Augustína Konvičková – trenérka fitness

Není mnoho těch, kteří na nás udělají opravdový
dojem. Fitness trenérka a finalistka Miss
Fitness Augustína Konvičková je rozhodně ženou s obrovským charismatem. Za
více než dvacet let trenérské činnosti nasbírala mnoho cenných zkušeností. „Dnes
má málokdo to pravé odhodlání, disciplínu a může si dovolit pravidelně cvičit,“
podotýká s lítostí. Pokud toužíte vytvarovat postavu, dostat se do kondice jak
fyzické, tak i psychické či získat životní nadhled, je pro vás Augustína ten
pravý člověk.

 

Mnoho let se věnujete fitness a
životnímu stylu s ním spojenému. Co vás k tomu přivedlo?

Moje vlastní zkušenost.
Bylo období, kdy jsem byla velmi nespokojená se svou postavou. Prošla jsem si
všemožnými dietami, nejrůznějšími pokusy o běhání či aerobik, který v té době u
nás začínal a vypadal mimochodem úplně jinak než dnes. To byla osmdesátá léta a
já se jmenovala Šárka.

 

Změnila jste své jméno? Co vás k
takovému rozhodnutí přimělo?

Ráda bych odpověděla, ale
je to hlubší osobní záležitost, kterou bych si zatím nechala pro sebe a okruh
mých nejbližších.

 

Vraťme se ale k fitness. Jaké byly
vaše začátky?

Tenkrát pojem fitness u
nás nebyl známý, existovala pouze kulturistika. Po roce 1989 se začaly
objevovat první publikace s nádechem správné výživy, dělené stravy a
posilování. Ale jak říkám, opravdu jen s nádechem. První jakýsi záchytný bod
byly soutěže Miss Fitness, později Mistrovství Fitness, kterých jsem se
také účastnila.

 

A stala jste se jejich finalistkou. Ovlivnila
účast v této soutěži vaši trenérskou kariéru?

Určitě mi to přineslo
mnoho zkušeností a poznatků. Taková soutěž je ale poměrně neobjektivní, protože
každé tělo je jiné a nedá se jednotně hodnotit. Soutěže jsou ale důležité, pro
publikum zábavné a pro spoustu lidí, kteří je sledují, motivující. A to je jen dobře.
A ano, někteří klienti rádi slyší, že jsem byla součástí takových soutěží.

 

Jak vypadala fitness centra u nás v
době, kdy jste fitness propadla?

Chodila jsem do úplně
prvního fitness centra v Praze, Fitness
Průhonice. To už vypadalo podobně jako ta dnešní, například jako tady u nás
ve Fitness Kotva, kde trénuji. Před
tím jsem posilování řešila tak, že jsem si zašla do některého z hotelů, které
byly vybaveny obvykle pro zahraniční hosty běhacími pásy a párem strojů na
posilování. Velice rychle se mi to všechno zalíbilo a udělala jsem si trenérský
kurz. Od té doby se v tomto světě pohybuji.

 

Jaká zásadní věc, tedy kromě toho, že dnes máme „fitka“
na každém rohu, se od té doby podle vás změnila?

Mění se pochopitelně
způsoby cvičení. Přicházejí nové pomůcky, už to nejsou pouze posilovací stroje,
ale především různé balanční pomůcky, které do fitness pronikají z
rehabilitační oblasti. Cvičí se například na TRX pásech, což je náročné
cvičení, ale velmi efektivní, které navíc posiluje i vnitřní svaly. Právě na ty
mnoho lidí zapomíná.

 

Dnes je oblíbený například pilates, dříve to byla
kalanetika či aerobic. Téměř by se zdálo, že se každou chvíli objeví něco
převratného a stoprocentně účinného. Jak je to podle vás doopravdy? Nejedná se
spíše o dobrý obchodní záměr?

Nedá se říci, že by něco
bylo vždy lepší. Je to zkrátka jen jiné. Základem všeho je změna a není tomu
jinak ani v této oblasti. Je to ale také samozřejmě otázka obchodního ducha.

 

Poměrně oblíbené jsou právě skupinové lekce,
převážně mezi ženami. Každý trenér lekci přizpůsobuje tak trochu sobě. Je možné
takovou hromadnou lekcí, kdy se trenér nevěnuje pouze vám, tělu třeba i
dlouhodobě uškodit?

Neřekla bych. To by
muselo být opravdu moc špatné ze strany trenéra. Vyloženě uškodit si můžete
především s těžkými váhami a to například u pilates samozřejmě nehrozí. Ovšem v
posilovně s činkami je to možné. Zvláště muži by si na správné posilování měli
dávat pozor.

 

Vy se ale věnujete individuálnímu tréninku s klientem.
A trénujete také „známé tváře“. Je práce se slavnými lidmi v něčem jiná?

Práce se známými lidmi je
jiná pouze v tom, že na sebe poutají více pozornosti. Mnohdy se stane, že cvičí
chvíli pravidelně a poté se na dlouho odmlčí. Asi je to pracovním vytížením
nebo uměleckou náturou. (smích)
Momentálně trénuji spíše ženy.

 

Když vás osloví nový klient, co je to
první, co mu řeknete?

Každý nový zájemce o
změnu ve svém životě, protože o tu zde jde, si musí uvědomit, že všechno
souvisí se vším. Nejde přijít a říci, „chci posílit zadek či břišní partie“ a
na vše ostatní zapomenout. Takový přístup pramení pouze z nevědomosti. Snažím
se klientovi vše vysvětlit. Pokud už se člověk rozhodne něco pro sebe udělat,
musí si uvědomit, že se to nestane přes noc. Také je samozřejmě důležitá
pravidelnost a správná strava.

 

Předpokládám, že většina dam si přeje vedle pevné
postavy hlavně zmenšit konfekční velikost. Jak s klienty hubnete vy?

Pokud chceme zhubnout, je
nutné se dostat do určité aerobní tepové frekvence po dobu minimálně třiceti
minut. Tato frekvence je ale u každého jiná, záleží na věku a celkové fyzičce.
Lze ji ale poměrně jednoduše změřit. Prvních deset minut aerobní zátěže odbouráváme
okamžitou energii, tedy cukr v krvi a dále v zásobních orgánech. Poté tělo nemá
kam sáhnout a začne si hledat další tukové zásoby a my začínáme spalovat již
podkožní tuk. K dosažení uspokojivého výsledku je tohle nutné opakovat alespoň
třikrát týdně a k tomu se správně stravovat.

 

Trh zaplavují nejrůznější přípravky na hubnutí.
Jaký na ně máte názor? Doporučujete je svým klientům?

Jak už jsem zmínila, pokud
chceme něco upravit, nemůžeme přemýšlet krátkodobě. Ti, kteří chtějí vydělávat,
budou dělat vše proto, aby jejich zákazníci zhubli rychle a oni vydělali. Takto
se to ale dělat nedá. Váha se obvykle rychle vrátí. Nám ženám se tuk ukládá od
břicha a postupuje s usazováním se tělem nahoru a dolů. Při hubnutí to funguje
naopak, tedy že nejdříve začínáme hubnout na těch nejvzdálenějších místech od
břicha, například na rukou. Každý ale chce vidět výsledky hned „v pase“. Tento
fakt je důležité vědět, protože opravdu není možné za pár týdnů zhubnout na
všech partiích, i když nám to v reklamách budou donekonečna opakovat.

 

S jakými partiemi se na vás obracejí
muži?

Obvykle chtějí zvětšit
objem, což vyžaduje zvedat těžší váhy a jíst pravidelně. Jsou také muži, kteří
chtějí zhubnout. Často se ale bohužel stává, že mi lidé řeknou, že nemají čas
snídat či správně obědvat. S takovým přístupem se ovšem ani přes cvičení k
žádnému výsledku nepřiblížíme.

 

Zmínila jste správné stravování. Jak
ale má člověk vlastně vědět, co je pro něj dobré?

Vědět, jak se správně
stravovat, je dnes téměř vědní obor. Pokud chceme dosáhnout spokojenosti, je
potřeba ke cvičení změnit jídelníček. Nejde zhubnout pouze cvičením. Musíte
nejen vědět, co jíst lépe, ale také kdy to jíst. Nejlepší řešení je si vše na
sobě vyzkoušet.

 

Říká se, že nejdůležitější jídlo dne je snídaně. Z
čeho by se taková zdravá snídaně měla skládat?

Po ránu bychom rozhodně
neměli jíst bílkoviny, protože jsou těžké na trávení. Také vajíčka, uzeniny, sýry
či maso jsou těžko stravitelné. Lidé ale často namítají, že po takové vydatné snídani
necítí žádnou únavu či těžkost. Samozřejmě. Pokud jsou totiž zvyklí se takto stravovat,
neznají rozdíl. Je dobré si to vše na sobě vyzkoušet, chvíli totiž potrvá, než
na to člověk přijde.

Ráno tedy snídat nejlépe složité
sacharidy, například ovesnou, pohankovou, rýžovou či kukuřičnou kaši nebo chléb
s marmeládou a s máslem. Výživná je také rýže nasladko, s banánem či rozinkami
či jiným ovocem nebo jen s třtinovým cukrem nebo javorovým sirupem.

 

Spousta z nás má ale představu, že
pečivo je při dietě nepřípustné. Jak to tedy je? 

Já mám ale s pečivem ty
nejlepší zkušenosti. Pečivo je totiž výborný příjem energie – složitých cukrů,
které se postupně spalují, a zajišťují tak vyváženou hladinu cukrů v krvi. Nic
si na něj ovšem nemažu a nepřidávám a jím výhradně celozrnné, čímž je to
jednodušeji stravitelné a cítím se tak plná síly a nezatížená.

 

Měly by bio potraviny hrát prim v našem jídelníčku?
Jsou opravdu tak „dobré a kvalitní“?

Dost možná jsou
kvalitnější než běžné potraviny. Přesto ale nikdy nevíme, jak je to doopravdy. Běžné
potraviny jsou často chemicky zpracované a to je samozřejmě špatné. Jsou
původcem mnoha nemocí. Dokonce i ovoce a zelenina jsou chemicky pěstované,
převáží se z různých koutů světa v kontejnerech, ve kterých navíc ještě cestou
dozrávají pod umělým světlem, a stříkají to další chemikálií, aby to vydrželo
čerstvé. A my tohle všechno jíme. Hrůza. Většina z nás se to ale ani nikdy nedozví,
takové informace najdete pouze v nějakých drobných, pro širokou veřejnost
nezajímavých odborných publikacích. Nejlepší je mít zahrádku a pěstovat si sám.

 

Zdá se, že k tomu svět směřuje. Pěstujete si zeleninu
či ovoce nebo chováte doma slepice?

Zatím mám připravenou
zahrádku s ovocnými stromy, a až to bude nutné, začnu toho pěstovat více.
Chovat nic neplánuji, protože jsem vegetarián, skoro vegan. Nelíbí se mi, jak
se ke zvířatům lidé chovají, čím je vykrmují a jaké další chemikálie a hormony
na rychlý růst jim dávají. Energie z takových zvířat se dostává do našich těl a
negativně nás ovlivňuje. To se projevuje na naší imunitě a také psychice. Máme
poté sklony k úzkostem, smutku, strachu, agresi nebo apatii, a především ke stresu.

 

Máte nějaký trik na to, jak vyzrát
nad přejídáním se a večerním mlsáním?

Jídlo uklidňuje, to je
fakt. Jsou i jiné prostředky k uklidnění jako drogy či cigarety. Jídlo je ale nejméně riskantní a
navíc nejvíce tolerovaný prostředek k dosažení spokojenosti. Přišla jsem na způsob,
jak jíst a umět jídlo ovládat, aby neovládalo ono vás, aby ty chuťové smysly byly
zkroceny. Ovšem ne násilím, ale přirozenou formou. Vlastně tak trochu přelstíte
své tělo. Dlouhé pauzy mezi jídly totiž zcela narušují metabolismus. Pokud
dlouho nejíme, metabolismus se zpomalí a tělo si začne více ukládat, protože
neví, kdy zase dostane najíst. To je právě to tajemství. Pokud budete tělu
dávat jíst pravidelně každé tři hodiny, metabolismus je rychlejší, tělo méně
ukládá a vy nepřibíráte. A pokud jíte takto pravidelně během dne, večer se
nedostavují žádné velké chutě. Takže si dáte jen malou večeři v podobě nějaké
zeleniny a bílkovin. Navíc pokud máte velké pauzy mezi jídly, sníte nakonec
mnohem více. Věřte mi, vše mám vyzkoušené. Nepravidelná strava či dokonce hladovění
je nesmysl.

Důležitou součástí cvičení je také následná
regenerace, jak fyzická, tak duševní. Jak by měla probíhat?

Regeneraci zahrnuji už v
rámci tréninku, především ve formě protahování. To je velmi důležité. Další
důležitou součástí regenerace je spánek. Není dobré ponocovat, raději vypnout
počítač, dočíst poslední stránku a jít spát. A pokud možno, co nejvíce naspat
do půlnoci! Do půlnoci je spánek velmi regenerující a nabíjející. Nejlépe vůbec
večer nezapínat počítač, jinak je vše ztraceno. (smích) Plavání nám také pěkně uvolní svaly a napětí. Další
regenerace, kterou velmi doporučuji, je příroda. Ve městech je velmi těžká
energie a příliš mnoho stresu. Je potřeba si každý víkend alespoň na chvíli
udělat čas na procházku v přírodě. Všimněte si, že po dni stráveném v přírodě se
domů vracíte jako zcela jiný člověk. Ovšem nejlepší regenerací je vypnout mysl.

 

To se v dnešní době zdá jako
nemožné. Umíte to?

Již léta se věnuji
meditaci Vipassaná, pomocí níž jsem se začala učit „pozorovat“ svou mysl,
myšlenky, pocity a emoce. Učím se „být teď“. To je ale povídání na dlouho, na
další samostatnou kapitolu. Je to taková moje osobní cesta. Nový směr, který mi
otevřel nový prostor poznávání sebe. Prostor, který mou mysl přesahuje.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Hana Robinson

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Korektura textu: Alžběta
Strnadová

Produkce: Michaela
Lejsková

Publisher: magazín Best
of www.ibestof.cz