Český spisovatel,
pocházející ze severu, básník, předseda Obce
spisovatelů v Ústí nad Labem, ale také operní pěvec, vášnivý milovník
divokých vod i pstruhů Ladislav Muška je rovněž nejstarším autorem loňského
celostátního básnického almanachu Ptáci
z podzemí. Pětaosmdesát let by mu hádal málokdo a mnozí by mu mohli
jeho entuziasmus a sílu k životu jen závidět.
Ladislav Muška
Jak bohaté na
literaturu bylo vaše dětství a mládí?
Doma se hodně četlo, hlavně maminka, jenže mě překrmila Jiráskem.
Pak ji rmoutilo, když jsem si půjčoval Verna. Já byl nejmladší evidovaný čtenář
semilské knihovny.
Kdy jste napsal svou
první povídku nebo báseň?
Brzy po svém nástupu do ústecké opery jsem začal psát do Průboje o tom, co se v divadle
chystá. Psal jsem i rozhlasová pásma a účinkoval v nich. A první povídku?
To jsem šel v září roku 1953 na ryby pod střekovskou přehradu a vzpomínal
na lipany na Jizeře, kdy se vaří hladina. A byla z toho povídka.
Následovaly další, až z nich vznikla knížka.
Říká se, že se
z člověka stane spisovatel, až když napíše „metr“ knih. Platí to dodnes,
nebo je to již překonané přísloví?
Myslím, že je to individuální. Každopádně s každou
novou věcí začíná autor od začátku.
Můžete vzpomenout na
svůj knižní debut?
Byla to ta zmíněná sbírka Na silnějším konci prutu. Už rukopis dostal cenu v soutěži.
Ve svých románech se
dotýkáte současnosti. Je to těžší než psát o dobách dávno minulých?
Historie, současnost? Nevím, co je těžší, člověk píše
nejspíš o tom, co se ho dotýká. A mě se toho na naší současnosti dotýká moc,
ale to je obecný jev.
Ladislav Muška
Nedávno vyšel ve
vašem krajském městě sborník Jen krůček
od tajemství. Přineslo vám to radost i potěšení?
Ten sborník je už pátý, redigoval jsem je, inicioval, sehnal
na ně peníze. Byla s tím spousta práce, ale výsledek mě těší.
Jste již po mnoho let
předsedou Obce spisovatelů
v Ústí nad Labem. Severočeští literární tvůrci jsou na rozdíl od jiných
spisovatelských poboček velice aktivní. Určitě máte štěstí na dobré básníky i
romanopisce…
Soustředili jsme dobrou partu lidí zapálených pro
literaturu. Dovedou se potýkat s nepřízní doby, sehnat sponzory a vydávat dobré
knížky. Máme se navzájem rádi, hlásí se k nám i autoři žijící mimo kraj.
Mohl byste se alespoň
letmo zmínit také o své operní činnosti?
V opeře jsem vydržel čtyřicet let. Ze sboru jsem se
prozpíval až k velkým sólovým partiím, působil jsem i jako lektor
dramaturgie, asistent režie a dirigent scénické hudby. Osm let jsem psal a
inscenoval cyklus Pojďte si hrát do
divadla – dodnes si rád zazpívám koncertně. Můj odchod byl jen přestupem na
jinou kolej, do funkce redaktora Dialogu.
Ladislav Muška
Jaké jste ve svém
životě prožil nejtěžší a jaké nejpříznivější období?
Samozřejmě dvacet let trvající zákaz publikovat po roce
1969, kterému předcházelo, že má třetí knížka byla zakázána a semleta. Dochoval
se jediný exemplář. Nejpříznivější? Když začaly vycházet mé knížky – dnes je
jich 33, pokud bych si odmyslel, že listopadový start do lepších časů jsme
prohospodařili.
Vím o vás, že jste
také vášnivý rybář i milovník přírody. Kdy je nejvyšší čas vyrazit s udicí
k vodě?
To rybaření má souvislost s mou povahou. Nelibuji si
v posedávání na břehu a čekání, jestli se panu kapru uráčí. Rád se
prodírám zarostlými terény kolem pstruhových potoků a překonávám různé nástrahy
přírody. Také jsem utíkal před stádem pěkně naštvaných černých býků, kteří si
to chtěli se mnou vyřídit, že jsem vstoupil na jejich teritorium. Visel jsem na
skále nad potokem, dokud je neomrzelo čekat.
Ladislav Muška
Je literatura i tím,
co nám úspěšně pomáhá překonávat všechny nesnáze i trable, které nás v životě
potkávají?
Určitě je literatura jedním z faktorů, které na nás
takhle působí. Spolu s hudbou, čímž nemíním ten módní hřmot, který se
obejde bez melodie a se „zpěváky“, kteří vrhají do publika široké vokály, jako
když blije lev. A ještě s výtvarným uměním toho druhu, před kterým
neodchází divák s pěnou u úst. Já mám rád impresionisty a ty modernisty,
kteří mají co říct a nepředvádějí jen technickou zručnost.
Pevně věřím, že na svém psacím stole zase již máte nový rozepsaný
rukopis…
Ten rozepsaný rukopis na téma, co člověk ve vysokém věku
táhne s sebou za tíhu, má zatím sedmdesát stránek. Kdybych nepsal,
onemocněl bych. Také mám dohled, kocoura Pitrýska, který udržuje řád. Ráno
v sedm mě nažene k psacímu stolu. Kdybych hned nezačal, bude mít řeči.
Jak začnu, spokojeně usne v záhlaví rukopisu. Já musím bejt spisovatelem,
i kdybych nechtěl…
Děkuji za rozhovor.
Text: Vladimír Stibor
Foto: archiv
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz