Cheryl Lin – první sólistka Shen Yun Performing Arts

Rozhovor
sotva začal a Cheryl Lin, taneční sólistka Shen Yun Performing Arts, mě již
uvádí v úžas. Jeden obrat věty shrnul hned tři klasické čínské umělecké formy
najednou: tanec, kresbu a poezii. Dělat rozhovor s Lin bylo jako proces
uvědomování si hodnoty nově nalezeného uměleckého díla.

foto: Larry Dai

Poezie
v pohybu

Vysoká kolem 175 centimetrů, Lin je
ohebná a mírná jako říčka. Její výraz se nikdy neodklání od ladnosti a kromě
toho je obdařena výmluvností. Když jsme se připravovali na fotografování
v lese, krátila si čas několika tanečními pohyby na okraji rybníka
zahaleného v oparu. O pět gest a dvě otočky později jsem měl pocit, jako bych
spatřil báseň v pohybu.

Klasický čínský tanec je tvrdý, jak Lin
bolestně objevila, ale svoboda, jakou ukrývá, umožňuje těm, kteří ho ovládnou,
vytvářet neomezené kombinace kroků.

V roce 2012 Lin vytvořila
choreografii k tanci nazvanému „Óda na lotos“. Její
taneční kolegyně jí pomohly svými návrhy pro neotřelé taneční kombinace, které
by mohla použít. „Při zkouškách a
během představení jsem si představovala, že jsem skutečně jako čistý a nádherný
květ lotosu,“ říká dívka a popisuje scénu: „Brzy
ráno jsem se vynořila z vody a objevila kolem sebe další květy lotosu.
Společně jsme se smály a tančily!“

„Óda na
lotos“ vyhrála třetí místo na Mezinárodní soutěži klasického čínského tance
2012 pořádané televizí New Tang Dynasty.

Pro Lin je tančit klasický čínský tanec
jistým druhem úspěchu, stejně jako zvládnutí jakéhokoli jiného vrcholného
umění.

„Klasický
čínský tanec je systematizovaný, má některé neměnné pohyby a figury,“ vysvětluje
Lin. „Stejně jako čínská kaligrafie,
každý pohyb reprezentuje znak či slovo.“ Dokončení série pohybů je podobné
dopsání skladby. Vnímavý divák může vidět, že tyto pohyby přidávají něco jako
titulky, které činí vyprávění obsáhlejším a brilantnějším.“

Přecházíme od rybníka na mýtinu a Lin
podává ke své vášni hlubší popisy a pochopení.

„Předtím, než jsem vstoupila do Shen Yun
Performing Arts, jsem si nikdy nemyslela, že by tanec šel popsat slovy takovým
způsobem, jakým ho popisují mí učitelé,“ sdělila.

„V minulosti, když jsem tančila, měla
jsem neurčitý pocit, že se uvnitř držím zpátky. Pohyb jsem provedla pouze dle
požadavků. Co se týče toho, co měl pohyb vyjádřit, o tom učitelé nikdy
nemluvili. Zde cítím, že můžu konečně vyjádřit svou nejlepší stránku. Tady jsou
vysvětlení instruktorů náramně překrásné.“

„Taneční
pohyb je vyučován jako příběh, nebo obraz. Například, když paže udělá tah, je to jako divoká husa protínající oblohu
mezi modrým mořem a bílými mraky. Zlehka setřete ranní rosu rukou; kapky rosy vám
zvolna stékají z konečků prstů,“ říká Lin napodobujíc své učitele.

Toto vyjádření vnitřního smyslu,
základní složka klasického čínského tance, je známé jako „jün“ (yun) neboli „držení
těla“. Předtím, než se pohne první sval, Lin si v mysli navodí tyto obrazy
a pocity a nechá se jimi vést. Když myšlenka nakonec pohne jejím tělem, vzduch
kolem jako by byl zelektrizován.

foto: Larry Dai

Cvičení
dělá mistra

Na jevišti se zdá být Lin elegantní, a
přece silná – zatímco tančí, její výklad této umělecké formy – tance, působí velice
zřetelně. Přesto jsou za tím vším roky namáhavého úsilí a duševních příprav.

Její cesta začala bezděčně. Babička
z matčiny strany naplánovala a domluvila její výcvik zábavnou formou, aby
Lin vše připadalo jako hra.

Její matka má umění ráda také, ale nechat
mladou Cheryl odejít do Akademie Fei Tian v New Yorku, odrazového můstku
pro Shen Yun, aby mohla začít svůj profesionální trénink, se zdráhala. „Kdyby máma neměla umění tolik ráda, asi by
mi nedovolila učit se tanci tak daleko od domova. Ale věřila, že uspěji.“

I když se její cesta zdála náhodná, Lin
později cítila, že to byla ruka osudu, která ji přivedla k Shen Yun.
Význam jména Lin – „vzpomínat na vlast“, předpovídal její povahu. Ačkoli v Číně
nebyla celé roky, její vzpomínka na příkré svahy hor a pagody zůstává
v její mysli stále čerstvá, jako kdyby bylo v jejím srdci zasazeno
semínko. Podpora jejích uměleckých sklonů ze strany matky a babičky musela
semínko zalívat, vzhledem k tomu, že se před čtyřmi lety stala členem
světově proslulého tělesa Shen Yun Performing Arts, jehož posláním je oživit
5000 čínské kultury skrze tradiční umělecké formy.

foto: Larry Dai

Když se ocitla v New Yorku, začaly
těžkosti. „Nejdříve jsem vůbec neměla
představu,
že trénink klasického čínského tance bude tak přísný. Instruktoři mi neustále
napravovali moje četné nedostatky. Ta cvičení byla nesmírně těžká. Každý den
jsem si musela protahovat nohy všemi těmi nepředstavitelnými způsoby. Tělo jsem
měla zkroucené jako smažený čínský koblih!“

Lin musela najednou trénovat stovky
výkopů. I když se přirozeně pohybuje v poklidném tempu, tady musela
dohánět bleskovou choreografii. Nejdříve se potýkala s drtivým steskem po
domově. Přemýšlela, že se vším skončí a vrátí se zpět na Floridu za mámou a
babičkou, ale něco jí stále pomáhalo jít dále.

Byla to její touha po kráse, jak říká, a
klasický čínský tanec ji naplňoval. Jeho dojímavá energie a vnitřní síla,
kterou z něj dostávala, bylo něco, od čeho nedokázala jen tak odejít.

foto: Larry Dai

Splněný
sen

Radost z těžce dosažených úspěchů a
rodinné ovzduší Shen Yun umožnilo Lin splnit si své sny. Na Akademii umění Fei
Tian a později ve zkušebnách Shen Yun na severu státu New York se Lin zcela
ponořila do tradiční čínské kultury, historie a způsobu života.

Brzy nastal čas, aby se o to, co se
naučila, podělila se světem. Vybaven zdroji inspirace jako jsou kultivované
básně z dynastie Tang a působivá literatura dynastie Song, se soubor vydal
na cestu napříč Asií, Evropou, oběma Amerikami a Austrálií. A jak se ze dnů
staly měsíce, Lin a její kolegové, z kterých se mezitím stali
přátelé, zvládali náročné úkoly a posilovali se navzájem písněmi a vzájemným
povzbuzováním.

Lin byla vybrána, aby vystupovala se
Shen Yun v dramatech „Mu Guiying
přebírá velení“ a „Mulan vstupuje do
bitvy“. V obou z nich hraje ženy dávné Číny, dcery a hospodyňky,
které šly statečně do boje, aby bránily svou rodinu a vlast.

Dívka si zprvu s těmito postavami
příliš nerozuměla, její taneční pohyby nebyly přesné a ženy z minulosti
nenaplňovaly její představu ženskosti. Ale jak se její pochopení postupně prohlubovalo,
uvědomila si, že tyto ženské bojovnice riskovaly vše, protože v sobě měly
věrnost a zodpovědnost, které teď vnímá jako určitý druh krásy. To hluboké
porozumění, ke kterému došla, přispělo k „držení
těla“, vnitřnímu výrazu tanečních dramat a dalo obecenstvu nečekaný
zážitek.

Rozhovor s Lin děláme v době, kdy
se připravuje na nové světové turné. Těší se sice na každou zastávku po cestě,
ale nemůže se dočkat návratu na Tchaj-wan, kde na ni čekají lahodné občerstvení
na nočních trzích, a do Jižní Koreje, kde s kolegyněmi jednou strávily magické
odpoledne se zapadajícím sluncem.

„Přišly
jsme do ulice plné kvetoucích třešní,“ vypráví. „Jako by na něco čekaly. Když jsme přišly blíže, uvolnily se
z větví tisíce třešňových okvětních lístků a poletovaly kolem nás. Fotily
jsme jako divé. Takovéhle překrásné věci se před námi vynořují neustále, jako
bychom na ně prostě měli narazit.“