Florbal
je v současné době již tradičním sportem na většině škol. Stejně tak se
s dnes již věhlasným sportem před dvaceti lety seznámil Jan Zahalka a
doslova mu propadl. Mezi jeho největší hráčské úspěchy patří tři mistrovské tituly
s Tatranem Střešovice a několik startů v reprezentaci. Mezi ty trenérské řadí
zisk tří mistrovských titulů s Tatranem Střešovice a druhého místa v
Poháru mistrů 2011. Aktuálně je první sezonu hlavním trenérem klubu Technology Florbal Mladá Boleslav. Klub se pod jeho vedením poprvé za svoji historii probojoval
do superfinále florbalové extraligy. Svoji sportovní seberealizaci kloubí Jan
Zahalka se studiem na FTVS UK a prací profesionálního hasiče, které se věnuje
již třináct let.
foto: Lenka Hatašová
Jaké
bylo vaše seznámení s florbalem a kariérní růst?
Florbal mě okamžitě začal bavit, protože je to rychlý,
dynamický sport. Český národ miluje hokej a florbal nabízí možnost, jak hrát,
aniž by člověk musel mít drahé vybavení a musel umět dobře bruslit. Florbal nás
chytil, sport u nás měl velmi rychlý start a já jsem se během prvních dvou let,
kdy jsem se florbalu začal věnovat, dostal do extraligy. Začal jsem ve Spartě
Praha, tam jsem odehrál necelé dvě sezony a rychle jsem se přesunul do Tatranu
Střešovice, což je historicky nejúspěšnější český tým. Tam jsem odehrál zhruba
4–5 let jako hráč. V mládí byl pro mě sport všechno. Dával jsem mu nejvíc, díky
němu jsem prošel střední školu a v podstatě do 24 let to byla moje hlavní
životní náplň.
S
jakou základní výbavou si vystačíme, když chceme začít hrát florbal rekreačně?
To je právě obrovská výhoda florbalu, a proto se
v Česku neustále velice úspěšně rozvíjí. Florbal získává největší část
členů díky tomu, že se dá hrát na každé škole. Stačí malá tělocvična, sálové
boty, hokejka, míček a branky. Dobrá hokejka se dá pořídit do tisíce korun.
Florbal má samozřejmě jasně daná pravidla, ale pro školní sport stačí to málo.
My jsme hokejový národ a florbal baví všechny kluky i holky. Mnozí pak chtějí s
florbalem pokračovat, protože to není finančně náročný sport. Lidé se u něj
vyblbnou, baví je to, vyčistí si dobře hlavu.
Jak
moc řeší profesionálové svou výstroj a kterým jejím částem se věnuje největší
pozornost?
To už se samozřejmě dostáváme k úplně jiné úrovni v našem „profesionálním“
sportu. Kluci věnují florbalu obrovské penzum času a energie. Špičkové týmy
trénují čtyřikrát až pětkrát týdně a o víkendu hrají zápas. Tam už rozhodují
drobnosti a tito hráči dostávají vybavení od sponzorů a od svých klubů. Každý
hráč má dvě až tři vlastní hokejky, má dvoje boty a své výstroji věnuje hodně
času, především hokejky musí mít skvěle připravené. Jsou hráči, kteří jsou
schopní strávit přípravou hokejky třeba půl dne.
foto: Lenka Hatašová
Jak
vzpomínáte na své zkušenosti v pozici hráče?
Vzpomínám moc rád, protože jsem toho s florbalem hodně
zažil. Ať už dobrého, nebo špatného. Když jsem hrál, snažil jsem se dávat
florbalu maximum. Teď jako trenér vidím, že být hráčem je hrozně jednoduché,
protože vám všechno připraví klub. Trenér připraví trénink, řekne, jak máte hrát,
a hráč si s čistou hlavou jen užívá hru. Pozice hráče je nádherná a až ve
vyšším věku si člověk uvědomí, jak to jednoduché to vlastně měl.
Věnoval
jste se či věnujete se ještě nějakému jinému sportu?
Pokud člověk hraje florbal naplno a ještě k tomu chodí do
práce, tak už nemá šanci věnovat se čemukoliv dalšímu, protože mu to zabírá
většinu času. Chodím si vyčistit hlavu do posilovny, což sice není vyloženě
sport, ale je to činnost, která mi hodně pomáhá udržovat rovnováhu mezi
fyzickou a psychickou stránkou. Je to pro mě oproštění od starostí.
Jak
vás hráčské zkušenosti ovlivnily pro práci trenéra?
Určitě si myslím, že kvalitní a dlouholeté hráčské
zkušenosti jsou základem pro to, aby byl člověk dobrým trenérem. Ale na druhou
stranu, je potřeba se věnovat i vzdělávání. Ideální trenér by měl mít padesát procent
zkušeností jako hráč a z padesáti procent by měl ovládat teorii a práci z
hlediska mentální stránky a fyzické přípravy hráčů a umět vědomosti dobře
nakombinovat. Být dobrým trenérem v dnešní době znamená, že musíte mít
zkušenosti, být na mentální výši, abyste byli schopní řešit problémy v týmu, a
musíte mít též povědomí o tom, jak hráče připravit na fyzický výkon.
foto: Lenka Hatašová
Kdy jste vůbec začal uvažovat o
možnosti trénovat?
O této možnosti jsem začal uvažovat ve chvíli, kdy můj
zdravotní stav už nebyl ideální pro pokračování hráčské kariéry na vrcholové
úrovni. Florbal je velmi náročný sport na pohybový aparát a většinou si člověk
přivodí pár zranění, která se nakonec sečtou. Zdravotní stav pak není ideální.
Pokud si chce člověk užít plnohodnotný život i po ukončení kariéry sportovce,
měl by skončit včas. To se mi povedlo. V té době jsem dostal nabídku od pražského
SSK Future, kde jsem skončil jako hráč. Během tří měsíců se ze mě stal hlavní
trenér, byl to hodně rychlý start a musel jsem se naučit hodně věcí. Navíc jsem
hned další rok dostal nabídku vrátit se do Tatranu na pozici hlavního trenéra.
Musím říct, že minimálně první dva roky jsem se toho musel naučit opravdu hodně,
a učím se pořád. Bez rozvoje sebe sama člověk nemůže nikdy říct, že je dobrým
trenérem.
Pro jaké
povahové typy byste řekl, že je tato hra ideální?
Výhoda florbalu spočívá v tom, že je vhodný pro jakýkoliv
povahový typ a rys. Je to velmi dynamická, rychlá hra, ale mají v ní místo jak
dynamičtí hráči, kteří jsou zapálení do hry a hrají nahoru-dolů, tak i hráči,
kteří u florbalu přemýšlejí a snaží se něco vymyslet. Proto je tak zajímavé a
těžké složit dobře tým, ve kterém by byly zastoupeny všechny vlastnosti hráčů.
Potřebujete jak bojovníky, kteří nabudí tým, tak i hráče, kteří hru v krizové
situaci uklidní.
Jak
vypadá vaše obvyklá příprava na trénink?
Záleží na tom, o jakém tréninku zrovna mluvíme. Zda jde o
trénink v přípravném období, nebo o ladění formy ve vrcholové části sezony.
Každá fáze má své jasné zásady a je potřeba na to být dobře připravený. Nelze
se připravit pouze na jeden trénink, trenér musí mít dopředu připravený program
na celý rok, aby věděl, čemu je zapotřebí se věnovat, a reagovat na to, jak se
týmu daří a na čem je aktuálně nutné pracovat. Pak by měl být schopný
improvizovat s tím, co je zrovna zapotřebí zlepšit. V dnešní době si trenér nemůže
dovolit přijít na trénink nepřipravený a začít tam improvizovat. Neustále musí
přemýšlet a dělat si zpětnou vazbu jak s hráči, tak i z pohledu výkonů v
zápasech. Podle toho je nutné přípravu neustále upravovat, aby docházelo ke
zlepšení výkonů a dosažení cílů.
foto: Lenka Hatašová
Vzpomínáte
si na nějakou neobvyklou přípravu, neobvyklé podmínky?
Vzpomínám si na podmínky pro hráče i trenéry v době, kdy
jsem před osmnácti lety začínal s florbalem já. Od té doby se velice
změnily a šly hodně dopředu. Florbal získal prestiž, spoustu místa v médiích,
přišli i sponzoři, a díky tomu všemu se podmínky neustále zlepšují. Mohu říct,
že podmínky v Mladé Boleslavi už jsou na profesionální úrovni v tom směru, že
hráči mají dobrý základ k tomu, aby se mohli soustředit jen na florbal.
Boleslavský klub rovněž pomáhá hráčům do života, takže jim zajišťuje
zaměstnání, vzdělání, ubytování a veškerý komfort, který je životně posouvá
dál. Už to není jen o sportu, ale ti hráči mají i něco do života. To považuji
za velký úspěch a věřím, že tímto směrem půjde florbal dál všude.
Čím se řídíte při určování
strategie hry?
První věcí, kterou se řídím, je kvalita týmu, který
trénuji. To znamená, jaké mám individuality a jaký styl hry hrajeme. To je to
nejdůležitější. Dalším hlediskem je samozřejmě soupeř. Je naprosto běžné, že
před každým zápasem se tým připravuje na soupeře prostřednictvím taktických
videorozborů. Je důležité připravit se na soupeře z hlediska toho, které má
dobré hráče, kde má naopak slabiny, kterých je potřeba využít. A samozřejmě mám
vybraný okruh zkušenějších hráčů, se kterými řeším důležitá rozhodnutí.
Jakou
roli hrají názory hráčů?
Snažím se vyslechnout jejich názor, i když se pak řídím
svým úsudkem. Záleží na mém rozhodnutí, ale čím víc informací mám, o to
kvalitněji se mohu rozhodnout a zvolit strategii, aby byl tým úspěšný.
Jaká jsou práva a povinnosti trenéra
během zápasu? Má trenér možnost zasáhnout do hry či uplatnit své požadavky?
Florbal je v tomto ohledu hodně podobný hokeji, většinou se
hraje na tři kompletní formace a práva a povinnosti trenéra jsou opravdu hodně
široké. Trenér může hodně ovlivnit hru – složením formací, různou strategií od
obranné k útočné atd. Velkou roli v našem sportu hrají speciální situace –
to znamená přesilovka, hra v oslabení, hra v šesti bez brankáře, což jsou
všechno situace, do nichž může trenér zásadně zasáhnout. Další důležitá věc je,
že trenér po celou dobu zápasu komunikuje s hráči a snaží se je vyhecovat,
uklidnit, poradit, jak lépe vyřešit situaci, kterou právě nezvládli, jak
zareagovat na hru soupeře.
foto: Lenka Hatašová
Jak pracujete s emocemi a stresem, který
je vyvíjený hrou, očekáváním a civilním povoláním?
Myslím, že se s emocemi vyrovnávám celkem dobře. Nejvíc mi
v tomto směru pomáhá cvičení, čtyřikrát až pětkrát týdně si chodím zacvičit do
posilovny, kde na hodinu vypnu, vyčistím si hlavu a myslím, že to je to
nejdůležitější.
Jak moc jste
ambiciózní?
Ambiciózní jsem hodně, nerad prohrávám a přijmout prohru je pro mě těžké.
Snažím se dělat maximum pro to, abych dosáhl vytyčených cílů.
Co se
vám honí hlavou, když zrovna prohráváte důležitý zápas?
Letos se mi to stává celkem často, protože v této sezoně s
Mladou Boleslaví spoustu zápasů většinu času prohráváme a zápasy otáčíme až v
závěru. V takových chvílích se mi honí hlavou jen to, co změnit v zápase, aby
to vedlo k vítězství. Jak změnit strategii, taktiku, které hráče nasadit, jak
je namotivovat, aby to vedlo ke kýženému úspěchu. Takových situací letos
zažívám opravdu hodně a určitě bych byl radši, kdybychom většinu času vedli a
hráli v klidu. Takhle si však tu výhru víc vychutnáváme, když se nám povede
zápas dotáhnout a otočit třeba pár vteřin před koncem.
foto: Lenka Hatašová
Jak funguje pravidlo „čím lepší
příprava, tím lepší hra“?
Z mého pohledu stoprocentně. Jsem zastáncem tvrdé a skvělé
přípravy nejen z hlediska fyzičky, ale i taktiky. Tyto dvě věci spolu úzce
souvisí a florbal už je na takové úrovni, že ani jednu stránku nelze opomenout.
Mladá Boleslav byla podle mě v této sezoně prvním florbalovým týmem v Česku,
který v letní přípravě trénovat sedmkrát týdně po dobu deseti týdnů. Hráči to
měli hodně těžké, ale přesně vidím, že jsme si to přenesli do sezony. Kvalitou
našich tréninků se posouvá naše hra dopředu. Pokud nebudeme tvrdě trénovat a nebudeme
špičkově připravení, nemáme šanci cokoliv vyhrát.
Kromě
trénování extraligového florbalového týmu jste také profesionální hasič. Není
jedno na úkor druhého?
Už je to opravdu těžké skloubit, protože každý měsíc jsem
240 hodin v práci. Mám specifickou pracovní dobu, mám 24hodinovou směnu a 48
hodin volno. Vejít se do toho s trénováním extraligového týmu a vedením zápasů
je extrémně těžké. Padá na to veškerá dovolená a ještě mi v práci občas musí
vyjít vstříc, abych stíhal všechno. Jsem za to moc vděčný. Bojím se, že se
dostávám do bodu, kdy se budu muset rozhodnout, co dál.
foto: Lenka Hatašová
Jak vám v práci fandí na poli sportovní
kariéry?
Musím říct, že kolegové v práci jsou pro mě velkými
oporami, protože neustále srážejí mé ego na ten nejnižší možný bod. Kdykoliv hrajeme
důležitý zápas v televizi, samozřejmě vždy fandí soupeři. Už několikrát se mi
stalo, že jsem přijel do práce po nějakém důležitém zápase a vyslechl jsem si
spoustu chytrých komentářů a hodnocení. Ale vím, že když jde do tuhého, kluci
mi drží palce, což vidím v poslední době, kdy to hodně sledují. To mě těší,
jejich podpora je pro mě důležitá, protože v práci trávím spoustu času, v
podstatě třetinu života. Je to chlapská parta, kde se rozebírá úplně všechno a
tohle k tomu patří. Samozřejmě se jim to snažím vracet, kdykoliv a kdekoliv to
jde, u nás v práci o legrácky opravdu není nouze, je to nejlepší kompenzace
napětí a stresu spojená s naším zaměstnáním.
Jaký
je váš humor?
Vzhledem k tomu, že jak ve florbalu, tak i v hlavní práci,
jsem v kolektivech, kde jsou takřka jen muži, je můj humor dost specifický. Od
černého humoru přes cynický až téměř k dětským legráckám. Tahle široká škála
humoru mě udržuje ve zdravém psychickém rozpoložení. Jak je známo, humor je
nejlepší hromosvod všech stresových situací. U nás v práci to platí a vím, že
lidé, kteří nejsou z toho prostředí, by to nepochopili. Ale pro nás je to
normální a čistíme si tím hlavu. Humor mám moc rád a je to pro mě důležitá
součást života.
Jak
si udržujete v rovnováze psychiku? Kromě toho, že vám užitečně slouží
smysl pro humor?
O fyzičce a svém odpočinku v posilovně jsem už hovořil. V
psychické rovině mi hodně pomáhá, že mám dvě práce, z toho jedna je sportovní a
druhá v pozici hasiče, kde je to psychicky také hodně náročné, ale o dost
jinak. Naučil jsem se mezi tím velmi dobře přepínat a v momentě, kdy to
potřebuji, přepnu do druhého módu. Hodně mi to pomáhá. Snažím si v obou
zaměstnáních najít to pozitivní a přenést si to do druhé práce. To mě posiluje.
Díky tomu dokážu dobře zvládat krizové situace. Naučil jsem se pracovat pod
tlakem a řešit věci v klidu. K tomu mi pomohlo jak trénování, tak i práce
hasiče. Myslím, že je to velká výhoda.
foto: Lenka Hatašová
Vzděláváte
se v trenérském oboru, což jistě obnáší i psychologii. Jak se vám v této
oblasti daří?
To je pro mě zajímavá otázka, protože se na psychologii
snažím hodně zaměřovat. V tomto směru je pro mě velkým vzorem Marian Jelínek,
se kterým se trochu osobně znám a byl jsem na několika jeho vzdělávacích
programech. Hodně ho uznávám a líbí se mi jeho filozofie, kterou razí. Snažím
se to sám přenášet do sportu i do života. Myslím, že je to ta správná cesta.
Abych si sám vyrovnal to, že mám zkušenosti hráčské a potřebuji i ty
vědomostní, tak se vzdělávám na FTVS UK a snažím si dostudovat nejvyšší
trenérské vzdělání. Je fajn, že jsem tam v kontaktu s dalšími lidmi, kteří se
pohybují ve vrcholovém sportu.
Jaké
jsou vaše životní priority?
To je otázka k zamyšlení. Především díky práci se moje
životní priority v posledních deseti letech zásadně změnily. Mám výhodu v tom,
že ve svém životě dělám věci, které mě hodně baví a naplňují. Ale rozhodně vím,
že největší prioritou by pro člověka měla být jeho vlastní rodina. Na tom se
snažím zapracovat, aby to tak bylo i u mě.
Děkuji za rozhovor.
Text: Michaela Lejsková
Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com
Vytvořeno ve spolupráci:
Technology Florbal Mladá Boleslav www.florbalmb.cz
Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz
Hotel Grandior www.hotel-grandior.cz
LE Hotels Group www.le-hotels.cz
Korektura textu: Vladana Hallová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: Profesní magazín Best of
www.ibestof.cz