Alena Wilson – módní návrhářka

Návrhářka Alena Wilson původně vystudovala obor ekonomie a
zahraniční obchod, který následně doplnila manažerským studiem MBA. Téměř 15
let pracovala v marketingu a reklamě v nejvýznamnějších reklamních
společnostech jako například Danone či Ogilvy. Její dlouho skrývanou, ale
opravdovou vášní, byla ovšem vždy móda a módní design. Před dvěma lety se
rozhodla, že ze svého koníčka udělá svoji profesi. Díky svému nadání, píli a
také pochopení rodiny tak založila svoji vlastní značku Alena Wilson. Alenu
inspirují reálné ženy, ženy, které potkává každý den ve svém životě, ženy, pro
které navrhuje své oděvy. Pod
značkou Alena Wilson tedy vznikají modely, které jsou originální, podtrhují
ženskost a ve společnosti je nelze přehlédnout. Jsou šity výhradně z luxusních
materiálů a jejich ruční zpracování je technicky dovedené do posledního
detailu. Alena je vdaná, manžel Brian je ekonom a společně vychovávají dvě děti
– Charlotte a Richarda. Ráda sportuje, běhá a jezdí na koni.

 

Vaše
příjmení nezní zrovna česky. Vyvdala jste ho?

Mám manžela Američana, z Kalifornie. Seznámil nás můj bratr,
když u něj tady v Čechách pracoval před 15 lety ve firmě. Manžel se sem
právě přestěhoval, byl tady asi čtyři měsíce, začal tady pracovat… A deset už jsme
manželé.

 

Vaše
původní profese nemá s módou moc společného, co jste dělala dřív?

Léta jsem pracovala v marketingu v různých firmách
jako jsou Danone, Symblaze a naposledy v Ogilvy jako account director. Jenže potom
přišla rodina a děti mi převrátily život naruby. Po mateřské jsem se
rozhodovala, co budu dělat dál, jestli se vrátím do jistoty reklamní branže,
nebo zkusím rozjet svůj byznys. Návrhářství a módě se věnuji už od 17 let a mé
modely měly vždy velký úspěch. Poslední kapkou byla obrovská párty v Bostonu,
kam jsme s manželem jeli na setkání s jeho spolužáky z Harvardu
(cca 2 000 lidí), a já na tom večírku měla své koktejlky, se kterými jsem
sklidila ohromný a nečekaný úspěch. A právě tehdy mě manžel velmi podpořil
v mém rozhodnutí.

 

Začalo
vás to bavit až takhle v dospělosti, nebo byla móda vaším koníčkem od
dětství?

Já jsem si navrhovala oblečení už jako dítě. Tehdy s pomocí
maminky, spolu jsme model navrhly a maminka ho pak ušila. Takže si vlastně celý
život, na každou společenskou příležitost, na každou party i na každý ples
navrhuju svoje vlastní oblečení. Vždycky jsem měla potřebu mít na sobě něco
originálního, ale později jsem začala navrhovat i pro své okolí.

 

Kde
jste získávala inspiraci? V módních magazínech?

Před dvaceti lety zas tolik módních magazínu a časopisů nebylo.
Já jsem navíc ze severní Moravy, a tam byl pohled na módu a návrhářství trochu
konzervativnější. Původně jsem chtěla jít studovat do Liberce módní
návrhářství, ale pak jsem vystudovala „solidnější“ obor – ekonomii a zahraniční
obchod. A dnes musím říct, že jsem za to ráda. Moc se mi to totiž hodí. Návrhářství
je sice úžasný obor, ale i když jsou absolventi těchto škol často třeba velmi
talentovaní, nevědí, jak svoji práci prodat, co dělat, jak se prezentovat. A
v tom mám myslím výhodu. To, že jsem dělala léta v reklamě a
marketingu, se mi dnes skvěle hodí.

 

Jak
by se tedy měl módní návrhář co nejlépe odprezentovat?

Je to kombinace různých faktorů. Záleží na tom, čeho chce
člověk dosáhnout, kam míří, jaké jsou jeho cíle. Já chci dělat módu pro
skutečné, reálné ženy. Velmi důležitá je pro mne originalita, nositelnost,
kvalita. Chci, aby mé klientky v mých modelech vynikly a cítili se prostě
božsky. Pro mladé začínající návrháře je důležité, aby se už na škole zaměřili
na budování pracovních kontaktů, například se snažili dostat na stáž
k nějakému návrháři, i kdyby tam měli jen „uklízet“. Ono je to totiž
stejně jako v jiných oborech všechno o kontaktech. Největší chyba je, když
si člověk myslí, že vyjde školu a pak to začne. Zkušenosti musí sbírat už na škole.
A to neplatí pouze pro oblast návrhářství.

 

Co
je pro vás při navrhování oděvů nejpodstatnější?

Já jsem velký poctivec, chci spojit vysokou kvalitu s důrazem
na detail. Moje švadleny ze mě někdy opravdu „rostou“. Mám velký cit pro to
odhadnout, co které ženě sluší. Když ke mně přijde zákaznice a začne popisovat
všechny své nedostatky, tak se s ní bavím hlavně o jejích přednostech. A
podle nich navrhujeme. Tak, abychom zároveň schovaly nedostatky. Pro mě jako
návrhářku je skvělý pocit, když ke mně přijde žena, chvíli diskutujeme a ona
nakonec odchází jako úplně jiný člověk. Spousta žen má předsudky a některé věci
by na sebe prostě neoblékly, v domnění, že by jim to neslušelo. Samy se
potom diví, jak se mýlily. Žena nemusí mít hezká jen prsa nebo zadek, jak je
zažité. Ale třeba i ramena, ruce, záda, klíční kosti… Mám jednu klientku, která
má skutečně krásné klíční kosti, takže vždy otevřeme výstřih tak, aby byly
vidět.

 

Navrhujete
pouze šaty, nebo jsou vaše kolekce pestřejší?

Jsou to hlavně šaty, koktejlky, velké večerní, svatební šaty a
byznys věci – kostýmky, sukně, halenky… Ale kdyby za mnou přišla klientka a
chtěla navrhnout třeba sportovní módu, tak to není problém.

 

Spousta
žen, které mají například větší prsa či bříško, řeší svůj „nedostatek“ volným
oděvem. Co si o tom myslíte?

Ono samozřejmě záleží na tom, v jakých partiích daný
problém je. Jde-li o prsa nebo zadeček, tak je dobré se zaměřit na vypíchnutí
pasu. Když má žena krásné nohy, proč je neukázat. Je to opravdu velmi
specifické, ale každá žena bude určitě lépe vypadat v pěkných šatech na
tělo, než ve „stanu“. Spousta žen si myslí, že když má trochu větší bříško a
vezme si šaty od prsou dolů volné, že ho tím schová. Ale mnohdy je opak
pravdou. Ženy zapomínají na to, že čím více rozbijí plochu, tím elegantněji vypadají.
Například pěkné koktejlky kombinované se sáčkem s krátkým rukávem plochu
bříška krásně rozbijí.

 

Ke
své práci jistě potřebujete i kvalitní materiál, kde nakupujete látky?

V Čechách mám určité velkoobchody, kam chodím, hodně nakupuju
italské materiály, ale byla jsem teď například i v Hongkongu, kde jsem
navštívila vyhlášenou ulici, na které prodávají úžasné stoprocentní hedvábí. A
taky jezdím na různé veletrhy a výstavy. 

 

O
inspiraci v mládí jsme mluvily, odkud ji čerpáte dnes?

Úplně první kolekci jsem dělala na základě inspirace ženskými
křivkami. Byly to jen malé černé šaty, protože je u nás v Čechách stále docela
problém sehnat pěkné, padnoucí a kvalitní dámské koktejlky. A poptávka je
obrovská. Tahle kolekce měla velký úspěch. Navrhovala jsem ji pro různé typy
žen, jejich křivky a také jsem se snažila ukázat, jak se dají zakrýt nedostatky
a naopak ukázat přednosti ženského těla. Vytvořila jsem mnoho různých kombinací.
Jinak velkou inspirací je mi i můj oblíbenec, módní návrhář Valentino, který je
detailista a oslavuje ve svých kolekcích něžnou ženskost. Miluju jeho práci.

 

Jak
už jste zmínila, ráda prezentujete své kolekce na „obyčejných“ ženách, proč?

Ano, pro svou úplně první kolekci jsem jako modelky použila
„reálné ženy“. Byly to právničky, doktorky, učitelky… Chtěla jsem ukázat, že mé
modely jsou určeny právě jim. Jsem člověk, který neuznává diktát módního světa,
který tlačí ženy do nereálných velikostí a masíruje nás ve Photoshopu
upravenými fotkami vyhublých modelek, které svou ženskost a mnohdy i zdraví
ztratily, aby mohly pracovat v módním průmyslu. Ale to je téma na delší
povídání. Takže dnes, když fotím nebo mám módní přehlídku, tak musím mít zdravě
vypadající modelky, žádná velikost 34. Když je hledám, chci opravdu ženy, které
mají prsa a zadek. Mé modely oslavují ženskost a věřte mi, že na vyhublé
modelce by nevypadaly tak hezky, jako na zdravé ženě s křivkami.

 

Kolik
jste už vytvořila kolekcí?

V tuto chvíli jsou to čtyři kolekce. A teď již samozřejmě
pracuji na další pro podzim 2015.

 

Půjčujete
své modely i známým osobnostem?

Ano, spolupracovala jsem třeba se zpěvačkou Světlanou
Nálepkovou, herečkou Dádou Patrasovou, operní pěvkyní Terezou Mátlovou, která
se stala tváří poslední kolekce, s její sestrou Kateřinou Mátlovou, moderátorkou
Kateřinou Kristelovou, zpěvačkou Dášou Zázvůrkovou a herečkou Janou Malou. Mám
dokonce půjčovnu šatů pro všechny ženy bez rozdílu a jsem velmi ráda, když mi
po akci napíšou, že byly spokojené, že byly za hvězdu, že vypadaly úžasně. To mi
udělá opravdu největší radost.

foto: Lenka Hatašová

 

Jak
vnímáte českou návrhářskou scénu?

Líbí se mi sem tam nějaký kousek od jednotlivých návrhářů, ale
že by mě zaujala komplexně nějaká kolekce nebo tvorba, to se mi zatím nestalo.

 

Když
už jsme u drahého oblečení, jaké jsou vlastně vaše ceny?

Já mám trochu jinou obchodní strategii, a i když sázím na top kvalitu
výroby, moje ceny jsou trochu nižší, než by se dalo čekat, protože chci
zasáhnout větší cílovou skupinu zákazníků. Mám v plánu otevřít si obchod a
udržet současné ceny. Koktejlky se například pohybují od osmi do čtrnácti tisíc,
což je myslím přijatelné.

 

Kolik
zaměstnáváte lidí?

Mám hlavní asistentku, mám IT manažera a grafika, hlavní
švadlenu a potom zaměstnávám několik dalších, když máme například větší akci
nebo zakázku. Švadleny jsou v mé branži velmi důležité, můžete mít výborný
návrh, ale když to švadlena nekvalitně ušije, tak je to celé špatně. Jak jsem
již říkala, já jsem velký detailista a je to na mých modelech znát.

 

Co
by podle vás nemělo chybět žádné ženě v šatníku?

Každá žena by měla mít nějaké super sako, hezké topy, kvalitní
kalhoty a sukni a potom to umět všechno kombinovat. A hlavně černé koktejlky. Univerzální
kousek, který lze doplňovat různými botami, kabelkou, svetříkem, šálem.

Existuje
někdo, jehož styl obdivujete, kdo je pro vás módní ikonou?

Líbí se mi třeba styl americké herečky Diane Keaton. Ta velmi často
prezentuje pánský styl a přitom v něm má neuvěřitelný šmrnc, i když už
není nejmladší. Líbí se mi lidé, kteří mají svůj styl, který je dobře rozpoznatelný.

Jezdíte
často za oceán, jaký styl tam mají místní ženy?

V New Yorku nebo v Los Angeles jsou velké rozdíly
v módě. Pokud nejste na nějakém fashion weeku, tak obyčejní Američané jsou
velmi konzervativní. Ať už se to týká bot, oblečení nebo doplňků.

 

V zahraničí
nakupujete i věci pro sebe?

Samozřejmě. V Americe je nakupování úplně jiná liga. Výběr je
veliký a ceny jsou výrazně nižší než u nás.

 

A u
nás? Kde nakupujete, když nakupujete?

Nakupuju všude. Kdekoliv se dá najít něco zajímavého. Ale šaty
a společenské věci si opravdu navrhuju sama, protože si to ušiju přesně podle
svých představ a taky to chci na sobě prezentovat.

 

Takže
využíváte sebe sama jako modelku?

Modelka je silné slovo. Spíš jako ženu, která nosí svoji módu.
Ale občas se mi stane, že si někde něco koupím a pak to předělávám, dotvářím…

 

Zdá
se, že vás práce naplňuje, máte ale taky rodinu, děti, jaký je vlastně takový běžný
den Aleny Wilson?

Řekla bych turbulentní. Mám dvě děti, takže je zavezu do školy
a školky a až potom řeším svoji práci. A po škole se jim chci věnovat, a tak na
ně mám přesně vyhrazený čas. Matka s dětmi nemusí být od rána do večera,
ale ten čas, který jim věnuje, by měl být smysluplně využitý. A pak zase
pracuji buď z domova, nebo mám schůzky. Ale samozřejmě máme na víkendy
babičky a dědečky a také paní na hlídání v případě, že mám přehlídku nebo
večerní akci a manžel je také zaměstnán.

 

Co
je pro vás znamením úspěchu?

Pro mě je největším úspěchem vybudovat silnou značku, která se
bude prodávat. Aby ženy věděly, že mít model od Aleny Wilson znamená kvalitní a
originální kousek. Aby od nás klientky odcházely nadšené a našly u nás to, co
jinde neseženou.

 

Děkuji
za rozhovor.

 

Text: Dita Brančíková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Oficiální stránky www.alenawilson.cz

Korektura textu: Vladana
Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín
Best of www.ibestof.cz