Helena Kohoutová je
cílevědomá, velmi aktivní žena, která přesně ví, co chce, a ze svých představ
málokdy slevuje. A daří se jí. Založila Agenturu
Helas, dva exkluzivní kluby – Helas
New Encounters Club a Cosmopolitan
Executive Helas Ladies Club, s jejím jménem jsou spojeny významné
soutěže, například Ocenění českých
podnikatelek, Exportní cena, Štika českého byznysu. Když v roce
1993 vyjela na dvouměsíční dovolenou do Kanady, netušila, že právě tam najde
impulz k profesionální cestě, po níž se po návratu domů vydá. Jak říká,
nejdůležitější bylo zvolit tu pravou cestu. Volila mezi uměním a byznysem,
zvolila byznys.

foto: archiv Heleny Kohoutové
Říkáte, že jste své
velmi důležité profesní rozhodnutí učinila po návratu z dovolené
v Kanadě. Co se vám tenkrát podařilo?
Dostala jsem tam nabídku na zaměstnání, kterou jsem ráda
využila. Byla to práce na poloviční úvazek a mne napadlo, že bych mohla
smysluplně využít i zbývající čas. U nás jsem dělala manažerku dětskému
pěveckému sboru, rozhodla jsem se, že jim zkusím zajistit turné po Kanadě.
Nakonec se mi podařilo uskutečnit projekt výměny sborů mezi ČR a Kanadou, který
několik let fungoval. Uvědomila jsem si, že dokážu zužitkovat svůj organizační
talent, že dokážu pro své myšlenky nadchnout nejen jednotlivé lidi, ale umím
přemluvit i instituce a významné firmy, aby mé nápady podpořily.

foto: archiv Heleny Kohoutové
To byl ten první krok
k vašemu podnikání?
Vlastně ano. Po návratu domů jsem začala organizovat různé
akce – výstavy, koncerty, výlety. Všímala jsem si, že lidé často přijdou na nějakou
akci, něco snědí, vypijí, ale neumějí se bavit. Se společenským setkáváním to
mnoho společného nemělo. Napadlo mne založit klub, kam bych každého člověka
osobně pozvala, kde by se navzájem seznámili, pobavili, navázali i pracovní
kontakty. A tak před sedmnácti lety, v roce 1997, vznikl Helas New Encounters Club. Zpočátku jsem
setkání nejen sama moderovala, ale i stavěla židle, uklízela, byla jsem
manažerkou i hosteskou – vším, co bylo potřeba.

foto: archiv Heleny Kohoutové
Dva roky po prvním
vznikl i druhý klub. Proč?
Když se činnost klubu rozjela, uvědomila jsem si, že vidím
kolem sebe samé muže. Myslela jsem na to, že nejsem přece jediná aktivní žena-podnikatelka.
Měla jsem chuť udělat něco pro ženy, pomoci dámám – podnikatelkám a manažerkám
– v osobním i profesním rozvoji, ukázat jim výhody vzájemného seznámení,
spolupráce. V roce 1999 jsem založila dámský klub Cosmopolitan Executive Helas Ladies Club. Dnes má 650 členů a
přátel klubu, postupně bych si přála jejich počet zdvojnásobit. Navazuje na
prvorepublikové dámské kluby, historii propojuje se současností, naší dobou. Je
to moderní klub, kde neustále inovujeme, vymýšlíme a realizujeme nové věci.
Členkami jsou aktivní ženy s pozitivním přístupem k životu, které tu
nacházejí přátelské společenství žen, které se navzájem inspirují a umějí se
radovat ze života. Vzpomínám si, že na první klubové setkání jsem pozvala
Milana Knížáka – a byl to šťastný začátek.
foto: archiv Heleny Kohoutové
K ženám směřuje
i vaše další aktivita – můžete ji představit?
Před sedmi lety jsem založila Ocenění českých podnikatelek. Chtěla jsem, aby vznikla akce cílená
na ženy, nic podobného tu zatím nebylo. Za tu dobu jsme oslovili více než 70 tisíc
podnikatelek, z nichž se do semifinále dostaly téměř dva tisíce, téměř dvě
stovky do finále a máme již 64 vítězky. I tam jsme založili klub, věřím, že
osobní setkávání je nejlepší. Ženy-podnikatelky žijí v každodenních
starostech o své podniky, o své týmy, nemají na nic jiného čas. Podařilo se nám
přesvědčit je, že když přijmou čtyřikrát do roka naše pozvání a stráví několik
příjemných hodin ve skupině žen, která je jim blízká, jejich byznys to určitě
přežije. Mnohé přiznávají, že jsme jim pomohli změnit úhel pohledu na život, na
to, jak nakládat s časem.

foto: archiv Heleny Kohoutové
A další ceny na sebe
nenechaly dlouho čekat…
Dostali jsme nabídku převzít a produkovat projekt Exportní cena DHL UniCredit. Je to velká
příležitost, za kterou jsem vděčná. Mám možnost pracovat s českými
exportními firmami, které si úspěšně vedou na světových trzích. Chceme jim
dodávat sebevědomí, vytvářet pro ně zajímavé programy z oblasti ekonomiky,
dát jim možnost potkávat se a sdílet jejich příběhy. Abychom mohli své
představy realizovat, vznikl další klub. Já sama jsem ambasadorkou pro nové
technologie, ale dobře vím, že bez lidského přístupu, bez vzájemného poznávání
nám žádné technologie nepomohou. Dalším zajímavým a potřebným projektem jsou Štiky českého byznysu, jehož produkování
nám bylo také nabídnuto. V rámci regionů i celorepublikově vybíráme
nejdynamičtěji rostoucí firmy, které hodnotíme podle objektivních ekonomických
ukazatelů.
Všechny tyto aktivity
jsou zaštítěny Agenturou Helas,
kterou jste založila…
Založila jsem ji v roce 1997 a je vlastně takovou
platformou pro všechny aktivity, které jsem jmenovala. Ale nejen pro ně.
Pořádáme akce na klíč pro různé významné firmy, zastupujeme jedinečné prostory
v klášteře minoritů sv. Jakuba, kde se v historických sálech dají
pořádat akce pro deset až tři sta lidí.

foto: archiv Heleny Kohoutové
Co na takových akcích
zajišťujete?
Všechno, co si zákazníci přejí. Prostor, pohoštění,
hostesky, pozvánky, program. Jsme jedineční tím, že jsme originální –
realizujeme vlastní nápady, myšlenky, nikoho nekopírujeme. Akce jsou často
tematicky zaměřené, stále nové, respektují individuální potřeby klientů. Každá
zakázka je pro nás výzvou. Zákazníci se nám často vracejí a chtějí vždy něco
nového. Pracujeme velmi kreativně, jsme schopni zajistit jim i jiné prostory
kdekoliv v republice.

foto: archiv Heleny Kohoutové
Historické sály
v klášteře – to je asi zcela výjimečný prostor…
Má velký duchovní náboj. Když jsme sem přišli, měli jsme k dispozici
vlastně jenom sál, nebyla připravena arkádová chodba, zahrada, gotické sklepy.
Všechno jsme postupně zprovoznili. Mám tu svá oblíbená zákoutí – zahrádku, kde
jsme vysázeli květiny a vytvořili příjemné místo k meditaci a odpočinku.
Sklepení jsme vlastnoručně vyčistili, odvezli několik kontejnerů nepořádku.
Vznikly tři nádherné místnosti, jedna z nich je s krbem. Jsem na to
velmi hrdá. Za padesát let možná nikdo nebude vědět o nějaké Heleně Kohoutové,
ale to, co jsme tu vytvořili, po nás zůstane.

foto: archiv Heleny Kohoutové
Mluvily jsme o tom,
že mnoho vašich aktivit je zaměřených na pomoc ženám-podnikatelkám. Je pro ně
těžší se prosadit?
Já sama nemohu říct, že by mě v mém podnikání nějak
omezovalo to, že jsem žena. Ale vím z našeho dámského klubu, že pokud ženy
podnikají v nějakých technických profesích, musí mít perfektní znalosti a
dovednosti, aby byly muži akceptovány. Když je pak ale ukážou, vzbuzují velký
obdiv a respekt. Buďme ženami – buďme milé, laskavé, tím jsme jedinečné. Buďme
ale také dokonalými profesionálkami.

foto: archiv Heleny Kohoutové
Když jste vy sama
začínala s podnikáním, pomohl vám někdo, „jistil“ vás?
Začínala jsem úplně sama. Nikdo mě neodrazoval, ale ani mi
nepomáhal. Věřila jsem si a vůbec jsem o svých plánech nepochybovala. Měla jsem
17 tisíc na účtu, vypůjčený byt, dědečkův starodávný psací stroj značky Continental. Chyběl mi psací stůl, fax
jsem si půjčila. Když jsem chtěla někomu zatelefonovat, musela jsem do
telefonní budky. Nebylo to jednoduché. Dnes nevycházím z údivu, že se mi
podařilo přesně to, co jsem si tenkrát před sedmnácti lety vysnila. Byla to tak
silná myšlenka, že se dala rozvinout do dnešní podoby mého byznysu. Je to
neuvěřitelné, úžasné. Každý den si říkám, jaké mám štěstí, ale vím, že jsem mu
musela jít hodně naproti.
Jaké vaše vlastnosti
vám pomohly prosadit se?
Myslím, že pracovitost a vytrvalost. Nešlo vždycky všechno
úplně lehce, ale nejhorší zkušenosti se nakonec ukázaly jako ty nejlepší –
uvědomila jsem si, co dělat lépe, vytříbila si instinkt na to, s kým
obchodovat, komu důvěřovat. Jsem dost odvážná, ale zbytečně neriskuji. Vždycky
jsem šla jen do věcí, o nichž jsem byla přesvědčena, že na ně mám. Když se mi
něco nedaří, motivuje mě to k tomu, abych problémy o to usilovněji řešila,
a většinou je také vyřeším. Ale nezastírám, občas je mi i smutno. Pokud jde
člověk do věcí naplno a prožívá je, ani to jinak nejde.

foto: archiv Heleny Kohoutové
Radíte se o svých pracovních
záležitostech s partnerem?
Snažím se nechávat byznys za dveřmi domova, o své práci
mluvím co nejméně. Myslím, že do soužití nepatří. Partner mě podporuje, vytváří
mi zázemí a je mi oporou, ale své nápady s ním konzultovat nepotřebuji.
Když už, pak s odborníky či svým týmem, rozhoduji se ale sama. Jsem
schopna pracovat v podstatě kdekoliv – u pracovního stolu, ale klidně i na
návštěvě u přátel, v restauraci, na pláži u moře, v odpočívárně po
masáži. Když mě něco napadne, hned si to zapisuji, notýsek nosím stále u sebe.

foto: archiv Heleny Kohoutové
Exponovaným lidem
vytváříte prostředí k relaxaci. Umíte odpočívat i vy?
Umím. Vypínám ve chvílích, kdy si řeknu. Bez toho bych vůbec
nemohla fungovat. Sportuji – hraji tenis, golf, běhám, plavu a také se věnuji
relaxačním technikám. Každý den si najdu alespoň chvilku, potom zase mohu
naplno zapnout.
Do svého byznysu
určitě potřebujete cizí jazyky. Jak jste byla po této stránce připravená?
Učila jsem se rusky, italsky, francouzsky a ve škole
anglicky. Pak jsem na počátku své profesní cesty přiletěla do Kanady a zjistila
jsem, že se nedomluvím. Trvalo mi půl roku, než jsem byla schopna slušně
komunikovat. Samozřejmě teď mluvím anglicky plynule, ale tenkrát jsem si psala
sama pro sebe učebnici angličtiny. Když se tedy někdo vymlouvá, že není
jazykově vybaven, vím, že je to jen a jen o pracovitosti.

foto: archiv Heleny Kohoutové
Jste vždy elegantně oblečená
a nalíčená. Jaký je váš vztah k módě? A dovolte mi i trochu provokativní
otázku – máte ve svém šatníku tepláky?
Jako většina žen mám i já k módě vřelý vztah – těší mě
krásné boty, kabelky, pásky, šperky. V rovině elegantní, ale i sportovní.
A tepláky mám doma také. Několik krásných elegantních souprav, ale i ty
obyčejné, pokapané balakrylem. Fyzické práce se nebojím, naopak, považuji ji za
nádherně tvůrčí činnost a vážím si jí. Jsem extrémně praktická a umím přiložit
ruku k dílu, na chalupě, ale i případně na návštěvě, když k tomu
dojde, mám nejednu příležitost.

foto: archiv Heleny Kohoutové
Litovala jste někdy,
že jste se dala cestou podnikání?
Nikdy jsem toho nelitovala. Jsem ráda, že jsem se před lety
rozhodla pro byznys a dokázala jsem se odpoutat od toho, co jsem milovala.
Mohla jsem být průměrnou operní pěvkyní, ale moc věcí bych nezměnila. Jsem
člověk, který potřebuje věci posouvat, vyvíjet, měnit. Přemýšlím dopředu,
přetvářím své sny v realitu. Snažím se firmu řídit tak, aby nebyla o mně, aby
mé projekty byly tak silné, že budou žít i beze mě. A i když jsem silná
osobnost a autoritativní typ a od svého týmu vyžaduji naprostou loajalitu,
druhé lidi respektuji, svým spolupracovníkům dávám příležitost i šanci.
Neustále se snažíme získávat zpětné vazby, abychom mohli svoji práci zlepšovat.

foto: archiv Heleny Kohoutové
Věnujete se i
charitě?
Charitativní a sociální programy podporujeme, vnímáme to
jako společenskou odpovědnost vůči naší zemi. V rámci našich klubových
akcí pořádáme dobročinné bazary, pomoci potřebným se věnujeme na klubových
setkáních, některá jsou přímo zaměřena na filantropii. Nedávno byl naším hostem
Petr Sýkora z organizace Dobrý anděl.
Podporujeme sociálně znevýhodněné děti, handicapované sportovce, nemocné lidi,
seniory. Považujeme to za samozřejmost.

foto: archiv Heleny Kohoutové
Někteří podnikatelé
si stěžují, že jsou u nás podmínky pro podnikání daleko horší než jinde
v Evropě. Máte také takový pocit?
Jsem česká podnikatelka a jsem na to hrdá. Mohla jsem zůstat
kdekoliv ve světě a jsem přesvědčená, že bych uspěla. Ale já jsem chtěla domů,
stýskalo se mi. Patřím sem. Všechny projekty, které vytváříme, mají jedno
společné – podpora naší země, našich lidí, kteří chtějí něčeho dosáhnout a
nebojí se pro to něco udělat. Myslím si, že u nás máme k podnikání
perfektní podmínky a stěžovat bychom si neměli.

foto: archiv Heleny Kohoutové
Na co myslíte ve
volných chvilkách?
Ráda se posadím do svého oblíbeného zákoutí s knihou ruce,
dívám se na květiny, které jsem sázela, a vnímám atmosféru místa. Hlavní
pocity, které mě obvykle naplňují, jsou vděčnost a pokora. Po takové krátké
meditaci si vždy rekapituluji, kam chci dojít a co je mým cílem třeba v perspektivě
deseti let… V tom vycházím z filozofie umění přát si a chtít, versus
věci přijímat tak, jak jsou.
Děkuji za rozhovor.
Text: Eva Procházková
Foto: archiv
agentury Helas
Oficiální stránky agentury Helas www.helas.org
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

foto: archiv Heleny Kohoutové