Helena Plívová – ředitelka projektu ŽENY s.r.o.

Mít tah na branku je
zásadní vlastnost žen v řídících pozicích. Přidejte k tomu přirozenou
a velmi dobrou organizační schopnost, empatii a cit pro komunikaci. Máte před
očima Helenu Plívovou, ženu podobnou těm, pro které jsou překážky výzvou, můžete
se na ně spolehnout a mají vždycky v rukávu pár docela povedených
kreativních nápadů. Není tomu náhodou, že zrovna Helena řídí projekt ŽENY s.r.o. Právě takové dámy svět
potřebuje. Hybnou sílu trhu, osobních vztahů a duševního rozvoje.

Foto: Lenka Hatašová

Řídící pozice přináší
velký objem práce. Jakým způsobem si sama členíte rozsah svých činností?

Rozsah určují cíle, mí klienti a „zákazníci“, jejich zájem a
dané priority. Naštěstí mám v tomto ohledu dvě výhody. První je, že mě
skutečně baví dělat věci alespoň trošku jinak a ne každý úkol stejně, stále
však s jediným cílem – dělat věci tak, abych s nimi byla spokojená
nejen já, ale především naši klienti, klientky, zákazníci a zákaznice. A druhou
výhodou je, že jsem se díky projektu ŽENY
s.r.o. dostala poprvé v životě do situace, kdy dělám prakticky stoprocentně
a sama za sebe věci intuitivně a také mnohem jednodušeji.

Co je potřeba pro to,
aby člověk dospěl k nejlepšímu tvůrčímu myšlení?

Tvůrčí myšlení je u mě o pochopení a ztotožnění se. O dennodenní
potřebě a drilu sypat nápady z rukávu. Ale nepovažuji se rozhodně za
žádného skutečného umělce. Mě k nejlepším nápadům přivedou pevně dané
termíny a dokonalá znalost všech detailů záměru či zadání. A pak je třeba
odvahy. Odvahy přinášet myšlenky. Odvahy přemýšlet jinak. Toužit inspirovat a neustále
překvapovat.

Jaké kreativní výkony
považujete za svoji kariéru za stěžení, nejvíc vás ovlivnily?

Nejvíce jsem pyšná na náš web www.zenysro.cz
a náš claim Milujeme posedlosti žen. V mojí kariéře je to de facto poprvé,
co jsem sama pro sebe – pro náš vlastní projekt – vytvořila zadání i řešení.

Foto: Lenka Hatašová

Dělala jste si
průběžné průzkumy? Jaké názory jste považovala při přípravách za důležité?

Průzkumy
dělám dennodenně a vlastně již dvacet let své praxe. (smích) Jsou to denní průzkumy podstaty přemýšlení lidí, analýzy
toho, jak vnímají sebe a svou realitu. Jak chápou nové informace a jak je
přijímají. Jak se podle nich řídí sami, ale i jakým směrem jsou vedeni trendy.
Ale s každým novým úkolem musí přijít i hlubší sonda do daného tématu,
nezbytný je aktuálnější a detailnější přehled o dění v daném segmentu. To
vše mi pak pomáhá směřovat myšlenky a krystalizovat z nich ty, které jsou
nové, novátorské, jiné.

Celý projekt
stojí na tom, co je ženám vlastní. Hovoří jejich jazykem, srdcem i myšlením.
Inspiruje je v naší společné realitě. Ale s obrovskou nakažlivou energií,
kterou mohou předávat jen spokojené šťastné ženy dalším ženám.

Když chcete poznat
kreativitu jiného člověka, jak na to jdete?

Dávám mu sice volnější zadání, ale s určitými limity.
Není umění vytvářet originální dílo podle sebe. Umění je v mém chápání a
profesi vytvářet tu samou věc stokrát jinak. Stokrát jinak zkusit ztvárnit to
jedno jediné.

Vaše pozice obnáší
především týmovou práci. Co se vám v řízení lidí nejlépe osvědčilo?

Nechovat se tak, jak by se to nelíbilo ani mně. Co nejvíce
říkat věci na rovinu. Mluvit o věcech fakticky, ale i s porozuměním. Chválit
za to, v čem jsou dobří. Říci si na rovinu, co je třeba zlepšit.

Foto: Lenka Hatašová

Komunikovat na rovinu
nejsou vždy lidé schopni. Bylo to pro vás vždy přirozené, nebo jste se to
musela naučit? Případně jak na to?

Rozhodně jsem
se to musela naučit. Popravdě – učím se to pořád. Měla jsem přespříliš empatie
a pochopení a přirozeně jsem se vyhýbala negativním hodnocením nebo informacím,
kterými bych mohla někoho „zarmoutit“ či nesplnit jeho očekávání. Musela jsem
pochopit, že fakta jsou opravdu lepší než omáčky a nevyřčené skutečné pocity či
informace. Nejprve hlavně pro mě, ale postupně jsem zjistila, že i pro druhé. A
jak na to? Vnitřně si neustále připomínám, že vztahy jsou o důvěře a pravdě.
Učím se říkat věci, tak jak je vnímám, ale co nejvíce fakticky, snažím se vždy
přijmout i to, že ostatní je nevnímají stejně. Jenomže jde o „moje na rovinu“,
tak proč kličkovat? Pokud je to, co říkám, poctivé, pravdivé a přímé, je to o
mé snaze komunikovat fér. Pak věřím, že toto jsou schopni vycítit i členové
mého týmu.

Co je podle vás
nejlepší motivací zaměstnance?

Ocenění dobré práce vždy, když byla dobrá práce odvedena, a
bonusy za dobrou práci pokaždé, když to situace umožňuje.

Co by měl ovládat
ideální koordinátor?

Musí sám chtít vědět. Vědět o všem. Musí umět organizovat. Musí
ho bavit zodpovědnost, ne si jí sám sobě přitěžovat. Musí rád komunikovat,
plánovat a musí mít zájem o výsledek.

Akce jakého rozsahu
máte sama za sebou, pro naši představu?

Za svou praxi
jsem koordinovala mnoho projektů od strategií, plánování a exekuci nadnárodních
kampaní přes natáčení reklamních spotů, zajišťování několikadenních imageových
focení, až po produkci eventů, guerillových kampaní a tiskovou produkci. Mojí
srdeční záležitostí jsou české značky a měla jsem tu čest podílet se na
znovuoživení takových značek, jako je Dermacol
nebo Želetava. Nejvíce mě baví
zážitkové eventy a s hrdostí a láskou vzpomínám na akce realizované
v obchodních centrech OC Nový
Smíchov a Palác Flóra, kde jsem
koordinovala fashion a lifestylové akce pro desítky tisíc lidí. Svůj osobní sen
v podobě vlastního plesu jsem si splnila realizací prvního Plesu reklamy na Žofíně.

Jak je srovnáváte?

Nesrovnávám. Každá akce je pro mě důležitá. Žiju pro ni a
poctivě dělám maximum.

Máte nějakou
osvojenou metodu jak koordinované akce vyhodnotit?

Jediným měřítkem je pro mě výsledek. A ten je buď dobrý,
nebo špatný. A se špatným se nesmiřuji a smiřovat nebudu. A pokud nějaká akce
špatně dopadla, vyhodnocuji příčiny, abych se ponaučila pro příště. No a
samozřejmě se snažím neopakovat stejné chyby.

Foto: Lenka Hatašová

Máte své zkušenosti
také jako moderátorka. Jak se na moderování nejlépe připravit a kde myslíte, že
moderátoři nejvíce podceňují nebo naopak přeceňují svoji roli?

Moderování? U mě je to spíše prezentování. A v tom
případě musím mít vlastní důkladnou přípravu. Vlastní texty, vlastní slidy,
vlastní tok myšlenek. Teprve pak si mohu dovolit mluvit spatra, protože je
jedno, co přesně jsem napsala na slidech, ale podstatu vždy dokážu říci i
jinými slovy, bez hledání taháku.

Jaká gesta jsou při
moderování nejúčinnější pro zesílení dojmu?

Nezaměřuji se na gesta. Neučím se body language. Věřím na
pohledy do očí a blízkost k posluchačům.

Máte návod na udržení
pozornosti?

Humor. A pauza na kávu.

Když se účastníte
eventů, na kterých jste hostem, co jsou věci, kterých si hlavně všímáte, anebo které
vás cíleně zajímají?

Kochám se propracovanými detaily. Nejvíce si užiju nenucenou
a jakoby neorganizovanou zábavu. A miluju sdílené nadšení. Díky své profesi
sleduji i detaily, které možná ostatní nevnímají. Kdybych měla mluvit
konkrétně, tak si hodně všímám hostesek, zda jsou tam do počtu či zda tam
skutečně pracují, zda je personál ochotný, jestli nepískal mikrofon a zda se
moderátor nepřeříkával při vyslovení jmen partnerů akce. (smích)

Jako marketér a
kreativec máte raději spolupráci s rozličně zaměřenými klienty, nebo je
nějaké téma, které je o něco víc vaše parketa?

V tuto chvíli žiju a dýchám naším vlastním projektem,
který je určený ženám. Podnikavým ženám, které chtějí být ženami, a v tom,
co jsou a umí, se chtějí realizovat. A vychází to ze mě, z mé podstaty. Nic
lepšího jsem si nemohla přát!

Co rozhodně je vaše
parketa, je řídit projekt ŽENY s.r.o. V
jakém bodě jste se pro něj nadchla a rozhodla?

Nadchla jsem se pro něj ve chvíli, kdy jsem se sama odvážila
plnit si své vlastní sny, stavět projekt na poctivých vlastních názorech a
převzít za to absolutní zodpovědnost. A to se stalo po dvaceti letech praxe
v marketingu a marketingové komunikaci, kdy se snažíte plnit sny a
zodpovědně realizovat projekty hlavně svých klientů a jejich cílových
zákazníků.

Foto: Lenka Hatašová

Jakou strategii jste
zvolila pro tvorbu tohoto projektu?

Probudit v každé ženě zájem o sebe o samu. A o nás
všechny dohromady. Pokusit se je inspirovat, motivovat a přinášet jim nové
možnosti, otevírat nové dveře. Jít do toho s nimi.

Čeho chcete
v projektu dosáhnout?

Co se týče projektových cílů, věřím, že do roka nebude
podnikavé aktivní ženy, která by o našem projektu nevěděla. A ze všech těch žen
se bude chtít každá druhá realizovat ve své posedlosti – a to ať již v přímém
spojení s námi, nebo i bez nás.

A jinak? Aby se naše ženy mohly realizovat a nacházely
možnosti a podporu nejen ve velkých městech, ale i v odlehlých regionech.

Jakým způsobem je
tento projekt životaschopný, tedy byznysuschopný?

Našly jsme
díru na trhu s obrovským potenciálem. K nadšeným ohlasům od žen, které se
do projektu zapojují, se nyní přidávají partneři a klienti, kteří také pochopili,
že projekt postavený na sdílení důvěryhodných doporučení, informací založených
na reálné zkušenosti a nezlomné sounáležitosti žen má mnoho forem využití. Což
pro ně v konečném důsledku znamená také potenciální a efektivní oslovení
klíčového segmentu.

Na jaká úskalí
narážíte?

Nedůvěra mužů. Nedůvěra žen v sebe samotné. Občas se
potkám i s tím, že si někdo myslí, že můžeme být rádoby sdružením
feministek. Ale kdo nás pozná či se opravdu podívá na to, co děláme, ten, věřím,
pochopí, že muže potřebujeme a milujeme. (úsměv)

Co by si podle vás
měly ženy o sobě samotných uvědomovat?

Že je nám
dána větší míra emotivnosti a že to může být výhoda. Že se nemusíme srovnávat
s muži, abychom si něco dokazovaly. Že můžeme být samy pro sebe na prvním
místě a neznamená to, že jsme sobecké a bezohledné. Že nemůžeme a nemusíme být
ve všem stoprocentní. Že když dáváme, měly bychom také dostávat. Že
v ženách a v jejich spojení je obrovská síla.

Foto: Lenka Hatašová

Jakou vnímáte
souvislost mezi vnitřní rovnováhou a vytvářením vnější image?

Určitě je to
přímá úměra. Čím je člověk spokojenější, tím harmoničtěji působí. U mě to také
tak funguje. Nicméně to rozhodně není jediný parametr, který ovlivňuje vnější
image. A pak si myslím, že existuje velký rozdíl mezi tím, jak svou image
vnímáme my samy a jak nás vnímají ostatní. Je dobré získávat zpětnou vazbu od
okolí a pracovat s ní. Já jsem si třeba dlouhou dobu myslela, že působím
pozitivně, otevřeně a vcelku přátelsky pro své kolegy. Doslova šokujícím
nesmyslem pro mě bylo, že jsem zjistila, že se některé mé podřízené skoro
klepaly, když měly vejít ke mně do kanceláře… Vždyť jsem nikdy nekřičela, nikoho
nepranýřovala, nesnažila jsem se „jít po někom“ a už vůbec ne nikomu „mýt
hlavu“ za jeho chyby… A ejhle! To bylo rozčarování. (smích)

Co vás zajímá na
lidech, se kterými obchodujete, a jakým způsobem o nich získáváte potřebné
informace?

Zajímají mě
nejen jejich cíle, ale také hodnoty, které vyznávají, v co věří a co je
pro ně důležité. Jak komunikují, jaké jsou jejich priority, ale zajímám se i o
ně samotné, o jejich život, koníčky, náladu… Pokud je to možné, poptávám se na
reference a samozřejmě si zmonitoruji vlastními dostupnými cestami dosavadní
aktivity. Ale nikoho nelustruji a dopředu nesoudím. Dám na vlastní názor a
poctivě mě zajímá všechno to, co může přispět k rozvoji našeho vztahu a
přispět k dobrému obchodu. Hodně se zajímám nejen o očekávání naší budoucí
spolupráce, ale i o background dílčích projektů. Pomáhá mi to více pochopit a
dále nasměřovat naši spolupráci.

Vraťme se ale
k projektu ŽENY s.r.o. Roste vám
před očima. V jakém směru i za tu krátkou dobu vaše představy předčil?

V obrovském
spontánním zájmu českých žen. To, že si nás většinou našly právě už díky
osobním doporučením. Tedy díky šeptandě, na kterou jsme vsadily. Ne díky nějaké
masírce v médiích, nějakým prodejním trhákům či díky milionům, které se
často investují do komunikace, aby vás či váš produkt vůbec někdo zaregistroval. Ani milionové rozpočty, ani reklamní
masírka. Z očí do očí, z úst do úst, každá každé. Kdekoli se
prezentujeme či se objevíme, a to i v malých městech či vzdálených
regionech, zaznívá „á, už jsem o vás slyšela“. A to je prostě po šesti měsících
naší existence boží!

Foto: Lenka Hatašová

Kolik lidí tento
projekt soustavně zaměstnává na plný úvazek, případně externě?

Celý náš team čítá nyní včetně všech externistů i
subdodavatelů cca 40 osob.

Máte nějaký fungující
systém společné komunikace při takovém množství spolupracujících lidí?

Pravidelné týdenní statusy a jasně stanovené zodpovědnosti členů
teamu. Ovšem nic tak dobře nefunguje jako jednoduché pravidlo – mít dobré a
zkušené lidi na správných místech.

S jakým
přístupem lze dosáhnout nejlepšího výkonu?

Důraz na výsledek s jasným stanovením priorit a
rozdělení dílčích úkonů. Objasnění okolností a podstaty projektu a postupu.
Sdílené nadšení a zápal pro projekt.

Jaký myslíte, že je
nejlepší způsob, jak přesvědčit lidi?

Férový přístup s pádnými argumenty. Hodně pomůže i
vrozený dar nejen umět mluvit, ale především dokázat promlouvat k lidem.

Jakého člověka jste
sama v sobě objevila za dvacet let praxe?

Neobjevila jsem nic zázračného. Moje multifunkčnost se jen
zdokonaluje a jsem ráda, že vlastně stále objevuji něco nového, v čem se
můžu dál rozvíjet, co mě baví, nakopne a že mám obrovskou chuť pokračovat.

Jakých vlastností si
nejvíce ceníte na druhých lidech?

Pracovitosti,
pravdivosti, nadhledu, humoru a loajality.

Foto: Lenka Hatašová

Máte návod na to, jak
zvládnout emočně vypjaté situace?

Neřešit a
nereagovat hned. Spolknout první rychlou myšlenku, která se dere ven. Občas mi
to dá pořádně zabrat, ale osvědčilo se mi vyspat se a řešit věci druhý den. Prostě
odložit svou reakci a začít to řešit s odstupem a s chladnou hlavou. Někdy
udělám to, že se z toho vypíšu. Sednu si k e-mailu, celé si to
s klávesnicí vyříkám, ale neodešlu. Druhý den to ani nečtu, smažu to a
začnu raději od začátku. (úsměv)

S odstupem času,
co pro vás znamená pojem „kariéra“?

A co to je kariéra? Dosažený pracovní post? Pokud ano, tak
to pro mě znamená možnost vlastního rozhodnutí, nicméně s pocitem obrovské
zodpovědnosti za všechno a všechny ostatní.

Považujete se za
úspěšnou?

Ano,
považuji. Dělám práci, která mě naplňuje, která mě baví. Mám mnoho klientů,
kteří dokážou mou práci ocenit. Mám skvělý tým, který dokáže zabrat a vypořádat
se prakticky s čímkoli. Za manžela mám chlapa do ráje i nepohody, se
kterým plánujeme oslavu desetiletého výročí svatby, a máme krásnou zdravou
dceru. Není nic, co bych považovala za větší úspěch. (úsměv)

Jsou stále některé
věci, o kterých se potřebujete ujišťovat? Platí takové to rčení, že čím je člověk
schopnější, úspěšnější, tím více o sobě pochybuje?

Jednoznačně.
Pochyby mě udržují v pozoru. Nejhorší je myslet si, že jsem vševím. Ale
kdybych se začala topit v pochybách, nebyla bych schopná přijímat
zodpovědnost a vést lidi. Takže si s těmi pochybami spíš snažím rozčeřit
vodu, ale hned zase začít plavat.

Foto: Lenka Hatašová

Svoji kariéru jste
budovala s malým dítětem. Jak na tu dobu, kdy přišlo dítě do vašeho života,
vzpomínáte? Co se zásadně změnilo?

Všechno se
změnilo. Všechno bylo jinak a hlavně jsem se cítila jako nejnemožnější manažerka
na světě. (smích) Dítě jsem měla ve
dvaatřiceti, tedy coby dospělá žena jsem sama sobě byla pánem, vše šlo podle
mě, vše jsem si dokázala zorganizovat – soukromí i svou práci. Závislá jsem
byla jen sama na sobě. Rodinu jsem vždycky chtěla, sama jsem ze tří dětí, ale nikdy
jsem o rodině neuvažovala tak, že mít dítě znamená přijít o půdu pod nohama, o
aktivní život a práci, o něco, co máte rádi a čeho se musíte vzdát. A to se
stalo. Nejdříve rizikové těhotenství a pak vlna mateřství mě solidně vykolejila.
Sladký růžový uzlík způsobil totální obrat. Zmizely zamilované rituály i práce.
Změnily se mi hodnoty, přibylo nečekaně obrovské štěstí, ale taky strach a do
té doby neobjevená síla, výdrž a schopnost „obětovat se“.

Když se mi hormony
uklidnily, s dcerou i manželem jsme se sehráli a multifunkční schopnosti i
naplňující práce se vrátily. Ale byl to opravdu mazec. Pamatuji si, že když
jsem se po téměř roce potkala se svými bývalými klientkami na kávě, neuměla
jsem vlastně ani mluvit. Nebyla jsem schopná reagovat na běžné věci,
nedocházely mi souvislosti. Témata hovoru mi byla cizí a neznámá.

Jakou nejlepší radu
byste si tehdy dala, abyste vše zvládla třeba ještě lépe?

Být v klidu a
hlavně nepanikařit. A nikam nespěchat. Přijmout lépe změny a brát pozitivně
svou novou roli. A dokázat přijmout pomoc, nebo spíše si o ni bez výčitek umět
říci.

Jak nakládáte
s vlastním volným časem?

Vlastního
volného času moc nemám. Dříve jsem ráda a hodně cvičila, mojí drogou byl
spinning a aerobic. Myslím, že je na čase se k němu vrátit. (úsměv) Protože jinak vážně ani moc toho
pravého času pro sebe nemám. Každou chvíli se snažím nějak využít. Ale díky
tomu, že bydlím za Prahou, každý den trávím poměrně dost času v autě.
Nepouštím si rádio ani cédéčka. Miluju ten klid a pozorování dění kolem.
Jenomže i to trvá jen chvilku, hned pak vytáhnu diář a při stání na červenou si
dělám přípravy na jednání či píšu další nápady.

Když chcete uvažovat
o svém vlastním rozvoji, jakou cestu volíte, co vás osobně oslovuje?

Nejraději se
potkávám s novými lidmi, s jejich názory a zkušenostmi. A pak jsem se
rozhodla vystudovat marketingovou komunikaci. Už na základce jsem byla šprtka a
učení mě prostě baví. Návrat do školních lavic byl sice trošku boj, ale i to mě
nesmírně obohacuje. Jinak díky rozličnosti a zaměření mé práce nemám rozhodně
nouzi o přísun stále nových aktuálních informací a podnětů a z toho všeho
ve mně hodně zůstává.

Děkuji za rozhovor.

Text: Michaela Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Make-up a vlasy: Pavel Filandr www.pavelfilnadr.cz

Oblečení: Atelier Filandr

Vytvořeno ve spolupráci s Českým muzeem hudby www.nm.cz

a projektem ŽENY s.r.o. www.zenysro.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz