Listopad 2018 – Profesní magazín

RNDr. Josef Šmarda – imunolog

Vědec a vizionář, který svůj profesní život zasvětil imunologii. Je zakladatelem aplikované imunologie, na svých přednáškách po celém světě nabádá k ochraně životního prostředí. Chovejme se v souladu s přírodou, to je to nejlepší, co můžeme pro své zdraví udělat, říká. Pomáhá pacientům, kteří si k němu najdou cestu, ale neléčí je. Jak sám zdůrazňuje, lidské tělo se dokáže vyléčit samo, pokud je každá z jeho buněk v rovnováze. Lidem se sníženou imunitou nabízí doktor Šmarda pomoc prostřednictvím imunologické balance. Jeho druhou velkou láskou je motorismus a automobilové závody. Jako jezdec vozů Porsche brněnské motoristické stáje Mičánek Motorsport dosáhl několika významných úspěchů. Jako vědec i jako závodník má jedinou strategii – uspět.

foto: Honza Kvarda

Před třemi lety jste oslavil 60. narozeniny, došlo tím ve vaší práci k nějaké změně?

Do své šedesátky jsem se snažil být velmi obezřetný ve svých výrocích. Měl jsem snahu uchylovat se k jemným terminologiím, různým „slovním únikům“ a diplomatickým odpovědím. To se změnilo. Rozhodl jsem se sdělovat pravdu „natvrdo“ – mluvit stručně, jasně, přímočaře. Říkat lidem i nepříjemné informace a nijak „nemlžit“. Co mi to přineslo? Úspěch, nárůst byznysu. Měl jsem k tomu přistoupit už daleko dříve.

Když jsme se domlouvali na našem setkání, chystal jste se zrovna na konferenci do Německa. Čeho se týkala?

Bývám zván na přednášky po celém světě, tato je v rámci konference EuroTier v Hannoveru, kde budu na pozvání švýcarské biologické firmy Hofmann přednášet, upozorňovat, nabádat, dokud mi síly stačí: Poslouchejme přírodu, ona je moudřejší než my. Jsem velmi často na cestách, na stole mi leží pozvánky do Thajska, Vietnamu… Mám pocit, že lidé mě chtějí poslouchat čím dál víc, ale stále je to málo. Sděluji ze stupínku jednoduchou pravdu – veškeré dění sleduje fyzikální a přírodní zákony, my jim musíme jen porozumět a řídit se jimi.

foto: Honza Kvarda

Které školy jste vystudoval?

Začnu Gymnáziem Josefa Kajetána Tyla. V době, kdy jsem studoval, to byla experimentální škola zaměřená na biologii, matematiku, chemii a také na sport. Studovalo zde mnoho budoucích vědců a zároveň úspěšných sportovců. Škola nám dala skvělý základ, naučili jsme se tomu nejdůležitějšímu – tahu na branku. Ve své práci se nezastavím, dokud nedám vítězný gól. A za to vděčím i své střední škole.

Kde jste pokračoval po maturitě?

Studia jsem zahájil na VUT v Brně, kde jsem vystudoval chemické inženýrství a získal v chemickém oboru fantastický základ. Z politických důvodů jsem se rozhodl pro emigraci do Kanady, kde jsem našel nový domov. I díky Tomáše Baťovi III., který žil v Ontariu a držel nade mnou ochrannou ruku, byla má studia v Kanadě plně akceptována, během roku jsem vykonal čtyři rozdílové zkoušky. Vystudoval jsem analytickou biochemii a stal se bakalářem vědy na univerzitě v Torontu.

Co předurčilo váš budoucí vědecký směr?

Po ukončení studia jsem odešel do průmyslu. Pracoval jsem pro největší kanadskou laboratoř C&G Laboratories Ltd. v Calgary, kde jsem po velmi krátké době začal zastávat funkci ředitele životního prostředí. Tady jsem dostal zadání vědecké práce „Jak těžký průmysl mění imunitní systém zvířat“. Výzkum se týkal nemocných telat v Calgary v Albertě. Dospěl jsem k závěru, že krávy kvůli průmyslovému zamoření krajiny předávají svým mláďatům pouze 50% imunitu a přemýšlel, co s tím. Na základě úspěchů s eliminací těchto deficitů u zvířat mě začali oslovovat farmáři, zda by podobné produkty nepomohly i jejich nemocným dětem…

foto: Honza Kvarda

A výsledek?

V listopadu 1983 jsem založil vlastní imunologickou laboratoř a na základě znalostí nedostatků v organismu nemocných začal povyšovat hladinu chybějících látek. Je to jednoduché a logické. Když nemáme dostatečný přísun určitých látek (např. selenu, zinku, mědi apod.), reakce, které mají v těle probíhat, nebudou probíhat dokonale a budeme nemocní. Dnes máme k dispozici 60 potravinových doplňků (s jinými firmami kolem dvou set), jimiž aplikovaná imunologie vytváří v těle rovnováhu a pomáhá.

Nikdy vás nenapadlo vystudovat medicínu, stát se lékařem?

Bránilo by to mému rozvoji, nemohl bych se plně věnovat své práci. Dostal bych se do područí zdravotních pojišťoven a to by mi svazovalo ruce. Považuji za velkou výhodu, že mohu volně pomáhat lidem bez hranic, podle svého nejlepšího svědomí.

V roce 2004 jste se z Kanady vrátil…

V Kanadě mám stále svůj dům, kde se v naprostém klidu a s možností stoprocentního soustředění věnuji vědecké práci. Stojí na skále, na samém okraji Tichého oceánu. Kanada mi dala mnohé. V začátcích mého podnikání se za mě plně postavila, člen parlamentu z mého regionu se snažil vyjednat mi ty nejlepší podmínky. Kanadě vděčím i za ohromné částky vydané na biotechnologii. Třebaže tam nemají zdaleka takové problémy s čistotou přírody, ochranu životního prostředí výrazně podporují. Vrátil jsem se, Česká republika je můj domov, rozhodl jsem se pracovat tady.

foto: Honza Kvarda

Kdo vyhledává vaši pomoc?

V Čechách mám tři laboratoře, hlavní centrum je v Novém Strašecí. Obracejí se na mě dospělí, ale i rodiče nemocných dětí. Odchylka od rovnováhy v imunitě předurčuje lidi k různým nemocem. Týká se např. autistických dětí, dětí z průmyslových krajů, v jejichž těle naměříme třeba jen třetinovou hodnotu pro život velmi důležitých prvků, například selenu. Půda je dnes v takovém stavu, že konzumujeme, aniž bychom to věděli, potraviny kontaminované a daleko méně účinné, než by měly být. Minerální látky proto nutně musíme doplňovat.

Snažíte se měnit pohled lékařů na fungování lidského těla?

Medicínu mohu pranýřovat za různé věci, přesto už dávno vím, že ji nedokážu změnit, musí se změnit zevnitř. Neustále poukazuji na to, že lepší je jednoduchá prevence než nákladná léčba následků či operační výkony. Nejsem vyslyšen. Chci lidem poradit, ne čekat, až vznikne problém, který se lékaři poté snaží složitě léčit. Edison kdysi řekl: Moderní lékař nás bude poučovat o tom, jak žít. A já se ptám: Kde jsou, ti moderní lékaři? Jistě to nejsou ti, kteří hlásají zdravý životní styl a přitom kouří, pijí alkoholické nápoje a jedí jitrnice či bůček.

foto: Honza Kvarda

Je o vaše služby zájem?

Pacienti se hlásí, měsíčně ale mohu přijmout nejvýše šest nových pacientů, více bych, vzhledem ke složitosti problémů většiny z nich, z časových důvodů nezvládl. Je to velmi komplexní a náročná péče, hodně individuální. Přicházejí autistické děti, nemocní se sníženou imunitou po onkologické léčbě. Je velmi alarmující, že již u malých dětí, které ke mně přicházejí, jsou patrné známky syndromu Parkinsonovy choroby či roztroušené sklerózy. Stále ale zdůrazňuji, že já je neléčím, stačí dostat organizmus do rovnovážného stavu a vyléčí se sám. Podrobnými laboratorními testy zjišťuji příčiny jejich problémů a věnuji se balancování jejich imunity. Zákon balance je ve vesmíru nejuniverzálnější zákon. Znepokojivá nerovnováha stopových a minerálních prvků v jejich tělech – hliníku, fluoru, selenu – způsobuje závažná onemocnění, ale lékaři nereagují…

Na co poukazují vaši odpůrci?

Trápí mě nezájem odborné veřejnosti. Své případy mám všechny podrobně zdokumentované, výsledky je možné porovnat s klasickou medicínou. Například spolek APLA, pomáhající lidem s autismem, tvrdí, že autismus léčit nelze. Jak to, že ne, když mně se to daří? Chci ukázat světu, že to jde, lékaře to bohužel nezajímá. Když to někdo bude chtít vědět, ať přijde a zeptá se. Za mě mluví má práce, mé výsledky.

Jak pracujete s nedůvěrou pacientů?

Musím se přiznat, že skeptické pacienty mám raději než ty nadšené. Skeptici, kteří chtějí znát, vysvětlit, ukázat průběžné výsledky testů, z nichž poznají pokrok v léčbě, bývají nejstálejšími a nejtrpělivějšími pacienty. Je to velmi individuální, ale u některých může léčba trvat i několik let.

foto: Honza Kvarda

Věda dnes vyžaduje mezinárodní spolupráci. S kým nejvíce spolupracujete?

U nás máme velmi mnoho výborných laboratoří, s nimiž spolupracujeme, ale detailní vyšetření biochemie a metabolismu se u nás neprovádějí, úzce spolupracuji s třemi významnými laboratořemi v Německu. Detailním rozborem stolice dokážou například upozornit na riziko rakoviny tlustého střeva deset let dopředu a doporučit správnou prevenci. Pro ně jsem velmi zajímavý tím, že pracuji „v terénu“ a přináším problémy z praxe.

Doporučujete pacientům různé potravinové doplňky, v tomto oboru ale existuje i mnoho nepoctivců…

Máte pravdu, to bohužel bylo, je a bude. Takoví lidé existují po celém světě. Švýcarská firma, se kterou spolupracuji na biologických prostředcích pro zvířata, počítá ve svém rozpočtu s 6% ztrátou byznysu kvůli špatnému jménu produktů, které se vydávají za ty pravé. Odborník je pozná ihned podle složení, běžný člověk si toho ale nevšimne. Některé nepoctivé firmy se snaží vydělávat i na „rozemletých“ kamenech…

foto: Honza Kvarda

Co myslíte, že je potřeba udělat, abychom byli zdravější?

Muselo by se úplně změnit myšlení lidí! Příroda a její ochrana by musela být prioritou každého z nás! Kam se ztrácejí dotace na ochranu životního prostředí? Proč peníze, určené na čisté ovzduší, beze stopy mizí? Bez toho, abychom si udělali pořádek, se dopředu nedostaneme. Moje rada je jednoduchá – držet se přírody a poslouchat své tělo!

Řídíte se vy sám tímto pravidlem?

Stoprocentně. Žiju tím, co sám hlásám. A výsledky sám na sobě vidím, můj neurosystém pracuje bezchybně. 49 let jezdím nejprestižnější motoristické závody. Tohle spojení vědy a špičkového sportu je splněním mého snu. Díky vědeckému přístupu k životu se mohu směle postavit daleko mladším soupeřům a vítězit!

foto: Honza Kvarda

Jakých závodů se zúčastňujete?

Soutěž se jmenuje Porsche Sports Cup, největší podnik sportovních aut na světě. Jedná se o mezinárodní mistrovství Německa, kterého se zúčastňují nejlepší závodníci pěti kontinentů. Rekordem v závodech je 247 vozů, které se za víkend postavily na start. Závodím v profesionální třídě, musím mít FIA mezinárodní licenci jako řidiči F1. Jezdí se dvanáct závodů na světových okruzích jako Nürburgring, Hockenheim, velmi náročný belgický okruh ve Spa. Mnozí mladší závodníci po závodech zkolabovali, mně se to nestalo ani jednou.

Kterého úspěchu si ceníte?

Před několika dny jsem přebral stříbrnou medaili za celkové druhé místo v Porsche Sports Cupu, které jsem získal v konkurenci závodníků z celého světa! To je pro mě důkazem nejen odhodlání, pevné vůle a tahu na branku, ale i toho, že má neurologická soustava je dokonale připravena na takovou enormní zátěž, jakou tato soutěž vyžaduje. I ve vyšším věku lze dosahovat sportovních úspěchů, když člověk dbá o potřeby svého těla.

foto: Honza Kvarda

Když se vrátíme k vaší vědecké práci, je vaším hlavním cílem věnovat se spíše vědě, nebo pomáhat lidem, kteří se na vás obracejí?

Cítím se být spíše vědcem, ale je to velmi komplexní. Bádám, každodenně čtu vědeckou literaturu, odborné časopisy. Zároveň je porovnávám se svými výsledky, se svými vjemy přírody kolem sebe, které mám v genech díky svým předkům-lesákům. Chci vyléčit daleko více lidí, ale pracuji i 16 hodin denně, víc už nemohu. Přál bych si mít další a další stoupence, kteří by mi v mém úsilí pomáhali. Snad se toho dožiju, jsem odhodlán pracovat až do stovky…

Děkuji za rozhovor.

Text: Eva Procházková

Korektura Textu: Vladana Hallová

Foto: Honza Kvarda

Vytvořeno ve spolupráci s autosalonem Dajbych

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Oli Vacková – majitelka salonu OliOla organic beauty

Rodačka z Brna vystudovala střední hotelovou školu ve Velkém Meziříčí. Pro podnikání se rozhodla po mateřské dovolené, kdy ještě asi rok pracovala jako referentka ve firmě, která dováží silniční stavební stroje. Začala v oblasti gastronomie, následně otevřela síť prodejen s dárkovým zbožím HOROSKOP. Po letech v oboru přišel čas na restart, a tak si odjela urovnat myšlenky a pročistit hlavu na pouť do Španělska. Po svém návratu se pustila směrem, který více odpovídal jejím představám o životním i pracovním nasazení. Otevřela salon, kde klientům zprostředkovává péči o vzhled a tělo. Klasické chemické přípravky tam budete hledat marně. OliOla organic beauty přináší filozofii postavenou na přírodních produktech, které klientům prospívají nejen po zdravotní stránce. Přináší novou vlnu energie, která se odráží ve výsledném efektu.

Jak vzpomínáte na své dětství v rodném Brně?

Žila jsem tam osmnáct let. Vyrůstala jsem se třemi staršími sourozenci. Tatínek vedl v Brně krejčovský salon, do toho hrál v brněnském rozhlase na mandolínu a byl vášnivým myslivcem. Maminka pracovala jako vedoucí školní jídelny a k tomu se věnovala chovu teriérů.

Kdy jste se rozhodla pro podnikání a jaký byl váš směr?

Bylo to v době, kdy jsem pracovala jako referentka. Tato práce mě nenaplňovala, a tak jsme se s asistentkou ředitele firmy rozhodly, že začneme podnikat. Vzhledem k tomu, že jsme neměly žádný kapitál, řešily jsme, do čeho se pustíme. Bylo to v 90. letech. Obě jsme měly vystudovanou hotelovku a naším záměrem bylo vrátit se do gastronomie. Rozhodly jsme se, že obvoláme velké podniky, jejichž telefonní čísla jsme hledaly ve Zlatých stránkách. Začaly jsme obvolávat firmy od začátku od písmene A a nabízet podnikům vedení jejich kantýny. Skončily jsme u firmy AB Barrandov, kde jsme dva roky měly kantýnu a později i catering.

Jak vzpomínáte na své podnikatelské začátky?

Naše začátky byly úsměvné, každá jsme si půjčila v bance 50 000 Kč a začaly jsme na Barrandově předělávat prostory pro kantýnu. Natíraly jsme po odpolednech židle a stoly, vymalovaly jídelnu a kuchyň, po bazarech sháněly nádobí vyřazené z hotelů. A každý den jsme od rána do večera pracovaly s obrovským nasazením. Vzpomínám si na den, kdy naši hokejisté vyhráli zlato v Naganu a celý národ seděl ráno u televize a sledoval zápas. Já byla nakupovat v Makru zásoby do kantýny a byla jsem tam jediný zákazník. (úsměv) Později jsme si přestaly s mou společnicí rozumět po lidské stránce a já se rozhodla kantýnu i catering opustit a jít jinou cestou. Založila jsem, a dalších sedmnáct let jsem spoluvlastnila, síť dárkových prodejen HOROSKOP. Byla to krásná práce, do které jsem opět dala kus sebe sama. Bavilo mě vybírat zboží, které budeme prodávat. Vtipné bylo, že už v lednu jsem vybírala zboží na Vánoce.

V jakém bodě přicházely náznaky toho, že už to pro vás není to pravé?

Po patnácti letech už byla firma příliš rozrostlá, měli jsme 50 zaměstnanců a 11 obchodů, a já už jsem z toho byla unavená. Každý den jsem jen řešila problémy. V té době mi v krátkém časovém intervalu zemřeli rodiče a bratr a celkově toho na mě bylo moc.

Rozhodla jste se tedy z podnikání vystoupit, nebo jste věděla, že půjde o restart?

Potřebovala jsem si v hlavě srovnat, co v životě chci. Rozhodla jsem se absolvovat pěší pouť do Santiaga de Compostela. Ta pouť byla mou volbou hlavně kvůli mému otci, který byl nábožensky založený, a věděla jsem, že kdyby žil, udělalo by mu to obrovskou radost. Na cestě do Santiaga de Compostela jsem měla spoustu času přemýšlet, šla jsem šest týdnů a ušla bezmála 900 km. Po návratu jsem byla jako vyměněná a věděla jsem, že musím z firmy odejít. Během dvou let se mi podařilo přesvědčit mého tehdejšího společníka, aby odkoupil můj podíl. Poutnictví se stalo součástí mého života a já se vydala z italských hranic na 1 300 km dlouhou cestu do Říma, o rok později jsem šla Portugalskem, letos jsem prošla celý jih Francie.

Pojďme se vrátit k té cestě trochu podrobněji. Můžete nám sdělit postřehy z putování, které vás hodně ovlivnily?

Moje jediná práce při putování do Santiaga de Compostela byla, že jsem se brzy ráno vzbudila, potichu se vyplížila z ubytovny, kde nás spalo i 80 poutníků v jedné místnosti, a celý den jsem šla. Večer jsem unavená dorazila do další poutnické ubytovny, chvíli poseděla s ostatními poutníky a šla si lehnout. Měla jsem tedy na přemýšlení spoustu času. A právě na této cestě jsem si uvědomila, že život je takový, jaký si ho uděláme. Že nemusím pracovat do úmoru, že je jen na mně, jestli si udělám čas a odjedu na šest týdnů na dovolenou, že je čas začít myslet víc na sebe. To byl ten zásadní moment, který ovlivnil můj restart.

Máte radu pro lidi, co tuší, že restart je na pořadu dne a měli by zkusit změnit cestu? Jak na to a čeho se vyvarovat?

Ano, mám radu. Nebojte se změny! Obecně jsme konzervativní, a když si na něco zvykneme, často zůstáváme jen proto, že nevíme, co nám změna přinese. Začít úplně od začátku je vždycky risk a adrenalin, ale když to zkusíte, máte dvě možnosti: buď se do nového začátku pustíte se 100% nasazením a 100% důvěrou, že se vám bude dařit – a věřte mi, dařit se vám začne. Anebo se budete bát, mít pochybnosti a necháte si otevřená zadní vrátka, tím ale své pracovní nasazení i nadšení rozmělníte a pak váš nový plán postupně zanikne, protože jste mu dost nevěřili. Nevěříte mi? Tak běžte pár týdnů do Santiaga de Compostela a udělejte si čas na sebe a na přemýšlení a pak mi dejte vědět, co tahle cesta dala vám. (úsměv)

Co bylo součástí vstupu do nové éry vašeho života?

Když jsem opustila svou teplou židli v HOROSKOPU, přemýšlela jsem, co budu dělat dál. Bylo mi skoro padesát let a to není úplně ideální věk začínat. Co jsem vždycky měla, a mám, je nadšení pro věc. To mě provází celým životem. A protože mám ráda přírodu, zajímám se o ekologii, o bylinky, chtěla jsem tuto svou vášeň promítnout do dalšího podnikání. Hledala jsem prostory, ve kterých bych otevřela zdravou výživu s fresh barem, nebo něco podobného. Když jsem našla prostory, ve kterých je nyní salon OliOla organic beauty, který provozuji, bylo v nich prastaré kadeřnictví, ve kterém se používaly klasické chemické přípravky, salonem se táhl puch čpavku a prostředí bylo odpuzující. Pro mě to byla výzva, řekla jsem si, že zde salon krásy zachovám, ale takový, do kterého bych ráda chodila já sama.

Změnila jste zcela profesi. Co tato změna obnášela?

Změna profese je to jen zdánlivá, vždycky jsem byla obchodník a to jsem i dnes. Kvůli legislativě jsem si udělala rekvalifikační kurz na kadeřnici, poté jsem absolvovala spoustu školení a přednášek na téma škodlivé látky v kosmetice. To je téma, které mě zajímá a je v současné době velmi aktuální. Taky jsem se naučila pracovat se sociálními sítěmi, což pro mě bylo do té doby pole neorané. (úsměv)

Jaké to je řídit salon se službami ve srovnání s předchozí firmou?

Byla to pro mě novinka a zpočátku jsem byla velmi naivní. Myslela jsem si například, že hned a bez problémů seženu čtyři schopné kadeřníky a další profese. Dnes už vím, jak je těžké sehnat skutečné profesionály, kteří si za svou prací stojí.

Čím se odlišujete od ostatních salonů?

Od ostatních salonů se lišíme poskytovaným servisem, přípravky které používáme, nabídkou služeb i designovým interiérem, ve kterém se zákazníci cítí příjemně a odpočinou si u nás.

Vaši zákazníci jsou především ženy, ale také přicházejí muži. Vnímáte rozdíl v tom, jaký vyžadují servis?

Většinou nás navštěvují ženy. Muži, kteří k nám chodí, jsou převážně partnery našich zákaznic, ale chodí k nám i stálí zákazníci, kteří si nás oblíbili hned od otevření salonu na jaře 2017. Všichni bez rozdílu od nás dostanou komfortní péči, občerstvení zdarma včetně domácích bio sušenek, které každý týden osobně peču.

Jak se vám osvědčilo umístit širší nabídku služeb na jedno místo? Spojují si klienti jednu péči s druhou, aby tak zvládli dejme tomu kadeřnici a pak ještě pedikúru, nebo něco jiného?

Ano, klientky si často kombinují služby na jeden den, aby ušetřily čas, a udělají si tzv. den pro sebe.

Můžete mi přiblížit produkty, se kterými pracujete? A proč zrovna s nimi?

Ve všech oblastech služeb, které nabízíme, pracujeme s nejčistšími a škodlivých chemických látek prostými přípravky, které jsou na trhu k dostání. V péči o pleť máme dokonce 100% bio kosmetické přípravky anglické značky Inlight, které skvěle fungují. V péči o vlasy používáme buď 100% přírodní barvy, které ale nedokážou vlasy zesvětlit, nebo barvy tzv. zelené chemie zn. Oway a Original Mineral, které neobsahují nejškodlivější sloučeniny běžně zastoupené u ostatní značek, ale naopak výtažky z biodynamicky pěstovaných rostlin a bylin. Stejné je to s manikúrou a pedikúrou, nehty lakujeme laky SpaRitual, které neobsahují třináct škodlivých látek oproti běžným lakům a navíc jsou prodyšné, takže nehty mohou dýchat a vstřebávat prospěšné látky z krémů nebo pečujících olejů.

Máte pocit, že na trhu, který je jinak velmi zasycený produkty, stále ještě něco chybí?

Mám pocit, že ty dobré výrobky z darů naší přírody, lety osvědčené našimi předky, které jsme zatratili s pýchou moderního člověka, jenž objevil kouzla chemických sloučenin, teď s velkou pompou zase objevujeme. Mezitím jsem si chemií zlikvidovali své zdraví a velký kus naší planety. Zapojme více náš selský rozum, nekupujme nadbytek kosmetických přípravků, které na nás chrlí reklamy. Stačí nám kvalitní bylinkový balzám a květinová voda na pleť, šampon, kterým se i sprchujeme, rostlinný olej na tělo, deodorant z bambuckého másla a na krásu bio dekorativní kosmetika. Například jinou rtěnku než bio bych si nekoupila. Víte, že žena za svůj život sní 1–3 kg rtěnky? Chcete jíst bambucké máslo, růže a bylinky, nebo ropné deriváty jako jsou třeba minerální oleje, které patří do automobilového průmyslu a ne na pleť?

Jak trávíte svůj mimopracovní čas?

Hodně cestuji, ať už s batohem pěšky, na kole, nebo letecky za poznáním. Nejraději mám lesy a hory, hodně volného času trávím na Šumavě, kterou jsem si zamilovala a mám ji prochozenou křížem krážem. Mým dalším cílem je stát se dobrovolníkem-značkařem, který opravuje v přírodě turistická značení.

Co byste poradila svému mladšímu já?

Mému mladšímu já bych poradila, ať si nedává tolik úkolů, které pak nestíhá zvládat. Ať více odpočívá a věnuje se rodině a nekouká tak často do mobilu. (úsměv) A všem ostatním, kteří váhají, zda se pustit do podnikání, bych poradila, ať se řídí srdcem a dělají jen to, co je baví, a ať to dělají s láskou a nadšením a bez pochybností.

Jakou máte podnikatelskou strategii a čeho se snažíte držet?

Mou strategií je držet a navyšovat standard služeb, pracovat s kosmetikou, která nezatěžuje naše zdraví a naši planetu a samozřejmě spokojení zákazníci. Mám vždycky obrovskou radost, když mi zákazníci píší na sociální sítě, že jsou nadšení, že tak krásné vlasy ještě neměli, nebo jak jim pomohla naše kosmetická péče s problémy pleti.

Děkuji za rozhovor.

Text: Michaela Lejsková

Korektura: Vladana Hallová

Foto: archiv

Oficiální stránky www.oliola.cz

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Lucie van Koten – PR manažerka, bloggerka

V jednadvaceti letech se vdala za holandského vědce a odstěhovala se s ním do Itálie. Hodně cestovala, zdokonalovala svou angličtinu a na svém blogu se čtenářům svěřovala jak se svými životními příběhy většinou humorného rázu, tak se zkušenostmi s bio kosmetikou, na kterou nedá dopustit. Za svůj blog Život podle Lucie získala v r. 2013 titul Bloggerka roku. Po rozvodu se vrátila zpět do Prahy, zajišťuje PR klientům s bio kosmetikou, letos vydala svou první knihu, která se jmenuje stejně, jako její blog – Život podle Lucie. Ve volných chvílích se věnuje fotomodelingu, pořádá semináře o kosmetice, důležitou součástí jejího života je sebevzdělávání.

foto: OliOla

Žijete velmi hektickým životem. Jak dlouhý bývá váš „pracovní den“?

Je to různé, začínám ráno kolem desáté, protože jsem noční sova. Usedám k počítači a vyřizuji maily. Poté většinou „vyrážím do terénu“. Jako PR mívám dvě, tři schůzky denně a pak často píšu, někdy až do půlnoci. Součástí mých pracovních dní bývají i různé společenské akce, kde se pro mne prolíná práce se zábavou.

Z čeho býváte nejvíc unavená?

Snažím se pracovat jen s milými klienty a propagovat jen takové značky, u kterých si mohu stát za svým. Ale ne vždy to člověk dobře odhadne. Jsou klienti, kteří jsou tak nároční a intenzivní, že nerespektují víkend, nebo třeba to, že je půlnoc. Postupně jsem si uvědomila, že nemohu pracovat do sebezničení. Nejde jet každý den v neustálém stresu 12 hodin denně. Občas je nějaká věc, která nestrpí odklad, uzávěrka, která musí být hotová, ale v poslední době to bývá spíš výjimečné a já musím vědět, že po každém stresu přijde klid a odpočinek. Docela se mi ulevilo, když jsem si pro sebe zformulovala poznání, že nemusím každému vyhovět za každou cenu.

Váš blog Život podle Lucie nachází stále víc a víc čtenářů, to vás musí těšit…

Těší mě to. Radost mi dělají lidé, kteří přicházejí na blog a vracejí se zpět k mým starým článkům, čtou je jeden po druhém. Blogů už jsou stovky, možná tisíce, a to s různými tématy. Bloguju pravidelně devátý rok, zpočátku téměř sama pro sebe. Začínala jsem humornými zážitky z mého života, kdy jsem žila s manželem Holanďanem v Itálii. On mluvil takovou legrační češtinou, hodně jsme cestovali. Lidi to zaujalo a postupně se naučili přicházet pravidelně. Dneska už se věnuji svým zážitkům méně, spíš se snažím seznamovat lidi s bio kosmetikou, která je mým velkým tématem. Aby ženy věděly nejen co koupit, ale také proč. Aby uměly zacházet se svými kožními problémy a našly třeba i rady pro své děti s atopickými ekzémy. Snažím se vysvětlovat, jak kůže funguje, přinášet informace.

foto: Lucie Baldé

Rozhodla jste se blogováním živit?

Na to tenkrát nebylo ani pomyšlení, blogy byly ještě v plenkách, na uživení to nebylo. To až dnes, kdy už je ale paradoxně blog téměř „mrtvým médiem“. Frčí Instagramy, natáčejí se videa, sdílejí fotografie. Nečtou se knížky, nečtou se blogy, čtenářům stačí přečíst si popisky pod fotkami. Také přidávám fotky, ale spíš pro ilustraci, slova jsou pro mě podstatná a důležitá. Stále doufám, že správně formulované myšlenky se prosadí, a to, že mi čtenářů stále přibývá, mě motivuje k dalšímu psaní.

Jsou vaše blogy ze soukromého života pravdivé? Jak hluboko jste ochotna podělit se se čtenáři o své nejniternější soukromí?

Nejotevřenější jsem byla ve své knize, která letos vyšla. Jsou tam témata, která bych na blogy nedávala, protože si zaslouží hlubší pohled, knižní podobu. Moje příběhy v knize i na blogu jsou pravdivé, ale psané tak, aby se konkrétní osoby nedaly vystopovat. Měním jména, někdy profese či bydliště, protože ať už píšu cokoliv, nesmí to nikomu ublížit. Nevadí mi rozebírat své vlastní názory a myšlenky, ale samozřejmě do úplného nitra čtenáře nepouštím, ani to není potřeba.

foto: Radka Bauerová

Sama sebe představujete v nadsázce jako absolventku hotelové školy, která neumí vařit. Co vám tedy škola dala?

Je to pravda, nevařím vůbec, často si jídlo objednávám. Dost se odbývám a jsem nenáročný strávník. Hotelová škola mě naučila spoustě gastronomických pravidel, která samozřejmě v běžném životě využívám, ale profesně mi nijak nepomohla, vydala jsem se úplně jiným směrem. Když jsem žila s manželem dva roky ve Florencii, dokončila jsem tam cambridgeské certifikáty z angličtiny a absolvovala mnoho různých soukromých hodin. Angličtina je součástí světa, využívám ji při různých příležitostech – například při psaní popisků k tiskovým zprávám, pro různé překlady, při styku se zahraničními zákazníky.

Vaše manželství s holandským učitelem a vědcem sice nevyšlo, ale přineslo vám mnoho zkušeností, které se vám podařilo ve vaší práci využít. Co přesně?

Nevím, jestli jsem využila úplně všechno, ale dalo mi to úžasný rozhled. Naučila jsem se poradit si s nečekanými problémy, přestala jsem se stydět mluvit anglicky, protože bylo nutné se domluvit. Manžel byl o dvacet let starší, díky tomu jsem se naučila rozumět si i s jeho vrstevníky, přizpůsobit se jakékoliv společnosti. Chodívali jsme na obědy s jeho přáteli, což byli třeba profesoři na Oxfordu či Harvardu, a to pro dvacetiletou holku z Dražejova nebylo jednoduché. Poznala jsem Holandsko, učila se vyznat v problematice Evropské unie. Určitě to pro mne nebyla ztráta času, nelituji toho, byla to pro mne velká životní zkušenost.

Kmotrou vaší knihy se stala módní kritička Františka Čížková. Jak jste se vy dvě poznaly?

Napsala knihu To jsem já, Františka, která mě naprosto ohromila tím, jak je napsaná. O něco později jsem ji jako PR manažerka oslovila ohledně jedné módní akce a našly jsme k sobě cestu. Staly jsme se přítelkyněmi, pojí nás i některé společné pracovní aktivity, ale hlavně jsme si „sedly“ lidsky. Vyhověla mi, když jsem ji požádala, aby mou knihu pokřtila. Je neuvěřitelně vzdělaná, má hluboké znalosti dějin módy i dějin umění, když ji poslouchám, uvědomuji si, jak málo toho vím já.

Poradila vám nějak s vaším oblékáním?

Naučila mě, že není nutné oblékat se uniformně, splývat s davem, naopak originalita se cení. Kdykoliv ji požádám, poradí mi. Mám nejraději decentní elegantní oblečení, nosím výhradně sukně. Líbí se mi styl první republiky – podpatky, klobouky, barety, dlouhé kabáty. Dávám si pozor, aby mé oblečení bylo z přírodních, prvotřídních materiálů, těší mě, když je vše propracované do nejmenších detailů.

Jaké oblečení ráda předvádíte na módních přehlídkách?

Občas pracuji jako modelka, ale spíš fotomodelka, protože na přehlídky nemám „ty správné míry“. Nevěnuji se tomu úplně naplno, protože nemám zas tolik času, i když mě to docela baví. Záleží na klientovi, co mi „dá na sebe“, klidně se fotím i v šatech, které nejsou tak úplně podle mého „gusta“ a sama bych si je nevybrala. O to zajímavější jsou pak výsledky, na které jsem vždycky moc zvědavá.

Propagujete líčení přírodními preparáty, což je dnes velmi žádaný směr. Jaké má výhody a co byste doporučila těm, kteří by s tím rádi začali?

Razím heslo, že nejprve je třeba léčit, a teprve potom líčit. Když je pleť v pořádku, o to méně potom potřebujeme make-upu, protože nemusíme tolik schovávat různé nedokonalosti. Doporučila bych nejprve se zajímat o bio kosmetiku, která o pleť pečuje, a teprve poté hledat bio dekorativní make-up. Radila bych najít někoho, komu důvěřujete, kdo to má vyzkoušené, vyzná se a umí poradit. Orientovat se na trhu je obtížné, protože marketingové lži velkých kosmetických gigantů jsou všude. I tam, kde by je člověk vůbec nečekal.

foto: Vojtěch Resler

Své blogy adresujete především mladým, kosmetika je ale záležitostí napříč generacemi. Máte nějaké rady či doporučení i pro starší klienty?

Píšu spíš tematické články, v nichž si mohou to své najít čtenáři napříč generacemi. Třeba „vystresovaná“ pleť, která může být v šedesáti, ale klidně i ve dvaceti, záleží na životním stylu, nebo o lupech, lupénce, o kosmetice na zimu. Takže to nejsou rady pro určitý věk, jsou určeny lidem, kteří takové rady potřebují a vyhledávají, starší lidé často využívají i osobní maily, když se dotazují na nějakou specifickou záležitost.

Přemýšlíte při psaní o tom, zda je to „atraktivní“ téma, zda čtenáře zaujmete?

Přemýšlím o tom, ale rozhodně se nijak nepodbízím bulvárními tématy. Píšu o tom, co zajímá i mě: móda, kosmetika, cestování. Snažím se zviditelňovat kvalitní, ověřené věci, za kterými si mohu stát. Mezi nejvíce navštěvované blogy patří ty o přírodní kosmetice, protože zájem o ni neuvěřitelně stoupá a lidé vyhledávají seriózní informace. Velmi vyhledávaný je seznam na liště mého blogu, kde jsou značky, za které se mohu zaručit.

V letošním roce vyšla vaše kniha, která má stejný název jako váš blog, tedy Život podle Lucie. Jak byste ji představila?

Je to autobiografie, která nepředává žádná životní moudra, vzhledem ke svému věku bych si to ani nedovolila. Otevřela jsem humorná témata z mého dětství, z mého manželství, z cest, ale i závažnější úvahy o psychickém týrání, ponižování, depresi, o složitých životních situacích. Pro ty, kteří podobné věci také řeší, může být nadějí v tom, že v tom nejsou sami, že takové zážitky může mít každý z nás a musíme se s nimi poprat, nikdo je za nás nevyřeší. Možná je mé zkušenosti podpoří v tom, najít sílu z nepovedeného vztahu odejít a začít znovu. Mé životní kotrmelce daly mé knize smysl a moc mi pomohlo, že jsem se mohla ze svých zážitků vypsat.

foto: Vojtěch Resler

Pořádáte i semináře a přednášky, jaký je o ně zájem?

V současné době pořádám semináře o přírodní kosmetice „Manuál zdravé pleti“ a zájem stále roste. Předávám zde své zkušenosti, představuji nové kvalitní výrobky osvědčených značek přírodní kosmetiky a otevírám i témata největších marketingových lží. Většinou přijíždím na pozvání, bývá to tak jednou měsíčně. Já sama se pravidelně v oboru vzdělávám na různých školeních s chemiky, lékaři, toxikology. Chci mít všechny informace přímo od odborníků.

Jste mladá, krásná, úspěšná – máte pocit, že jste na vrcholu, nebo míříte někam dál?

Se svým současným pracovním životem jsem velmi spokojená, i když samozřejmě doufám, že to nejlepší je teprve přede mnou. Přála bych si vybudovat si své jméno, značku, věnovat se tomu, co mne zajímá, zcela nezávisle, podle svého. Neplánuji žádnou konkrétní věc, myslím, že ji přinese život sám. Každý rok bych ráda zvládla jeden velký, stěžejní projekt, letos je to jednoznačně má kniha. Chci se vzdělávat i v dalších oborech, lákají mě různé rekvalifikace. Jsem pyšná, že se dokážu o sebe postarat, i když „nepluji“ s hlavním proudem a vymezuji se vůči stádnosti. Nemám ráda přílišnou komerci, neumím a nechci se podbízet a zaprodávat.

Děkuji za rozhovor.

Text: Eva Procházková

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: archiv

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Mezinárodní mistrovství v make upu vyhrála česká vizážistka

Ve dnech 28. a 29. 10. 2017 proběhla v Mnichově (Germany) výstava pro profesionály v oblasti péče o člověka Beauty Fórum. Je již tradičně spojována především s kosmetikou, make-upem, s nehtovým designem a bodyartem. A mezi ty tradiční akce náleží i Mezinárodní mistrovství Evropy v make-upu – International Masters‘ Award Make-up. Letos se konal 30. ročník.
Je nám ctí oznámit vám, že na tak prestižní akci, se v den státního svátku naší země (Česká republika) umístila na prvním místě česká reprezentantka – vizážistka a fotografka paní Ing. Michaela Bernatíková z Horních Bludovic.
Pro 30. Mezinárodní Masters‘ Award Make-up, bylo vybráno vysoce kreativní a módní motto: „Bohemian Fantasy“. Rada pořadatelů zněla: „najděte inspiraci na legendárním festivalu Coachella v Kalifornii!“ Festivalové dívky zde během něj slaví tzv. „Boho-styl“ (pozor zkratka Bohemian neznamená český, i když to tak může vypadat, ale váže se ke slovu bohémský, cikánský) a to v celé své kráse! Obecně platí, že vzhled modelu i líčení je nekonvenční a individuální. Všechno v něm ukazuje: Jsem svobodná, Jsem svá!!! Nechci se starat o pravidla a konvence! Typické jsou maxi šaty, háčkování, džínové oblečení, etno vzory – oblečení inspirované hippies a cikánským stylem. Tuny prstenů, náramků a náhrdelníků (upřednostňuje se v nich především turqouises = tyrkys!).
Make-up zůstává skoro až v pozadí celkového vzhledu. Ale tato soutěž je o make-upu! Takže žádné neonové barvy, nahé líčení skoro jakoby bez podkladu a bez přetížení přílišnou vrstvou pudru. Boho-girls preferují přirozený, slunečně zářící vzhled. Ne pleť posypanou práškovým bronzerem. Jde jen o lehký náznak záře na tvářích, naprosto dokonalou rtěnku a hlavně sice výrazně vypadající, ale zdráhající se oční make-up jdoucí do ztracena. Takže žádná vyzývavost!. Přirozenost je však vaše klíčové slovo k úspěchu v bohémské fantazii!
Ideálním modelem byla v této soutěži Michaela Křížková, o její vlasy se starala kadeřnice Veronika Popovičová. A celkový styling pomáhala dotvořit Anet Klosková. Avšak nejlépe se své role vizážisty zhostila právě Míša Bernatíková. Z jejích dosažených úspěchů je tento zajisté perfektním vyvrcholením její dosavadní vizážistické kariéry. Zatím se totiž nikomu z vizážistů v ČR, v rámci 30-leté historie této soutěže, nepovedlo postoupit tak vysoko. Zda-li k tomu vedlo i vylosované číslo účastníka 7 se nám nepodařilo zjistit. 🙂 GRATULUJEME.
Kriteria hodnocení Mistrovství: odborní porotci vyhodnotí modely přihlášené do soutěže na základě 4 následujících základních kriterií: 1. ZÁKLADNÍ LÍČENÍ + TVÁŘENKA // 2. DETAIL: OČI // 3. DETAIL: ÚSTA // 4. CELKOVÝ VZHLED a PREZENTACE.
Zároveň se do úvahy berou následující kriteria: a) Celková sladěnost použitých barev a barevných odstínů pro daný model a téma b) Celková harmonie v návaznosti na styl – v oblečení, účesu a úpravě nehtů.
Více o podmínkách soutěže v ČR je ZDE.

Ing. Michaela Bernatíková
Adresa : Prostřední Bludovice 731, Horní Bludovice
Datum narození : 6.12.1979
Studium : Obchodně podnikatelská fakulta Slezské univerzity – Karviná, rok ukončení 2010
Vizážistice se věnuji od roku 2009, kdy mě nadchla vyloženě práce s barevným pojetím vizáže a zejména oblast experimentování s různými ornamenty či konturami na tváři. Koníček se stal časem živností. Specializuji se na extravaganci, foto make-up a svatební líčení. Z mých dosavadních úspěchů na profesionální úrovni mohu zmínit tyto :
Finále Creative Image Teamu 2011 s kadeřnicí Veronikou Starou – 4.místo
Finále Fotomakeup 2011 Štěpánky Podroužkové – téma Pin-up girl – 2.místo
Mistrovství SR 2011 – česko-slovenská soutěž dekorativní část – téma Baby doll – 1.místo
Finále Fotomakeup 2012 Štěpánky Podroužkové – téma Lolita
Finále Creative Image Teamu 2012 s kadeřnicí Veronikou Starou – 2.místo
Wella Trend Vision s kadeřníkem Jaroslavem Kožušníkem – 1.místo
Finále Creative Image Team 2013 s kadeřnicí Veronikou Starou – 1.místo
Finále Fotomakeup 2013 Štěpánky Podroužkové – téma Benátská noc – 3.místo
Finále Fotomakeup 2015 Štěpánky Podroužkové – téma Fashion Street – 1.místo
World Make-up Wars 2016 – celkový vítěz 4 make-up disciplín – 1.místo na neoficiálním Mistrovství světa v make-upu
Mezinárodní mistrovství ČR v make-upu 2017 – 1.místo a postup do Mnichova na Mistrovství Evropy
Mistrovství Evropy v make-upu 2017 – Mnichov – 1.místo v International Masters‘ Award Make-up
——————————————————–V roce 2016 jsem založila celostátní soutěž TOP IMAGE LOOK, jejíž finále se koná na veletrhu Interbeauty. Jedná se o týmovou soutěž (makeup, nails, hair), kdy je finálové téma prozrazeno až na místě – tedy finalisté pracují bez příprav ke konkrétnímu tématu. V roce 2016 jsme získali podporu 38 partnerů. Více k soutěži najdete na www.topimagelook.cz
Od roku 2014 se věnuji výuce kurzů líčení – od individuálních po skupinové. V roce 2016 jsem získala akreditaci na rekvalifikační program Vizážistka. Publikace a úzká spolupráce je i s odbornými magazíny pro profesionály Hair and Beauty a Kadeřnická a kosmetická praxe.
Mé nejzajímavější práce najdete na Facebooku – na mém profilu vizážistky – http://www.facebook.com/pages/Míša-Bernatíková-vizážistka/175315225867401
Mezinárodní Mistrovství ČR v make-upu 2017 www.mistrovstvi-makeup.cz
Tisková zpráva:
Závěrem se sluší poděkovat především generálnímu partnerovi – veletržní společnosti Incheba Expo Praha; který zajistil výjezd jejího teamu na tuto akci a celé provedení této akce v ČR zaštiťuje během veletrhu Interbeauty na jaře každého roku.