Sport, advokátní
kancelář a politika. To jsou tři hlavní oblasti, kterými žije Monika Krobová
Hášová. I když se sportu přestala vrcholově věnovat a na té nejvyšší příčce u
ní na dlouhou dobu stanulo právo, nakonec se k němu díky politice zase
vrátila a usiluje o to, aby v Praze byli spokojenější všichni, kdo se rádi
pohybují na dvou kolech s vlastním pohonem.
foto: Robert Vano
Kde se ve vás vzal
nápad začít se věnovat právu?
Rodinná
tradice. Sice mě ještě lákala medicína, ale mým snem byla vždy advokacie.
Jak těžké pro vás
bylo studium na právnické fakultě? Přece jen jste měla i spoustu jiných zájmů…
Studovala
jsem na Karlově univerzitě v Praze a současně vrcholově sportovala jako
sportovní potápěčka. Měla jsem každý den hodně nabitý program, ale když se
chce, vše se zvládne.
Pracujete jako
samostatná advokátka. V čem je to podle vás lepší oproti větší právnické
firmě?
Vyzkoušela
jsem obojí, ale mám ráda nezávislost a svobodu rozhodování. Nyní si sama
vybírám klienty a organizuji čas, je to prima.
Ve vašich stopách
jde i váš syn, neuvažujete o spolupráci?
Starší
syn si zvolil obor zcela sám, jako studenti založili IT firmu, která se
progresivně rozvíjí. Má před sebou poslední státnici a chtěl by se věnovat
právě IT právu, což má velkou budoucnost. Naši spolupráci zvažujeme.
Mění se nějak
potíže či dotazy, s nimiž se na vás lidé obracejí?
Každý
klient má své specifické problémy a ty s ním vždy individuálně řeším.
Naplnila práce
v advokátní sféře vaše představy, které jste o ní zpočátku měla?
Práce
advokátky určitě mé představy naplnila, mám ráda různorodou a smysluplnou
činnost, jsem opravdu moc spokojená.
Co vám tedy tato
práce dává především?
My
advokáti máme za úkol pomáhat lidem podobně jako lékaři. Pokud můj klient
nezůstane někým jiným poškozen a napomohu spravedlivé aplikaci práva, cítím
obrovské uspokojení.
foto: Robert Vano
Jak tedy vypadá
vaše příprava na jednotlivé případy?
Nejdůležitější
je komunikace s klientem a důkladná příprava klienta na jednání před
soudem. Musím také nastudovat judikaturu a související právní předpisy. Nemalou
důležitost má i jednání s protistranou.
Odmítáte občas
některé případy?
Ano,
odmítám. Klienty si vybírám a peníze nejsou hlavním kritériem. Pokud někdo žádá
nemožné, protiprávní a nefér jednání, tak se určitě nedohodneme.
Na který váš případ
jste nejvíce pyšná?
Zachránila
jsem klientovi, nemajetnému, ale pracovitému hasiči třicet milionů
z restitucí, o které ho chtěli připravit protřelí a všehoschopní lichváři.
Byl to velký boj, nátlak, výhrůžky… Vše se nakonec povedlo a z toho mám
radost.
Myslíte, že je
v České republice obecně dobrá síť kvalitních advokátů?
Je
nás víc, než je reálně potřeba. Možná to někoho překvapí, ale kvalitních a
férových advokátů je opravdu hodně.
Jaké největší chyby
se podle vás může advokát dopustit?
Chyba
je dávat klientovi plané naděje a soudit se jen pro své palmáre.
Tušíte už dopředu,
jak bude který proces probíhat?
Po
téměř třiceti letech praxe tuším, ale rozhodnutí našich soudů jsou často
nevyzpytatelná…
Dělala jste poradkyni
pro filmy Kajínek a Kvaska. Jak jste se k této
spolupráci dostala?
Můj
manžel je hudebník Daniel Krob, a tak s umělci – dá se říci – pluji na
jedné vlně. Je jich hodně i mezi mými klienty. Ráda také pomáhám radami ve
scénářích, kde se objevuje právní prostředí. Scénárista Marek Dobeš, Petr Jákl
i manželé Landovi byli úžasní.
foto: Robert Vano
Jak taková
spolupráce probíhá?
Nejprve
si přečtu celý scénář a pak řešíme konkrétní situace, kde se vyskytuje právní
jednání tak, aby bylo realistické a odpovídalo obvyklým postupům. Je to tvůrčí
práce, která mě opravdu moc baví.
Dříve jste se
intenzivně věnovala sportu, jak už bylo zmíněno, co vás vedlo k tomu
nepokračovat v této oblasti?
Tak
tomu není. Naopak, sama sportuji téměř denně – fitko, plavání, golf, zumba,
step… I po vstupu do politiky jsem se intenzivně zapojila v mnoha komisích
a do výboru pro podporu sportu v Praze.
Dala vám sportovní
kariéra i něco do kariéry právnické?
Myslím,
že každému aktivnímu sportovci dá sport strašně moc – pevnou vůli, smysl pro
férové jednání, jakýsi nadhled… S lidmi aktivními ve sportu se mi lépe
jedná i v právnické praxi a politice.
A k té se
právě dostáváme. V roce 2010 jste aktivně vstoupila do politiky, co vás
k tomu vedlo?
Synové
odrostli a já chtěla svůj volný čas věnovat něčemu smysluplnému, protože téměř
nikdo není s politiky v naší zemi spokojen. Řekla jsem si, že aktivně
pomohu nějaké změně…
Co pro vás bylo při
vstupu do politiky největším překvapením.
Byla
to rivalita uvnitř každé strany. To, že největší politický nepřítel nesedí
v opozici, ale vedle vás.
Změnil se tedy váš
názor na politickou scénu poté, co jste se stala její součástí?
Ano,
změnil. Pochopila jsem, co štve občana a voliče na politicích… Většině
z nich jde o vlastní prospěch, nehlasují pro dobro věci, ale dělají si
naschvály, intrikují. Ty slušné politiky časem to nezdravé prostředí semele
nebo odradí.
foto: Robert Vano
Vnímáte nějak i
rozdíly mezi muži a ženami v politice?
Nejsem
feministka, ale ženám v politice strašně fandím. Z mé čtyřleté
zkušenosti vnímám ženu jako praktického pracanta, který chce věc vyřešit rychle
a hospodárně, jako se to děje v běžném rodinném životě. Muži bojují hlavně
o své funkce mezi sebou, což je v konečné fázi destruktivní.
Z jakého
důvodu jste zvolila právě stranu TOP 09?
Ikonou
pro mne byl pan kníže Karel Schwarzenberg. Zkušenost mi říká, že vrcholný
politik by neměl být závislý na penězích, motivace má být opravdu blaho národa,
proto tato volba.
Paradoxně jste se
tak vrátila ke sportu, protože prosazujete zdravý životní styl a pohyb. Jaký
vnímáte přístup veřejnosti k této oblasti?
Veřejnost
bych rozdělila do tří kategorií. Zaprvé jsou to ti, co sport od dětství
odmítají a sportovat nikdy nebudou. Zadruhé lidé, co mají sportovního ducha, za
každých okolností si na sport vyčlení čas i finanční prostředky a učí sportovat
i své děti. Třetí a poslední kategorií jsou lidé, kteří musí hodně šetřit,
sport nepovažují za důležitý. Ale pokud by dostali příležitost i finanční benefit,
tak sportovat budou. Tady vidím obrovský potenciál.
Co pro vás sport
jako takový znamená?
Jakýkoli
sport jednoduše prospívá tělu i duši…
Hodně se snažíte
prosazovat zejména bikesharing, jak v této oblasti postupujete?
V
březnu 2014 jsme připravili studii proveditelnosti, která je zveřejněna na
portálu Prahy. Já mám osobní cíl v tomto volebním období projekt
v Praze realizovat.
foto: Robert Vano
Jaké zatím slavíte
úspěchy?
Nyní
spolupracuji s panem radním pro dopravu Petrem Dolínkem a připravujeme vše
k výběrovému řízení. Myslím, že současná koalice je projektu nakloněna a
podpoří ho.
S jakými
reakcemi ze strany veřejnosti se setkáváte?
Máme
facebookovou stránku www.facebook,com/bikesharingvpraze
, kde je více než deset tisíc fanoušků. Reakce jsou z devadesáti pěti
procent velice příznivé.
Proč je podle vás
tento přístup k cyklistice v Praze důležitý?
Bikesharing
– česky sdílení kol – znamená, že kola budou uživatelům k dispozici na
jednotlivých stanicích, kdy na jedné stanici si kolo půjčí a v místě
dojezdu ho zase vrátí do stojanu. Klient neřeší parkování kola, jeho servis a
umístění v bytě… Ve světových metropolích je vyzkoušeno, že je to rychlé a
praktické. Jde o doplněk dopravy ve městě, síť musí být smysluplně propojená a
dostatečně velká.
Jak je tedy běžný
systém i v zahraničí?
Systém
sdílení kol funguje v zahraničí v šesti stech padesáti městech. Jen
právě u nás v Praze zatím bohužel ne.
Nebojíte se
krádeží?
Každé
kolo bude mít čip, který bude identifikovat jeho polohu, kola budou naprosto
specifická…
Co podle vás
Pražáky od kol odrazuje?
Lidé
se bojí kolize s auty, nechtějí kličkovat, necítí se bezpečně.
Je tedy právě toto
pro vás zatím největší překážkou?
Částečně
ano. Například omezená možnost změnit infrastrukturu ve prospěch cyklistů
zejména v centru města… Úzké uličky se prostě nafouknout nedají a cyklisté
nemohou být preferováni na úkor chodců, kterých je většina. To je stálý
problém, který bude potřebovat čas a hodně vzájemné ohleduplnosti.
Jak často jezdíte
vy sama na kole?
Jezdím
v létě na krátké vzdálenosti po Praze.
Jak vůbec vypadá
celý proces snahy o prosazení takového projektu?
Realizace
projektu bude politické rozhodnutí, proto nejprve je třeba diskutovat se
zastupiteli v Praze a získat souhlas většiny. Pak následuje studie
proveditelnosti – tu již máme, dále výběrové řízení, snaha vyčlenit finanční
prostředky, případně získat sponzory.
Jak se podle vás
cyklostezky v Praze v poslední době proměnily?
Snažili
jsme se zejména o účelné a hospodárné projekty, už se nestaví nejdražší
cyklostezky v Evropě, jak dříve rádi psali novináři.
Kromě toho byste
také do budoucna ráda zkvalitnila oblast zdravotnictví. V čem jsou podle
vás největší mezery?
Vnímám
velký rozdíl v kvalitě lékařské péče krajských měst a na okresech. Jako
advokát ve svých kauzách bojuji za práva poškozených pacientů, je jich hodně.
Chybuje každý, tedy i lékaři, ale pacient či jeho příbuzní by měli být po právu
odškodněni. To se ovšem děje velmi zřídka, i když škody hradí pojišťovny.
Chtěla byste se
také více zaměřit na týrané ženy a matky samoživitelky. V jakém smyslu?
Hodně
takových žen zastupuji, musím konstatovat, že týrané ženy a matky přicházejí
pozdě. Často excesy partnerů odpouštějí a tolerují, to je fatální chyba. Můj
manžel Daniel Krob je častým interpretem charitativních koncertů společnosti
PROFEM, která těmto ženám ve všech směrech pomáhá. Základem je vyhledat pomoc
včas. Za téměř třicet let právní praxe jsem se ovšem také setkala s mnoha
psychicky týranými muži…
foto: Robert Vano
Co považujete za
svůj dosud největší kariérní úspěch?
Pokud
zastupuji neprávem obžalovaného klienta a je zproštěn viny, z toho mám
vždy velikou radost, takových rozsudků byly desítky.
Kolik hodin denně
se práci věnujete?
V průměru
je to deset až dvanáct hodin.
V jakém smyslu
vás vaše práce dokáže po tolika hodinách nejvíc odměnit?
Pokud
moji klienti odcházejí spokojeni a rádi se vracejí, pak moje práce dává smysl.
Jak relaxujete a
nabíráte síly?
Relaxuji
sportem a často chodím do divadla a na koncerty.
Co je pro vás
v životě nejdůležitější?
Zdraví
a pohoda všech mých blízkých. A moc bych si přála, aby se lidé na celé planetě
a na všech úrovních dokázali dohodnout.
Děkuji za rozhovor.
Text:
Petra Kuncová
Foto:
Robert Vano www.robertvano.cz
Designhotel
Elephant Prague www.hotel-elephant.cz
Hotel
Grandior Prague www.hotel-grandior.cz
LE
Hotels Group www.le-hotels.cz
Korektura
textu: Vladana Hallová
Produkce:
Michaela Lejsková
Publisher:
Profesní magazín Best of www.ibestof.cz