem něčeho důležitého, co se v nás děje. Je fajn pochopit, co to je konkrétně v mém případě a proč to se mnou tak hýbe. Pochopit různé cesty, které mi pomohou ambice a úspěch naplnit a kterou z nich je nejmoudřejší se vydat. Není špatné diskutovat o tom s lidmi, kterým je možné věřit, málokdo dokážeme být v takových analýzách sama sebe objektivní. A když už začíná být jasněji proč a co dělat, pak je největší umění vyvážit flexibilitu a vytrvalost, abychom zbytečně neběhali hlavou proti zdi, nebo to nevzdali ve chvíli, kdy by k úspěchu chyběl jen poslední krůček.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oficiální web Direct People www.directpeople.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

V roce 2010 založila Simona Kijonková firmu Zásilkovna, která nabízí komplexní logistické služby pro internetové obchody. Provozuje přes 2 tisíce výdejních míst pro osobní odběr, kde si již druhý den může zákazník své zboží vyzvednout. Zajišťuje přepravu do 11 zemí Evropy a chystá se na další. Začínala sama, později s několika pomocníky, zpočátku rozváželi zboží metrem v igelitových taškách… Dnes má její firma více než 500 zaměstnanců, spolupracuje s 20 tisíci e-shopy, denně vybaví až 85 tisíc zásilek. Simona Kijonková získala v roce 2017 titul EY Podnikatel roku 2017 hlavního města Praha.

Kdy jste se rozhodla stát se podnikatelkou?

O podnikání jsem snila odmalička. Neměla jsem úplně jednoduché dětství, často jsem přemýšlela o tom, co mohu udělat pro to, abych se měla lépe, a byla jsem odhodlaná jít za svým cílem. Velmi záhy jsem si při studiu začala přivydělávat na různých brigádách, vyzkoušela jsem si nejrůznější pozice. Těšila jsem se, že jednou budu vymýšlet a řídit vlastní projekty.

Co jste studovala?

Rozhodla jsem se pro cestovní ruch a jazyky. Pocházím z Karlových Varů a věděla jsem, že v tomto oboru by se dalo podnikat. Vystudovala jsem dvě vysoké školy a zároveň pracovala, abych si uhradila náklady na studium. S příchodem do Prahy jsem začala spolupracovat s čím dál většími firmami, měla jsem možnost pozorovat, jak fungují, jak se řídí velká společnost, vyzkoušela jsem si v praxi své schopnosti. Od mytí nádobí jsem to dotáhla až na marketingovou ředitelku. Byla to skvělá „škola života“.

Je praxe důležitější než studia?

Důležité je oboje. Díky škole jsem se naučila nacházet a zpracovávat informace a na jejich základě se rozhodovat, naučila jsem se, co je třeba k řízení firmy, získala jsem znalosti práce s počítačem. Díky praxi se umím poprat s problémy, které přicházejí, dokážu si srovnat, které úkoly jsou důležité a které méně. Každému bych ale poradila, pokud má nějaký výborný podnikatelský nápad, ať na nic nečeká a jde do toho. Já ho tenkrát ještě neměla…

Jaké byly vaše podnikatelské začátky?

Bylo mi třicet, měla jsem našetřené úspory a měla jsem pocit, že přišel ten „správný čas“. S kolegyní jsme se rozhodly pro obor marketingu a médií, se kterým jsme měly nějaké zkušenosti. Založily jsme mediální agenturu, otevřely kanceláře, najaly tým. Počátky byly úžasné, získaly jsme velké klienty, vše se dařilo. Pak ale přišel velmi rychlý konec. Finanční krize způsobila, že firmy začaly šetřit, mnohé ukončily svou činnost, rušily s námi spolupráci.

To vás muselo srazit na kolena…

Všechno jsme prodaly, vyrovnaly dluhy. Já jsem ale životem zocelená, nevzdávám se. Vyšla jsem z té prohry posílená. Přestože jsem měla možnost vrátit se ke své původní profesi na pozici, kterou jsem zastávala předtím a pokračovat v celkem úspěšné kariéře, rozhodla jsem se zkusit podnikání znovu, nechtěla jsem svůj sen opustit. Zavřela jsem se na pět dní do tmy – naprostého ticha a klidu jen s vlastními myšlenkami, analyzovala své chyby, přemýšlela, co dál.

Co jste vymyslela?

Jako svého koníčka jsem amatérsky zkoušela programovat, napadlo mě, že to by mohla být má cesta. Byla jsem odhodlaná se vše potřebné doučit, měla jsem opravdu silnou vůli. Založila jsem IT firmu. Během tří let jsme s kolegy založili klientům stovky internetových obchodů, webových stránek. Uměla jsem obchodovat, nestyděla jsem se ptát na to, co jsem v oblasti IT neznala, postupně jsem získávala jistotu. Firma prosperovala, zákazníci si nás doporučovali navzájem, byznys skvěle rostl.

Přesto jste se rozhodla IT firmu opustit a založit Zásilkovnu…

Naslouchala jsem svým zákazníkům, internetové obchody si stěžovaly na nepružnost logistických služeb, na to, že technicky ani procesně pro ně není nic připraveno, přestože takových firem velmi rychle přibývá. A já jsem dostala nápad – nikdo to nedělá, udělám to já!!! Logistické služby, které e-shopy poptávaly, se pro mne staly výzvou. Byla jsem naivní a nevěděla, co mě čeká, naštěstí. Byly to hodiny a hodiny práce, nejistoty, rizika. Zásilkovnu jsem vymyslela v roce 2009, začínala jsem vlastně znovu od nuly. S naprogramováním softwaru mi pomohli kolegové, kteří zůstali v IT firmě, vymyslela jsem název, logo, zvolila červenou barvu jako energii, jako ženu…

Jméno Zásilkovna je ryze české, nepřemýšlela jste tenkrát, že proniknete i do zahraničí?

Od počátku jsem chtěla postavit mezinárodní projekt, dnes musím říct, že se můj sen splnil. Řídím mezinárodní firmu v 11 státech, zanedlouho plánujeme být po celé Evropě. Jméno jsem vymýšlela tak, abych něco přinesla lokálním zákazníkům, aby se s ním dokázali ztotožnit a měli naši značku rádi. I to se povedlo – dnes jsme podle Hospodářských novin druhou nejoblíbenější značkou logistické firmy.

Co všechno jste zpočátku musela ve firmě dělat?

Všechno. Začátky byly velmi těžké. Byla jsem na všechno sama, takže jsem obsluhovala telefon, fakturovala, rozesílala maily s nabídkami, vysvětlovala, programovala systém. Od rána do noci, denně 15 hodin i více, nedokázala jsem ani usnout. Bylo to neskutečně náročné, a přestože mě spousta lidí odrazovala, šla jsem za svým cílem jako buldok. Byla jsem těhotná, stále na cestách. Začala jsem hledat spolupracovníky, tenkrát jsem potkala svého prvního zaměstnance. Byl to student, který hledal brigádu. Dnes, po osmi letech, je jedním z manažerů firmy. Je to krásný příběh, ale ne vždy jsem měla na lidi štěstí. I z domova, s miminkem v ruce, jsem dál vedla obchodování, marketing, programovala…

Stalo se vám někdy, že jste rozhodla, přestože vám to kolegové rozmlouvali…

Občas se to stává, ale kolegové si zvykli a víc mi věří, protože mnohokrát, když mě všichni zrazovali a má rozhodnutí se jim zdála nereálná, nakonec zjistili, že to byla rozhodnutí, která vedla k úspěchu. Já už dnes vím, že když se chce, jde cokoliv… Neuměla jsem pořádně programovat, řídila jsem IT firmu, nevěděla jsem nic o logistice, vedu velmi úspěšnou logistickou firmu, i když to opravdu není jednoduchý byznys. Nejvíc překážek jsem zdolala na samém začátku, všichni mě přemlouvali, ať to vzdám, moje maminka i manžel o mě měli strach. Postavila jsem si ale hlavu a šla opravdu proti všem.

Jaká jste šéfka?

Velice ráda poslouchám názory druhých a svá rozhodnutí vždy dobře promýšlím. Myslím, že muži dělají rozhodnutí více radikální. Mou metodikou řízení firmy je obklopit se lidmi, kteří jsou většími odborníky než já. Jsem šéfkou, ale mám kolem sebe velmi schopné a zkušené kolegy, na které se mohu spolehnout, umějí se rychle a správně rozhodovat, zatímco já jsem více empatická. Je to podle mě ta nejlepší možná kombinace. Baví mě s nimi pracovat, těším se na jejich nápady, díky kterým naše firma vzkvétá. Společně vymýšlíme inovace, respektujeme se, každý z nás vnáší to nejlepší, co v něm je.

Kdy jste měla ze Zásilkovny poprvé radost?

Už po několika měsících mi začaly chodit děkovné dopisy, nepsali jednotlivci, přicházely desítky mailů od spokojených zákazníků. Hodně mě to v těžkých začátcích povzbudilo, potvrdilo se, že jsme to vymysleli správně, že naše práce má smysl. Psali, že konečně nemusejí stát ve frontách, jak je vše jednoduché, rychlé a levnější, a to bylo přesně to, čeho jsme chtěli dosáhnout. První tři roky jsme byli ve ztrátách, měli otlučené kanceláře, topili ve skladu přímotopem, ale věděli jsme, že naše firma má budoucnost.

Jak byste vaši firmu charakterizovala?

Zásilkovna je velká mezinárodní firma, ale rodinného typu. Vládne tu pohoda, a když se lidé cítí v práci dobře, je to vidět na výkonech. Každý má možnost rychlého pracovního postupu, na vyšší pozici se dostává přibližně za rok. Je to i tím, že firma rychle roste, letos o 80 %. Každý nový zaměstnanec projde všemi provozy, vyzkouší si být řidičem, pracovat v depu, ve skladu. Posíláme na toto „pracovní kolečko“ i manažery, často se vracejí s velmi dobrými nápady na různá vylepšení, která můžeme realizovat. Některé firmy rychle nabírají nové zaměstnance a rychle je zase vyhazují. U nás je to jinak – mým principem je metoda shnilých jablek, kterou jsem okoukala od své babičky. Takové shnilé jablko by mohlo rychle zničit celou úrodu, musí se okamžitě najít a rychle a nekompromisně oddělit.

Pomáháte i dalším podnikatelům…

Podařilo se mi vybudovat velkou firmu, proto se zase já snažím pomáhat druhým, především v rámci investic do start-upů. Ale protože řídím velké množství projektů, na další start-upy už nemám kapacitu. Spoluzaložila jsem například projekt Robeeto.com, kde mohou lidé najít, případně nabídnout potřebné služby, jako mentor a investor jsem i v několika dalších firmách. Velmi často dávám rozhovory, píšu články, vystupuji na přednáškách – snažím se předávat zkušenosti a povzbudit začátečníky, varovat je zároveň před chybami, kterých jsem se dopouštěla v počátcích .

Je ve vašem oboru něco „typicky českého“?

V oboru logistiky se i díky nám hodně rozmohla odběrní místa s osobním odběrem zboží, stala se fenoménem. Doručení zboží z e-shopu koncovým zákazníkům tímto způsobem je asi padesát procent. Dalším fenoménem u nás je dobírka, která na Západě od nás není zdaleka tolik využívaná. V Německu či Velké Británii není vůbec běžné platit v hotovosti. U nás to postupně také klesá, ale pomalu. Elektronické platby ještě nejsou tak běžné.

Chtěla byste se Zásilkovnou „proniknout“ i mimo Evropu?

Zvažuji indický a brazilský trh. Indie je nejrychleji rostoucí e-commerce trh na světě, je dobré přemýšlet o jeho napojení na EU. K tomu jsou potřebné důkladné znalosti místního prostředí. Je třeba prozkoumat a zanalyzovat dopravce, možnosti trhu, co se nejvíc prodává, najít možné partnery ke spolupráci.

Jaké novinky vaše firma chystá?

E-commerce trh velmi rychle roste, zatímco logistický trh má zatím své stropy, velcí hráči brzdí rozvoj. Přemýšlíme, jak trhu pomoci. Hodně investujeme, letos jsme otevřeli několik dep, chceme vybudovat automatické linky a výdejní boxy, abychom klientům pomohli. Inovace vymýšlím nejen já, ale dnes už i celá řada mých spolupracovníků.

Jaké největší štěstí v byznysu pociťujete?

Štěstí pociťuji z mé rodiny, z mých tří dětí. Myslím, že jsem víc maminka než podnikatelka, když obejmu své děti, je to nesmírný pocit štěstí. V byznysu cítím úspěch, hrdost a uspokojení, že jsme to dokázali. Z nuly na sto za osm let, takových příběhů mnoho není.

Jak se těšíte na E-commerce ples?

Těším se moc. Celá ta myšlenka E-commerce plesů vzešla ode mě. E-commerce trh se úspěšně rozrůstá, není téměř nikdo, kdo by nenakoupil, alespoň občas, on-line. Je to oblast, která si rozhodně zaslouží velkou pozornost médií, zákazníků, myslím, že i vlády. Akce tohoto typu, jako je E-commerce ples, krásně ukáže veřejnosti, že je to obor s obrovským potenciálem, velmi důležitý pro českou ekonomiku.

Jak nejraději odpočíváte?

Pro mne je odpočinkem čas strávený s mou rodinou, dětmi a manželem ve vířivce, na horách, na výletě. Čas si najdu, kdykoliv chci. Dnes už mohu plně důvěřovat svým kolegům. Zatímco já odpočívám a nabírám síly pro další úkoly, byznys běží bez problému dál.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Eva Procházková

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: archiv Simony Kijonkové

E-commerce ples

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz