Vojtěch Bernatský – sportovní moderátor ČT

Dvacet let
profesní praxe, to už je o čem povídat. Je sportovní moderátor České televize a ta mu dala velký mediální trénink. Není proto divu, že Vojta
Bernatský sklízí uznání za uznáním. Naposledy to byla Cena TýTý 2014, kterou již potřetí obdržel v kategorii Sportovní moderátor. Sportovně laděný je také jeho život. Vlastně by
se dalo říci, že žije neustálou výzvou a nadšením, tedy i přesvědčením, že žít naplno
dává ten správný smysl.

Platí pro sportovní moderátory, že jsou zpravidla sami
aktivními sportovci?

Většinou tohle
rovnítko platí, ale existují i výjimky. Máme v redakci fotbalový tým, hodně z nás hraje hokej,
tenis a poslední dobou je stále populárnější běhání.

 

Byla vaše cesta k moderování přímá? Co
ji provázelo?

Dalo by se
říct, že skutečně přímá byla. Maminka mi často vypráví, že už na nočníku byl ze
mě výborný moderátor. (smích) Jako
malý kluk jsem si tohle povolání vysnil, a tudíž si už dvacet let žiji svůj
velký sen. Kéž by to ještě nějaký ten pátek vydrželo. Nedávno jsme měli sraz se
základkou, a když jsem přišel, tak všichni tleskali. Oponoval jsem, že přece
nejsem žádná hvězda… Ale oni se nenechali odbýt. Prý já jako jediný jsem si
splnil to, co jsem říkal už v první třídě. Zatímco oni řidiči autobusů,
popeláři, kosmonauty, učitelkami a zdravotními sestřičkami nejsou, já jsem se
sportovním moderátorem skutečně stal. Dojalo mě to. Takže ještě jednou, díky,
bejci. (smích)

Foto: Lenka Hatašová

 

Máte za sebou mediální trénink? Jak obvykle něco
takového probíhá?

Mým takzvaným
mediálním tréninkem je škola života v redakci sportu ČT. Měl jsem to
štěstí, že jsem si skutečně prošel všemi možnými tvůrčími i méně kreativními procesy
a mohl jsem během té doby čerpat zkušenosti od starších kolegů. Tahle škola je
k nezaplacení. Nejvíce mi pak dalo moderování olympijských studií, jejichž
průvodcem jsem byl zatím sedmkrát. Jsou to až osmnáctihodinové moderátorské
směny, během nichž vám doslova prorůstají vousy přes hodně tučný make-up a
musíte kvůli nepřízni počasí improvizovat a reagovat a ještě, pokud tedy máte
sílu, lidi aspoň trošku bavit… Prostě takovouhle zkušenost nic nenahradí.

 

Jaká je vaše obvyklá příprava před tím, než začnete moderovat zprávy?

To by bylo na
diplomovou práci. (úsměv) Tak alespoň
stručně. Moderátorská směna Branek, bodů, vteřin pro mě začíná v deset hodin ráno, kdy máme společně s editorem
a zpravodajským supervizorem první schůzku o tom, co se ten konkrétní den děje.
Poté společně vytvoříme první verzi bodového scénáře a začínáme na něm
pracovat. Musí se rozdělit práce, komunikovat s redaktory v terénu,
domlouvat natáčení, obvolat krajánky po celé republice, zjistit, co vše nabízí
zahraniční obrazové agentury, a tak dále. Ve 13:30 je už konkrétnější schůzka
číslo 2 a
ve 14 hodin další porada s editory Událostí, abychom se domluvili na předávce s jejich
moderátorem. No a pak pracuji dále na svých vstupech a stále komunikuji
s tvůrci jednotlivých příspěvků a reportáží. V 18:30 odcházím do
kostymérny a posléze do maskérny. Poté je v redakci největší adrenalin,
protože obzvlášť ve sportu se hodně věcí dodělává až na poslední chvíli. Je to
tím, že některá utkání se hrají ještě v samotném průběhu vysílání. BBV
začínají v 19:50 a tehdy to naše miminko, které si pipláme a zdokonalujeme
celý den, ukážeme lidem. (úsměv) Pokud
se to povede, mám vždy podobný pocit jako po dobře zvládnuté zkoušce na vysoké
škole.

 

Kolik zhruba lidí celé sportovní zprávy připravuje?

Když počítám i
technické pracovníky, kameramany, redaktory, směnaře a krajánky, může to být i
20 lidí.

Foto: Lenka Hatašová

 

Co považujete za největší prohřešek moderátora?

Především se
rozhodně nechci a ani nemůžu stavět do pozice nějakého určovatele
moderátorských norem kvality. I v tomhle ohledu je pohled televizního
diváka velmi subjektivní. Důležité také je, co vlastně člověk moderuje. Jinak
se asi bude projevovat moderátor Událostí
a jinak průvodce hudební hitparády či Studia kamarád. Mám rád, když z moderátora či moderátorky
něco vyzařuje, když mluví hezky česky, když je zřejmé, že ví, o čem mluví, a je
mu nebo jí krásně rozumět. Když umí být pokorným průvodcem svého pořadu a umí
vhodně načasovat úsměv nebo vtip. Nerad se dívám na notorické tlačiče na pilu,
plácače suché slámy a kopírující snaživce. Je prostě důležité zvolit si svůj
styl a hlavně se formou nesnažit zastínit obsah.

 

Jaké jsou naopak přínosné a
užitečné vlastnosti v tomto oboru?

Hodně jsem
naznačil v předešlé odpovědi. Pro mě je moc důležitá pokora. Hodně lidem
se stalo, že během krátké doby vyrostli do nebe, a odtud je už jen cesta do
pekla. (úsměv) Prostě být
v pohodě, vážit si téhle úžasné práce a nepřestat na sobě makat. Myslím,
že v každé profesi je znát, když člověka jeho práce baví a dělá ji rád.

 

Kdo jsou lidé, kteří pro vás mají největší profesní význam?

Hlavně ti,
kteří stojí pořád pevně nohama na zemi a dělají svoji práci se stejným zaujetím
a energií, jako když začínali. A je úplně jedno, jestli jde o moderátora,
chirurga nebo řidičku tramvaje.

 

Uvažoval jste o vlastním manažerovi nebo máte s ním
zkušenost?

Zatím všechno
zvládám sám, ale vidíte, to není špatný nápad. Zamyslím se nad tím. (smích)

 

Letos jste se stal hvězdou ankety TýTý. Jak se
to promítlo do vašeho profesního života?

To jsou možná
trochu silná slova. (smích) Jakápak
já jsem hvězda? Nechci, aby to vyznělo jako fráze, ale opravdu moc si toho
vážím. Je to jistá forma reakce na práci, kterou dělám, a je super, že člověk
v dnešní době kvůli nějakýmu Vojtovi z televize vezme do ruky mobil a
pošle SMS, anebo sedne za počítač a udělá si čas na zaslání hlasovacího mailu.
Díky tomu mám hned větší chuť do práce a je to pro mě zase další nová energie… 

 

Myslíte, že jsou lidé z vaší branže dostatečně
oceňováni a motivováni?

Myslím, že
nejsou, ale kdo dneska může říct, že je se svým oceněním naprosto spokojený a
má stále úžasnou motivaci? Prostě se musíme snažit hledat i jiné formy ocenění.
Každý svého štěstí strůjcem. Když se chce, když člověk nezakrní, není moc
pohodlný a maká na sobě, tak je to pohoda.

Foto: Lenka Hatašová

 

Jaká je vaše profesní motivace?

Mám pořád spoustu
snů a sny jsou od toho, abychom se je pokusili splnit. Pokud jde o sport, tak mě vždycky bude lákat moderování
olympijských studií třeba i v dějišti her a také neustálé zdokonalování zpravodajských
pořadů. Díky technice se vše neustále posouvá a já bych byl moc rád u toho.
Několikrát jsem si zkusil i moderování zábavných pořadů. Čtyři roky jsme s
Petrem Svěceným vytvářeli pořad Svět
rekordů a kuriozit, prováděli jsme dvaceti díly cestovatelského magazínu Výletníci a sám jsem byl moderátorem
pořadu Devatero řemesel. Summa summarum
bych moc rád u zábavy zůstal a doufám, že se nějaký náš nápad chytne, anebo
že brzy nějaká nabídka přijde. Je to práce, která by mě moc lákala.

 

Jakou radu máte na zvládnutí stresové situace?

Hluboký nádech a
hned poté hluboký výdech. A hlavně si uvědomit, že když nejde o zdraví, nejde
o nic.
Prostě se z toho nepo… (smích)
Žijeme jenom jednou a stres nám život dost zkracuje.

 

Setkáváte se s takovými situacemi ve své práci často?

Právě, že
velmi často. Nicméně s rostoucím věkem se s nimi vypořádávám čím dál
tím lépe. Velkou školou pro mě byla účast v pěvecké soutěži Duety, když hvězdy
zpívají, kterou jsme společně
s Petrou Janů v ČT na konci roku 2009 vyhráli. Zpívat na živo
s kapelou a trojnásobnou zlatou slavicí, navíc před více než milionem
diváků u obrazovek, to vám byly nervy! No a dneska spolu zpíváme na akcích,
často zpívám před publikem i sám a je to pro mě ten největší relax a zábava,
jakou si umím představit.

 

Den, kdy jste se účastnil pražského půlmaratonu, byl
pro vás dnem hned několika osobních úspěchů. Večer následovalo
vítězství v anketě TýTý. Jak na to s odstupem vzpomínáte?

Byl to
jednoznačně jeden z nejúžasnějších zážitků v mém životě. Nádherná
atmosféra, souboj sama se sebou a slastný pocit v cílové rovince. Prostě
nádhera. I když dva kilometry před cílem jsem už tahal doslova nohy z medu.
(úsměv)

 

Co vás nejvíce motivovalo k účasti na půlmaratonu?

Asi zkusit
něco nového. Dokázat si, že to ještě zvládnu. A taky spousta kamarádů běžců,
kteří mě v mé snaze moc podporovali.

Foto: Lenka Hatašová

 

A co vás motivuje nyní, abyste v běhání
pokračoval?

Jsem soutěživý
typ a to hovoří za vše. Každý trénink je závodem, kdy sleduji čas a tempo a
snažím se pokaždé zlepšovat. Je to jako droga a úžasný relax. Motivací je moc,
protože termínová listina závodů je hodně bohatá. A zase tu máme jeden velký
sen – zaběhnout si newyorský maraton.

 

Co na vás platí, když je potřeba vás
vyhecovat?

Mám rád
pohodu, klid a dobrou náladu, takže se jen tak nedám. Ale sázka je sázka a při
sportu včetně běhání je hecování velmi dobrou motivací. Hecíř umím být velmi
kvalitní.

 

Co soudíte o soutěživosti?

Všeho
s mírou, ale rozhodně mám raději mírně soutěživé jedince než leklé ryby.

 

Jak vzpomínáte na vaše hudební časy prožité po boku Petry
Janů?

Naštěstí ty časy
ještě pořád neskončily. Párkrát do roka se scházíme při různých akcích a dodnes
spolu vystupujeme. Jsou to pro mě skvělé okamžiky a moc si spolupráce
s Petrou vážím. Od první chvíle jsme si padli do oka, prostě jsme si sedli
a pokaždé, když se potkáme, je to jízda.

 

Pro nezasvěcené, jak k tomu došlo, že jste začal
s Petrou zpívat?

V létě roku 2009 jsem byl
osloven, jestli se nechci zúčastnit pěvecké televizní soutěže Duety,
když hvězdy zpívají.
Všichni ostatní účastníci už měli své pěvecké partnery, a tak jsme se radili,
koho dramaturgové osloví, aby vytvořil dvojici se mnou. Navrhl jsem právě
Petru, protože už jsme se dříve párkrát potkali a věděl jsem, že je to skvělý
člověk. Nemluvě o pěveckých kvalitách. Slovo dalo slovo a bylo to. Díky hlasům
televizních diváků jsme pak tuhle soutěž vyhráli a začala naše dueťácká kariéra.

Co vám tento nový rozměr v životě přinesl a jak jej hodnotíte
jako zkušenost? 

Přinesl spoustu
zážitků, hodně kamarádů a také posílil moji pěveckou sebedůvěru. Svá sprchová
pěvecká vystoupení jsem přenesl na prkna kulturních domů, velkých sálů a
divadel. Zjistil jsem, že něco málo v tom svém hrdle asi mám a od té doby
se to nebojím prodat. (úsměv) A úplně
nejvíc si cením nových přátelství například s herci Pavlem Zedníčkem,
Simonou Postlerovou, Janou Bouškovou, Terezkou Kostkovou a také se zpěváky
Petrem Kolářem, Jitkou Zelenkovou nebo třeba Radkou Fišarovou.

 

Jaký zásadní rozdíl vidíte mezi lidmi z hudební branže a
z vašeho oboru?

Všichni jsme běžní
smrtelníci z masa a kostí. Všude je potřeba talent, píle, pokora a
neusnout na vavřínech. Rozdíl je v tom, že když už zpěvák má písničky,
případně choreografii naučenou, jede na vystoupení víceméně s čistou
hlavou. Kdyžto například pro moderátora je každá akce něčím novým, a tudíž i
příprava na ni je pokaždé jiná. Zase máme větší prostor pro improvizaci, která
je podle mě v určité míře při kvalitním moderování nezbytná a je jednou
z nejtěžších moderátorských disciplín.

 

Děkuji
za rozhovor.

 

Text:
Michaela Lejsková

Foto:
Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Oblečení, doplňky a
obuv: Pánské obleky BANDI www.bandi.cz

Vytvořeno ve
spolupráci s:

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz 

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandior.cz 

LE Hotels Group

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz