Archiv pro měsíc: Listopad 2014

Krásná, plná života a stále dobře naladěná. Zkrátka žena, jak má být. A to vše po
padesátce. Mnohé třicátnice by jí mohly závidět postavu, pohádkově bohaté
vlasy, alabastrovou pleť.

Jaroslava Mrižová, zaneprázdněná podnikatelka, prozrazuje
svůj recept na krásu. „Jsem pozitivně posedlá ženskostí,“ říká opavská majitelka salónu, kterou v kondici udržuje
kromě jiného i stále populárnější nordic walking.

foto: Lenka Hatašová

Jste krásná žena. Prozradíte tajemství péče o svou krásu?

Základ krásy je z
velké části dán geneticky. Mé mamince je téměř osmdesát let a na tváři uvidíte jen pár vrásek. V tomto ohledu
jsem měla opravdu štěstí. Samozřejmě se ale o tento dar musím náležitě starat. Krásná
neznamená pouze zvenčí, ale především zevnitř, takže se starám i o tu poslední
buňku ve svém těle, diskutuji se specialisty a čtu odborné články. Proti kráse
působí celá řada vlivů, od chlorované vody až po výpary z motorů. Je důležité o nich vědět.

Jak se vám v péči o sebe jeví české ženy? Starají se dostatečně o svou
krásu?

Každá žena má v sobě
něco krásného a na tom je třeba stavět. České ženy jsou
zanedbávány, jako by nevěděly kudy kam. Prožily 25 let divokého východního
kapitalismu, mají často problémy se zdravím a především s váhou. Po
padesátce je samozřejmě těžší se nechtěným kilům ubránit, a tak se na tom musí cíleně
pracovat. Zaráží mě ovšem obezita dnešních mladých dívek a jejich problémy s celulitidou.
Na eliminaci celulitidy u žen se plně a úspěšně zaměřuji.

foto: Lenka Hatašová

Co byste ženám doporučila jako první krok k nalezení
cesty ke kráse?

První krok bývá ten
nejtěžší. V tomto případě jde o to udělat pevné rozhodnutí a u tohoto
rozhodnutí vydržet. To je opravdu základ úspěchu. To máte jako u běžce, nejtěžší
je nazout si tretry a na trať se vydat. Jak už na ní jednou jste, cítíte se
lépe a lépe a tento trénink se stane vaším denním zaměstnáním. Mnoho žen si
říká, tolikrát jsem to zkoušela a nešlo to, jsou skeptické a snad i trochu
pohodlné. I přesto, že je to mnohdy velice těžké, je důležité vydržet.

foto: Lenka Hatašová

Udělat rozhodnutí, ale především u něj vydržet může být
opravdu oříšek. Jaký následuje další krok?

Před deseti lety se
začala u nás objevovat vnitřní kosmetika, tedy různé vitaminové, minerální a bylinné
prostředky. Začala jsem se o ni zajímat, konzultovat se specialisty a hlavně ji
na sobě aplikovat. Velice mě zaujala například záležitost internálního zinku. Organicky
napojený zinek je totiž
klíčovou součástí mnoha hormonů, enzymů a tzv. funkcionálních chelátů v ženském
těle. Když má žena v těle zinku nedostatek, dochází k deficitu produkce mnoha sloučenin založených na zinku – například kolagenázy – a může docházet ke špatné flexibilitě
kůže, k jejímu stárnutí či ke špatnému růstu nehtů a vlasů. Takové informace
jsou k nezaplacení, bohužel je občas těžké se k nim dostat.

foto: Lenka Hatašová

Jak to myslíte?

Klasická vnější
kosmetika se pochopitelně informacím o vnitřní kosmetice brání. Spousta balančních prostředků založených
na přírodní bázi je neznámá jednoduše z toho důvodu, že si to farmaceutický a klasický kosmetický průmysl nepřejí. Na internetových vyhledávačích
informace mizí a to se opravdu děje.

Kosmetický průmysl,
tedy vnější kosmetika, může například problémy kůže pouze maskovat, ale ne je
léčit. Vůbec si přitom neuvědomuje, že dnes jsou problémy jako akné tak
hluboké, že ani ty nejlepší kosmetické přípravky nejsou schopny je maskovat. Je
potřeba se zaměřit na problémy uvnitř.

Když chce žena získat potřebné informace, kam se tedy má
obrátit?

Existují již
kosmetičky, které se vnitřní kosmetikou zabývají, salóny, kde informace
najdete, jako je například ten můj v Opavě. Kdo se opravdu chce o těchto věcech
dozvědět, cestu může najít.

foto: Lenka Hatašová

Říká se, že jsme to, co jíme. Jak vypadá váš jídelníček a
co by v něm určitě nemělo chybět?

Rozhodně jsme to, co
jíme. Jídelníček musí být velmi čistý a především pestrý. Zásadní je pro mě
osobně také původ potravin. Základ tvoří zelenina, především různé saláty,
ovoce a také maso, které by mělo ideálně tvořit okolo pěti procent z celkového denního jídelníčku.

Znamená to, že jste nepodlehla vegetariánským či dokonce
veganským a podobným trendům?

Určitě ne. Je dokázáno,
že bez masa to nejde, neboť geneticky jako
lidé jsme všežravci. Masa volím výběrová,
bio či kvalitní značku Qualivo, což je prémiové maso,
které obsahuje polovinu cholesterolu než obvyklá masa a dvojnásobek prospěšných tukových
kyselin. Takové maso je velice lehce stravitelné. Dobrá zpráva je, že toto maso je již v několika restauracích ve Slezsku. Kuřata
si například kupuji pouze z domácího zdroje ze Slezska, odkud pocházím, či z Oderských vrchů z bio farem. Zkrátka z
lokalit, které nejsou znečištěné. Maso také náležitě zpracuji, a to velice čistě. Několikrát ho
omyji a třeba naložím do jogurtu nebo mléka. Jídlo je věda a lidé by se podle toho měli k jídlu
chovat. Saláty například omývám v aerobickém kyslíku, hlavně tehdy, je-li
koupený v běžném marketu. To se občas samozřejmě stane, když mi doma něco chybí, převážně ale
nakupuji bio potraviny a čerstvé produkty a běžným řetězcům se vyhýbám.

foto: Lenka Hatašová

Bio potraviny. Jsou opravdu o tolik zdravější, nebo je to jen reklamní tah na
kupujícího?

Bio potravinám jsem
určitě velmi nakloněna. Mimo Českou republiku by byl jakýkoli podvod na nich velmi
přísně potrestán. V zahraničí jim tedy jde stoprocentně věřit, neboť existují velmi striktní dozorčí orgány jako Bioland nebo Demeter. Ovšem u nás bych byla opatrná, protože v České republice neexistuje dozorčí orgán, který
by je náležitě hlídal. Nejlépe tedy nakupovat mimo naši zemi, například v
sousedním Rakousku.

Zdravý životní styl se zdá být časově náročný. Od získávání
informací až po nákupy v Rakousku či ve vybraných prodejnách, které jistě
nenajdeme v každém městě. Kde najde dnešní žena tento čas „navíc“?  

Vše je otázka časového
managementu. Ženy by se měly chovat profesionálně ke svému zdraví a kráse. Když už
jsme jednou udělaly rozhodnutí, musíme se mu přizpůsobit. Každý den si například
udělám časový plán a toho se držím. Spousta žen tráví čas na kávě či u
skleničky vína s přítelkyněmi. Také si ráda zajdu do restaurace nebo kavárny, nicméně sporadicky. A ve chvíli, kdy kávičku dopiji, zvednu se,
rozloučím a jdu do přírody si zatrénovat se svým partnerem, který je také nadšeným sportovcem.
Nezůstávám a netlachám a to je velká úspora času.

foto: Lenka Hatašová

Finanční stránka kvalitních potravin a kosmetických
produktů jistě také není zanedbatelná. Kde na ně vzít? 

Víte, je v moci každé
ženy se o sebe starat a dobře zvládat svůj finanční i časový management. Ani já, ani partner například nekouříme
ani nepijeme alkohol a to jsou velké úspory v řádech tisíců, ne-li desetitisíců
ročně. Za to se přece dají nakoupit kvalitní produkty jak potravinové, tak i kosmetické.

Jak vnímáte různé doplňky stravy? 

Doplňky stravy jsou
velmi důležité. Jak už jsem
zmínila, například nedostatek zinku a selenu může ženám způsobovat velké
problémy a je třeba je doplňovat. Doplňky
volím dle svých detailních krevních
testů, které si nechávám zhotovit u specialisty. Je velmi důležité užívat produkty,
které jsou naprosto organické, nejedovaté, biologické. Opravdu bych nevložila
do úst anorganickou sloučeninu. Když se vrátím k onomu zinku, zinek pro mě musí
být prezentován v bio formě. Tohle vše je ale dobré konzultovat s odborníkem.

foto: Lenka Hatašová

Trh zaplavuje obrovské množství těchto produktů. Jak je
možné si mezi nimi vybrat ty správné? Je například důležitá konzultace s
lékařem? Jak se máme orientovat? 

Cena takových produktů
se samozřejmě velmi liší, v řádech set korun. Levné produkty nefungují a navíc
mohou volnými radikály tělu dokonce velmi uškodit. Netvrdím, že vyšší cena je vždy
záruka kvality, ale obvykle to v případě doplňků stravy takto bývá. Musíte ale
také velmi pečlivě prozkoumat příbalový leták nebo obal.

Čemu bychom v něm měli věnovat pozornost? 

Především informaci, zda
jsou zdroje požadované látky z organického zdroje. Pokud jsou na obalu uvedeny anorganické soli, rozhodně
nekupovat. Pokud jsou uvedeny organické sloučeniny, můžete přípravku věřit.
Tohle je nejjednodušší a nejrychlejší rozlišení pro kohokoli.

foto: Lenka Hatašová

Jste majitelkou masážního salonu v Opavě. Co vás
přivedlo k myšlence začít v této oblasti podnikat?

K myšlence mě přivedlo
zjištění, že mnoho žen má ucpaný lymfatický systém. Začala jsem se o tuto problematiku
zajímat, konzultovala jsem ji s odborníky. Především systém Vacupress mě velice zaujal. Absolvovala
jsem hned několik kurzů, zvláště ve Vídni.

Čím se nejvíce zabýváte ve svém salónu? 

Především tedy zmiňovaným systémem Vacupress, který již 13 let ve svém salónu
aplikuji. Lymfatický systém plní funkci kanalizace těla, který ale nemá pumpu. Žíly
a cévy pumpu mají, tedy srdce. Lymfatický systém je proto potřeba rozpumpovat a
uvést do pohybu.

Měla jsem například několik klientek, které se na mě obrátily s oteklým
krkem a zcela ucpanými lymfami. Za dva měsíce odešly o deset kilo lehčí a zdravé. Pro mě to byl krásný
pocit, že mohu někomu pomoci. Dále se též věnuji poradenství, ženám radím individuálně jak pečovat o svou krásu.

Proč je důležité věnovat tělu pozornost prostřednictvím
masáží? S čím nám dokážou pomoci?

Především je to sedavé
zaměstnání, které naše svaly jednostranně zatěžuje, a nedostatek pohybu. Celé dny
lidé hledí do počítačů a pak se diví, že mají problémy s krčními svaly a ucpanými lymfami právě v oblasti krku.

foto: Lenka Hatašová

Co děláte pro to, aby se zákaznice vracely a jak si
získáváte jejich důvěru?

Hlavním ukazatelem je pochopitelně
především můj vzhled a kondice. Na mě samotné je vidět, že to, co svým
zákaznicím radím, přesně dodržuji a funguje to. Věřím, že právě proto se
vracejí. Když na sobě určitý produkt vyzkouším, ukážu tak klientkám, jak funguje…

Jaké produkty používáte? Převážně zahraniční, nebo i některé české?

Moje filozofie je
jednoduchá: „only the best is
good enough“, tedy jen to
nejlepší je pro mě dost dobré. A to stejné platí pro mé klientky. Kosmetiku používám opravdu kvalitní,
obvykle francouzských značek, italských značek a kanadský Xocai z čistého bio kakaa a především ty kosmetiky, které si na sobě vyzkouším.
Z firmy Xocai pojídám i plně zdravou čokoládu jako funkční potravinu plnou antioxidantů. Až poté, co si vše vyzkouším, doporučím a nabízím svým
klientkám.

foto: Lenka Hatašová

Jak se udržujete ve fyzické kondici? Jste příznivkyní dlouhých
procházek, posiloven nebo dokonce adrenalinových sportů?

Sportuji v podstatě denně,
především se věnuji nordic walkingu, a to v každý roční čas a vždy v lese. Hlavně během podzimu a zimy chodím do posilovny, kde s partnerem
intenzivně cvičíme. Mám takové své kolečko na „ženskou krásu“. (smích) Tedy na posilování speciálně ženských partií. Adrenalinovým sportům neholduji.

foto: Lenka Hatašová

V neposlední řadě je ke kráse jistě důležitý odpočinek a
především spánek. Kolik odpočinku si dopřáváte a trávíte ho spíše pasivně, či aktivně?

Svůj volný čas určitě
trávím aktivně. Jsem dcera farmářů, na práci a pohyb tudíž zvyklá. Byla
období, kdy jsem měla tři zaměstnání a na odpočinek nezbýval pochopitelně čas.
Ve Slezsku má velká část mužů problém s alkoholem, což je smutné, ale je
to fakt. Právě ženy se tak obvykle o vše starají samy. Dlouhou dobu jsem pochopitelně pracovala a odpočívala málo.
Dnes spím v průměru sedm hodin a odpočívám aktivně, při sportu. Spánek je pro
krásu nepostradatelný. Na to dámy nezapomínat!

Děkuji za rozhovor.

Text: Hana Robinson

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno ve
spolupráci:

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandir.cz

LE Hotels Group

Korektura textu:
Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela
Lejsková

Publisher: Profesní
magazín Best of www.ibestof.cz

foto: Lenka Hatašová

Vystudoval vojenskou
medicínu na LF UK v Hradci Králové. Po jejím ukončení pracoval dva roky
jako útvarový lékař ve Stodu u Plzně, poté se vrátil do rodných Českých
Budějovic, kde byl pověřen vedením Oddělení klinických laboratoří ve Vojenské nemocnici. V roce 1996 se stal primářem Oddělení klinické biochemie v Nemocnici České Budějovice, po dvou letech byl jmenován zástupcem ředitele
pro laboratorní obory a v roce 2004 ředitelem Centrálních laboratoří. Kromě toho také přednáší na dvou fakultách Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích – Přírodovědecké a Zdravotně
sociální. Má velkou
zodpovědnost a vysoce odbornou práci. Na mé otázky odpovídá bez velkého
rozmýšlení a s přehledem, mnohokrát jménem celého týmu… my se snažíme, my
řešíme, my budujeme. Kdybych otázky pozměnila, možná by vznikl trochu jiný
rozhovor, ale to hlavní by v něm určitě zůstalo – láska k rodině,
láska k jeho profesi. To jsou hlavní priority v životě doktora Vernera.

Kolik laboratoří
vlastně řídíte?

Původně jich bylo deset, dnes máme tři velké laboratorní
komplexy, v nichž pracuje 141 zaměstnanců. Laboratoř klinické chemie, hematologie
a imunologie, komplex mikrobiologických laboratoří a laboratoř molekulární
biologie a genetiky. Je to velký stavební objekt, ale to bývá
v nemocnicích fakultního typu poměrně obvyklé. Snažíme se obory hodně
přiblížit, integrovat, což nám umožňuje optimálně využít lidí i technologií.

Neobáváte se velké
zodpovědnosti za případné chyby někoho ze svých podřízených, které by mohly
způsobit třeba i komplikace pro pacienta?

Odpovídám za řízení kolektivu, za svou práci odpovídá každý
sám. Máme přesně vyčleněné kompetence, kdo co dělá, kdo co kontroluje.
Vytvořili jsme několikastupňový systém kontrol, máme spolehlivé lidi. Ale chyba
se samozřejmě stát může, stávají se všude. Toho, že by to mohl odnést pacient,
se bojí šéf každé laboratoře.

Jste přísný vedoucí?

Jakmile člověk něco řídí, musí mít jasnou představu, kam
chce dojít. Tady demokracie končí. Vzhledem k tomu, že máme ve svém
provozu mnoho odborníků, do odborných kompetencí nezasahuji. Pouze řídím a
předávám jasný vzkaz, čeho chci dosáhnout. V laboratoři se ve strachu a
s nepřiměřeným tlakem pracovat nedá, to rozhodně ke zvyšování kvality
práce nevede. Lépe je v klidu pracovat na odstranění případných chyb.
Snažím se, aby všichni jednoznačně věděli, co po nich chci, ale aby se nebáli.

Co je hlavní náplní
vaší práce?

Řídím a sleduji, co se v našem oboru děje ve světě,
abychom se mohli pokusit přejmout to, co je pro nás vhodné. Ne všechny novinky
lze uvést do života, nejsme primárně výzkumné pracoviště, jsme rutinní
laboratoře, což nemyslím nijak hanlivě. Pro nás to znamená nikoli primárně zkoumat,
ale perfektně zvládnout procesy, které každodenně využíváme, abychom dosáhli požadované
kvality. Snažíme se aplikovat to, co se pro naši nemocnici hodí, abychom
optimálně vyšli vstříc potřebám našich klinických kolegů.

Máte ve vašich
laboratořích nějaké unikátní přístroje, které třeba jinde nemají?

Přibližně stejné jako v jiných nemocnicích, pro své
potřeby jsme vybaveni výborně. Modernizujeme v krocích, vždy tak po šesti
až deseti letech, úkolem vedení je intervaly ještě zkrátit. Nestojíme na místě,
ale abychom si pořizovali nějaké hypermoderní stroje jen proto, abychom byli první,
to určitě nechceme. Hledáme optimální poměr mezi cenou a výkonem, nechceme
plýtvat lidskými ani finančními zdroji. Co si myslím, že je na našem pracovišti
unikátní, to je zajímavá organizace práce, kdy se snažíme sblížit jednotlivé
obory navzájem. Mým snem je převést laboratorní medicínu na týmovou práci,
abychom se všichni dostali „na jednu palubu“ – více spolu mluvit,
spolupracovat.

Věnujete se vy osobně
nějakému výzkumu? Zajímá vás některé odvětví vaší práce víc než jiné?

Zabývám se metabolomikou, což jsou procesy, které fungují
při látkové přeměně a mění se v konkrétním vývojovém stadiu organismu.
Biologické centrum Akademie věd nyní vyvíjí
metody, které bychom chtěli v budoucnu aplikovat do reálného života pro
potřeby našich pacientů. Zabýváme se například neprospíváním novorozenců,
individualizováním jejich výživy. Novorozenci mohou mít nevyvinuté systémy, což
se dá napravit. Srovnatelně jsou stárnutím poznamenány systémy i u seniorů,
s věkem funkce klesají, jsou nedostatečné a selhávají. Naším úkolem je
přemýšlet, co s tím.

Na co jste ve vašem
provozu pyšný?

Na své lidi. Nejcennější v laboratorní medicíně jsou
odborníci. Ti se nedají najít, ti se musí vychovat. Máme laboranty, kteří plní
konkrétní zadaný úkol, u nich trvá tak tři roky, než se na ně můžeme
stoprocentně spolehnout. Potom jsou vysokoškolsky vzdělaní bioanalytici, kteří odpovídají
za průběh analýzy, tam je doba nutná k potřebné samostatnosti tak šest
let. Z lékařů, kteří mají za úkol naše výstupy srozumitelně přetlumočit na
kliniku nebo navrhnout testy, pomocí nichž by se dalo odpovědět na otázky
klinických kolegů, se stávají odborníci tak za deset let. Jejich práce je velmi
náročná a zodpovědná.

Jste ředitelem deset
let. Co se za tu dobu změnilo?

Laboratorní medicína za tu dobu úplně změnila charakter.
Vývoj ve světě je obrovský, jde stále kupředu a my se musíme umět přizpůsobit a
nezůstat stát na místě. Mění se hlavně prostředky, které budeme v budoucnu
využívat pro vyhodnocování – výpočetní technika a s tím související analýza
dat a moderní statistické metody.

Nejste spíš chemik
než lékař? Nechybějí vám pacienti?

Já se k přístrojům moc nedostanu, pracuji
s výstupy z laboratoří, dělám si na ně úsudek, krůček za krůčkem.
Vzděláním jsem všeobecný lékař, internista a klinický biochemik – pacienti,
kteří mají abnormální metabolické změny, se případně dostávají ke mně. Není
jich mnoho, ale jsou to pro mne takové „malé detektivky“, jejichž řešení mě
baví nacházet.

Stávají se vám
v laboratořích i nějaké kuriózní případy? Je to vůbec možné na takovém
seriózním pracovišti?

To byste se divila, kolik jich je. Každou chvíli. Když nám
třeba pacient přinese ze záchodové mísy ledvinový kámen, my zkoumáme a
analyzujeme, nevíme si rady a nakonec se zjistí, že je to kousek cihly.
V dřívější době, kdy pacienti standardně neměli sterilní zkumavky na moč, jsme
si často komplikovali rozbory plísněmi ze špatně vymytých skleniček od paštik a
přesnídávek místo seriózní analýzy pacientovy moči. Z nesprávně odebraných
vzorků nikdo neučiní moudrý závěr.

Měl jste nějaké
koníčky, kterých jste se musel kvůli medicíně vzdát?

Dříve jsem byl muzikant-amatér. Hrál jsem na klarinet ve
školním orchestru, dokonce jsem chvíli zaskakoval v orchestru Jihočeského divadla. Hudbu mám rád, ale
není čas cvičit, nástroj jsem už více než rok neměl v ruce. To samé sport
– hrával jsem fotbal, volejbal, věnoval se atletice. Ale když chce být člověk
alespoň občas doma s rodinou… Medicína a byrokracie s ní spojená mě
připravila o hodně času. Kdo ji chce dělat pořádně, musí ji dělat naplno. Vím,
co to obnáší, mám čtyři atestace, dvanáct let dalšího studia po dokončení
medicíny. Vlastně do svých 37 let jsem nezavřel učebnice. Tím jsem také
argumentoval, když jsem tak trochu od medicíny zrazoval svého nejstaršího syna.
 

Váš syn Mirek také
studuje medicínu?

On už je pět let lékařem, samozřejmě si nedal říct. Teď se
připravuje na atestaci z vnitřního lékařství. Nijak zvlášť jsem mu při
studiu nepomáhal, párkrát jsme konzultovali své zkušenosti. Jinak si jde svou
cestou a já jsem rád, že se o sebe dokáže postarat.

Mladší syn Tomáš je
naším úspěšným reprezentantem v krasobruslení. Jak se kluci dostávají
k tomuto sportu?

Přes ženy! To tenkrát dohodla manželka se svou kamarádkou ve
školce. A já už jsem to jen odjezdil a zaplatil… Nebyl jsem takový ten
ctižádostivý rodič, který je trenérům stále v patách. Občasná pomoc, to
ano, ale mnoho závodů v jeho dospělosti jsem s ním neabsolvoval.
Nemohu podřídit celý svůj život sportu jednoho syna, mám také svou práci a
další děti.

Vaše nejmladší dcera,
předpokládám, také sportuje…

Ano, vybrala si moderní gymnastiku. I když je Tomáš z dětí
ve sportu zatím nejúspěšnější, nemají si co vyčítat. Všechny tři reprezentovaly
ČR na mistrovstvích světa – Mirek jako junior v krasobruslení sportovních
dvojic, Katka jako šestnáctiletá závodila letos na seniorském mistrovství světa
ve společné skladbě moderních gymnastek. Jsme s manželkou rádi, že se věnovali
či věnují sportu. Sport formuje osobnost, člověk se naučí vyhrávat i prohrávat
a to je pro život důležité.

Neměl jste díky tomu
chuť věnovat se sportovnímu lékařství?

Jako voják jsem spolupracoval se sportovci z Dukly, takže tento obor mi není cizí. Už
při studiu a pak ještě později jsem absolvoval u doc. Bartáka základní školení
ve sportovní medicíně, v dobách svého působení jako praktický lékař jsem
měl na starosti i sportovce. Tenhle obor mě dodnes velmi baví, i když teď spíše
z pohledu metabolických aspektů tréninku. Látková přeměna probíhá u všech
lidí stejně, jen u sportovců je jiná zátěž.

Chtěl jste být
odmalička vojákem nebo lékařem? Proč jste si vybral vojenskou medicínu?

Neplánoval jsem, že budu voják, armádu beru jako nutnou
součást společnosti. Jenže v době, kdy jsem se hlásil na medicínu, platilo
pravidlo, že tam nemohou přijmout více členů jedné rodiny. A moje starší sestra
už se studiem medicíny začala tři roky přede mnou. Chtěl-li jsem se stát lékařem,
a to jsem chtěl, nezbývalo než zkusit medicínu vojenskou.

Vraťme se zpátky do
vašich laboratoří. Za tu dobu, co je vedete, došlo k nějakému posunu, co
se týká chorob?

Určitě. Mění se společnost, na lidi jsou kladeny vysoké
nároky, velká míra očekávání. Stres, přejídání, nedostatek pohybu – to vše
způsobuje civilizační choroby. Cukrovku, poruchy imunitního systému, nemoci
cév, srdce… Poznamenává nás to zejména v oblasti látkové přeměny,
metabolických poruch. Tím, že se prodlužuje lidský život, prakticky
v určitých věkových kategoriích nebude zdravý člověk. Vyšetřujeme velmi
podrobně tyto zákonitosti, ale laboratoře nejsou spása. Náš obor pouze dává
data, informace, ale individuálně pracovat s každým pacientem, to už je
práce pro klinické lékaře.

Vidíte za vašimi
výsledky jen čísla, nebo konkrétní pacienty?

Samozřejmě se snažíme vidět lidi. Na menších pracovištích,
kde jsem byl dříve, jsem znal téměř každého pacienta, to tady možné není, máme
tu 160 lůžek intenzivní péče. Ale pokud vidím nějaké zajímavé výsledky, osobně
pacienta sleduji, jeho vývoj, jeho prognózu. Ověřuji si jeho stav s jeho
ošetřujícím lékařem, ptám se ho na jeho názor. Zpětná vazba je pro nás velmi
důležitá. Mám trochu strach, že medicína obecně začíná být hodně byrokratická.
Pro jakési alibi, kdy se zaštiťujeme papíry všeho druhu, se vzdalujeme od
pacienta. Chybí i velmi důležitý čas na vedení mladých kolegů – a investovat do
lidských zdrojů je v našem oboru velmi důležité.

Dokážete oddělit
práci a soukromí? Dokážete odpočívat?

Velmi rád bych, ale někdy to prostě nejde. Můj mozek
nevypíná, nové nápady dostávám v nejbizarnějších situacích, moje manželka
by mohla vyprávět. Systémové dokumenty, které potřebuji dělat v klidu, si
beru rovnou domů. A moje „dokončím to za chviličku“ často znamená, že se
vkrádám do postele třeba ve tři ráno. V roztržitosti pak dělám
neuvěřitelné věci, mnohdy se tomu smějeme ještě po létech. Velmi rád relaxuji
poslechem vážné hudby, ale musím mít na to klid, být uvolněný, jenže pak se
stává, že usínám se sluchátky na uších.

Jak si
v laboratorní medicíně vedeme ve srovnání se zahraničím?

Řekl bych, že velmi dobře, nemáme se za co stydět. Češi
vymysleli mnohé laboratorní postupy. Namátkou prof. Masopust, prof. Heyrovský,
prof. Holý. Řada Čechů pracuje ve výzkumných centrech po celém světě. Bohužel
nejsou příliš známí, protože našemu národu jsou předkládány docela jiné
„celebrity“. Motivace našich mladých lékařů je daleko horší než
v zahraničí, práce v našem oboru je velmi náročná. Člověk na sobě
musí stále pracovat, neustále se zdokonalovat. Já sám se udržuju v kondici
tím, že přednáším studentům, což mě nutí držet krok i v teoretické
oblasti.

Pane doktore, co vám
udělalo v poslední době největší radost?

Když se mi v práci něco povede, je to příjemná
satisfakce, říkám si „ano, neutrácím život zbytečnostmi“. Ale v poslední
době mi nejvíce radosti dělají děti. Když se všichni společně sejdeme, je u nás
doma veselo. Nebývá to často, ale nedávno nás všech pět zasedlo ke společnému
stolu a to jsem si opravdu užíval.

Děkuji za rozhovor.

Text: Eva Procházková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz