Milada Karasová
je známá jako bývalá ředitelka a majitelka první modelingové agentury u nás, Czechoslovak Models. Nebála se tehdy
udělat první krok k úspěchu a toho také dosáhla. Objevila dnešní
světoznámé top modelky, prosadila svou agenturu mezi zahraniční konkurencí a
dokázala ji udržet při životě až doposud. Svět modelingu má svá úskalí a jen ti
nejvytrvalejší ho přežijí.
Foto: Lenka Hatašová
Kdysi jste
začínala jako modelka. Proč jste od této kariéry upustila?
Já jsem začala
fotografovat v 17 letech s Milanem Šárou, který mě objevil na Máchově
jezeře. Ve 22 letech jsem po porodu dcerky šla na konkurz do ÚBOKu a ten
jsem vyhrála. Modelku, neboli technickou pracovnici, jak se nazývala tato
činnost, jsem dělala do 35 let a pak pracovala jako průvodkyně pro Čedok a Autoturist. V roce 1988 mě oslovili Francouzi, zda bych s nimi
nechtěla spolupracovat pro modelingovou agenturu Madison Models, a já kývla, bylo to něco nového. Problém byl
jazykový, měla jsem pouze němčinu, a tak jsem musela dohánět angličtinu.
Pro modelingovou
agenturu jste dělala tzv. scouting. Co si máme pod tím představit?
Vyhledávač nových
tváří, který musí umět komunikovat a vidět, zda je dívka fotogenická, a poradit
jí.
Foto: Lenka Hatašová
Jak a kde jste
jako „skaut“ modelky vyhledávala?
Začínala jsem
v řadách modelek, které jsem znala z veletrhů, výstav, z ÚBOKu,
Liberce. V mém diáři je cca 120 jmen dívek, které jsem oslovila, aby se šly
představit na casting pro Madison Models.
Pak to byly diskotéky, plesy, prostě kde byla koncentrace dívek.
Objevila jste například Evu Herzigovou, Pavlínu Němcovou,
Simonu Krainovou, Terezu Maxovou a Danielu Peštovou. Čím jsou tyto dámy
unikátní a zajímavé?
Každá něčím
jiným, ale všechny jsou absolutní profíčky a já si jich nesmírně vážím. Šly do
světa, když jsme o modelingu ještě nic moc nevěděly, a ustály tu konkurenci a
prosadily se.
Foto: Lenka Hatašová
Myslíte, že „to
něco“ dnešním dívkám chybí?
Chybí jim pokora
a chuť něco dokázat, mají vše za samozřejmost.
Co vás poté vedlo
k vybudování vlastní modelingové agentury?
Měla jsem podporu
agentury Madison Models a ti mě
inspirovali.
Kdo s vámi
stál u zrodu firmy?
Byla jsem sama a
pak se ke mně přidala Iveta Štěrbíková, která pracovala na ÚBOKu, kde jsem měla
sídlo.
Založila jste
vůbec první českou agenturu u nás. Nebylo to příliš riskantní?
O tom jsem
nepřemýšlela. Já jsem do té doby byla na volné noze, toto byla hozená rukavice.
Musela jsem se naučit rychle ekonomicky myslet a umět rozlišit obrat od zisku,
což mnoho agentur později nepochopilo a zkrachovaly.
Foto: Lenka Hatašová
Je podnikání jako
podnikání, nebo se v modelingu nějak liší?
Modeling má své
zákony, třeba že zahraničí vám platí až po minimálně třech měsících a to musíte
respektovat. Nejtěžší bylo najít správný počítačový soubor, aby se dal na tuto
činnost napasovat.
Jak se od dob
založení vyvíjel a měnil svět modelingu?
Začínala jsem na
zelené louce, modeling jsme se učili všichni za pochodu. Devadesátá léta měla
své hvězdy a tam se točily veliké peníze, což s postupem času upadalo.
Bylo těžké udržet
krok se světem?
Určitě, do dneška
se nepoužívají například třídy, do kterých byly dívky v zahraničí zařazeny
a podle kterých měly honoráře. Zde záleželo na šikovnosti manažera, kolik dívka
dostane. Dívky u nás nejsou většinou profesionálky, ale studentky, u kterých se
musí respektovat školní povinnosti, což v zahraničních agenturách
neexistuje. Tam je k dispozici od rána do večera.
Foto: Lenka Hatašová
V jakém
období se agentuře nejvíce dařilo a co toho bylo příčinou?
Nejkrásnější léta
byla od roku 1990 do cca 2000. Byla recese, peníze se točily.
Mezi jednotlivými
agenturami často panuje rivalita. Jak probíhá tzv. přetahování modelek?
Nechutně, já jsem
takto přišla o Lindu Vojtovou, kdy si jí na focení všiml fotograf a doporučil
Elite, která přesvědčila maminku, že jí bude u nich nejlépe. Paradox je, že šla
do zahraničních agentur, které byly již domluveny od nás. Dnes je již opět
v jiné agentuře, asi jí nebylo nejlépe. Já jsem to většinou obrečela,
protože do dívky investujete i citově.
Takže modelky
přebíhají ke konkurenčním agenturám?
Občas, ale
většinou se vrátí.
Jakými způsoby
vaše agentura vyhledávala modelky?
Na ulici, na
diskotéce, na plesech, dělali jsme konkurzy, spolupracovali s Bravo Girl a tak dále.
Byla agentura
zaměřena na určitý typ modelek?
Měli jsme široký
záběr – topky, klasické, komerční dívky, zvláštní typy, ale i děti, real people
na reklamy…
Co mužští
manekýni?
Jak řekl Robert
Vano, mají jedny rodiče, jako děvčata, tak musí být též krásní. Měl pravdu. On
rozjel u nás mužskou divizi, kdy kluci vyjížděli do zahraničí. Ale bylo to
s nimi daleko komplikovanější než s dívkami.
Oslovovala jste i
vy sama dívky na ulici? Jaké bývaly jejich reakce?
Ráda, reakce byly
vždy pozitivní, protože jsem byla známá a agentura měla dobrý kredit. Tak nikdy
nebyl problém, když dívka chtěla.
Foto: Lenka Hatašová
Co musí dívka
mít, aby vás zaujala?
Zajímavou tvář,
oči, lícní kosti, výšku a pěkné nohy.
Jaká je
preferovaná věková hranice?
V zahraničí
chtějí mláďata, už i od 14 let. Já sama preferuji starší dívky, pro klienta
jsou již více použitelné.
Když má dívka
krásný obličej, vysokou postavu, ale je při těle, přemlouvají ji agentury, aby
zhubla?
Samozřejmě, ale
musí vidět, zda to jde, jak má širokou pánev. Dnes ale dobře pracují i plus
size modelky, které jsou ideální na focení katalogů.
Podle čeho mohou
dívky poznat, že se jedná o dobrou agenturu?
Agentura za dívku
vše hradí – testy, setkarty, cesty – a dívka to splácí, až když začne
vydělávat. Též je nutné se podívat, jak je agentura dlouho na trhu a co má za
sebou.
Čím se vaše
agentura odlišovala od ostatních?
Byla první, měla top
modelky, dobrý výběr dívek, široký záběr na trhu a hlavně serióznost.
Jak se agentura
starala o své modelky?
Důležité bylo,
aby se modelka cítila v agentuře dobře, věřila jí a měla svou bookerku,
která má zájem jí pomáhat v kariéře. Je to vždy o lidech.
Liší se nějak
české a zahraniční požadavky na modelky?
Dnes již skoro
ne, pouze zahraničí požaduje profesionálky, které budou v agentuře
minimálně měsíc k dispozici, a musí být jazykově vybavené.
Jaké typy modelek
například mají šanci prorazit u nás, ale v zahraničí již ne?
Samozřejmě je to
vždy o typu, který zrovna v zahraničí požadují. Jsou dívky, které dobře
pracují na domácím trhu, ale ven se nemají šanci dostat, protože jim něco
malinko chybí.
Soutěž Czechoslovak
TopModel slibuje vítězce příležitost proniknout do světa vrcholového
modelingu. Samotná zprostředkující agentura jí to zaručit nemůže?
Soutěže se dělají
hlavně proto, aby byl nábor nových dívek a aby agentura byla vidět.
Foto: Lenka Hatašová
Nyní jste svou
agenturu prodala jinému majiteli. Co vás vedlo k této změně?
Bylo mi 60 let,
když jsem agenturu prodala. Dala jsem si to jako dárek k narozeninám. Už
jsem byla unavená a též zklamaná z těch mláďat, která jsou úplně jiná než ta,
co v devadesátých letech začínala. Chybí jim úcta k profesi, zajímá
je pouze materie.
Jak hodnotíte
svůj odchod z vrcholového postu v topomodelingu s
odstupem a co jste tehdy prožívala?
Jenom pozitivně,
každá doba si nese své, ztrácíte lidi, ale opět vám přicházejí noví a to je
super.
Máte nějaký návod
na to, jak se umět rozloučit, jak přijmout fakt, že něco končí?
Těšit se na nový
život, který přináší opět plno nových podnětů, radovat se z dětí, kterých jsem
si moc neužila, což si vynahrazuji. A taky se věnovat trochu sobě, což těch 20
let fakt moc nešlo.
Děkuji za rozhovor.
Text: Darina
Blatská
Foto: Lenka
Hatašová www.lenkahatasova.com
Vytvořeno ve
spolupráci s Designe hotelem Elephant www.hotel-elephant.cz
a hotelem
Grandior www.hotel-grandior.cz
Make up a vlasy:
Pavel Filandr www.pavelfilandr.cz
Korektura textu:
Alžběta Strnadová
Produkce:
Michaela Lejsková
Publisher:
magazín Best of www.ibestof.cz