Jan Souček se narodil
v roce 1974 v Brně, absolvoval brněnskou právnickou fakultu a svou mediální
dráhu odstartoval v roce 1994 jako reportér Televizních novin TV NOVA. V
uplynulých dvaceti letech prošel řadou výkonných i manažerských pozic v
elektronických médiích i v komerční sféře komunikačních agentur. V Televizním
studiu Brno působil mimo jiné v letech 2007–2012 jako šéfdramaturg zábavné
tvorby a moderátor Dobrého rána. Při svém zvolení ředitelem ČT Brno slíbil
například užší spolupráci s vysokými školami a místními renomovanými kulturními
institucemi, posilování aktivit v oblasti divadelní a hudební tvorby či tvorby
pro děti a mládež. Jedním z jeho hlavních úkolů na pozici ředitele by měla
být také výstavba nového televizního studia v Brně-Líšni za necelých tři sta milionů korun. O
tom, jaké to je, šéfovat tak velkému „podniku“, jsme si povídali s panem ředitelem
jedno dopoledne přímo v jeho ředitelské kanceláři.
foto: Tino Kratochvil
Odkud pocházíte a jak
jste prožil své mládí?
Narodil jsem se v červnu 1974 v Brně. Když mi bylo šest let,
přestěhovali jsme se do Strážnice na jižní Moravě, kde tatínek působil ve
vědeckém ústavu jako etnograf. V roce 1986 jsme se vrátili zpět do Brna a
já pak nastoupil na gymnázium Elgartova. To byla taková naše rodinná tradice, chodili
tam i dědeček s babičkou, tatínek, teta, bratranci. Když jsem se rozhodoval
co dál, trochu jsem se bál, že bych nemusel zvládnout talentovky na žurnalistiku
v Praze na Fakultě sociálních věd, takže jsem se nakonec přihlásil na Právnickou
fakultu Masarykovy univerzity a vystudoval ji. Ale k žurnalistice mne to
táhlo dál. V roce 1994 jsem při studiu nějaký čas působil v začínající první
soukromé televizi v Česku a pak jsem byl u vzniku Rádia Krokodýl. Po
absolvování fakulty jsem si říkal, že bych se měl právem živit, tak jsem dva
roky pracoval v advokátní kanceláři. Odtamtud jsem se vrátil do médií a
branži jsem už zůstal věrný. Pracoval jsem pro Český rozhlas a Českou televizi,
kde jsem až doteď.
V červnu jste se
stal ředitelem brněnského studia ČT, proč jste se o toto místo ucházel? Zdáte
se mi na takovou funkci poměrně mladý.
To je velmi relativní, ve vysokých manažerských i ministerských funkcích se
už dnes běžně objevují mladí lidé po třicítce, nebo i před třicítkou. Třeba
ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Winston Churchill se stal poprvé
ministrem v čtyřiatřiceti. Stát se ředitelem brněnského studia ČT ve
čtyřiceti není myslím předčasné. Začal jsem mediální dráhu už před 20 lety,
považuji to za přirozený vývoj.
Z jaké pozice jste
nastoupil na post ředitele ČT Brno?
V době, kdy jsem se přihlásil do výběrového řízení na post ředitele
brněnského studia České televize, jsem nebyl už dva roky jejím zaměstnancem.
Působil jsem ale v ČT externě jako dramaturg některých pořadů a moderátor Dobrého rána a také jsem pracoval v
Českém rozhlase jako editor zpravodajství. Před tím jsem ale byl šéfdramaturgem
Centra zábavné tvorby TS Brno. Je logické, že jsem chtěl všechny tyto
zkušenosti maximálně zúročit. Ve chvíli, kdy chcete věci dělat lépe, musíte mít
možnost věci měnit. A tuhle možnost logicky poskytuje vedoucí pozice.
foto: Tino Kratochvil
A co chcete měnit,
jaké máte cíle?
V instituci, jako je ČT, není možné dělat revoluci a tím ji destabilizovat
jen proto, že si některé věci představujete jinak. Já se snažím hledat taková
řešení, aby se věci postupně měnily a přitom to negativně neovlivnilo to
základní, co televize dělat má. To znamená vyrábět a vysílat pořady. Zahájil
jsem proces otevření brněnského studia vůči okolí. V prvé řadě vůči
vysokým školám tím, že jsme rozjeli rozsáhlý stážistický program, který by měl
studentům nabídnout nové možnosti. Důležitou změnou je to, že se nejedná jen o studenty
žurnalistiky, kteří v redakci zpravodajství stážovali doposud, ale o studenty
napříč různými studijními obory. Poptáváme grafiky, techniky, ekonomy,
právníky, produkční… Sešel jsem se s rektory vysokých škol v Brně a ve
Zlíně, vytipovali jsme portfolio stážistických pozic a oni poté
s dokonalou znalostí studijních oborů na svých školách distribuují naše nabídky.
To se rozběhlo na přelomu srpna a září. První kolo máme za sebou a uchazečů
byly desítky.
Podle čeho si
stážisty vybíráte?
Podle typu oboru, jejich zájmů a především podle jejich entuziazmu, tedy co
svému studiu a profesi dávají, jestli jsou schopni dát něco víc, než čas
odsezený na přednáškách a seminářích. Ti, kteří se osvědčí a nechybí jim
nadšení, s námi mohou spolupracovat i po ukončení stáže.
Jak dále se otevírá brněnské studio
veřejnosti?
Druhou částí mé strategie je otevřená komunikace o tom, jaké jsou záměry
studia, co zrovna v televizi probíhá. Nemám co tajit a nebráním se
komunikaci, přijímám rád pozvání k účasti na veřejných diskusích na toto
téma. Byl bych rád, kdyby se brněnská televize stala sebevědomým a zodpovědným
partnerem velkých projektů, které zde v regionu fungují. Ať už externích,
ke kterým se přidáme, nebo budeme takové projekty sami vytvářet.
Máte volnou ruku, dává
vám Praha prostor?
Česká televize je samozřejmě jen jedna, takže s kolegy z Prahy
konzultujeme a vybíráme společně projekty, dáváme na stůl argumenty proč ano a
proč ne. Takže to není způsob nějakého absolutistického rozhodování, nemám
pocit, že by se nám nedařilo týmově prosazovat věci, na kterých máme společný zájem.
Plánujete nějaké
další projekty?
Vytvořil jsem konzultační panel, kterému říkáme Regionální fórum. Má 10 členů a
jsou to špičkoví profesionálové z Jihomoravského kraje a ze Zlínska napříč
různými oblastmi – od zdravotnictví přes vědu, školství až po kulturu. S nimi
bych chtěl diskutovat a získávat tak zpětnou vazbu, jak brněnské televizní
studio působí. Rád bych jim nabídl také komunikaci o jejich projektech, do
kterých by televize mohla vstoupit a stát se jejich partnerem. Dále jsem zahájil pravidelnou a
otevřenou komunikaci s kreativními producenty, kteří působí na půdě
brněnského televizního studia, které je de facto servisní organizací pro jejich
práci. Na jejich kreativitě a na jejich šikovnosti závisí, co se v Brně
bude v budoucnu vyrábět. Jaké typy pořadů, v jakém objemu, jestli náš
výrobní úkol poroste, nebo bude klesat. Já se s nimi znám, jsou to lidé, kteří televizním
studiem prošli a byli jsme kolegové. Snažím se s nimi intenzivně a
pravidelně diskutovat o tom, na jakých projektech pracují. Nic jim nepřikazuji
a nezakazuji, ale jsem rád, že se neformálně dostáváme k tomu, co by
studio mohlo dělat, nebo jak by studio mohlo přispět ke kreativní tvorbě České
televize.
foto: Robert Vano
V čem je vaše
pozice jiná, když porovnáte vaše dřívější zaměstnání?
Ředitelská pozice v brněnském televizním studiu je jednoznačně
manažerská pozice. Nejsem zodpovědný jen za dramaturgii nebo moderaci nějakého
pořadu. Brněnský ředitel televize je zodpovědný za dramaturgii, za produkci, za
techniku, za zpravodajství, za to, že postavíme nové televizní studio
v Líšni, za to, že zde topíme, že nám jezdí auta, za to, že správně
účtujeme a že si vydiskutujeme adekvátní rozpočet. Zkrátka šíře těch kompetencí
je mnohem větší než u šéfdramaturga zábavné tvorby.
Proč si myslíte, že je
projekt nového studia v Líšni nezbytný? Není to krok zpět, když opustíte
centrum města?
Z mnoha důvodů to není krok zpět. Když se podíváte, kde ve světě vznikají
moderní televizní komplexy, už to dávno není v centrech měst. Navíc kapacity
našich budov v centru nikdy nevyhovovaly. Ti, kteří si pamatují
Československou televizi v 80. letech, vědí, že sídlila na třídě Kapitána
Jaroše. Nyní je administrativa, produkce a dramaturgie na Běhounské, na
Jezuitské pak máme techniku a studia. Žádná z těchto budov ale nebyla
stavěna pro televizi, a tak bylo nutné je průběžně adaptovat na provoz
televizního studia. V budově na Běhounské bývala banka, budova Typosu byla
bytovým domem, podzemní prostory, které využíváme jako studia a maskérny, bývaly
tančírnou, zpravodajské studio vinárnou. Navíc byly tyto budovy postaveny v první
třetině 20. století, jsou technologicky z hlediska infrastruktury za
hranicí životnosti. I kdybychom nestavěli novou budovu, tak bychom museli obě
budovy kompletně zrekonstruovat a stálo by to stamiliony, a stejně bychom
nedosáhli toho komfortu, který nám poskytne budova postavená speciálně pro naše
účely. Kromě toho bychom se dostali do základních provozních problémů, protože
bychom se museli na dobu rekonstrukce někam vystěhovat. Navíc v centru
města už nikdy nebudeme mít dostatek parkovacích míst. To vše jsou důvody,
které jednoznačně ukazují, že stavba studia mimo historické centrum je
nezbytností. A nový areál nám umožní rozvíjet se do budoucna.
Jaký je areál nyní a
jaký by měl být po dostavbě?
Jsou to všechno budovy bývalého generálního ředitelství Zetoru. My jsme dvě
budovy zbourali, jedna budova tam zůstává a my k tomu nyní dostavíme nový
komplex. Zůstane tam i volná plocha, kdyby se v budoucnu ukázalo, že
budeme mít dostatek využití pro filmovací halu.
Kdy bude areál hotov?
Stavební část má být hotová 14 měsíců od zahájení stavby, tj. v únoru
2016. Potom nastane čas na montáže technologií a stěhování. Samo stěhování bude
trvat několik měsíců. Předpokládám, že někdy na přelomu léta a podzimu 2016 už
bychom vysílali z Líšně.
foto: Tino Kratochvil
Co je přínosem pro
televizní diváky?
Konkrétně třeba pro produkci televizní zábavy to znamená studio navíc, ale umožní
to i rozvoj dalších typů pořadů, které budeme schopni v novém studiu
vyrábět. Kromě toho nyní diskutujeme i o dalších projektech, které bychom mohli
realizovat díky novému areálu, takže v rámci televizní tvorby bychom si sáhli i
na pořady, které nyní nejsme schopni realizovat. Ale zatím nemůžu mluvit
konkrétně.
Jaká je podle vás
úloha regionálních studií?
Těch úloh je několik. Myslím, že je třeba mít další epicentra, do kterých
by se soustředili kreativní lidé mimo metropoli. Není to tak, že by se
kreativní lidé rodili jen v Praze, nebo že by všichni toužili žít
v Praze. Jeden novinář se mě podezíravě ptal: „Proč studio v Brně?“ Já jsem mu odpověděl, že se stejně tak
může ptát: „Proč bychom měli mít
právnickou, lékařskou či filozofickou fakultu, když už jsou v Praze?
Nestačí nám jedno město?“. Já si myslím, že nestačí. Kreativních lidí i v televizních
profesích je celá řada i mimo hlavní město. Působení mimo hlavní město lidem
dává jiný druh inspirace pro kreativní tvorbu. Takže regionální studia ČT jsou
podle mě ta další epicentra pro soustředění šikovných, talentovaných a
kreativních lidí mimo metropoli. Jenom v Brně sídlí šest veřejných
vysokých škol, které produkují profesionály různých oborů. Studio je mimo jiné
signálem vůči veřejnosti, že veřejnoprávní televize chce dávat uplatnění těmto
lidem i mimo metropoli. Spousta lidí si dokáže představit, že by se působení
veřejnoprávní televize mimo Prahu zúžilo jen na zpravodajské pokrytí. Myslím,
že to není cesta. Existence regionálních studií jiných veřejnoprávních médií i
mimo ČR – ve Velké Británii, v Německu, v Rakousku, v Itálii – ukazuje,
že televizní tvorba v regionech nad rámec zpravodajského pokrytí, má svůj
velký smysl.
Kde jsou u nás regionální
studia?
Česká televize má regionální studia jen v Ostravě a v Brně. V ostatních
místech po celé republice působí zpravodajské redakce. Kromě zpravodajství
vznikají ve studiích v Brně a Ostravě dokumenty, zábavné pořady, hudební
pořady, dramatická tvorba, pořady pro děti. To je právě ta nadstavba nad
zpravodajstvím.
Spousta šikovných
lidí utíká do Prahy, a to nejen v divadelní tvorbě, ale i v oblasti
médií…
Nahráváte mi, právě toto jsem řešil v ředitelském projektu. To je mimo
jiné důvod, proč jsem chtěl, aby se televize otevřela vysokým školám. Aby
absolventi oborů, které nás zajímají, v ČT viděli perspektivu uplatnění.
Kromě toho chci, aby lidé měli možnost si více a pravidelně sáhnout na
špičkovou televizní práci. Například ve zpravodajství, kde stále posilujeme
podíl tzv. kontinuálů na ČT24, což
znamená, že celý blok vysílání je odbavovaný z Brna, jsou zde natočeny
reportáže, je to editorsky sestaveno, moderováno. Realizovaly se např. při
návštěvě prezidenta republiky, výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, paralyzování
Brna ledovkou. Někdy je to 2x týdně, někdy i 2x denně.
foto: Tino Kratochvil
Nejvíce je však vidět asi redakce zpravodajství.
Nepochybně, pokrývá největší časový prostor, navíc má tu výhodu, že je to
přesně lokalizováno, ať jde o Brno, Znojmo, Velkou Bíteš. U pořadů je to naopak
nevýhoda, protože tam divák ani netuší, že pořad vznikl v brněnském studiu
ČT. V Brně vznikají 2–3 televizní filmy ročně. Například v prosinci 2014
ČT vysílala v premiéře film Osmy.
Je to film, který vznikl zde v Brně podle scénáře Marka Epsteina v režii
Jirky Stracha. Tento film vyhrál v Berlíně nejprestižnější evropskou televizní
cenu „Evropské televizní drama 2014“ a vznikl v brněnském televizním
studiu. To je přece něco úžasného, že lidé, kteří tady dělají dramatickou
tvorbu, jsou schopni vytvořit nejlepší evropské televizní drama roku
v evropské konkurenci! Tomu, kdo tam nebyl, se těžko vysvětluje, v jak
obrovské konkurenci jsme vyhráli. Byly tam seriály a filmy z dílny BBC,
byli tam Němci, Dánové, Finové, Francouzi.
Objevily se tam i
nějaké známé filmy?
Tam nemůže být nic známého, protože to jsou letošní premiéry, což český
divák znát nebude. Byl tam třeba úžasný televizní film o vyšetřování příčin
havárie amerického raketoplánu Challenger nebo seriál Honourable Woman. Rozpočtově to jsou neporovnatelné záležitosti.
Zatímco film v českých podmínkách stojí zhruba 13 milionů korun, tak tam
byly stamilionové projekty.
Jaké máte další
úspěšné pořady v porovnání třeba s Četnickými humoreskami?
My toho produkujeme spoustu, všichni se usmívají, ale dennodenně se na to
dívají – AZ Kvíz, to je kolem 600
tisíc diváků u obrazovek každý den. To je televizní perpetuum mobile, které nám
všichni závidí. Funguje už 17 let. Taková televizní soutěž nemá v Česku
obdoby. Vysíláme 10x měsíčně dvou a půl hodinové Dobré ráno pro celou republiku. Vyrábíme zábavné pořady, letos se
bude vysílat šest pokračování pořadu Zpívá
cela rodina. Kdybych měl sáhnout do nedávné minulosti, vyráběli jsme tady
mimořádné úspěšné cykly jako byli Krotitelé
dluhů nebo Po stopách hvězd.
Vyráběli jsme čtyři sezóny reality show Den
D. To byl formát z žánru factual entertainment, který dodnes nemá
konkurenci. Natáčely se tady celé řady dokumentů. S dokumentem K oblakům vzhlížíme jsme loni vyhráli
na jihlavském festivalu cenu za Nejlepší český dokument roku, minulý víkend se
stal vítězem Cen české filmové kritiky. Kromě toho po dlouhých letech tento
dokument reprezentoval ČT v soutěžní části Karlovarského festivalu, byl
nominovaný i do Chicaga. Vznikl zde dokument Hvězdy za železnou oponou. O Vánocích měl premiéru dokument o charitativním
projektu Maria a Maria.
Chystáte opět
tradiční vánoční pohádku?
Budeme letos točit vánoční pohádku pro příští Vánoce v režii Milana Šteindlera.
Co udělat divácky
velmi úspěšné pohádky jako byly S čerty
nejsou žerty nebo Ať žijí duchové?
Jestli bude dílo takhle úspěšné, se předem nikdy neví. Když čtete scénář,
máte z toho nějaký pocit. Cítíte, jestli ta látka je silná, nebo není. Ale
jestli se z toho stane legenda, to nevědí ani mistři oboru. Králové svého
řemesla, jako je Václav Vorlíček, přiznávají, že je šťastná souhra okolností,
když ty věci do sebe zapadnou jako klíč do zámku a potom to funguje desítky let
– jako Tři oříšky pro popelku nebo Pane, Vy jste vdova.
Prý teď točíte
pokračování Četnických humoresek?
Točíme cyklus, který vychází ze stejného prostředí, jako Četnické humoresky, jmenuje se Četnické trampoty, točili jsme už loni na
podzim a budeme pokračovat na jaře letošního roku.
Jaký je rozdíl mezi Četnickými humoreskami a Četnickými trampotami?
Je to podobné prostředí, to znamená prvorepublikoví četníci, ale my se Četnickými trampotami dostáváme ještě do
období před Četnickými humoreskami.
Jsou tam úplně jiné postavy, můžete se těšit na mladé herce v rolích
mladých četníků, ale třeba i na Pavla Zedníčka v roli starého velitele
z dob monarchie.
foto: Tino Kratochvil
Objeví se tam někdo z původních
humoresek?
Nemůže tam nikdo z nich být. Dostáváme se do historicky
předcházejícího období a herci, kteří fyzicky i seriálově zestárli, by těžko
mohli hrát mladíky z roku 1918. Ale samozřejmě je to krásná podívaná,
dobová záležitost, kostýmy, krásné interiéry i exteriéry. Na podzim byla
poslední klapka podzimní části natáčení, na jaře pokračujeme dalšími díly.
Diváci se mají na co těšit. Současně
na jaře také začínáme točit skvělý sedmidílný krimi cyklus. Četl jsem scénáře a
předpokládám, že to diváky strhne. Pracovní název je Labyrint a je to česko-slovenská koprodukce. Moc se na to těším.
Vrátíte se někdy
k Četnickým humoreskám?
Nikdy neříkej nikdy, nicméně Četnické
humoresky svým dějem dospěly až před druhou světovou válku. A období 2.
světové války bylo úplně o něčem jiném. Že by četníci pokračovali někam do období
let 1940–1945, to mi nepřijde pravděpodobné.
Předtím jste pracoval v rozhlase, je
to velký rozdíl?
To jsou dva úplně odlišné světy. Nechci křivdit televizi, ale rozhlasová
reportáž, z technického principu vzniku, je mnohem svobodnější,
nezávislejší řemeslo než televize. Geniální rozhlasovou reportáž může reportér
natočit sám. Vyrazí s přenosným záznamovým zařízením do terénu a potom si
to sám sestříhá. Zatímco televizní práce je kombinací zvuků a obrázků a je to
technicky mnohem náročnější, takže to představuje vysoké nároky na souhru mnoha
profesí. Ale zase oproti rozhlasu má televize obrovskou výhodu. Celých 80 %
toho, co vnímáme, vnímáme očima, a tím pádem televize dokáže upoutat svého
diváka jinými prostředky, než jak o přízeň posluchačů může bojovat rozhlas.
Využíváte v práci
své bohaté zkušenosti z public relations?
Já si myslím, že za poslední tři roky
urazila Česká televize neuvěřitelný kus cesty v tom, jakým způsobem navenek
komunikovat, jak prodávat své úspěchy a myslím si, že zde je pořád co
zlepšovat. Moje zkušenost z PR mi nepochybně pomáhá v tom, jakým
způsobem naši činnost přiblížit lidem. Jsem přesvědčený, že mnozí lidé netuší, co
všechno pro své diváky televize dělá. Občas mě lechtá v zátylku, když někdo
říká, že v televizi zase nic nebylo. Nemůžu se tvářit, že neexistuje jiné
vysílání, než vysílání České televize. Dnes vysílá jen v Česku 80 kanálů,
v televizi je úplně všechno, jde jen o to, si to najít.
Jak vnímáte obecně PR
byznys v ČR?
Já se v PR byznysu už deset let nepohybuji a realita se od té doby
změnila. Obecně je české prostředí složitější v tom, s čím bojují i
další profese. Trh v ČR je malý, velkorysost toho prostředí tím pádem není
tak velká, protože ani prostředky, které mohou subjekty v ČR vrhnout do
komunikace, nejsou tak velké. Myslím, že je velké štěstí mít osvíceného
klienta, který ví, co chce, dokáže se na to podívat velkoryse a ví, že co
investuje do komunikace, se mu mnohonásobně vrátí. Musím říct, že ČT je podle
mě v současné době velmi otevřená. Nenajímáme si ale PR agentury, máme
vlastní oddělení komunikace.
Dokážete nastínit,
jak bude podle vás vypadat televizní trh za 10 let? Kam se bude ubírat?
Myslím, že to je otázka stále větší fúze s internetem. Nepochybně
budeme muset také v krátké budoucnosti zvyšovat kvalitu rozlišení na 4K.
Jsem přesvědčený, že jakmile dnešní „náctiletí“ začnou žít rodičovským a tedy i
usedlejším způsobem života a televize se stane jejich stálejším partnerem,
přenesou do oblasti televizního byznysu svůj způsob sledování televizní tvorby.
Záměrně říkám televizní tvorby. Televize
jsou totiž dvě věci: výroba televizního obsahu a televizní vysílání. Výraznější
proměnou podle mě projde vysílání, tedy způsob šíření obsahu. Běžné bude, že si
diváci budou chtít playlist sledování televize sestavovat sami podle toho, co a
jak budou chtít sledovat a kdy na to budou mít čas. Vedle toho bude fungovat
vysílání v současné podobě, jakou mu dávají dramaturgové. ČT už
v této chvíli nové trendy reflektuje.
Kolik kanálů má v současné době Česká
televize?
Šest tematických kanálů. ČT1 a ČT2, zpravodajský ČT24, ČT sport, dětský ČT :D,
který se dělí o čas s kulturně zaměřeným ČT art. Déčko je v evropském
televizním kontextu mimořádně sledovaným a oceňovaným projektem.
foto: Robert Vano
Jaký je běžný den
ředitele České televize?
Každý den je jiný. Jezdím do práce většinou na osmou. Diář mám obvykle do
pozdního odpoledne rozsekaný po půlhodinách a v každé z nich řeším
úplně jiné problémy. Další program záleží třeba na tom, jestli jdu večer do
divadla, nebo na koncert, ať už soukromě, nebo pracovně. ČT je totiž partnerem
celé řady kulturních projektů. Někdy den končí v deset večer, někdy jsem
doma i v osm a stihnu se podívat se na něco v televizi (smích), nebo si lehnout do postele s dobrou
knížkou. Čas si najdu i na trochu sportu a přátele.
Změnilo se s funkcí
ředitele něco ve vašich aktivitách na Facebooku, můžete si dovolit psát to, co
dříve?
Nepochybně se to změnilo. Přijde mi to přirozené. Ačkoli i já mám své
soukromí, uvědomuji si, že když mluvím někde veřejně, lidé si mě spojují
s institucí ČT. Osobní komentáře v soukromí nepochybně mám, ale
myslím si, že není na místě, abych veřejně dával nějaké radikální hodnoticí
soudy, které by lidé mohli spojovat s ČT.
Má Česká televize kodex
pro zaměstnance ohledně vyjadřování na sociálních sítích?
Kodex ČT je velmi propracovaný materiál, který je mimo jiné právě vůči
lidem ze zpravodajství přísný, a jedním z bodů toho kodexu je závazek, že
naši zaměstnanci nebudu snižovat důvěryhodnost a nezávislost ČT. Myslím, že
máme ve zpravodajství velmi inteligentní lidi, kteří vnímají to, kde jsou
hranice soukromí a veřejného působení. Facebook je i v rámci zpravodajství
vnímán jako veřejný prostor. Člověk při publikování na Facebooku musí zvažovat,
zda jeho vyjádření nebude spojováno právě s působením v ČT. Sociální sítě
využíváme všichni čím dál víc.
Relaxujete?
Můj rituál, když je na to čas, je horká vana večer. Kromě toho relaxuji na
chalupě v Jeseníkách, kde je pořád co dělat. To je ten moment, kdy člověk
může vypnout hlavu a dělat něco rukama. A taky třeba rád vařím.
Takže bude nějaký
pořad o vaření?
Česká televze už má celou řadu pořadů o vaření – v brněnském
televizním studiu svého času vznikl velmi úspěšný cyklus Kuchařská pohotovost, ale nevím o tom, že bychom nyní chystali nový
pořad o vaření. Několik zajímavých námětů zde leží, možná že se do budoucna
k vaření zase vrátíme. Ale já jsem myslel vaření DOMA! (smích) Protože u televizního vaření rozhodně nerelaxuji! Mám rád
muziku, rád cestuji.
Jste tedy sám se
sebou a také se svou novou pozicí spokojený?
Kdybych řekl, že jsem spokojený, tak to bude vypadat, že tady podřimuji, že
vlastně už není o co usilovat, a to není pravda. Jsem rád, že se mi daří
zúročovat dvacetiletou mediální zkušenost a jsem rád za ty výzvy, které stojí
přede mnou.
Děkuji za rozhovor.
Text: Dita Brančíková
Foto: Robert Vano a Tino Kratochvil
Vytvořeno ve
spolupráci:
Česká televize Brno www.ceskatelevize.cz/brno
BBV www.bbv.cz
Designhotel
Elephant Prague www.hotel-elephant.cz
Grandior Hotel
Prague www.hotel-grandior.cz
LE Hotels
Group www.le-hotels.cz
Korektura
textu: Vladana Hallová
Produkce:
Michaela Lejsková
Publisher:
Profesní magazín Best of www.ibestof.cz
