Iva Marešová – zpěvačka – Profesní magazín

Mohou-li
se prolnout v jedné umělkyni slovanské kořeny, vznešenost i vracející se hrdá
krása francouzské královny Antoinetty v současném muzikálu v divadle Hybernia,
náklonnost k lidem i touha po hledání pravdy v každém všedním dni, lze mluvit o
štěstí. Nejenom zpěvačka Iva Marešová, ale zároveň i muzikantka, herečka to
neustále ve své různorodé tvorbě dokazuje.

foto: Robert Vano

Pocházíte
z Hradce Králové? Jak se díváte po letech na své rodné město?

Hradec
Králové mám moc ráda. Všude kolem je spousta lesů a krásné přírody, poměrně
blízko do hor, které miluji. Ráda se sem vracím za svou rodinou. Rodné město
vždy zůstává pro člověka rodným městem.

Jste
narozena ve znamení Kozoroha, ovlivňuje vás toto znamení dodnes?

Do
jaké míry mě zasáhla skutečná pozice hvězd v den mého narození a do jaké míry
mě ovlivnily psané informace o tom, jaký je člověk narozený v Kozorohu?
Netuším. Nedávno jsem četla v jedné knize, že nejvíce nás ovlivňují ty
hvězdy, které máme jako částečky ve své krvi a proudící okolo našeho
srdce. To je krásná představa.

foto: Robert Vano

Můžete
vzpomenout na své hudební kořeny a na své první pěvecké začátky?

Můj
tatínek je zpěvák a v muzikantském prostředí jsem vyrůstala odmala.
Původně jsem chtěla být kytaristka, ale můj hlas se ve mně ozýval stále častěji
a bylo třeba toto volání následovat. Velký zlom pro mě znamenalo seznámení
s hudbou skupiny AG Flek a se zpěvačkou Blankou Táborskou. To pro mne byla
velká inspirace. S jejich písněmi jsem vyhrála královehradeckou soutěž
Talent, pak už následovaly další a další zkušenosti a příležitosti. Když si
představím své hudební kořeny, vidím strom, který má korunu hustou a zelenou a
jeho kořeny vypadají naprosto stejně jako ta koruna. Jsou rozsáhlé a prorůstají
do celé Země. Ale hlavní kořen, z něhož se všechny ty další rodí, je slovanský.
Stále častěji si to uvědomuji. Jsem Slovan. Je krásné poznat a přijmout tu
sílu.

Byla
to vzrušující doba, když jste zakládala kapelu Deset očí?

Každá
doba je pro mě něčím vzrušující. Stejně tak i doba, kdy jsme založili Deset
očí. Tvořili jsme, skládali písně, hledali sami sebe. Natočili jsme krásnou
desku. Poznala jsem díky tomu také mnoho úžasných lidí, které vídám dodnes. To
je na tom asi to nejvzácnější. A také jsem díky koncertování se skupinou Deset
očí poznala Michala Pavlíčka, což byl pro mě další velmi zásadní moment
v mém životě.

Říká
se o vás, že jste zpěvačkou, současně herečkou, kytaristkou i skládáte texty.
Čím jste nejvíce?

Dříve
bych jistě odpověděla, že jsem zpěvačka s důrazem na to slovo. Dnes si ale
uvědomuji, že jsem především lidská bytost. Lidská bytost, která si je vědoma
daru, se kterým může nakládat. Pochopila jsem, že je velmi důležité, abych
tento dar užívala s láskou, pokorou, otevřeným srdcem a vědomě. O to
se snažím.

Kdo
byl pro vás největším uměleckým vzorem?

V mém
životě jsem potkala mnoho učitelů. Nebyli všichni umělci, přesto mě však
setkání s nimi inspirovalo a inspiruje dodnes. Mnoho z nich mi
pomohlo dospět k sobě samé. Ke své vnitřní pravdě a k pochopení, že
jediné, co je opravdu důležité, ať už v životě nebo v umění, je
pravda. Skutečná vnitřní pravda, se kterou se rozhodnete věci vyjadřovat.

foto: Robert Vano

Jak
je důležitá zkušenost?

Zůstaneme-li
u zpívání, zkusila jsem mnoho cest a vím, že pro mě osobně není důležité a ani
možné být populární za cenu toho, že budu dělat kompromisy a ústupky
z toho co cítím a o čem jsem bytostně přesvědčená. Vím, že já musím být
v souladu sama se sebou a dělat jen to, o čem vím, že udělat mám a mohu.
Jedině pak mohu být šťastná. Proto je pro mě vždy velkou inspirací a radostí
potkat či vidět člověka, kterému stojí za to v dnešní době vyjádřit svou
pravdu a mít otevřené srdce. Ať už jako hudebník, malíř, spisovatel, či řidič
nebo pekař. To pro mne platí v celém životě, nejen v hudbě. Stačí se
malinko odchýlit a už mi to dá srdce a tělo dosti jasně najevo.

S
vaším jménem je spjato působení v muzikálech v Divadle Ta Fantastika. Který z
nich na vás nejvíce zapůsobil? Dokáže role člověka změnit?

Každá
role se může člověka hluboce dotknout a posunout ho dál, pokud o to ta osoba
stojí a dovolí to. Já každou roli brala jako další posun v životě nejen
uměleckém. Z archetypů postav, které ztvárníte, se dá načerpat mnoho
zkušeností, esencí, energie a to vše pak můžete využít pro svůj život. Já to tak
dělám a děkuji za všechny příležitosti. Mluvíte o Divadle Ta Fantastika. Byla
to pro mne nádherná doba. Potkala jsem tam výjimečné osobnosti, kterých si
velmi vážím a dodnes se těším z jejich přátelství. Také jsem však potkala
ve svém životě lidi, kteří nedokážou být na tomto světě s úctou, pokorou a
láskou k druhým. To vše pro mne bylo nesmírně inspirativní a formovalo mě
to a za všechna tato setkání ze srdce děkuji. Nejsem schopna říci, který
z muzikálů Fantastiky na mě zapůsobil nejvíce. Každý pro mne dnes znamená
velkou část mne samé a každá ta část je pro mne stejně důležitá.

Jak
vypadá vaše současná tvorba?

Momentálně
prožívám další podstatnou část své cesty v divadle Hybernia. Vzpomínám na
úžasnou roli Lucrezie v muzikálu Lucrezia
Borgia, kde jsem poprvé pracovala s režisérem a choreografem Liborem
Vaculíkem, který dnes patří mezi mému srdci nejbližší přátele. Momentálně
hrajeme v Plzni v Divadle J. K. Tyla jeho představení Freddie the King of Queen, se kterým se
v lednu chystáme i do Hybernie a které má obrovský úspěch. V Divadle
Hybernia také hraji v muzikálu Antoinetta
– královna Francie roli Antoinetty. Díky Antoinettě jsem měla možnost
potkat tolik úžasných, vědomých a otevřených lidí, jako asi ještě při žádné
jiné spolupráci. Bohužel již nemohu osobně poznat pana Vrbu a pan Hubače, kteří
jsou autory textů a libreta, nicméně mohla jsem se poznat například
s Jiřím Škorpíkem, jenž je dle mého názoru hudební génius a složil
k tomuto představení nádhernou a velkolepou hudbu. Jsem vděčná za tato
setkání.

foto: Robert Vano

Považujete
muzikál za jedno z největších dramatických umění?

Nevím,
co na to odpovědět. Co je největší dramatické umění? To může být třeba pohled
na oceán, nebo pro někoho to může být narození dítěte, pro jiného nádherný
film. Největší dramatické umění je možná život každého z nás, a pokud
bychom se na svůj život dokázali podívat tímto způsobem, asi bychom se více
milovali a dokázali snáze vidět ve všem to krásné.

Působíte
v kapele 999? Kdo z vašich přátel hudebníků je vám nejbližší?

S kapelou
999 momentálně nehrajeme, ale setkání s jejími hudebníky pro mne bylo
velkým, splněným snem. Do této chvíle stále spolupracuji s kytaristou
Michaelem Vašíčkem, se kterým jsme spřízněné duše. Intenzivně se teď ale věnuji
především duu s famózním běloruským akordeonistou Aliaksandrem Yasinskim.
V naší hudbě saháme hluboko ke svým slovanským kořenům. Někdy přizveme do
tria právě i Michaela Vašíčka na strunné nástroje. Letos 21. 12. máme
v této sestavě vánoční koncert v pražském Jazz Docku. Moc se těšíme a
čtenáři magazínu Best of jsou samozřejmě srdečně zváni.

Kde
nacházíte inspiraci pro tvorbu svých textů? Dalo by se obrazně naznačit, že
jste kdesi v sobě určitě musela objevit básnickou duši?

Občas
cítím, že mám začít psát, a tak to jen udělám. Často mi píší texty také moji
přátelé a blízcí, kteří se psaní věnují intenzivněji než já sama.
V podstatě, kdykoliv je třeba text k nové písni, objeví se. Buď
z mého pera, nebo z pera některého z mých přátel.

foto: Robert Vano

V
letošním roce jste nazpívala s kapelou Čechomor i skladbu Tady jsem doma. Byla to práce něčím výjimečná?

Se
skupinou Čechomor hostuji jako zpěvačka průběžně již déle než dva roky. Zažila
jsem s nimi mnoho krásného a také jsem díky nim znovu nalezla své
slovanské kořeny.

Mohla
byste alespoň několika slovy vzpomenout na spolupráci s hudebníkem Michalem
Pavlíčkem?

Setkání
s Michalem pro mne bylo, jak už jsem zmínila, zásadní v mém životě.
Je to výjimečný muzikant a skvělý člověk. Díky němu jsem začala chápat rozsah daru,
který mohu užívat a také rozsah svého hlasu. Každé společné zpívání s ním
je pro mne nesmazatelným zážitkem. Jeho hudba mne vždy vede. Vůbec nemusím
přemýšlet, co mám dělat, jak co zazpívat, je to jen čirá přítomná zkušenost,
čistá srdeční práce.

Muzikál Antoinetta – královna Francie. foto: archiv muzikálu

Je
váš pracovní diář na příští rok již plný? A co vás čeká v nejbližších týdnech?

Na
příští rok máme již naplánovaná představení v plzeňském Divadle J. K.
Tyla, dále také v Divadle Hybernia, koncerty s Aliaksandrem a
chystáme další nové představení v Divadle Hybernia. V nejbližších
dnech se chystám na koncerty se skvělou zpěvačkou Leonou Gyöngyösi 13. 12.
v Betlémské kapli, dále se skupinou Ready Kirken a Viktorem Dykem 17. 12.
v Pardubicích, také chystám svůj již zmiňovaný koncert v Jazz Docku 21. 12.
a samozřejmě mě čeká Antoinetta.

Při
plném uměleckém vytížení je důležité i odpočívat. Máte někde své oblíbené
místo, kde je vám nevýslovně dobře a kde zároveň přicházejí i nové tvůrčí
nápady?

Nejraději
odpočívám v přírodě. Ideálně odjedu úplně sama do lesů, nebo do hor, vypnu
telefon, čtu si, vařím si dobrá jídla, piji červené víno, nebo griotku a pak
zase chodím po horách. Na počasí nezáleží.

foto: Robert Vano

Ohlédnete-li
se za pomalu končícím rokem, jaký vlastně byl?

Kdybych
to měla shrnout, rok 2014 pro mne byl po okraj naplněný novými setkáními. Tolik
čistých a otevřených lidí se objevilo v mém životě a to mě naplnilo
nesmírným optimismem i přesto, že pár mých nejbližších z něj nadobro
odešlo. Uvědomila jsem si koloběh života a smrti a rovněž to, že je dobré
vědomě dovolit životu, aby se skrze mne projevoval.

Skončeme
naše povídání trochu netradičně a úsměvně. Je vám někdy ze všeho hraní a
zpívání do zpěvu?

Ano,
je. Ale dlouho mi trvalo, než mi došlo, že zpívám právě pro to, aby mi bylo do
zpěvu.

Děkuji
za rozhovor.

Text:
Vladimír Stibor

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno
ve spolupráci:

Muzikál
Antoinetta – královna Francie:

http://www.hybernia.eu/aktuality/antoinetta-kralovna-francie

Ema Krahulíková: www.musical-production.cz

www.ticket-production.cz

Designhotel
Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Hotel
Grandior Prague www.hotel-grandior.cz