Petr Hubáček – manažer PR, Honda Motor Europe Limited

V předchozím
zaměstnání pracoval Petr Hubáček v consultingové firmě a poradenství
outsourcingových věcí. Tíhnul vždy spíše ke kreativitě, a proto využil toho, že
společnost Honda vypsala výběrové řízení na pozici public relations. Napsal
tehdy, že je ideální kandidát, protože o motorkách ví všechno. Samozřejmě to
nebyla úplná pravda, ale zdravé sebevědomí zafungovalo a místo získal. Dnes je
na pozici public relations executive a má na starosti kompletně značku Honda –
tedy jak automobily, tak motorky.

foto: Tino Kratochvil

 

Jaké je
postavení Hondy na trhu? Jaké máte plány pro letošek?

Tady je potřeba se na to podívat ze dvou
stran. Co se týče motocyklů, tak podle statistik je Honda jasná jednička na
trhu s velkým předstihem před konkurencí. Když se nad tím člověk zamyslí,
tak je to díky opravdu široké modelové řadě, perfektně fungující dodavatelské
síti, bezproblémové dodávce náhradních dílů. Nejvýznamnějším faktorem úspěchu
je ale renomé nejsilnějšího motocyklového výrobce na světě dodávajícího motorky
v té nejvyšší kvalitě. Na druhou stranu u automobilů situace už tak
jednoduchá není. Nechci říct, že je to úplně „bloody business“, ale konkurence
je tam mnohem silnější. I tak si ale Honda drží pořád svoji pozici a zákazníci,
kteří si naši značku kupují, vědí moc dobře, proč to dělají – pro kvalitní
zpracování, precizní dodavatelskou síť a výjimečnou poprodejní péči. To jsou
důvody, proč si i mezi automobily drží Honda stále své jméno a tradici.

 

A
jaké jsou letošní novinky Hondy?

Mezi motocykly je jasným trhákem sezóny Crossrunner, od kterého očekáváme opravdu hodně. Je to univerzální cestovní
motorka s motorem V4 pro jednoho i pro dva na kratší i delší trasy. Když
vezmeme segment o objemu 125, tak i tam máme novinku – skútr Forza, což je
opravdu exkluzivní sofistikovaná záležitost, někomu se může zdát dražší, ale na
druhou stranu to není záležitost pro každého, ale spíše pro člověka, který chce
nejvyšší luxus a eleganci v této třídě.

 

Vím,
že už byly zveřejněny nějaké statistiky za poslední období, jak odhadujete, že
dopadne letošní rok?

Bohužel nemám křišťálovou kouli, abych
to mohl odhadnout, ale ze svého pohledu specialisty na public relations jsem
optimista. Chápu sice, že doba je tvrdá, neustále se omílá ekonomická recese a
lidé se potýkají s řadou finančních problémů, ale člověk, který motorky
opravdu miluje, si k nim vždycky cestu najde. To znamená, že u mě pesimismus
není na místě, sice neočekávám nějaké rapidní prodejní růsty, ale myslím, že
bychom mohli pro tuto sezónu očekávat mírný nárůst loňské úrovně. Zkrátka
řečeno – za mě střízlivý optimismus.

 

Jak
jste se dostal ke značce Honda?

V předchozím zaměstnání jsem byl
v consultingové firmě a poradenství outsourcingových věcí, finanční
záležitosti, to mě nikdy moc nebavilo. Měl jsem raději kreativní věci, takže
jsem uvažoval o změně a shodou okolností jsem se dozvěděl, že Honda hledá
člověka na public relations. Využil jsem trochu toho zdravého sebevědomí a
napsal jim, že jsem ideální kandidát i proto, že vím o motorkách první
poslední. Samozřejmě to nebyla pravda, ale je možné, že je to upoutalo a po
velmi tvrdém výběrovém řízení jsem si splnil sen a nastoupil na pozici
tiskového mluvčího divize motocyklů. To už je devět let…

 

A
jaký je přesně název vaší pozice?

Nyní jsem public relations executive
kompletně za značku Honda, takže mám na starosti nejen motocykly, ale i auta a
korporátní záležitosti.

 

A
na této pozici jste jak dlouho?

Od prvního dubna 2014. Vlastně necelý
rok.

 

Jaký
je rozdíl v komunikaci mezi motorkami a auty?

V komunikaci těchto dvou segmentů
je velký rozdíl. V motorkách je potřeba si uvědomit, že jde především o
zábavu, vášeň a životní styl. Musíte se přiblížit cílové skupině tím, že se
vlastně stanete jedním z nich – motorkám musíte rozumět a musí vás bavit.
V tomhle segmentu jste permanentně pod drobnohledem, pořád vás testují,
jestli to, co říkáte, je opravdu pravda, jestli vy sám jezdíte na motorce. Jsou
srdcaři, ale platí pravidlo, že motorkář se baví s motorkářem a ví, co
jeden od druhého může čekat. A když to neví, tak se vzájemně poznávají a je to
celé o vzájemném respektu mezi nimi. Jde o cílenou komunikaci, pokud my
z Hondy něco říkáme ven, tak je to z 99 % na základě vlastní
zkušenosti.

 

A
u automobilů?

U automobilů je to trochu odlišné. Auta
jsou užitková věc, přístup je spíše formální, více obchodně zaměřený. Člověk
musí myslet na to, že auto si koupí absolutně kdokoliv, dalo by se to říct také
tak, že v autech jezdí všichni, zatímco na motorce už jenom někdo. Je tam
tedy rozdílný úhel pohledu na komunikaci produktů, jinak se o nich musí mluvit,
používáme rozdílná média a směřujeme každý segment na jinou cílovou skupinu.
Motorky jsou prostě více o vášni, adrenalinu, emocích a auta jsou spíše o
užitku.

 

Jak
probíhá váš běžný pracovní den?

Tak to bych musel napsat hotový román,
protože když pracujete v public relations, tak každý den je jiný.
Samozřejmě existuje určitá rutinní činnost jako příchod do kanceláře,
vyřizování emailů… Ale jako člověk v PR musíte také komunikovat značku
navenek, hledáte nové směry jak značku víc zatraktivnit, jaké použít informační
kanály, jak si budovat vztahy s klíčovými osobami. Neustále vyhledáváte
nové možnosti, denně se živíte komunikací – ať už emailovou, jak jsem již
zmiňoval, ale také formou schůzek, a to pak přichází na řadu cestování

 

Cestujete
hodně?

Ano, dokonce bych použil více než hodně.
Pokud pominu Českou republiku, tak většinou jezdím automobilem – hlavně na
různá setkání či promoakce. No a u nás se pohybuji v rámci různých
meetingů, sešlostí, propagačních akcí a podobně. Dá se říct, že pokud dělá
člověk public relations, musí si uvědomit, že to není o tom, že má práci, ale
že má určitý životní styl, a pokud toto nepochopí, tak tuto práci dělat nemůže.

 

A
jaká musí být jazyková vybavenost?

Nutná je naprosto plynulá znalost
angličtiny. To úplně stačí a každý další světový jazyk je benefitem. Já mluvím
plynule anglicky a vždycky jsem si s tímto jazykem vystačil, ale rovnou
předesílám, že člověk, který chce něčeho v PR dosáhnout, musí mluvit na
patřičné úrovni.

 

To
chápu… Máte pod sebou nějaké zaměstnance? Předpokládám, že ano.

Takto se to nedá říct. Komunikuji značku
sám, nicméně samozřejmě máme s kolegy nějaký společný cíl…

 

Jako
tým?

Ano. Ale pod sebou na žádné pozici
nikoho nemám. Nemám PR tým. Mám na starosti Českou republiku.

 

A
není to na jednoho člověka moc?

Je toho hodně, ale kde není. Myslím, že situace
je všude obdobná, každý má dvakrát tolik práce. To samé kolegové. Člověk si
musí sám určit priority, co může a co nemůže zvládat, co může delegovat jinam,
kde využít outsourcing. Uznávám, že to není pro každého.

 

Používáte
tedy ke své práci agentury?

Používám agentury, používám externí
pomoc, protože řadu některých, zejména administrativních věcí není člověk
schopný zvládnout vlastními silami. Je to sice dražší, ale často se to vyplatí.

 

A
já přejdu k tomu, na jakém stroji aktuálně jezdíte? Předpokládám, že to
bude Honda.

Odpověděla jste si sama – jezdím na
všem, co vyrábí Honda. Když pracujete pro nejsilnější motocyklovou značku, tak
se předpokládá, že každý projekt musíte znát. Nabízíme aktuálně třicet modelů a
o každém z nich musíte něco vědět, musíte ho otestovat. Ale vlastní
motocykl nemám a asi ani nemohu mít, protože bych pak nedělal nic jiného, než
jezdil a na to samozřejmě není čas. Jezdím tedy na tom, co je aktuálně nové,
abych o tom mohl mluvit. Když potom motocykl popisuji, tak je to více autentické
– já jsem na tom jel a rozumím tomu a vím, proč toto říkám, když to říkám.

 

Na
jaké motorce jste začínal? Byla to Honda?

Nebyla to Honda. Byla to, asi jako u
většiny motorkářů, klasická Jawa 350, na kterou mám dneska už jen nostalgické
vzpomínky. Myslím, že i v dnešních ekonomických podmínkách na tom hodně
kluků začíná. Věčný stroj. Ta motorka má své mouchy, ale člověk se na něm ty
první krůčky naučí, než půjde do vyšší třídy a jiných značek.

 

Když
jste zmínil ty začínající kluky, jaký stroj od Hondy byste jim doporučil? Třeba
místo té Jawy…

Určitě bych mladým, zdravě agresivním
klukům, doporučil něco ze segmentu pětistovek, kde ty motorky nejsou nijak
zákeřné. Dvouválcová pětistovka osedlaná někým alespoň trochu rozumným není
zdaleka takové zlo jako litrový objem a sto padesát koní. Nejprve samozřejmě
autoškola a poté se zdravým rozumem s odborným dohledem zmiňovaná
pětistovka. Tím člověk nezkazí vůbec nic.

 

Můžete
mi říct nějaký nejsilnější zážitek v jedné stopě, jak se říká?

Těch by bylo určitě hned několik, ale
pokud bych měl uvést jeden, kdy jsem si sáhl opravdu až na dno, tak to by byla
jedna akce ve francouzských Alpách. Společně s kolegy jsme vyjeli za
krásného počasí a najednou jsme se dostali do sněhové vánice. Několik desítek
kilometrů jsme jeli naprosto poslepu na ledu a tehdy jsme si všichni říkali, že
jestli tohle přežijeme, tak budeme děkovat pánubohu. Každý z nás věděl, že
jedna chyba znamená pád motorky z dvou set metrového srázu dolů. Měl jsem
strach, opravdu jsem se bál a nevěděl jsem, jestli tu jízdu dokončím. Nakonec
se naštěstí nikomu nic nestalo, ale všichni jsme se shodli, že jsme si sáhli
úplně na dno.

 

Co
by se stalo, kdybyste to nedokončili?

Někde bychom zmrzli. Byla tam sněhová
vánice, silnice se uzavíraly, nebyla tam další pomoc. Takže bylo na výběr buď
zmrznout, poslat motorku ze skály, anebo to dojet. A my jsme jeli, ale… jak už jsem
říkal.

 

Kolik
vás bylo?

Pět, šest…

 

To
bych nechtěla zažít…

Je to opravdu životní zážitek, ale zase
na druhou stranu víte, co v sobě máte a víte, jak můžete zvládat situaci
v extrémních podmínkách. Dneska si na to vzpomenu s nostalgií, je to
přece jen už sedm let, ale vždycky mě trošku zamrazí, jsem rád, že jsem to
přežil.

foto: Tino Kratochvil

 

A
co byste chtěl ještě na motorce prožít? Máte nějaký vysněný cíl jako pan
Přibyl, když říkal, že jezdí s motorkářským gangem po světě?

Popravdě? Někdy bych si chtěl od všech
motorek také trochu odpočinout. Nemám už cíl jako třeba objet na motorce svět,
anebo se vydat do nějakých dobrodružných destinací. Spíše by mi stačil nějaký
pohodlný cestovní motocykl a vyjet s ním třeba k Baltu, projet si
pobřeží, prostě několikadenní výlet, přespat na pláži, popřemýšlet o životě,
vypnout a vrátit se zpátky. Nic složitého…

 

Jako
sám, nebo třeba s přítelkyní?

Určitě bych jel sám, protože někdy je
dobré být na motorce jen sám se sebou a se svými myšlenkami. Máte možnost si
pořádně popřemýšlet a vyčistit si hlavu. Je to lehce introvertní věc, ale pro
člověka, který denně komunikuje s lidmi, prakticky neexistuje možnost
vyhnout se osobním kontaktům. Bylo by to příjemné…

 

Takže
– nakonec by vás zaujala dovolená i autobusem nebo jenom autem?

Určitě!

 

Děkuji
za rozhovor.

 

 

 

Text: Dita Brančíková

Foto: Tino Kratochvil www.tino.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

HONDA MOTOR EUROPE LIMITED

BVV www.bvv.cz

Motosalon Letňany 2015: www.bvv.cz/motosalon

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandior.cz

LE Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz