Nejen
pro příznivce dostihového sportu, ale rovněž pro milovníky společenských
událostí přinášíme rozhovor s jedním z našich nejlepších českých
žokejů. Všude ve světě se dostihy řadí mezi přední společenské události a o
jejich prestiži nás přesvědčují také závody, které můžete shlédnout u nás. O dostihových
pravidlech, zázemí a o všem, co byste měli znát, než se vydáte na závody ať už
jako diváci, nebo jako jezdci, jsme diskutovali s žokejem Václavem
Janáčkem, aktuálně angažovaném ve Španělsku.
Za
jakých okolností je dostihový jezdec označován titulem žokej a kdo si na tento
titul nárok dělat nemůže?
Jezdci se dělí na čtyři skupiny. Jezdec
žák, jezdec z povolání, žokej a amatér. Titul žokej může používat pouze jezdec
z povolání, který se vyučil na škole jako dostihový jezdec a získá jej až po
padesáti vítězstvích v rovinových nebo po padesáti vítězstvích v překážkových
dostizích. I kdyby jezdec amatér dosáhl padesáti vítězství, nikdy nedostane
titul žokeje, pokud nemá vystudovanou školu.
O
jakou konkrétní školu se jedná?
U nás se jedná o Střední školu
dostihového sportu a jezdectví ve Velké Chuchli, což je čtyřletý obor s
maturitou, což dříve nebývalo. Osobně jsem tuto školu zažil ještě jako
učiliště. Mezi „dostihové“ školy patří ještě učiliště v Kladrubech nad Labem a
zemědělka v Kroměříži, ale jediná Chuchle je přímo specializovaná na výuku
budoucích žokejů.
Jaká
jsou kritéria pro jedince, který se rozhoduje pro tento obor?
Dostihovým jezdcem se může stát každý,
kdo si třeba udělá i amatérský kurz. Lepší předpoklady v kariéře má ale díky
škole, kterou lze v této době vystudovat i na dálku. Dálkového studia využívají
převážně amatéři. Takoví, kteří studují na jiných školách a chtějí se zprofesionalizovat.
Já jsem o této možnosti také uvažoval, protože mě rodiče tlačili na školu
s maturitou a v Chuchli v té době bylo ještě učiliště. Jsem ale rád,
že jsem tam nastoupil, protože díky Chuchli a lidem, kteří tehdy působili na
závodišti, jsem dnes tam, kde jsem. Bez nich bych se určitě tak vysoko nevypracoval.
Je vaše
profese limitována věkem?
Věkovou hranici má tento sport pouze tu
spodní, což je patnáct let. Ale do kolika let ho člověk dělá, tak to v podstatě
záleží na doktorech, jak dlouho vám to dovolí. Takže pokud třeba pan Váňa bude
ve sto letech fit, tak může stále jezdit. (úsměv)
Jaké
jsou věkové limity pro dostihové koně?
Angličtí plnokrevníci se po šesti
měsících odebírají od matek, jsou to tzv. odstávčata a začínají se pomalu
připravovat na dostihovou průpravu. Obsedají se v roce a půl. Začátek dostihové
kariéry je ve dvou letech. Koňský věk se nepočítá podle dne narození, ale podle
roku narození.
Jak
hodnotíte zajištění a organizaci dostihů v České republice ve srovnání se
zahraničím?
Koně máme na úrovni dobré, žokeje také.
Podmínky jsou tak středně dobré. Máme se kam zlepšovat, ale máme se i o co
zhoršit. Myslím, že ČR má dobře našlápnuto na udržení skvělé úrovně.
Jak
vypadala vaše uplynulá sezona v rámci zahraničních dostihů?
Za svou kariéru jsem v rámci dostihů procestoval
skoro celou střední Evropu. Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Česko, Německo,
Itálii, Francii, Švýcarsko, Anglii a momentálně na stálo působím ve Španělsku.
Český jezdec se moc do zahraničí nedostane. Vše je závislé na nabídce, ve které
jsem měl štěstí. Máme české žokeje, kteří už dlouhou dobu působí v Německu,
kde patří mezi elitu. Hlavně Filip Minařík. Ten se tam propracoval až k dvojnásobnému
šampiónovi.
Jak dlouho
byste chtěl zůstat ve Španělsku?
Rád bych tu zůstal ještě minimálně jeden
rok. Pracovní nabídka a životní styl mi skýtají velmi dobré možnosti, a i
přesto, že jsem v Čechách moc rád, tak tuto možnost rád ještě nějakou dobu využiji.
Jaký
byl váš nejsilnější dostihový zážitek?
Byl to dostih ve Francii 4. října 2009 na pařížském hipodromu
Longchamp (Pozn. redakce: Le Prix de
l’Arc de Triomphe – Francouzská cena Vítězného oblouku. Jedná se o nejprestižnější
světový dostih, který se běží na 2 400 m.), kde jsem sice neudělal žádný
velký výsledek, ale byla to má nejsilnější zkušenost, na kterou nezapomenu celý
život a toužím se tam zase vrátit. Tady pro mě platilo pravidlo, že není
důležité vyhrát, ale zúčastnit se a tento dostih pro mě představoval velkou
výzvu a další motivaci. Absolvoval jsem ho v sedle amerického rodáka Tullamore,
který je trénovaný Zdeňkem Koplíkem, bývalým žokejem. (Pozn. redakce: TULLAMORE má na svém kontě dvě skvělá vítězství: České
Derby v Praze na 2 400m a Velkou Jarní Cenu – Zlatý Bažant v Bratislavě na 1 700m
obě získané v roce 2008.)
Jaké
jsou vaše největší životní úspěchy?
2x šampión žáků, 5x šampión Českých
žokejů, lx šampión Slovenských žokejů, 2. místo v šampionátu ve Španělsku,
2x vítěz Českého derby.
Jak
vypadá vaše obvyklá příprava na dostih?
Přístup k dostihům se různí. Když musíte
přípravu ještě skloubit se zaměstnáním, je to hodně náročné. Pokud jsem jezdil
v neděli, tak jsem do středy ráno pracoval, užíval si odpolední volno a hlavně
jedl. Od čtvrtka jsem se více věnoval kondici, váze a stravování. Tvrdý režim s
minimem jídla a vody, sauna a sport.
Limitují
vás dostihy v rámci stravování tak, že některé potraviny vůbec nejíte?
Nemám ten pocit. Jím skutečně všechno,
jen musím hlídat množství potravin, abych měl na dostih vyžadovanou váhu. Ale
znám jezdce, kteří mají i celoroční dietu.
Jaký
je váhový limit pro dostihového jezdce?
Každý žokej si stanoví svoji váhu, kterou
může jezdit, a od toho se také odvíjejí nabídky, které dostává. U dostihového
jezdce je to od 48 do 62 kg.
Jak
probíhá vážení? Váží se kůň, sedlo a jezdec? Jak často se váha hlídá?
Váha u koní se nehlídá, tohle
klasifikováno není. Jezdec má určenou váhu na určitého koně v dostihu a váží se
na atestovaných vahách. Jezdec by měl mít danou váhu včetně oblečení a sedla.
Když řeknu příklad 58 kg, což je taková normální váha, tak většinou máme ještě jeden
kilogram plus na ochrannou vestu, tím pádem musím mít na váze 59 kg. Já ujezdím
minimálně 55 kg. Pro tento dostih použiji 2,5 kilové sedlo, něco přes kilo má
moje oblečení i s vestou a ten zbytek dovážím pomoci olověných destiček, které
se vkládají do speciální podložky pod sedlo.
Odlišuje
se příprava jezdce na závod v parkuru a na dostihový závod?
Parkur a dostihy jsou odlišná disciplína.
Mluvíme-li o váze, tak ta se parkurového jezdce netýká. Jezdec parkurového závodu
se stará výhradně o svého koně, kterého si připravuje na závod. My v dostihu
jedeme za den třeba sedm koní, na kterých sedíme mnohdy poprvé. Soustřeďujeme
se především na svoji kondici a informace o koni nám poskytne trenér před
dostihem.
Jak
je nutné před takovým dostihem připravit koně?
Každý trenér má svůj systém přípravy
koně. Podmínky a příprava se různí. Existuje mnoho tréninkových systémů, které
jsou závislé na možnostech a podmínkách.
Musí
kůň po dostihu podstupovat nějaký zvláštní režim? Platí to i pro jezdce?
Nejsou žádná zvláštní opatření. Jezdci se
konečně nají. (smích) Koně je po
dostihu nutné ještě tak půl hodinku vodit, aby se uvolnila kyselina mléčná,
která se vytvoří při dostizích, aby koni neztuhly svaly. Jsou případy, kdy
ještě koně musí na antidopingovou kontrolu, která je namátková a týká se
většinou velkých dostihů a vítězů.
Je
nějaký osvědčený způsob, jak koně vyhecovat k co nejlepšímu výkonu?
Každý jezdec má ke koním jiný vztah.
Někdo bere koně jako osobnosti, někdo jen jako pracovní nástroje, různí se to.
Což se projevuje také ve způsobu, jak koně hecuje k lepšímu výkonu. Je dobré
vědět, co na každého koně platí, poznat ho.
Což
musí být docela obtížné, když přihlédnu k tomu, že některé koně na dostihu jedete
třeba poprvé?
Důležitá je komunikace s trenérem, jeho
pokyny jsou důležité. Potřebuji od něj vědět v jakém tempu a z jaké
pozice se v dostihu pohybovat. Na poznávání máme pak deset minut před
startem, kdy se jde zkušební cval, ve kterém jezdec koně více pozná, a cítí, jak
se kůň pohybuje a chová. Poradit si s koněm je už umění žokeje a to musí mít
člověk v sobě.
Jaký
je váš způsob komunikace s koněm, jak poznáváte jeho charakter?
Na koních se dá hodně poznat jen od pouhého
pohledu. Je to získanými zkušenostmi. V momentě, kdy na něj sednu, tak se o
jeho charakteru jen ujistím.
Jaký
typ koně je vám osobně víc sympatický, více vám sedí?
Každý jezdec má nejradši koně, se kterými
není příliš velká práce, nejsou komplikovaní a problémoví, a tak to mám i já.
Měl
byste pro naše čtenáře nějakou radu týkající se vztahu ke koním?
Psychiku koně většinou hodně ovlivní
člověk, který ho vychovává. Když promeškáte či podceníte jeho výchovu, může z
něj vyrůst „pěkný fracek“. Koně si dokážou zvyknout na určitého člověka,
takových případů sice není moc, ale i kůň se dokáže citově fixovat. Pokud se v
tomto případě změní majitel, může to na něj mít nepříznivý dopad. Ale takových
koni není mnoho. Já zažil jen jednoho takového.
Kdybyste
měl poradit začátečníkům – považujete za základ umění jízdy na koni perfektní
zvládnutí jízdy v anglickém sedle?
Myslím si, že pro začínajícího jezdce je
anglické sedlo hodně důležité. Tam jsou základy ovládání koně.
Zažil
jste situaci, kdy se vám podařilo získat špičkový výsledek s koněm, který byl
považován za outsidera a rozhodně nebyl favoritem?
Ano, stává se to. Není nemožné, aby
nejlevnější a nejvíce podceňovaný kůň vyhrál velký dostih. Ale stává se to málokdy.
Dobrého žokeje dělá dobrý kůň.
Je
možné úspěšně vytrénovat na dostih či parkur koně, který pro jezdecký sport nemá
genetické předpoklady?
Samozřejmě, takových koní už bylo. Některé
příběhy jsou i zfilmovány… Podceňovaný kůň se může určitě propracovat až
k šampiónovi.
Za
svoji kariéru jste určitě utrpěl i mnoho úrazů. Domníváte se, že bezpečnost na
dostizích je dostatečná?
Ochranné prostředky, které máme, jsou
hlavně dva. Tím jsou ochranná vesta a ochranná přilba, které jsou atestované,
ale když se stane nepříjemný karambol, a může se stát cokoliv, jezdec se může navzdory
všem ochranným prostředkům vážně zranit.
Může
být například déšť důvodem ke zrušení závodu právě kvůli bezpečnosti?
Déšť nebývá důvodem ke zrušení závodu.
Může se stát, že podmáčená dráha už nebezpečná je a dostih se proto zruší, ale
často se to nestává. Osobně jsem už jezdil na takových závodištích, kde by to leckdo
zvažoval, ale také se to dalo odjet.
Kdo
určuje, zda je dráha vyhovující?
Dostihová komise a rozhodčí procházejí
dráhu před závodem a uznají ji za způsobilou. Jezdec má na dráhu volný přístup
a může si ji projít také. Třeba v Chuchli si dráhu před dostihy procházím. Dráha
se může měnit a je vždy dobré si ji nejdříve projít, i když si myslíte, že už
ji znáte.
Když ke
zrušení dostihu přece jenom dojde, jaké bývají hlavní důvody, pro které se
dostih ruší?
Obvykle to bývají přírodní vlivy, které
dostih znemožní. To je jeden důvod a pak se kdykoliv může něco stát na dráze. V
rovinových dostizích se může dostih zrušit třeba z technického důvodu, když
jeden ze startujících koní zůstane zavřený na dráze, nevyběhne z boxu. V tom
případě se startuje znovu. Pak může v dráze ležet kůň nebo jezdec a i to může
dostih ukončit.
Jak
se vám daří pracovat při závodech s psychikou? Určitá nervozita padá jak na
vás, tak na koně.
Je opravdu hodně faktorů, které dávají člověku
dost zabrat. Od vlastní nervozity po očekávání a nároky na vás kladené, k tomu
se přidává i to střídání koní. Každý dostihový den je pro mě odlišný. Dříve
jsem býval hodně nervózní, ale dnes si to spíše užívám a tolik si to
nepřipouštím.
Co
považujete za největší úskalí tohoto sportu?
Co mi nejvíce vadí, je omezování v jídle,
protože je to dost vyčerpávající, přichází velká únava. Ale je to vždy dočasné.
Pak je to cestování, které absolvuji a nemohu s sebou brát rodinu.
Trochu
s vámi zabrouzdám i do světa módy. Jak hodnotíte návštěvníky dostihů po této
stránce, pokud si toho všímáte a můžete hodnotit?
Například v mnoha zemích, včetně České
republiky, nejsou klobouky povinné, ale jsou skvělým módním doplňkem, který
dává dostihové události větší punc, zvyšuje úroveň dostihového prostředí. Jako
závodníkovi je mi příjemné, když vidím, že i diváci si dají záležet na tom, jak
se na tuto událost ustrojí. Projevují tím důležitost události a mohou ji tím
pozvednout na vyšší úroveň. Například ve Francii nebo v Anglii vás na
významné dostihy bez společenského oblečení nepustí!
Kdo
určuje váš „dostihový dress code“?
Ten si my vůbec nevybíráme, protože každý
kůň běhá pod svojí stájí, která má svůj dres daný. To, co máme během dostihu svého,
je pouze sedlo a přilba. Mezi nejznámější barvy patří modrý dres s modrou
čapkou ze stáje Godolphin, patřící šejkům ze Spojených arabských emirátů.
Jak
nakládáte se svým volným časem, pokud nějaký máte?
Protože jsem milovníkem pohybu, tak se
věnuji hodně sportu, nebo také rybaření. A také jsem již otcem, a pokud to
okolnosti dovolují, snažím se trávit čas se svou rodinou. Ale dokážu i
absolutně lenošit. (smích)
Děkuji
za rozhovor.
Text: Michaela Lejsková
Foto: archiv Václava Janáčka
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
DOSTIHOVÁ TERMINOLOGIE PODLE ABECEDY:
amatér – jezdec dostihových koní, který nepobírá žádnou
odměnu za jízdu a není vyučen v oboru (zkratka am.).
anglický plnokrevník – nejrychlejší plemeno koní, ”koňský
aristokrat”, původ (rodokmen, pedigree) každého jedince musí všemi jeho předky
směřovat do zakládající plemenné knihy, která byla uzavřena roku 1791
v Anglii.
anglický polokrevník – teplokrevník, jenž má
v nejbližších pěti generacích rodokmenu podíl krve anglického plnokrevníka
alespoň 51 procent.
barvy stáje, dres – vodítko pro snadnou identifikaci koní
v dostihu. Reprezentanti jednoho majitele nosí jeho zaregistrované barvy,
pokud se v dostihu sejde více koní téhož majitele, musí je od sebe rozlišovat
barva čapky jezdce. Dvě stáje (dva různí majitelé) v jedné zemi nemohou mít
zaregistrován dres zcela totožný.
barvy koní – ryzák (r.) je kůň ryzí barvy v různých
odstínech, hřívu a ocas má vždy ryzí; hnědák (hd.) je kůň hnědé barvy
s odstíny od světlého po tmavý (tmhd.) až černý (čhd.), hřívu a ocas má
vždy černé; bělouš (b.) je
kůň s barvou srsti bílou nebo i tmavou, ale vždy s příměsí bílých chlupů,
hříbata se rodí černá, ale postupně věkem, při línání vybělují; vraník (vr.) je výlučně černě zbarvený
kůň, u anglického plnokrevníka se jedná o velmi zřídka se vyskytující zbarvení.
bičík (též ”klacek”, ”tágo”) – jezdcova pomůcka
k pobízení koně, striktně je povolen a rozhodčími hlídán počet ran během
dostihu, dodrženy musejí být také tvar a délka bičíku. V dostizích
dvouletých koní smí jezdec používat bičík až od 1. července příslušné sezóny.
bookmaker – osoba přijímající sázky na předem stanovené
pevné kurzy. Jeho úspěšnost spočívá v tom, že umí posoudit pravděpodobnost
vítězství jednotlivých koní a v nabídce sázejícím ji kursově (poměrně)
vyjádřit tak, aby sázené peníze na různé koně nabral vyváženě.
cena – dostih se stanovenou základní hmotností, v němž jsou
úlevy či přívažky koní vypočítávány podle předchozích výsledků a získaných
peněz.
cíl-foto – fotografie zhotovená cílovou kamerou, ve
sporných případech slouží rozhodčím ke stanovení konečného pořadí koní v cíli.
cílová rovinka – část dostihové dráhy od konce posledního
oblouku do cíle.
délka dostihu (též ”distance dostihu”) – vzdálenost od
startu do cíle dostihu.
délka koňská – míra (od nosu k zádi koně), kterou se
vyjadřuje rozdíl mezi koňmi při doběhu dostihu v cíli, měří přibližně tři
metry. V průběhu dostihu se rozestupy v délkách mezi účastníky
udávají od zádi vpředu jsoucího koně k hlavě koně následujícího.
distance – úsek posledních 200 metrů před cílem, kde koně
svádějí rozhodující boj o konečné pořadí v cíli. Pokud kůň v rovinovém
dostihu není na distanci v momentě, kdy vítěz probíhá cílem, je
diskvalifikován. Ale ”distancí dostihu” je míněn ekvivalent k délce
dostihu.
distanční terč – dobře viditelný mezník označující počátek
distance.
dostihová komise – sbor rozhodčích pověřený řízením
dostihového dne a dohlížející na regulérnost dostihů podle dostihového řádu.
dostihový řád – komplexní soubor pravidel (vydaný
Jockey Clubem), podle kterého se řídí veškerý dostihový provoz v ČR, je
v souladu s usneseními mezinárodních dostihových autorit.
dráha – v našich podmínkách většinou travnatá, při
rovinovém dostihu se vnější pískový kraj nepovažuje za součást dostihové dráhy.
Stav dráhy se měří pendometrem, číselně se udává ve stupních, slovně od termínu
tvrdá až po termín hluboká.
exteriér – celkový vnější vzhled koně
furlong – anglická délková míra, 201,16 metru (osm furlongů
je jedna míle).
generální handicap – pořadí koní (vyjadřuje se
v kilogramech) podle jejich výkonnosti po skončení sezóny, sestavuje ho
handicaper.
handicap – dostih, v němž koně nesou různou hmotnost
stanovenou handicaperem podle jejich předchozích výkonů (zachyceno v průběžném
handicapu), šance koní na vítězství by měly být teoreticky vyrovnané.
handicaper – oficiálně jmenovaný (Jockey Clubem) dostihový
činovník, který po celou sezónu sleduje formy a výkonnost koní, sestavuje
průběžný a generální handicap.
hmotnost – předepsaný údaj ve startovní listině pro každého
koně v dostihu. Při převážení po dostihu musí hmotnost jezdce souhlasit
(minimální rozdíl povolen) s navážením před dostihem, jinak může být kůň
diskvalifikován.
chovatel (koně) – vlastník matky při narození koně.
jezdec – profesionál, který ještě nedosáhl padesáti
vítězství v kariéře.
Jockey Club ČR – hlavní orgán cvalového dostihového sportu
v České republice, podporuje, organizuje a kontroluje chov plnokrevníka a
cvalový dostihový provoz na území ČR.
karambol – srážka dvou nebo více (skrumáž) koní
v dostihu.
kategorie – rozdělení dostihů podle kvality startujících
koní (u nás V. až I. kategorie). Kategoriemi vyššími než první jsou národní
listed (NL), listed (L) a dostihy se statutem graded tři, dva a jedna
(Gd-3, Gd-2 a Gd-1).
klasické dostihy – pět nejdůležitějších výkonnostních
zkoušek pro tříleté koně, všichni nesou stejnou hmotnost, jen klisny mají
v soubojích s hřebci a valachy úlevu 1,5 kg. V ČR jsou to Jarní
cena klisen 1600 m (jen klisny), Velká jarní cena 1600 m, České derby 2400 m,
Oaks – Memoriál ing. Bohumila Tichoty 2400 m (jen klisny), St. Leger 2800 m.
Série vítězství ve třech klasických dostizích přístupných všem se nazývá
Klasická trojkoruna.
křižování – incident v průběhu dostihu, kdy jeden kůň
překříží dráhu jinému koni, aniž přitom má jasný náskok dvou délek (měřeno od
zádi křižujícího koně k hlavě křižovaného koně). Uznají-li rozhodčí křižování
s vlivem na výsledek dostihu, následuje změna pořadí v cíli nebo
diskvalifikace křižujícího koně.
kurz dostihu – vyznačená trať ve steeplechase s určením
pořadí překážek a otočných bodů
licence (jezdecká, trenérská, majitelská) – povolení Jockey
Clubu k výkonu příslušné funkce, udílí se zpravidla na jednu sezónu.
majitel – fyzická nebo právnická osoba registrovaná Jockey Clubem,
která může vysílat koně do dostihů pod svými dostihovými barvami, podávat
přihlášky, oznámení startujících koní, škrtat koně z dostihu a přijímat na svůj
účet vyhrané ceny.
mílař – kůň s distančním optimem mezi 1400 a 1800 metry.
míle – anglická délková míra, 1609,3 metru (jedna míle je
osm furlongů).
mrtvý doběh – současný doběh dvou a více koní do cíle.
Mrtvý dostih značí současné vítězství, mrtvé umístění současný doběh na dalších
pozicích.
na levou (pravou) ruku – směr dostihu na oválné dráze, určuje
se podle toho, která ruka jezdce směřuje k vnitřnímu okraji dráhy.
nevyvážený – kůň nese v souladu s propozicemi handicapového
dostihu vyšší hmotnost, než odpovídá jeho průběžnému handicapu.
odznaky – vrozené odchylky (většinou bílé) od základního
zbarvení srsti, zejména na hlavě a nohou koně. Zapíší se do Průkazu koně a
jsou pomůckou při jeho identifikaci.
ordre – trenérovy pokyny jezdci, jak si má s koněm
v průběhu dostihu počínat.
pád koně – situace, kdy se kůň v průběhu dostihu dotkne
země ramenním kloubem nebo kyčelním hrbolem.
pád jezdce – situace, kdy v průběhu dostihu jezdec opustí
koně a dotkne se terénu (země nebo překážky) jakoukoli částí těla.
paddock [pedok] – ohrazený
prostor na závodišti, kde jsou koně voděni před dostihem, trenéři zde,
zpravidla za přítomnosti majitelů, udílejí jezdcům ordre, jezdci zde pak
nasedají na koně.
pedigree – rodokmen koně, u anglického plnokrevníka uváděn
do páté generace (pětigenerační rodokmen).
pod čarou – při omezeném počtu startujících jsou náhradníci
uvedeni pod čarou startovní listiny a dostihu se mohou zúčastnit, pouze pokud
je někdo ze startovní listiny před startem škrtnut.
pole – souhrn všech účastníků dostihu, doběhl-li kůň ”v
poli”, znamená to, že se výrazněji neprosadil a skončil mezi poraženými.
protest – proti výsledku dostihu může podat kterýkoliv
účastník dostihu protest. Na základě uznání protestu dostihovou komisí (sborem
rozhodčích) může být změněno pořadí koní nebo kůň diskvalifikován a uděleny
sankce trenérovi a jezdci. Protest mohou podat i sami rozhodčí, pak se jedná o
takzvaný protest ex offo.
propozice – předem vypsané podmínky každého dostihu.
průběžný handicap – pořadí, v němž jsou handicaperem koně
seřazováni průběžně po celou sezónu podle kvality svých výkonů.
překážkové dostihy – dělí se na dostihy přes proutěné
překážky, steeplechase a steeplechase cross-country.
přihlášky – předběžný soupis koní přihlášených do dostihu,
zpravidla deset dní před konáním dostihu. U významných dostihů mohou být
přihlášky rozděleny i na časově delší období s postupným škrtáním (zužováním
skupiny kandidátů startu) – tzv. dlouhodobé přihlášky.
přívažek (též penalizace) – zatížení koně nad základní
hmotnost podle propozice dostihu, závisí na jeho dřívějších výsledcích a
získaných dotacích.
roček – mladý kůň od jednoho do dvou let, v tomto období
přicházející do tréninku, stáří dostihového koně se na severní polokouli mění
vždy 1. ledna.
rovinové dostihy – výkonnostní zkoušky anglického
plnokrevníka na, u nás výlučně travnaté, dráze bez skokových překážek.
schválení výsledku – je naplněno podpisem výroku cílového
rozhodčího předsedou dostihové komise.
sprinter (též letoun) – kůň s distančním optimem mezi 1000
a 1400 metry.
steeplechase – překážkový dostih, jehož trať je vytyčena v
prostoru závodiště na travnatém povrchu a při kterém jeho účastníci překonávají
pevné překážky, jejichž odskok a doskok jsou na stejné výškové úrovni.
steeplechase cross-country – překážkový dostih, jehož trať
je vytyčena na travnatém, písčitém nebo zoraném povrchu a v jehož průběhu
překonávají jeho účastníci pevné i přenosné překážky, v cross-country
musejí být zařazeny překážky, jejichž odskok a doskok jsou výškově rozdílné,
nebo vyžadují podstatné snížení nájezdové rychlosti, nebo překonávání klusem,
vylézáním či slézáním, broděním nebo plaváním.
startovní listina – oznámení startujících koní v
jednotlivých dostizích s uvedením startovních čísel, jmen koní, jejich
věku, nesené hmotnosti a jmen jezdců, v ČR se startovní listiny na víkendové
dostihy uzavírají v úterý příslušného týdne.
stínidla (též ”blinkers”) – pomůcka, která zabraňuje
pohledu koně do stran.
středotraťař – kůň s distančním optimem mezi 1800 a
2200 metry.
trenér – osoba oprávněná licencí Jockey Clubu ČR
k tréninku dostihových koní. Dělí se na trenéry z povolání a
trenéry-majitele (smí trénovat pouze pět koní v majetku svém nebo nejbližších
členů rodiny).
úleva jezdecká – kilogramová hodnota, která se (podle
titulu jezdce – jezdec, amatér, žák – a počtu jeho vítězství) odečítá
v dostizích třetí, čtvrté a páté kategorie od základní hmotnosti
předepsané koni.
v moci startéra – kůň je v moci startéra, pokud se nachází
v čase vydání pokynu k odstartování dostihu (dostihovou komisí startérovi)
ve vymezeném prostoru před startem. Jakmile se kůň dostane do moci startéra,
již se na něj ani v případě neodstartování do dostihu nevracejí sázky.
valach – vykastrovaný hřebec.
vodič (též ”pacemaker”) – kůň určený k vytváření
optimálního tempa dostihu pro favorita.
vážnice – veřejnosti nepřístupná místnost, kde se jezdci
váží (i se sedlem) před dostihem a po dostihu.
výrok – určení pořadí koní v cíli, jejich
rozestupů (současně, nos, krátká hlava, hlava, krk, půl délky, třičtvrtě délky,
délka, délka a čtvrt, …, dvacet délek, daleko) a způsobu vítězova dosažení
prvního místa v cíli (tuhý boj – TB, boj – B, jistě – J, lehce – L, velmi
lehce – VL a zadrženě – Z).
vytrvalec – kůň s distančním optimem nad 2200 metrů.
zkratky – ve výroku jsou pro platně nedokončivší účastníky
užívány následující zkratky: PN – kůň padl a dostih nedokončil, ZN – ztratil
jezdce a nedokončil, SN – vybočil a nedokončil, Z – byl zadržen, D –
diskvalifikován, DD – diskvalifikován, protože nebyl na distanci, když vítěz
probíhal cílem (v rovinových dostizích), S – neodstartoval.
zkušební cval (též ”prubikentr”) – všichni účastníci
rovinového dostihu musejí absolvovat zkušební cval nejkratší cestou ke startu,
zde dostihová komise může povolit výjimku v podobě osvobození od
zkušebního cvalu a vedení k místu startu.
zkušební skok (též ”prubiskok”) – určená překážka, kterou
musí absolvovat všichni účastníci překážkového dostihu. Zde výjimku povolit
nelze, zkušební skok musí předvést každý adept startu v překážkovém
dostihu.
žák – frekventant jezdeckého učiliště (zkratka žk.).
žokej – profesionální jezdec dostihových koní, který má na
svém kontě padesát a více vítězství (zkratka ž.).
SLANG:
bandáže – obvaz zpevňující šlachový aparát koně.
blinkers – stínidla.
blajdeka – podložka pod sedlo s kapsami, do kterých se
vkládají olověné destičky pro vyvážení jezdce do předepsané hmotnosti.
braní zpět – jezdcovo zpomalování, brždění pohybu koně.
cígle – otěže.
caplování – nepřirozený chod koně mezi krokem a klusem, do
něhož nedočkavý kůň přechází, je-li nucen jít pomaleji než by sám chtěl (např.
v paddocku).
crack – [krek]
– dostihový kůň mimořádně výjimečných, jedinečných kvalit.
cukání (koně) – jezdcovo nedostatečné pobízení koně,
jezdcova nedostatečná snaha dosáhnout vítězství. Prokázané úmyslné cukání vede
až ke ztrátě jezdecké licence.
dvouletek – dvouletý kůň, nejmladší kategorie dostihových
koní.
galop – cval.
heka – živý plot.
hirda – proutěná překážka vysoká 120 – 130 cm.
hirdy, proutky – dostih přes proutěné překážky.
chytit klandr – zaujmout v dostihu výhodnou pozici u
vnitřní bariéry.
jít ke koni (o klisně) – být v říji.
klacek ( též ”tágo”) – jezdecký bičík.
klandr – bariéra, určující (většinou vnitřní) okraj
dostihové dráhy,
lot – skupina koní při tréninku, zpravidla od jednoho
trenéra.
maiden [mejdn]
– dostih pro dosud nezvítězivší koně.
mrtvá váha – hmotnost všeho, co v dostihu kůň nese s
výjimkou jezdce (sedlo, deka s olovem, atd.).
odmávnout – odstartovat dostih.
pacemaker [pejsmejkr]
– vodič dostihu, určovatel tempa (pro favorita).
papírová forma – teoretické určení momentální výkonnosti
koně podle jeho předchozích výsledků.
pígle – třmeny sedla, jejich délku si jezdci přizpůsobují
individuálně svému stylu a podmínkám dostihu.
píglování – vyjíždění koně rukama jezdce, bez nebo jen
s minimálním užitím bičíku.
práce – tréninková jednotka, jeden trénink.
prostát (dostih) – vydržet se silami celou trať, zejména
vytrvaleckou.
prubikentr – zkušební cval.
prubiskok – zkušební skok.
puler – kůň, který nechce (zejména v počátku dostihu)
akceptovat pomalejší tempo, brání se držení jezdcem a sám má tendenci neustále
zvyšovat cvalovou rychlost.
pulovat (o koni) – (též ”tahat”, ”táhnout”) –
neakceptovat volnější tempo, ihned nasazovat maximální rychlost navzdory
jezdcově snaze o opak.
pulovat (o jezdci) – (též ”brát zpět”, ”držet koně”) –
zpomalovat, brzdit pohyb koně.
rajtgeld – odměna náležící profesionálnímu jezdci za rito,
za jízdu v dostihu.
rajťák – dostihový jezdec (obecně).
renboty – dostihové jezdecké boty.
rito – angažmá jezdce na koně v dostihu
spíd – schopnost vystupňování rychlosti v závěru
dostihu.
stát (v průběhu dostihu, v cílové rovince) – již
nemoci zrychlit, propadat se na konec pole.
šimbajny – bolestivé změny na okostici nejčastěji u rychle
se vyvíjejících mladých dvouletých koní, projevující se zkracováním délky cvalového
skoku.
štycování – náhlé zaražení koně, změna směru, zastavení se
(např. před překážkou), neposlušnost.
švicování – pocení.
tágo (též ”klacek”) – jezdecký bičík.
trenza – dostihová uzdečka.
tříletek – tříletý kůň, též ”kůň v klasickém věku”
(pouze tříletý se může zúčastnit klasických dostihů).
upulování (či zapulování) – brzké vyčerpání a unavení koně
z důvodu přílišného braní zpět jeho jezdcem.
vendefána – otočný bod v kurzu steeplechase.
vekslování – měnění pořadí nohou při cvalu, kůň, který často
mění nohy, je unavený.
vištuch – dečka pod sedlo.
vorstart [forštart]
– neplatný start.
vytažený – kůň v nejvyšší tréninkové zátěži, s vtaženým
břichem, nezřídka potící se.
zakalupování – zranění koně v dostihu na dolní části
končetin.
zelený – mladý kůň s neukončeným tělesným vývojem, který se
ještě nedostal do formy.
zkentrovat – zvítězit nad soupeři s jasnou převahou.