Vzít na sebe nelehký úděl, to je pro
lidi řídící jakoukoliv neziskovou organizaci věc automatická. Pro ředitele
Oblastní charity Hodonín platí ještě něco navíc. Péče o rozličné sociálně slabé
či nemocné skupiny lidí v Jihomoravském kraji, kde působí a nejen tam.
Humanitární podpory se pravidelně dostává také lidem žijícím v Rumunsku, v oblasti zvané Banát, která byla téměř před dvě stě lety osídlena obyvateli z Českých zemí Rakousko Uherska. Ti stále drží kulturní zvyky a mluví rodnou řečí. Další nelehký úkol je udržet klíčovou schopnost charity, pomáhat lidem v kritických životních situacích a naučit je takovou pomoc proměnit – postavit se na vlastní nohy.
Jakou cestou jste se dostal do
zmíněné neziskové organizace?
Pocházím ze
čtyř sourozenců a od malička jsem byl učen se umět podělit. Do funkce ředitele
jsem se pak dostal výběrovým řízením.
V jakém směru se vaše představa
o pracovním nasazení scházela se skutečností?
V začátku
bylo vše nové a musel jsem se učit nacházet správné postupy, okamžité
zpracování důležitých věcí, delegování, časový harmonogram a další návyky
řídícího pracovníka.
Oblastní charita oslavila dvacet let
své činnosti od svého obnovení. Jaké události předcházely znovuzaložení?
Znovuzaložení
Oblastní charity Hodonín předcházela
změna politického systému, kdy se otevřela možnost zakládat různé spolky a také
charity. V začátku se charita soustřeďovala na sbírkovou činnost a na pomoc do
zahraničí. Druhým krokem bylo zakládání charitních ošetřovatelských služeb jako
experiment Ministerstva zdravotnictví, tím se vytvořila struktura charity a
charita začala poskytovat různé sociální služby dle potřebnosti v regionu,
kde působí.
Jak velký tým tvoří Oblastní charitu Hodonín a kdo jsou její
klíčoví lidé?
Stanovit pracovní
tým není jednoduché, protože charita se skládá z profesionálních zaměstnanců
a dobrovolníků. V současné době OCH
Hodonín vyplácí mzdu více než sto zaměstnancům. Klíčoví zaměstnanci ve
smyslu řízení jsou vedoucí na jednotlivých službách. Ve smyslu vytváření
dobrého jména charity jsou to všichni zaměstnanci i dobrovolníci.
Jak vypadá spolupráce s organizacemi Charity ČR v jiných krajích?
Každou
oblastní či farní charitu zřizuje příslušné biskupství. Kompetence nadregionálních
služeb nebo zahraniční pomoc rozhoduje vedení Charity ČR. To aby poskytované služby pokryly požadavky klientů, aby
se někde nepřekrývaly a někde služba nechyběla.
Pomoc charity sahá za hranice České
republiky, a to do Rumunska a jedná se o pomoc humanitární. Proč právě tam a
jak dlouho tuto činnost provozujete?
Nařízením České biskupské konference byla pomoc do
zahraniční rozdělena mezi diecézní a arcidiecézní charity, aby nebyla pomoc dablována
a jinde nechyběla. DCH Brno dostala
na starost Moldávii, Rumunsko a Kosovo. Z toho OCH Hodonín poskytuje od
roku 2006 pomoc do Rumunska.
S jakými zkušenostmi se
z Rumunska vracíte?
Vždycky si
uvědomuji při pohledu na skromný život obyvatel Banátu, jak málo nám stačí
k životu. Závidím jim jejich soudržnost, ochotu pomoci jeden druhému,
touhu udržet si zvyky, které si přivezli jejich předkové z Česka, velkou
důvěru a víru v Boha.
Co obvykle lidé v těchto
končinách postrádají?
Postrádají
blízkost svých dětí, neboť po uzavření dolů přišli místní o zdroje obživy, a
mladí lidé se tak stěhují do velkých měst Rumunska nebo se vrací do ČR. A právě
velké vzdálenosti tvoří bariéru mezi těmi, kteří zůstávají – převážně staršími
lidmi – a mezi těmi, kteří se stěhují za prací. Nicméně technika jim pomáhá
překonat tuto vzdálenost, a tak mohou komunikovat se svými dětmi pomocí Skypu a podobně. Osobní kontakt to však
nenahradí.
V jakém směru jsou poměry
srovnatelné a v jakém naopak vnímáte značné rozdíly?
Velmi rychle
se dokázali aklimatizovat na technické prostředky naší doby. I když je chalupa
stará, někdy jsou na ní umístněny i dvě satelitní antény. Domácnosti jsou
vybaveny počítačovou technikou, která je většinou používána ke komunikaci
s rodinnými příslušníky, kteří se odstěhovali do ČR nebo do
vzdálenějších měst Rumunska. V dalších porovnávaných kategoriích naší
životní úrovně nedosahují. Nejvíce je to zřetelné na rodinných domech, které
jsou pouze opravovány, novostavba zde není žádná. Vnitřní vybavenost též hodně
pokulhává za naším standardem. Například běžně se zde topí kachlovými kamny,
která ohřívají i dvě až tři místnosti. Ústředním topením je v obci Sv.
Helena vybaveno cca 5 domů, ve kterých bydlí mladé rodiny. U těchto rodin je
vidět největší touha po vyrovnání životního standardu, jak ho vidí při
návštěvách v České republice. Staří lidé své chaloupky pouze udržují.
Charitní činnosti jsou členěny do
různých odvětví. Můžeme si jednotlivá zaměření krátce přiblížit?
Pomoc matkám
s dětmi, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci spojené se
ztrátou bydlení, zajišťuje Domov pro
matky s dětmi v Hodoníně. Sociálně
aktivizační služby pro rodiny s dětmi Hodonín pracují s rodinami
s nezaopatřenými dětmi v Hodoníně a okolí, které se ocitly
v nepříznivé sociální situaci. Záměrem služby je, aby péči o domácnost,
výchovu dětí a hospodaření s finančními prostředky v budoucnosti
zvládaly řešit samostatně.
Charitní
poradny v Hodoníně a ve Slavkově umožňují lidem, kteří se na ně obrátí,
orientovat se v sociálních a právních systémech, napomáhají rozvoji jejich
kompetencí a samostatnému řešení nepříznivé sociální situace tak, aby se mohli
začlenit do přirozeného společenského prostředí.
Služby pro
seniory zabezpečuje charitní ošetřovatelská a pečovatelská služba, centrum
denních služeb.
Pomoc lidem
bez domova zajišťuje Nízkoprahové denní
centrum, Noclehárna pro lidi bez
přístřeší Hodonín a Charitní ubytovna
Hodonín.
Nízkoprahový klub Pohoda
Hodonín je zařízení pro děti a mládež poskytující ambulantní, popřípadě
terénní službu osobám, které žijí v prostředí zasaženém sociálněpatologickými
jevy. Kontaktní centrum Hodonín
pomáhá potřebným, kteří se ocitli v nouzi pro závislost na návykových
látkách.
Kam všude dosahuje síť vaší pomoci?
Oblastní charita Hodonín má ve správě děkanát hodonínský a slavkovský,
takže území sahá od nejjižnější obce Mikulčice po nejsevernější obec Drnovice.
Celkem naši oblast tvoří 82 obcí a měst.
Charita zajišťuje také pomoc
duchovní. Jakým způsobem je podávána a přijímána v rozličných zařízeních a
oblastech?
O duchovní
stránku klientů se, pokud o to požádají, stará místní kněz. Pro zaměstnance je
v každém děkanátu určen jeden kněz. Dvakrát za rok se zaměstnanci mají
možnost účastnit mše s otcem biskupem a po skončení mše je příležitost
k osobnímu setkání. Naše oblastní charita organizuje jednou za rok pouť na
Lutršték, v současné době do Žarošic. Také každý první pátek v měsíci
se můžeme zúčastnit mše za charitní pracovníky, po které je setkání dovršeno
charitní snídaní spolu s duchovním.
O jakých novelách můžete hovořit jako
o pokrokových, pochvalujete si je a usnadňují vaši záslužnou práci?
Zákon o sociálních
službách s sebou přinesl zkvalitnění sociální práce, standardy… Každý zákon má
snahu vytvářet co nejkvalitnější podmínky pro uživatele našich služeb. Bohužel
kolikrát tato dobrá vize ztrácí kvůli nadbytečné administrativě svůj efekt. Co nás
neziskové organizace nejvíce trápí, je nejisté financování. Jelikož dotace není
nároková, každý rok očekáváme ve velké nejistotě, v jaké výši nám bude
dotace na naše služby přidělena.
Kde naopak narážíte na ztížené
podmínky či dokonce komplikace při realizaci pomoci kvůli novelám zákona?
Mrzí mě
zrušení krizové jednotky na zařízení Domov
pro matky s dětmi Hodonín, které jsme nemohli dál po novele zákona o
sociálních službách z technických důvodů poskytovat.
Jaký zdroj prostředků má Oblastní charita Hodonín?
Dotace MPSV,
Jihomoravského kraje, místních samospráv, příspěvky za služby, dary, sbírky.
Můžete říci, že vám firmy či jedinci
pomáhají opakovaně. O kterých byste mohl hovořit s poděkováním za takovou
podporu?
Velkou pomoc
má charita Hodonín ve svých farních charitách, které spolupořádají různé
sbírkové akce, krátkodobě se postarají o své spoluobčany, pomáhají organizovat Tříkrálovou sbírku ve své vesnici a řeší
okamžitou nouzi spoluobčanů, např. vybavení nábytkem nebo elektrospotřebiči, pomohou
radou, dobrým slovem…
Mezi
firmami, které nám opakovaně pomáhají, jsou Fosfa,
a. s., Břeclav, TPK, s. r. o.,
Hodonín. Vážíme si všech, kteří charitě i jiným neziskovkám byť jednou jakkoli
pomohli.
S pomocí lidem v různých
situacích přichází jistě také pocity smutku, mnohdy zmaru, když jde o opakující
se problémy jedinců s drogovou problematikou a alkoholismem. Lepší se to,
nebo naopak?
Jako ředitel
se s těmito případy přímo nesetkávám, tato otázka by patřila pracovníkům
kontaktního centra. Mimo práci ředitele jsem i humanitární pracovník, proto
odpovím příběhem z vlastní zkušenosti.
V Rumunsku
jsem byl nakontaktován na maminku čtyř dětí, která byla téměř nevidomá. Operace
by jí podle lékařů zrak navrátila. Podařilo se nám v jedné specializované
nemocnici zajistit pro tuto maminku operaci očí. Když jsme pro ni přijeli,
abychom ji odvezli do ČR na tuto operaci, ve smluvený čas a místo, nepřišla. Přišel
tam její příbuzný, který ji měl doprovázet a s velkou lítostí se omluvil,
že jeho příbuzná nikam nepojede, neboť by rodina přišla o příspěvek, který
dostává od státu právě na kompenzaci jejího zrakového postižení.
Kde podle vás tkví příčina takových
problémů?
Naši dědové
říkali: „Zahálka je matka neřesti.“ Děti vyrůstají v neúplných rodinách
bez jasných rodičovských vzorců chování a mnohdy bez zájmu rodiče či partnera anebo
dokonce partnerů. Rodiče jakoby nemají zájem své dítě posílat do zájmových
kroužků, kde by získaly společensky uznávané návyky. Z tohoto důvodu mladé
generaci zůstává hodně času, který zkouší využívat podle svého, a bohužel je to
systém „zkouška-omyl“, protože si nemají o různých situacích ani s kým
popovídat, získat radu nebo názor rodičů.
Jižní Morava se potýká s omezenými
pracovními příležitostmi i platovým ohodnocením. Jak se to dotýká vaší
charitativní činnosti?
Ruku
v ruce jde bezdomovectví a kriminalita. Vytváří se tak půda pro drogovou problematiku,
půjčky, tím se lidé dostávají do svízelných životních situací, stávají se
klienty různých sociálních zařízení.
Jak funguje v rámci charity péče
o seniory?
Péče o
seniory je velký balík služeb, kterým se charita věnuje od prvopočátku. První
byla spuštěna charitní ošetřovatelská služba. Pak následovaly další – charitní
pečovatelské služby, domovy pro seniory, centrum denních služeb.
O kolik seniorů se Oblastní charita Hodonín v průměru
ročně stará?
Přesně to
čítá 1115 seniorů.
Jak se podařilo průběžně řešit různá
zařízení pro činnost charity?
Jednotlivá
střediska pomoci vznikala z nových situací, které po roce 1990 v naší
zemi vznikaly. Bylo potřeba reagovat na zvyšující se poptávku služeb pro
seniory, řešit nový fenomén bezdomovectví, pomoc cizincům a migrantům na našem
území – střediska pomoci a poradny zaměřující se na tyto klienty. Na základě
trhu s návykovými látkami vznikaly střediska pomoci – kontaktní centrum, centrum
prevence závislostí. A tak můžeme pokračovat až po současnost, kdy je
v začátcích domácí hospicová péče.
Jak zásadně vám pomáhá město Hodonín?
S městem
Hodonín máme dlouholetou spolupráci, jedná se o finanční dotační systém, o
nájem vhodných budov pro naše služby.
Jaké zkušenosti máte
s benefičními koncerty a podobnými projekty?
Benefiční
koncerty jsme si dělali „z vlastních zdrojů“. Zahráli zaměstnanci a jejich
přátelé. Výtěžek z těchto koncertů byl tak malý, že obtížně pokryl
náklady. Při oslovení interpretů zvučných jmen mi bylo vysvětleno, že jejich
produkci platí sponzor, kterého si má charita sehnat, a charitě zůstává výtěžek
ze vstupného. Protože mám na tuto věc jasný názor, benefiční koncert
v takovém stylu organizovat nemíním.
Jak se vám daří nejlépe vypnout po tak
vyčerpávající práci?
Mám období,
kdy vyhledávám klid. Přijdu z práce a relaxuji, někdy spánkem. Pak jsou to
samozřejmě koníčky, vinohrad, výroba vína, sad. Duchovní relaxace a přijetí
tradic a krojů od mých rodičů jako to, co nás spojuje s minulými
generacemi a vytváří šanci předávat toto bohatství generaci mladší.
Co patří podle vás k těm
opravdovým krásám Jihomoravského kraje?
Každý kraj
má své kulturně historické skvosty. Výjimečnost Slovácka oproti jiným regionům
tvoří různorodost krojových oblastí a uchovávání folklorních tradic, které jsou
stále živé a nezávislé na organizaci folklorních souborů.
Jak vy sám vnímáte místní folklór?
Vnímám ho
velice citlivě s úctou k hodnotám, které jsme dostali od generací
minulých. Cítím zde úzké spojení s duchovní sférou, kde je folklor spjat
s duchovním životem jednotlivých obcí. Kroj je oblékán nejen při
kulturních akcích, jako jsou hody a krojový ples, ale i při duchovních
slavnostech, poutích, pohřbech a někdy ještě i při svatbě.
Co nejlepšího si vzpomínáte, že vás
naučili vaši rodiče?
Pocházím ze
zemědělské rodiny, a tak mi byla od malička vštěpována láska k přírodě, úcta
k lidem, kteří ji obdělávají, radost z dobré úrody ve vinohradě nebo
v sadě. Pevnou důvěru v Boha. Nejraději vzpomínám na chvíle prožité
ve vinohradě s mým otcem, kde jsme si řekli i věci, které se běžně za
stolem neříkají. A právě on mně vštěpoval takovou životní ideu, říkával: „Každý
člověk by měl mít takový cíl, aby učinil v ten den druhého člověka aspoň
na chviličku šťastným.“ Přátelským
pohovorem, úsměvem, obdarováním a podobně.
V čem jim jako rodič sám
dodatečně dáváte za pravdu?
Čím starší
rodič jsem, tím víc si vzpomínám na své rodiče a tím víc jim dávám za pravdu.
Dokázali si vážit všeho, co jsme doma vypěstovali, vyprodukovali. Říkávali: „Čeho
je hodně, tím nejvíce šetřit.“
Děkuji za rozhovor.
Text: Michaela Lejsková
Foto: archiv Oblastní charity Hodonín
Vytvořeno ve spolupráci s Oblastní charitou Hodonín www.hodonin.charita.cz
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz