Znám jedno rčení,
které pojednává o tom, že pokud si nejsme jisti tím, kam jdeme, nikdy
nepoznáme, jak dlouho máme ještě jít. Před Elvírou Patákovou je ještě dlouhá
cesta, ale naprosto přesně stanovená a jasná. Mladá podnikatelka si vybrala
jeden z nejsložitějších oborů z hlediska legislativy i
z hlediska sociálního. Službu pro spoluobčany, kteří jsou na sklonku svého
života a jsou na naši pomoc zcela odkázáni. Záslužná práce kvete Elvíře
Patákové pod rukama, a proto se se svojí firmou Generace Brno s.r.o. úspěšně pouští do franšízového systému, dalšího
z významných profesních posunů v tomto oboru.
Když jste zvažovala
oblast podnikání, o kterých směrech jste přemýšlela?
Popravdě jsem moc nepřemýšlela. (smích) Chtěla jsem dělat něco, by mě bavilo a naplňovalo.
Co bylo pro vás
nejstěžejnějším bodem v rozhodovacím procesu?
Otázka, jak to vůbec půjde a jak to všechno zvládnu.
Dělala jste nějakou
analýzu, průzkum trhu? Co vás přesvědčilo, že do toho máte jít?
Z počátku jsem analýzu nedělala, řekla jsem si, že buď
to vyjde, nebo ne. Analýzy jsem si dělala až letos, kdy jsem zvažovala udělat franšízy.
Analýzy byly hodně zajímavé.
Píšete si své plány a
sny na papír?
Ano, píši a už mám popsáno docela dost listů. Snad se mi
někdy podaří podnikatelské sny splnit.
K začátkům patří
také volba správného názvu firmy. Jaký vlastní příběh či původ má název Generace Brno?
To napadlo moji mamku. Chtěla jsem něco, co bude zvučné a
normální české.
Jakou ze svých
investic do podnikání považujete za nejlépe proměněnou?
Zkušenosti ze zahraničí.
Které máte na mysli?
Pracovala jsem tam jako pečovatelka a systém je tam docela
jiný než v ČR. Hlavně systém vzdělávání byl úžasný.
V čem nejvíce
srovnáváte se zahraničím?
Hlavně to, že se tam bere tahle profese jako poslání a ne
jako něco, co dělat musím. Je tam jiný přístup než tady. Kdyby tak šla alespoň
půlka přenést do Česka, to bylo super.
V jakém ohledu
je pro vás složitá byrokracie, na jaké těžkosti narážíte?
Jejda, těch je! Jako že banky pomáhají začínajícím
podnikatelům… no není to pravda.
Pak v našich právních kličkách a legislativě. Když chce
člověk dělat něco pro lidi, narazí na to, že to vlastně nejde. Ať jsem volala,
kam jsem chtěla – i na ministerstvo, řekli mi, že oni nic nevědí, že si musím
zavolat jinam. Po pár pokusech jsem to vzdala a řídím se zdravým rozumem. (úsměv)
V jakém směru
byste doporučila zlepšení úředních postupů a podobných problematik?
Aby se ptali obyčejných lidí. Spousta věcí jde bez toho, aby
to upravovala nějaká vyhláška. A aby neházeli slušným podnikajícím lidem klacky
pod nohy. (úsměv)
Jaký způsob propagace
jste nejprve zvolila, co se vám v regionu osvědčilo?
Byly to zpočátku letáčky, reklama na internetu a tak dál. Ale
hlavní je doporučení.
Fungujete také jako
poradenský servis?
Ano, vyřizujeme příspěvky na péči, pomáháme a radíme, jaké
příspěvky senioři mohou získat, ale získání příspěvků je zdlouhavé a kolikrát
nesmyslné.
Jaký je váš systém
práce, jaké služby přesně a kde nabízíte?
Jsme domácí asistence pro seniory. Pomáháme jim samotným,
ale hlavně jejich rodinám v péči o nemocné a hendikepované.
Jakým způsobem si chráníte své know-how –
myslíte na to?
Momentálně franšízovým systémem, který jsme se rozhodli
prodávat dále.
Jak tento systém bude
fungovat a kdo se může o spolupráci zajímat?
Systém bude fungovat na základě franšízové smlouvy, o
spolupráci se může zajímat každý, kdo chce tuto práci vykonávat a má dobrý
vztah k seniorům. Musí mít minimálně kurz pracovníka v sociálních službách,
podnikatelského ducha a praxi.
Máte zmapované nějaké
regiony, kde jsou vaše služby zvláště žádané?
Regionů je moc, ale služba je potřebná všude. Ať je to
vesnice, nebo město. V současné době vím, že je poptávka v Břeclavi, Hradci
Králové, Praze a okolí nebo v Liberci. Jsou to skoro všechna větší města.
Kdo byli vaši první
klienti a jak na tu dobu vzpomínáte?
Jé, první klienti byli skvělí. Ale bohužel už nejsou mezi
námi. Vzpomínám si, že můj první klient byl jeden bývalý primář. Byl to úžasný
člověk a jeho manželka taky. Ale bohužel máme klientelu takovou, která musí tam,
kam jednou musíme také.
Co patří mezi obvyklé
potřeby vašich klientů?
Asistence a pomoc s hygienou, jídlem, společnost, různé
pochůzky, paliativní péče… Je to toho opravdu moc.
Je něco, co jste se
z této práce pro svůj život naučila? Nějaký obzor, který se vám díky práci
otevírá?
Naučila jsem se naslouchat a hlavně je důležitá podpora.
Hodně slýchávám „už chci umřít, zažila jsem vše, co jsem chtěla“ nebo „už abych
byla u svého manžela, takhle akorát otravuji děti“. Je toho hodně, co se můžete
od starších lidí dozvědět. Třeba kde byly v Brně protiatomové kryty, jak
se žilo za války a tak dále. A hodně se mě ptají, proč u nás není eutanazie. Na
to jim bohužel nejsem schopna odpovědět.
Můžete vzpomenout i
nějaké neobvyklé služby, které jste schopni také poskytnout?
Zatím asi žádné neobvyklé přání nebylo.
Pracujete
v sociální oblasti, v úzkém kontaktu s lidmi. Jak na vás z osobního
hlediska působí fakt, že jednoho dne tito klienti odcházejí navždy?
Bohužel pracujeme s lidmi, kteří jsou nějak nemocní,
nemohoucí. Jednou pro každého z nás nastane čas jít někam jinam. Děláme i
paliativní péči v rozsahu domácí asistence. Když klient zemře, vzpomeneme
si, čím nás rozesmál, jaký vlastně byl. A psychicky podporujeme rodinu.
V jakém počtu
klientů a zaměstnanců se nyní firma nachází?
Máme kolem 22 klientů a 8 pečovatelek
Jak probíhá obyčejný
den asistentky?
Klientů má více, někdy je u klienta hodinu, jindy půl dne,
podle přání. U klienta provádí hygienu, připraví jídlo, vypere, uklidí, pomůže
nebo přinese nákup, zajde do lékárny a další služby.
O jakých úspěších
můžete hovořit z lidského hlediska?
Úspěch je to, že můžeme pořád pomoci hodně lidem dožít se
důstojného stáří doma.
A z toho
kariérního?
Chceme růst a růst. (úsměv)
A chtěla bych konečně otevřít domov pro seniory. Vím, že to zní jako paradox,
ale my působíme v domácí péči, a když rodina odjíždí na dovolenou, nemáme klienty
kam dát. Je to i pro případ, že se jejich situace zhorší a nemohou být doma. A
klienti volají a po domově se ptají…
Jaké vlastnosti by
měl člověk v tomto oboru bezpodmínečně mít?
Empatii a trpělivost.
Krom toho, že děláte
záslužnou práci pro společnost, jste také matkou malé dcerky. Jak se vám daří
kloubit podnikání a – jak je mi známo – také studium?
No nebýt rodiny, tak se to zvládnout nedá. Je to náročné,
ale firmu se mi zavřít nechtělo. Nevím, kam bych dala klienty. Tak to zvládáme,
jak se dá.
Co byste doporučila
podobně uvažujícím ženám-matkám, aby si dobře rozmyslely, než začnou kloubit
podnikání a rodinu?
Je to náročné a bez podpory rodiny a manžela by to asi nešlo.
Čím se nejraději sama
potěšíte a kde trávíte svůj volný čas?
Volný čas? Co to je? (smích)
Hlavní náplní volna je manžel a dcerka, chodíme na vycházky, výlety a tak
podobně. A když mám chvilku sama pro sebe, beru knížku, zalezu si do kouta a
čtu. Ale těch chvilek teď moc není.
Děkuji za rozhovor.
Text: Michaela Lejsková
Foto: archiv Generace Brno s.r.o.
Oficiální stránky Generace Brno: www.generacebrno.cz
Výsledek soutěže Rozjezdy:
http://brnensky.denik.cz/podnikani/o-podporu-projektu-soutezi-v-kraji-hlavne-muzi-20120814.html
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz