Archiv pro rok: 2017

Jak se dívka milující zahradničení ocitla na průmyslovce a nakonec úspěšně zakotvila u spotřební elektroniky GoGEN, která je určena především pro mladou generaci? Marketingová manažerka Zdena Kašparová bravurně zvládá boj s neustále se měnící technologiemi: „Musím je pochopit. Občas klopýtám, ale dělám vše proto, abych tomu rychle porozuměla a dokázala to potom vysvětlit dál,“ směje se matka dvou dětí.

foto: Lenka Hatašová

Prosím, specifikujte svoji profesi marketingové managerky ?
Moje pracovní náplň tvoří vlastně péče o značku české spotřební elektroniky GoGEN. Týká se mne vše, co se okolo této značky děje. Jako marketingová specialistka sleduji vše od vývoje produktu až po to, jak bude zabalený. Řešíme, pro koho bude určen nebo jak má vypadat, jakou bude mít barvu. Celý tento proces plynule přechází pod křídla komunikace, která vytváří strategickou podporu produktu, který jde na trh. Staráme se jak o multimediální, tak i on-line komunikaci a samozřejmě pracujeme také s tiskovými médii. Je to velmi tvůrčí práce a dává mi dostačující prostor k seberealizaci.

Máte nějakou produktovou srdcovku?
Velice ráda pracuji s audio produkty. Asi nejvíc mě baví kampaně okolo sluchátek, v současné době populárních party reproduktorů na oslavy, svatby a tak dále. Dá se s tím krásně pracovat. Vyhledáváme festivaly a venkovní eventové akce, kde potom tyto výrobky prezentujeme. Je to hravé. Hrajeme si s barvičkami i s typem balení, aby to bylo líbivé.

Je něco, co jste prosadila vy sama?
To musím zapřemýšlet. Na poradách bojujeme, je to velmi rušné a složité. Každý má jiný názor a každý si stojí za tím svým, ale přesto to je vždy týmová práce. Čistě moje invence se produktů až tolik netýká. Prosazuji se však při tvorbě katalogů a různých promo materiálů, kdy jsem v nejužší spolupráci především s grafikem. Tam je kus mne sebe samé.

Jste pyšná na to, že GoGEN je česká značka?
Tak to určitě.

Co vás přivedlo k Vaší současné profesi?
Studijním zaměřením jsem „průmyslovák“, ale stále více a více jsem e přibližovala k designu. Už jako malá holka jsem měla ráda hezké věci a taky jsem si je vyráběla. Troufám si říct, že jsem kreativní člověk. Tak nějak samo mě to dovedlo k designu, dělala jsem návrhy koupelen a po osmi letech jsem sklouzla do marketingu.

foto: Lenka Hatašová

Jaký byl dětský sen malé Zdeničky?
Jako malá holka jsem chtěla být zahradnicí, je to takové mé druhé já a dodnes tuto práci miluju. Na vlastní zahrádce se odreaguji, ráda si tvořím a myslím, že by mi se mi líbilo být i designérem zahrad. Doteď mě trošičku mrzí, že mne rodiče nepostrčili – a občas to i lehce mamince vyčtu se slovy, že kdyby dávala větší pozor, tak by viděla ty mé zelené ruce a dala mne do Lednice na zahradnickou školu. (úsměv)

Jak se tedy stalo, že jste se ocitla na průmyslovce?
To záleželo spíš na rodičích. Když je vám patnáct roků, nevíte vůbec nic. Dnešní děti to mají podstatně jednodušší, ale to je dobou. Své děti maximálně poslouchám a je to na nich. Snažím se vidět jejich vlohy, a to kam je směřovat. Dnes se hledají nejen vize budoucího povolání, ale myslí se i na seberealizaci.

Co považujete za nejcennější zkušenosti, které Vám dala vaše profese
Určitě bych řekla, že je to komunikace a týmová práce, ale i to, že si nemohu za každou cenu prosazovat jen to své. Naučila jsem se více poslouchat druhé, protože bez toho se nic pěkného nevytvoří. Naučila jsem se být trochu tvrdší a neuhýbat, což jsem dokázala přenést do rodiny. Rozhodně umím komunikovat se svými dospívajícími dětmi. Mám blízko k moderním technologiím a sociálním sítím a díky rychlému vývoji spotřební elektroniky se jako žena musím stále učit, a to mě baví, je to vlastně fajn.

foto: Lenka Hatašová

Řekla jste, že jako žena se musíte stále učit. Myslíte, že to mají muži ve vaší profesi jednodušší?
Obecně mají. V naší branži ani ne, ale ve světě elektroniky určitě. Veškeré technologie – technologie sdílení a bluetooth, aplikace a veškeré softwary, které jsou v produktech, to vše je propojené. Mám-li zákazníkovi vysvětlit, proč je pro něho výrobek dobrý, proč si jej koupit, tak tomu musím nejdříve porozumět. Což se mužům podle mne vede snadněji. Kdybych propagovala nábytek, nebo jako kolegové z mateřské firmy, kteří mají roboty pro kuchyň, tak tam jsem víc doma. Ta elektronika je neustálý boj, každý rok se objeví něco nového. A já klopýtám, ale dělám vše proto, abych tomu rychle porozuměla a dokázala to potom vysvětlit dál.

Kdyby Vás potkala dívčina, která se teď rozhoduje, na jakou školu půjde a řekla líbila by se jí vaše profese. Co byste jí řekla, že je pro ni důležité, co musí v sobě mít?
Určitě smysl pro variabilitu, protože ta práce je hodně proměnná. V marketingu není pracovní náplň den co den stejná. Musí umět přepínat z produktu na produkt, pak třeba najednou přeskočit na prodej, nebo na komunikaci a než se stačí nadechnout, tak se musí rychle vyjádřit k focení či grafice. Je to hodně tvůrčí a živé. Musí mít vztah k líbivým věcem, musí mít cit pro to, co je hezké, oč je zájem, a samozřejmě je nutná komunikace. Musí být ukecaná (smích)a tak dále a tak dále. Nevím, co k tomu ještě dodat a si jen to, že to nemůže dělat každý.

foto: Lenka Hatašová

Na čem nejvíce ztroskotávají mladí, kteří se vrhnou do marketingu?
Právě na tom, že mají pocit, že to může dělat každý. Markeťák musí být trochu bordelář, který dokáže zvládat chaos. Většina z nich, ani já, nemíváme na stole pořádek, ale zvládáme skutečně velké množství věcí najednou. Většinu sebe dávám do kreativity, a tak je vlastně pochopitelné, že pak už nemám prostor na to zakládání věcí do šanonů a tak. (smích)

Která práci děláte nerada?
Nerada, nerada? Asi nerada píši tiskové zprávy a dlouhé texty. Více mě baví práce s produktem a následné domlouvání, co se s tím dá udělat a na jaký festival se dostaneme a jaké eventové akce se zúčastníme, co nového vymyslíme, jak se co nejlépe odprezentovat.

Co vás nejvíce baví na vašem týmu?
Že se umíme pěkně pohádat (smích), protože máme každý jiný názor. Je to velice pestré. Když se někdo potřebuje poradit, tak vypustí nějakou myšlenku a ptá se, co na to říká ten druhý, je to tvůrčí. Jsou to fajn kolegové, mám je ráda a mohu odpovědně říci, že se u nás neodehrávají žádné nezdravé spory.

Máte nějaký profesní plán?
Stále to posouvat dál. Nedělat otrocky stále stejné věci dokola, ale snažit se práci dávat něco nového, něco navíc. Za pět let u zančky GoGEN s radostí vnímám, jak se značka posunuje dopředu. Aby byla na výsluní, to je ta drobná každodenní práce a tak to jde dál a dál.

foto: Lenka Hatašová

Co je ve vašem oboru důležité pro úspěch? V čem je největší hodnota markeťáka podle vás?
To, že se prodává, že se ten výrobek líbí spotřebitelům. Asi to pořád dokola opakuji, ale i to, že se ostatním kolegům, jako jsou grafici, fotografové a další, dobře spolupracuje, že ocení, že je práce dělaná v pohodě, že nikdo nikoho nestresuje. Záleží však také na týmu, musíte si umět vybrat, s kým budete spolupracovat. Když tým nefunguje, tak je to špatně.

Máte dospívající děti, a jak se říká malé děti malé starosti, velké děti velké starosti. Jak je to u Vás, jak se vám daří vše skloubit?
Já už mám děti velké a nejsem svázaná časem. Syn je na studiích, dcera je na střední škole a já věřím, že ten základ, který jsem jim dala, už teď ponese ovoce. Oni jsou opravdu hodní, nemůžu si stěžovat. Je pravda, že kolegyním s malými dětmi to trochu drhne, protože je to někdy opravdu náročné – práce o víkendu, jindy musíte na několik dnů mimo domov…

Co byste chtěla, aby se v lidské společnosti změnilo?
Já bych byla ráda, kdyby se všichni trošičku zklidnili, aby se tak strašně nehonili, stres musí někdy skončit. Vše se dá dělat více v klidu a v pohodě. Je potřeba zkusit se zastavit a vnímat jiné hodnoty než peníze. Bylo by fajn, kdyby nebyla tak velká nevraživost, nesváděl se tak tvrdý boj o pozice… Je důležité, aby si lidé nezáviděli, aby stát fungoval…

Kde se vidíte ve svém oboru vidíte za čtyři, pět, šest let?
To není tak dlouhodobý horizont, nemyslím, že by se něco hodně změnilo. Prostě budu pořád pracovat dál a dál na pěkných věcech, a když se otočím, chci, aby za mnou bylo něco vidět. Je to klišé, ale nedokážu říct, co bude za pět let.

Děkuji za rozhovor.

Text: Lenka Žáčková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno ve spolupráci:

BVV www.bvv.cz

LE Hotels Group www.le-hotels.cz

Produkce: Dita Brančíková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

IT firma CNS vznikla v Mělníku na počátku 90. let a Petr Samek spolu s kolegou, dva mladí IT specialisté, byli jejími jedinými majiteli i zaměstnanci. Dnes firma zaměstnává 80 odborníků a vyvinula produkty, které využívají významní zákazníci od nás i ze zahraničí. Založila pobočku v americkém Pittsburghu, kde zaujala především projektem S4D ( Safety for Data) na ochranu počítačových dat.

Proč jste si zvolil ČVUT a jaké jste měl jako student plány? Zkoušel jste se již v průběhu studia realizovat nějaké projekty?

Na ČVUT FEL obor elektronické počítače (dnes se názvu IT omladina směje) jsem nastoupil v roce 1984. Doba byla jiná, počítače byly v plenkách a ty osobní se ještě nenarodily. Byli jsme všichni spíš fandové, kteří doufali, že za svůj koníček dostanou někde jednou zaplaceno a budou chodit do práce rádi. V průběhu studia jsme psali jednoduché prográmky a hry a poznávali svět, který se každým rokem měnil a vyvíjel. První zásadnější projekt tak byla práce na výukovém SW pro vojenskou katedru, která byla tenkrát součástí studia, a diplomová práce pro Lékařskou fakultu univerzity Karlovy.

Čím vás škola vybavila a co jste naopak postrádal a musel získat praxí?

V té době nás víc bavila, než že by nás vybavila něčím, co by bylo po jejím skončení možné aplikovat. Obor se vyvíjel a vyvíjí velmi dynamicky, počítače se přestěhovaly ze sálů do hodinek, domácích spotřebičů… Rokem 1989, ve kterém jsem promoval, se vše změnilo tak rychle, že jsem se musel učit spoustu věcí znovu a znovu ihned po ukončení školy.

Pracoval jste jako IT pracovník ve zdravotnictví. Jaké překážky jste musel zdolávat?

Vlastně už diplomová práce byla mým prvním krokem do IT ve zdravotnictví a po škole jsem nastoupil do nemocnice Mělník jako IT pracovník, tenkrát se používal výraz zaměstnanec výpočetního střediska, ale on by mu asi nikdo nerozuměl. (smích) A protože naše firma pracuje z velké části pro zdravotnictví, dělám tuto práci od ukončení školy vlastně pořád. Překážky jsou dané specifičností zdravotnického oboru, kterému je třeba porozumět a znalosti aplikovat. Nemyslím, že by to ale v jiných oblastech měli snazší.

Bylo už tenkrát vaším cílem založit vlastní firmu?

O zakládání firem jsme se spolužáky už snili na vysoké škole, ale to tenkrát vyjma experimentů typu Slušovice nebylo možné. Počátkem devadesátých let byla situace najednou zcela jiná a každý chtěl podnikat. V té době jsme s mým kolegou z „výpočetky“ v nemocnici založili sdružení (1991) a to následně v toku let transformovali do s. r. o. a posléze do akciovky. Stále jsme jedinými akcionáři a stále se snažíme vymýšlet nové věci.

Co znamená zkratka CNS a jaký byl prvotní záměr vaší firmy?

Název vznikl zkratkou slov Computer Netware Service a paralela na centrální nervový systém nám přišla vtipná. (smích) V době založení jsme byli majiteli i jedinými zaměstnanci a dělali jsme leccos. Od skládání počítačů, přes jejich instalaci, opravy, počítačové sítě, tvorbu SW… Postupně jsme přibrali první zaměstnance a nyní nás je přes osmdesát.

Byli jste jako začátečníci v něčem naivní? Museli jste své záměry v průběhu času korigovat? Kdybyste začínali dnes, postupovali byste jinak?

Naivní jsme samozřejmě byli. Bylo nám skoro o třicet let míň, někteří z našich stávajících zaměstnanců ještě nebyli na světě a celá porevoluční doba byla řekněme velmi dynamická. Určitě bych dnes postupoval jinak, ale to se se zkušeností 25letého kluka tenkrát nedalo.

Který byl první váš úspěšný projekt, jenž způsobil, že firma začala prosperovat a rozvíjet se?

Těžko říct. My jsme nikdy neprošli nějakou výrazně revoluční změnou. Vždy jsme stavěli firmu jako stonožku tak, abychom, když o jednu nohu přijdeme, mohli jít pořád dopředu. Několikrát jsme byli ve správnou dobu na správném místě, potkali správné lidi a učinili správná rozhodnutí. A někdy tomu bylo zcela naopak.

Co konkrétně je vaším úkolem jako viceprezidenta firmy a místopředsedy představenstva, a co z toho je nejobtížnější?

Ve firmě mám na starost dohlížet na chod několika oddělení a projektů, a to se snažím dělat nejlépe, jak umím. Práce mě pořád baví, a i když tato oddělení či projekty mají své vedoucí, rád jim podle potřeby pomohu. K tomu je potřeba vymýšlet věci nové, řešit zásadnější problémy, které nastanou, jednat s významnými zákazníky… Nejobtížnější bývá zákazníkům vysvětlit, když se nám něco nepovede.

Jak získáváte nové poznatky, které můžete využívat ve své práci?

Nové informace získávám celý život, každým novým dnem. Všechny zážitky – pozitivní i negativní – přinášejí poznatky, které je potřeba zpracovat a vytěžit. To se nedá naučit nikde, to si člověk musí zažít. Důležité je mít kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout. Za každého z nich jsem nesmírně rád.

Máte nějaké osobní zkušenosti s kybernetickým útokem? Kdy jste si nejvíc uvědomil, že je důležité věnovat se ochraně počítačových údajů?

Naštěstí zatím ne, nebo o tom nevím, což je ta horší varianta. Ve svém okolí mám ale mnoho příkladů ať v profesionální či osobní úrovni. Napadení mailového osobního účtu a účtu na Facebooku jedné naší rodinné kamarádky mi ukázalo, jak velké dopady může taková situace mít na kohokoliv z nás. Žádná firma se nechlubí napadením, ztrátou dat či jiným podobným problémem a je to pochopitelné, na druhou stranu vnímám vyšší ochotu investovat čas i peníze do této problematiky. Je to trochu podobné vývoji v oblasti zálohování dat před mnoha lety. To se říkalo, že zálohuje jen ten, kdo o svá data přijde. A s počítačovou bezpečností je to podobné…

Čím jste oslovili americké klienty?

Trh USA jsme oslovili jedním z našich projektů v oblasti bezpečnosti dat, speciálně upraveným pro americký trh. Nazvali jsme ho S4D (Safety for Data). Firmy, lidé, každý z nás denně posílá různými kanály data (zprávy, maily, fotky, videa, smlouvy, faktury…) a tato data většinou nemáme ani základně zabezpečená proti „odposlechnutí“ na všech úrovních. Náš produkt směřuje do této oblasti.

Co je vaší konkurenční výhodou proti americkým IT firmám?

Kromě zajímavého produktu a dlouholeté zkušenosti v této oblasti také to, že jsme schopni vývojové práce provádět v prostředí ČR, tedy ekonomicky výhodněji než v USA. Odborníci, kterými zde disponujeme, jsou samozřejmě levnější než stejní v USA. Česká republika má navíc velmi dobré jméno jako technologicky dobře fungující ekonomika, naše technologické firmy jsou známé. Výhodou je členství ČR v EU a napojení na celoevropský trh.

Co bylo impulzem, že jste se rozhodli založit si v Pittsburghu zahraniční pobočku firmy?

Úplně prvním impulsem pro finální rozhodnutí byla má návštěva v Pittsburghu v roce 2013, kdy jsme se s několika dalšími podnikateli zúčastnili pracovní cesty předsedy senátu pana Štěcha k výročí podpisu Pittsburghské deklarace. Atmosféra města, které si už svou zásadní krizi ocelářského průmyslu v minulosti úspěšně odbylo a nyní roste v technologické a vzdělaností centrum, je opravdu inspirativní. Zázemí, které nám tam univerzity, firmy a jiné organizace poskytují, je výborné. Zajeďte se podívat…

Kolik je v této pobočce českých a kolik zahraničních odborníků?

Pracují tam dva naši kolegové z Čech a dle potřeb zaměstnávají jednotlivce z řad místních. Se spoustou věcí nám jsou ale schopny pomoci i univerzity a různé vládní i nevládní organizace. Na americký trh jsme vstoupili se sloganem IT done differently. Podobný máme i my v Čechách. Spoustu věcí děláme trochu jinak a zákazníkům se to líbí.

Jaké nejvýznamnější české a zahraniční firmy využívají vaše produkty?

Rádi se chlubíme našimi dlouholetými zákazníky z různých sektorů, které nechci vyjmenovávat, abych někoho neurazil, že jsem na něj zapomněl. Na našich webových stránkách jsou doufám všichni. Je to o té naší stonožce. Využívají jiné produkty a vzájemně se třeba ani neznají, podnikají v jiných oborech, ale naši práci si opakovaně objednávají, proto věřím, že jsou s ní spokojeni.

Pro své zákazníky zajišťujete komplexně veškeré IT služby, ale expandujete díky produktům, které vás zviditelnily. Které produkty to jsou?

V rámci státní správy znají náš dokument management systém spisové služby ELISA, celní deklaranti po celé republice i v zahraničí používaní naši službu VAN operátora EuroDat, Škoda Auto řídí logistiku svozu zaměstnanců do práce naším systémem MDZ, jeden z největších laboratorních řetězců v Evropě a na světě Synlab používá náš middleware SELMA, tisíce doktorů dostávají výsledky z laboratoří díky systému zabezpečeného přenosu dat MediDat…

Čím se snažíte být lepší než konkurenční firmy a jak velká konkurence panuje u nás na trhu IT služeb?

Konkurence na trhu IT služeb je v ČR velká, ale poptávka po službách a produktech je ještě větší. Kritický nedostatek IT odborníků se bude pravděpodobně prohlubovat, mladých lidí, studujících tento obor, by mělo být daleko více. Lepší se snažíme být jak svými produkty, tak přístupem k zákazníkovi, založeném na maximálně osobním přístupu a angažovanosti při řešení problémů.

Zaměřujete se především na bezpečnost a ochranu citlivých dat v jednotlivých firmách. V čem dělají největší chyby, co podceňují?

Největší chybou je ignorování této oblasti, nebo její podceňování. Věří, že jich se to netýká, že se to děje jen velkým firmám… Neděje. Ten problém máme všichni. Tady a teď. Už se zcela vážně mluví o probíhající kybernetické válce. Ta trápí jednotlivé státy, ale v důsledku každého z nás. Myslím, že majitele firem a jejich management probudí až osobní dopad (odcizení dat nebo identity), vydírání, zaheslování firemních serverů a další známé útoky.

Existují nějaká bezpečnostní pravidla, která nejsou obecně moc dodržována, snažíte se nějak rozšířit povědomí o hrozícím nebezpečí?

Existují, ale stručný přehled by sám o sobě vydal na samostatnou publikaci… Podstatné je začít se tím zabývat a neodkládat to na dobu, až se něco stane. Viděl jsem v jednom podniku, jak ničivé následky může mít odcizení citlivých dat. Firmu to naštěstí úplně nezničilo, ale náklady na záchranu byly astronomické.

Je možné počítačové piráty úplně zastavit? Jaký je princip programu, který nabízíte a který má jejich činnost co nejvíce ztížit?

Zastavit piráty samozřejmě nelze. Je nekonečné množství útoků, které budou vymýšlet a realizovat. My všichni je můžeme jen více či méně úspěšně odrážet. Bavíme-li se o produktu S4D, tak jeho použití minimalizuje možnost zcizení dat „na cestě“ od uživatele k uživateli, což není málo. Pozor jen na pojem pirát. Zájem o vaše data má mnoho subjektů, od konkurence, přes „velké bratry“, až po žárlivého partnera. (smích)

Jak jsou na tom podle vás české podniky v ochraně svých dat v porovnání se světem?

Odpovím velmi stručně. Jsou na tom přibližně stejně, tedy špatně.

Na co vy sám jste ve své firmě pyšný a co plánujete do budoucna? Co je vaším největším osobním úspěchem?

Pyšný jsem na to, že stále fungujeme po 26 letech podnikání, že rosteme, daří se nám mít stabilní tým odborníků a že mě má práce stále baví. To považuji i za svůj osobní úspěch.

Bolí vás někdy z počítače hlava? Kompenzujete hodiny strávené u obrazovky nějakým „zdravým“ koníčkem?

Jsem v práci obvykle kolem deseti hodin denně a domů se vracím dost unavený. Rád vyrazím na procházku, nebo do lesa lovit, za kamarády na loď, do kina… Vypnout alespoň na chvíli a alespoň trochu se pohnout. V poslední době mě honí krokoměr, a tak se snažím nevolat interním telefonem, ale zvednout se a to jedno dvě patra vyjít. I to je pohyb… (smích)

Děkuji za rozhovor.

Text: Eva Procházková

Foto: Archiv Petra Samka

Oficiální web: www.cns.cz a www.safety4transfer.com

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Od roku 2007, kdy trávila čas na mateřské dovolené, se Jana Lžičařová začala rozhlížet po své další seberealizaci. Rozhodla se pro personalistiku. Práci, kterou může dělat z domova a udržet si relativně volnou pracovní dobu. Nyní samostatně podniká, vede svoji firmu PARTNER 4 JOB a souběžně zvládá péči o dvě děti.

foto: Lenka Hatašová

Co vás přivedlo k personalistice?

Tento obor mě vždy lákal. Příležitost vyzkoušet si personalistiku se mi naskytla zhruba před devíti lety na mateřské dovolené, kdy jsem hledala možnost zaměstnání částečně z domova s volnou pracovní dobou. Tato příležitost přišla poměrně rychle a začala jsem se tak učit pro mě zcela nový obor.

Jaké vzdělání, praxi a zkušenosti potřebuje personalista mít?

Samozřejmě existuje několik zákonných povinností, které musíte dodržovat. Ovšem pro mě je nejdůležitější znát o svém klientovi a pozici co nejvíce informací, komunikovat ideálně s nadřízenými dané pozice. Důležitá je správná intuice a s ní související umění zařazovat lidi do pozic, které jim nejlépe sedí. Dělá mi velkou radost, když vím, že jsou bývalí kandidáti v zaměstnání spokojeni. A stejně tak i klienti. Ale aby v tom byl personalista úspěšný, vyžaduje to léta praxe, stejně jako v každém jiném oboru.

foto: Lenka Hatašová

Když chcete být na volné noze, potřebuje něco víc?

Určitě není klišé, když řeknu, že pokud vás práce naplňuje a baví, je to ten správný recept na nezávislost. O to je pak úspěch sladší. Samozřejmě je zapotřebí i trocha „odvahy“. Přece jen je pro většinu lidí jistější být zaměstnaný a dostávat pravidelný příjem. Pokud pracujete na volné noze, tuto jistotu nemáte.

Jakým směrem se aktuálně zaměřujete, co je vaše specializace?

Nejvíce se zaměřuji na pozice ve středním managementu pro mezinárodní, ale i české společnosti působící v mnoha oborech – obchod, strojírenství, IT, stavebnictví, finance a další.

Jak obvykle postupujete při výběru vhodných kandidátů na požadovanou pozici?

Pokud je to možné, nabídnu klientovi několik potenciálních kandidátů, u kterých jsme přesvědčena, že nejlépe splňují požadavky na danou pozici a do dané společnosti osobnostně zapadají. Mé osobní pohovory s kandidáty jsou velice neformální, rozhovor se přirozeně vyvíjí, a občas se dozvídám i jiné než pracovní záležitosti. Třeba jednou jsme se při rozhovoru dostali až ke sběru trilobitů a díky tomu má dnes můj manžel od jednoho z mých kandidátů unikát starý přes 500 milionů let a kus meteoritu. Pohovory trvají i dvě hodiny, ale snažím se každého kandidáta poznat co nejlépe a zatím se mi to vyplácí. Konečný výběr je samozřejmě na klientovi.

foto: Lenka Hatašová

Jaká je podle vás aktuální situace na trhu práce a kam dál se vyvíjí?

Není tajemstvím, že situace na trhu práce je vzhledem k růstu ekonomiky složitější. Neznám společnost, která by tvrdila, že má dostatek kvalifikovaných zaměstnanců. A nejsou žádné náznaky, že by se situace měla v dohledné době změnit.

Ve kterých oborech je po zaměstnancích největší poptávka?

V této chvíli potřebují firmy sehnat kvalitní spolupracovníky téměř ve všech oborech. V minulosti se jednalo především o obor informačních technologií, dnes už není jednoduché obsadit v podstatě kterékoliv pozice.

Které pozice se obtížně obsazují a proč?

Nejkritičtější situace je v technických oborech a to z důvodu specifických požadavků na konkrétní pozice. O tyto lidi je skutečně velký zájem a jak jsem se nedávno dočetla, na jednoho absolvujícího studenta čekají i čtyři potenciální zaměstnavatelé.

Kolik času v průměru zabere nalezení vhodného uchazeče?

To je velice individuální. Vždy záleží na dané pozici. Například u administrativních pozic bývá výběrové řízení podstatně kratší než právě u již zmíněných technických pozic, kde u některých společností bývá výběrové řízení takový nekonečný příběh, zvláště když na danou pozici hledají i více kandidátů. Průměrně je to měsíc až dva.

Na co se musí připravit kandidáti na pozice, pokud chtějí uspět?

U každého klienta probíhá výběrové řízení trochu jinak. Snažím se proto každému uchazeči poradit na co se připravit, co ho čeká. Důležitá je určitě motivace, přirozenost, zdravé sebevědomí, odhodlanost. Já se snažím spolupracovat se společnostmi, kde vím, že se ke svým zaměstnancům chovají skvěle a naopak, snažím se do takové společnosti dosazovat i obdobně smýšlející pracovníky. Takže win-win scenario.

foto: Lenka Hatašová

Na čem jejich úsilí nejčastěji ztroskotává?

Je to různé, může to být přílišnou snahou uspět, nebo nesouladem mezi novými kolegy. Stejně jako v životě – někdy to prostě nevyjde.

Bývají součástí výběrových řízení i psychologické testy?

U každé společnosti je to individuální. Někde výběrové řízení probíhá i několik měsíců včetně psychologických testů, jazykových testů a případové studie, ale mám i klienty, kde „stačí“ jeden osobní pohovor a je rozhodnuto. Vždy záleží na klientovi, kterou cestu zvolí.

Daří se vám vyjednat pro uchazeče o pracovní pozice i jiné než obvyklé smluvní podmínky? Je o taková specifika zájem?

To se děje poměrně často. Z mého pohledu je každý člověk originál a díky individuálnímu přístupu s ním takto i zacházíme. A s klienty, kteří takto ke svým potenciálním zaměstnancům přistupují, je skvělé pracovat. U některých společností je ale nabídka dána a není možné dále vyjednávat, což je dle mého názoru velká škoda, protože společnosti tak často přicházejí o kvalitní lidi.

foto: Lenka Hatašová

V jakém směru vás vaše práce rozvíjí a posouvá?

Zaměstnání, které dělám, mě velice baví. Každý den komunikuji s jinými lidmi. Hledám různé profese pro různé společnosti. Vždy je pro mě tak trochu výzva pozici úspěšně obsadit.

Co je ve vašem oboru důležité pro úspěch a získání nových klientů?

V oboru, kterému se věnuji, je samozřejmě velká konkurence. Snažím se ke svým klientům přistupovat velmi přátelsky, ale zároveň profesionálně. Hledám pro ně nejvhodnější kandidáty a nezatěžuji je „zbytečnými“ životopisy, jen abych ukázala, že jsem aktivní. Jednám s nimi na rovinu a zatím se mi tento přístup vyplácí. Musí to také mezi mnou a klienty fungovat „chemicky“, což je pro mě velice důležité. Pokud by tomu tak nebylo, nedovedu si takovou spolupráci představit. Získávání klientů je náročné stejně jako ve všech jiných oborech. Na začátku svého podnikání jsem si klientelu musela vybudovat sama, dnes se snažím o získávání nových klientů přes kontakty či doporučení. Vzhledem k tomu, že pracuji sama za sebe, není v tuto chvíli mým cílem mít velký počet zákazníků, ale dělat svoji práci dobře.

Čelíte někdy tlakům velkých agentur?

Již několikrát jsem u svých klientů ve výběrovém řízení porazila velké personální agentury, takže si nemyslím, že je to výlučně o velikosti a jménu agentury. Ale také už se mi stalo, že jsem byla odmítnuta právě proto, že nejsem velká agentura. Nehroutím se z toho a jdu dál.

Máte spolupracovníky? Případně máte v plánu do budoucna budovat tým?

V tuto chvíli jsem spokojena s tím, jak to je, a nemám tedy potřebu spolupracovníků. Uvidím, co přinese budoucnost.

foto: Lenka Hatašová

Jak kombinujete jako matka dvou dětí pracovní a osobní život?

Zatím se mi pracovní a rodinný život daří kombinovat celkem dobře. Přes den se věnuji práci, později odpoledne rodině. Pokud pracujete na volné noze, nemáte dovolenou, kde byste nepracovala, čemuž občas děti nerozumí, ale na druhou stranu jsem, jak se říká, pánem svého času.

S jakým přístupem či podporou jste se setkala od svého partnera? Ne každý manžel podporuje svoji ženu v profesních ambicích.

Podnikání byl vlastně nápad mého manžela. Viděl, že jsem v předchozím zaměstnání byla čím dál tím méně spokojena. Nebylo to lehké rozhodnutí, ale protože mě tento obor velmi baví a chtěla jsem v něm i nadále pokračovat, rozhodla jsem se jít svou vlastní cestou.

Děkuji za rozhovor.

Text: Michaela Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno ve spolupráci:

PARTNER 4 JOB www.partner4job.cz

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz 

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandior.cz 

Le Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz