Jan Novák – výrobce plnících a kuličkových per

Jan Novák pochází z Brandýsa nad Labem, kde vystudoval gymnázium a následně dokončil bakalářské studium na UK v Praze obor mediální studia. V Brandýse nad Labem podniká, provozuje výrobu a v plánu má také showroom. Přibližně od šestnácti let až donedávna působil v různých pozicích rodinného vydavatelství časopisu. Objevil kouzlo řemesla a záhy je také pevně podnikatelsky uchopil a proměnil. Plnicí pera značky Novák jsou nejen ozdobou psacích stolů, ale především uměleckou ruční prací, která tak dává vědět, že s pílí a cílevědomostí se pojí vynikající výsledky.

Jan Novák, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

Jaká je vaše původní profese a co vás přivedlo k výrobě per?

Začínal jsem v rodinné firmě jako grafik. Vždycky jsem ale věděl, že chci mít něco svého a nechci být zaměstnanec. Začalo to malými projekty, kde jsem se naučil pracovat s e-shopem, obchodovat se zahraničím, nebo něco manuálně vyrábět. Což je mimochodem do teď pro mé okolí dost překvapivá informace, pracovat rukama si mě nikdo nedovedl představit.

Jaká ta cesta k velké změně byla a čemu za ni vděčíte?

Každý malý projekt mě někam posunul, až jsem se dostal k perům. K nim jsem se dostal tak, že mi to na začátku přišlo jako skvělý nápad, vyrobit si nějaké hezké dřevěné pero pro sebe. Našel jsem si na webu nějaká videa, jak se to dělá, a připadalo mi to vcelku jednoduché. Jenže k prvnímu peru, které bych v té době označil jako hezké, vedla cesta přes spoustu omylů a pokusů. Metoda pokus-omyl je fajn, ale spolyká spoustu času a peněz. A tak jsem po půl roce měl první pero, za které bych si ale ve výsledku mohl mít menší auto. Ovšem na druhou stranu jsem zjistil, že mě to hrozně baví a začal jsem ten projekt rozvíjet dále.

pera Novák

Jak vzpomínáte na své začátky?

No, vzhledem k tomu, že jsem začal asi před rokem a půl, tak se cítím tak nějak v začátcích pořád. Těžko říct, kdy se to přehoupne a nebudu se cítit jako začínající živnostník. Každopádně začátky jsou asi jako u každého začínajícího podnikatele. Zabírá vám to spoustu času, peněz a energie.
Na druhou stranu mě to baví možná ještě víc než na začátku, takže to za to stojí.

Co všechno potřebujete, abyste mohl v tomto oboru začít podnikat?

Myslím, že kromě nějakých strojů, které jsou pro práci nezbytné, hlavně pevnou vůli. Možná také nějakou šikovnost a smysl pro detail. Nepřijde mi, že by bylo potřeba něco speciálního.

pera Novák

Kolik času zabere v průměru výroba jednoho pera?

Výroba jednoho pera zabere v průměru tak dvě hodiny, to je ale jen čistá výroba. Poté následuje focení každého kousku zvlášť, úprava fotek, vložení na e-shop, sociální sítě, marketing… Z toho pak vychází průměr na jedno pero tři hodiny i více. Hodně oblíbená jsou u zákazníků skládaná pera, kde se výroba vyhoupne klidně na šest hodin. Zase mi ale pod rukama vznikají originální kousky a baví mě vytvářet nové a nové motivy skládání.

Jan Novák, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

Do kterých fází se výroba člení a která z nich je jak obtížná?

První fází je vybrání správného dřeva. Musí být na výrobu nejen vhodné, ale i něčím zajímavé. Velká část dřev je v takto malé velikosti totiž velice fádní. Pak následuje úprava dřeva, řezání špalíčku, navrtávání a vlepování kovových trubiček. Poté je již dřevo připravené k té nejdůležitější fázi a tou je soustružení, broušení a leštění. Na této fázi závisí finální vzhled pera a také je to krizový bod ve výrobě. Část per zde praskne, nebo to nedopadne podle mých představ v jiném ohledu. V takovém případě mohu začít znovu. Po této fázi je potřeba pero ještě složit z připravených komponentů a je hotovo. Zatím nejsem schopný vyrobit pero kompletně celé, a tak jsem zvolil výrobu za pomoci hotových kovových komponentů.

pera Novák

O jakou inovaci či rozvoj ve svém oboru usilujete?

Dalším mým cílem je ušetřit někde trochu času a pustit se do výroby pera, které si asi kromě hrotů celé vyrobím sám od A do Z. Na to se moc těším a určitě to je cesta, kam se chci posunout, nebo nabídnout jako další, dražší alternativu.

Uvažujete i o tom, že byste pera osázel nějakými kamínky?

V tuto chvíli neuvažuji, mám raději jednoduché tvary a linie.

Kdo takový produkt nejčastěji poptává?

Většina mých zákazníků jsou ženy, které shánějí hezký a originální dárek pro manžela, vnuka, syna, tatínka nebo dědečka. Dalšími zákazníky jsou milovníci přírodních materiálů, ruční práce, nebo i lidé, kteří rádi píší perem a nebaví je klasické velkoprodukce. V poslední době jsou má pera také jako oblíbený dárek pro firemní zaměstnance nebo obchodní partnery. Ve spojení s gravírem, který jsem schopný na pero dotvořit, vzniká originální a osobní dárek.

pera Novák

Jakou kapacitu jste v současné době schopen pokrýt?

V současné době jsem schopen vyrobit maximálně 100 per za měsíc, ale závisí to hodně na jejich složitosti. Do nabídky každou neděli zařazuji novinky, z nich jsou vždy některá pera skládaná a ta, jak jsem již zmiňoval, zaberou o dost více času.

Jak jste na tom s pomocnou silou? Nebo se obejdete zcela bez spolupracovníků?

V tuto chvíli si všechno dělám sám. Výrobu, marketing, účetnictví a vše další okolo podnikání. Do budoucna se ale nějaké pomocné síle nebráním, uvidíme…

Z jakých materiálů vybíráte, které se osvědčily a které jste naopak zavrhl?

Zatím vyrábím takřka výhradně z exotických dřevin. Občas využiji i kousek kovu nebo akrylu, ale 99 % výroby je z těchto dřevin.

Jan Novák, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

Stalo se vám, že se některé dřevo vůbec neosvědčilo, či naopak, zdá se vám některé pro tento účel velmi vhodné?

Pero je velmi drobné, a tak se nedá pracovat s dřevem, které by mělo byť i maličké prasklinky. V běžné truhlařině by to nemuselo vadit, ale v mém měřítku každá prasklinka extrémně vynikne. Bohužel se tomu docela těžko předchází, protože do koupeného prkna není vidět. V minulém roce se mi stalo, že jsem si udělal radost a koupil na mé poměry opravdu drahé dřevo, ale nikdy z něj žádné prodejné pero nevznikne, protože se na něm vždy objeví prasklinky.

Řekl byste, že vaše výroba obnáší nějaká zvláštní úskalí? Narážíte na nějakou složitou problematiku?

Tím, že vše zkouším stylem pokus-omyl, tak několikrát za týden narazím na nějakou složitost, ale nikdy to nebylo nepřekonatelné. Hlavně jsem postupně došel k tomu, že na strojích a výrobě se nevyplatí šetřit. Když používám nějaký stroj každý den, tak se většinou vyplatí rovnou investovat do profi vybavení.

Co podle vás nejlépe funguje pro rozjetí e-shopu, co je základem pro jeho úspěch a naopak, co se vůbec neosvědčilo?

Základem je určitě osobní přístup k zákazníkům, bez toho by můj e-shop nebyl tím čím je. A myslím si, že moji zákazníci to oceňují. E-shop není nijak extrémně vyladěný a musím na něm ještě hodně zapracovat, ale věřím, že u mě nejde ani tak o to, jak vypadá e-shop, ale jak vypadají pera. Proinvestoval jsem spoustu peněz do reklamy, která nefungovala, ale tím si asi musí projít každý, to nijak obejít nejde.

pera Novák

Která pera patří mezi nejpoptávanější?

Určitě jsou to pera skládaná z různých dřev, protože ta jsou vždy trošku jiná a každé je tak naprostý originál. Pak také pera ze dřeva, které má nějaký výrazný vzor jako jsou třeba Wenge nebo Zebrano.

Poradíte, jak a podle čeho má úplný laik vybírat plnicí pero?

U mě se pero vybírá spíš podle vzhledu, základní výběr hrotu jsem udělal již za vás a připravil tedy zatím jen dva modely vhodné pro větší a pro menší ruku. Myslím, že když je člověk laik a nemá s pery žádnou zkušenost, tak nepotřebuje vybírat ze spousty druhů hrotů.

Jan Novák, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

Testujete pera sám? Současně mě napadá, patříte k lidem, kteří preferují psaní rukou?

Pera určitě sám testuji a využívám. To bylo důležité hlavně v začátku, kdy jsem musel testovat každý kus, který jsem vyrobil, abych se dostal do fáze, kdy se již dalo s pery přijít na trh. Pera používám denně, ale nejsem z těch, kteří popíší desítky stran a píší si nádherné deníky. Používám pera k psaní poznámek, takže vlastně asi nejsem úplně typický milovník per.

Jak vnímáte pera z pohledu trendu?

To je věc, která se mi na perech líbí. Myslím, že trendy na ně žádný výrazný vliv nemají. Všichni máme počítače a telefony, ale také každý v kapse nebo tašce najdeme nějakou tužku či pero…

pera Novák

Máte zmapovanou konkurenci?

Určitě nějakou konkurenci sleduji, ale úplně se jí nezabývám, snažím se spíš sledovat zahraniční výrobce a čerpat u nich inspiraci. Obzvlášť v Americe jsou výrobci naprosto geniální a vidím, jak se mám ještě co učit.

V jakých ohledech vidíte inspiraci a progres právě u amerických výrobců?

Hlavně vzhled výrobků mají někteří opravdu dokonalý. Vyrábějí pera mnohem složitější, včetně plnicích mechanismů, takže tam je určitě dost místa k učení.

Jaké jsou vaše ambice v následujících letech?

V prvé řadě zdravě růst, rozšiřovat výrobu i sortiment a postupně z malé živnosti začít budovat firmu.

pera Novák

Jak se tváříte na možnosti nějakých grantů pro podnikatele, podporu řemesel či nějakých soutěží?

Grant nebo dotace – to jsou pro mě takřka sprostá slova, takže i když bych určitě o něco požádat mohl, tak je to pro mě aktuálně úplně mimo. Nemám to rád, protože si myslím, že tato podpora v důsledku nikomu moc nepomůže.

Jan Novák, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

Umíte si představit, že byste o výrobě třeba i někde přednášel, zaučil další zájemce o tento obor?

V budoucnu bych chtěl dělat nějaké workshopy, kde by si každý mohl vyrobit sám nějaké jednoduché pero. Myslím, že by to mohl být zajímavý zážitek. Jak pro účastníky, tak i pro mě.

Kompenzujete čas strávený v dílně jinými aktivitami?

Aktuálně tak maximálně časem stráveným nad počítačem s vyřizováním objednávek a procházkami na poštu. Po Vánocích si možná trochu odpočinu a pak se se vší silou vrhnu do další práce. Ještě je toho přede mnou mnoho.

pera Novák

Jaké je pro vás ideální prostředí, ve kterém jste schopen nacházet nové nápady a zapojit svoji kreativitu?

Nápady mám všude a pořád. Spíše mám problém s jejich zapamatováním. Mnoho toho zapomenu ještě dřív, než si to stihnu někam poznamenat.

Co patří k vašim podnikatelským zásadám a prioritám?

Hlavně pracovat poctivě abych se mohl v klidu vyspat, a být fér a co nejotevřenější ke svým zákazníkům.

pera Novák

Kde vás mohou zájemci potkat osobně?

V tuto chvíli bohužel nikde. Občas se vydám na nějaký trh s rukodělnými výrobky. Brzy ale už budu mít prostor vedle dílny, který bude sloužit jako takový malý showroom, kam si budou moci zákazníci přijet pera vyzkoušet a prohlédnout.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz a archiv Jana Nováka

Oficiální web: www.peranovak.cz

Vytvořeno ve spolupráci se sítí hotelů Le Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Lukáš Pleskot – zakladatel a hlavní manažer herního portálu PLAYzone.cz

Zakladatel PLAYzone.cz, jednoho z největších herních portálů v České republice. V současnosti stojí za takovými projekty jako Mistrovství ČR v počítačových hrách, nebo nově i Vodafone Mistrovství ČR v mobilních hrách. Lukáš Pleskot patří rozhodně mezi přední osobnosti herního průmyslu a v současnosti navazuje partnerství s největšími firmami v oboru. Zahraje si však nějaké hry i doma? A jaký má názor na nový trend youtuberů?

Lukáš Pleskot, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

Vedete nejnavštěvovanější herní portál v ČR. Jaké byly vaše začátky?

Celé to začalo jako koníček. Začal jsem hrát počítačové hry, konkrétně Counter Strike. Měl jsem svůj vlastní tým s kamarády a časem jsem pro to chtěl dělat trošku víc. Začal jsem proto organizovat soutěže, turnaje a provozovat herní servery. Nejdříve to bylo v uzavřené skupině mých kamarádů, ale postupně se přidávali další hráči, až z toho vznikl takhle velký portál.

 

Již jste naznačil, že jste byl od mládí vášnivý hráč. Od kolika to přibližně bylo let?

Řadím se ještě mezi ty, kteří pamatují začátky počítačů, takže to bylo od mých dejme tomu čtrnácti let. Tehdy jsem měl svůj první počítač.

 

Jaké jste v té době hrál hry? Měl jste nějakou nejoblíbenější?

Nikdy nezapomenu třeba na Dune II nebo Command and Conquer. Velkou roli ale hrál právě Counter Strike. Kromě těchto her patřila k mým oblíbeným i hra Diablo, kterou určitě mnoho lidí zná.

 

Jak byste popsal podmínky, když jste jako dítě hrával? Vezměme v úvahu třeba i kvalitu počítačů apod.

Podmínky jsou samozřejmě diametrálně odlišné. Ačkoliv ale bylo v té době v porovnání se současností všechno horší a pomalejší, tak počítače zvládaly požadavky i náročnost tehdejších her. S vývojem náročnosti her se tedy vyvíjí i kvalita hardwaru. Dnes je vše samozřejmě někde úplně jinde, ať už z pohledu počítačů, tak i vybavení. Technologie se rozvíjí, pořád se hledají nové nástroje a způsoby, jak hry zlepšit. Celý tento elektronický sport, jak toto odvětví nazýváme, se posouvá do oblasti klasického sportu. Má to stále více společných rysů. Až na ten pohyb jsou ostatní věci více méně totožné jako třeba ve fotbale.

 

Tehdy asi hrálo méně lidí. Byli to pravděpodobně hlavně speciální hráči, dnes však může hrát prakticky každý. Čím si myslíte, že je tento vývoj daný?

Strašně se rozvinula dostupnost internetu a vůbec dostupnost počítačů. Dříve byla koupě počítače záležitost třeba 60 000 Kč, dnes si koupíte slušný herní počítač za 25 000 Kč. Celý vývoj je však ovlivněn hlavně rozvojem internetu. Současné hry se hrají především online, takže nehrajete proti počítači, ale proti reálným lidem, kteří mohou sedět kdekoliv. I díky tomu roste herní popularita a vůbec celková základna hráčů.

Lukáš Pleskot, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Co vás přivedlo právě ke hře Counter Strike?

V tuhle chvíli už přesně ani nevím, ale určitě mě k tomu přivedl někdo z okolí. Prostě mě to začalo bavit. Popularity této hry si ale všímáme i dnes, například při vytváření obsahu našich akcí. Obrovskou výhodou je srozumitelnost hry. Jedná se o akční hru, kde proti sobě stojí dva týmy, jejichž cílem je zlikvidovat jeden druhého. Jsou zde policisté a teroristi a každý zná svou roli. I člověk, který hru nikdy neviděl, se během pěti minut zorientuje, což u spousty jiných her takhle není. O některých hrách musíte mít hluboké znalosti, abyste chápali, o co v nich jde.

 

Mnoho hráčů říká, že jim hraní her pomohlo v učení jazyků. Je to i váš případ?

Ano, rozvíjení jazykových dovedností je určitě pozitivní věc na hraní. Při online hraní spolu hráči vytváří týmy a musí spolu komunikovat. Online svět smazává hranice zemí a hrát můžete s kýmkoliv na světě. K tomu potřebujete především angličtinu.

 

Jaké byly začátky PLAYzone? Bylo snazší shánět sponzory, když jste se mohl opřít o zavedenou značku?

Jak rostl objem uživatelů spolu s fanouškovskou základnou našeho portálu, tak rostl i zájem partnerů a sponzorů, kteří přinášeli peníze. Dříve vypadala spolupráce s partnery dost často jen tak, že věnovali nějaké výhry do soutěží a měli zájem jen dotovat různé turnaje. Dnes se dá partnerství přirovnat opět třeba ke sportu. Partneři platí za visibilitu, kterou jim vytváříme u cílové skupiny v komunitě. K tomu samozřejmě přidávají opět nějaké výhry apod. Celkově se to ale posunulo dál. Spolupráce je založena na standardních tržních principech. Firmy platí za propagaci v gamingu stejně tak, jako by si chtěli zaplatit propagaci v jakémkoliv jiném segmentu.

 

Na brněnském výstavišti organizujete i Mistrovství ČR v počítačových hrách. Jak tento koncept vznikl?

Mistrovství se obnovilo v roce 2011. Brand existoval už před tím, ale v roce 2008 srazila celý koncept ekonomická krize. Tyto aktivity bohužel nepatří mezi nezbytné, a když na to marketingově nejsou peníze, tak se dají velmi jednoduše zrušit. V roce 2011 jsme opět cítili poptávku po tom, že se partneři chtějí v této komunitě zviditelňovat, a tak jsme seriál Mistrovství České republiky v PC hrách obnovili. V roce 2011 a 2012 se konala finále v hotelu Jezerka ve východních Čechách. Byly to spíše komunitní akce, což znamená, že hráči se sjeli a veškerá viditelnost navenek byla zajištěna pouze pomocí streamu. Akce nebyla založena na tom, aby na mistrovství přišlo hodně návštěvníků. Lidé to sledovali hlavně z domova. V letech 2013 a 2014 se akce přesunula na výstaviště do Prahy jako součást veletrhu For Games, kdy už bylo samozřejmě cílem přivést návštěvníky na výstaviště. Rozměry akce již byly větší, bylo zde pódium i prostor pro diváky. Od roku 2015 je mistrovství součástí festivalu In-Joy, který se koná na výstavišti v Brně. Letos máme i celou halu a získali jsme tím možnost více ovlivňovat některé věci tak, jak si představujeme.

Lukáš Pleskot, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Podle čeho vůbec vybíráte hry, ve kterých se soutěží?

Necháváme se inspirovat západem a snažíme se reflektovat určitý celosvětový trend. Součástí Mistrovství České republiky v PC hrách jsou tři hry – Counter Strike, League of Legends a Hearthstone, což jsou celosvětově nejhranější soutěžní hry. Letos jsme koncept rozšířili o mobilní část – Vodafone Mistrovství České republiky v mobilních hrách.

 

I zde je o to zájem?

Určitě. Ten hlavní rozdíl oproti počítačovým hrám je v tom, že na mobilech hra trvá kratší dobu. Pro srovnání, zápas na Mistrovství ČR v počítačových hrách může trvat až tři hodiny. Takové to „casual“ hraní, když máme chvilku volného času, se ale stává stále víc populární.

 

Jak bude mistrovství v mobilních hrách vypadat v praxi?

Hráči budou mít telefony nebo tablety. Do seriálu jsme zařadili dvě hry. Vain Glory, která se hraje 3v3, takže v týmech 3 proti 3. Clash Royale je 1v1, takže 2 lidi sedí proti sobě a hrají.

 

Je potřeba nějaká registrace?

Ano, hráči se musí registrovat a hrát nějaké dlouhodobé soutěže. Probíhá online kvalifikace 3 měsíce před mistrovstvím. Finále pak hrají jen ti nejlepší. U mistrovství v PC hrách trvá kvalifikace celý rok. Na finále se opět dostanou pouze TOP hráči.

 

Hrajete nějaké hry i v současnosti?

Čas od času zkusím nějakou novou hru, ale spíše jen ze zájmu. Snažím se mít přehled o tom, co jde na trh, nebo co bude trendy. Občas mě chytne nějaká „casual“ hra z mobilní divize, která trvá právě do těch zmiňovaných pěti minut. Říkám tomu tzv. „záchodovky“. Aktuálně zrovna jednu takovou hraji. Když mám čas, tak si zahraji i pár her přes den. Dvě hodiny pracuji, pět minut si zahraji a pak zase jdu zpět k práci.

 

Pokud dobře vím, tak máte děti. Současným trendem jsou rozhodně youtubeři. Sledují některé z nich? Nebo naopak jste propagátorem spíše toho, aby děti trávily čas venku?

Mám dvě dcery. Jedné je 12 a druhé 8. A mohu říci, že je „youtuber mánie“ ani počítačové hry nezasáhly. Raději tráví čas venku nebo sportují, což považuji za ideální. Samozřejmě mi nevadí, když si čas od času vezmou tablet a něco si zahrají, ale všeho s mírou. Když si čas nějak efektivně rozdělí, tak v tom nevidím problém. Chvíli mohou být venku, chvíli musí věnovat přípravě do školy a chvíli si mohou dělat, co chtějí. Myslím si ale, že holky nejsou tak náchylné k tomu, aby propadly počítačům a hrám. U kluků je to jiné, to si pamatuji i ze svého dětství. Moje holky vlastně ani nemají počítač, jenom tablet.

Lukáš Pleskot, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

A mobilní telefony mají?

Mobily mají. Ty jsme jim pořídili přibližně v sedmi letech – v průběhu první třídy. Je to ale i dáno jistým společenským tlakem. Koupili jsme jim úplně obyčejný telefon. Nemělo smysl jim pořizovat nějaké výkonné mobily, protože jim to stejně pořád padalo. Až dnes má starší dcera nějaký solidnější telefon, na který si už zvykla. Ta mladší si ale vždycky po čtrnácti dnech vzpomene, že má telefon a vůbec to neřeší. Jsem tedy docela rád, že aniž bychom to museli nějak násilně filtrovat, tak ony samy k tomu nezískaly extra vztah.

 

Když porovnáte současnou generaci a generaci před 20 lety, v čem vidíte zásadní rozdíl? Třeba při srovnání způsobu trávení volného času?

Zásadní rozdíl je asi v tom, že my jsme ho opravdu trávili více venku a face-to-face s kamarády. Dnes když se lidi sejdou, tak mají většinou v ruce telefon a komunikují s množstvím dalších lidí online místo toho, aby si povídali spolu. To je běžný současný trend.

 

Jak vnímáte fenomén youtuberů? Zasáhlo vám to nějakým způsobem do vaší práce?

Určitě, rozšířily se nám tím možnosti našich aktivit. S youtubery spolupracujeme a vytváříme obsah na akcích, kterých se účastní. Je to jistě fenomén, který musíme sledovat a respektovat. Na druhou stranu mě osobně se to nějak nedotklo. Jsem už generace, která tomu nerozumí.

 

Se kterými youtubery spolupracujete nejvíce a jak tato spolupráce vypadá?

Nepřímo de facto se všemi, protože často na jejich akcích zajišťujeme techniku a herní nástroje, které pak používají při svých aktivitách. Přímo pak pracujeme především se streamery, což je ještě trošku jiná skupina lidí, kteří především umí komentovat hry. Stejným způsobem, jako třeba sportovní komentátoři.

 

Jak si myslíte, že se bude doba dále vyvíjet?

Určitě se vše hodně profesionalizuje a posouvá dopředu. Vše odstartovalo tím, že lidé komentovali hry, tzv. let´s playing. Dívali se, jak někdo hraje a přidávali k tomu komentář, anebo hráli sami a komentovali to. Dnes se hodně posouvají do tzv. vlogů a mapují určitým způsobem svůj život. Buď si uměle vymýšlejí scénky, nebo komentují své životní situace. Youtubeři se opravdu profesionalizují a tím, jak roste jejich popularita a jejich možnosti, si mohou pořídit lepší techniku. Celá produkce se tak dostává na vyšší úroveň, což je určitě správná cesta.

Lukáš Pleskot, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano

 

Jaké máte plány do budoucna jako firma PLAYzone? Přemýšlíte o nějakém dalším aspektu podnikání?

Ne, právě naopak. V momentě, kdy se objeví nějaký boom, tak neuhýbáme z kurzu. Neustále se specializujeme na vytváření herního obsahu, v čemž jsme myslím nejlepší a chceme v tom pokračovat. Naším cílem je, aby si nás další organizátoři a pořadatelé festivalů najímali na to, abychom jim vytvářeli herní obsah. Pracujeme s komunitami, máme na ně dosah a chceme v rámci nich umožnit našim partnerům prezentovat se nějak jinak než prostřednictvím standardních médií.

 

A co rozšíření působení do zahraničí?

Takové ambice zatím nemáme. Spíš budeme usilovat o to, aby naše aktivity měly přesah z hlediska účasti zahraničních týmů v našich soutěžích a tím došlo k zatraktivnění toho, co děláme pro domácí publikum. Výkonnost hráčů a týmů na západě je na vyšší úrovni a české publikum baví sledovat ty nejlepší.

 

Jak vnímáte konkurenci? Je vůbec na trhu nějaká?

Konkurence zde nějaká je. Určitě ji vítáme, protože nás žene dopředu. Rozhodně se jí ale nebojíme a myslíme si, že jsme v tom, co děláme, nejlepší.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

 

Text: Dita Brančíková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

BVV www.bvv.cz

Direct people www.directpeople.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Lukáš Pleskot, foto: Robert Vano

foto: Robert Vano