doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D. – předseda představenstva AMSP

Podnikání je
vždy otázkou nabídky a poptávky, rezerv na trhu, správného načasování, a pokud
se do něj chcete pustit, nesmí vám chybět obchodní čich, empatie, odhodlání,
víra a úcta k vašim „spoluhráčům“. Karel Havlíček má za svoji kariéru řadu
praktických i teoretických zkušeností. Některé z nich nám mohou přinést
užitečný pohled a rozhodně inspiraci a elán, kterého má předseda Asociace malých a středních podniků a
živnostníků ČR, ředitel SINDAT a děkan Fakulty
ekonomických studií Vysoké školy
finanční a správní na rozdávání.

 

Podnikáte již
celou řadu let. Co se změnilo v podpoře podnikání za tu dobu?

Je
to skoro čtvrtstoletí, co jsem začal připravovat svoji první firmu, a nutno
říci, že tehdy o podpoře nemohla být vůbec řeč. Stát, banka a popravdě ani my
nevěděli, co je podnikání, vše se dělalo živelně a z dnešního pohledu dost
amatérsky. Ale měli jsme nadšení, odhodlání, nebyla konkurence, a pokud někdo
nebyl vyslovený lempl, dařilo se mu. Dnes je vše jinak. Extrémní konkurence,
ale zase docela slušné nástroje podpory začínajícím i stávajícím podnikatelům.
Být dobrý v 90. letech bylo hrozně jednoduché. Přála nám doba, nic víc.

 

Co patří mezi
nikdy nekončící problémy podnikatelů v ČR?

Každý správný malý podnikatel nadává, ale
v zásadě přežívá. To platí všude na světě. U nás je ale ta dávka pesimismu
větší. Navíc stále máme tendenci přeceňovat své okolí. Na druhou stranu je
pravda, že měnící se legislativa, nekonečné handrkování s úřady,
několikeré vykazování stejných dokumentů nebo zmar při sledování toho, jak
špatně se nakládá s veřejnými nebo evropskými prostředky, nechá klidným
buď jen vysmátého volnomyšlenkáře, nebo velkého introverta.

 

Jak byste sám
nastavil daňovou politiku pro malé a střední podniky, živnostníky?

Čím
menší, tím jednodušší. Mikropodnikatelům s obratem tak do dvou milionů
bych ještě zjednodušil takzvané paušály. Dostali by na výběr: Odvedeš minimální
daň a nemusíš již činit prakticky nic, nebo si vybereš klasický systém, můžeš
optimalizovat, ale na druhou stranu máš s tím papírování a musíš se
připravit na kontroly. Podstatné je, že si musí podnikatel vybrat. To, co se
občas navrhuje, tedy povinná minimální daň pro všechny, bez uznání možného
neúspěchu, je návrat ke Klementu Gottwaldovi.

 

A není trochu
nekorektní, že živnostníci platí menší odvody než osoby závislé?

Bylo-li
by to tak jednoduché, každý by podnikal. Porovnáváme neporovnatelné. Nejde jen
o to, že každý z nich má jiné sociální výhody, ale úloha těch nejmenších
živnostníků, zejména řemesel a mikrozemědělců, již nikdy nebude v rovině
ekonomické, ale sociální. Od nikoho nic nechtějí, přežívají a nestojí frontu na
úřadu práce. Jsou základem sociálního smíru, služeb a fungování regionů, a
jestli to chcete slyšet natvrdo, tak nikdy již nebudou platit kloudné daně. Ty
budou čím dál více v rukou středních a velkých společností a částečně zaměstnanců
s trvalým příjmem a sociální jistotou.

 

Jistě dobrou
vzpruhou mohou být v podnikání dotace. Jaký je na toto řešení váš názor?

Někomu
pomohou k novým aktivitám, někomu k přežití, někomu pomohou do podnikatelské
propasti. Pokud pomůžete schopným, vrátí se vše obvykle několikanásobně. V opačném
případě o vše přijdete. Jsou obory, ve kterých není možné bez dotací prakticky
existovat, neboť by se vůbec nerozhýbaly. Mám na mysli třeba nové léčebné metody
nebo zemědělství, které podporují všude ve světě, jakkoliv se tamní ekonomiky
tváří liberálně. Podstatné je, že systém distribuce, kontroly a vyhodnocování
těchto zdrojů musí být profesionálně řízen, čemuž jsme zatím na hony vzdáleni.
Chyba není ve fondech, ale v nás.

 

Víte nebo si myslíte,
že by mohl být lepší způsob, jak pomoci lidem v podnikání?

Vše
zbytečně komplikujeme. Každé ministerstvo má poradní a pracovní týmy a výbory,
neustále připravujeme nové strategie a mnoho mluvíme. Nic ale nedotáhneme do
konce, chybí realizační koncovka. O co budeme střízlivější v opatřeních, o
co jednodušší bude systém podpor, kontrol a komunikace, o to bude vše fungovat
lépe. Takže méně funkcionaření, více důslednosti.

 

Setkáváte se
s celou řadou lidí v podnikání. Inspirují vás?

Jsou pro mě hlavním motorem mé činnosti.
Prakticky denně se setkávám s nějakým byznys příběhem, ať už s dobrou,
či špatnou koncovkou. I když se na českém dvorku pohybuji již více než jednu
podnikatelskou generaci, nestačím se divit, kolik dalších malých a schopných
firem existuje. Nikdo o nich nepíše, přesto jsou úspěšné, platí daně, vytvářejí
příjemné prostředí pro zaměstnance i okolí, nestěžují si a nemudrují. Jenom za
poslední půlrok jsem obešel všechny významné řemeslné cechy, které začínáme
sdružovat pod naší střechou, a to by samo o sobě vydalo na knížku. Mám před
nimi velký respekt.

 

Dokázal jste si
už za tu dobu vybudovat odhad na obchodního ducha u lidí, nebo vás stále ještě
dokážou překvapit? Nějaká zkušenost hodná zmínky?

Určitě nějaký odhad člověk má, na tom není
nic divného, když se tím živím. Tak jako lékař s praxí pozná na první
pohled nemocného, tak by podnikatel, který to dělá dvacet let, měl poznat,
má-li tu čest s někým šikovným, či s nějakým povrchním žvanilem.
Spolupracovníky si často vybírám už na škole, kde se dá krásně odhadnout, kdo
je k práci a kdo spíše vše okecá, ale nikdy nic nedotáhne do konce. Vycházím
z toho, že píle je lepší než genialita. S těmi pracovitými si obvykle
postavíte dům, s těmi nadanými často jen sníte pod mostem.

 

V jakém
prostředí se obvykle nejlépe uzavírají obchody? Platí ta pravda o neformálních prostředích?

Já
jsem v tomto konzervativní a moc nedám na nějaké restaurace, golfová
hřiště nebo jachty. O tom se sice mluví, ale malý a střední byznys se dělá
v kanceláři, ve výrobě, na veletrhu nebo v nějaké vzorkovně.
V kavárně se o tom mluví, ale často bez výsledků. Ale nikomu neradím, kde
má co uzavírat. Mně to vyhovuje takto a odpovídá to i mému vytížení, fakt nemám
čas lítat po golfech. Vše si dokážu zařídit efektivněji a se stejným výsledkem.
Delší jednání než půl hodiny je už ztráta času.

 

Jaký nejlepší
obchod jste historicky sám uzavřel a jaký osobně pro vás měl význam?

Před
pár lety se nám podařilo prodat jednu firmu zahraničním fondům, což byl
s ohledem na náklady a konečný benefit velmi zajímavý byznys. Jinak jsou
pro mě důležitější trvalé prodeje stálým zákazníkům, to nás živí. Mimořádný
anebo třeba nečekaný extra šťouch je fajn, ale zásadně na něj nespoléháme. Pak
je totiž šance, že vůbec nastane – nejsme tak křečovití. No a pak mám dobrý
pocit, pokud se nám podaří pospojovat určité aktivity, útvary nebo firmy a
připravit nějaký nový systém řízení, včetně majetkového vypořádání. To jsou
samostatné projekty a bylo jich opravdu hodně. Ne všechny taky dopadly dle
představ, někdy jsme docela narazili a prodělali kalhoty.

 

Jaké změny
nerad děláte a v jakých směrech jste jim naopak otevřený?

Jako malý podnikatel musím být připraven
dělat změny trvale, bez emoční vazby na minulost nebo produkty. Pokud něco není
efektivní, musí se to utnout, jakkoliv to bude bolet. Naopak, na co sázím, jsou
lidé, se kterými se nám dlouhodobě daří nebo se kterými jsme zvládli dotáhnout
třeba nějaký projekt nebo vyřešit průšvih. Ty měníme minimálně a musím říci, že
spolupracujeme s některými třeba i dvacet let. A podotýkám, že nejde o
nějaké osobní, ale čistě o profesionální vztahy. Nevoláme si po večerech,
nesdílíme spolu sociální sítě a nechodíme spolu do hospody.

 

Účastníte se
celé řady přednášek. S jakými obvykle postřehy jako přednášející
odcházíte?

Pokud
neberu různá podnikatelská setkání, tak se zaměřuji hlavně na přednášky pro
svoje studenty a do toho se snažím dávat opravdu velkou energii. Prostě
studenti musí cítit, že tam pouštím duši a dávám jim v danou chvíli vše.
Odcházím obvykle vyřízen, jak kdybych kopal silnici. Tak to je takový hlavní
postřeh, stačí-li vám. (smích)

 

Co vás osobně
na posluchačích zaujme a zajímá?

Trvale s nimi komunikuji, chci slyšet
jejich názory, vtahuji je do děje. To mě pochopitelně velmi obohacuje, neboť
nejenže vidím, jestli v nich něco zanechávám, ale často mají docela
originální názory. Vycházím z toho, že není špatných posluchačů, ale těch,
kteří je buď nic nenaučí, nebo si nedokážou získat respekt. Ti pak nemají na
vysokých školách co pohledávat a snažím se si to u nás na fakultě hlídat. Pokud
tam ale pedagog obrazně nepropotí tričko, nemůže očekávat zájem. Odvyprávět
knížku a odprezentovat sto obrázků na powerpointu, to je výuka 20. století.

 

Zapojil jste se do konference pro studenty a mladé podnikatele Symposium. Čím vás projekt oslovil?

Popravdě řečeno, jednalo se o náhodu. Oslovila mě moje bývalá studentka, která Symposium pořádala, a protože jsem se jí předtím z podobných akcí asi dvakrát omluvil, nechtěl jsem být opět nezdvořilý. Vyrazil jsem tedy do Brna a měl jsem z akce fakt radost. Několik set mlaďochů mně nedalo vydechnout.

 

Jaký vnímáte hlavní přínos Symposia a proč byste jej doporučil?

Byli tam studenti, kteří mají o podnikání opravdu zájem, mnozí již investovali do různých projektů, které jsme dlouho do noci probírali, a dodnes mi chodí podnikatelské záměry. Co mě příjemně překvapilo, bylo, že se nejednalo o žádné bláboly. Původně jsem se chtěl zdržet jeden večer, nakonec jsem tam strávil ještě celé další dopoledne a vůbec nelituji.

Karel Havlíček, foto: Lenka Hatašová

 

Když porovnáte rozličné konference, čím bylo jiné Symposium?

Vzal jsem to tentokráte trochu netradičně a představil jsem postupně všechny průšvihy, které jsem v podnikání ukonal. Ukázal jsem slabá místa našich start-up firem, taky proto jsem se tam zdržel tak dlouho. (smích)

 

Stal jste se
také jedním z porotců České inovace.
Jaká to byla pro vás zkušenost a čím vás pozice porotce obohatila?

Sedím
v pár porotách, ale tahle soutěž mě fakt baví. Organizátoři od počátku
uchopili inovace za správný konec, nedělají z toho ani vědu, ani klišé,
pořádají inovační festival, kde se setkává výborná sestava řečníků, studentů,
na nic si nehrají, žádné politické proklamace, ale výborná atmosféra. Vše jede
jak na drátkách. Super marketing. Součástí je i soutěž o inovační počiny a
nestačím se divit, na co vše mladí lidé přijdou.

 

Do vašeho života
čím dál častěji vstupují ženy…

Jak
to proboha myslíte? (smích)

 

Vím, že
spolupracujete například s platformou ŽENY
s.r.o. Jak se vám se ženami jedná a obchoduje?

Tak
to ano, už jsem se lekl, že mi chcete přisoudit roli nějakého lamače srdcí, tam
totiž věru nejsem žádný extra hráč. (smích)
Ale ŽENY s.r.o. jsou jiný příběh.
Chytrý podnikatelský nápad, výjimečná žena v čele a stovky pracovitých veverek
udělaly na českém dvorku, co se hned tak nevidí. Moc jim fandím, byl jsem u
jejich rozjezdu a rád jim pomůžu, kdykoliv se ozvou.

 

Jak často a do
jakých pozic ženy obsazujete v rámci své firmy?

Ženy
jsou v byznysu hrozně důležité. Jsou racionální, pracovité, houževnaté,
vydrží výrazně více než chlapi. Na druhou stranu mají tendenci dívat se dost
dozadu, jsou někdy přecitlivělé, a nemají-li doma oporu, tak začnou dělat
nepředvídatelné kroky, že se někdy nestačím divit. Nejlepší je kombinace mužů i
žen a nejde teď o přesné poměry. Důležité je, že to je namíchané.

 

Čím na vás žena
dokáže udělat nejlepší dojem, čeho si všímáte a co na ženách hodnotíte jako
muž?

Předpokládám, že se bavíme pracovně. Pak je
pro mě důležité, aby o něco méně mluvila, o něco více mě přesvědčila výsledky.
Ať už minulými, nebo realistickým plánem u nás. Nemám rád takové to
marketingové vymývání mozků, jde mi o podstatu a pochopitelně i o to, jak na mě
působí lidsky. V zásadě to ale platí, ať už vybírám kohokoliv, nejde jen o
ženy. Takže to berte univerzálně.

 

Máte nějaký
svůj způsob, jak se při množství práce a aktivit nedostat do chaosu?

Na
to je jediný recept. Přísný systém a extrémní náročnost především vůči sobě.
Pokud to chcete česky, nic si neodpustím a jsem velmi důsledný
v dotahování věcí do konce. Na každé jednání se koncentruji, zkracuji jej
na minimum, ale každý, s kým jednám, musí vědět, že jsem se mu maximálně
věnoval, nehledě na to, že to může být nepříjemné jednání. Brzy vstávám,
nechodím do byznys klubů, moc nepiji a nehroutím se pod problémy. Dokonce se na
ně dokážu těšit, baví mě je řešit a vyhledávám je. Čili žádná sláva, normální
to asi není…

 

Jak vypadá váš
pracovní stůl?

Srovnaně.
Neodešel bych, pokud by tam byl nepořádek, a nesnesl bych, aby mi tam přišel
náš zaměstnanec a viděl chaos.

 

Co vám rozhodně
zvedne náladu, když cítíte, že vám „dochází baterky“?

Mám
ten pocit, že už jsme se před pár lety v rozhovoru s vámi bavili o
docházení baterek, a tehdy jsem se opřel do pohodlné mladé generace, která
se odreagovává v klubech, využívá psychologů, popíjí, případně něco
zobe. Tenkrát se mi ozvalo dost dotčených manažerů, ale já si musím trvat pořád
na svém. Podnikáme právě proto, že to je náročné, a jakmile budeme cítit, že to
na nás není, tak bychom toho měli nechat. Baterky mi nedochází. Naopak, někdy
bych energii mohl rozdávat. A až to přijde, pak budu psát odborné knížky, což
nyní trochu šidím. Pokud je tedy bude někdo vůbec ochoten číst. (smích)

 

Jaké poznatky
jste si přivezl z četných cest po zahraničí?

Když
jsem dělal šéfa obchodu, tak jsme dobyli skoro sto trhů, byl jsem trvale v zahraničí.
Nyní už výrazně méně, občas jedu dojednat nějaký obchod, občas v cizině
přednáším. Co jsem si ale zapsal za obě uši, je fakt, že chcete-li někoho
dobýt, musíte respektovat jeho kulturu, mentalitu, náboženství nebo třeba filozofii.
Chcete-li si osedlat koně, musí ta kobyla cítit, že ji berete. Jinak vás vyhodí
ze sedla, i kdybyste byl jezdecký čaroděj.

 

Děkuji za
rozhovor.

 

Text:
Michaela Lejsková

Foto:
Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno
ve spolupráci s Design Hotel Neruda www.designhotelneruda.com

Knižní publikace: www.management-controlling.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová 

Produkce:
Michaela Lejsková

Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz

Karel Havlíček, foto: Lenka Hatašová

 

 

doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA

(*1969)

Vzdělání a
jazykové vybavení

• 2014: doc.,
  VŠE, Fakulta financí a účetnictví, obor Účetnictví a finanční řízení
• 2004:
  Ph.D., VŠE, Podnikohospodářská fakulta, obor Ekonomika a management
• 1998: MBA,
  PIBS-Manchester Metropolitan University
• 1992: Ing.,
  ČVUT, Fakulta stavební, obor Pozemní stavby
• Jazykové
  vybavení: ČJ, AJ, NJ, RJ, ŠP, částečně: FR, čínština

Aktuální podnikové
aktivity

• SINDAT:
  generální ředitel

Aktuální
akademické aktivity

• VŠFS:
  děkan Fakulty ekonomických studií

Aktuální
zaměstnavatelské aktivity

• předseda
  představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR)
• člen Rady
  pro obchod a investice ministra zahraničních věcí ČR
• člen
  Podnikatelské rady ministra průmyslu a obchodu
• člen
  Řídícího výboru ministra průmyslu pro implementaci Exportní strategie ČR
• člen
  Řídícího výboru Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest
• delegát
  Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV), Poradní komise pro
  průmyslové změny, Brusel

Publikace

Odborné knihy:

• Havlíček,
  K.: Small Business-Management & Controlling.The Open International
  University of Human Development ‘Ukraine’. Kyjev 2014
• Havlíček,
  K.: Management & Controlling malé a střední firmy, Eupress, Praha 2011,
  aktualizované vydání 12/2012
• Kašík,M.,Havlíček
  K.: Marketing při utváření podnikové strategie.2.rozšířené vydání, Eupress,
  Praha 2012
• Kašík,M.,Havlíček
  K.: Marketing při utváření podnikové strategie. Eupress, Praha 2009,
• Havlíček.K,
  Kašík M.: Marketingové řízení malých a středních podniků. Management Press,
  Praha 2005
• Autor
  odborných kapitol v publikacích mnoha jiných autorů
• Autor
  několika vysokoškolských skript

Autor a
spoluautor více než 100 odborných článků na témata řízení malých a středních
podniků a podnikatelského prostředí v mezinárodních recenzovaných časopisech,
tuzemských odborných časopisech a v časopisech tuzemské ekonomické
publicistiky.