„Kouzelník kouzelníka
neuvidí.“ To říká tamilské přísloví a za pravdu by mu dal i náš nejznámější
kouzelník Pavel Kožíšek. I když při volbě jeho povolání zasáhl osud
v podobě knihovnice, směru, který si vybral, nikdy nelitoval. Naopak.
Tento obor ho i po dlouhé době, po kterou se mu věnuje, nesmírně fascinuje,
baví a zajímá, a to i přesto, že sám si kouzlo iluze nikdy neužije – zkrátka
proto, že vidí kolegům takzvaně pod ruce.
Foto: Robert Vano
Kde se v člověku
vezme touha stát se kouzelníkem?
Já jsem se ke kouzlení dostal ještě jako malý kluk, a to
naprostou náhodou, když jsem si vypůjčil knížku pro začínající kouzelníky. Tu
jsem vůbec nechtěl, tenkrát jsem sháněl knížku o filatelii, protože mě zajímaly
známky, ale paní knihovnice se se mnou nebavila a dala mi knížku kouzelnickou.
No, a když to tedy hodně zkrátím, tak jedno malé, náhodné setkání s knížkou
ovlivnilo celý můj život. A nyní mám to obrovské štěstí, že má práce je zároveň
i mým koníčkem.
A směřoval jste tedy
pak už pouze ke kouzlení, nebo jste uvažoval i o něčem jiném?
Já jsem studoval filozofickou fakultu obor kulturní a
sociální antropologie, ale měl jsem to obrovské štěstí, že profesoři mě nechali
dělat práci, která mě bavila. Doktorát jsem psal na téma Moderní magie jako
nástroj sociokulturní manipulace, kde jsem se v historickém exkurzu
pokusil zmapovat, jak se kouzelnické triky využívaly a zneužívaly pro různé
politické, mocenské či čistě prospěchářské zájmy.
A jak tedy?
Jeden třeba takový typický příklad může být dobře známé
spojování stříbrných kroužků do sebe – úžasně to ztvárnil pan Čepek ve filmu Obecná škola. Tak tohle kouzlo se
nepoužívalo vždy jen pro pobavení, ale předvádělo se při starověkých čínských
chrámových obřadech. Velekněz sňal posvátnou lampu, která byla zavěšena na
řetězu z kovových kruhů. Lampu postavil na oltář, řetěz z kovových
kruhů rozpojil, jednotlivé kroužky předal věřícím, aby se přesvědčili, že jsou
opravdu pevné. Poté je zase posbíral, spojil je na pevný řetěz a posvátnou
lampu zpátky zavěsil. Takto dokázal, že má nadpřirozené a božské schopnosti.
Dodnes se tomuto kouzlu po celém světě říká trik s čínskými kruhy.
Začínal jste tedy i
vy s čínskými kruhy?
Mé první kouzlo, které jsem předváděl svému prvnímu publiku,
což samozřejmě byli rodiče, se nesetkalo s příliš velkým úspěchem. Kouzlo,
které jsem vyčetl v již zmíněné knize, bylo o tom, že mám vytáhnout šest
svázaných šátků z klobouku s dvojitým dnem. Jenže maminka měla šátek
jen jeden – krásný, dovezený z dovolené v Jugoslávii. No a malý Pavel
tenkrát vzal nůžky a rozstříhal ho na šest menších. No a problém byl i
s kloboukem s dvojitým dnem. Ale poradil jsem si. Opět přišly na řadu
nůžky, lepidlo a tentokrát tatínkův vycházkový klobouk. Takže si asi dovedete
představit, jaké v uvozovkách nadšení toto kouzlo u rodičů vyvolalo…
A co tedy první
profesionální vystoupení?
První takové větší vystoupení, když nepočítám ta pro
kamarády, bylo v 16 letech na mé první soutěži. Tenkrát jsem skončil
čtvrtý a vstoupil jsem do Českého magického
svazu, což je zastřešující organizace všech českých, moravských a
slovenských profesionálních i amatérských kouzelníků. No a poté přišly další
soutěže, u nás i ve světě, a také první televizní zkušenosti.
Foto: Robert Vano
Takže v té době
jste se rozhodl, kam chcete definitivně směřovat?
No, po ukončení fakulty jsem stál před rozhodnutím, jestli
se budu živit něčím v uvozovkách poctivějším jako moji kolegové
z ročníku, nebo jestli budu dělat to, co mě baví. No a jak jsem se
rozhodl, to je jasné.
Zmínil jste Český magický svaz, kolik lidí sdružuje?
Tak v Českém
magickém svazu jsou necelé čtyři stovky kouzelníků. Já jsem jeho
prezidentem a mým úkolem je mimo jiné starat se i o tu nejmladší generaci.
Jak tedy nejmladší
generaci motivujete?
Třeba tak, že čas od času prozradíme laické veřejnosti
určitou škálu kouzel a triků, aby se motivovali noví kouzelníci. Například před
nedávnem jsme pokřtili naši nejnovější kouzelnickou sadu s názvem Fantastická magie, kde se naučíte sto
poměrně úžasných kouzel – třeba se vám samy zavážou tkaničky na botách nebo
proměníte kousek papíru v bankovku. Kmotrem této sady byl kouzelník
Arnoštek, legendární oscarový režisér Jiří Menzel, který mě opravdu překvapil
tím, jak ho kouzla bavila. Na křtu se rozjel tak, že místo toho, aby pokřtil
kouzelnickou sadu a polil ji šampaňským, tak polil šampaňským mne a sadu si
vzal.
A jaký tedy
pozorujete zájem ze strany mladší generace?
Mezi mladými je zájem obrovský, obzvláště dnes v době
internetu, kdy je snadné stáhnout jakékoli představení či video a jsou zkrátka
možnosti, o kterých nám se ani nesnilo. Moderní magie je velmi populární.
Dokonce se tím zabývají i psychologové a zdůvodňují zájem o živá kouzelnická
představení tím, že v dnešní přetechnizované době, kdy je třeba ve filmu
možné nasimulovat jakoukoli situaci, se divák vrací do hlediště, aby neprožíval
ten pocit zprostředkovaně, ale na vlastní kůži. Aby si na to prakticky mohl
sáhnout.
Jaký je váš vztah
k tajemnu?
Samozřejmě netvrdím, že není něco mezi nebem a zemí, ale
jako kouzelník musím poctivě objasnit, že řada věcí, které se čas od času
vydávají za něco nadpřirozeného, mystického nebo tajuplného, jsou jen a pouze
kouzelnické triky a podvody. Každý dobrý kouzelník by měl na rovinu říct „ano,
já jsem kouzelník, já teď budu předvádět kouzla a jsou to jen triky a klamy“.
Já vždy tvrdím, že kouzelník je nejpoctivější řemeslo na světě, protože
kouzelník přichází na jeviště a od začátku divákovi vysvětluje, že ho vítá
v nereálném světě hravé dětské fantazie, kde neplatí žádné přírodní ani
fyzikální zákony. De facto mu na rovinu sděluje: „Já tě budu podvádět, ty mi za
to budeš platit a ty dobrovolně a rád na tuto hru přistupuješ.“ Řekněte mi, ve
které jiné profesi to tak funguje…
Setkal jste se tedy
někdy se situací, kdy jste přece jen zapochyboval, jestli nezasáhlo
nadpřirozeno?
Žádný takový moment si nevybavuji. Ale samozřejmě, když to
beru z kouzelnického hlediska, tak kouzelníci pochopitelně vědí, jak to jejich
kolegové na jevišti dělají. Proto je pro mne nejkrásnější moment, když vidím
kouzelníka, který předvádí kouzlo, které já neznám. V tom okamžiku zařvu a
okamžitě to kouzlo také musím mít a musím ho předvést i našim diváků. Já sám
jsem tedy jako kouzelník ošizen o pocit iluze a okouzlení. Právě proto se
v principu kouzelnické triky neprozrazují. V okamžiku, kdy divák
pozná princip kouzelnického triku, tak to kouzlo ztrácí právě to nejcennější –
onen princip tajemna.
Foto: Robert Vano
Co pro vás tedy vůbec
znamená pojem kouzlo?
Pod pojmem kouzlo si představím trik, který je založen na
nějakém přírodním zákonu nebo nějaké novince ze strany vědeckých objevů,
protože právě i ty kouzelníci hodně využívají. On divák často hledá
v principu kouzelnického triku něco strašně složitého, ale spousta kouzel
je opravdu na jednoduché bázi. Jednou jsem slyšel, jak se po představení bavili
dva fundovaní a vzdělaní pánové, kteří rozebírali různé možné technické
varianty, jak jsem nějaké kouzlo udělal. Potom tam přišel malý pětiletý kluk,
zatahal mě za rukáv a říkal: „Hele, strejdo, tys to udělal takhle a takhle,
viď?“ No a mě spadla brada, protože ten pětiletý kluk naprosto přesně
dešifroval princip toho kouzla, protože ještě nebyl nikterak poznamenán
školními znalostmi přírodních zákonů a dalších záležitostí. Takže na to šel
zdravým selským a dětským rozumem a opravdu dostal ty dva mimořádně vzdělané
pány.
Přiznal jste mu, že
na to přišel?
Dětem se nemají brát iluze. (smích)
Jak dlouho
v průměru svá kouzla trénujete?
To je strašně různé. Samozřejmě zkušenější kouzelník má už
nějaké řemeslné dovednosti a vybavení, takže mu to zabere méně času než
začínajícímu kolegovi. Nicméně ta nejprimitivnější kouzla se naučíte
v řádech několika minut, ale ta profesionální kouzla se nacvičují po dobu
týdnů až měsíců. Ono často i za kouzly, která vypadají pohodově a jednoduše,
stojí tým lidí. Třeba v našem pilotním pořadu Magická esa v Divadle
kouzel to představení obhospodařuje třicet lidí. A kdyby kolikrát divák
viděl do zákulisí, tak by se asi hodně divil.
V jakém smyslu?
Ono je to o tom, že v kouzelnické profesi musí vše
fungovat na milimetr a na sekundu, protože kdyby to nefungovalo, tak by efekt
nebyl dokonalý. Já v této show například prostupuji jakousi vrtulí
nebezpečného velkého ventilátoru a jednou jsem se dostal do situace, že kdyby
má technika nezareagovala včas a rychle, tak bychom si před rozhovorem nepodali
ruku.
A tito lidé tedy
všichni znají podstatu kouzel?
Ano, každý musí znát určitou část triku a je vázán mlčenlivostí,
protože svá kouzla si samozřejmě všichni velice střeží. Nicméně občas se najde
černá ovce, tak jako se našla v Americe – kouzelník Valentino. Ten
v jednom televizním pořadu některá kouzla prozradil a kolegové z toho
pochopitelně neměli radost. Ale paradoxně to mělo i svou druhou stránku, neboť
to vzbudilo obrovský zájem o kouzelnická představení.
Foto: Robert Vano
A kouzla jsou
většinou vaše původní, nebo se někde inspirujete?
Většina kouzel většiny kouzelníků je zboží jako každé jiné.
Existuje tým kreativců – kouzelníků, kteří se zabývají tím, že vymýšlejí různé
efekty a triky a poté je prodávají. Můžete si tak pořídit autorské právo na
jejich předvádění. Takže si koupíte kouzlo, které stojí třeba deset tisíc
dolarů a poté vám domů přijde balíček karet za pár centů, ale hodnota toho
nápadu je obrovská.
Máte nějaký
kouzelnický vzor?
Mým největším vzorem je asi nejslavnější kouzelník všech dob
– Harry Houdini. Proslavil se svými legendárními úniky z různých druhů
pout a kazajek a dá se říci, že ve svém oboru nebyl nikdy překonán. I David
Copperfield říká, že je to jeho velký vzor. My jsme mu v Divadle kouzel dokonce věnovali salonek
a v tom si kromě historických artefaktů můžete sáhnout i na jeho
kouzelnickou hůlku – díky tomu se vám údajně splní tajné přání. Houdini je tak
slavný, že v Americe vyšel jeho portrét i na oficiálních poštovních
známkách a dokonce se v americké hovorové angličtině používá i pojem
houdinizovat, což znamená dostat se z jakékoli svízelné situace.
A jak se tedy díváte
na Davida Copperfielda?
David Copperfield je úžasný kouzelník a zaplať pánbůh, že
díky jeho televizním show se možná i trochu změnilo nazírání českých diváků na
kouzelníky. Do té doby, když se řeklo kouzelník, tak si každý představil pána
ve fraku, který tahá králíky z klobouku.
Co myslíte, že stojí
za úspěchem Davida Copperfielda?
On zase o kus posunul naše řemeslo. David je perfektní
režisér, choreograf a dokáže tomu dát nový nápad. Je také velký puntičkář.
Například má vždy v publiku jednoho člověka, který má za úkol sledovat a
zaznamenávat i ty nejmenší chybičky. A k tomu je skutečně zdatný i
mediálně. Uzavřel velmi zajímavý kontakt s obrovskou mediální agenturou, ale
dal si jednu zásadní podmínku – v případě, že o něm každý den nevyjde
alespoň jeden jediný článek kdekoli na světě, tak ta agentura nedostane
celoroční apanáž. Navíc nezáleží na tom, jaké kouzlo předvádíte, ale jak ho
předvádíte. Takže kouzla, která předvádí Copperfield, předvádějí tisíce jiných
kouzelníků po celém světě, ale pouze Copperfield je předvádí špičkově.
Svá kouzla
neprozrazujete tedy vůbec nikomu, ani manželce?
Naopak, manželka zásadně nezná princip mých tajemství,
protože patří mezi mé první diváky. Mohu si totiž být jistý, že bude opravdu
upřímný kritik. Kdo mi trochu vidí pod ruku, je můj desetiletý syn Matyáš,
který mi pomáhá a už se připravuje na svou první soutěž.
Jaké vlastnosti by
měl mít dobrý kouzelník?
Kouzelník v první řadě musí umět zvládnout řemeslo, ale
na druhou stranu je kouzelník především herec. Herec hrající roli kouzelníka.
Musí umět diváka pobavit a zabavit. Můj někdejší mentor mě neučil kouzla, ale
učil mě jak pracovat s divákem.
Foto: Robert Vano
Na které své kouzlo
jste nejvíce pyšný?
No, asi je to vždy to poslední, protože máte pocit, že vám
dalo nejvíc práce. (smích)
Nakolik využíváte při
své práci optické triky?
Divák si často myslí, že se využívají například různá
zrcadla, ale není to pravda. Pokud jsou optické klamy využívány, tak třeba
k tomu, aby se některé věci, které jsou ve skutečnosti velké, zdály
poloviční a podobně.
Jaký je podle vás
přínos kouzelnické profese?
Mě vždy baví reakce lidí, kteří přijdou na autogramiádu po
představení a říkají: „Víte, pane Kožíšek, my se vám musíme přiznat, my kouzla
moc nemusíme a jsme tu zejména kvůli dětem, ale vůbec jsme nečekali, co tu uvidíme,
a odcházíme příjemně okouzleni a pobaveni.“
Divadlo kouzel jste umístil mimo Prahu. Nepřicházíte tím o diváky?
Když jsem před deseti lety Divadlo kouzel otevíral, tak si všichni ze showbyznysu ťukali na
čelo, co se ten Kožíšek zbláznil, že umístil divadlo do nějaké malé vesnice za
Prahou. Do bezejmenných Líbeznic, kam nikdo nebude jezdit. A dnes, musím to
zaťukat, jedeme už desátou sezónu většinou při vyprodaných hledištích.
Takže se nápad vyplatil…
Abych se nechlubil cizím peřím – já jsem si ten model
kouzelnického divadla vypůjčil z Japonska, kde jsem před lety hodně
vystupoval, a právě tam jsem měl šanci otevírat první japonské divadlo kouzel.
To divadlo bylo ve vesnici kus za Tokiem a já si tehdy říkal, že se majitel
musel zbláznit, že něco takového otevírá, když nebude v centru dění. Ale
on byl hrozně chytrý, třeba proto, že si uvědomoval, že v Tokiu jsou
hrozné problémy s parkováním a dopravou. To bývá potíž i pro spoustu
pražských divadel. A ten druhý úmysl je dán tím, že mnoho diváků je
z Prahy. Po metropoli se tak neustále pohybují, a když vyjedou kus za její
hranice, už to pro ně vlastně znamená výlet a změnu prostředí.
Lze nějak využít
kouzla v běžném životě?
Kouzelník by kouzla zneužívat neměl. Jako každá jiná profese
má i tato své zásady. I kouzelník skládá přísahu, že nikdy kouzla nezneužije.
Nicméně jeden z triků je odvedení pozornosti. Toho využívají takzvaní
poctiví zloději – kouzelníci, kteří vám k pobavení publika ukradnou
peněženku, kravatu či hodinky během toho, co stojíte na pódiu. Vy si toho
nevšimnete, protože oni vyvinou na jinou část vašeho těla velký tlak a odvedou
tam vaši pozornost. A tohoto triku pak bohužel zneužívají také kapsáři.
Děkuji za rozhovor.
Text: Petra Kuncová
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Oblečení a obuv: Pánské obleky BANDI www.bandi.cz
Vytvořeno ve spolupráci s pizzerií Trattoria
Locanda Marino www.locandamarino.cz
Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-3-2013-1.html
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
